1 Vršovice Pozdrav:
Sestry
a
bratři,
shromáždili
jsme
se
ve
jménu
Pána
Ježíše
Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy.
Amen.
Píseň: 161 sl.1 Tebe, Bože, chválíme Introit: Ty jsi, Hospodine, spravelivý, přímý ve svých soudech. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství.
Ž 119,137.124
Píseň: 118 Modlitba: Pane Bože, přicházíme a vyznáváme před Tebou svou zapletenost do všech možných našich labyrintů. Vyznáváme, jak jsme zamotaní do svých vlastní strachů a obav z věcí a dějů kolem nás a jak málo umíme svědčit svým životem o naději ukotvené v jistotě víry v Tvou mocnou přítomnost. Dnes Ti chceme děkovat a radovat se z toho, že do našich zmatků, strachů, do naší zloby a ukřivděnosti vstupuješ s pozváním ke svému stolu. Že k nám přicházíš se svým odpuštěním i posilou na cestu k plnému, dospělému životu. Životu otevřenému pro Tvé slovo a pro člověka vedle nás. Děkujeme
Ti,
že
tento
zázrak
smíme
prožívat
v
našem
sborovém
společenství. Amen. Slovo dětem: O zvědavé mašince Požehnání: Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Ž 19,9 Píseň: S135 Čtení: Ex 12,1-14 Píseň: 442 Text: Mt 18,18-20 Haleluja. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. Haleluja.
Ž 115,11
To, co jsme slyšeli v dnešním textu kázání, je jako velký vykřičník uprostřed textů kolem 18. kapitoly Matoušova evangelia. Jakoby kolem nás v těchto okolních textech protékal život se vší svou komplikovaností a najednou zazní: „Neboť kde jsou dva neb tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ můžeme jen smeknout před zručností evangelisty, který
2 tento oddílek velice jednoduše, ale účinně zvýraznil. Najednou mezi vším vysvětlováním a napomenutím vypravěč zastavuje a Ježíš z Nazareta, ten, o kterém v Matoušově evangeliu čteme, že jeho jméno je Immanuel - „Bůh s námi“, říká: „Kdo se shromáždí v mém jménu, já jsem uprostřed nich.“ Nejde o nic menšího než o Boží přítomnost uprostřed lidí. O odpověď na věčné žalmistovo volání po Boží odpovědi. A církev výběrem dnešních textů upozornila, jakou váhu našemu txtu z Matoušova evangelia přikládá. Vždyť tam, kde je Pán Bůh přítomen, se vše proměňuje od základů. V 1. čtení se vracíme do 2. knihy Mojžíšovy, Exodu, na úplný začátek vyjití Božího lidu z Egypta. Na počátek lidských dějin, které lze nazvat dějinami skutečného lidství, dějinami životů lidí a ne zotročeného davu, kterému je určováno, jak smí žít. Znovu se před námi otevírá onen věčně aktuální příběh v celé své naléhavosti, kterou zažíváme i my. Stačí se rozhlédnout, stačí se pozorně podívat a poctivě si přiznat, čím vším je určován náš život. Rozhlížíme se a vidíme, čím dál větší prohlubování propasti mezi chudými a bohatými, čím dál větší ničení stvoření, které nám bylo svěřeno. Vidíme člověka, který je vystresován z tlaků v práci a přenáší je domů, vidíme rodiny,
které
se
rozpadají,
protože
tyto
tlaky
nevydrží.
Vidíme
roztěkanou střední a mladou generaci, která uprostřed všech naléhavých potřeb tohoto světa a výzev života skáče od jedné výzvy k druhé a končí v v pocitu bezmoci a nenaplněnosti. Ztrácí cestu k dospělému lidství. Na čtvrtečním setkání seniorů jsme otevřeli knihu Jana Amose Komenského Unum necessarium – Jedno nezbytné. A Komenského pozorování nás oslovuje napříč stoletími: „Říkám však, že ta provotní trvalá příčina je ta jedna, že
lidé
buď
nedovedou,
nebo
se
nesnaží,
anebo
zatvrzele
nechtějí
rozlišovat cenné od bezcenného, tj. Nezbytné od ne nezbytného, užitečné od neužitečného či škodlivého a ženou se jako stádo, ne kam je třeba jít, ale kam se jde; nebo že se nemíní vzdát toho, co se jim jednu zalíbilo, ať je to dobré, nebo špatné.“ A tak se zaplétáme do svých lidských labyrintů a nevíme z nich cestu ven. A když víme, tak se této cesty bojíme. Nedivím se Komenskému, že se mu v těchoto úvahách objevuje před očima král Šalamoun se svým zvoláním: „Marnost nad marnostmi a všecko marnost.“ A do toho vstupuje starozákonní příběh Exodu a tuto skepsi odmítá. Ano, to, že není možné se z této pasti otroctví dostat bez oběti, to je naprosto zřřetelné. Starozákonní člověk jasně vypovídal, že soud, který Bůh vyhlásil nad vším tím propletencem sil, nad sobectvím povýšeným na
3 lidskou moudrost, nad vším tím tlakem, který je nazván Egyptem, nemůže minout nikoho. Pod tento soud patříme i my. To je jasné vyznání. Šance, kterou člověk dostává, to, že nejsme odsouzeni spolu s Egyptem, nemůže být a není bez oběti. Hluboká moudrost starozákonního člověka, který si uvědomuje, že nabídka svobodného života je vykoupena životem jiným. V každé rodině, za každou rodinu je obětován beránek. Abychom mohli žít. Není za tím nic víc a nic méně – život vyvedený z otroctví do svobody je život cenný a darovaný. Představa naší bohaté společnosti, že na takový život
máme
biblickému
právo,
že
svědectví
si
takový
zcela
cizí
život a
my
můžeme musíme
koupit, natvrdo
je
představa
říct,
že
tato
představa je ďábelská. Skutečný život je životem vykoupeným. To si máme připomínat. Toto je začátkem lidských dějin. To je začátek dějin našich osobích. Dnešní text z Exodu nás na to upozorňuje hned v prvních verších „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem v roce.“ To není časová informace, tady jde o základ života. „Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení.“ Budete slavit a zvěstovat, že Bůh, Hospodin zástupů přišel
za
člověkem
a
vyvedl
jej
z
lidských
labyrintů
ke
skutečnému
životu. Je to zvláštní, ale tento veliký děj vysvobození člověka zaznívá ve skupince dvou neb tří. Těch, kteří se sešli ve jménu Ježíše z Nazareta, ve jménu toho, který je Immanuel, Bůh s námi, ve jménu toho, který se obětoval, aby člověk mohl uniknout z moci Egypta, z moci jeho labyrintů. Prostor vykoupené svobody se otevírá tam, kde si lidé vyprávějí o životě, který tento Ježíš přinesl, tam, kde tento život žijí. Na tom Matoušovi velice záleží – nestačí jen mluvit, zvěstování znamená následování. Není možné žít zároveň podle pravidel Božích i pravidel Egypta. Uprostřed zkušeností,
které
máme
společné
se
všemi
lidmi
žít
naději
v
Boží
osvobodivou přítomnost, které věříme. To je zřetelné v onom zasazení tohoto ústředního textu. V zasazení do všech těch informací a napomenutí k životu. O tom, jak je třeba řešit spory, jak je třeba si odpouštět, jak je třeba přinášet do tohoto světa hodnoty Božího království. Stačí dva neb
tři.
Tady
se
otevírá
prostor
pro
dospělé,
nezamindrákované,
neroztěkané svědectví. My nemusíme zvládnout všechno, smíme se soustředit na to, na co jsme dostali obdarování. Nemusíme se nervózně rozhlížet, že je
toho
ještě
tolik,
co
je
třeba
udělat,
kde
je
zapotřebí
pomoci.
4 Nemusíme se děsit, že na všechny tyto úkoly je nás vlastně málo. Kouzelně toto prosté sdílení prostoru vykoupení vyjadřuje text knihy Exodus „Kdyby byla rodina malá a na beránka by nestačila, přibere si každý souseda, který bydlí nejblíže jeho rodiny, aby doplnil počet osob.“ Tam, kde se sejdou dva neb tři ve jménu Ježíše z Nazareta, Krista, tam se otevírá prostor Božích dějů, prostor vysvobození člověka. Najednou jsme ujišťováni, jak důležité je i naše společenství, jestliže se
tu
setkáváme
v
odmítnutí
tlaků
Egypta
a
v
otevřenosti
Boží
přítomnosti. Jestliže se tak učíme rozpoznávat ono unum necessarium, jedno nezbytné. Jestliže otevíráme dveře všem, kdo by chtěli přistoupit k té hostině svobody, ke které jsme zváni v tuto chvíli.
Amen.
Píseň: 406 Vyznání vin: Chceme přijmout pozvání, které nám náš Pán nabízí. Chceme přijmout nabídku se ztišit a odevzdat všechno, co nás tíží a trápí. Chceme přijmout nabídku vyznat všechny svoje viny, svůj hřích a těšit se z Boží nabídky odpuštění a nového, svobodného, dospělého života. Vyznávejme tedy společně: Pane, vyznáváme, že podléháme tlaku, který je kolem nás upleten i který jsme sami vytvořili. Vyznáváme, že jsme na tom stejně jako všichni lidé a neumíme svědčit o nabídce života, kterou přinesl Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš
Kristus.
Potvrďme,
bratři
a
sestry,
své
vyznání
hlasitým:
Vyznáváme. A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme. Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme. Slovo milosti: Pro každého z nás platí slovo milosti, slovo potěšení, jak nám ho předává prorok Ozeáš: Zamiloval jsem si tě, lide můj, a zavolal jsem tě jako svého syna, abys vyšel z otroctví, praví Hospodin. Cožpak bych se tě mohl vzdát? Nedám průchod svému hněvu, protože jsem Bůh a ne člověk.
5 Jsem Svatý uprostřed tebe a nepřicházím s hněvivostí.
Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě. Píseň: 379 Eucharistická modlitba: Pane, Ty nás zveš ke své hostině: k chlebu života, k nápoji radosti. Děkujeme Tobě, který jsi stvořil a uchováváš svět, za všechny lidi, kteří nás ochraňují a pomáhají nám. Děkujeme Ti za Ježíše, Tvého Syna, který nás osvobodil ze strachu a viny. Děkujeme Ti za Tvého Ducha, který nám dodává odvahu věřit a doufat. Spolu se všemi tvory oslavujeme Tvou velikost a krásu, připojujeme se k chvalozpěvu andělů a voláme: Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Slova
ustanovení:
Poslyšte
slova
ustanovení
svaté
večeře
Páně:
„Já
zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová
6 smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“ (1K 11,23-26) Vyznání víry: Pane Bože, stojíme před Tebou, radujeme se z Tvého pozvání a spolu s celým Tvým lidem, v jednotě s křesťany všech generací, národů a konfesí vyznáváme svoji víru slovy apoštolského vyznání: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána
našeho, jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
Amen.
Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň 308 461 Pozvání:
Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem
tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven. Přijímání: Společenství těla Kristova. Společenství krve Kristovy. Propouštění: A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Římanům 5:5n Ježíš nás ujišťuje: "Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je
7 chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
J 6,47-51
Ježíš nás ujišťuje: "Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den." J 6,53n Píseň:
510 Ó Pane můj, pokoj ať Tvůj
Přímluvná modlitba: Ohlášky:
Poslání: Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev. A toto je svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synu. 1J 5,5-6a.11
Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen. 1Te 5,23n
Píseň: 443
