Slovanské štíty v archeologických nálezech na území ČR

Filosofická fakulta Masarykovy university Ústav archeologie a museologie

Petr Luňák

Slovanské štíty v archeologických nálezech na území ČR Bakalářská diplomová práce

Vedoucí: doc. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D. Brno 2007 1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré použité zdroje.

2

Rád bych poděkoval těm, kteří mi v mé práci pomohli, ať už radou, zpřístupněním materiálu, nebo praktickými zkušenostmi. Především chci poděkovat vedoucímu své práce J. Macháčkovi za podporu a rady v průběhu psaní. Za zpřístupnění materiálu, svolení s jeho publikací i cenné rady dále náleží můj dík dalším osobám: L. Poláčkovi a R. Skopalovi za možnost studia materiálu z Mikulčic, L. Galuškovi za zpřístupnění a svolení s dokumentací nálezů ze Starého Města; P. Cyprianovi, R. Fraitovi, M. Steckerovi a J. Hoškové za svolení s fotografováním předmětů ze sbírek Vlastivědného musea v Olomouci a informace o nic;, konečně J. Macháčkovi a P. Čápovi za zpřístupnění a ochotnou pomoc při studiu nálezů z Pohanska. Za informace, konzultace a rady dále děkuji M. Hanuliakovi, P. Klučinovi, I. Krbcové, K. Pietovi, A. Rusó a V. Vokolkovi. Za pokus o paleobotanické určení dřeva vděčím M. Hajnalové a M. Hložkovi. Výroby korpusu proutěného štítu se úspěšně zhostil J. Plch. Konečně náleží můj dík přátelům z řad příznivců oživené historie, jejichž zkušenosti a experimenty v rekonstrukci a užívání štítů i jiných historických artefaktů mi byly velkou a vítanou pomocí.

3

Obsah 1

Úvod.........................................................................................................................................5

2

Terminologie ...........................................................................................................................6

3

Štít z historicko – etnického hlediska .................................................................................11

4

Některé starší názory na problematiku slovanských štítů ...............................................15

5

Hmotné prameny..................................................................................................................16

5.1 Hrobové nálezy ..............................................................................................................18 5.2 Sídlištní nálezy ...............................................................................................................20 5.3 Některé mladší nálezy ....................................................................................................21 6 Podrobnější popis jednotlivých nálezů ...............................................................................21 6.1 Hrobové nálezy ..............................................................................................................21 6.1.1 Břeclav – Pohansko................................................................................................21 6.1.2 Hradec nad Moravicí..............................................................................................27 6.1.3 Klobouky................................................................................................................28 6.1.4 Lahovice .................................................................................................................29 6.1.5 Mikulčice – Kostelisko...........................................................................................30 6.1.6 Oškobrh ..................................................................................................................31 6.1.7 Staré Město – Na Valách........................................................................................32 6.1.8 Stěbořice.................................................................................................................40 6.1.9 Svatojiřská bazilika na Pražském hradě, hrob 93...................................................40 6.2 Sídlištní nálezy ...............................................................................................................43 6.2.1 Kovové předměty ...................................................................................................43 6.2.1.1 Bojná ..................................................................................................................43 6.2.1.2 Břeclav - Pohansko.............................................................................................45 6.2.1.3 Pohansko u Nejdku.............................................................................................45 6.2.1.4 Vlastislav............................................................................................................48 6.2.2 Dřevěné předměty ..................................................................................................53 6.2.2.1 Gross Raden .......................................................................................................53 6.2.2.2 Mikulčice............................................................................................................57 6.2.3 Některé mladší nálezy ............................................................................................60 6.2.3.1 Behren – Lübchin ...............................................................................................60 6.2.3.2 Brodek u Přerova................................................................................................62 6.2.3.3 Puklice neznámeho původu................................................................................63 6.2.3.4 Štětín...................................................................................................................64 7 Zhodnocení hmotných pramenů .........................................................................................65 7.1 Teoretické úvahy ............................................................................................................66 7.2 Rozdělení nálezů ............................................................................................................67 7.2.1 Pásová kování.........................................................................................................69 7.2.2 Skoby a hřeby.........................................................................................................69 7.2.3 Puklice....................................................................................................................71 7.2.4 Drobné kovové fragmenty......................................................................................72 7.2.5 Hroty.......................................................................................................................72

4

8

7.2.6 Kotoučovitá kování ................................................................................................73 7.2.7 Držadla ...................................................................................................................73 7.2.8 Organické zbytky ...................................................................................................74 Písemné prameny .................................................................................................................74

9

Ikonografické prameny........................................................................................................79

10

Rekonstrukce ....................................................................................................................81

11

Závěr..................................................................................................................................87

12

Seznam zkratek, pramenů a použité literatury .............................................................92

5

1 Úvod Z archeologického hlediska se v případě slovanských štítů jedná téměř o archeologii nenalezeného. Na význam studia nenalezeného, konkrétně pak při zkoumání otázek vojenství, upozornil např. S. Vencl. Uvedl, že je třeba využívat svědectví méně nápadných složek, stejně jako usilovat o vysvětlení nepochopitelných mezer a rozporů mezi jednotlivými složkami nálezů (VENCL, 1984, 168). K tématu této práce mě přivedl do očí bijící rozpor mezi logickou nutností existence aktivních ochranných pomůcek ve slovanském vojenství, podpořenou navíc písemnými prameny na straně jedné a téměř úplnou absencí jejich pozůstatků v archeologickém materiálu na straně druhé. Ve většině odborných prací věnovaných Slovanům, se tato problematika obchází logickým úsudkem, že štíty byly zhotovovány převážně z organických materiálů a jsou tudíž pro archeologii ztraceny. Toho si povšiml již L. Niederle, který uvádí, že z našeho území štítová kování nezná vůbec a že přibývá směrem na sever a na východ, kde je považuje za cizí vlivy, zejména ze Skandinávie (NIEDERLE 1925, 147). Pozdější badatelé se tohoto vysvětlení drží, počínaje V. Hrubým pak uvádějí kování a snad i organické zbytky štítů z hrobů Na Valách (HRUBÝ 1955, 181-2). Doposud však nebyla otázka štítů u Slovanů uspokojivě vyřešena, ať již jde o konstrukci, materiál nebo celkový vzhled. Ani tato práce si nečiní nárok na stoprocentní a nezpochybnitelné řešení. Snaží se především shrnout známé hmotné, písemné i ikonografické prameny, spadající zejména do doby před rokem 1000 a týkajících se především území našeho státu a na jejich základě ve spojitosti s autorovými praktickými zkušenostmi navrhnout několik možných alternativ. Jsem si rovněž vědom toho, že v řadě případů se pohybuji v oblasti více či méně pravděpodobných teorií.

obr. 1: Puklice ze severoruských nálezů - zřejmě skandinávské importy. Podle L. NIEDERLE, 1925

6

2 Terminologie Pro lepší pochopení některých níže uvedených úvah a teorií bude vhodné nejprve stručně vysvětlit používané termíny. •

korpus – funkční základ štítu (nejčastěji dřevěný) bez dalších součástí, zejména potahu a kování

•

potah – materiál, jímž je potažen štít z důvodu zpevnění, příp. i ozdobení, obvykle kůže

•

kování – kovová součást štítu (např. kování okrajové, zpevňující hranu štítu – viz. DANIELISOVÁ 2000, 29, 38)

•

hrana – ploška vedoucí po obvodu štítu

•

úchop – způsob, jakým je štít držen

•

plocha – povrch štítu; není-li řečeno jinak, jedná se o lícovou stranu

•

líc – strana štítu obrácená od jeho nositele

•

rub – strana štítu obrácená k nositeli

•

vnější – označení strany či směru od štítové ruky dál od těla

•

vnitřní – označení strany či směru od štítové ruky k tělu

obr. 2: Popis částí štítu. 1- líc, 2- rub, 3- korpus, 4- hrana, 5- puklice, 6- držadlo

7

obr. 3: znázornění směrů při obraně štítem

Štíty se kromě tvaru a velikosti liší zejména tím, jakým způsobem jsou drženy. Druh úchopu může do značné míry ovlivnit i způsob boje a naopak jím být sám ovlivněn. Účinný boj se štítem je poměrně složitým šermířským uměním, jehož detailní popis zde není možné rozvést. Proto je třeba následující popis použití jednotlivých druhů štítů chápat spíše jako orientační. Můžeme rozlišit dva základní druhy držení štítu: Prvním je držení středové (obr 3. A – D), kdy je uprostřed štítu, nejčastěji tedy v jeho těžišti, umístěno jediné držadlo, uchopované do pěsti (obr.2). To bývá většinou pevné (železné, dřevěné...) a tvoří vlastně jakýsi opěrný bod, kolem něhož se podle potřeby manipuluje s plochou

8

štítu (úchop jednobodový). Samotný úchopový bod přitom samozřejmě nemusí zůstávat na jednom místě v prostoru – i jím je pohybováno v závislosti na okolnostech. Tento způsob držení má několik výhod: je možné jej prostým ohýbáním či napřimováním ruky posunovat blíže či dále od těla a aktivně jej tak zapojit do boje – například vysunout jej vpřed, do soupeřovy rány, dříve než zbraň nabere rychlost, případně ji štítem zablokovat přímo v nápřahu. Pokud je štít opatřen hrotem, je možné jím zaútočit, či klamně pohrozit, opět pouhým napřímením ruky (takové použití popisuje např. Tacitus – vítězství Batavů, kteří hrotitými puklicemi štítů rozdrásali tváře svým protivníkům (podrobněji VENCL 1984, 340)). Útok pomocí štítu je samozřejmě možné provést i bez hrotu, avšak je s ním mnohem účinnější. Mimo samotného zasažení soupeře je také možné dostatečně ostrý hrot použít k zaražení do soupeřova štítu a jeho stržení stranou, čímž se ovšem útočník sám odkrývá. Vzhledem k uchopení štítu pouze v bodu těžiště je také možné jej kolem tohoto bodu otočit a dopadající ránu nechat po jeho ploše sjet za sebe na vnější stranu. Tato vlastnost se však může stát i nevýhodnou, pokud je úder veden na vnitřní polovinu štítu – tedy na polovinu bližší obránci. I tehdy je možné nechat zbraň bezpečně sjet, ale vyžaduje to obratnější manévrování, kdy se štít nejen otáčí kolem osy držení, ale současně také posunuje směrem dovnitř, přičemž si obránce pomáhá také úkrokem stranou nebo rotací trupu. Při úspěšném provedení jej úder opět míjí, při neúspěšném může být obránce zasažen buď přímo zbraní, nebo okrajem vlastního štítu. Při silnějším úderu může k otočení štítu kolem osy držení dojít i proti vůli obránce. Záleží tu ovšem do velké míry na zkušenosti a obratnosti bojujícího, jenž může také tomuto problému čelit rotací plochy štítu kolem středu – v ideálním případě, pokud osa držení svírá pravý úhel se směrem dopadající rány, lze nechtěnému otočení štítu poměrně úspěšně čelit. Typickým představitelem štítu s jednobodovým úchopem je štít se středovou puklicí (obr. 3-A). Byl obvyklý např. u Germánů. Variantou bez puklice je pak štít plochý a na rubu opatřený odsazeným pevným držadlem (obr. 3-B). Tato konstrukce je však spíše teorií, byť možnou. Umístění úchopového bodu mimo těžiště totiž působí při boji poněkud nejisté držení. Jinou možností je štít vypouklý, opět opatřený odsazeným středovým držadlem (obr. 3-C). Oproti předchozímu typu je zde držadlo umístěno v těžišti, takže je velmi dobře ovladatelný. Po jeho oblém povrchu je možné nechat rány jednoduše sjíždět. Určitou specifickou modifikaci jednobodového úchopu lze nalézt na orientálních štítech (obr.3-D), užívaných až do novověku. Jejich korpus bývá kruhový a vypouklý, materiálem mohou být spirálovitě stočené a vzájemně provázané pruty, vytvarovaná tvrdá kůže, v mladších obdobích také plech. Na jeho lícové straně

9

se obvykle nachází čtveřice drobnějších pukliček, chránící místa upevnění držadel, často je jeho střed zesílen ještě mělkou kovovou puklicí. Na rubové straně jsou umístěna dvě volnější, stejně velká ucha, zhotovená z kůže, provazu apod., která je možné obě současně sevřít do pěsti (śYGULSKI 1982, 87, 91, 120, 121). Tím dojde k jejich napnutí a tedy i k relativně pevnému držení štítu. Jelikož však držadla nejsou pevná, docházelo by při krytí ran k nežádoucím pohybům štítu i nárazům jeho rubové části na ruku. Proto bývá uprostřed štítu na rubové straně umístěn měkký polstr, o nějž se pěst opírá a umožňuje tak jeho pevnější držení. Ani s touto úpravou však štít není určen pro přímé krytí ran zasazovaných těžkými zbraněmi jako je např.sekera; při jeho užívání je více než u jiných typů třeba dbát, aby rány spíše přesměroval, než zastavil. Konstrukce úchopu má jednu výhodu, zejména pro jízdní lučištníky: jeho držadly je možné prostrčit ruku a štít na ní nosit navlečený, takže nepřekáží při střelbě, v případě přímého střetu je pak možné jej okamžitě přemístit do bojové polohy. Druhým způsobem je držení štítu na předloktí, tedy nikoli v jediném bodě, ale ve dvou (úchop dvoubodový). Obvykle je ruka na rubu štítu provlečena jedním větším okem, které ji ke štítu poutá těsně před loktem, zatímco pěst svírá druhé, menší oko, případně pevné držadlo (obr. 3-E). Tento způsob držení má oproti jednobodovému jednu zásadní výhodu: v podstatě eliminuje možnost nechtěného otočení štítu při silnějším úderu (viz dále). Naopak jeho nevýhodou je, že oproti pěstnímu držení je méně aktivní, neumožňuje tak efektivně vysunout štít vpřed a rovněž útok pomocí štítu je poněkud omezen. Celkově klade jiné nároky na způsob boje, nutí svého majitele bojovat spíše na kratší vzdálenost, kde se štít může vzhledem ke své nižší pohyblivosti spíše uplatnit. Dle mého názoru a zkušenosti tento typ štítu při vhodném použití umožňuje snést silnější údery i bez výraznější aktivity obránce (např. při omezeném prostoru pro úhyb atd.) – jak bylo uvedeno výše, je dosti malá pravděpodobnost, že úderem dojde k nechtěnému otočení štítu. Samozřejmě, ani s využitím dvoubodového úchopu nelze trvale bojovat zcela pasivně, tedy pouze stavět štít do cesty ranám soupeře. Je nutné přizpůsobit obranu specifikům útoku. Stejně jako u středového úchopu, i zde je třeba se snažit, aby zbraň po štítu spíše sjela či byla nasměrována mimo původní cíl, než aby se o štít zcela zastavila. V takovém případě obránce riskuje jeho poškození (bez ohledu na typ úchopu). Lze tedy snad říci, že štít s dvoubodovým úchopem poskytuje zejména tu výhodu, že je možné jím vést účinnou obranu proti silným úderům i při omezené možnosti pohybu obránce či v případě, že útok přijde nečekaně a obránce již nemá možnost na něj aktivněji reagovat. Kromě toho umožňuje štítovou

10

ruku snáze využívat i k dalším činnostem, např. držení uzdy. Zřejmě i proto se tento typ úchopu stal dominantním ve vrcholném středověku, době rozkvětu těžké jízdy.

obr. 4: Typy štítových úchopů. A - D jednobodové, E dvoubodový

Tyto dva základní způsoby držení se objevují v mnoha provedeních po celém světě, stejně jako v různých historických epochách. Jejich konstrukce bývala také velmi různorodá. 11

Štít s jednobodovým držením se užíval již nejpozději v době bronzové (viz.níže). Přetrvává pak v Evropě dlouhou dobu, během níž se mění jak jeho tvar, tak i velikost a způsob použití – zatímco např. laténské štíty byly drženy tak, že rukojeť v jejich středu byla většinou ve vodorovné poloze, rukojeti germánských štítů byly zřejmě drženy častěji svisle a otáčeny podle momentální potřeby. Jedno však zůstalo těmto štítům společné: téměř vždy byly opatřeny středovou puklicí. Archeologické nálezy dokládají, že byla často kovová, ale z nálezů i písemných pramenů jsou známy i puklice dřevěné, vyplétané a různým způsobem zpevňované – potažením kůží, kováním apod (viz. dále kap. 3). Jakou funkci má vlastně štítová puklice? Její prvotní funkcí je ochrana ruky, která štít drží. Jelikož je třeba držet štít pokud možno v jeho těžišti, byl v desce štítu nejčastěji vyříznut otvor, přes který pak bylo zevnitř upevněno držadlo. Ruka, která jej svírala, držela tedy štít v těžišti, zároveň by však byla zvenčí velmi lehce zranitelná, jelikož pěst by částečně vyčnívala nad lícovou plochu štítu. Proto byla zvenčí nad štít připevněna puklice, která nejen chránila ruku, ale také zpevňovala štít. Kovová puklice na dřevěném štítu se stala jeho nejpevnější součástí a bylo také možné cíleně krýt údery přímo puklicí, nikoli plochou štítu. Mimo jiné tak úder dopadl přímo na těžiště, takže se snižovalo nebezpečí jeho nechtěného otočení. Domnívám se, že nelze jednoznačně říci, který úchop je výhodnější. Každý má svá specifika, která se do některých situací hodí více, do jiných méně. Také z hlediska náročnosti výroby se uvedené typy v zásadě neliší, pokud nepovažujeme u středového držení za nutnou kovovou puklici.

12

obr. 5: Vikingský štít z Gokstad. Podle GRAVETT-HOOK 1994, 4

3 Štít z historicko – etnického hlediska Je přirozeným reflexem většiny lidí, že se snaží dopadající úder zachytit či zbrzdit rukama, často ovšem ke své škodě. Proto netrvalo dlouho a byl vynalezen štít. Nacházíme jej téměř u všech národů po celém světě. V závislosti na prostředí, dostupných materiálech a způsobu boje se mění jeho velikost, tvar, materiál i konstrukce. Dá se říci, že jediná etnika, u nichž se štít v podstatě nevyskytuje, jsou logicky ta, která příliš neválčí – zejména menší skupiny lidí živících se lovem a sběrem. Příkladem mohou být Eskymáci, afričtí křováci a některé další etnické skupiny. Základním účelem štítu je umožňovat aktivní obranu svému nositeli, na rozdíl od obrany pasivní, kterou poskytuje zbroj. Jak již bylo řečeno, štíty se vyskytovaly v nejrůznějších podobách. Poměrně rozšířený byl štít kožený – nacházíme jej například u severoamerických Indiánů či domorodých kmenů v Africe, podle všeho nebyl neznámý ani v Evropě doby bronzové. Poněkud se však lišil svou konstrukcí a materiálem – zatímco indiánský štít byl vyroben ze silné hřbetní kůže bizona, zesílené a zpevněné napařováním a smršťováním v páře nad žhavými kameny, některé typy afrických štítů byly zhotoveny z plátu surové hovězí kůže i s chlupy, prošitého širokými pásy stejného materiálu a nakonec podélně navlečeného na dřevěnou tyč, sloužící zároveň jako

13

výztuha i držadlo (McBRIDE 1976, 11). Kromě nich je z Afriky známo i používání dalších, poměrně kuriózních předmětů k odrážení ran, např. sloní ucho či gazelí rohy (podrobněji VENCL 1984, 333). Evropské kožené štíty z doby bronzové byly zřejmě formovány z namočené vydělané kůže tvarované v dřevěné formě, jak napovídají britské nálezy (podrobněji VENCL 1984, 335), a následně zřejmě vytvrzované. Podobně – z tlačené kůže – se zhotovovaly i štíty somálských pastevců v relativně nedávné době (KANDERT 1984, 270, 290). Zřejmě nejstarším dokladem štítu v Evropě je nález z mohyly v Langeneichstädtu, náležící kultuře kulovitých amfor. Štít měl mít oválný tvar a podélné žebro (podrobněji VENCL 1984, 334). První kovové a okované štíty se vyskytují už v době bronzové – z našeho území je možné jmenovat známý litý bronzový štít z Plzně – Jíkalky (PLEINER 1978, 402 – 403, T 95). Otázkou ovšem zůstává, zda se jednalo o skutečné obranné prostředky, nebo spíše honosné a symbolické vybavení náčelníků a velmožů. Poté však celokovové štíty víceméně mizí a objevují se až ve středověku. Na dlouhou dobu tak zaujímají vůdčí místo v Evropě štíty dřevěné, často potahované kůží a opatřované kovovými součástmi. Souběžně s nimi se však vyskytují i štíty celoorganické. Příkladem mohou být štíty doby laténské, kdy se vedle exemplářů s kovovými součástmi objevují i štíty vyrobené pouze ze dřeva a kůže. Jeden velmi dobře zachovalý pochází z Irska, z lokality Clonoura. Jedná se o menší obdélný štít o rozměrech 57 x 35 cm, vyrobený z olšového dřeva a potažený kůží po obou stranách. Zajímavý je způsob uchycení koženého potahu: lícní i rubová část jsou spojeny na hraně štítu, kterou zpevňuje další kožený pásek, k němuž jsou oba díly potahu přišity. Pozoruhodně je řešen i jednobodový úchop: držadlo je zhotoveno z dubového dřeva vsazeného do výřezů v prkénkách tvrořících korpus štítu. Je umístěno nad oválným otvorem překrytým puklicí. Ta je opět dřevěná (druh dřeva neuveden) a je chráněna a současně upevněna pomocí dalšího koženého potahu přišitého ke korpusu. B. Raftery soudí, že lze tento štít považovat za skutečný, ne-li typický prvek ochranné výzbroje použitelný v boji, na rozdíl od řady jiných, okázalejších exemplářů a rovněž uvádí analogický štít s velmi podobně řešeným úchopem z Hjortspring v Dánsku (RAFTERY 1984, 129 - 133).

14

obr. 6: Clonoura. Laténský štít. Podle B. RAFTERY, 1984, 129

Kromě dřeva v podobě více či méně masivních prkének a desek se setkáváme i s použitím prutů. Štíty z organického pletiva byly rovněž velmi rozšířené – užívali je např. Skýtové, u nichž se pletené štíty objevují vedle štítů s kovovými součástmi nebo exemplářů celodřevěných. Altajští Skýtové používali štíty zhotovené z prutů provlékaných nařezávanou kůží. Pletené štíty dále užívali Sarmaté, u Peršanů i jiných „barbarů“ je zmiňuje Xenofón. Zřejmě jako nouzové řešení jsou zmíněny za Spartakova povstání. Pletivem měly být zpevňovány nebo z něj přímo vyráběny i laténské štíty, Caesarem zmiňované např. u Belgů. Ani u Germánů nebylo použití pletiva neznámé – Tacitus zmiňuje štíty pletené i dřevěné, dokonce i opatřené vyplétanými nebo dřevěnými puklicemi (podrobněji VENCL 1984, 336 – 338). Proutěné štíty se používaly mimo jiné i v Orientu před několika málo staletími (ke konstrukci a úchopu orientálních títů viz. výše). Zajímavým zjištěním je také relativně nedávné používání pletených štítů v severních oblastech 15

střední Afriky – důvodem zde má být obliba těžkých vrhacích nožů, rozšířených právě v této oblasti. Zatímco kožený štít, obvyklý na většině afrického území, lze vrhacím nožem proseknout, proutěný štít má jeho zásahu odolat (KANDERT 1984, 206). U Slovanů ve sledovaném období bližší doklady pletených štítů chybí, jediným možným náznakem je nález z Klobouků (viz níže).

obr. 7: Pletený štít ze severní části střední Afriky. Rozměry 124 x 51 cm. Podle J. KANDERT, 1984

Ačkoli je jistě užitečné studovat podobu a konstrukci jiných evropských štítů, současných se slovanskými, jejich zjevná odlišnost odrážející se v archeologických nálezech mě vede k tendenci těmto cizím analogiím příliš nepodléhat. Je jistě možné vyrobit štít podobný například zachovaným vikingským exemplářům, aniž by byl použit jediný kousek kovu – železnou puklici můžeme nahradit např. puklicí z vytvrzené kůže a podobně lze dřevem a kůží nahradit i jiné kovové součásti. To ovšem neřeší otázku, proč by Slované takové štíty vyráběli. Jistě, pro chudší bojovníky by jistě byla dostupnější kožená puklice nežli kovová, nicméně zde existovala i relativně početná vrstva majetnějších družiníků, pro které by taková investice jistě nebyla neúnosná. Ani v jejich hrobech či v okolí jejich příbytků však nenacházíme jednoznačné hmotné doklady existence takovýchto kování. Proto se domnívám, že slovanské štíty měly zcela

16

svébytnou konstrukci, která se za prvé obešla bez kovových součástí a za druhé svým vzhledem a kvalitou vyhovovala i náročnějším požadavkům profesionálních bojovníků.

4

Některé starší názory na problematiku slovanských štítů Jak bylo řečeno již v úvodu, absence nálezů slovanských štítů si povšiml již L.Niederle.

Uvádí řadu písemných pramenů, stejně jako dalších informací a domněnek o historii štítů bezmála v celé Evropě. Jeho názory však byly poznamenány tehdejším stavem poznání a částečně také určitým antigermánským postojem, který mu zřejmě velel přisoudit Slovanům zcela specifický, negermánský štít. Nicméně si celkem dobře povšiml, že štíty byly zřejmě v převážné míře organické a kování se na nich nevyskytovalo: „Původního tvaru slovanského štítu, jenž byl asi zhotoven z kůže, ze dřeva, nebo spleten z rákosí a velmi zřídka okován, uvnitř pak opatřen přibitým držadlem z kůže, nebo z lýčí, neznáme, a také ne jeho velikosti…“ (NIEDERLE 1925, 146 – 147, 512 – 523, 581 – 587). I.L. Červinka o štítech uvádí: „Štít byl nerozlučnou ochranou slovanských bojovníků; z historických záznamů je k tomu dosti dokladů. Prokopios píše o malých štítech u Slovanů, Maurikios zná štíty pěkné a těžké a Leo mluví o štítech velikých a podlouhlých…“ (ČERVINKA 1928, 218-219). Štít se objevuje v rukou Slovanů již na nejrůznějších obrozeneckých kresbách a malbách, známých zejména z díla Mikoláše Alše. Ten se zjevně inspiroval štíty pozdějšími, mandlovitého tvaru, jaké zobrazují např. malby ve znojemské rotundě. Na jeho procítěně namalovaných, leč historicky často mylných obrazech můžeme tyto štíty spatřit již v rukou družiny doprovázející praotce Čecha, vedle nich pak i další kuriózní předměty – bronzové tulejové sekery nasazené jako oštěpy a podobně. Na možný výskyt štítového kování v inventáři mohylníku Královský Chľmec upozornil J. Eisner. Uvádí, že v jedné z mohyl nalezl T. Lehoczky „železná kování, o nichž myslí, že jsou ze štítu“ (EISNER 1933, 259). Tato informace se objevuje i v některých dalších pracech (HRUBÝ 1958, 181, BUDINSKÝ-KRIČKA 1958, 57). Po konzultaci s V. Hanuliakem jsem však zjistil, že T. Lehoczky nalezené předměty interpretoval chybně a zřejmě se jedná o kování vědérka. Tuto teorii rovněž podporuje fakt, že v mohyle nebyla nalezena žádná zbraň, takže výskyt štítu by byl značně nelogický.

17

Absence výraznějších archeologických projevů slovanských štítů si povšiml také A. Nadolski (NADOLSKI 1954, 75 – 77). Zřejmě první reálný nález slovanského štítu na našem území – byť i autorem hodnocený s určitou rezervou – publikoval až V. Hrubý (HRUBÝ 1955, 181-2). Nepřímo tak na dlouhou dobu ovlivnil všeobecně přijímanou představu o vzhledu typického slovanského štítu, která se v různých úpravách dále objevuje v odborné i populárně naučné literatuře – tedy oválný dřevěný štít opatřený středovou kovovou puklicí, případně i okrajovým kováním. Tuto představu samozřejmě nelze jednoznačně zavrhnout, avšak dle mého názoru se tu jedná o značnou generalizaci na základě pouhých čtyř nálezů, navíc značně diskutabilních.

5 Hmotné prameny Základním problémem v řešení otázky slovanských štítů je skutečnost, že existuje relativně značné množství písemných a ikonografických pramenů, které neumožňují větší pochyby, že štíty ve slovanském vojenství byly známy a používány, avšak v archeologických nálezech jejich četnější doklady chybí. Je paradoxem, že například tak typickou zbraň, jakou byla u Slovanů sekera, na zobrazeních ani v písemných zprávách téměř nenacházíme, ačkoli jejich nálezů je mnoho desítek. Všeobecně nedostatečného zastoupení štítů nejen v nálezech slovanského období si povšiml také S. Vencl, který uvádí tři základní důvody. Prvním z nich je častá výroba štítů z organických materiálů, dále skutečnost, že vzhledem k funkci a rozměrům není pravděpodobné jeho mimoděčné zachování a konečně poukázal i na fakt, že štíty byly masově ničeny mimo sídliště, tedy na bojištích (VENCL 1984, 332-3).

Hmotné prameny jsem rozdělil na základě nálezových okolností na hrobové a sídlištní, v kapitole navazující na jejich bližší popis jsou pak nálezy zhodnoceny a poněkud typologicky rozčleněny. Kromě nálezů spjatých bezprostředně se zaměřením práce, jsem dále považoval za vhodné uvést i několik předmětů, jejichž datace leží již za uvažovaným obdobím. Domnívám se, že jejich popsání může přispět k doplnění celkové problematiky. Mezi hmotnými prameny jsou uvedeny jak nálezy spojované se štíty již dříve (např.

18

pohřebiště Na Valách, Lahovice, Pohansko – Lesní školka) tak i takové, k jejichž interpretaci jsem došel sám. Ačkoli jsem se snažil shromáždit co možná největší počet artefaktů, je třeba poznamenat, že vzhledem k celkovému počtu dosud prozkoumaných bojovnických hrobů (který je samozřejmě mnohem menší, než původní počet štítem vybavených bojovníků) i sídlištních ploch se stále jedná o velmi malý a nedostatečně vypovídající soubor. Zejména se to týká kovových předmětů – ani dokonale zachované a jednoznačně interpretovatelné i datovatelné štítové kování nelze označit za typické a všeobecně běžně užívané; stále by se jednalo o ojedinělý nález. Jaký smysl tedy má shromáždění všech více i méně pravděpodobných součástí štítů? Jedná se o to, že pokud by některý z nálezů vrhl nové světlo na tuto problematiku, například na samotnou konstrukci štítů, bylo by možné dále z něho vycházet a pokusit se rekonstruovat jak podobu štítu s použitím dané součásti, tak například s její obměnou z organického materiálu – kov nahradit kůží, dřevem atd. Samozřejmě je stále nutné vyvarovat se generalizace na základě jedné či několika takto vzniklých rekonstrukcí, byť sebevíce úspěšných a podložených, neboť i v takovém případě se pohybujeme stále jen v oblasti teorií a je tedy na místě tvrdit spíše „ano, tak to mohlo být“, než „ano, tak to bylo“. Nicméně i tak může naznačená cesta vést k poměrně pravděpodobné rekonstrukci původního předmětu, zvláště uvážíme-li, že se onen předmět na světě objevuje v mnoha podobách, ale stále splňuje několik základních znaků – umožňuje odrážet a zachycovat údery zbraní i dopadající projektily, je přiměřeně lehký, množství surovin a práce vynaložené na jeho výrobu odpovídá jeho omezené životnosti a v neposlední řadě má i určitý symbolický a estetický význam, u některých národů i význam magický. Slovanské štíty navíc musí splnit i další podmínky – neobsahují kovové či jiné anorganické materiály, nebo pouze ve velmi omezeném množství, jsou výrobně a finančně dostupné většině bojujících a konečně jsou zřejmě natolik vyhovující, že se na nich neuplatní okolní kulturní vlivy.

5.1 Hrobové nálezy Jsou zde uvažovány pouze hroby kostrové, jelikož vzhledem k pravděpodobnému organickému materiálu štítů je takřka vyloučeno, aby se jeho pozůstatky objevily v žárovém hrobu. Proto se i níže uvedené úvahy týkají výlučně kostrových hrobů. Z nich je pak třeba hodnotit zejména (v podstatě výlučně) hroby bojovníků, tedy takové, které obsahují zbraň (kromě nože), případně také ostruhy a jiné součásti výstroje, které mohou zemřelého identifikovat jako

19

bojovníka. Nelze samozřejmě zcela opomenout ani možnost zbraní z organických materiálů, jakými mohou být různé druhy kyjů a palic, které se obvykle nedochovají. V kapitole 6.1 jsou uvedeny veškeré další hroby, s nimiž se v různých níže uvedených úvahách a hypotézách pracuje. Je možné předem konstatovat, že ani v jednom případě se v hrobové výbavě nepodařilo jednoznačně doložit štít či jeho součásti, ačkoli některé případy jsou poměrně pravděpodobné. Jindy byly naopak dřívější interpretace změněny v neprospěch štítů. Naprostá ojedinělost výskytu dokladů štítů v bojovnických hrobech je pozoruhodná, uvážíme-li, že každý z pohřbených bojovníků pravděpodobně štít vlastnil. Jejich absenci v hrobech můžeme vysvětlit více způsoby, od jednoduchých a pravděpodobných až po složité, postavené pouze na teoretickém základu:

a) Tato možnost zde byla již zmíněna v souvislosti s celkovým nedostatkem archeologických dokladů štítů. Jde o možnost, že štíty byly vyráběny pouze z organických materiálů podléhajících rychle zkáze. V literatuře bývá rovněž často uváděna (např. NADOLSKI 1954, 76; MĚŘÍNSKÝ 2002, 396) Tato teorie se jeví jako nejpravděpodobnější. Celoorganické štíty se vyskytují na celém světě, počínaje zmíněnými koženými štíty z Afriky a Ameriky až po evropské štíty vrcholného středověku (na nich se v menší míře kovové součásti uplatní, ale nikoli nezbytně)

b) Druhou možností je, že nebylo zvykem vkládat štíty do hrobů (k této otázce viz. též NADOLSKI 1954, 77). Tato teorie by sama o sobě byla nejjednodušším vysvětlením, lze jí však oponovat v několika bodech. Prvním z nich je skutečnost, že pozůstatky štítů nenacházíme ani v sídlištním či jiném prostoru; druhým je rozpor mezi bohatou výbavou hrobů, obsahujících často kompletní výbavu bojovníka – zbraně, ostruhy, různá kování, vědérka, drobnosti jako ocílka, brousek a břitva a mnoho dalšího, ovšem štíty v tomto výčtu nelogicky chybí. Je však možné namítnout, že štít nemusel být považován za dostatečně prestižní předmět, nebo byl v době kostrového pohřbívání již příliš nápadným prohřeškem proti vznikajícím křesťanským pohřebním zvyklostem, na rozdíl od zbraní a ostruh jakožto symbolu společenského postavení. Skutečnost, že se štíty a jejich části nenacházejí ani v sídlištním prostředí, lze vysvětlit podobně jako v předchozím případě jejich zhotovením z organických materiálů. Je

20

však třeba podotknout, že štít tvoří běžnou součást hrobové výbavy u mnoha evropských etnik a kultur – Keltů, Germánů (např. PODBORSKÝ 1993, 400; PODBORSKÝ 2001, 251), později např. Vikingů (např. ABRMAN 1969, 58) či Anglosasů – u nich jsou pozůstatky štítů nacházeny ve 45% bojovnických hrobů (STEPHENSON 2002, 6), přičemž tyto hroby jsou co do bohatosti výbavy se slovanskými minimálně srovnatelné a ani zde nebyl štít vyloučen jakožto málo prestižní předmět.

c) S druhou možností úzce souvisí možnost třetí – štíty nebyly ukládány do hrobů jednoduše proto, že se tam nevešly, ovšem tato možnost je čistě hypotetická, neboť takové štíty by musely být velmi velkých rozměrů a je otázkou, zdy by takto velké štíty byly například jezdci co platné. Proto zde tuto teorii uvádím spíše jako určitou možnost, jak se pro daný problém snažit nalézt co nejjednodušší řešení, v tomto případě však velmi nepravděpodobné. Lze ovšem předpokládat, že štíty by se skutečně nevešly do rakví menších rozměrů, pokud by však slovanský pohřební ritus běžně zahrnoval vložení štítu do hrobu, bylo by možné položit jej např. na rakev, nebo vedle ní ke stěně hrobové jámy.

d) Nabizí se také možnost, že štíty byly z nějakého důvodu ničeny. Ani tato možnost není příliš pravděpodobná, ačkoli by témeř stoprocentní absenci štítů v nálezech vysvětlovala ze všech nejlépe. Rituální poškozování předmětů např. při pohřbu jejich majitele je sice etnograficky známo (např. deformované zbraně v hrobech Germánů – PODBORSKÝ 1993, 430), ale u Slovanů tento zvyk rozšířen není. Navíc si lze jen těžko představit, že by štíty byly ničeny stoprocentně a zcela beze stopy, pravděpodobně by se podařilo nalézt alespoň menší množství jejich součástí, ať už z nedostatečně zničených exemplářů, nebo ze štítů ztracených v boji, za přesunu vojsk, nebo odhozeného na útěku. Proto ani tuto hypotézu není možné přijmout.

e) Štíty nebyly používány, nebo jen velmi řídce – tuto teorii do značné míry vylučují písemné zprávy, ikonografické doklady a v neposlední řadě také praktická nutnost jejich používání. Ačkoli nemusel štít vlastnit bez výjimky každý slovanský bojovník,

21

pak přinejmenším u profesionální složky vojska – jízdní družiny – je tento předpoklad oprávněný. Je však možné, že řada chudších vojáků, povolávaných do zbraně jen v případě potřeby, bojovala lukem či kopím v obou rukou a štíty tudíž nepotřebovala. Na druhou stranu by představoval dřevěný štít velmi levnou, dostupnou a přitom velmi účinnou ochranu i méně majetným, kteří si nemohli dovolit jiné prvky ochranné výstroje.

f) Pozůstatky

štítu

zůstávají

v hrobové

výbavě

nerozpoznány,

nebo

chybně

interpretovány – tato možnost se může týkat spíše jednotlivých hrobů, obsahujících blíže neurčená kování, hřeby a skoby, neřeší však problematiku štítů jako celek. Hlouběji bude rozebrána dále.

Výše uvedené teorie nepostrádají určitou pravděpodobnost, avšak většině z nich lze úspěšně

oponovat,

nejčastěji

již

zmíněnou

absencí

nálezů

i

mimo

hroby.

Jako

nejpravděpodobnější se jeví teorie a) a f), tedy používání organických materiálů a nerozpoznání pozůstatků štítů v hrobové výbavě. Je možné, že pravda je někde mezi těmito dvěma hypotézami, jelikož valná většina hrobů žádné nezařaditelné předměty neobsahuje, naproti tomu několik málo nálezů přece jen ukazuje na občasné užívání kovových součástí.

5.2 Sídlištní nálezy Mezi sídlištní nálezy možných součástí štítů můžeme zařadit železnou štítovou puklici z Pohanska u Nejdku, jejíž datace do období slovanského osídlení není však zcela jasná, jak bude řečeno níže. Dále do této kategorie spadá nález drobné železné puklice z příkopu hradiště Vlastislav a fragmentu železného kování z Pohanska u Břeclavi. Ze zahraničních nálezů lze jmenovat torzo dřevěného štítu z Gross Raden a s velkou rezervou můžeme jako o části štítu uvažovat o železném držadle z Bojné. Celkově je situace sídlištních nálezů ještě komplikovanější, nežli je tomu u nálezů hrobových. V prvé řadě je to značná nejistota, co se týče interpretace – zatímco kování nejasného účelu, nebo několik hřebů nalezených v hrobě lze se značnou rezervou označit jako možnou součást štítu, stejný předmět v sídlištním materiálu je sám o sobě prakticky neinterpretovatelný.

22

Může se jednat o kování stavební, nábytkové apod., jehož určení jako kování štítové by bylo v tomto případě velmi pochybné, pokud tomu nenasvědčují i další okolnosti.

5.3 Některé mladší nálezy Do kapitoly o mladších nálezech jsem zařadil několik nálezů, které svou datací rámcově spadají převážně do 11.-12. století. Jsou zde uvedeny z různých důvodů – např. jako doklad o užití určitého druhu materiálu či příklad toho, že štítové puklice nebyly na našem území věcí neznámou, avšak nikdy nedošly větší obliby, nebo se objevují až v pozdějších obdobích. Konkrétně se pak jedná o dvě puklice z Brodku u Přerova, železnou puklici neznámého původu, uloženou ve sbírkách Vojenského historického ústavu, fragment mandlovitého štítu ze Štětína a bronzová kování z Behren-Lübchin.

6 Podrobnější popis jednotlivých nálezů 6.1 Hrobové nálezy 6.1.1 Břeclav – Pohansko Ve dvou hrobech na pohřebišti u kostela (H 154 a 246) se vyskytly dvouramenné železné skoby, které by bylo možné se značnou rezervou pokládat za případné součásti štítů (viz níže kap 6.2). Problémem v této interpretaci je však výskyt stejných skob i v dalších hrobech na témže pohřebišti, které - na rozdíl od dvou zde uvedených - nelze pokládat za bojovnické hroby. Někdy se jedná o hroby žen (např. H 38, 83, 134), jindy mužů s odznaky vyššího společenského postavení (zejména s ostruhami – např. H 261, 296), ale beze zbraní. Pouze ve dvou výše zmíněných hrobech se vyskytly jak zbraně, tak i skoby. Dále v jednom z mužských hrobů byly nalezeny fragmenty železa a kůže (H 229).

Hrob 154 Na dně prostorné hrobové jámy o rozměrech 225 x 75 x 140 cm se měla nacházet rakev, avšak s nepříliš dobře rozlišitelnými rozměry. Právě nález tří železných skob měl svědčit o její existenci (KALOUSEK 1971, 100). Pohřbený muž ve věku 40-60 let byl vybaven břitvou, dvěma

23

noži, sekerou – širočinou s toporem zakončeným kostěnou zděří a ostruhami s příslušnou garniturou. Zmíněné skoby byly nalezeny na okraji hrobové jámy po pravé straně lebky. Dvě ze skob se dochovaly vcelku a jejich délka činí 7,7 a 7,1 cm, délka jejich hrotů se pohybuje od cca 2 cm do 3 cm a jsou na nich zachyceny zbytky dřeva. Třetí skoba je ve zlomcích. Pokud by se mělo jednat o spojovací kování rakve, jak usuzuje F. Kalousek, může se zdát podivná jejich kumulace na jediném místě a navíc ve značně asymetrické poloze. Přihlédneme-li k umístění skob ve výše uvedených hrobech bez bojovnické výbavy, kde lze skoby vskutku poměrně jednoznačně považovat za součásti rakví nebo hrobové výdřevy, zjistíme, že kumulace skob není zcela ojedinělá. Například v ženském hrobě č. 38, kde bylo skob šest, se čtyři nacházely u čela rakve při hlavě zemřelé, zbývající dvě u protilehlého čela. V dalším ženském hrobě č. 83 byly skoby tři, z toho dvě za temenem lebky, třetí pod hlavou. V mužském hrobě č. 261 je skoba zmíněna pouze v zásypu, bez bližšího lokalizování. V hrobě č. 296 byly nalezeny čtyři skoby, umístěné v řadě nad pravou (v nákresu levou) horní částí těla. Jak je vidno, samotná kumulace skob nutně nemusí znamenat, že nebyly použity jako kování rakve a to i v případě, že samotná rakev či její výraznější obrysy nejsou v hrobu patrny. Naproti tomu rozložení skob, jaké je v hrobě 296, můžeme s rakví či výdřevou hrobu poměrně jednoznačně spojit. Stejně tak skoby umístěné při obou čelech rakve je možné pokládat za její součást. Samotnou skutečnost, že v diskutovaném hrobě 154 se kumulace skob nacházela mimo podélnou osu hrobu, jak je tomu u některých jiných hrobů na pohřebišti, také nelze považovat za doklad štítu. Skoby se mohly do tohoto umístění dostat postdepozičními procesy, mimo jiné např. zhroucením části rakve po jejím zetlení. Nicméně vzhledem k bojovnické výbavě pohřbeného muže nelze zavrhnout ani možnost, že skoby byly součástí štítu. Fakt, že hroty skoby jsou relativně dlouhé a nejsou zahnuté, také sám o sobě nemusí být na škodu (viz. kap. 6.2.)

24

obr. 8: Břeclav – Pohansko. Hrob 154 a jeho inventář. Podle F. KALOUSEK, 1971, 101

Hrob 246 Zemřelý byl opět pochován v prostorné hrobové jámě o rozměrech 225 x 100 x 145 cm. Muž ve věku 30 – 40 let byl vybaven nožem, břitvou, hrotem s tulejkou, úzkou sekerkou, železnou garniturou lýtkových řemínků a značně fragmentárními ostruhami. Nad kostrou byla dále nalezena železná dvouramenná skoba (KALOUSEK 1971, 144). V popisu hrobu nejsou zmíněny stopy rakve a také dobrá zachovalost kostry svědčí spíše o uložení bez rakve (naprostá většina koster z rakví z pohřebiště u kostela je dochována velmi špatně). Skoba má délku 9,3 cm, její hroty 1,5 a 2,2 cm. Tělo skoby je velmi slabě prohnuté, hroty jsou rovné, bez zpětného

25

zahnutí. V nákresu hrobu je skoba umístěna po levé straně kostry, zhruba v úrovni poloviny femuru. Z výše uvedeného popisu hrobu je pouze zřejmé, že se nacházela nad kostrou, bližší informace však postrádáme. Pokud hrob skutečně rakev neobsahoval, je tu poměrně značná šance, že skoba byla součástí hrobové výbavy, případně snad, vzhledem k svému umístění nad kostrou, také součástí nějaké lehčí formy výdřevy nebo jen zakrytí hrobu. Žádné stopy po výdřevě však v popisu hrobu nejsou uvedeny. Budeme-li tedy předpokládat, že se skutečně nejedná o součást rakve ani výdřevy, existuje poměrně značná šance, že se mohlo jednat o kování štítu. Nasvědčovala by tomu bojovnická výbava a do jisté míry i rozměry skoby – hroty jsou poměrně krátké, tělo skoby ploché a relativně masivní (7 x 3 mm). Umístění skoby nad kostrou by (za pominutí možných postdepozičních procesů) mohlo naznačovat položení štítu na tělo zemřelého či do zásypu, případně i opření štítu o stěnu hrobu. Za povšimnutí rovněž stojí hrot s tulejkou, nalezený mezi levým předloktím a pánevní kostí. Vzhledem k umístění v hrobě a rozměrům předmětu se nezdá příliš pravděpodobné, že by se jednalo o hrot oštěpu či patku nějakého dřevěného ratiště, za něž bývají podobné artefakty někdy označovány (např. VÁŇA 1995, 129). Od kornoutovitých plechových hrotů, označovaných za hroty oštěpů (HRUBÝ 1955, 176), se zmíněný předmět odlišuje i konstrukcí – dutá je pouze tulejka, samotný hrot je plný, hraněný a výrazně bodný. Může se jednat o hrot šípu, jak byly analogické předměty již dříve interpretovány (podrobněji PROFANTOVÁ 1997, 516 ) a to i přes značnou velikost artefaktu (délka 8,5 cm, průměr ústí tulejky 1,5 cm). Hrot šípu podobného tvaru, pocházející rovněž z Pohanska, z prostoru velmožského dvorce, má rozměry výrazně menší (délka cca 5 cm, ústí tulejky cca 1 cm) (DOSTÁL 1975, 190, obr. 18/15). Nabízí se zde možnost, byť teoretická, že by se rovněž mohlo jednat o část štítu. Konkrétně by mohlo jít o štítový hrot, umisťovaný obvykle do středu štítové plochy. O tom, že takovéto hroty, ačkoli archeologicky nečetné, nebyly ve slovanském prostředí neznámé, může svědčit i dřevěný štít s masivním středovým hrotem nalezený v Gross Raden, podobně i popisované kování z hrobu 119/AZ Na Valách (viz výše), ačkoli tam byl hrot (hřeb) podstatně menší. Jiným zajímavým příkladem je nález velmi podobného hrotu v depotu železných předmětů z Plužné. Depot dále obsahoval dvě sekery, hrot kopí a udidlo (PROFANTOVÁ 1997, 514). O souboru lze uvažovat jako o vlastnickém depotu, o výzbroji a výstroji jednoho bojovníka. Proto by i zde byla přítomnost štítu na místě, jedná se ovšem o pouhou možnost, kterou nelze prokázat.

26

Otázkou by také bylo, jak by byl takový hrot na štítu upevněn a zejména, jaká by byla v boji jeho životnost – vzhledem k průměru tulejky by v případě nasazení hrotu například na dřevěný čep stačila jediná rána k jeho odlomení. Alternativou by bylo nasazení na jiný, pružnější materiál, např. svinutou ruličku nevydělané kůže, nebo zasazení hrotu do otvoru v ploše štítu. Jednalo by se však o značně nepravděpodobné a dle mého názoru zbytečně složité řešení – podstatně jednodušším způsobem by bylo nakování či nanýtování hrotu na ploché železné kování a následné přibití tohoto kování na štít. Odpadlo by tak vykovávání, stáčení a sváření tulejky. Hrot z hrobu č. 246 tedy za součást štítu nelze bezpečně označit.

obr. 9: Břeclav- Pohansko. Hrob 246 a jeho inventář. Podle F. KALOUSEK, 1971, 145

27

Hrob 229 Hrob v jámě o rozměrech 230 x 87 x 120 cm byl porušený, kostra špatně dochována. Pohřbený muž ve věku asi 30 let měl lebku podloženou kamenem. Nebyl vybaven zbraněmi ani odznaky společenského postavení. Jedinými nálezy byly dva amorfní kusy plochého železa s nýty a zbytky kůže, jejichž původní tvar nelze rekonstruovat. Oba předměty byla nalezeny při vybírání dna hrobu (KALOUSEK 1971, 136). Fragmenty mají rozměry 5 x 2,3 a 2,3 x 2 cm. Vzhledem k materiálu lze předpokládat, že se nejednalo o součásti oděvu mrtvého, ani o části rakve a jde tedy o milodary, nebo náhodně vtroušený materiál. Nabízí se myšlenka, zda nemůže jít o zbytky štítu či ochranného pancíře. Vzhledem k absenci zbraní či vůbec jakýchkoli dalších předmětů v hrobě však nelze takovouto funkci nalezených atefaktů doložit. I s přihlédnutím k porušení hrobu, při němž mohla být část inventáře zničena, by byl velmi překvapivý výskyt relativně cenného předmětu, jakým by okovaný štít či pancíř nepochybně byl. Lze však uvést např. zvyk v avarském pohřebním ritu, kdy byl do hrobu někdy vložen zřejmě jen symbolický útržek pancíře – několik málo lamelek či kroužků (ZÁBOJNÍK 19??, 47)

obr. 10: Břeclav – Pohansko. Hrob 229 a jeho inventář. Podle F. KALOUSEK, 1971, 136

28

6.1.2 Hradec nad Moravicí Velmi nejasné okolnosti má kování z ulice Na hrobkách, kde byly údajně při terénních úpravách odkryty dva kostrové hroby. Z nálezů se zachovalo kopí a dvojice železných pásků, zřejmě kování rakve. První kování má délku 10,3cm, šířku 2,7cm a je opatřeno dvěma obdélnými otvory o rozměrech 0,7x0,4cm. Druhý kus délky 9,8cm a šířky 3cm je bez otvorů a stejně jako první má tloušťku 0,3cm (KOUŘIL 1994, 66-67). V tomto případě se jedná o značně nejistý nález, jak po stránce nálezových okolností, tak i datace a interpretace. Je jistě možné, že se skutečně jedná o zbytky kování rakve, nicméně není vyloučena ani možnost aplikace kování na štítu. To by bylo nejspíše možné jen u prvního exempláře, který je opatřen otvory pro hřeby, ačkoli vzhledem k stejné tloušťce materiálu a velmi podobné šíři pásků nelze vyloučit, že se jedná o fragmenty jednoho předmětu. Jisté není ani to, zda vše pochází z jednoho hrobu. Podobně jako v případě kování z Lahovic by se mohlo jednat o zpevňující pás na líci štítu, ovšem je zde nutné přistupovat k interpretaci s ještě větší opatrností.

obr. 11: Hradec nad Moravicí. Inventář z rozrušených hrobů. Podle P. KOUŘIL, 1994

29

6.1.3 Klobouky V důsledku stavby silnice mezi Klobouky a Mokrůvkami byly objeveny tři hroby, z nichž jeden byl slovanský. V komoře z dřevěných kuláčů ležely dvě kostry (zřejmě muž a žena). Hrobová výbava obsahovala dvě keramické nádoby, železem okované vědérko, fragmentární ostruhy, zlomek přezky, čtyři šipky a náhrdelník ze skleněných korálů, neurčité zlomky železa a konečně také „zuhelnatělý chuchvalec organické hmoty se zbytky splétaných vrbových prutů“ (DOSTÁL 1966, 134, TAB XX.). O uvedeném zbytku pletiva B. Dostál dále uvádí, že se jedná patrně o zbytek košíku. Lze ovšem uvažovat také o možnosti, že se může jednat o pozůstatky pleteného štítu. Jak bylo řečeno výše, pletené štíty byly běžné u řady etnik v mnoha historických obdobích, avšak u Slovanů jejich doklady chybí. Celkový charakter hrobu nelze označit jednoznačně jako bojovnický, vzhledem k absenci zbraní, s výjimkou šipek a dále ostruh a vědérka – typického inventáře hrobů jízdních bojovníků. Nelze však vyloučit, že z nedochované zbraně mohou pocházet zmíněné železné zlomky, vzhledem k staršímu datu výzkumu (1920) není rovněž vyloučeno, že některé části výbavy byly ztraceny. Jak se zdá z vyobrazení, byly pruty navzájem provázány, nikoli splétány klasickým košikářským způsobem. Tato technika se do jisté míry blíží orientální konstrukci štítů (např. śYGULSKI 1982, 120). Podobně jsou však také dodnes výráběny ošatky a podobné výrobky. B. Dostál uvádí, že zbytek vrbového pletiva byl součástí chuchvalce organické hmoty, ale blíže tuto hmotu nespecifikuje. Je možné, že se jednalo o pozůstatek koženého potahu štítu, podobně jako v hrobech 223/51 a 224/51 Na Valách. Jelikož však hrob nelze jednoznačně považovat za bojovnický a není k dispozici bližší údaj o umístění předmětu v hrobě, není nalezené pletivo možné přesvědčivě interpretovat.

30

obr. 12: Klobouky. Zbytek proutěného pletiva. Podle B. DOSTÁL, 1966

6.1.4 Lahovice Na lahovickém pohřebišti se možné pozůstatky štítu vyskytly v hrobě 18/57. Přes hruď mrtvého se táhl pás rzi a prostor hrudi byl vyplněn temněji zbarveným pískem, takže se nabízí výklad, že šlo o „vnitřní pouto rozpadlého štítu“ (KRUMPHANZLOVÁ 1974, 80). Popis se bohužel nezmiňuje o rozměrech onoho pásu rzi, nicméně je možné, že šlo skutečně o korozí zničené kování štítu. Není jisté, co je míněno oním „vnitřním poutem” – zda má jít o držadlo, nebo kování spojující jednotlivé části. Pravděpodobnější se jeví druhá možnost, tedy že byl pásem železného plechu okován povrch štítu, ale dle mého názoru spíše z lícové strany, kde kromě funkce spojovacího prvku mohl působit i jako prvek zpevňující a ochranný (možnou rekonstrukci viz. níže). Zbylý inventář hrobu existenci šítu podporuje – kromě nože a velmi dokonale zhotovené nádoby obsahuje i okutí pochvy větší sečné zbraně, snad meče, nebo saxu. Samotná zbraň však v hrobě chyběla. Z.Krumphanzlová soudí, že se jednalo o předmět ve vesnickém prostředí natolik vzácný, že do hrobu nebyl vložen a byl pouze substituován pochvou, ležící podél levé strany nohou (KRUMPHANZLOVÁ 1974, 80). Vzhledem k tomu, že se jednalo s největší pravděpodobností o bojovnický hrob, bylo by možné rozpadlé železné kování spolu s tmavěji zbarveným pískem v jeho okolí interpretovat jako zbytky štítu. Otázkou by byl například způsob upevnění tohoto kování na povrchu štítu, ačkoli vzhledem ke stavu zachování kování samotného je možno uvažovat i o rozpadu hřebů, kterými by bylo přibito. Jelikož se jedná o nález velmi neobvyklý, je možné, že má cizí původ, čemuž by nasvědčovala i přítomnost okutí pochvy, ve slovanském prostředí velmi vzácného a svým tvarem podobného kováním z pochev saxů v germánském prostředí. Je zde také možnost, že se nejednalo

31

o stopy rozpadlého štítu, ale nějaké formy ochranného odění, zhotoveného z organického materiálu (kůže) a zpevněného železným kováním. V době vzniku této práce však nebylo možné dohledat žádnou bližší dokumentaci, rovněž nálezová zpráva neexistuje. Proto se o přesné interpretaci nálezu lze pouze dohadovat, podle mého názoru je však teorie o štítovém kování velmi pravděpodobná.

6.1.5 Mikulčice – Kostelisko V hrobě č. 6 byl uložen muž s bojovnickou výbavou – sekerou a ostruhami. Hrobový inventář obsahoval také fragment železného plechu o rozměrech cca 7 x 4 cm. Poloha plechu není známa (MĚŘÍNSKÝ 2005, 123-133). Označit za daných okolností plíšek za součást štítu jistě není možné, ale ani tuto možnost nelze vyloučit. Hrob je zde uveden spíše pro ilustraci, jelikož výskyt podobných železných zlomků nejasné funkce je častější.

obr. 13: Mikulčice – Kostelisko. Hrob č. 6 a jeho inventář. Podle Z. MĚŘÍNSKÝ, 2006, 123

32

6.1.6 Oškobrh Na úbočí vrchu Oškobrhu u Poděbrad byl odkryt osamocený kostrový hrob. Jelikož byl vyhlouben v jílovité nepropustné hlíně, byl dobře zachován a to včetně vydřevení. Hrob byl s největší pravděpodobností bojovnický, jak svědčí jeho výbava – větší nůž, sekera typu bradatice, okované vědérko. Kromě těchto předmětů obsahoval hrob ještě keramickou nádobu a konečně také železnou skobu, dlouhou 4cm. Ta byla nalezena poblíž sekery, tedy při pravé ruce. Jedná se o starší nález, učiněný v roce 1905 a k dispozici je pouze stručná zpráva a nákres jednotlivých předmětů (HELLICH, 1928-30, 103-104), plánek nálezové situace nikoli. Vyjdemeli však z popisu hrobu, můžeme si povšimnout zajímavé okolnosti – píše se zde, že „...Hrob byl dřevem pouze vydeštěn. Spodní deska dřeva měřila 2cm, vrchní krycí deska 4cm výšky....“ Zemřelý tedy nebyl uložen v rakvi, ale v dřevem obložené jámě. Vzhledem k této okolnosti je poněkud neobvyklý výskyt železné dvouramenné skoby, která bývá obvykle interpretována jako součást rakví, nikoli pouze dřevěného obložení. Také rozměry skoby, zejména tloušťka materiálu, v němž byla zaražena, neodpovídají uvedené síle vrchní krycí desky. Pokud by skoba skutečně nebyla částí hrobové výdřevy, mohlo by se jednat o součást štítu – lze si poměrně dobře představit její použití pro spojení či zpevnění dřevěných desek štítu, stejně jako jeho reparaci (viz níže). Více než v jiných případech se zde však pohybujeme v oblasti dohadů – stejně tak se mohlo jednat o součást jiné výstroje. Nelze samořejmě opominout ani možnost chybného rozpoznání nálezové situace, ačkoli dobrá zachovalost hrobu, o níž se autor zmiňuje, by měla tuto alternativu víceméně vylučovat. Stejně tak by byl poměrně neobvyklý výskyt hrobu s rakví takto ojediněle, mimo větší pohřebiště (v době vzniku článku nebyly v okolí zjištěny další hroby a není mi to známo ani dnes). Bylo by snad možné uvažovat o spojitosti s nedalekým hradištěm v Libici nad Cidlinou. Spojitost hrobu s valovým opevněním temene Oškobrhu stejně jako se stopami slovanského osídlení tamtéž není prokazatelná (LUTOVSKÝ 2001, 231).

33

obr. 14: Oškobrh. Inventář hrobu. Podle J. HELLICH, 1928-30, 104

6.1.7 Staré Město – Na Valách Dalo by se říci, že tato lokalita je co do výskytu štítů v hrobech nejbohatší. V. Hrubý ve svém zpracování pohřebiště (HRUBÝ 1955) uvádí zbytky železného kování, dřeva a kůže, které by snad mohly ze štítů pocházet. Naneštěstí se mi nepodařilo k uvedeným hrobům najít bližší kresebnou ani fotografickou dokumentaci, po jejím neúspěšném hledání v archivech možných zúčastněných institucí se lze domnívat, že pravděpodobně nebyla pořízena, s výjimkou náčrtu hrobu 119/AZ. V následujícím textu je vždy nejprve citován popis nálezu, interpretovaného V. Hrubým jako pozůstatek štítu a poté je uveden celkový popis hrobu. Konkrétně se jedná o následující čtyři hroby, o nichž píše:

Hrob 119/AZ „…v místech břišní dutiny kostry z hrobu čís. 119/AZ byl nalezen kousek prohnutého železného plechu, z něhož vyčnívá masivní hraněný hřeb…“ (HRUBÝ 1955, 181).

V hrobě 119/AZ spočívala kostra muže, dlouhá asi 180cm, s rukama podél těla. Po pravé straně lebky bylo dlouhé, po levé krátké kopí, na hrudi ocílka a nůž, u pravé ruky sekera, na kostech pravé nohy meč, u levé ruky nůž, na nohou ostruhy s řemeny a přezkami. Nedaleko

34

levého chodila ležely na sobě další dvě ostruhy a vedle nich vědérko. Mezi kostmi byl kousek železného kování a zbytky váčku s křesacími kaménky. V popisu hrobového inventáře je ono kování uvedeno pod číslem 15 jako „kousek prohnutého železného plechu – zbytek štítového kování (?) – do jehož středu je vkován hraněný hřeb (2,8cm)“ (HRUBÝ 1955, 381) Podle popisu velmi slibné kování bylo zřejmě ztraceno již krátce po odkrytí hrobu A. Zelniciem, neboť ani v jeho nejstarším publikovaném popisu hrobu, kde je také fotografie jeho bohatého inventáře, není toto kování zobrazeno (NIEDERLE-ZELNITIUS 1929, 19). Popis se pak omezuje na „kousek prohnutého, plochého železa, asi zbytek ze štítu se vkovaným hranatým hřebíkem, d. 28mm“ (ZELNITIUS 1948, 15), případně jen „železné zbytky štítu“ (NIEDERLEZELNITIUS 1929, 14) Fotografie hrobové situace podle všeho také chybí, pravděpodobně jediným vyobrazením je schematický nákres, na němž můžeme v oblasti břicha vidět jakýsi kruhovitý předmět. Je pravděpodobné, že V. Hrubý toto kování v době zpracovávání pohřebiště Na valách již rovněž neměl k dispozici, ačkoli oproti Zelniciovu popisu upřesňuje umístění hřebu uprostřed předmětu. Sám se však odkazuje na nejasnou Zelnitiovu kresbu v otázce umístění šítu v hrobě (HRUBÝ 1955, 88). Ani v době psaní této práce nebylo možné předmět nalézt jak v depozitáři MZM, tak Slováckého musea v Uherském Hradišti. Jsme proto odkázáni pouze na popis a nepříliš jasné zobrazení. Podle toho by skutečně mohlo jít o součást štítu – svědčilo by pro to umístění na trupu pohřbeného, dále shoda ve všech popisech, zmiňující prohnutý železný předmět, tedy nikoli např. ohnutý pás z okutí rakve. Dále si můžeme povšimnout popisu hřebu – je vkovaný, nikoli zatlučený do otvoru v podkladu (pokud nebyl připečen korozí, což se již nedozvíme). Délka hřebu – 28mm - je poměrně malá, pokud by měl na štítu plnit funkci hrotu, jaké známe např. z germánských puklic, nicméně by mohl být používán i tímto způsobem. Je také možné, že původní kování mohlo být samo o sobě vytaženo do špice a hřeb sloužil pouze pro zpevnění a zaostření jejího vrcholu. Jelikož hřeb má z povrchu předmětu vyčnívat, dá se usuzovat, že je na vyklenuté straně, čímž můžeme vyloučit, že se jednalo o hřeb, upevňující železo k nějakému organickému podkladu. Přihlédneme-li k náčrtu hrobu, můžeme velikost neuzavřeného kruhovitého útvaru na trupu kostry odhadnout zhruba na 12cm. Tento rozměr by pro štítovou puklici byl vcelku dostatečný, navíc lze předpokládat, že část mohla být již zničena korozí. Pokud by však v době nálezu mělo kování takovéto rozměry, není jasné, proč je ani jeden z autorů neuvedl, na rozdíl od délky hřebu, která je naopak uváděna vždy. Pokud by snad podivný útvar v náčrtu měl naznačovat, že předmět byl rozpadlý, bylo by to pravděpodobně

35

v popisu uvedeno. Je tedy možné, že náčrt je chybný a předmět byl ve skutečnosti mnohem menší. Celkový bojovnický charakter hrobu však umožňuje uvedené kování se značnou rezervou interpretovat jako součást štítu, případně snad i jiné bojové výstroje.

obr. 15: Nákres hrobu 119/AZ. Podle A. ZELNITIUS, 1948

Hrob 199/51 „…u levého lokte kostry z hrobu čís. 199/51 se uchovaly zbytky dřeva a na nich zlomky širokého zaobleného pásového kování se dvěma železnými hřeby a téměř u ramene téže ruky bylo široké prstencovité kování…“ (HRUBÝ 1955, 181).

V hrobě 199/51 byl pohřben asi 60letý muž, jeho kostra dlouhá 163cm ležela na zádech, s rukama podél těla. U levého lokte leželo na zřetelných zbytcích dřeva zaoblené pásové kování s železnými hřeby a téměř u ramene téže ruky bylo jiné prstencovité kování. Podle popisu šlo v prvním případě o „široké železné kování prstencovitého tvaru, na vnitřní straně kryté zbytky

36

dřeva (š.5,5, ∅ 6,0cm),“dále o „tři železné hřebíky se zbytky pásového kování“ a „užší prstencovité kování z železného plechu (2,2, ∅ 9,0cm)“ (HRUBÝ 1955, 520). Žádné další nálezy hrob neobsahoval. Výše uvedená kování, jako jediný z pozůstatků štítu uváděných V. Hrubým, bylo v současnosti možno dohledat. První kování sestává ze dvou zlomků, tvořících po složení a rekonstruování prstenec odpovídající popisu (tedy š. 5,5 a ∅ 6 cm). Zbytky dřeva se skutečně zachovaly pouze na vnitřní straně. Co se týče oněch tří hřebů a zlomků dalšího kování, lze jim bez větších pochyb přiřadit větší železný hřeb a dále snad také dva drobné hřeby k jejichž hlavičkám je v obou případech korozí připečen kousek železného plechu (v jejich případě není jisté, zda nejde o chybně zařazený materiál z jiného hrobu). Kromě kousků plechu na hřebech se další zlomky prostředního kování nalézt nepodařilo. Konečně třetí popsané kování, z něhož se opět zachovaly pouze zlomky, odpovídá po zrekonstruování rovněž popisu a je také pokryto z vnitřní strany zbytky dřeva. Když si vybavíme, jak kování v hrobě ležela, tedy zhruba od ramene k lokti, přičemž u ramene byl nízký prstenec většího a u lokte naopak vysoký prstenec menšího průměru, mezi nimi pak zřejmě další podobné kování, přibité k podkladu minimálně třemi hřeby, je poměrně obtížné si představit, jak by měl případný štít vypadat. Použití analogických kování na štítu mi není známo a ani z praktického hlediska si jejich funkci nedovedu vysvětlit. Vzhledem k tomu, že hrob nejen neobsahoval žádné zbraně, ale ani žádné další nálezy vůbec, byl by výskyt štítu dost nelogický. Proto jsem dospěl k závěru, že se v tomto případě o pozůstatky štítu nejedná a trojicí železných prstenců byl původně okován neznámý dřevěný předmět. Tuto domněnku dále potvrzuje skutečnost, že zbytky dřeva se nacházejí pouze na vnitřní straně kování, což by opět pro použití na štítu nebylo dost dobře možné. Jaký dřevěný předmět konkrétně byl těmito kováními opatřen, není jasné, snad mohlo jít o nějakou menší nádobu. Vzhledem k umístění artefaktů, pomineme-li možné postdepoziční procesy, které mohly toto umístění změnit, je také možné je interpretovat jako součást zbraně, konkrétně nějakého dřevěného kyje či palice. Svědčily by pro to zvětšující se průměry prstenců, které by odpovídaly kónickému tvaru zbraně. Neexistence bližší dokumentace však jednoznačné stanovení funkce neumožňuje. Snažil jsem se rovněž přispět k možné interpretaci nálezu pokusem o určení druhu dřeva, avšak ukázalo se, že nevelké rozměry zachovaných zbytků a především způsob jejich konzervace to nedovolují.

37

obr. 16: Staré město - Na Valách. Fragmenty železných kování z hrobu 199/51

38

Hrob 223/51 „…kostra z hrobu čís. 223/51 ležela od pánve po kolena pod vrstvou zetletého dřeva a kůže, která se jevila jako tmavá skvrna oválného tvaru o rozměrech asi 60x40cm…“ (HRUBÝ 1955, 182).

Hrob 223/51 obsahoval rozpadlou kostru asi 20letého muže, ležící na zádech s rukama podél těla. Od úrovně temene lebky ležel šikmo podél pravé ruky meč, u jeho rukojeti byla přezka a pod čepelí, asi uprostřed délky, nákončí. U levé ruky ležel nůž a u levého kolena byla sekera, zaseknutá do země. Asi v místech kolen ležely na zbytcích kůže a dřeva dvě přezky s nákončími. V místech chodidel byly ostruhy s přezkami, průvlečkami a nákončími. Za nohama leželo na bok svalené vědérko. Kosti pánevní a kosti stehenní kryla silná vrstva zbytků dřeva a kůže. Tato vrstva je popsána pod číslem 19 jako „zbytky dřevěného a kůží potaženého štítu (?) oválného tvaru, o rozměrech asi 60x45cm“ (HRUBÝ 1955, 525). Pro interpretaci tohoto nálezu jako pozůstatků štítu by hovořil jeho materiál – dřevo a kůže, používané pro výrobu štítů zcela běžně. Také umístění ve výrazně bojovnickém hrobě tuto teorii podporuje. Zjištěné rozměry jsou sice nevelké, ale štít této velikosti by byl již použitelný, lze také předpokládat, že původní rozměry mohly být větší. Zvláštní však je, že se v pozůstatcích nezachoval ani kousek kovu, štít by tedy musel být zhotoven pouze z organických materiálů, včetně spojování jednotlivých částí, upevnění úchopů a podobně. Pokud přijmeme interpretaci, že šlo skutečně o štít, znamená to značnou podporu jedné z výše uvedených teorií o absenci dokladů štítů v nálezech a sice teorii o čistě organických štítech. Hrob 224/51 „..levý bok kostry z hrobu čís. 224/51 pokrývaly zbytky dřeva a kůže, které vytvářely nepravidelnou skvrnu…“ (HRUBÝ 1955, 181)

V hrobě 224/51 bylo uloženo tělo asi 40-50letého muže, z jehož kostry se uchovaly pouze zuby a zbytky lebky. Asi v místech levého boku byly zbytky dřeva a kůže, pod nimiž ležely dva nože zavíráky, pět křesadel, ocílka a brousek. U levého stehna ležel nůž, ještě níže přezka s nákončím. Asi u kolena ležela železná sekera, u nohou ostruhy se dvěma přezkami, průvlečkami a nákončími. Zmíněné zbytky dřeva a kůže jsou popsány pod číslem 1 jako „zbytky nerekonstruovatelného štítu (?)“ (HRUBÝ 1955, 525)

39

Situace je tedy téměř stejná jako v případě hrobu 223/51, opět jde o bojovnický hrob, opět se jedná o zbytky dřeva a kůže, tentokrát však bez uvedení rozměrů, ve výše uvedeném zhodnocení však V. Hrubý uvádí, že tvoří „nepravidelnou skvrnu.“ Celkové zhodnocení tohoto nálezu je stejné jako v předchozím případě – pokud šlo o štít, neobsahoval kovové součásti, o jeho velikosti se můžeme pouze dohadovat.

Zhodnocení dříve rozpoznaných pozůstatků štítů z pohřebiště Na Valách Celkově můžeme uváděné doklady štítů z pohřebiště „Na Valách“ rozdělit do dvou skupin. První tvoří nálezy možných kovových součástí, druhou nálezy organických zbytků. První skupina zahrnuje hrob 119/AZ a hrob 199/51. Železné kování z prvního hrobu není k dispozici, ale podle popisu a snad i nákresu je možné ho skutečně za štítové kování označit. Materiál z druhého hrobu bylo možné dohledat a po jeho prozkoumání je třeba jeho interpretaci jako součást štítu s největší pravděpodobností zamítnout. Do druhé skupiny spadají hroby 223/51 a 224/51, které oba shodně obsahovaly zbytky dřeva a kůže. V obou případech je možné tyto zbytky interpretovat jako pozůstatky štítů, ačkoli jednoznačný důkaz pro to neexistuje. Některé další hroby Kromě čtyř výše uvedených hrobů můžeme ještě přihlédnout k dalším možným případům, které jsou však ještě více nejednoznačné. V. Hrubý se sám v úvodu kapitoly o štítech pokouší vysvětlit jejich absenci v nálezech tím, že „…buď většina z nich neměla kovové součástky, nebo se snad jen někdy užívalo při jejich úpravě hřebíků, svorek, rozličných plechových kování a pod, jejichž ojedinělé nálezy v hrobech (např.v mohylách u Královského Chlumce na Slovensku) ovšem samy o sobě nedokazují, že patřily ke štítům…“ (HRUBÝ 1955, 181). Kování a svorky budou zmíněny dále, nyní se zaměřme na hřebíky. Z pohřebiště „Na Valách“ pochází volně ležící hřebíky z 18 hrobů. V některých případech je pravděpodobné, že pochází z rakví, ale někdy není důvod jejich výskytu jasný. Nejzajímavější jsou z tohoto hlediska hroby 119/50 a 190/50. V hrobě 119/50 byly zbytky kostry asi 25letého muže. Jelikož kostra ležela těsně pod starým podbrázdím, dostaly se pohybem půdy z původního uložení za lebku volné zuby a snad i šipka a nůž. Vpravo od lebky ležel „sklad předmětů, původně asi ve váčku, jak lze soudit z otisků tkaniva: ocílka, dvě křesadla, pryskyřice, dva nože, šipka a háček udice. Nedaleko ležel železný

40

kroužek. U pravého ramene byl nůž zavírák a tři hřebíky. Na vnitřní straně levé stehenní kosti ležel nůž, u levého kolene přezka s průvlečkou, podobná průvlečka byla i u pravé stehenní kosti. V nohách ležel masivní kousek železa“ (HRUBÝ 1955, 482) Umístění hřebíků u ramene je poměrně neobvyklé, navíc hned tří najednou. Všechny jsou poměrně krátké (2,3 , 2,9cm) s širšími hlavičkami a pokud by byly použity na štítu, mohly by k němu např. upevňovat kožený potah, nebo být použity pro konstrukci úchopu. Problémem je, že hrob kromě nožů a šipek neobsahuje žádné další zbraně, ani jiné doklady příslušnosti nebožtíka k bojovnickému stavu, snad kromě zbytků kování v oblasti kolen, což by mohlo ukazovat na lýtkové řemeny, pokládané za součást oděvu společenské elity. Nicméně nalezené hřeby není možno jednoznačně interpretovat, jejich umístění poblíž sebe by naznačovalo, že byly součástí jednoho předmětu, k němuž mohl patřit také nedaleko ležící kroužek z železného pásku (2,6x1,4cm)

Poněkud odlišná je situace v hrobě 190/50. Ležela v něm kostra asi 50-60letého muže, dlouhá 170 cm a hrob patří mezi nejpočetněji vybavené na celém pohřebišti – obsahuje 39 předmětů, které v tomto případě zcela jednoznačně ukazují na příslušníka vojenské vrstvy. Je to zejména meč, sekera, nůž v okované pochvě, ostruhy a celá řada železných a bronzových přezek, průvleček a nákončí. U levého chodidla ležel plochý železný hřebík s odlomenou hlavicí, dlouhý 2,4cm (HRUB7 1955, 491-492). Možnost, že by se v tomto případě jednalo o součást štítu, tu samozřejmě je, ačkoli hřeb mohl mít jakoukoli jinou funkci, navíc je pouze jeden, což je pro větší konstrukční uplatnění málo. Nicméně celkový výrazně bojovnický charakter hrobu by této teorii neodporoval a případné další hřeby se nemusely zachovat (značná část menších železných předmětů z tohoto hrobu je ve zlomcích).

Celkově můžeme z pohřebiště „Na Valách“ uvažovat o pěti hrobech, které mohly obsahovat štíty, přičemž tři z nich poměrně pravděpodobně (119/AZ, 223/51, 224/51), u dalších dvou je tato možnost značně teoretická (119/50, 190/50). Čtyři hroby jsou evidentně bojovnické, u pátého (119/50) je možné váhat. Obecně lze tedy pozůstatky štítů logicky spojit s bohatě vybavenými hroby slovanských bojovníků. Naopak je třeba přehodnotit interpretaci železných kování z hrobu 199/51, která s velkou pravděpodobností součástí štítu nejsou.

41

6.1.8 Stěbořice V mohyle č.2 byl pohřben muž vybavený sekerou a vědrem. Ostří sekery spočívající na pravém femuru leželo na plochém železném pásku se zbytky dřeva na povrchu (DOSTÁL 1966, 171). Pásek měl délku 4,6 cm. Interpretace kování není jasná, vzhledem k bojovnické výbavě hrobu nelze vyloučit jeho použití na štítu. Do jisté míry by tomu nasvědčovaly i zbytky dřeva ulpělé na povrchu předmětu.

6.1.9 Svatojiřská bazilika na Pražském hradě, hrob 93 Hrob byl vyhlouben po levé straně pozdějšího hrobu Boleslava II. v ose před hlavním oltářem baziliky, je však zřejmě starší. Původně zde byl pohřben muž a žena; později, zřejmě při stavbě další hrobky (č. 95), byl hrob č. 93 narušen a kosti sekundárně pohřbeny v malé hrobce (č. 92), přizděné ke stěně hrobky č. 95. Uvažuje se o možnosti, že v hrobě 93 byl pohřben kníže Boleslav I. a jeho žena Biagota (BORKOVSKÝ 1975, 37-39). Původně byly kostry uloženy do rakve dlabané z jasanového kmene a vybaveny milodary, z nichž se zachovaly pouze zlomky železného držadla vědra a dále tři jiné železné fragmenty.

42

obr. 17: Svatojiřská bazilika v Praze. Inventář hrobu 93. Podle I. BORKOVSKÝ, 1975, obr. 61

Z nich nejzajímavější je podlouhlý předmět ze železného plechu, rozlomený na dvě části. V místě lomu je široký 5 cm, jeho délka je 22 cm. Oba konce jsou rozšířeny na 6 cm a na každém je po dvou železných nýtech. Předmět byl ohnutý do oblouku. I. Borkovský soudí, že jde patrně o rukojeť dřevěného štítu (BORKOVSKÝ 1975, 39). Dále byly v rakvi nalezeny další dva železné zlomky nejasné funkce. Jeden z nich byl plochý, o délce 68 mm, široký 3 cm, se zužující se zaoblenou špičkou. Na jeho spodní ploše, která ležela na dně rakve, jsou otisky a zbytky dřeva, prostoupeného rzí. Vzhledem se podobá hrotu meče. Druhý fragment je také plochý, s jedním koncem zaobleným a opatřený dvěma nýty, umístěnými v podélné ose předmětu. I na tomto úlomku jsou patrné otisky dřeva. Na jednom

43

konci byl ulomen, stejně jako výše popsaný artefakt se zaoblenou špičkou. O tomto předmětu I. Borkovský rovněž soudí, že byl zřejmě součástí štítu (BORKOVSKÝ 1975, 39).

obr. 18: Železné kování (držadlo štítu?) ze svatojiřské baziliky. Podle I. BORKOVSKÝ, 1975, 38

Popsaná kování, zejména prvně jmenované obloukovité, by skutečně mohla být součástmi štítu. Vzhledem k druhu rakve se nezdá pravděpodobné, že by železné zlomky pocházely z jejího okutí (pokud se do porušeného hrobu nedostaly druhotně; předmět podobný popsanému „držadlu“ se ve funkci kování rakve vyskytl např. v Mikulčicích (POLÁČEK 2005, 143)). Skutečnost, že právě v knížecím hrobě, přímo v chrámu, by se nacházel tak nápadný milodar, jakým je štít, je poněkud rozporuplná. Na jedné straně by bylo možné očekávat, že kníže (pokud se o knížecí hrob skutečně jedná), nebo jiná osoba významného postavení, by měl být pohřben spíše příkladným křesťanským způsobem, tedy bez výraznější hrobové výbavy. I předpokládaná doba uložení do hrobu – 10. století, by spíše nasvědčovala méně vybavenému pohřbu. Na straně druhé, pokud se skutečně jednalo o knížete, mohl mít jeho štít značný symbolický význam a proto byl do hrobu vložen. Zda se v hrobě nacházely i zbraně, není jisté. Jediným možným náznakem by byl železný zlomek připomínající hrot meče (viz výše). Vzhledem k přítomnosti vědérka by však přidání zbraně, obzvlášt tak prestižní zbraně jako meč, nebylo překvapivé.

44

Pokud by se tedy skutečně jednalo o součásti štítu, je vhodné se zamyslet i nad konkrétní funkcí kování a s tím související otázky, jak mohl štít vypadat. Tvar ani velikost štítu samozřejmě na základě uvedených nálezů určit nelze. Fukce obloukovitě prohnutého kování jako držadla ovšem není zcela jistá. Jeho délka i šířka sice uchopení umožňují, avšak hloubka prohnutí je poměrně nevelká – pokud by bylo kování umístěno na rovném povrchu, byla by vzdálenost mezi držadlem a rubovou plochou štítu cca 3 cm, což není mnoho. Pro pěstní jednobodové držení je vhodný větší prostor, při dvoubodovém držení by byla situace pouze o málo příznivější. Vše by se ovšem změnilo, kdyby se pod držadlem nenacházela rovná plocha, ale puklice, nebo dutina vypouklého štítu. Poněkud problematické by bylo i samotné upevnění držadla. Lze si povšimnout, že v místech, kde prochází hřeby, je kování stále ještě zakřiveno, tedy při uchycení na rovnou nebo vydutou plochu by k ní kování dobře nedoléhalo. Možnost pouhého opomenutí při výrobě se nezdá pravděpodobná vzhledem k očividné nutnosti takovéto úpravy i k sociálnímu postavení majitele štítu, který si jistě mohl dovolit nejkvalitnější výrobek. Kování by tedy ve funkci držadla mohlo být dobře upevněno pouze v případě, že by bylo umístěno na zvlášt upravený podklad – například na dvojici svlaků na rubu štítu. Tím by se zároveň vyřešil i problém nedostatečného prostoru pro ruku. Další možností by bylo použití předmětu jinak než ve funkci držadla. Mohlo by se jednat o zpevňující kování na lícové straně štítu. Vzhledem k jeho prohnutému tvaru by bylo možné uvažovat např. o existenci jakéhosi podélného žebra na líci štítu, jaké se vyskytuje na štítech doby laténské (DANIELISOVÁ, 36). Toto žebro by mohlo být kováním zpevněno v místě držení. Funkce plochého zlomku kování se dvěma nýty je rovněž nejasná. Podobně jako v případě kování z Lahovic by mohlo jít o prostý pásek zesilující lícovou plochu štítu. Samozřejmě nelze vyloučit ani možnost, že obě kování měla zcela jiný účel.

6.2 Sídlištní nálezy 6.2.1 Kovové předměty

6.2.1.1 Bojná Ačkoli se lokalita nachází mimo území ČR, je zde uvedena vzhledem ke své geografické i kulturní blízkosti a rovněž vzhledem k neobvyklosti nálezu – z hradiska pochází železný

45

předmět, který měl s největší pravděpodobností funkci držadla (PIETA – RUTTKAY – RUTTKAY 2006, 12, 24). Jeho konkrétní účel je nejasný – mohlo se jednat o nábytkové (truhlice) či stavební kování (dveře), stejně jako o držadlo štítu. Délka předmětu je cca 24 cm, z toho cca 18 cm připadá na vlastní držadlo. Na jednom konci je železný prut vykován do ploténky, probité otvorem pro hřeb, druhý konec je silně poškozen. Svým tvarem se ovšem výrazně odlišuje od obvyklých kovových držadel štítů, která jsou nejčastěji rovná, jelikož byla používána spolu se štítovou puklicí (např. laténské či germánské exempláře – viz výše). Exemplář z Bojné byl naopak odsazený od podkladu, k němuž byl upevněn. Pokud by se jednalo o součást štítu, mohl by být využit u typu s pěstním úchopem bez puklice, nebo jako rukojeť štítu s dvoubodovým držením. Vhodnost úpravy jeho povrchu – tordování – pro použití na štítu je diskutabilní – vzhledem k relativně malému průřezu by podle mého názoru ani tordování nedokázalo zabránit protáčení držadla v dlani, pokud by bylo použito na štítu bez puklice. Vhodnější by bylo držení dvoubodové, při němž k protáčení dojít nemůže. I v tomto případě se však domnívám, že by tenké držadlo působilo nejisté držení. To vede k možnosti, že držadlo bylo obtočeno kůží nebo jiným organickým materiálem, který je zesílil a zároveň vytvořil vhodnější povrch. Funkce tordování by pak byla čistě technická – kromě mechanického zpevnění proti deformaci by mohlo poskytovat lepší podklad pro organický materiál, který by se mohl na hladkém povrchu smekat. Proti interpretaci kování jakožto rukojeti štítu může hovořit také výška jeho odsazení od podkladu (vzhledem k poškození jednoho konce ji nelze přesně určit, mohla se pohybovat okolo 2 – 3 cm) – je značně nepravděpodobné, že by se pod něj vešla ruka nositele, zvláště uvážíme-li, že mezi ní a povrchem štítu se mohla nacházet také tlumicí vrstva. Tento problém by vyřešilo umístění konců rukojeti na dvojici rubových svlaků, žeber nebo jiných vyčnívajících součástí štítu.

46

obr. 19: Železné držadlo z Bojné. Podle K. PIETA - A. RUTTKAY - M. RUTTKAY, 2006, 12

6.2.1.2 Břeclav - Pohansko Z polohy Lesní školka (objekt 204) pochází fragment železného kování - jedná se o kousek obloukovitě vyklenutého plechu, na jehož okraji (p=15 cm) je pomocí 3 nýtů připevněn železný pásek (š 2,2cm), se zvlněným vnějším okrajem Pod nýty jsou patrné stopy podložení barevným kovem v podobě modře prostupujících sloučenin. Snad by se mohlo jednat o okraj přilby nebo štítu (MACHÁČEK 2002). Funkce tohoto předmětu je nejasná. Trojice nýtů v jeho okraji měla, jak se zdá, pouze připevňovat k základu obvodový pásek, nikoli celý předmět připevnit k dalšímu podkladu – tak to alespoň vyplývá z dnešního stavu předmětu, kdy nýty na spodní straně jsou téměř neznatelné. Samozřejmě je možné, že jejich přečnívající části byly již zcela zničeny korozí. Vzhledem k tomu, že předmět je v podstatě plochý (jen směrem ke středu původního kruhu je znát mírné zdvižení), je jeho interpretace jako část raně středověké přilby poměrně těžko představitelná. Jeho funkci jakožto součást štítu také nelze spolehlivě určit – pokud by se o část štítu skutečně jednalo, mohla by mít podobné využití jako železný kotouč z Vlastislavi (viz výše), ačkoli vzhledem k plochému tvaru kování by se pravděpodobně nejednalo o štít orientálního typu, ale spíše o plochý, snad opatřený dvoubodovým úchopem, případně odsazeným jednobodovým úchopem. Podobně jako u vlastislavského exempláře by rovněž mohlo jít o část pancíře, případně také o faléru. Problémem je ve všech těchto případech upevnění předmětu – vzhledem k jeho torzovitosti je však možné, že se v jeho ploše nacházel jeden nebo více otvorů, nebo že alespoň některé z okrajových nýtů byly původně použité i k tomuto účelu.

47

obr. 20: Břeclav – Pohansko, Lesní školka. Zlomek železného kování. Podle J. MACHÁČEK, 2002

6.2.1.3 Pohansko u Nejdku Při výzkumu byla odkryta slovanská zemnice s keramikou pražského typu, v jejíž blízkosti (85cm od okraje) byla v hloubce 60cm pod povrchem nalezena „železná štítová puklice polokulovitého tvaru s vytaženým vrcholem. V místech umístění hrotu jsou v plechu patrny dva otvory. Z vodorovného 4cm okraje je zachována pouze malá část s otvorem pro přichycení na dřevo štítu. Průměr puklice 19 cm, výška 6 cm“ (NOVOTNÝ 1963, 7). Toto je snad jediný nález z naeho území, kdy můžeme s jistotou tvrdit, že se jedná o součást štítu, paradoxně však nemůžeme puklici bezpečně chronologicky ani kulturně zařadit vzhledem k déletrvajícímu osídlení zkoumané lokality a umístění nálezu mimo datovatelný objekt. Zajímavá je skutečnost, že by se na puklici měl nacházet hrot, stejně tak by byl zvláštní způsob jeho uchycení na vrchol puklice, kde jsou netypicky dva otvory, nesymetricky umístěné a navíc relativně malé. Pro vnýtování nebo vkování hrotu by se lépe hodil jediný větší otvor. Je však možné, že původně existoval pouze otvor na vrcholu puklice a druhý, umístěný dál od středu, vznikl sekundárně, ať už korozí, nebo užíváním. Nelze vyloučit ani možnost, že otvory vznikly nedopatřením při kování puklice, kdy nedostatečně vyžíhaný plech nevydržel vytahování a roztrhl se.

48

obr. 21: Pohansko u Nejdku. Železná štítová puklice. Podle B. NOVOTNÝ, 1963, 10

Jak již bylo řečeno, štítové puklice jsou ve slovanském prostředí nalézány velmi zřídka. Kromě puklic ze severu Ruska (viz výše) lze z bližších oblastí uvést nález z Arkony, odkud pochází dvě železné štítové puklice. První z nich má průměr 13,6 cm, výšku 6,4 cm, v jejím okraji jsou rozeznatelné čtyři otvory pro nýty. Asi v polovině výšky je linie její stěny přerušena výraznějším odsazením (BERLEKAMP 1974, 239). Druhá puklice má velmi podobné rozměry i tvar – průměr 13,4 cm, výšku 6,1 cm a v okraji jsou stopy po třech nýtech. Zhruba v jedné třetině výšky je vytepáno nepříliš výrazné odsazení (BERLEKAMP 1974, 222, 239). U těchto puklic je vcelku jisté, že byly součástmi štítů, avšak jejich původ s největší pravděpodobností nebyl slovanský. Analogické puklice pocházejí ze Skandinávie, např. z pohřebiště v Birce (ABRMAN 1940, Taf. 16). Vzhledem ke geografické poloze Arkony lze proto předpokládat, že se sem předměty dostaly stykem s okolními kulturami. Zda byly přejaty a používány Slovany či ne, však není možné říci vzhledem k jejich nálezu v sídlištním prostoru i k historickým událostem, které se na lokalitě odehrály.

49

obr. 22: Arkona. Železné štítové puklice. Podle H. BERLEKAMP, 1974, 239

Další nález štítové puklice pochází z Ralswieku. Jedná se o puklici oválného tvaru o rozměrech cca 10 x 13 cm a výšce 6 cm (inv. č. 1974-331). V poškozeném okraji jsou znatelné čtyři otvory pro hřeby (HERRMANN 1985, 296). Tvarově i velikostně lze pro tuto puklici opět najít odpovídající analogii z pohřebiště v Birce (ABRMAN 1940, Taf. 17); jedná se však celkově o méně obvyklý tvar bez výraznějších rysů, které by mohly napomoci bližšímu určení původu předmětu. Proto nelze vyloučit, že se mohlo jednat o slovanský výrobek, nebo alespoň Slovany používaný import, podobně jako v případě puklic z Arkony). Skutečnost, že předmět byl nalezen v sídlištním prostoru neumožňuje jeho jednoznačné přiřazení konkrétní kultuře či etniku, avšak vzhledem k minimálnímu výskytu štítových puklic ve slovanském prostředí i k poloze lokality se lze klonit spíše k možnosti jeho cizího původu.

50

obr. 23: Ralswiek. Železná štítová puklice. Podle J. HERRMANN, 1985, 296

6.2.1.4 Vlastislav Z humusovité výplně vnitřního žlebu u vnějšího valu (s. I/55) pochází malá železná puklička polokulovitého tvaru s vodorovně vytepaným okrajem, částečně ulomeným, se stopami po obvodových nýtech; ve své dutině byla vyplněna rzí. Puklička má sice nápadně malé rozměry (∅50mm, v. 18mm, síla plechu 1-1,5mm), svým tvarem však naznačuje, že byla patrně středovým kováním (umbo) malého štítu (VÁŇA, 1968, 148). Předmět je v současné době nekontrolovatelný, takže lze vycházet pouze z popisu a níže uvedené fotografie. Uvedená puklice se skutečně od běžných, např. vikinských puklic liší pouze velikostí, ale vysvětlení, že byla umbem malého štítu, nemusí být přesné. Funkce středové štítové puklice spočívá především v ochraně ruky, která pod ní svírá držadlo štítu. Vzhledem k průměru vlastislavského exempáře – 50 mm – je tato funkce v podstatě vyloučena, protože by se pod ni ruka jednoduše nevešla. Možné jsou dvě hlavní alternativy:

a) puklice skutečně sloužila jako středové kování štítu, který měl jiný, nebojový význam snad symbolický, nebo kultovní a nebyl prakticky použitelný. Otázkou ovšem je, proč by

51

právě štít pro kultovní účely měl mít puklici, když tato zjevně nebyla slovanskému prostředí vlastní.

b) puklice byla součástí štítu, ale s jinou funkcí, než umbo. Pomineme-li funkci čistě dekorativní, mohla sloužit pro prosté zpevnění povrchu, lehké krytí ruky, držící štít jiným způsobem (snad vnitřním odsazeným držadlem), nebo pro ochranu důležitých prvků štítu, vystupujících na jeho povrch. V posledním případě existuje také možnost, že těchto drobných puklic bylo na štítě několik. Na některých mandlovitých štítech na výšivce z Bayeux můžeme vidět kromě větší „středové“ puklice i čtveřici menších kruhových útvarů které ji obklopují, není ovšem jisté, zda se jedná o drobné puklice, nebo hřeby či nýty. Jejich funkce zřejmě souvisela s upevněním úchopových řemenů. Analogické pukličky pocházejí z Orientu (viz.obr. 23), kde se na štítech užívaly poměrně hojně (ke konstrukci a úchopu orentálního štítu viz. kap. 2). Vlastislavská puklička mohla být součástí štítu podobné konstrukce, ačkoli tento typ je vhodný spíše proti lehčím orientálním zbraním, nikoli evropským mečům a sekerám. Proto, pokud by skutečně z popsaného štítu pocházela, pravděpodobně by jeho původ nebyl místní.

Kromě toho nemůžeme vyloučit ani možnost, že tato puklice měla zcela jiné využití a tvarová shoda se štítovými puklicemi je čistě náhodná. Nabízela by se zde možnost, že se jedná o součást koňského postroje (faléru?), nebo snad ochranného odění. Přímou analogii se mi z našeho území nepodařilo nalézt, ačkoli dva drobné železné miskovité předměty pochází rovněž z Budče. Ty však mají tvar prostého kulového vrchlíku, narozdíl od vlastislavského exempláře, který má navíc vodorovný okraj opatřený nýty. Větší z budečských misek má průměr 65 mm a Z. Váňa o ní uvažuje jako o misce vah (VÁŇA 1995, 59). Menší mělká miska o průměru 49 mm prozatím nebyla přesněji interpretována.

52

obr. 24: Vlastislav. Drobná železná puklička. Podle Z. VÁŇA, 1968, 101

obr. 25: Perský kožený štít opatřený železnými pukličkami. Podle śygulski, 1982, 121

53

obr. 26: tzv. tapiserie z Bayeux. Mandlovité štíty opatřené drobnými pukličkami/nýty? Podle GRAVETTHOOK 1994, 20.

Z Vlastislavi pochází ještě jeden předmět, jehož interpretace je ještě méně jasná, nicméně i on mohl být součástí štítu. Je jím železný kotouč z jámy H/57, podobající se miskám tzv. slezského typu, který se však od nich ve dvou věcech silně odlišuje. Z. Váňa jej popisuje jako „…masivní železný kotouč, lehce prohnutý, o průměru 24cm, uprostřed masivnější a k okrajům tenčí. Měl tedy obvyklou formu železných misek či talířů, známých ze slovanských nalezišť 7.11. století, liší se však od nich 4 nýty, sestavenými do čtverce a řadou drobných otvorů při okraji…“ Tento předmět mohl být rovněž součástí štítu, ačkoli Z. Váňa jej uvádí v souvislosti s interpretací obvyklých misek slezského typu jakožto pánví na vaření, případně pražení zrn apod., přičemž nabízí možnost, že nýty ve vlastislavském exempláři mohly k misce upevňovat řetěz sloužící k zavěšení nad ohněm (VÁŇA 1968, 152). Tato interpretace mi nepřipadá pravděpodobná, při přípravě jídla by uvnitř nádoby překážely nýty a na nich upevněné řetězy, nehledě na to, že řada otvorů kolem okraje by rovněž nebyla příliš užitečná. Také upevnění řetězů pomocí nýtů by bylo relativně složité, mnohem jednodušeji by bylo možné řetězy připevnit pomocí háčků, nebo zakování koncových článků do otvorů v okraji misky, kde by při využití kotouče jako pánve nebo pražnice řetězy také méně překážely. M. Bubeník dále uvádí výšku předmětu 0,8 cm, sílu stěny při okraji 0,25 – 0,3 cma váhu 474,5 g, nýty mají výrazně vystupovat na vnitřní, vyduté straně misky (BUBENÍK 1972, 548); soudí, že v případě tohoto předmětu se o

54

misku slezského typu vůbec nejedná a artefakt měl zcela jiný účel (BUBENÍK 1972, 551). Co se týče jeho využití jako součásti štítu, nabízí se zejména možnost, že by se jednalo o štít mírně vypouklý, kde by kotouč tvořil zesilující středové kování. Hovořil by pro to výraznější přesah nýtů na vnitřní straně, který by naznačuje upevnění předmětu na podkladu právě touto stranou. Uvažovat tu lze např. o koženém štítu, který by bylo možné do vypouklého tvaru snadno vytvarovat. Také řada drobnějších otvorů kolem okraje hovoří spíše pro kožený štít, k němuž mohl být kotouč upevněn „přišitím“ pomocí řemínku. V případě dřevěného podkladu by se více nabízelo použití hřebíků, které však v otvorech zachovány nejsou. Způsob držení takovéhoto štítu by se mohl podobat úchopu orientálního typu, nebo jednobodovému středovému úchopu na vypouklém štítu (viz. kap. 2). Výraznějším argumentem proti je však značná masivnost a váha předmětu, která na štítu není žádaná. Kromě této interpretace se nabízí ještě jedna a sice že se mohlo jednat o součást ochranné výstroje, konkrétně kruhový chránič hrudi, kardiofylax. Tuto možnost jsem ověřil vyrobením kopie předmětu a jejím vyzkoušením v dané funkci. Té odpovídá jak průměr kotouče, který při umístění na hrudníku přesně dovoluje předklon trupu i veškeré pohyby paží, tak i zmíněné nýty a otvory. Nýty se vzhledem k svému sestavení do čtverce dají využít pro upevnění nosných řemenů pancíře, zatímco pomocí drobných otvorů při okraji by bylo možné plát vypodložit vhodným měkkým materiálem, tlumícím rány - například kůží nebo plstí (tento detail jsem neověřoval). Takovýto hrudní plát, připínaný přes kožený, případně i kroužkový pancíř, by mohl výrazně zesilovat a doplňovat ochranu životně důležitých orgánů hrudníku, zejména proti bodným ranám, které jsou proti kůži i kroužkovému pletivu velmi účinné. Písemné, ani ikonografické prameny však používání kardiofylaxu u Slovanů nedokládají.

55

obr. 27: Vlastislav. Železný kotouč s otvory a nýty. Podle Z. VÁŇA, 1968

obr. 28: Rekonstrukce železného kotouče z Vlastislavi ve funkci kardiofylaxu

56

6.2.2 Dřevěné předměty

6.2.2.1 Gross Raden V tomto případě se jedná o nález mimo území ČR, avšak vzhledem k jeho výjimečnosti jej zde uvádím. Poblíž slovanské kultovní haly byl nalezen dřevěný předmět, který byl interpretován jako puklice štítu (SCHULDT 1985, 171). Jedná se o část okrouhlé desky z dubového dřeva o původním průměru asi 30 – 35 cm. Uprostřed desky je vyřezána vlastní puklice. Její vnitřní hloubka činí asi 3 cm, vnitřní průměr okolo 15 cm, vrchol puklice je vyzdvižen zhruba 4 cm nad lícovou plochu desky. Samotná deska má průměrnou tloušťku kolem 1 cm. Uprostřed puklice je provrtán otvor a do něj vsazen kuželovitý hrot z tvrdého dřeva („Hartholz“ - konkrétní druh dřeva neuveden; SCHULDT 1985, 172). Na vnitřní straně puklice vyčnívá asi 1,5 cm dlouhý konec násadní části hrotu a je upevněn zaraženým dřevěným klínkem. Tato násadní část je silná okolo 2 cm a od zbytku hrotu je ostře odsazena. Vlastní hrot má přibližně kuželovitý tvar, u základny činí jeho průměr přibližně 3 cm, jeho zachovaná délka 4 cm. Jeho špice byla zřejmě částečně odlomena, případně mohla být původně zaoblena – vzhledem k jejímu nerovnému zachovanému zakončení nelze jednoznačně určit. Vnitřek puklice byl vydlabán nesouměrně. V desce jsou vyvrtány nepravidelně rozmístěné otvory o průměru asi 0,3 cm– jedna dvojice se nachází zhruba 1,5 cm od vnitřního okraje puklice, druhá dvojice naopak při samém kraji desky. Další dva otvory jsou umístěny samostatně, oba asi 1 cm od vnitřního okraje puklice. Okraje dalších dvou otvorů jsou patrné na lomech – první poblíž jednoho ze samostatných otvorů u puklice, druhý v blízkosti dvojice při kraji desky (viz. obr.). Zatímco rubová strana předmětu má obvyklou barvu dubového dřeva, lícová strana je černá a mírně lesklá (SCHULDT 1985, 172).

57

obr. 29: Gross Raden. Dřevěný štít in situ. Podle E. Schuldt, 1987, 35

Jedná se o značně neobvyklý předmět, jehož interpretace je velmi obtížná. Jak bylo uvedeno výše, považuje jej E. Schuldt za puklici štítu, tedy ne za štít samotný. Dírky mají svědčit o přibití puklice na větší desku, černé zbarvení lícové strany mělo být způsobeno vytvrzováním povrchu v ohni (SCHULDT 1985, 172). Osobně se domnívám, že tato interpretace není zcela správná. Přibití předmětu na štítovou desku ve funkci puklice by bylo jistě možné. Umístění otvorů je však silně asymetrické, což u puklice nemá žádný praktický důvod, naopak na obvyklých kovových puklicích bývají otvory pro hřeby či nýty rozmístěny rovnoměrně. Stejně tak lze zpochybnit samotné přibití – vzhledem k používání kovaných hřebíků s obvykle čtyřhranným průřezem těla je dokonalý kruhový tvar otvorů překvapující, podobně jako jejich nevelký průměr – pro předmět vystavený úderům, jímž štít bezpochyby je, by bylo vhodnější užít silnější hřeby. Dalším argumentem proti by bylo zbytečné zatížení štítu přílišnou masou dřeva kolem samotné puklice. Také tvar rubové strany předmětu není rovný – jak ukazuje jeho průřez, plocha desky se od puklice na obě strany zdvihá, tedy by ji nebylo možné dobře upevnit na plochý či vypouklý štít. Konečně určitou indicii poskytuje i okraj desky – jsou v něm dobře patrny dva záseky, od nichž se po směru let odštípla

58

část dřeva. Podobné poškození by sice mohlo nastat i při upevnění na větší štít, ale jeho vznik na samotném předmětu bez dalšího podkladu se jeví jako pravděpodobnější. Pokud tedy předmět nebyl puklicí, jaká byla jeho funkce? Jistě není možné vynést jednoznačný závěr, ale výše uvedené argumenty se zdají svědčit spíše pro užití předmětu jako samostatného štítu, podobného snad vrcholně středověkým pukléřům. Samozřejmě nelze vyloučit ani možnost, že se nejednalo o reálný bojový štít. Nabízí se např. vysvětlení, že se snad jednalo o atribut boha, uctívaného v blízké kultovní stavbě – písemné zprávy zmiňují zlatý štít ve svatyni boha Jarovita ve Wolgastu (podrobněji PROFANTOVÁ – PROFANT 2004, 75, 89, 218). Proti této interpretaci lze ovšem namítnout, že předmět není nijak zdoben a nepůsobí příliš honosně, navíc je možné poukázat na záseky v jeho okraji.

obr. 30: Gross Raden. Dřevěný štít. Podle E. Schuldt, 1984, 172

Jinou možností je jeho použití jako cvičné či dětské zbraně. Pro dětskou hračku by hovořily nevelké rozměry, pro obě možnosti pak případné zaoblení hrotu. Opět ovšem narážíme na existenci záseků, svědčících o zasazení rány ostrým předmětem a nemalou silou.

59

Pokud měl být štít reálně používán, ať už jako skutečná či cvičná součást ochranné výstroje, musel být nějakým způsobem vyřešen i jeho úchop. Kromě provrtaných otvorů nejsou na předmětu jiné možnosti upevnění držadla znatelné. Pokud by byly otvory skutečně takto využity, vyvstává otázka, jak úchop vypadal. Vzhledem k fragmentárnosti artefaktu nelze ovšem vyloučit, že otvorů bylo původně více, je však zřejmé, že se nenacházely poblíž puklice. Jejich poloha nenasvědčuje existenci pevného držadla ve středu štítu, tedy nad puklicí. Stejně tak konec vsazeného středového hrotu, vyčnívající dovnitř puklice, by podobné držení příliš dobře neumožňoval. Jinou alternativou by bylo užití úchopu orientálního typu. Nesouměrné umístění otvorů je však i zde na překážku, stejně jako vyčnívající konec hrotu. Tento problém mohl být vyřešen např. vyplněním puklice tlumicí vrstvou textilu, plsti či podobného materiálu, jak je u orientálních štítů obvyklé (viz. výše). Asymetrické upevnění úchopových smyček by stále zůstávalo překážkou účinného držení a ovládání štítu, avšak nelze je zcela vyloučit. Zbývá tedy možnost použití dvoubodového držení. Poloha otvorů tomu teoreticky nasvědčuje – lze vydělit vždy dvě dvojice jednotlivých otvorů či jejich seskupení, které by mohly sloužit k upevnění dvou konců úchopových řemenů, ať už by byl štít držen na výšku, nebo na šířku. Z praktického hlediska jsou však patrné některé problémy, které by tento typ úchopu provázely. Při držení na výšku by se vnější okraj štítu nacházel zhruba v polovině předloktí a nechával tak odkrytý zranitelný loket. Pokud by byl štít držen na šířku, pak by poloha otvorů nasvědčovala tomu, že by oba řemeny resp. řemen a držadlo byly šikmé, což by pravděpodobně nepřispělo k dobrému držení. Nedostatečné zakrytí štítové ruky je v podstatě stejné jako v předchozím případě. Rovněž je třeba si uvědomit, že při držení na předloktí se do velké míry ztrácí výhody puklice, navíc opatřené hrotem. Také vzhledem k velikosti štítu je jeho užívání s dvoubodovým úchopem značně nevhodné – výhodou a zároveň nutností malých štítů je jejich užívání spíše dál od těla, kde ztěžují soupeři úhel k úderu a je možné je aktivně zapojit do boje. To vše je mnohem jednodušší, dokonce lze řící jedině možné tehdy, když je štít držen pomocí některého z jednobodových úchopů. Proto se domnívám, že dvoubodový úchop nelze u tohoto štítu předpokládat (snad pouze v případě, že by se skutečně jednalo štít dětský – viz.výše). Z uvedených možností jako relativně nejpravděpodobnější tedy vychází nějaká obdoba úchopu orientálního typu. Zřejmě asymetrická podoba řemenů měla snad určité opodstatnění – např. nošení štítu navlečeného na předloktí, ale v boji drženého v pěsti, svou roli tu mohly sehrát

60

specifické požadavky nositele – např. zranění či zmrzačení štítové ruky, jemuž bylo nutné úchop přizpůsobit. Výše uvedené teorie a úvahy jsou pochopitelně založeny na předpokladu, že se skutečně jedná o štít. Nelze vyloučit ani možnost, že jde o předmět se zcela odlišným účelem, nebo štít symbolický či kultovní, jak bylo již výše zmíněno. Existuje také možnost, že jde o formu k tvarování kožených štítů nebo jejich součástí. Jednoznačná interpretace však není v současnosti možná.

obr. 31: Gross Raden. Dřevěný štít - pohled z boku. Podle E. SCHULDT, 1984, Taf. 25

6.2.2.2 Mikulčice Dřevěných předmětů se v našem prostředí všeobecně zachovalo poměrně málo, s výjimkou lokality Valy u Mikulčic. Z tamního bohatého souboru dřevěných artefaktů pochází dva předměty, které by mohly být součástmi štítů. Prvním z nich je část okrouhlé desky z dubového dřeva o zachovaných rozměrech 46,5 x 31,7 cm. Její tloušťka se pohybuje mezi 0,3 až 0,8 cm, okraj má částečně zaoblený až zašpičatělý průřez (POLÁČEK, L. – MAREK, O. – SKOPAL, R. 2000, 220, 252). Je zhotovena z kvalitního

61

dřeva, neobsahujícího větší suky nebo jiné kazy. Povrch předmětu je ohlazen a nejsou na něm patrné žádné pracovní stopy. Ve směru let je možné pozorovat mírné prohnutí. Celkově působí deska relativně pevně, ačkoli je poměrně tenká (tloušťka okraje se pohybuje od 5 do 11mm). Poněkud nepravidelné zakřivení jejího okraje neumožňuje jednoznačně rekonstruovat původní průměr artefaktu. Mohl by se pohybovat mezi 50 – 60cm. Interpretace tohoto předmětu je dosud nejasná; jednou z možností je, že mohl tvořit dno sudu (POLÁČEK, L. – MAREK, O. – SKOPAL, R., 220, 252). To je samozřejmě možné, nicméně nelze vyloučit, že se jedná o fragment štítu. Tvar by tomu odpovídal, pravděpodobná původní velikost je sice malá, ale vzhledem k výše zmíněnému nálezu z hrobu 223/51 z pohřebiště Na Valách, kde byly zjištěny rozměry 60x45cm, nelze tuto možnost jednoznačně zamítnout. Podobně jako v případě nevelké tloušťky desky a jejího prohnutí je také třeba brát v úvahu změny objemu a tvaru dřeva, ke kterým došlo během uložení a případně i pozdější konzervace. Materiál – dub – sice vyniká tvrdostí, pro použití na větším štítu je však poměrně těžký; nicméně lze uvést nález malého dřevěného štítu z Gross Raden, který je rovněž dubový.Výrazným argumentem proti interpretaci desky jako součásti štítu je ovšem fakt, že na celém povrchu není žádná stopa po upevnění držadla, řemenů či dalších způsobů úchopu, nebo jiných konstrukčních prvků.

62

obr. 32: Mikulčice. Část okrouhlé dřevěné desky. Podle L. POLÁČEK, 2000, 252

Dalším zajímavým artefaktem z Mikulčic je dřevěný předmět nepravidelného, zhruba obdélného průřezu, dlouhý 45cm, který má uprostřed vyřezané ostré jednostranné odsazení, sahající asi do poloviny tloušťky. Délka odsazené části je zhruba 22cm. Druh dřeva není blíže určen (POLÁČEK, L. – MAREK, O. – SKOPAL, R. 2000, 232, 279). Celkově působí předmět dojmem polotovaru, plochy jsou velice hrubě opracované, s výjimkou střední zeslabené části. Tento artefakt by mohl být držadlem štítu, nejspíše však nedohotoveným. Jeho rozměry této interpretaci nijak nebrání, stejně tak poněkud pečlivější opracování středové části, za niž by se štít držel. Chybí otvory nebo jiné úpravy pro uchycení na tělo štítu, ale to je možné vysvětlit výše zmíněnou teorií, že se jedná o nedokončený výrobek. Jediným výrazným argumentem proti je skutečnost, že na jednom konci předmětu, na straně odvrácené od odsazení, je ve dřevu velký 63

suk, který tento konec výrazně znehodnocuje pro další zpracování. Stejně tak obtížné by bylo v takto poškozeném dřevu vrtat otvory, nebo ho jinak upravovat pro upevnění. To může být důvodem, proč se předmět zdá nehotovým – výrobce usoudil, že nemá cenu dále pokračovat. Lze ovšem jen stěží předpokládat, že si takto velkého suku nepovšiml již na začátku práce. Jednoznačné vysvětlení funkce tohoto artefaktu je proto nemožné.

obr. 33: Mikulčice. Dřevěný předmět - držadlo? Podle L. POLÁČEK 2000

6.2.3 Některé mladší nálezy

6.2.3.1 Behren – Lübchin Mezi troskami dřevěného mostu byl nalezen soubor šesti bronzových kování. Jejich délka kolísá mezi 30 až 38 cm. Kování mají půlkulatý průřez, každé je na třech místech vykováno do plošky opatřené otvorem pro nýt. Každé kování přechází na jednom konci do dutého puklicovitého útvaru s vytaženým okrajem, opatřeným dvěma otvory. Na jednom kování byly v otvorech zachovány dva velmi krátké nýty s plochou hlavicí, pod jedním z nich byl zachován kousek kůže, což dokazuje, že kováními byl opatřen nějaký kožený předmět. Jelikož byla nalezena v těsné blízkosti množství zbraní, mohla být součástí výstroje bojovníka, nebo jeho koně. Časově patří na konec 12. století (SCHULDT 1965, 111). Jedná se o pozoruhodný nález, k němuž se mi nepodařilo najít analogie. Nálezové okolnosti skutečně nasvědčují, že se může jednat o součást bojovnické výstroje, vzhledem k velikosti a relativní masivnosti kování není vyloučeno, že šlo o součást ochranné zbroje, nebo štítu. Štít se jeví jako pravděpodobnější – zatímco pro použití na ochranném odění se podobný tvar příliš nehodí (s výjimkou nějaké formy ochrany nohou), lze si snadno představit, že kování mohla být paprsčitě umístěna na okrouhlém štítu. Zajímavé však je, že zachované nýty měly být velmi krátké – tím by byla v podstatě vyloučena možnost, že kování byla upevněna na dřevěném podkladu. Je tedy možné, že se jednalo o štít kožený, čemuž by nasvědčoval i zachovaný zbytek 64

kůže. Případně by kování mohla být přinýtována na kožený podklad, aplikovaný poté na dřevěný štít, takováto konstrukce by však byla zbytečně komplikovaná, podstatně jednodušší a jistější by bylo prosté přibití či přinýtování kování přímo ke dřevu. Stejně tak nelze opomenout ani výše uvedenou možnost, že se jednalo o součást koňského postroje, případně jiný kožený předmět.

obr. 34: Behren - Lübchin. Soubor bronzových kování. Podle E. SCHULDT, 1965

65

6.2.3.2 Brodek u Přerova Z blíže neznámého místa pochází dvě železné štítové puklice (z toho jedna v torzovitém stavu), jejichž nálezové okolnosti nejsou známy. Oba předměty jsou uloženy ve sbírkách Vlastivědného musea v Olomouci. Rámcově jsou datovány do druhé poloviny 11. až 12. století. V době vzniku práce byly puklice umístěny v expozici a nebylo možné je detailněji prostudovat. Průměr zachovalejší puklice je cca 20 cm. Vzhledem k dataci a velikosti puklic je pravděpodobné, že byly součástí mandlovitých štítů.

obr. 35: Brodek u Přerova. Železná štítová puklice

obr. 36: Brodek u přerova. Železná štítová puklice (fragment)

66

6.2.3.3 Puklice neznámého původu Ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze se nachází železná štítová puklice, jejíž původ i datace jsou neznámé. V expozici byla označena jako „Kovová puklice z kulatého štítu, 13. století“. Nepodařilo se mi však zjistit žádné bližší informace o důvodu této datace, ani o původu předmětu, jelikož není k dispozici žádná dokumentace.

obr. 37: Puklice neznámého původu ze sbírek Vojenského historického ústavu

6.2.3.4 Štětín Jedná se o horní polovinu mandlovitého štítu, který je sice svou datací již jednoznačně mimo zaměření této práce, nicméně považuji za vhodné jej zde zmínit, jelikož se jedná o poměrně ojedinělý nález i v pozdějších obdobích. Štít je vyroben z olšového dřeva a na povrchu pomalován žlutou, červenou a černou barvou. Po obvodu jsou namalovány kruhové a oválné tvary, některé s rozetami uvnitř, uprostřed štítu je patrná část kříže. Spodní hrotitá část štítu chybí, nicméně ji lze podle tvaru dochované části doplnit a stanovit tak výšku štítu na 135cm a jeho maximální šířku na 86cm. Byl sestaven ze šesti prkének o tloušťce 0,5cm. Zevnitř je na

67

ploše štítu upevněno kožené držadlo. Nalezen byl v jedné z komor hradby chránící Štětín, jejíž datování se v této části pohybuje mezi koncem 12. a přelomem 12. a 13. století (UCIECHOWSKA-GAWRON 2003, 188). Není jisté, zda se jednalo o skutečný štít určený pro boj, je možné, že šlo o dekorační nebo symbolický předmět. Nasvědčoval by tomu již fakt, že štít byl pomalován, takže zřejmě nebyl potažen kůží. Bez ní by ovšem jeho trvanlivost v boji byla značně snížena, ne-li úplně vyloučena. Olšové dřevo není příliš pevné a samo o sobě by při své nevelké tloušťce sotva odolalo úderu sekery nebo bodu kopím. Naproti tomu je toto dřevo poměrně lehké, v kombinaci s kůží by mohlo sloužit svému účelu relativně dobře, nasvědčuje tomu i fakt, že olšové štíty jsou známy rovněž z britských ostrovů (VENCL 1984, 335, RAFTERY 1984, 129). Samozřejmě není možné jen z faktu, že štít byl pomalován jednoznačně usuzovat na jeho potažení či nepotažení kůží. Je koneckonců možné, že by se na koženém potahu nacházelo další malování, nebo by byla použita tence seškrabaná pergamenovitá surová kůže, skrz kterou by malování bylo vidět, byť nepříliš zřetelně (zejména drobné rozety v kruhových ornamentech na okraji štítu by byly velmi nezřetelné, na druhou stranu kříž v jeho středu by byl pravděpodobně dostatečně výrazný) Zda byl štětínský štít reálným ochranným prostředkem, nebo měl jinou, ryze nebojovou funkci, není jisté. Osobně se přikláním spíše ke druhé možnosti.

68

obr. 38: Štětín. Torzo mandlovitého štítu. (měřítko zřejmě chybné). Podle UCIECHOWSKA-GAWRON, 2003

7 Zhodnocení hmotných pramenů Z výše uvedeného výčtu dokladů štítů u Slovanů je zřejmé, že pokud štíty existovaly, pak s největší pravděpodobností opravdu v podobě organických artefaktů, které se v našem prostředí nedochovaly. V této souvislosti je ovšem zarážející, že ani z okolních zemí, osídlených Slovany, není znám nález takovéhoto štítu, ačkoli podmínky pro jeho zachování by tam bylo možné najít. Výjimkou je fragment štítu ze Štětína a zmíněný dřevěný štít z Gross Raden, který však s největší pravděpodobností není skutečnou obrannou pomůckou, ale spíše kultovním předmětem, spojeným s tamější svatyní. Vyjdeme-li tedy z předpokladu, že ve většině případů byly štíty zhotovovány z organických materiálů, je nutno se zamyslet nejen nad tím, o jaké materiály se jednalo, ale také nad konstrukcí a technologií výroby, v neposlední řadě také nad praktickým použitím takovýchto štítů v boji.

69

7.1 Teoretické úvahy V podstatě žádný z uvedených nálezů nelze jednoznačně interpretovat jako součást štítu, nicméně u některých je tato možnost poměrně pravděpodobná. I za předpokladu, že všechny nálezy by skutečně ke štítům patřily, je však pozoruhodné, že nálezy poukazují na značnou různorodost slovanských štítů, kterou je možné vyložit více způsoby. Je to: a) chronologická odlišnost štítů – je možné, že se konstrukce štítů měnila v průběhu času, tuto možnost je však velmi obtížné posoudit, jelikož nálezů není dostatečné množství pro přesnější chronologické rozčlenění. b) geografická odlišnost – štíty se mohly odlišovat v rámci různých oblastí, kde byly ovlivněny tradicemi i místní dostupností materiálu. Podobně jako v předchozím případě naráží tato teorie na nedostatek nálezů i nestejný stav výzkumu jednotlivých regionů a lokalit. Do jisté míry jí odporuje také různorodost nálezů i v rámci jediné lokality, ačkoli obvykle jsou tyto jednotlivé nálezy opět nejisté. c) praktická odlišnost – štíty se mohly lišit podle způsobu boje svého majitele – odlišný štít pro pěší a jezdce, případně i podle druhu zbraně, která byla se štítem používána. Tak například člověk bojující kratší sekerou se potřebuje k soupeři dostat dostatečně blízko, proto může použít štít s držením na předloktí, jelikož mu zde poněkud omezený dosah štítu nevadí. Lučištník, bojující nejčastěji na velkou vzdálenost, může mít pro případ potřeby na zádech lehký kožený štít, který by nebyl příliš praktický pro boj v první linii, ovšem v nouzi výrazně zvýší obranyschopnost nositele. d) sociální odlišnost – bylo by poměrně logické, že štíty opatřené kováním vlastnili spíše bohatší bojovníci, zatímco chudší se spokojili s celoorganickými. To však nevysvětluje již zmíněnou absenci kování v řadě bohatých hrobů.

7.2 Rozdělení nálezů Zhodnotíme-li nálezy, které lze označit za pozůstatky štítů, dojdeme k několika základním skupinám. Zároveň je možné, že tyto skupiny ukazují současně i různé typy štítů. Nálezy lze rozdělit zhruba takto: •

Pásová kování

•

Skoby a hřeby

70

•

Puklice

•

Drobné kovové fragmenty

•

Hroty

•

Kotoučovitá kování

•

Držadla

•

Organické zbytky

71

Lokalita

Prostředí

Druh nálezu

Bojná (SR)

S

železné držadlo

Břeclav – Pohansko, H 154

H

3 skoby

Břeclav – Pohansko, H 229

H

2 zbytky žel. plechu a kůže

Břeclav – Pohansko, H 246

H

skoba, hrot?

Břeclav – Pohansko, Lesní školka

S

kotoučovité kování

Gross Raden (SRN)

S

dřevěný štítek/puklice?

Hradec nad Moravicí

H

pásové kování

Klobouky

H

organické pletivo

Lahovice

H

pásové kování

Mikulčice - Kostelisko

H

zbytek žel. plechu

Mikulčice

S

dřevěná deska

Mikulčice

S

dřevěné držadlo?

Oškobrh

H

skoba

Pohansko u Nejdku

S

puklice

Staré Město – Na Valách, H 119/AZ

H

zbytek žel. plechu s hřebem/hrotem

Staré Město – Na Valách, H 190/50

H

hřeb

Staré Město – Na Valách, H 223/51

H

zbytky dřeva a kůže

Staré Město – Na Valách, H 224/51

H

zbytky dřeva a kůže

Stěbořice

H

železný pásek se zbytky dřeva

Svatojiřská bazilika, H 93

H

železné držadlo?, pásové kování

Vlastislav

S

puklička

Vlastislav

S

kotoučovité kování

tabulka 1:Rozdělení možných nálezů součástí štítů. Legenda: H - hrobový nález, S – sídlištní nález

72

7.2.1

Pásová kování Pásová kování jsou, podobně jako hřeby a skoby velmi těžko interpretovatelná. Mohla být

součástmi štítů, stejně dobře však i kováním rakví a hrobových výdřev, či kováním jiných, blíže nerozpoznaných předmětů. Jejich účel na štítech se mohl různit, od prostého zpevnění plochy či hrany až po funkci držadla. Pásová kování jsou zastoupena nálezem z Lahovic, kdy však bylo kování již rozpadlé na rzivý pruh, takže bližší informace neposkytlo. Dále se jedná o horb č. 93 ze svatojiřské baziliky, kde bylo jedno z kování prohnuté, interpretované také jako držadlo, druhé pak bylo zastoupeno jen zlomkem. Jiným možným nálezem jsou fragmenty kování z Hradce nad Moravicí, avšak vzhledem k nedostatku informací o nálezových okolnostech je o něm třeba uvažovat se značnou rezervou.

7.2.2 Skoby a hřeby Zda některé z nálezů skutečně jsou pozůstatky štítů, může do jisté míry napovědět současný výskyt stejného předmětu jak v hrobech, tak v sídlištním materiálu, který může blíže objasnit využití předmětu a tím např. zpochybnit dříve jednoznačné interpretování řady železných kování jako součástí rakví. To se týká několika skupin nálezů. V prvé řadě jsou to samozřejmě hřeby, které se někdy objeví v hrobě bez zjevného účelu a jejichž nálezy na sídlištích jsou poměrně časté. Jde však o předmět natolik univerzální funkce, že jej není možné pro tuto teorii použít, snad s výjimkou krátkých hřebů s širokou hlavou, o nichž se soudí, že byly používány k „čalounickým“ účelům – upevnění kůže či jiné organické látky na dřevěný podklad (KLÍMA 1975, 148). V případě štítu by mohly upevňovat k dřevěnému korpusu kožený potah, ačkoli pro tuto konstrukci nejsou nutné. Není mi však znám bojovnický hrob, který by obsahoval větší množství takovýchto hřebů, s výjimkou uvedeného hrobu 119/50, jehož zařazení mezi bojovnické hroby však není přesvědčivé.

Jinou možností jsou skoby, konkrétně železné dvouramenné skoby menších rozměrů, podobné např. zmíněnému exempláři z Oškobrhu. V jejich případě je situace do jisté míry podobná hřebům – opět se jedná o univerzální předmět, nicméně jsou zde určité odlišnosti. Zatímco hřeb je nejrozšířenějším kovovým spojovacím prvkem vůbec, dvouramenná skoba se

73

vyskytuje řidčeji a má specifičtější funkci. To platí zejména pro skoby, jejichž ramena jsou na konci ohnuta zpět – byla takto zahnuta po probití skoby materiálem a tak umožňují zjistit jeho tloušťku. U skob použitých pro slabší materiál, zvláště pokud se vyskytnou v hrobech, je pak relativně vysoká pravděpodobnost, že nesloužily jako spojovací kování rakví, jak se běžně soudí, ale byly součástí mnohem subtilnějšího předmětu. V bojovnických hrobech se pak může jednat o součást štítu, ale ani zde není možné nic jednoznačně stanovit. Stojí však za pozornost, že drobnější dvouramenné skoby se vyskytly na hradišti Břeclav – Pohansko, v poloze Lesní školka v objektu 113 hned v několika exemplářích, přičemž tento objekt je možné interpretovat jako kovodělnou (MACHÁČEK 2002), snad přímo zbrojířskou dílnu na základě nálezu množství kroužků z brnění, zbytku pece (výhně?) a velkého souboru dalšího železného materiálu, mezi ním i obdélného puklicového plechového kování, které by rovněž mohlo být součástí ochranné zbroje (analogická kování jsou známa i z dalších lokalit, zejména hradišť, kde lze výskyt ochranného odění předpokládat; mimo jiné se zcela stejné kování vyskytlo i na Jižním předhradí Pohanska). Také v několika sousedních objektech – např. 109, 111, 112, se vyskytly podobné nálezy, naznačující specializovanou (zbrojířskou?) řemeslnou výrobu a stejně tak i celá řada dvouramenných skob (MACHÁČEK 2002). Lze si pak poměrně snadno představit, že specializovaný řemeslník – zbrojíř se mohl věnovat i výrobě, dokončování či opravám štítů, přičemž používal právě zmíněné skoby. Ty mohly sloužit ke spojování dřevěných desek, upevnění štítového úchopu či přichycení koženého potahu na plochu štítu. Mohly sloužit i k jeho opravám, např. ke stažení poškozeného místa v potahu i korpusu, jako tomu bylo u štítů laténských (WALDHAUSER 1999, 204 – 209). Umístění skoby v ploše či hraně štítu mohlo rovněž zpevnit nejvíce exponované oblasti, chránit důležité spoje nebo přispívat k ochraně ruky. Samozřejmě není možné veškeré nálezy drobnějších dvouramenných skob považovat za jednoznačné součásti štítů a to jak nálezy hrobové, tak i sídlištní. Kromě ojedinělých případů, kdy se skoby ve větším množství vyskytnou v sídlištním objektu spolu s doklady zbrojířské výroby, jak tomu bylo v případě Pohanska – Lesní školky, takřka není možné určit jejich konkrétní funkci. Ani ve výše uvedeném případě není tato nterpretace nezpochybnitelná, skoba mohla být v dílně využita mnoha způsoby a pro specializovaného řemeslníka jistě nebyla ani příliš drahým výrobkem, takže se jich běžně mohlo vyskytnout i více. V případě nálezu skoby v hrobě je situace poněkud odlišná, ale ani zde není možná jednoznačná interpretace. Na možnost, že různé v hrobech nacházené hřebíky a skoby byly

74

součástmi štítů, upozornil např. V. Hrubý (viz výše). Nověji se proti automatickému označování skob a hřebů za součásti rakve vyslovil např. L. Galuška, ačkoli je dává do souvislosti spíše s jinými způsoby úpravy hrobové jámy (GALUŠKA 2005, 204). Jistě, ani každý nález skoby v hrobě není možné považovat za součást štítu, ale oproti nálezu sídlištnímu je zde podstatně menší množství možných interpretací. Zatímco skoba v sídlištním prostředí mohla být použita mnoha způsoby jako stavební, nábytkové či jiné konstrukční a spojovací kování, v hrobě jsou možné v podstatě tři základní možnosti – součást rakve, dřevěného obložení hrobu a součást hrobové výbavy. Problémem ovšem zůstává, jak určit, které využití se konkrétní skoby týkalo (pomineme-li možnost náhodného výskytu skoby v zásypu apod.). Jak bylo uvedeno výše, určitým vodítkem mohou být skoby se zpět zahnutými konci, které umožní určit sílu probitého materiálu – např. skoba z Oškobrhu. Vzhledem k tomu, že neznáme běžnou tloušťku slovanských štítů, je však tato možnost opět pouhou teorií. Ani v případě, že by skoba naznačovala takovou sílu materiálu, jaká je pro štít již neúnosně velká (např. 3cm), jelikož by byl příliš těžký na ovládání, není možné takovéto využití jednoznačně zavrhnout – skoba mohla procházet nejen samotnou deskou štítu, ale také dalšími prvky, pokud se takové na štítech vyskytovaly – různá žebra, svlaky apod. Rovněž skoba s rovnými, nezahnutými rameny nemusí být jako součást štítu zamítnuta, ani když ramena rovněž svou délkou přesahují předpokladatelnou sílu štítu – skoba mohla být zaražena do jeho hrany, kde mohla plnit více funkcí – zpevnění proti rozštípnutí, spojení dvou desek či prkének a zaklenutí mezery mezi nimi, připevnění koženého potahu, reparace a zpevnění již poškozeného místa atd. Příkladem mohou být výše uvedené hroby z pohřebiště u kostela na Pohansku u Břeclavi. Proti interpreaci skob v hrobech jako součástí štítů hovoří naopak skutečnost, že se vyskytují i v hrobech žen, či mužských hrobech beze zbraní a někdy i jejich uspořádání poměrně jasně naznačuje použití na rakvi či výdřevě (viz výše). Proto nelze za současného stavu poznání funkci skob v hrobech s jistotou určit, vždy se bude jednat o více či méně pravděpodobnou teorii.

7.2.3 Puklice Puklice se ve středoevropských nálezech vyskytly velmi řídce. Jedná se o exemplář z Pohanska u Nejdku a drobnou pukličku z Vlastislavi. Zbytek rozpadlé puklice mohl obsahovat také hrob 119/AZ Na Valách, bližší informace však již není možné zjistit. Nález z Pohanska u Nejdku nelze jednoznačně datovat, avšak v případě, že by skutečně souvisel se slovanským

75

osídlením lokality, byl by jediným známým nálezem štítové puklice z našeho území (z období raného středověku). Vlastislavská puklička je také poněkud problematickým nálezem. Jako středová puklice reálného štítu téměř jistě sloužit nemohla (viz výše). Pokud tedy neměla zcela jiný účel a byla skutečně součástí štítu, jedná se opět o unikátní nález, k němuž by bylo možné uvést mladší analogie z Orientu (viz výše), případně i z raně novověké Evropy. Celkově je zřejmé, že kovové puklice nikdy nebyly u Slovanů obvyklé, jejich ojedinělý výskyt ve slovanském prostředí je nejčastěji vázán zejména na oblasti, do nichž zasahovali Skandinávci. Ani v těchto vzácných případech nelze obvykle říci, zda byly nalezené puklice vůbec Slovany užívány, spíše naopak (hroby z Ruska, puklice z Arkony).

7.2.4 Drobné kovové fragmenty Nálezy této kategorie jsou v práci uvedeny spíše jako příklady, jelikož drobné úlomky železa se v hrobech vyskytují častěji, v sídlištním materiálu je pak jejich interpretace ve většině případů nemožná. Do hrobů se drobné kousky železa mohly dostat více způsoby – od náhodného vtroušení do zásypu až po rozpad části hrobového invnetáře. Jejich interpretace jako součástí štítů je velmi nejistá a lze ji uvádět vždy jen se značnou rezervou. S větší pravděpodobností o ní lze samozřejmě uvažovat pouze u bojovnických hrobů. Ty jsou v práci zastoupeny hrobem z Mikulčic – Kosteliska, Stěbořic a snad i hrobem 119/AZ ze Starého Města, kde je přesnější popis a interpretace železného předmětu nemožná. O konkrétní funkci těchto fragmentů na štítech se lze pouze domýšlet, jelikož stav předmětů obvykle nedovoluje bližší určení, stejně tak při dokumentování hrobů jim bývá věnována menší pozornost, takž často již nelze zjistit např. přesnou polohu předmětu v hrobě. V některých případech by se snad mohlo jednat o zlomky pásových kování, případně jiných, blíže nespecifikovatelných zpevňujících součástí štítu.

7.2.5 Hroty Štítové hroty jsou v podstatě pouze teoretickou skupinou nálezů. Lze říci, že zřejmě netvořily typickou součást slovanských štítů, ale některé nálezy možnost jejich použití naznačují. Jedná se o torzo dřevěného štítu z Gross Raden, přijmeme-li jeho interpretaci, dále se hrot, byť velmi malý, vyskytl na kování z hrobu 119/AZ Na Valách. O možném umístění hrotu na štítové puklici z Pohanska u Nejdku je možné uvažovat vzhledem k otvoru v jejím vrcholu, avšak datování nálezu je značně nejisté. Konečně je tu hrot s tulejkou z hrobu 246 z Pohanska u 76

Břeclavi, jehož interpretace je rovněž velmi nejasná a k němuž lze uvést i další, zcela analogické hroty (viz. výše). Pokud se v případě nálezu z Gross Raden skutečně jedná o štít, ať už kultovní, nebo reálný, je pak vcelku nepochybné, že hroty na štítech nebyly Slovanům neznámé. Samozřejmě, mezi tímto artefaktem a nálezy z velkomoravských hrobů je značná časová i geografická mezera, stejně tak se neshoduje velikost hrotu, proto nelze činit pouze na základě několika málo nálezů jednoznačné závěry. Určitým náznakem by mohla být písemná zmínka v „anonymní relaci“ (viz níže), v nichž se štít objevuje ve výčtu zbraní. Jelikož štít byl všeobecně rozšířen po celé tehdejší Evropě a nepředstavoval tedy nic neobvyklého, je možné, že jej autor zmínil vzhledem k jeho útočnému využití, při kterém by se právě hrot mohl dobře uplatnit. Stejně tak je však možné, že tím naznačil, že řadoví bojovníci nenosí zbroje a chrání se jen štíty, naopak současně zmiňuje drahocenná brnění vlastněná Svatoplukem.

7.2.6 Kotoučovitá kování Tento druh nálezů je zastoupen velmi řídce fragmentem kování z Pohanska – Lesní školky a železným kotoučem z Vlastislavi. Ani zde tedy není možno říci, že se jedná o typickou součást štítu, spíše naopak. Navíc o obou nálezech a jejich souvislosti se štíty lze pouze uvažovat, jejich jednoznačná interpretace v současnosti není možná. Vlastislavský exemplář mohl mít více funkcí (viz. výše), zatímco účel kování z Pohanska vzhledem k jeho fragmentárnímu stavu není možné přesvědčivě stanovit. Jeho zdobnější zpracování však naznačuje, že se jednalo o prestižnější předmět, nikoli např. o misku na pražení, jak bylo navrhnuto u vlastislavského nálezu. Celkově lze tedy říci, že kotoučovitá kování, pokud se na štítech vyskytla, byla velmi řídkým jevem.

7.2.7 Držadla Držadla štítů jsou v nálezech zastoupena – byť teoreticky – čtyřmi nálezy. Jedná se o dřevěný předmět z Mikulčic, železné dtžadlo z Bojné a železná kování z hrobů v Lahovicích a bazilice sv. Jiří, která byla dříve označena za držadla (v případě Lahovic za „vnitřní pouto“ – viz. výše), avšak jejich funkci lze chápat i jinak. Jelikož žádný z uvedených předmětů není možné jednoznačně interpretovat, je celkové zhodnocení této skupiny nálezů značně obtížné. Obecně je výskyt nějaké formy držadla na štítu zcela nezbytný vzhledem k základnímu účelu štítu jako aktivní složky ochranné výstroje, držené 77

v ruce a tedy pohyblivé. Jak však ukazují historické i etnografické analogie, úchop může mít množství podob, závislých jak na tvaru, velikosti a materiálu štítu, tak v neposlední řadě na způsobu boje a tedy i obrany. Proto nelze u žádného ze zmíněných nálezů vyloučit, že mohl sloužit jako štítové držadlo, zároveň však pro toto tvrzení chybí jednoznačné důkazy.

7.2.8 Organické zbytky Pozůstatky dřeva, kůže a jiných materiálů organického původu se vyskytly ve dvou hrobech z pohřebiště Na Valách, dále byly naznačeny tmavě zbarveným pískem v hrobě z Lahovic, zbytek pletiva z prutů obsahoval hrob z Klobouků a konečně lze uvést část okrouhlé dřevěné desky z Mikulčic. Ve výčtu chybí dřevěné držadlo(?), pocházející rovněž z Mikulčic a také zbytky kůže a nýtovaného plechu z Pohanska. Držadlo bylo uvedeno výše v příslušné podkapitole o držadlech a fragmenty plechu a kůže z Pohanska nelze jakkoli blíže interpretovat, proto zde nejsou podrobněji rozebírány. Vzhledem k zachování pouhých zbytků dřeva na povrchu železného předmětu tu rovněž nejsou uvažovány nálezy se Stěbořic a Svatojiřské baziliky, podobně jako z hrobu 199/51 Na Valách, kde byla interpretace nálezu přehodnocena. Z celkového výčtu organických zbytků je jejich souvislost se štíty pravděpodobná zejména u hrobů 223/51 a 224/51 Na Valách a hrobu z Lahovic, zatímco zbytky pletiva z Klobouků lze interpretovat i mnoha jinými způsoby (viz. výše), podobná je i situace desky z Mikulčic. Na základě tří uvedených nejpravděpodobnějších nálezů lze v materiálu štítů rozpoznat dřevo a kůži bez kovových součástí; v případě lahovického hrobu byl organický základ doplněn železným kováním, avšak samotná organická složka nebyla blíže určena.

8 Písemné prameny Mezi písemnými prameny jsou uvedeny nejen ty, které se týkají našeho území, ale i zmínky všobecnějšího rázu. To považuji za vhodné vzhledem k podobnosti problematiky slovanských štítů na většině jimi obývaného území. Jelikož detailní kritika písemných pramenů, spojená např. s lingvistickým rozborem užitých názvů štítů by již přesahovala možnosti i rozsah práce, jsou zde uvedeny pouze stručné úryvky zachovaných textů bez podrobnějšího rozboru. Zmínky o štítech se objevují už v nejstarších písemných zprávách o Slovanech. Z 6.století je to například zpráva Prokopia z Kesarie, který ve své Historii o válce Gótské uvádí:

78

„...ἐς μαχηυ δὲ ϰαϑιστάμενοι πεξῇ μὲν ἐπὶ τοὺς πολεμίους οἱ πολλοὶ ἴασιν ἀσπίδια ϰαὶ ἀϰόντια ἐν χεσὶν εχοντες, ϑωραϰα δὲ οὐδαμῆ ἐνδιδύσϰονται τινὲς δὲ οὐδὲ χιτῶνα οὐδὲ τριβώνιον ἔχουσιν, ἀλλὰ μόνας τὰς ἀναξυρίδας ἐναρμοσάμενοι μέχρι ἐς τὰ αἰδοῖα, οὕτω δὴ ἐς ξυμβολὴν τοῖς ἐναντίοις ϰαϑίστανται...“ (PROKOPIUS 1963, VII. 14. 352). „…Jdou-li do boje, postupují proti nepříteli pěší se štíty a s kopími v rukou. Brnění si nikdy neoblékají. Někteří nenosí ani košile, ani pláště, nýbrž jen nohavice na bedrech široce opásané a tak ustrojení jdou i proti nepříteli….“ (HAVLÍK 1987, 40).

Pseudo-Maurikios v Knize o stratégii popisuje slovanskou výzbroj následovně: „Ozbrojen bývá každý muž dvěma krátkými oštěpy, někteří též pěknými štíty, ale těžko přenosnými. Užívají také dřevěné luky a krátké šípy, napuštěné jedem, který hned účinkuje…“(HAVLÍK 1987, 43).

Tyto informace v téměř nezměněné podobě uvádí i Lev VI. Moudrý v knize „Stručné podání válečné taktiky“, které bylo kompilací některých starších textů, včetně právě Pseudo-Maurikiova díla (MMF III., 349). „...Ώπλίζοντο δέ ποτε μιϰροῖς ἀϰοντίοις̦ ἤγουν ῥιϰταρίοις δυσὶν ἕϰαστος ἀνὴρ,

τινὲς δὲ ϰαὶ σϰουταοίοις µεγάλοις ἐπιµήϰεσιν, οἶον ϑυρεοῖς, ἐϰέχρηντο δὲ ϰαὶ τόξοις ξυλίνοις,...“ „...vyzbrojovali se pak někdy malými kopími, to jest oštěpy, každý muž dvěma, někteří pak i velkými podlouhlými štíty na způsob pavéz; užívali i dřevěných luků a šípy měli napuštěné jedem...“ (MMF III., 362: 107).

Známá je rovněž zmínka ve Fuldských análech k roku 871, vztahující se přímo k našemu území, která nás informuje, že: „ …Sclavi Marahenses nuptias faciunt, ducentes cuiusdam ducis filiam de Behemis; quod cum supradicti viri, id est Arn et alii, qui cum eo erant, comperissent, ilico armati adversarios sequebantur. Illi autem fugientes ad vallum memoratum ignari venerunt; ibique propter angustiam loci equis et armis derelictus vix nudi evaserunt. Nostrates vero supervenientes DCXLIIII equos cum frenis et sellis atque eiusdem numeri scuta, quae fugientes dimiserant,

79

invenerunt; et haec nullo resistente tollentes ad castra laeti reversi sunt. ...“ „…moravští Slované strojili svatbu a přiváděli dceru kteréhosi vévody z Čechů. Když se to dozvěděli výše uvedení mužové, tj. Arno a jiní, kteří s ním byli, ihned ozbrojeni pronásledovali nepřátele. Ti prchajíce, přišli však z neznalosti ke vzpomenuté hradbě a tam pro těsnost místa museli zanechat koně a výzbroj a zachránili holý život. Když tam naši přišli, našli 644 koní s otěžemi a sedly a stejný počet štítů, které tam prchající zanechali, a bez odporu to sebrali a vrátili se radostně do tábora. …“ (MMFH I., 106: 74)

Dále lze zmínky o štítech u Slovanů nalézt v několika zprávách orientálního původu, které do značné míry shodně vycházejí z tzv. „anonymní relace o tureckých a východoevropských národech“. Jedná se o komplex zpráv vzniklý v druhé polovině 9. století na základě informací získaných muslimskými kupci v Povolží, ke konci století byl pak spis zredigován a doplněn novějšími údaji. Zřejmě existoval v několika exemplářích (MMF III., 342). Abú Alí Ahmad ibn Omara Ibn Rusta, u něhož nalézáme zřejmě nejstarší zachovanou verzi „anonymní relace“, uvádí v Knize vzácných drahokamů, že „…jejich zbraně jsou krátké oštěpy, štíty a kopí a nemají jiných…“ (MMF III., 346).

Dalším dílem je spis nazvaný Hudúd al-´Álam – Kraje světa. Jedná se o anonymní perský rukopis z roku 982/3, sepsaný v severním Afghánistánu nebo východním Íránu. Dílo má kompilační charakter. Kromě „anonymní relace“ byly při jeho tvorbě použity i zprávy dalších arabských zeměpisců. Tím, že se snažil uvést údaje z různých pramenů v soulad, autor Hudúd al´ Álam zřejmě silně zkreslil reálnou situaci a celkově je třeba brát jeho údaje s určitou rezervou (MMF III., 421). Část textu, v níž popisuje slovanskou výzbroj však z „anonymní relace“ zjevně vychází, jelikož se od Ibn Rustova díla téměř neliší: „...jejich zbraněmi jsou štíty, krátké oštěpy a kopí...“ (MMF III., 422).

Ibn Mahmúd Gardízí, persky píšící autor žijící v první polovině 11. století, rovněž použil ve svém díle „anonymní relaci“, avšak zřejmě ji neznal z díla Ibn Rustova, ale z jiných zdrojů. V díle Gardízího je „relace“ doplněna některými novými údaji, vztahujícími se k 10. století, jejich zdroj však není znám (MMF III., 425). Ve své „Okrase historie“ uvádí: „...a jejich zbraně, jimiž válčí, jsou oštěp, štít a kopí…“(MMF III., 428).

80

Konečně lze uvést Knihu o přirozených vlastnostech zvířat od Šarafuzzamána Táhira alMarwázího (Kitábu tabá´i´i l-hajawáni li-Šarafi Zamáni Táhiri al-Marwazíi). Autor, žijící na přelomu 11. a 12. století do svého převážně zoologického a lékařského díla začlenil i kapitoly s geografickou tematikou. Údaje z „anonymní relace“ čerpal zřejmě z díla al-Džajháního nebo Ibn Rusty, doplnil však novější informace (MMF III., 432). Výčet slovanských zbraní je ovšem opět téměř shodný s ostatními : „...jejich zbraněmi jsou oštěpy, kopí a pěkné štíty...“ (MMF III., 433). Jak je zřejmé, všechny zprávy uvádějí naprosto shodně, že Slované užívají kopí, oštěpy a štíty. Ve zprávách je zmíněn i Svatopluk, zároveň je však zřejmé, že některé poznatky se týkají spíše zemí obývaných východními Slovany, možná obsahují i informace o zcela cizích kulturách. Jedinou odchylku obsahuje al-Marwazího údaj o „pěkných štítech“, který ovšem bez dalších informací není k většímu užitku, lze se opět, podobně jako u Pseudo-Maurikia domnívat, že tím mohlo být míněno malování na štítech, případně že bylo zhodnoceno jejich dobré zhotovení..

Konečně Ibrahím ibn Jákub, autor židovského původu z Tortosy v muslimském Španělsku, jehož dílo se nezachovalo v úplnosti, ale v pozdějším zpracování zeměpisce Abdalláha al-Bakrího, ve své zprávě o Slovanech, datované do druhé poloviny 10.století uvádí: „…V Praze se zhotovují sedla, uzdy a málo trvanlivé štíty užívané v jejich zemích.“(MMF III., 413; J. Páuliny uvádí „hrubé štíty“ (PÁULINY 1999, 117) – ze slovenštiny možno přeložit jako tlusté či hrubě zhotovené, případně i jako velké).

Veškeré výše uvedené zprávy jsou sice cennými doklady užívání štítů u Slovanů, nicméně nám nezanechávají žádné bližší informace o podobě, velikosti a konstrukci štítů. Pouze zpráva Pseudo-Maurikia uvádí, že štíty jsou pěkné, ale těžko přenosné. Tato informace nám mnoho užitku nepřinese, jelikož není možné si podle ní o štítech vytvořit jednoznačnou představu. To, že byly „pěkné,“ by mohlo znamenat, že byly dovedně pomalované, nebo jinak vyzdobené. Ovšem to, že byly „těžko přenosné,“ je velmi nejednoznačné. Například mohlo jít o jakousi obdobu středověkých pavéz nebo tarasů – pavézy (ϑυρεοῖς) zmiňuje i Lev VI., není však jisté, zda si správně vyložil smysl původního textu. To by mělo smysl při obléhání měst, nebo jiných opevněných pozic, což se při slovanských vpádech na Balkán mohlo stávat. Ovšem autor klade

81

poměrně značný důraz na partyzánský charakter slovanského způsobu boje, při němž se bojovníci uchylují do lesů a nenadále přepadají nepřítele. Při takovéto taktice by pak štít typu pavézy majiteli spíše překážel. Samozřejmě není vyloučeno, že tyto těžko přenosné štíty měli pouze někteří bojovníci, kteří jimi při střelbě kryli ostatní, lehčeji vybavené. Je poměrně zvláštní, že autoři uvedených zpráv často štít uvádějí mezi výčtem zbraní, pouze Prokopios jej zmiňuje v té souvislosti, že nenosí zbroje ani odění horní části těla a bojují s kopími a štíty v rukou. Je samozřejmě možné, že jiná formulace byla nadbytečná, autor považoval jaksi za samozřejmé, že štít je pouze obranným prostředkem, ale je tu ještě jiná, čistě teoretická možnost výkladu. Bylo by možné, že štít byl mezi zbraněmi zmiňován proto, že byl jako zbraň aktivně používán – mohl být opatřen hrotem, nebo byly vedeny údery jeho hranou. Proti této možnosti ovšem opět vystupují hmotné prameny – pokud by se mělo štítem aktivně útočit, bylo by velmi pravděpodobné, že by se na něm nacházely kovové součásti – hrot, kování okraje apod. Samozřejmě je možné takto použít i štít neokovaný, ale spíše v nouzi, nebo jako doplnění útoku zbraní, nikoli aktivně a často.

Zmínka z Fuldských letopisů sice nepřináší o štítech žádné konkrétnější informace, ale i tak z ní můžeme vyčíst některá fakta. Prvním z nich je zmínění přesného počtu štítů, tedy 644. Samozřejmě, toto číslo musíme brát s rezervou, neboť je možné, že výčet kořisti byl kronikářem patřičně upraven ve prospěch biskupa Arna. Nicméně při tak významné události, jakou byla svatba mezi příslušníky vysoké nobility (v této souvislosti se uvažuje, že se jednalo přímo o Svatoplukovu nevěstu Svatožizň – viz. MMFH I., 106, pozn. 19) není rozhodně vyloučen i takto vysoký počet koní a tedy i ozbrojených jezdců doprovodu. Pozoruhodné je i to, že počet koní a štítů je stejný, tedy že štítem byl vybaven každý z jezdců. Pokud nebyly štíty jednoduše odhozeny na útěku, mohlo by jejich zmínění spolu s plně vystrojenými koňmi naznačovat, že štíty byly převáženy u sedla. Vzhledem k mým úvahám o odlišnosti slovanských a franských štítů je zajímavá i okolnost, že štíty stály vítězům za sebrání. Není ovšem jisté, zda je franští vojáci pobrali kvůli jejich ceně, praktické použitelnosti pro ně samé, nebo jen jako válečnou trofej. Pokud by totiž odlišnost slovanských štítů byla měla původ v rozdílném způsobu boje, Frankům by pravděpodobně nebyly příliš platné. Vzhledem dalším, výše zmíněným možnostem, proč byly štíty pobrány však nelze v této otázce jednoznačně rozhodnout. Zpráva Ibrahíma ibn Jákuba je zřejmě jediná, která přímo dokládá výrobu štítů na našem

82

území. Není bez zajímavosti, že se o štítech zmiňuje spolu s výrobou sedel a uzd – tedy převážně kožedělných výrobků. Je tedy možné, že rovněž při výrobě štítů byla uplatňována kůže. Ze zprávy se však nedozvíme, zda tomu tak skutečně bylo a pokud ano, zda byla štíty kůží potahovány, nebo byly přímo z kůže vyráběny.

9 Ikonografické prameny Kromě pramenů písemných jsou k dispozici také zobrazení štítů. Jak je pro tuto problematiku příznačné, jejich výklad je poměrně nejednoznačný. Zřejmě jediný doklad z našeho území pochází ze známého souboru vyobrazení koní a jezdců z libušínské hradby, kde se kromě níže popsané rytiny lze pozastavit ještě nad jednou, u níž je však velmi nepravděpodobné, že zobrazuje štít, spíše se jedná o schematické načrtnutí jezdcova trupu (nasvědčovala by tomu i skutečnost, že jezdec nemá zobrazenu žádnou zbraň). Pouze jedna rytina je poměrně jednoznačně interpretovatelná. Schematicky načrtnutý bojovník na koni je vybaven kopím s praporcem a jeho trup kryje velký kruhový štít. Plocha štítu je zcela prázdná, beze stop naznačení puklice, nebo jiného kování. Z. Váňa o štítu uvádí, že je okrouhlý, dole tupě zahrocený, což má spolu s kopím s křidélky a praporcem datovat rytinu na přelom 10. a 11. století (VÁŇA 1973, 56, 79, obr. 42). Domnivám se však, že se o zahrocení spodní části štítu nejedná, ale že tvůrce rytiny nezvládl pravidelný okrouhlý tvar a obrys štítu tedy vytvořil několika navazujícími liniemi, jak je patrné i z dalších lomů obvodové linky; několikrát navázaná je i linie kopí. Přihlédneme-li k poměrům velikostí koně a jezdce, zdá se, že štít měl neobyčejně velké rozměry, jeho průměr se mohl pohybovat okolo 100 cm. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu značnou schematizovanost a primitivnost rytiny, kde poměry nemusí odpovídat skutečnosti. Nelze vyloučit ani možnost, že rytina byla karikaturou a štít byl z nějakého důvodu záměrně zvýrazněn.

83

obr. 39: Libušín.Vyobrazení jezdce se štítem. Podle Z. VÁŇA, 1973

K tomuto vyobrazení lze uvést analogii z Polska – je jí stříbrný šperk, pocházející z lokality Lisówek v Polsku. Znázorňuje bojovníka na koni, vybaveného kromě přilby a kopí také kruhovým štítem. Štít je poněkud menší, než na libušínské rytině, ale oproti ní je mnohem detailněji znázorněn. V jeho středu je útvar složený ze dvou soustředných kruhů, který by snad mohl představovat puklici. Od okraje ke středu štítu směřuje šest obloukovitých laloků, které snad mají naznačovat vnější potah štítu, nebo nějaké zesilovací prvky, snad jakási žebra. Je také možné, že tyto laloky, stejně jako útvar uprostřed, jsou pouze malbou, nebo jiným zdobením.

84

obr. 40: Lisówek. Vyobrazení jezdce se štítem. Podle EM, 07.02.09

10 Rekonstrukce Pokud vyjdeme z teorie, že štíty byly vyráběny bez výraznějšího použití kovu, nabízí se několik alternativ jejich konstrukce. Nejprve je třeba určit vhodný materiál. V úvahu připadá zejména dřevo, dále kůže a v neposlední řadě také proutí. Možné, nebo spíše pravděpodobné jsou samozřejmě i kombinace těchto materiálů. Zhotovil jsem dva štíty, které svou konstrukcí mohou odpovídat zjištěným poznatkům. První z nich dřevěný, s dvoubodovým úchopem a zpevňujícím pásovým kováním; druhý vypouklý, pletený z prutů a opatřený středovým držadlem a vyrobený kompletně z organických materiálů. Dřevěný štít: Jeho základ je možné zhotovit dvěma základními způsoby – z prken, položených vedle sebe a spojených některým z níže uvedených způsobů, nebo lepením z tenčích

85

desek na způsob překližky, čímž je možné relativně lehce vytvořit i prohnutý tvar. Co se týče první varianty, je rozhodně jednodušší na výrobu a kvalita výsledného štítu je dostatečná. Tuto konstrukci najdeme např. na soudobých štítech Vikingů (viz. výše). Způsob spojení prken je opět otázkou – možné je spojení natupo, tedy zavrtáním a zalepením spojovacích kolíčků do stačných ploch prken; podstatně jednodušší způsob je použití svlaků, tedy užších prkének či lišt, položených napříč přes spojovaná prkna a přibitých k nim pomocí hřebů, nebo dřevěných kolíčků. Toto spojení je kromě své jednoduchosti výhodné i tím, že zároveň štít zpevňuje a případně poskytuje možnost upevnění úchopu štítu, proto jsem jej uplatnil i při svém pokusu o konstrukci štítu. Při práci jsem sice nepoužíval kopie dobových nástrojů, ale použité moderní nástroje se svým tvarem a funkcí nijak výrazně nelišily od historických. Pro většinu operací s materiálem zcela postačovala dobře nabroušená sekera. Kromě ní jsem dále použil nůž, dláto, nebozez a poříz. Základním materiálem byla březová prkna, silná 20mm. Ta jsem sekerou ztenčil zhruba na 15mm, čímž jsem zároveň dosáhl poněkud nerovného povrchu, který by mohl odpovídat originálu. Březové dřevo jsem jako materiál vybral pro jeho vhodné vlastnosti, zejména poměrně značnou houževnatost a současně únosnou hmotnost. Vzhledem k možnému nálezu štítu v hrobě 223/51 Na Valách, kde je popsána oválná skvrna o přibližných rozměrech 60 x 45cm (HRUBÝ 1955, 182, 525), jsem se rozhodl rovněž pro oválný tvar. Uvedené rozměry mi však připadaly poměrně malé, proto jsem nejdříve zhotovil jednoduchý model štítu ze smrkových prken, přesně odpovídající popsaným rozměrům a opatřený odsazeným středovým držadlem (obr. 3-B). Po vyzkoušení boje s takovýmto štítem jsem usoudil, že pro samotný boj tváří v tvář je jeho velikost dostatečná, avšak domnívám se, že pro ochranu proti šípům a střelám by byl štít již příliš malý. Je však pravdou, že lze uvést analogické štíty (např. výše popsaný laténský štít z Clonoura), které mají velikost stejnou, nebo i menší. Při výrobě finálního štítu jsem tedy dodržel oválný tvar, ale jeho rozměry poněkud zvětšil na 80 x 60 cm. Korpus štítu jsem sestavil ze tří desek, spojených na rubové straně dvěma svlaky z jasanového dřeva. Vše jsem spojil dřevěnými čepy zalepenými klihem. Původně jsem měl v úmyslu použít na štítu opět odsazené vnitřní držadlo, ale zřejmě jsem podcenil váhu březových desek a štít byl tak poměrně těžký (cca 4,5 kg) a vzhledem k umístění držadla příliš daleko od těžiště i špatně ovladatelný. Proto jsem držadlo odstranil a štít opatřil úchopem pro předloktí. Ten jsem vyrobil následovně: Držadlo pro pěst jsem zhotovil z pruhu nevydělané hovězí kůže,

86

stočené do ruličky a následně zkroucené. Takto připravený polotovar jsem poté tvaroval a sušil na dřevěné formě, až získal požadovaný tvar a pevnost. Upevnění ke korpusu jsem vyřešil „přišitím“ pomocí řemínků z nevydělané kůže. Aby řemínky nebyly na lícové straně vystaveny nebezpečí poškození, vysekal jsem na líci v místě upevnění nejdříve čtvercový zádlab a v něm pak vyvrtal čtyři dírky. Držadlo jsem přišil a zádlab poté zakryl čtverečkem kůže, vytvrzené vařením ve vodě. Tak bylo upevnění držadla zvenčí poměrně dokonale kryto před zásahy nepřátelských zbraní. Podobně jsem upevnil i řemen na předloktí. Jeho regulaci na různě silnou ruku či ruku různě silně chráněnou je možné provádět pomocí jednoduchého šněrování. Dále jsem štít potáhl nevydělanou hovězí kůží zbavenou chlupu, o síle cca 1,5-2 mm. Kůži jsem nejprve několik hodin máčel a po dokonalém změknutí na štít natáhl a vypjal pomocí vázání na rubové straně. Před potažením jsem horní hranu štítu, která je v boji často vystavena silným ranám, zpevnil pomocí naklíženého pásku kůže, vytvrzené opět vařením ve vodě. Po částečném uschnutí a smrštění potahu jsem vázání ostranil a okraje potahu na rubu zařízl. Konečně následovalo provrtání řady otvorů v okraji štítu skrz lícovou i rubovou stranu potahu a prošití namočeným řemínkem z nevydělané kůže. Pak jsem nechal štít cca 24 hodin ve stínu, až kůže vyschla a ztvrdla. Poslední větší prací bylo okování. Štít by mohl dobře plnit svůj účel i bez něho, ale rozhodl jsem se kování použít, na základě nálezu z Lahovic či Svatojiřské baziliky. V případě použití úchopu na předloktí se mi toto kování jeví jako velmi užitečné pro případ proražení štítu v místě držení, kdy by mohlo lehce dojít ke zranění štítové ruky. Kování jsem vyrobil z železného prutu, vykovaného do plochého pásu, probitého čtyřmi otvory a přibitého ke štítu kovanými hřeby. Konečně jsem na rub naklížil polstr ze silné vlněné plsti, zašité do lněného plátna. Pomáhá tlumit nárazy štítu na ruku a také ji částečně chrání v případě proražení štítu.

87

obr. 41: Štít s dvoubodovým úchopem a zesilujícím železným páskem. Rubová a lícní strana

88

Proutěný štít: Jeho korpus o rozměrech 90x 60 cm je upleten z vrbových prutů obvyklým košikářským způsobem, je zpevněn silnějším obvodovým prutem a dvěma křížovými žebry; má vypouklý tvar, uprostřed vysoký 10 cm. Jeho výroba trvala zkušenému řemeslníkovi cca 6 hodin, nepočítaje v to dobu potřebnou pro získání materiálu. Dobu ovšem poněkud prodloužila dle mého názoru zbytečně jemná výroba, hrubší výrobek se srovnatelnými vlastnostmi by byl zhotoven o něco rychleji. Korpus jsem opatřil středovým dřevěným držadlem, připevněným pomocí řemínků z nevydělané kůže. Držadlo se svým tvarem i velikostí podobá dřevěnému předmětu z Mikulčic (viz. výše). Dále jsem na lícní část stejným způsobem upevnil oválný plát vařením vytvrzené kůže, který zesiluje střed štítu a chrání ruku držící madlo. Konečně celý štít jsem po lícní straně potáhl nevydělanou kůží, stejným způsobem jako v případě dřevěného štítu. Po vyzkoušení mohu říci, že štít je velmi dobře ovladatelný, přiměřeně lehký (cca 3,5 kg) a bojuje se s ním dobře. Oblý povrch také umožňuje nechat dopadající rány lehce sjíždět.

obr. 42: Korpus proutěného štítu s upevněným držadlem

89

obr. 43: Lícní strana proutěného štítu s upevněným zesilujícím plátem kůže

obr. 44: Hotový proutěný štít s potahem z nevydělané kůže

90

11 Závěr Na základě shrnutí všech výše uvedených pramenů je možné uvést několik poznatků. Není větších pochyb, že Slované štíty používali od počátků svého příchodu na evropskou historickou scénu, avšak více než u kteréhokoli jiného evropského etnika rané doby dějinné a raného středověku u nich postrádáme jejich jednoznačné hmotné doklady. To je možné vysvětlit zejména jejich zhotovováním z organických materiálů, což dokazují i některé nálezy, byť nepříliš jasné a dnes již do značné míry neověřitelné. Na druhou stranu, nálezy některých kovových artefaktů v hrobech i mimo ně ukazují rovněž na možnost jejich okovávání. To však bylo zřejmě užíváno velmi zřídka, vzhledem k nízkému počtu nálezů. Pozoruhodná je skutečnost, že se v nálezech neobjevují ani importované součásti štítů, ačkoli jiných importů známe relativně značné množství. Vzhledem ke stavu výzkumu není pravděpodobné, že výraznější pozůstatky štítů dosud čekají na objevení – ačkoli se jistě mohou vyskytnout nové hmotné prameny, nelze přehlédnout kvantum doposud prozkoumaných pohřebišť i dalších ploch, z nichž pochází pouze mizivé množství dokladů. Jak již bylo řečeno výše, domnívám se, že důvodem, proč puklice a další štítová kování nebyla častěji používána, byla odlišná konstrukce slovanských štítů, která zřejmě vycházela z dlouholeté tradice a byla natolik kvalitní, že nebylo třeba ji měnit. Je tedy zapotřebí hledat možné podoby tohoto štítu a důvody, proč nebyl opatřován kovovými součástmi. Naše možnosti jsou v tomto ohledu značně omezené, vzhledem k nedostatku jachýchkoli pramenů. Písemné zprávy v podstatě nedokládají více, než samotné užívání štítů, až na výjimky blíže nevypovídají o jejich podobě, obzvlášt ve vztahu ke zkoumanému území – střední Evropě. Hmotné prameny jsou značně různorodé, jejich interpretace obvykle nejistá a navíc je jejich studium často ztíženo nekontrolovatelností nálezů či nedostatečným zdokumentováním. Pramenů ikonografické povahy je velmi málo a není jisté, zda zobrazují právě slovanské bojovníky, avšak pokud ano, ukazují kulaté štíty, v jednom případě značné velikosti, ovšem opět bez bližších informací o jejich konstrukci. Závěry, které můžeme z uvedených pramenů vyvodit, jsou pouze velmi všeobecné a jejich detailnější interpretace může být do značné míry subjektivní. Rovněž je třeba si uvědomit, že stále vycházíme pouze z malého množství pramenů a výsledky tak mohou být značně generalizované.

91

Materiál: základní surovinou na výrobu štítů bylo s největší pravděpodobností dřevo, dále kůže; vzhledem k rozmanitým historickým i etnografickým analogiím lze uvažovat i o užití pletiva z prutů. Kování: kovové součásti zřejmě byly alespoň v menší míře zastoupeny železnými dvouramennými skobami, někdy snad také hřeby, avšak jejich konkrétní účel lze jen odhadovat. Jiným druhem štítového kování mohl být plochý železný pás, přibitý zřejmě hřeby, v tomto případě se však jedná o toretickou možnost. Železná držadla se pravděpodobně ve větší míře nepoužívala, ačkoli i tak lze některé nálezy interpretovat. Doklady užívání kovových puklic, tak běžných na značné části území Evropy, u Slovanů, zejména na našem území, téměř stoprocentně postrádáme. Ačkoli lze uvést řadu nálezů i písemných dokladů o puklicích z organických materiálů u mnoha evropských etnik (podrobněji VENCL 1984, 332-340), domnívám se, že není možné jednoduše vztáhnout tuto praxi i na Slovany. Prvním argumentem proti je skutečnost, že u většiny zmíněných etnik lze spatřit i kovové exempláře (např. u Keltů, Germánů) a to buď současně s organickými puklicemi, nebo v rámci vývoje štítů. U Slovanů tomu tak ovšem není. Dále, pokud by se puklice v nekovové podobě užívaly, pravděpodobně by se v našich nálezech vyskytly alespoň nečetné importy jejich kovových protějšků, získaných obchodem nebo jako kořist. Jelikož tomu tak není, domnívám se, že pro Slovany byly puklice jednoduše nepotřebné. Důkazem je i jejich minimální výskyt ve styčných územích s jinými národy, u nichž jsou puklice běžné (srov. výše). Tvar a velikost: ikonografické prameny ukazují štíty zhruba kruhového tvaru, jejich velikost ovšem není stejná. Zatímco jezdec vyobrazený na stříbrném artefaktu z Lisówku je chráněn štítem o průměru cca 60 cm, jezdec z libušínské rytiny má štít podstatně větší, cca 100-120 cm; v obou případech jde ovšem o přibližný odhad vzhledem k celkovým proporcím zobrazené postavy. V písemných pramenech se zmínka o velikosti štítu objevuje pouze u byzantských autorů, kteří poukazují na jejich podlouhlý tvar, značnou velikost a s tím zřejmě spojenou těžkopádnost při přenášení. Jedná se ovšem o podstatně starší pramen, než jsou obě vyobrazení i většina hmotných nálezů, navíc jde o pramen geograficky velmi vzdálený. Hmotné prameny poskytují informaci o velikosti v případě možných zbytků štítu v hrobě 223/51 Na Valách, kde měly tvořit skvrnu oválného tvaru o rozměrech 60x45 cm. Nejasně interpretovatelná dřevěná deska z Mikulčic mohla mít původně průměr okolo 50-60 cm a víceméně okrouhlý tvar. Co se

92

týká tloušťky, jsou informace ještě skromnější. Pomineme-li zmínku Ibn Jákuba, která bývá překládána jako „tlusté štíty“, jsou jediným možným náznakem kování, resp. ty jejich části, které byly skrze štítový korpus probity a zahnuty či jinak ukončeny. Jedná se zejména o skoby, např. skoba z Oškobrhu by podle nákresu ukazovala na tloušťku materiálu okolo 1 cm. Úchop: vzhledem k absenci puklic se lze domnívat, že štíty byly buď opatřeny úchopem na předloktí, nebo - pokud byly drženy v pěsti - byly vypouklé a měly úchop orientálního typu nebo odsazené držadlo. Užití samotného odsazeného držadla na plochém korpusu se mi jeví jako nepravděpodobné vzhledem ke ztíženému ovládání takového štítu. Shrnutí: zachované prameny poskytují o raně středověkých štítech ve slovanském prostředí poměrně nejasný obraz. Kromě samotného doložení jejich existence v podstatě potvrzují dřívější názor, že štíty byly zhotovovány převážně z organických materiálů, jejichž zachování není v daném prostředí pravděpodobné. Vysvětlení této praxe a zejména její přetrvání lze vysvětlit více způsoby. Zřejmě neobstojí názor, že běžný evropský model štítu s kovovou středovou puklicí se u Slovanů neujal z důvodu finanční nebo technologické nedostupnosti kovů – vyvrací jej již pouhé srovnání s úrovní kovodělné i celkové řemeslné výroby v raném středověku, kdy zhotovení puklice nebo jiného kování nemohlo obecně představovat větší problém. V časně slovanském období by však i tato teorie mohla dojít uplatnění, stejně jako u nižších sociálních vrstev společnosti (viz. níže). Možnost záměrného ničení štítů z rituálních důvodů není v současné době možné jakkoli doložit, všeobecně pak podobný zvyk u Slovanů není znám. Stejně tak není možné přijmout představu o neukládání štítů do hrobů. Ta je částečně vyvrácena nálezy, byť zřídkavými a často diskutabilními, zejména však absencí výraznějších pozůstatků štítů i mimo pohřebiště. Jistým vysvětlením je následující teorie: Většina hrobů, v nichž byly (alespoň teoreticky) rozpoznány zbytky štítu, patří mužům s jezdeckou a bojovnickou výbavou. Jsou to všechny tři hroby ze Starého Města a oba hroby z Pohanska, ostruhy obsahoval i problematický hrob z Klobouků; o příslušnosti pohřbeného k nobilitě a pravděpodobně tedy i jízdě není větších pochyb u hrobu ve svatojiřské bazilice. Ostruhy chybí v hrobě z Oškobrhu a Lahovic, ale jejich celkový charakter, zejména u prvně jmenovaného, se rovněž podobá běžným „jezdeckým“ hrobům. Vzhledem k významné úloze jízdní družiny v 9. a 10. století lze předpokládat, že pro její

93

příslušníky byl štít nepostradatelnou součástí výstroje, jak ukazují i ikonografické prameny. Rovněž v kronice tzv. Galla Anonyma z počátku 12. století nacházíme zmínku o jezdcích ve vojsku Boleslava Chrabrého, vybavených štíty – štítovníci (clipeati) jsou zde uváděni jako lehká jízda v protikladu k obrněným těžkooděncům (loricati) (GALL, 27, pozn. 2). Ačkoli se jedná o poněkud pozdější pramen, význam štítu u jízdy je zde zřejmý. Uvážíme-li, že již v 11. století začínají u jízdy převažovat mandlovité jezdecké štíty držené na předloktí a že tento druh úchopu se pak (s jistými úpravami tvaru štítu a stále silnější redukcí kovových součástí) udržuje u jízdy během celého vrcholného středověku, je zřejmé, že pro jízdního bojovníka je takovýto druh úchopu vhodnější, než dříve užívané držení v pěsti. Umožňuje štítovou rukou lépe ovládat uzdu a při boji na místě, kdy nelze využít některých výhod pěstního držení vzhledem k omezené pohyblivosti bojujících, stává se dvoubodový úchop vhodnější pro udržení silnějších ran. Nabízí se tedy myšlenka, zda Slované v tomto ohledu jednoduše nepředběhli svou dobu, tedy zda jejich jízda neužívala štít držený na předloktí mnohem dříve, než v Evropě zobecněl (k názoru o obecném užívání tohoto úchopu u Slovanů viz. NADOLSKI 1954, 75). Jiná by ovšem byla situace u pěších bojovníků. Vzhledem k nižšímu sociálnímu postavení jejích příslušníků tu lze do jisté míry uplatnit teorii o nákladnosti kovových součástí štítů, stejně tak je možné spojovat držení štítů na předloktí s používanými zbraněmi a to jak u jízdy, tak i pěchoty. Obecně tento úchop považuji za vhodnější pro boj sekerou, tedy velmi rozšířenou slovanskou zbraní. Otázkou však zůstává, proč vznikl uvedený model štítu právě u Slovanů, když u jiných evropských etnik byl běžný štít se středovým držením a puklicí. Jak již bylo uvedeno výše, lze u Slovanů uvažovat o dlouhodobém užívání dvoubodového úchopu, který se natolik vžil, že nikdy nebyl ve znatelnější míře nahrazen jiným typem. Je snad možné se domnívat, že tato praxe mohla mít své kořeny v poněkud chudším charakteru počáteční slovanské kultury a později, kdy se již ve výzbroji objevily meče a jiné nákladné a technologicky i finančně náročnější součásti, tradiční konstrukce štítu přetrvala – u jezdců z praktického důvodu, u chudších pěších bojovníků snad skutečně kvůli zbytečné nákladnosti kovových prvků a - vzhledem k užívaným zbraním a způsobu boje - snad i jejich nepotřebnosti. Kromě štítu s dvoubodovým držením lze uvažovat i o užívání exemplářů s jednobodovým úchopem, jejichž korpus byl pak vzhledem k absenci puklice zřejmě vypouklý, zhotovený z vytvrzené kůže, nebo splétaný z organického materiálu.

94

Uvedená teorie má jistě svá slabá místa, ovšem za současného stavu poznání získanému obrazu poměrně dobře vyhovuje. Lze ji ovšem ve větší míře aplikovat pouze na dané období (tedy 9. – 10. století), kdy již není pochyb o rostoucím významu těžké jízdy. Pro starší dobu by pak bylo možné uvažovat o pravdivosti hypotézy o nedostupnosti kovových součástí na straně jedné, nedostatečným poznáním na straně druhé a konečně i žárovým pohřebním ritem, který spolehlivě likvidoval organické části pohřební výbavy a současně svým charakterem vylučoval vkládání větších předmětů do hrobů.

95

12 Seznam zkratek, pramenů a použité literatury Zkratky AR – Archeologické rozhledy ASM – Archeologické studijní materiály EM - Wieczorek, A., Hinz, H-M.(ed.) 2000: Europas Mitte um 1000. Katalog. Stuttgart. GALL - Grodecki, R. (ed.) 1968: Anonim tzw. Gall. Kronika Polska. Wrocław – Warszawa – Kraków. MMF – Magnae Moraviae fontes historici PA – Památky archeologiecké SlA – Slovenská archeológia Zprávy S. A. Ú. – Zprávy ČS. státního archeologického ústavu

Prameny Bartoňková, D., Havlík, L., Masařík, Z., Večerka, R.(ed.) 1966: Magnae Moraviae Fontes Historici I. Annales et chronicae. Praha – Brno.

Bartoňková, D., Havlík, L., Hrbek, I., Ludvíkovský, J., Večerka, R.(ed.): 1969: Magnae Moraviae Fontes Historici III. Diplomata, Epistolae, Textus historici varii. Brno.

Grodecki, R. (ed.) 1968: Anonim tzw. Gall. Kronika Polska. Wrocław – Warszawa – Kraków.

Haury, J. (ed.) 1963: Prokopius. Bella V-VIII. Academia scientium Germanica Berolinensis, Berlin.

96

Literatura Abrman, H. 1940: Birka I. Die Gräber (Tafeln). Uppsala. Abrman, H. 1969: Vikingové. Praha. Berlekamp, H. 1974: Die Funde aus den Grabungen im Burgwall von Arkona auf Rügen in den Jahren 1969-1971. Zeitschrift für Archäologie 8, s. 211-254. Borkovský, I. 1975: Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě. Praha. Bubeník, J. 1972: K problematice železné misky tzv. slezského typu. AR 24, s. 542-567. Budinský-Krička, V. 1958: Slovanské mohyly na východním Slovensku. SlA 6. Červinka, I.L. 1928: Slované na Moravě a říše Velkomoravská. Brno. Danielisová, A. 2000: Keltské bojovnické štíty na území Čech a Moravy. rkp. seminární práce, FFMU, Brno. Dostál, B. 1966: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha. Dostál, B. 1975: Břeclav – Pohansko IV. Velkomoravský velmožský dvorec. Brno. Eisner, J. 1933: Slovensko v pravěku. Bratislava. Galuška, L. 2005: Gehörten die in Särgen bestatteten Personen zur Gesellschatselite des Grossmährischen Staré Město – Uherské Hradiště? In: Kouřil, P.(ed.) 2005: Die Frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des Östlichen Mitteleuropas. Brno, s. 193-207. Gravett, Ch., Hook, Ch. 1994: The Noman knight. London. Havlík, L. 1987: Kronika o Velké Moravě. Brno. Hellich, J. 1928-30: Kostrový hrob prvokřesťanský z Oškobrhu u Poděbrad. PA 36, s. 103-104. Herrmann, J. 1985: Die Slawen in Deutschland. Geschichte und Kultur der slawischen Stämme westlich von Oder und Neisse vom 6. bis 12. Jahrhundert. Berlin. Hrubý, V. 1955: Staré Město – Velkomoravské pořebiště „Na Valách“. Praha. Kalousek, F. 1971: Břeclav – Pohansko I. Velkomoravské pohřebiště u kostela. Brno. Kandert, J. 1984: Afrika. Praha. Klíma, B. 1975: Rozbor hřebů z velkomoravského hradiště v Mikulčicích. AR 27, s. 140-150. Kouřil, P. 1994: Slovanské osídlení českého Slezska. Brno – Č. Těšín. 97

Krumphanzlová, Z. 1974: Chronologie pohřebního inventáře vesnických hřbitovů 9.-11. věku v Čechách. PA 65, s. 34-110. Lutovský, M. 2001: Encyklopedie Slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha. Macháček, J. 2002: Břeclav – Pohansko V. Sídlištní aglomerace v Lesní školce. Digitální katalog archeologických pramenů. Brno. McBride, Angus. 1976: The Zulu war. London. Měřínský, Z. 2002: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. Praha. Nadolski, A. 1954: Studia nad uzbrojeniem polskim w X, XI i XII. wieku. Łódź. Niederle, L. 1925: Život starých Slovanů, Díl III., sv. 2. Praha. Niederle, L. – Zelnitius, A. 1929: Slovanské pohřebiště v Starém Městě u Uh. Hradiště. Zprávy S. A. Ú. 1, s. 1-28. Novotný, B. 1963: Výzkum Velkomoravského hradiště „Pohanska“ u Nejdku na lednickém ostrově. PA 54, s. 3-40. Pauliny, J. 1999: Arabské správy o Slovanoch (9.-12. storočie). Bratislava. Pieta, K., Ruttkay, A., Ruttkay, M. (ed.) 2006: Bojná. Hospodárske a politické centrum Nitrianského kniežatstva. Nitra. Podborský, V. a kol. 1993: Pravěké dějiny Moravy. Brno. Podborský, V. 2001: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno. Poláček, L. – Marek, O. – Skopal, R. 2000: Holzfunde aus Mikulčice. In: Poláček, L.(ed.) 2000: Studien zum Burgwall von Mikulčice IV. Brno, s. 177-302. Poláček, L. 2005: Zur Erkentniss der höchsten Eliten des Grossmährischen Mikulčice (Gräber mit beschlagenen Särgen). In: Kouřil, P.(ed.) 2005: Die Frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des Östlichen Mitteleuropas. Brno, s. 137-156. Profantová, N., Profant, M. 2004: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Praha. Profantová,N. 1997: Ein Hortfund von Eisengegenständen aus Plužná, Kreis Mladá Boleslav. In: Život v archeologii středověku. Praha, 514-519. Raftery, B. 1984: La Téne in Ireland; Problems of origin and chronology. Veröffentlichung des vorgeschichten Seminars Marburg, Sonderband 2, Marburg. 98

Schuldt, E. 1965: Behren – Lübchin. Eine spätslawische Burganlage in Mecklenburg. Berlin. Schuldt, E. 1984: Gross Raden. Ein slawischer Tempelort des 9.-10. Jahrhundert in Mecklenburg. Schwerin. Schuldt, E. 1987: Der Eintausendjährige Tempelort Gross Raden. Schwerin. Stephenson, I.P. 2002: The Anglo-Saxon shield. Stroud. Uciechowska-Gawron, A. 2003: Obwalowania wczesnośredniowiecznego podgrodzia w Szczecinie w badaniach pracowni archeologicznej zamku ksiazat Pomorskich. In: XIII. Sesja pomorzoznawcza od wczesnego średniowieczna do czasów nowozytnych. Gdańsk, s. 180-191. Váňa, Z. 1968: Vlastislav. Výsledky výzkumu slovanského hradiště v letech 1953 – 55 a 1957 – 60. PA 59, s. 5-192. Váňa Z. 1973: Přemyslovský Libušín. Praha. Váňa, Z. 1995: Přemyslovská Budeč. Archeologický výzkum hradiště v letech 1972-1986. Praha. Vencl, S. 1984: Otázky poznání vojenství v archeoloii. ASM 14. Wieczorek, A., Hinz, H-M.(ed.) 2000: Europas Mitte um 1000. Katalog. Stuttgart. Zábojník, J. 2004: Slovensko a avarský kaganát. Bratislava. Zelnitius, A. 1948: Veligrad. Brno. śygulski, Z. 1982: Stara broń w polskich zbiorach.Warszawa.

99