Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Složení potravy mláďat poštolky obecné (Falco tinnunculus) na různých biotopech DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí práce: prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka,CSc. Brno 2008
Vypracoval: Bc. Zbyšek Karafiát
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Složení potravy mláďat poštolky obecné (Falco tinnunculus) na různých biotopech. vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne……………………………………….
podpis diplomanta……………………….
PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému školiteli prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za cenné rady při tvorbě diplomové práce. Rodičům za podporu mých výzkumných aktivit. Ing. Miloši Šťastnému za koordinaci prací v terénu a poskytnutí údajů. Tomáši Kašparovi za pomoc při determinaci materiálu. RNDr. Bedřichu Landsfeldovi za konzultace a pomoc při sběru materiálu. A dalším lidem, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.
Abstrakt V roce 2007 proběhlo ve Zlínském Kraji mapování potravního spektra mláďat poštolky obecné (Falco tinnunculus) na různých biotopech. Výzkum probíhal na 4 studijních plochách, a celkem bylo prozkoumáno 17 pohnízdních vzorků. Dvě lokality představovaly zemědělsky intenzivně využívanou krajinu, třetí lokalita prezentovala příměstskou krajinu s lesním, polním i vodním prostředím a čtvrtá lokalita byla typu podhorské krajiny. Celkově v pohnízdních zbytcích bylo nalezeno 368 kusů kořisti ve 17 druzích, nejčastější složkou kořisti byli drobní savci 94 %. Přičemž hraboš polní (Microtus arvalis) byl zastoupen 70,1 %, ptáci představovali 2,17 % zastoupení. Ve vzorcích se vyskytli i plazi (1,9 %), obojživelníci (0,2 %) a hmyz (1,6 %).
Klíčová slova: poštolka obecná (Falco tinnunculus L.), potravní spektrum
Abstract
There were a food spectrum mapping of a kestrel’s chicks (Falco tinnunculus) in different biotopes in the Zlinsky region. The research was realized on 4 localities and there were analysed 17 samples together. 2 localities represented an intensively utilized agricultural landscape, the third locality represented a suburban landscape with forest, agricultural and water habitat and the fourth one a type of submontain landscape. Finally there were recognized 368 pieces of prey in 17 kinds, the most often components of the prey with 94% were small mammals. The largest share had common vole with 70,1%, the birds had 2,17 %. In the samples were also recognized reptiles (1,9%), amphibians (0,2%) and insects (1,6 %).
Key words: kestrel (Falco tinnunculus), a food spectrum
Obsah 1 ÚVOD......................................................................................................................................8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED .........................................................................................................9 2.1 Popis: ................................................................................................................................9 2.2 Taxonomie ......................................................................................................................11 2.3 Areál, výskyt a početnost v České republice ..................................................................12 2.4 Migrace ...........................................................................................................................13 2.5 Hnízdění..........................................................................................................................14 2.6 Možnosti ohrožení ..........................................................................................................17 2.7 Potravní ekologie ............................................................................................................19 2.7.1 Složení potravy ........................................................................................................20 2.7.2 Lov potravy..............................................................................................................22 2.7.3 Úspěšnost lovu.........................................................................................................22 2.7.4 Doba lovu.................................................................................................................23 2.7.5 Trávení .....................................................................................................................23 2.8 Výzkum složení potravy .................................................................................................23 2.8.1 Přímé pozorování.....................................................................................................23 2.8.2 Automatické snímkování .........................................................................................24 2.8.3 Rozbor zbytků kořisti...............................................................................................24 2.8.4 Rozbor žaludků ........................................................................................................24 2.8.5 Rozbor vývržků........................................................................................................24 3 CÍL PRÁCE ...........................................................................................................................26 4 METODIKA ..........................................................................................................................27 4.1 Lokalita Dolní Němčí ....................................................................................................27 4.2 Lokalita Uhersky Brod....................................................................................................28 4.3 Lokalita Pitín...................................................................................................................28 4.4 Lokalita Malenovice .......................................................................................................28 4.5 Sběr a analýza pohnízdních zbytků ................................................................................29 4.6 Hnízdní úspěšnost v roce 2007 .......................................................................................30 4.7 Metodika zjišťování početnosti hraboše polního............................................................31 4.8 VYHODNOCENÍ DAT..................................................................................................33 4.8.1 Abundance ...............................................................................................................33 4.8.2 Dominance (D) ........................................................................................................34 4.8.3 Konstance (K) ..........................................................................................................34 4.8.4 Diverzita (H´)...........................................................................................................35 4.8.5 Ekvitabilita (E).........................................................................................................35 4.8.6 Šířka potravní niky (B) ............................................................................................36 4.8.7 Biomasa ...................................................................................................................36 5. VÝSLEDKY.........................................................................................................................37 5.1 Početnost hraboše polního v roce 2007 ..........................................................................37 5.2 Hnízdní úspěšnost poštolky obecné................................................................................38 5.3 Struktura potravy a její variabilita ..................................................................................38 5.3.1 Celkové složení potravy...........................................................................................38 5.3.1.1 Dominance ........................................................................................................39
5.3.1.2 Konstance výskytu.............................................................................................40 5.3.1.3 Shannon-Wienerův index ..................................................................................41 5.3.1.4 Ekvitabilita........................................................................................................42 5.3.1.5 Šířka potravní niky............................................................................................42 5.3.1.6 Biomasa ............................................................................................................42 5.3.2 Zastoupení hraboše polního jako hlavní kořisti v pohnízdních zbytcích na............44 5.3.3 Lokalita Dolní Němčí ..............................................................................................44 5.3.3.1 Dominance ........................................................................................................45 5.3.3.2 Konstance..........................................................................................................46 5.3.3.3 Biomasa ............................................................................................................47 5.3.4 Lokalita Uherský Brod.............................................................................................47 5.3.4.1 Dominance ........................................................................................................48 5.3.4.2 Konstance: ........................................................................................................49 5.3.4.3 Biomasa ............................................................................................................50 5.3.5 Lokalita Malenovice ................................................................................................51 5.3.5.1 Dominance ........................................................................................................51 5.3.5.2 Konstance: ........................................................................................................52 5.3.5.3 Biomasa ............................................................................................................53 5.3.6 Lokalita Pitín............................................................................................................54 5.3.6.1 Dominance ........................................................................................................54 5.3.6.2 Biomasa ............................................................................................................55 6 DISKUZE ..............................................................................................................................56 7 ZÁVĚR ..................................................................................................................................59 8 POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................................60 9 SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU.........................................................................................63 10 SEZNAM TABULEK V TEXTU .......................................................................................63 11 SEZNAM PŘÍLOH..............................................................................................................65
1 ÚVOD Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je společně s kání lesní (Buteo buteo) naším nejběžnějším dravcem (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Je to typický druh otevřené krajiny protkané lesními remízy, kde také nachází dostatek drobných hlodavců, své hlavní kořisti. Vzhledem k tomu, že v poslední době ubylo ptáků, jejichž hnízda poštolka využívala, byla nucena najít si nejrůznějších náhradní místa ke hnízdění a zejména v poslední době intenzivně přesídluje do měst. Předmětem této práce je podrobně popsat potravní spektrum na různých biotopech, srovnat jednotlivé biotopy, posoudit případné rozdíly a bioregulační roli poštolky v krajině. Zkoumání potravy dravců pomocí pohnízdních zbytků je metoda již dlouho známá a má dosud významné postavení ve studiích potravní ekologie. Výsledky často slouží k doplnění faunistických poznatků o rozšíření drobných savců. V roce 2007 bylo prozkoumáno 17 pohnízdních vzorků ze 4 lokalit. Předpokládám, že pokud se prokážou významné rozdíly v proporcích kořisti mezi různými hnízdy v tomtéž roce, lze je vysvětlit různou početností a dostupností kořisti na jednotlivých lokalitách v závislosti na jejich biotopovém složení. Na hnízdních lokalitách s podobným biotopovým složením by tak měli jedinci vykazovat největší překryv potravních nik.
8
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Popis Šat dospělých Samec – Temeno hlavy a týl šedé, někdy s nahnědlým nádechem a tmavým osténkovým páskováním. Hřbet a svrchní krovky křídelní jsou cihlově červené, s většinou trojúhelníkovitým červenohnědým skvrněním. Tmavé ruční letky mají bílé příčné pruhování vnějších praporů. Kostřec je šedý, rovněž ocas šedomodrý, většinou bez pruhů kromě černé koncové pásky, s bělavým lemem. Na vnitřních praporech, ale mohou někdy být úzké černé pruhy. Bělavé hrdlo lemuje černý vous. Spodní část těla je světle hnědá s tmavohnědým osténkovým skvrněním na prsou, které postupně přechází v kapkovité skvrny. Samice – Vrch těla nahnědlý s osténkovým skvrněním temena a týlu, které přechází v intenzivní příčné skvrnění hřbetu a svrchních krovek křídelních. Kostřec je našedlý s málo výrazným příčným páskováním. Našedlý ocas, často s hnědým nádechem, je černohnědě pruhovaný s širší koncovou páskou a bělavým lemem. Příčné pruhy na ocase jsou úzké. Hrdlo je světlé, podélné skvrnění prsou přechází v kapkovité až kosočtverečné skvrny na břiše. Mláďata – Podobný šatu samic, avšak s intenzivnějším podélným skvrněním spodiny těla. Poněkud širší jsou i světlé lemy per na hřbetě a svrchních krovkách křídelních. Svrchní krovky ocasní jsou u samců hnědošedé s tmavým příčkováním, u samic hnědé, příčky jsou výraznější, příčné pruhy na ocase široké. Prachový šat – Prvý řídký, bílý, druhý hustý, světle šedý. Zobák je tmavý ozobí a nohy žluté, drápy černé, duhovka tmavohnědá. Pelichání mláďat – Obrysová pera začínají pelichat na podzim, většina ptáků je přepelichána na jaře 2. kalendářního roku, juvenilní letky a krovky zůstávají až do V.- VI. Druhého kalendářního roku, pelichání dospělých (úplné) VI. X. v pozdějších fázích hnízdění může být pelichání pozastaveno (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005).
9
Obr. 1. Rozdíly ve zbarvení u pohlaví a stáří poštolek (GLUTZ 1987)
Tab. 1. Rozměry: Ornitologické tabulky (MLÍKOVSKÝ 2003) Název
Hmotnost
Křídlo
Ocas
Běhák
Poštolka obecná
125 – 250 g
232 – 262 mm
150 – 193 mm
35 – 47 mm
10
2.2 Taxonomie Poštolky jsou nalézány na všech kontinentech kromě Antarktidy. Čítají 14 poddruhů malých sokolovitých dravců. Jeden podruh žije v Americe a jeden v Austrálií, 12 poddruhů žije v Africe a Evropě. Tato skupina malých sokolů se liší od ostatních sokolovitých typickou malou velikostí a hmotností do 350 gramů. Nejčastěji mají červenavě hnědé peří a sdílejí podobné morfologické rysy jako kratší křídla, delší ocasy a kratší prsty, ve zbarvení je typický pohlavní dimorfizmus. Typický je i jejich způsob lovu, kdy třepotavým letem balancují na místě. Potravně se jedná o generalisty lovící bezobratlé, ptáky, ještěrky a savce (VAN ZYL 1997).
Poddruhy: Falco tinnunculus alexandri
- Kapverdské ostrovy
Falco tinnunculus canariensis
- Kanárské ostrovy, Madeira
Falco tinnunculus dacotiae
- Východní část kanárských ostrovů
Falco tinnunculus interstinctus
- Tibet, centrální Čína Indie Japonsko
Falco tinnunculus neglectus
- Severní Kapverdské ostrovy
Falco tinnunculus objurgatus
- Jižní Indie a Ceylon
Falco tinnunculus perpallidus
- Severovýchodní Čína, Korea
Falco tinnunculus rufescens
- Západní a střední Afrika Tanzanie a severní Angola
Falco tinnunculus rupicolaeformis - Egypt a Arabský poloostrov Falco tinnunculus rupicolus
-Sever Angoly, Zimbabwe a Malawi
Falco tinnunculus tinnunculus
- Evropa, Severní Afrika, Mongolsko, Rusko, Izrael, Irák, severní Indie
11
2.3 Areál, výskyt a početnost v České republice Poštolka obecná (Falco tinnunculus) spolu s kání lesní (Buteo buteo) je naším nejhojnějším dravcem. V České republice žije na celém území, hojněji v nižších polohách. U nás osídluje otevřenou krajinu s poli, loukami a pastvinami. Vyskytuje se i ve větších lesích, pokud jsou protkány pasekami nebo lesními loukami (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Na horách vystupuje až do subalpínského stupně, kde hnízdí na skalách nad hranicí lesa, v Krkonoších na Sněžce ve výši 1550 m n. m. V Jeseníkách se v hnízdní době vyskytuje na Vysoké Holi ve 1464 m, v Krušných horách hnízdí do 1030 m a v zalesněné Šumavě na nové Huti v 1000 m (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC 2006). Poštolky obecné hnízdí, s výjimkou velkých lesních komplexů, na většině území republiky, v hustotě a osídlení však existují značné rozdíly. V některých typech krajin připadá na jediný pár i několik desítek km2, jinde může na 100 km2 hnízdit i více než 60 párů (ZÁVALSKÝ 2004). Její hnízdní hustota je v některých místech mimořádně vysoká, mimo jiné jistě i vzhledem k tomu, že jde o druh hnízdící mnohdy v koloniích, a to jak ve skalách a polních lesících - 9 párů v borovém lesíku na vlašimském letišti (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005), tak především na lidských stavbách: např. v hradu Litice u Ústí N. Orlicí 5 -19 párů (BĚLKA, ŠREIBR 1987), katedrála sv.Víta v Praze 10 – 20 párů či u nás největší známá kolonie na hradu Pernštejn, asi 50 párů (ELEDER 1983). Synantropizace poštolky obecné začala v ČR v 50. letech minulého století, v současnosti patří k druhům s nejvýraznější pozitivní vazbou na městské prostředí. Nejvíce patrné je to v Praze, kde výrazně změnila svou ekologii: ztratila plachost, od hnízdění v polodutinách přechází ke hnízdění v otevřených hnízdech, okenních truhlících a na balkonech, loví v překvapivě vysokém procentu ptáky, od vrabců (Passer domesticus) až po městské holuby (Columba livia), přičemž změnila i způsob lovu a vybírá např. mladé rorýsy obecné (Apus apus) či jiřičky obecné (Delichon urbicum) zavěšená na zdi u hnízd. V Praze v současnosti žije v 93 % kvadrátů, což je minimálně dvojnásobek v porovnání s jinými evropskými velkoměsty. Nejvyšší hustoty dosahuje v centru Prahy, v letech 1986 – 89 to bylo 278 – 309 párů/100 km2, ve vilových čtvrtích a na sídlištích jen 20 - 30 párů/100 km2, v té době hnízdilo v Praze asi 200 párů. V Brně hnízdilo v roce 1979 asi 50 párů, v centru Pardubic začátkem 80 let 184 párů a na okraji 21 párů, v současnosti 70 – 120 párů na rozloze obce 78 km2. V městském prostředí Plzně ( 33,12 km2) se hnízdní hustota v letech 2002 a 2003 pohybovala mezi 1,57 – 1,81 páru na km2. Průměrná vzdálenost mezi jednotlivými hnízdy byla 259 m (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC 2006).
12
V Hradci Králové připadalo 29 párů/100 km2, což je hustota, které lze dosáhnout vyvěšováním budek i ve volné krajině – na Královéhradecku v agrocenozách až 100 párů/100 km2. Ve volné krajině však bývá hnízdní hustota zpravidla nižší, pohybuje se většinou mezi 5 – 35 páry/100 km2 (ŠŤASTNÝ et al. 1996). Ve všech třech uskutečněných mapováních v ČR žila poštolka obecná v 98 – 99 % mapovacích čtverců. Její početnost byla v období 1985 – 89 odhadnuta na 9000 – 13000 párů (ŠŤASTNÝ, BEJČEK 1993), zatímco (DANKO et al. 1994) uvedli pro r. 1990 poněkud nižší odhad 8000 – 10 000 párů. V letech 2001 – 2003 byl početní stav v ČR stanoven opět na 9000 -13000 párů. To v podstatě potvrzují i výsledky Jednotného programu sčítání ptáků v ČR v období 1982 – 2003, kdy na 193 lokalitách byla zjištěna průměrná změna početnosti za rok + 0,51 % (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC 2006).
2.4 Migrace Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je palearkticky rozšířený druh téměř po celém území Eurasie, od Středozemního moře místy až k polárnímu kruhu. Na většině území svého rozšíření v Evropě je v různém poměru tažný přelétavý i stálý pták. V Anglii táhne jen menší část převážně mladých ptáků, nejčastěji do západní části Francie až po úpatí Pyrenejí, případně do jižního Španělska. Zatímco ptáci severní a východní Evropy jsou téměř výlučně tažní. Ptáci z pobaltských zemí byli v zimních měsících zastiženi většinou JZ a JZZ směru (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Naše hnízdící populace jsou z velké části tažné. Tažní ptáci přilétají koncem února, začátkem března, a odlétají koncem září a během října (KŘEN 2000). V době tahu a v zimě bývají naše poštolky zastiženy v jižním Německu, Rakousku, nejčastěji v Itálii a nejdále pak v Tunisu, Alžírsku, Maroku a dokonce i v Ghaně. Poměrně časté nálezy ptáků starších jednoho roku v hnízdní době daleko od hnízdiště nasvědčují, že u poštolky dochází běžně k přesídlování. V zimě a při průtahu se u nás ve větším počtu vyskytují ptáci hnízdící v Německu, Polsku, Švédsku a Finsku. V zimních měsících se poštolky u nás soustřeďují v zemědělské krajině nižších nadmořských výšek. Početnost dosahuje v průměru 0,2 – 0,5 ex. km2. Na polích s bohatou potravní nabídkou (zejména na plochách víceletých pícnin) se často zdržují společnosti několika desítek jedinců (MARTIŠKO 1999). Naše zimní populace čítá 15 000 – 30 000 ptáků (MLÍKOVSKÝ 2003).
13
Obr. 2. Mapa rozšíření poštolky obecné (Falco tinnunculus tinnunculus) dle (CRAMPA 1994).
2.5 Hnízdění Poštolky si vlastní hnízda nestavějí, k hnízdění využívají nejrůznějších příležitostí. K původním způsobům hnízdění ve starých hnízdech větších ptáků a ve skalních dutinách přibylo mnoho dalších. Poštolky dnes obsazují hnízdní budky, otvory a výklenky v obytných hospodářských i historických budovách a často i květinové nádoby na oknech a balkonech výškových budov (ZÁVALSKÝ 2004). Městští ptáci hnízdí na věžích, ale mnoho hnízdí v umělých hnízdních budkách postavené pro ně (KŘEN 2000). Poštolky využívají člověkem poskytnuté příležitosti ke hnízdění velmi ochotně, především jsou vhodné různé imitace dutin vhodných rozměrů – budky, částečně otevřené nebo polootevřené zavěšené na stromech nebo na stěnách vyšších budov (DUSÍK, ŠIMEK 1985). Najdeme je také v nejrůznějších typech rozptýlené zeleně (remízky, polní lesíky, břehové porosty, větrolamy, skupiny stromů, stromořadí atd.) a při okrajích větších lesních komplexů. Vzácně byla registrována i hnízdění v zemních norách, v kolmých hlinitých až písčitých stěnách pískoven a hliníků. Zajímavá hnízdění bývají na jižní Moravě registrována ve výklencích dálničních mostů. Poštolka pravidelně hnízdí i ve společných hnízdních koloniích čítajících nezřídka i více než 10 – 15 párů (MARTIŠKO 1999). Může však vytvářet i volné kolonie čítající 5 až 50 párů vyskytující se v Řecku, Maroku a Tunisu ve velmi příznivých lokalitách (HANDRINOS, AKRIOTIS 1997, THÉVENOT et al. 2003). Hnízdění tak velké kolonie v našich podmínkách zaznamenává (ELEDER 1983) na hradě Pernštejn 50 párů.
14
Kolonie jsou výsledkem kombinace potravní hojnosti a vhodných hnízdních míst (CRAMP 1994). Často sdílí kolonie společně s kavkou obecnou (Corvus monedula). Kostelní věže mnohdy sdílí společně se sovou pálenou. V bezprostředním sousedství poštolek byli zjištěny hnízdící holubi (Columba livia) a kavky (Corvus monedula) (2,5 m), luňák červený (Milvus milvus) (8 m), vrána šedivka (Corvus corone), holub hřivnáč (Columba palumbus) (10 m), sova pálená (Tyto alba) (3 m) a dokonce oba páry v jedné velké budce. Výškové umístění hnízd se pohybuje převážně od 5 m až k 30 m. Nejníže evidované hnízdo bylo ve výšce 1,1 m na vrbě. Na stromě si hnízda zakládá v dutinách a na starých hnízdech vran a dravců, případně i čápů a volavek. Na stavbách vyhledává nejrůznější výklenky (pod římsami). Zcela pravidelně obsazují hnízdní budky. Hnízda si poštolky nestaví ani neupravuje. Samice snáší vejce přímo na dochovaný podklad použitého hnízda, případně si jen tělem prohloubí hnízdní kotlinku. Všeobecně ovšem má poštolka raději měkce vystlanou a teplou hnízdní kotlinku, i když často hnízdí na téměř holé podložce (ve výklencích zdiva, skal a podobně). Poštolka obecná je částečně hnízdní parazit, a má-li možnost se zmocnit cizího hnízda učiní tak (MARTIŠKO 1999). Přílet na hnízdiště a svatební lety, provázené častým hlasitým křikem, probíhá již v prvních dnech března, za mírné zimy i koncem února. Ptáci často zaletují na hnízda nebo k dutinám, a lze pozorovat i pokusy o páření, které se odbývá na stromě nebo na zemi a bývá doprovázeno hlasitým křikem samce. Předpokládá se, že místo hnízda volí častěji samec, avšak je též možné, že samec pouze láká samici a ta místo vybírá (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Délka námluv je závislá na věku ptáků, délce stáří páru, potravinové hojnosti a biotopu. Součástí námluv jsou různé akrobatické ukázky včetně předávání si kořisti v letu a společné kontroly hnízda. Námluvy začínají až dva měsíce před snesením vajec, kdy ptáci usedají vedle sebe a vzájemně si probírají peří a společně se ozývají typickým trylkem (CRAMP 1994). Hnízdit začíná v dubnu a hnízdění trvá do konce června s vrcholem na začátku května (KŘEN 2000). Ve městech začíná hnízdit dříve, již koncem března. U jednotlivých samic může začátek hnízdění kolísat v rozpětí až dvou měsíců. Po 20 červnu rozmnožovací pud výrazně slábne. V případě zničení násady snese snůšku náhradní. Výjimečně za optimálních trofických podmínek může poštolka vyhnízdit i dvakrát roce (MARTIŠKO 1999). Začátek hnízdění závisí na potravních a částečně na klimatických podmínkách. V době dostatku potravy (hlavně hrabošů) začíná hnízdění dříve, nepříznivé počasí (déšť, nízká teplota) může způsobit pozdější začátek hnízdění (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Hnízdění v centrech měst může začít až o jeden měsíc dříve než u polních populací (CRAMP 1994).
15
Tab. 2. Počet vajec ve snůšce v ČR (SOVDS 1982 – 98) (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Počet vajec
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
x = 5,06
Počet případů
58
87
284
750
1566
1377
252
39
11
5
1
n = 4430
Snůšky s vyšším počtem vajec než 7 vznikly pravděpodobně snášením dvou samic do jednoho hnízda (BÁRTA 1990). Samice snáší (snášení je pro samice značně vysilující) v jednom až dvoudenních intervalech (v ranních a dopoledních hodinách). Pozdní a náhradní snůšky neobsahují nikdy více než 4 vejce (MARTIŠKO 1999). Tvar vejce je kulovitý, oválný nebo tupě vejčitý. Rozměry (420 ks z ČR a SR): 39,01 × 31,42 mm. Hmotnost vejce (174 ks) 18,96 g je velmi proměnlivé Základní barva bývá žlutookrově hnědá, plavě hnědá, okrově žlutá nebo narůžovělá. Skvrny nebo mramorování je červenohnědé až černě fialové. Někdy bývá několik větších skvrn splynulých a různě intenzivně zbarvených. Vzácnější jsou světlá vejce s řídkým hrubším skvrněním, částečně podobna vejcím krahujce obecného (Accipiter nisus). Sedí většinou jen samice, u některých párů zjištěn různě velký podíl samce, který pak mívá vyvinutou hnízdní nažinu. Délka sezení je 21 - 31 dní nejčastěji 29 dní (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005), 27 – 33 dní (MLÍKOVSKÝ 2003), Inkubační doba v Evropě 28 dnů (CRAMP 1994). Mláďata se ozývají již 48 hodin před vylíhnutím slabým pískáním, líhnou se postupně během 2 – 3 dnů, někdy až 6 dní, v některých případech se všechna mláďata vylíhnou během jednoho dne či několika hodin. Vše záleží na tom kdy samice snůšku zasedne. Mláďata v prachovém peří samice zahřívá asi 10 dnů. Samec obstarává potravu pro samici po celou dobu sezení a také v prvních 7 – 12 dnech života mláďat. Potravu předává samici v blízkosti hnízda, samice ji rozděluje mláďatům a později loví sama (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). V době kdy samec loví a krmí jak samici tak malá mláďata, se samec hodně vysiluje a po předání potravy samici rád usedne na snůšku nebo zahřívá mláďata a odpočívá, načež musí být samicí zahnán. Samci obvykle neumí mláďata krmit a porcovat jim potravu, zahyne-li samice mláďata uhynou. Byly však zaznamenány případy, kdy samec si po několika pokusech zvykl trhat mladým potravu sám a snůšku úspěšně vyvedl. (MARTIŠKO 1999). Na druhou stranu uhyne-li samec do stáří mláďat 12 dní, samice není schopna obstarat potravu a mláďata hynou hlady, přitom byl pozorován i kanibalismus mláďat (LANDSFELD in verb. 2007). Mláďata opouští hnízdo ve stáří 27 – 33 dní (MLÍKOVSKÝ 2003), 27 -30 (38) dní (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005;
16
MARTIŠKO 1999), 34 dní (TARBOTON 1990). Mláďata z dutin vylétávají později než mláďata z hnízd. Po opuštění hnízda se ještě několik nocí vracejí na nocování (GLUTZ 1987).
Tab. 3. Počet odrostlých mláďat v ČR (SOVDS 1982 – 98, neúspěšná hnízda 0 mláďat ) (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Počet mláďat
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
x = 3,83
Počet případů
705 161 295 1323 1237 1593 999 160 9
4
n = 6486
Nejvyšší úmrtnost mladých v prvním týdnu (z 1457 mláďat zemřelo 242 před vyletěním, z toho 104 do 14 dnů) byla vyšší v hnízdech s větším počtem mláďat (6 – 7) než v hnízdech s (4 – 5) mladými (GLUTZ 1987). Počet vyváděných mláďat závisí především na potravní nabídce – početnosti hrabošů. Pohlavní dospělosti dosahují mláďata již v následujícím roce (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005).
2.6 Možnosti ohrožení Ve volné zemědělské krajině poštolky trpí nejvíce nedostatkem vhodných příležitostí ke hnízdění, zejména po rapidním snížení stavů vran obecných, jejichž prázdná hnízda poštolky vždy obsazovaly (ZÁVALSKÝ 2004). V místech kde je nedostatek hnízdních příležitostí pro poštolky, svádí mnohdy kruté boje o hnízdní budku. Poblíž budky se v období května můžou vyskytovat silně zranění ptáci (CRAMP 1994). Přitom je možné poštolkám velice účinně pomáhat přípravou umělých hnízdišť. V zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině je vhodné rozmisťovat poštolníky v hustotě jeden ks/km2 a po obsazení v dalších letech podle potřeby a počtu usazených párů je postupně doplňovat. Poštolky ochotně přijímají umělá hnízdiště v otevřené krajině bez ohledu na stupeň urbanizace. Stejně dobře se usazují na solitérech, ve stromořadí i v malých polních remízcích. Na okraje velkých lesních celků se je dosud nepodařilo přilákat, ale rády zahnízdí ve skupině stromů nedaleko hranice lesa. Není-li dostatek rozptýlené zeleně, je možné využít i vysokých budov, stožárů, starých sloupů a dalších vyšších míst. Výhodná je i možnost skupinového vyvěšení 2–5 hnízdišť nedaleko od sebe a tím využít schopnosti poštolek hnízdit v koloniích. Optimální výška umístění budky nad zemí se u stromových hnízdišť ukázala v rozmezí mezi 10–18 m. Orientace vletového otvoru k světovým stranám nijak neovlivňuje obsazení ani úspěšnost hnízdění. Jednotlivé páry obsazují stejně dobře různě směrované budky. V horkých letních dnech však mohou
17
mláďata v otevřených polobudkách, vystavených přímému slunci, trpět nedostatkem tekutin, který se projeví sníženým přírůstkem nebo i hubnutím. Proto je vhodné dát přednost orientaci k severovýchodu – východu a pak k jihozápadu – západu – severozápadu – severu (DUSÍK, ŠIMEK 1985). K dalším velkým nebezpečím patří nevhodně konstruované sloupy elektrovodů, známé „sloupy smrti“. Právě sloupy nesoucí elektrické vedení mohou způsobit závažné újmy na početních stavech poštolek. Poštolky rády vysedávají na vyvýšených místech, pozorují své okolí a pátrají po kořisti. Jako vyvýšená místa velmi často a vhodně mohou posloužit právě tyto sloupy s klasickou konstrukcí. Když poštolka sedí na takovém sloupu a chystá se vzlétnout, může se dotknout křídlem drátu a stojákem ještě stát na kovové konstrukci. V takovém případě dojde ke spojení elektrického oblouku přes tělo poštolky. Ta utrpí zpravidla těžké popáleniny křídla a stojáku, obou křídel či obou stojáků nebo ji tento výboj na místě usmrtí. V případě popálenin se neprojeví problémy hned, ale až po určité době, kdy tkáň na postižených místech začne odumírat až dojde k úplnému samovolnému oddělení postižené části od těla. Poštolky jsou tak stejně odsouzeny k smrti. V lepším případě se mohou dostat do záchranné stanice, kde mohou být částečně vyléčeny a mohou zde žít jako trvalí handicapy. Kvůli staré konstrukci sloupů elektrického vedení ročně uhyne mnoho ptáků. Je proto již dnes snahou zavádět nové konstrukce elektrických sloupů, které neumožní nebo alespoň znesnadňují usednutí dravců na tyto sloupy. Tam kde není z nějakých důvodů opodstatněná výměna sloupů, je možnost alespoň umístit na konstrukce zábrany z plastu, které opět neumožní usednutí na elektrický sloup (TOMEŠEK 2007). K nebezpečí pro poštolky hnízdící ve městě patří předčasné vypadávání mláďat z nevhodně umístěných hnízd. Jedná se zejména o hnízda umístěná na úzkých římsách a o hnízda v malých otvorech před nimiž chybí jakákoliv rozšířená římsa. Rostoucí mláďata na takových hnízdech při prvních pokusech o pohyb mimo hnízdo a nebo těsně před vylétnutím bezmocně padají na zem (ZÁVALSKÝ 2004). Poštolka nedovede dlouho vzdorovat hladu. V tuhých zimách s déletrvající sněhovou pokrývkou jich mnoho zahyne. Údaje o příčinách ztrát vzletných ptáků: odstřel 38 %, náraz na překážku 28 %, nemoci 15,6 % ztráty v zimě 6,5 %, neznámé příčiny 10,2 %. Z přirozených predátorů snůšek působí nejvíce vrány šedivky (MARTIŠKO 1999). Úmrtnost v prvním roce cca 60 %, v druhém roce 45 %, v dalších letech života 34 % (MEBS 2004). V některých oblastech může populaci omezovat predace dospělých jedinců jestřábem lesním (PETTY et al. 2003). Evropské populace prošly v období 1970 – 1990 mírným snižováním početnosti, v letech 1990 – 2000 byly stavy v mnoha evropských zemích stabilní nebo se dokonce zvyšovaly. Protože však v jádrových oblastech, jako jsou Velká Británie, Francie, Rus18
ko, došlo k úbytku, je druh v Evropě označen jako mírně ubývající (BIRDLIFE INTERNATIONAL 2004). Příčiny snižování početnosti populací jsou patrně zejména kvůli intenzifikaci zemědělské výroby, v jejímž důsledku se mění trvalé travní plochy v ornou půdu, zmenšuje se rozloha míst s nízkou travní vegetací a snižuje se potravní nabídka zmenšováním početnosti hrabošů i hmyzu. Nejvyšší věk zaznamenán v přírodě je 16 let, v zajetí 18 let (MEBS 2004). Nejvyšší věk zaznamenaný v ČR je 9,5 roku (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005).
2.7 Potravní ekologie Naši dravci bývají často považováni za čisté predátory a za čisté masožravce. Ani jedno z toho ovšem není pravda. Všichni naši dravci příležitostně požírají i nalezené mršiny. Pravým lovem není ani obírání jiných predátorů o jejich kořist, tzv. kleptoparazitizmus. Významnou skutečností je rovněž, že zažívací trakt ulovených hlodavců i zrnožravých ptáků obvykle obsahuje množství rostlinné hmoty, do určité míry natrávené. Tyto zbytky se ve vývržcích neobjevují (s výjimkou ještě nenatrávených obilných zrn) a jsou tedy predátory stráveny. Nakolik je tato potrava energetickým přínosem, nebo je-li nutná jako dodavatel vitamínů a různých stopových prvků, není známo. Proto můžeme říct, že naši dravci jsou všežravci ve smyslu potravy, kterou skutečně stráví a při studiu potravní ekologie musíme mít na paměti, že potrava ani zdaleka nemusí být totéž co kořist. Složení potravy každého jedince je ovlivněno třemi základními faktory: potravní nabídkou, možností kořist chytit a individuálním výběrem (MLÍKOVSKÝ 1998). Podle množství přijaté potravy rozdělujeme na potravu hlavní, jenž množstevně převládá, a vedlejší, která je přijímána v menším množství. Kvalitativní výběr potravy je druhově charakteristický, zatímco kvantitativní skladba je podmíněna spíše lokálními a časovými rozdíly nabídky potravy a její dostupností (RICKLEFS 1990). Změnu potravy vyvolávají také vnější podmínky. A to především střídání ročních období, které ovlivňuje kvalitativní a kvantitativní změny v nabídce potravy v prostředí, a tím i složení potravy samotných živočichů. Změnu potravy někdy vyvolávají i mimořádné okolnosti, zvláště neperiodické faktory jako dlouhá sucha nebo deště, požáry apod. (BEGON et al. 1997). Meziroční rozdíly souvisí zejména s populační dynamikou kořisti. Zatímco početnost některých druhů kořisti se mezi jednotlivými roky téměř nemění, u jiných, především u drobných hlodavců, jsou výrazné populační cykly (VLASÁK 1986), což se ve složení potravy výrazně odráží. Množství potravy spotřebované živočichy závisí na mnoha okolnostech. Potravu stejně jako ostatní živé organizmy, potřebují zejména na pokrytí svých energetických nároků. Spotřeba
19
potravy je přitom dána aktivitou organismu, termoregulací, přírůstkem tělesné hmotnosti. Přitom obecně platí, že energetické procesy v organizmech do značné míry závisí na velikosti (hmotnosti) těla. Velmi se bude různit spotřeba energie na bazální metabolizmus (spotřeba energie při nečinnosti a v optimálních podmínkách prostředí tj. optimální teplota, bezvětří, sucho), nebo na standardní metabolizmus jenž probíhá mimo ideální podmínky. Ten je tím vyšší, čím je teplota prostředí nižší, a také tím vyšší, čím je silnější vítr. Ptáci mohou standardní metabolizmus ovlivňovat svým chováním, například při výběru nocoviště, kdy je energetická cena termoregulace nejvyšší. Dravci si proto k nočnímu klidu vybírají místa, která jsou chráněna před větrem, a která se dají alespoň trochu vyhřát, jako jsou různé dutiny, výklenky nebo husté větve. Mezi velmi energeticky náročné záležitosti patří také pelichání až 18 % BMR a rozmnožování až 50 % BMR (MLÍKOVSKÝ 1998). Příjem potravy v období rozmnožování příznivě ovlivňuje produkci potomstva, zejména tehdy, když jsou živočichové schopni přijímat další potravu jako doplněk k zásobám v těle nashromážděným k produkci vajec. Je známo, že velikost snůšky vajec je podmíněna geneticky, a že kolísá v poměrně malém rozmezí, za dobrých podmínek je větší než za špatných. Jakost a množství potravy má vliv na ontogenetický vývoj a průběh životních cyklů, respektive fází živočichů. S kvantitativním nedostatkem bývá často spojeno zpomalení vývoje a tím prodloužení doby vývoje. Potrava do značné míry ovlivňuje také chování živočichů (BEGON et al. 1997). Dravci tvoří zásoby tuku jednak na podzim, kdy je čeká energeticky náročná a zároveň na zdroje potravy chudá zima, a také před hnízděním, kdy je čekají mimořádně vysoké energetické výdaje na reprodukci. U poštolek je typické narůstání tělesné hmotnosti jak před začátkem zimy tak před hnízděním (MLÍKOVSKÝ 1998).
2.7.1 Složení potravy Potrava poštolky obecné žijící v zemědělsky využívané krajině se skládá především z drobných hlodavců žijících v otevřeném terénu, většího hmyzu a v malé míře ptáky, plazy a měkkýši. (FARSKÝ 1928) zjistil ve 113 žaludcích z ČR a SR celkem 153 obratlovců. Z toho bylo 138 (přes 90 %) drobných hlodavců, z nich nejvíce hraboš polní (Microtus arvalis) (80), hryzec vodní (Arvicola terrestris) (15), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) (10) (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). V potravě byli nalézány také další druhy drobných hlodavců: křeček polní (Cricetus cricetus), norník rudý (Clethrionomys glareolus), hrabošík podzemní (Microtus subterraneus), myška drobná (Micromys minutus), myš domácí (Mus musculus). Zjištěné druhy drobných 20
hmyzožravců: rejsek malý (Sorex minutus), rejsek obecný (Sorex araneus), bělozubka šedá (Crocidura sauveolens), krtek obecný (Talpa europaea). Ostatní druhy obratlovců: žáby (Anura), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), strnad luční (Miliaria calandra), skřivan polní (Alauda arvensis), vrabec domácí (Passer domesticus), zvonek zelený (Carduelis chloris), kos černý (Turdus merula), mládě kavky obecné (Corvus monedula) (MARTIŠKO 1999). Značnou část potravy tvoří hmyz a jeho larvy. Farský zjistil z brouků hlavně chrousta obecného (Melolontha melolontha) (zbytky až 60 jedinců v 1 žaludku) a chrousta maďálového (Melolontha hippocastani), chrobáka (Geotrupes sp.), brouky z čeledi nosatcovití (Curculionidae) střevlíkovití (Carabidae), kovaříkovití (Elateridae), larvy hrbáče oseního (Zabrus tenebrioides). Z motýlů housenky bekyně mnišky (Lymantria
mo-
nacha) (až 41 v jednom žaludku), můru sosnokaze borového (Panolis flammea), osenice polní (Agrotis
segetum).
Z blanokřídlého
hmyzu
housenice
pilatek
(Tenthredinidae),
z dvoukřídlých kobylky (Ensifera), krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) a cvrčci polní (Gryllus campestris). Ojediněle zjištěn škvor obecný (Forficula auricularia), stonožky (Chilopoda), mnohonožky (Diplopoda), z měkkýšů slimáci (Limax spp.) a plzáci (Arion spp.) ve dvou případech byla zjištěna žížala obecná (Lumbricus terrestris) (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Nepochybně jako ostatní druhy dravců se dokáží poštolky přizpůsobovat různým trofickým podmínkám a v závislosti na nich měnit skladbu jídelníčku. Pozorování z let 1977 – 1985 ze zájmového území na okrese Hradec Králové ve východním Polabí dokládá u dvou párů poštolky částečnou specializaci na krtka obecného (Talpa europaea), tvořícího v jednom z případů až 70 % zjištěného úlovku (MARTIŠKO 1999). Potrava městské populace - nejdůležitější potravou je hraboš polní (Microtus arvalis), jenž má stabilní poměr v potravě (68,2 – 88,7 %) celkové biomasy, navzdory jeho populačním cyklům (RIEGERT et al. 2007). Při nedostatku hraboše polního se zvyšuje v potravě podíl ptáků. To potvrzuje i sledování potravního chování poštolky v Praze, kde ptačí složka v potravě činí 31,1 %, hraboš 55,8 %, hmyz 5,7 %, plazi 2,6 %, obojživelníci 0,2 % (PLESNÍK 1992). Naopak Varšavská studie z let 1979 – 1983 dokladuje, že u ptáků v centru města tvoří drobní hlodavci 78,5 % celkového množství ulovených jedinců (hraboš polní 73,3 %) a ptáci 12,2 % (vrabci 5,8 %), tak na druhé lokalitě při okraji města dosáhli drobní hlodavci zastoupení jen 37,5 % (při 100% zastoupení hraboše polního) a naopak ptáci 57,1 % (při 100 % zastoupení vrabců) (MARTIŠKO 1999). Při výzkumu potravy poštolek v areálu MZLU v roce 1995 bylo zjištěno v potravě neobvykle vysoké početní zastoupení hmyzu (64,63 %), zejména rovnokřídlého (62,20 %), nejpočetnější zastoupení měla kobylka zelená (Tettigonia viridissima) až 6 kusů v jednom vývržku průměrně 1,00 ks na vývržek (VLK 1995). 21
2.7.2 Lov potravy Na Královéhradecku byl prokázán akční rádius hnízdícího páru poštolek do 5 km od hnízda v období výchovy mláďat a není vyloučeno, že podle místních podmínek a v době nedostatku potravy může být i větší (DUSÍK, ŠIMEK 1985). Drobné savce na zemi loví poštolka velmi charakteristickým způsobem z třepotavého letu na místě, přičemž se postupně spouští níže, až ukončí lov náhlým náletem. Dokáže ale zaútočit i náletem z vyhlídkového posedu. Podle studií ve Velké Británii používá oba způsoby lovu v létě zhruba stejně často, zatímco v zimě loví energeticky méně náročným způsobem z posedu v 85 % případů. Rozhodující pro zjištění kořisti je výška vegetace (MEBS 2004). Kořist vyhlíží poštolka z vyvýšeného místa nebo za letu, který přerušuje třepotáním na místě. Spouští se na ni šikmo shora, nebo i zcela svisle, někdy se zastaví zcela nad zemí. V letu loví někdy drobné ptáky a značnou část hmyzu (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). Kořistí jsou převážně menší živočichové (FARB 1977). Kořist usmrcují obvykle prokousnutím temene, přičemž ji rozdrtí mozek, což vede k její okamžité smrti, někteří jedinci hynou v pařátech predátora následkem šoku. Zabitá kořist může být zpracována na místě ulovení, častěji je však odnášena na příhodnější místo (např. na skalní výběžek). Malá kořist bývá pozřena vcelku, větší je často rozčleněna a pozřena po částech. Ptáky škubají dravci dosti pečlivě, zatímco sovy vůbec. Ptačí predátoři se lovit kořist učí, takže úspěšnost lovu je u mladých ptáků nižší než u dospělých. V této souvislosti je pozoruhodné, že se mladí ptáci nechají po několik týdnů po vyletění krmit rodiči, aniž se přitom snaží lovit. Učit lovit se tedy musí až po dosažení samostatnosti, což v té době samozřejmě vede k jejich zvýšené úmrtnosti (MLÍKOVSKÝ 1998). Dravci jsou tedy schopní různé typy kořisti rozlišovat. Při lovu se jako všichni ostatní predátoři – generalisti soustředí pouze na jeden typ kořisti, nejpočetněji zastoupený, méně hojné druhy kořisti predátoři ve většině případů opomíjejí (JIRSÍK 1948).
2.7.3 Úspěšnost lovu Při spatření, nebo zaslechnutí dravec napřed zhodnotí, zda se vyplatí z hlediska investice času, energie na dotyčnou kořist vůbec zaútočit. I tak mnoho útoků na kořist nekončí úspěchem. Úspěšnost útoku na hmyz je kolem 80 % a na savce a ptáky přibližně 10 – 20 %. V jednotlivých případech ovšem úspěšnost lovu silně kolísá, zejména se zkušeností predátora a pozornosti kořisti. Vezmeme-li v potaz i rozhodnutí predátora vůbec nezaútočit, je pravděpodobnost ulovení zpozorované kořisti ještě menší (MLÍKOVSKÝ 1998).
22
2.7.4 Doba lovu Dravci neloví rovnoměrně během celého dne. Naopak dávají přednost určitým hodinám. Poštolka obecná (Falco tinnunculus) k lovu potravy využívá dobu od 10 do 13 hodiny s nejpříznivějšími světelnými podmínkami, část úlovku si však schovává a za zhoršených světelných podmínek od 16 do 18 hodiny, ji teprve vyhledá a konzumuje (VESELOVSKÝ 2001). 2.7.5 Trávení Trávící soustava dravců se ve své podstatě nijak neliší od trávicích orgánů jiných ptáků. Samotné trávení dravců bylo dlouho obestřeno tajemstvím. Již v minulém století bylo ornitologům známo, že vývržky dravců se skládají z nestrávených zbytků (kosti, chlupy, chitinové schránky, peří) (MLÍKOVSKÝ 1998). Vývržky poštolčí jsou dvojího druhu. Buď se podobají sovím, jsou však hustěji slepené plsťovitou hmotou a poměrně velké 4,5 × 2,2 cm a kosti jsou na rozdíl od sovích vývržků uprostřed sbalené. Druhý typ jsou šedé chlupovité zátky, obsahující jen výjimečně úlomky kostí nebo zuby, jsou menší 3,3 × 1,4 cm. V prvém druhu bývají zbytky dvou myší, v druhém jedné. V prvém případě byla myš polknuta po velkých kusech nebo vcelku, takže nestačí žaludek strávit šlachy, kůži a kosti (JIRSÍK 1948).
2.8 Výzkum složení potravy Základem při výzkumu potravy je zjistit, čím se ptáci živí. Potravu je možné sledovat mnoha různými způsoby a z mnoha různých úhlů pohledu. Protože každý způsob má svoje výhody i nedostatky a dokáže postihnout jen určitou část potravního spektra, je často výhodné jednotlivé metody vzájemně kombinovat a výsledky vzájemně zohledňovat.
2.8.1 Přímé pozorování Při lovu či sběru kořisti přináší nezprostředkované údaje o potravě dravců. Pro získání dobrých výsledků je nutná kvalitní pozorovací technika. Výhody přímého pozorování jsou tyto: - Možnost zjištění kořisti, která by se jinými metodami těžko zjišťovala (žížaly, housenky, plži, rostliny). - Lze napozorovat i úlovky, které dravec uloví, ale nepozře (zejména nezkušená mláďata). - Přesné určení místa ulovení kořisti.
23
Nevýhody přímého pozorování: - Práce je velmi časově náročná a získáme jen malé vzorky kořisti - Kořist často nelze určit přesně. - Dravci jsou mnohem mobilnější než člověk, je možné je pozorovat jen na jednom místě.
2.8.2 Automatické snímkování Je vhodné zejména k studiím potravy přinášené na hnízdo. Kořist bývá většinou dobře určitelná a doplněná o časový záznam. Nevýhodou je finanční náročnost. Tato metoda byla použita jako doplněk sledování potravy v Pitíně.
2.8.3 Rozbor zbytků kořisti Nejlépe použitelné zbytky se nejčastěji nacházejí na hnízdech nebo pod hnízdy, kde jsou také snadno přiřaditelné k druhu predátora. Při kontrole budek byly zjišťovány zbytky ulovené kořisti (části končetin, otrhané peří) a následně zaznamenány. Protože dravci některou kořist polykají vcelku (hraboš), nepodává tato metoda přesné informace o složení potravy.
2.8.4 Rozbor žaludků V žaludcích uhynulých nebo zabitých dravců můžeme často najít zbytky potravy v různém stadiu natrávenosti. Jsou dobrým zdrojem údajů o potravě dravců. Vzhledem k malému množství usmrcených ptáků je to metoda pouze doplňková. Touto metodou je také možné určit, kteří ptáci uhynuli hladem (MLÍKOVSKÝ 1998).
2.8.5 Rozbor vývržků Dravci vyvrhují část nestrávené potravy jícnem zpět ve formě vývržků. Rozbor vývržků jako metodu pro výzkum potravy zavedl německý přírodovědec Bernhard Altum v roce 1863. Později se rozšířila především díky aktivitě dalšího německého ornitologa Uttendörfera a dnes s běžně používá všude ve světě. Vývržky nalézáme jak na hnízdech tak na nocovištích dravců. Analýzou vývržků můžeme získat velké množství kosterních zbytků potravy. Přesto má i tato metoda svoje nevýhody, a to především tyto: -
Ve vývržcích nenajdeme zbytky sežraných mláďat. Díky slabé osifikaci ji ptáci bezezbytku stráví.
-
Ve vývržcích nenajdeme žádné pozůstatky živočichů jež nemají kostru ani chitinový skelet, jako jsou např. slimáci a zbytky rostlinné potravy 24
-
Ve vývržcích můžeme najít i zbytky potravy, kterou dravec neulovil jedná se o různé zbytky mršin či obsahy žaludků ulovené kořisti (MLÍKOVSKÝ 1998).
Metoda rozboru vývržků byla použita i při našem výzkumu.
25
3 CÍL PRÁCE Základ práce spočívá ve sběru vývržků na hnízdech poštolky obecné v různých hnízdních lokalitách a následujících rozborech nashromážděného materiálu. Z výsledků potravních analýz budeme schopni určit zastoupení jednotlivých druhů v potravě. V následujících letech bude prioritou využít při determinaci potravy spolu s analýzou vývržků i obrazového záznamu a dosáhnutí detailního zpracování potravního chování.
1. Zjistit složení potravy mláďat poštolky obecné (Falco tinnunculus), na vybraných lokalitách. 2. Zjistit hnízdní úspěšnost v roce 2007 3. Zjistit zastoupení hraboše polního jako hlavní kořisti. 4. Zjistit, jaká se vyskytuje v potravě alternativní kořist. 5. Zjistit, jak se liší potrava poštolek v různých typech prostředí. 6. Zjistit zastoupení hraboše polního jako hlavní kořisti.
26
4 METODIKA Výzkum probíhal ve Zlínském kraji na 4 studijních lokalitách (Dolní Němčí, Uherský Brod, Pitín, Zlín-Malenovice). Tyto 4 lokality reprezentují 3 typy stanovišť.
Stanoviště
polních monokultur v intenzivně využívané polní krajině, lokalita v podhůří Bílých Karpat se zastoupením pastvin, luk a lesními porosty, lokalita na rozhraní městského, lesního, vodního a zemědělsky využívaného prostředí. Se svolením H. Riegerta budou naše výsledky porovnány s výsledky získanými na studijní ploše v Českých Budějovicích uveřejněnými v diplomové práci Drahomíry Fainové.
4.1 Lokalita Dolní Němčí (48°58´ SŠ, 17°35´ VD) Nachází se severně od Bílých Karpat, v okrese Uherské Hradiště, jihovýchodně od okresního města. Katastr obce se nalézá v Hlucké pahorkatině. Zdejší krajina je mírně zvlněná, v nadmořské výšce 250 – 300 m. Po celém obvodu se nachází půda intenzivně zemědělsky využívána. Jednotlivé hony jsou v několika případech odděleny lesními pásy-větrolamy. Zorněny jsou plochy i v návaznosti na drobné toky až po úzký břehový porost nebo přímo po břehovou hranu. Vysoký je stupeň ruderalizace keřového a bylinného patra. Trvalé travní porosty 3 ha, zemědělská půda 864 ha, lesní půda 12 ha (Český statistický úřad). . Klimatické poměry Klimatické poměry jsou dány především geografickou polohou, zejména nadmořskou výškou a geomorfologickou situací. Ostatní faktory (např. lesní porost, expozice terénu, návětrná nebo závětrná poloha) se uplatňují pouze lokálně. Zájmové území leží v teplé oblasti T 2 (QUITT 1971). Podnebí je teplé, ale přitom poměrně vlhčí. Projevuje se poloha na návětrné straně Bílých Karpat. Průměrný úhrn srážek se pohybuje v rozmezí 626 - 662 mm (CULEK 1996). Pravděpodobnost suchých vegetačních období je mezi 10 až 20 %. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8,6 °C. Charakteristické jsou suché jihovýchodní větry přepadající přes hřebeny Bílých Karpat a působících zvláště v jarním před vegetačním období větrnou erozi, typickou pro celé severozápadní svahy a předhůří Bílých Karpat.
27
4. 2 Lokalita Uhersky Brod (49°0´ SŠ, 17°37´ VD) Nachází se jihozápadně od Uherského Brodu, je charakterizovaná intenzivní zemědělskou výrobou protkanou lesními pásy – větrolamy. Intenzita využívání krajiny i klimatické poměry jsou shodné s lokalitou Dolní Němčí. Trvalé travní porosty 227 ha, zemědělská půda 3526 ha, lesní půda 863 ha (Český statistický úřad).
4.3 Lokalita Pitín (49°23´ SŠ, 17°50´ VD) Pitín leží na západních svazích Bílých Karpat, na moravsko-slovenském pomezí, v nadmořské výšce 300-400 m.n.m., v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Zdejší krajina je silně zvlněná. Zemědělství zde již nedosahuje takové intenzity, je zde větší množství luk a pastvin. Produkční potenciál zemědělských půd je podprůměrný a většina půdy je zalesněna. Trvalé travní porosty 412 ha, zemědělská půda 743 ha, lesní půda 1411 ha (Český statistický úřad).
Klimatické poměry Zájmové území leží na rozhraní oblastí MT9 – MT7 (QUITT 1971). Průměrná teplota se pohybuje okolo 7-8 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí cca 700 - 800 mm. Území je většinou pokryto převážně těžšími svahovinami, na nichž se vyvinuly hnědé půdy .
4.4 Lokalita Malenovice (49°12´ SŠ, 17°36´ VD) Malenovice leží 5 km jihozápadně od Zlína, v nadmořské výšce 208 m. Malenovice se rozkládají na svazích západních výběžků Vizovických vrchů a na rovině v údolí při řece Dřevnici, která tvoří jejich přirozenou hranici. Lokalitou protéká řeka Dřevnice, která rozděluje dva geologické útvary - Mladcovské kopce na severu a hřeben Tlusté hory na jihu. Z obou stran ústí do území nivy mnoho sevřených údolí, které opticky člení území na jednotlivé dílčí části.
28
Klimatické poměry Hodnocená lokalita je řazena k mírně teplým klimatickým oblastem s mírně teplou zimou. Průměrná teplota se pohybuje okolo 8 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí cca 650 mm, 711 mm (CULEK 1996). Území je převážně dobře osluněno, v zimním období se zde tvoří jezera chladného vzduchu s výskytem inverzí. Malenovice a jejich okolí se nachází v přechodné klimatické oblasti na rozhranní dvou klimatických oblastí MT 9 a MT 10 (QUITT 1971).
4.5 Sběr a analýza pohnízdních zbytků Po hnízdní sezóně (od konce července) byl odebrán materiál nahromaděný na hnízdištích za účelem prozkoumání potravních zbytků. Při výběru hnízdišť byl brán zřetel na to, aby v budce, u kterých se rozbor prováděl v předchozích letech, hnízdila pouze poštolka obecná a pokud možno, aby patřila mezi jedny z posledně instalovaných hnízdních budek. Tím jsme docílili toho, že zkoumaný materiál bylo jednoznačně možné časově a druhově určit. Při odebírání bylo jasně patrné, že se jedná o letošní nahromaděný materiál. Materiál z předchozích let vytvářel slepenou pevnou misku. I tak rozbory potravních zbytků z hnízdišť je nutné chápat jako příspěvek k obecnému poznání potravní ekologie poštolky obecné a nelze zcela vyloučit, že neobsahují i potravní zbytky z dřívějších let. Po vyčištění letošních dutin předpokládáme, že v nich dojde k opětovnému zahnízdění a poté bude při další systematické práci možné potravní zbytky přesně datovat.
Rozbor vývržků Metodu rozboru vývržků, které obsahují všechny nestrávené zbytky kořisti a chitinózní části hmyzu, jsem použil k určení složení potravy. Tímto způsobem se determinuje potrava poštolky od 50. let tohoto století (FAINOVÁ 2006). Přestože se v poměrně kompaktních vývržcích o průměrné velikosti 25 - 45 × 10 - 20 mm (MLÍKOVSKÝ 1998) zachová 60 % kostí z ptačí kořisti a z hmyzožravců i méně, je tato metoda široce používaná (FAINOVÁ 2006).
29
Při analýze pohnízdních zbytků jsem využíval dvou metod:
Suchá metoda Tato metoda se hodí zejména k detailním rozborům jednotlivých vývržků, kde je potřeba zjistit počet kostí v jednotlivých vývržcích. Pomocí této metody získáme poměrně přesná data o tom, co daný vývržek obsahuje. Tato metoda se ovšem nehodí na rozbory větších množství polorozpadlých vývržků. Tuto metodu jsem použil pro zjištění zda ve vzorku nejsou viditelné zbytky krovek a hlavně peří, jenž by usnadnilo systematické určení kořisti. Peří je spolehlivým znakem jinak obtížně určitelných druhů ptáků.
Chemická metoda K preparaci kosterních pozůstatků z pohnízdních zbytků bylo použito 5 % roztoku hydroxidu sodného o teplotě 50 °C, po dobu cca 2 hod. Po rozpuštění chlupů a peří byly kosti jemně promyty pod mírně tekoucí vodou (MLÍKOVSKÝ 1998). Ze suchého materiálu byly pinzetou vytahovány kosterní pozůstatky obratlovců. Chemická analýza byla zpracována odborníkem z muzea ve Valašském Meziříčí Tomášem Kašparem. V analýze vývržků je nutné vidět i velmi cenný prostředek ke zjištění rozšíření drobných savců v daném území.
4.6 Hnízdní úspěšnost v roce 2007 Kontrolou v půli hnízdního období jsem zjišťoval množství mláďat nalézajících se na hnízdech. Při kontrole jsem určoval stáří mláďat na základě vývojových a růstových znaků mláďat (VILLAGE 1990). Čerstvě vylíhlá mláďata jsou pokryta jemným bílým prachovým peřím s dobře vyvinutým mléčným zubem v horní části zobáku. Juvenilní jedinci do stáří jednoho týdne jsou pokryti ještě světlým prachovým šatem později prachový šat více šedne a do věku tří týdnů se zcela ztrácí. Typickým znakem 5 – 7 denního mláděte je vytvářející se zejk. Po prvním týdnu života začínají růst primární letky, ty se objevují jako první z obrysového peří. V 15 dnech jsou dobře viditelné letky vyrůstající z prachového peří. V 20 dni stáří dosahují letky délky 6 cm a prachové peří se vytrácí. U velmi malých mláďat a při existenci nevylíhlých vajec na hnízdech byla kontrola opakována. Po vyletění mláďat z budky proběhla konečná kontrola spojená s odebráním pohnízdních zbytků. U všech kontrolovaných budek proběhla fotodokumentace, zapsání stavu
30
budky, vlhkosti, počet a druh kořisti nalézající se v budce. Kontrolován byl i zdravotní stav mláďat a případný výskyt zevních parazitů. Zapsána byla též pěstovaná plodina v nejbližším okolí budky.
4.7 Metodika zjišťování početnosti hraboše polního Početnost hraboše jsem určoval pomocí metodiky (ZAPLETAL et al. 2000). Zjišťování početnosti hraboše polního můžeme rozdělit na 2 skupiny a) Sčítací metody - Metoda zášlapová, - Nová metoda zjišťování počtu živých nor.
b) Metody odlovu do pastí - Kvadrátové metody – pasti rozmístíme na ploše čtverce v určité vzdálenosti od sebe, - Liniové – pásové – transektové metody: sklapovací pasti umístíme ne linii v určité vzdálenosti od sebe.
Při zjišťování početnosti hraboše jsem používal novou metodu, podle počtu živých nor. Tato metoda byla uvedena do praxe poprvé na jaře roku 2000 a plně nahradila metodu zášlapovou. Lze s ní pracovat: v porostech ozimých obilovin, řepky, máku, kmínu, v porostech vojtěšky, jetele, semenných porostů trav, TTP, zatravněných sadech. Sčítání se provádí tím způsobem, že ve zvolené lokalitě se provedou 4 průchody (transekty) v délce po 100 m (= cca 70 dvojkroků = 140 kroků) a šířce pruhu 2,5 m (250m2). Na každém průchodu se zaznamenává počet nor s čerstvými výhrabky a počet tzv. užívaných nor, tj. těch, ve kterých je hrabošem nashromážděna v čerstvém stavu jakákoliv potrava, a těch nor, v nichž byl spatřen přebíhající hraboš a nebo u nichž se nacházel čerstvý trus. Všechny údaje se zapisují do předepsaného protokolu. Součet nor s výhrabky a součet živých nor ze 4 průchodů sečteme a násobíme 10.
31
Tab. 4. Hodnocení stupně početnosti hraboše polního podle součtu počtu výhrabků a užívaných nor. Roční období Početnost slabá Početnost střední Početnost silná Jaro
10 – 40
50 – 200
210 a více
Léto
10 – 200
210 – 600
610 a více
Podzim
10 – 400
410 – 2000
2010 a více
Užívaná nora: -
U východu z nory je čerstvý výhrabek
-
Východ z nory je ohlazený
-
Čerstvé zbytky potravy těsně u nory nebo částečně zatažené do nory
-
Okolní vegetace se známkami čerstvého okusu
-
Čerstvý trus na cestičkách nebo u vchodu do nory
Neužívaná nora -
Nora částečně zavalena zeminou
-
Ve vchodu nebo níže v noře pavučiny, klíčící semenáčky trav a plevelů
-
Vegetace kolem nory bez známek okusu nebo znovu obrážející
-
Bez trusu nebo trus starý plesnivý
32
4.8 VYHODNOCENÍ DAT Analýza potravy poštolky obecné byla provedena na základě údajů získaných rozborem pohnízdních zbytků. Veškeré důležité údaje byly zaznamenávány do databáze – datum sběru vývržků, jejich počet a počty položek v potravě. Za jeden vzorek je považován obsah hnízdní budky.
Pro analýzu složení potravy byly na základě ekologických charakteristik stanoveny tyto skupiny druhů kořisti:
1. euryekní hmyzožravci – Sorex araneus, Sorex minutus 2. druhy otevřených ploch – Microtus arvalis, Arvicola terrestris 3. druhy lesní – Apodemus spp., Clethrionomys glareolus, Microtus subterraneus 4. synantropní druhy – Mus musculus, Rattus norvegicus 5. ptáci (Aves) 6. plazi (Reptilia) 7. obojživelníci (Amphibia) 8. hmyz (Insecta)
K hodnocení byly použity tyto základní synekologické charakteristiky: dominance, konstance, diverzita a ekvitabilita. Dále byla zjištěna šířka potravní niky.
4.8.1 Abundance (početnost) Je v tomto případě průměrný počet jedinců zaznamenaný na každé lokalitě, v přepočtu na množství vzorků. (JANDA, ŘEPA 1986)
33
4.8.2 Dominance (D) Dominance vyjadřuje procentuální zastoupení daného druhu v celkovém materiálu podle počtu kusů (LOSOS et al. 1985).
D= ni / N × 100 (%) ni … počet jedinců druhu N … počet všech jedinců v zoocenóze
Vyhodnocení: D > 10 %
druh eudominantní
10 % > D> 5 %
druh dominantní
5%>D>2%
druh subdominantní
2%>D>1%
druh recendentní
D<1%
druh subrecendentní (JANDA, ŘEPA 1986; LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ 2000)
4.8.3 Konstance (K) Je stálost výskytu určité kořisti ve vzorcích vyjádřené v procentuelně (LOSOS et al. 1985).
K = ni / s × 100(%) ni … počet vzorků daného druhu s … počet všech vzorků
Podle procentuálního výskytu konstance rozdělujeme potravu do čtyř skupin (LOSOS et al. 1985).
Náhodné (akcidentální)
výskyt 0 – 25 %
Přídatné (akcesorické)
výskyt 25 – 50 %
Stálé (konstantní)
výskyt 50 – 75 %
Velmi stálé (eukonstantní)
výskyt 75 – 100 %
34
4.8.4 Diverzita (H´) Druhová diverzita (pestrost, rozmanitost či rozrůzněnost) je dalším ukazatelem struktury společenstva. Nejjednodušeji ji lze vyjádřit počtem druhů, které toto společenstvo vytvářejí. Společenstva o stejném počtu druhů, ale nejsou vždy rovnocenná z hlediska druhové rozrůzněnosti, neboť se liší dominancí, tedy procentickým zastoupením druhů. Výstižnější je proto vyjadřovat diverzitu některým z indexů diverzity, které pomocí jediného čísla zohlední jak počet druhů ve společenstvu, tak i jejich poměrné zastoupení. Pro výpočet diverzity potravy byl vybrán index druhové diverzity podle Shannon-Wienerův index (H´) (LOSOS et al. 1985). Diverzita společenstev organismů vyjádřená Shannon-Wienerovým indexem se pohybuje v rozmezí 0 až 5 (od monokultury tvořené jediným druhem po vysoce diverzifikované biocenózy s velkým počtem dominantních druhů).
Shannon-Wienerův index
H’ = -Σpi × log2 pi pi….ni/N ni….početnost druhu ve společenstvu N….početnost celého společenstva (JANDA, ŘEPA, 1986; LAŠTŮVKA, KREJČOVÁ, 2000)
4.8.5 Ekvitabilita (E) Ekvitabilita je tzv. vyrovnanost neboli rovnoměrnost. Rovnoměrnost zastoupení jednotlivých druhů v potravě poštolky obecné byla hodnocena níže uvedeným Sheldonovým indexem ekvitability E, který nabývá hodnot 0 až 1. Tento index umožňuje vyhodnotit míru podobnosti četností druhů (LOSOS et al. 1985). Čím je index E vyšší, tím je vyšší i rovnoměrnost zastoupení druhů v potravě.
E= H’/log2 s H´ … index druhové diverzity S … celkový počet druhů ve vzorku
35
4.8.6 Šířka potravní niky (B) Byla hodnocena Levinsovým indexem B. Čím je vyšší hodnota indexu, tím je vyšší diverzita potravy. Je vždycky větší než nula, ale nemá horní omezení. Závisí na počtu položek kořisti. Tento index je také znám jako Gibsonův index diverzity (MLÍKOVSKÝ 1998). B = (Σ pi 2) -1
p i ...podíl druhu kořisti v celkové potravě B
B
4.8.7 Biomasa Potrava byla rovněž vyhodnocena z hlediska biomasy, přičemž jsem vycházel z průměrné hmotnosti druhu udávané v literatuře (ANDĚRA, HORÁČEK 2005, FAINOVÁ 2006): Microtus arvalis 23,5 g, Microtus agrestis 25 g, Microtus subterraneus 19 g, Clethrionomys glareolus 23 g, Apodemus sp., 25 g, Arvicola terrestris 129 g, Sorex araneus 7,5 g, S. minutus 3,5 g, Mus musculus 15 g, Rattus norvergicus 150 g, Passer domesticus, 32 g, Fringilla coelebs 30 g, Parus major 20 g, Turdus philomelos 85 g, Lacerta agilis 28 g, Rana temporaria 22 g, Insecta 0,2 g
36
5 VÝSLEDKY 5.1 Početnost hraboše polního v roce 2007 V průběhu roku probíhal monitoring hraboše polního na zkoumaných lokalitách a nejbližších poštolkou využívaných loveckých revírech. Lokalita Dolní Němčí Tab. 5. Zastoupení hraboše polního na lokalitě Datum 25.2.2007 18.3.2007 15.4.2007 27.5.2007 6.6.2007 24.6.2007 1.7.2007 30.9.2007 16.12.2007
Tábořiska Babí hora Juřenčák průhon Močíř Podluža Slabě Silně Slabě Slabě Slabě Slabě Středně Slabě Slabě Středně Středně Slabě Středně Slabě Silně Silně Středně Středně Lokalita Uherský Brod
Tab. 6. Zastoupení hraboše polního na lokalitě Datum 25.5.2007 10.6.2007 15.7.2007
Černá hora Středně Středně Silně
Lokalita Malenovice Tab. 7. Zastoupení hraboše polního na lokalitě Datum Karlov 15.6.2007 Středně 21.7.2007 Středně Lokalita Pitín Tab. 8. Zastoupení hraboše polního na lokalitě Datum Louky 4.6.2007 Středně 16.7.2007 Středně V příloze jsou uvedeny počty hraboše polního ve Zlínském kraji za rok 2007 zjištěné Státní rostlinolékařskou správou.
37
5.2 Hnízdní úspěšnost poštolky obecné V roce 2007 byl zjišťován počet mláďat v hnízdních budnících. Kontroly probíhaly v období 9 – 10. 6. 2007. Stáří mláďat se pohybovalo od 3 do 23 dní věku. Počet mláďat v budkách se pohyboval od 4 do 7, s průměrem 4,94 mláděte na budku. Celkem bylo na lokalitách zjištěno 84 mláďat schopných letu. Na lokalitách Dolní Němčí a Uherský Brod je využíváno sloupů vysokého napětí. Budky jsou umístěny ve výšce 7 - 8 metrů nad zemí. Na lokalitě Malenovice je pozorována kolonie hnízdící v budkách pod střechou hradní věže. Na lokalitě Pitín je sledována pára poštolky obecné (Falco tinnunculus) ve zvonici zdejšího kostela.
Tab. 9. Hnízdní úspěšnost Číslo Lokalita Počet mláďat 1 Malá Hůrka k DN 7 2 Malá Hůrka k Nivnici 5 3 Vlčnovsko VVN č.1 3 4 Slavkov VVN č.1 3 5 Slavkov VVN č.2 5 6 Slavkov VVN č.4 6 7 Slavkov VVN č.6 4 8 U Mikuličků 5 9 Uherský Brod č.1 5 10 Uherský Brod č.2 4 11 Uherský Brod č.3 6 12 Uherský Brod č.4 5 13 Malenovice č.1 6 14 Malenovice č.2 4 15 Malenovice č.3 5 16 Malenovice č.5 5 17 Pitín 6 Celkem 84 * VVN Vedení vysokého napětí
Umístění VVN VVN VVN VVN VVN VVN VVN VVN VVN VVN VVN VVN Hrad Malenovice Hrad Malenovice Hrad Malenovice Hrad Malenovice Kostelní věž
5.3 Struktura potravy a její variabilita 5.3.1 Celkové složení potravy Na všech lokalitách bylo celkem zjištěno 17 druhů živočichů. Počet nalezených jedinců ve vzorku se pohyboval v rozmezí 4 – 62 kusů. Analýzou pohnízdních zbytků bylo determinováno 368 kusů kořisti (tab. 10). Nejpočetněji byly v potravě zastoupeni savci (346 ks; 94,02 %), v daleko menší míře byli zastoupeni ptáci (8 ks; 2,17 %), plazi byli zastoupeni
38
zejména ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) (7 ks; 1,9 %), hmyz byl zastoupen (6 ks; 1,63 %), obojživelníci byli zastoupeni jen v jednom případě skokanem hnědým (Rana temporaria) (1 ks; 0,27 %). Tab. 10. Zastoupení kořisti Druh Microtus arvalis Microtus agrestis Microtus subterraneus Clethrionomys glareolus Apodemus sp. Arvicola terrestris Sorex araneus Sorex minutus Mus musculus Rattus norvergicus Passer domesticus Fringilla coelebs Parus major Turdus philomelos Lacerta agilis Rana temporaria Insecta Celkem
Počet jedinců 258 14 10 8 30 2 11 2 10 1 3 1 1 3 7 1 6 368
5.3.1.1 Dominance Dominantní složkou potravy byli druhy otevřených ploch (73,91 %), v zastoupení hraboš polní (Microtus arvalis)
(258 ks; 70,11 %), hraboš mokřadní (Microtus agrestis)
(14 ks; 3,80 %). Druhou nejpočetnější složku zastupovali lesní druhy (13,58 %): hrabošík podzemní (Microtus subterraneus) (10 ks; 2,72 %), norník rudý (Clethrionomys glareolus) (8 ks; 2,17 %), myšice sp. (Apodemus sp.) (30 ks; 8,15 %) a hryzec vodní (Arvicola terrestris) (2 ks; 0,54 %). Euryekní hmyzožravci (3,53 %) byli zastoupeni rejskem obecným (Sorex araneus) (11 ks; 2,98 %), rejskem malým (Sorex minutu) (2 ks; 0,54 %). Synantropní druhy: (2,99 %) myš domácí (Mus musculus) (10 ks; 2,72 %), potkan obecný (Rattus norvegicus) (1 ks; 0,27 %). Ptáci (Aves) zaujímali celkově (8 ks; 2,17 %) a to vrabec domácí (Passer domesticus) (3 ks; 0,81 %), pěnkava obecná (Fringilla coelebs) (1 ks; 0,27 %), sýkora koňadra (Parus major) (1 ks; 0,27 %), drozd zpěvný (Turdus philomelos) (3 ks; 0,82 %). Plazi (Reptilia) byli zastoupeni pouze jedním druhem: ještěrka obecná (Lacerta agilis) (7 ks; 1,9 %). Hmyz (Insecta) (6 ks; 1,63 %). Obojživelníci (Amphibia) zastoupeni pouze jedním jedincem skokana hnědého (Rana temporaria) (1 ks; 0,27 %) 39
Tab. 11. Zastoupení kořisti v celkovém materiálu Hmyzožravci
Lesní druhy
Ptáci
Hmyz
Plazi
3,53%
13,58%
2,17%
1,63%
1,90%
Obojživelníci
Synantropní druhy
Druhy otevřených ploch
0,20%
2,99%
73,90%
2,99% 3,53% 13,58% 2,17% 1,63% 1,90% 0,20%
Synantropní druhy Hmyzožravci Lesní druhy Ptáci Hmyz Plazi Obojživelníci Druhy otevřených ploch
73,90%
Obr. 3. Zastoupení kořisti v celkovém materiálu
5.3.1.2 Konstance výskytu
Mezi druhy velmi stálé, jež se vyskytovaly v celkovém materiálu 100% na všech lokalitách, patří hraboš polní (Microtus arvalis), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), norník rudý (Clethrionomys glareolus), myšice sp. (Apodemus sp.), ještěrka obecná (Lacerta agilis). Poměrně vysoká frekvence výskytu 75 % byla zaznamenána také u hrabošíka podzemního (Microtus subterraneus), rejska obecného (Sorex araneus), myši domácí (Mus musculus), vrabce domácího (Passer domesticus) a u hmyzu (Insecta). Ostatní druhy byli identifikovány pouze v několika vzorcích
40
Tab. 12. Hodnoty konstance výskytu jednotlivých druhů ve vzorcích Velmi stálé do 100%
Stálé do 75%
Přídatné do 50%
Náhodné do 25%
Microtus arvalis
Microtus subterraneus
Arvicola terrestris
Fringilla coelebs
Microtus agrestis
Sorex araneus
Sorex minutus
Parus major
Clethrionomys glareolus
Mus musculus
Turdus philomelos
Rattus norvergicus
Apodemus sp.
Passer domesticus
Lacerta agilis
Insecta
Rana temporaria
5.3.1.3 Shannon-Wienerův index Diverzita ve vzorcích je poměrně nízká, hodnoty Shannon-Wienerova indexu se pohybují v rozmezí od H’ = 0,998 na lokalitě Uherský Brod do H’ = 1,559 na lokalitě Pitín. Nejpodobnější diverzity kořisti (H’ = 1,16; H’ = 1,25) dosahují lokality Dolní Němčí a Malenovice.
Tab. 13. Hodnoty Shannon-Wienerova indexu Dolní Němčí Uherský Brod Malenovice Pitín 1,162 0,9983 1,247 1,559
1,8 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 Dolní Němčí
Uherský Brod
Obr. 4. Shannon-Wieneruv index
41
Malenovice
Pitín
5.3.1.4 Ekvitabilita Rovnoměrnost zastoupení v potravě dosahuje hodnot od (E = 0,416) na lokalitě Uherský Brod po (E = 0,750) na lokalitě Pitín. Nejpodobnější rovnoměrnosti v zastoupené kořisti (E = 0,468; E = 0,473) dosahují lokality Dolní Němčí a Malenovice.
Tab. 14. Hodnoty Ekvitability Dolní Němčí Uherský Brod Malenovice Pitín 0,468 0,416 0,473 0,750
0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 Dolní Němčí
Uherský Brod
Malenovice
Pitín
Obr. 5. Hodnoty Ekvitability
5.3.1.5 Šířka potravní niky Levinsův index šířky potravní niky dosáhl nejnižší hodnoty na lokalitě Uherský Brod (B = 1,63), nejvyšší hodnoty na lokalitě Pitín (B = 3,28). Nejpodobnější zastoupení je na lokalitě Dolní Němčí (B = 1,83) a Malenovice (B = 1,89).
Tab. 15. Hodnoty Levinsonova indexu Lokalita Dolní Němčí Uherský Brod Malenovice Pitín
B 1,832 1,629 1,891 3,279
5.3.1.6 Biomasa Při analýze vzorků bylo nalezeno 368 kusů kořisti o celkové biomase 8804,7 g. V potravě dominuje biomasa hraboše polního (Microtus arvalis) (6063 g; 68,9 %).
42
Nejvíce zastoupenou skupinou byli hlodavci (Rodentia) o celkové hmotnosti biomasy 81,85 g se podílí na 92,56 % celkové zjištěné biomasy. Dominantní složkou potravy byli druhy otevřených ploch (72,84 %), v zastoupení hraboš polní (Microtus arvalis) (6063 g; 68,86 %), hraboš mokřadní (Microtus arvalis) (350 g; 3,98 %). Druhou nejpočetnější složku zastupovali lesní druhy (15,7 %) hrabošík podzemní (Microtus subterraneus) (190 g; 2,16 %), norník rudý (Clethrionomys glareolus) (184 g; 2,09 %), myšice sp. (Apodemus sp.) (750 g; 8,5 %) a hryzec vodní (Arvicola terrestris) (258 g; 2,9 %). Euryekní hmyzožravci (1,02 %) byli zastoupeni rejskem obecným (Sorex araneus) (82,5 g; 0,94 %), rejskem malým (Sorex minutu) (7 g; 0,08 %). Synantropní druhy (3,41 %) myš domácí (Mus musculus) (150 g; 1,7 %), Potkan obecný (Rattus norvegicus) (150 g; 1,7 %). Ptáci (Aves) zaujímali celkově (4,55 %) a to druhy vrabec domácí (Passer domesticus) (96 g; 1,09 %), pěnkava obecná (Fringilla coelebs) (30 g; 0,34 %), sýkora koňadra (Parus major) (20 g; 0,23 %), drozd zpěvný (Turdus philomelos) (255 g; 2,9 %). Plazi (Reptilia) ještěrka obecná (Lacerta agilis) (196 g; 2,23 %). Hmyz (Insecta) (1,2 g; 0,014 %). Obojživelníci (Amphibia) zastoupeni pouze jedním jedincem skokana hnědého (Rana temporaria) (22 g; 0,25 %)
Tab. 16. Celková hmotnost, biomasa Zastoupení Druh kořisti v % Microtus arvalis 70,109 Microtus agrestis 3,804 Microtus subterraneus 2,717 Clethrionomys glareolus 2,174 Apodemus sp. 8,152 Arvicola terrestris 0,543 Sorex araneus 2,989 Sorex minutus 0,543 Mus musculus 2,717 Rattus norvergicus 0,272 Passer domesticus 0,815 Fringilla coelebs 0,272 Parus major 0,272 Turdus philomelos 0,815 Lacerta agilis 1,902 Rana temporaria 0,272 Insecta 1,630 Celkem 100
43
Celková hmotnost v g. 6063 350 190 184 750 258 82,5 7 150 150 96 30 20 255 196 22 1,2 8804,7
Biomasa % 68,861 3,975 2,158 2,090 8,518 2,930 0,937 0,080 1,704 1,704 1,090 0,341 0,227 2,896 2,226 0,250 0,014 100
5.3.2 Zastoupení hraboše polního jako hlavní kořisti v pohnízdních zbytcích na jednotlivých lokalitách
Největší bylo zastoupení hraboše polního (Microtus arvalis) na lokalitě Uherský Brod (77,9 %). Oproti tomu na lokalitě Pitín, tvořil podíl hraboše polního v pohnízdních zbytcích (50 %). Uvedené skutečnosti jsou vyjádřeny v obr. 6.
Tab. 17. Zastoupení hraboše polního na jednotlivých lokalitách Dolní Němčí 73,228 %
Uherský Brod 77,907 %
Malenovice 72,043 %
Pitín 50 %
90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Dolní Němčí
Uherský Brod
Malenovice
Pitín
Obr. 6. Zastoupení hraboše polního na jednotlivých lokalitách
5.3.3 Lokalita Dolní Němčí
Na lokalitě Dolní Němčí bylo sledováno 8 obsazených budek. Analýzou pohnízdních zbytků bylo zjištěno: abundance 127 jedinců ve 12 druzích; počet nacházených kusů kořisti se pohyboval od 6 kusů v budce číslo 5 po 32 kusů v budce číslo 3; diverzita ve vzorcích dosahuje poměrně nízké hodnoty; Shannon-Wienerovův index se pohybuje v rozmezí od (H’ = 0,356; č.2) po (H’ = 1,165; č.4); ekvitabilita dosahuje hodnot od (E = 0,324; č. 2) po (E = 0,835; č. 6); šířka potravní niky vypočítána dle Levinsonova indexu (B = 1,83). Kompletní soupis druhů je uveden v příloze.
44
Tab. 18. Abundance, Shannon-Wienerův index, ekvitabilita Budník č. 1 2 3 4 5 6 7 8 Celkem
Shannon Počet druhů Počet jedinců Wienerův index Ekvitabilita 3 9 0,849 0,773 3 23 0,356 0,324 5 32 0,732 0,455 5 18 1,165 0,724 3 6 0,868 0,790 4 13 1,157 0,835 3 10 0,639 0,582 5 16 1,160 0,721 12 127 1,162 0,468
5.3.3.1 Dominance Největší bylo zastoupení hraboše polního (Microtus arvalis) (93 ks; 73,2 %), ostatní hlodavci byli zastoupeni (30 ks; 23,6 %), ptáci (2 ks; 1,57 %), plazi (2 ks; 1,6 %). Uvedené skutečnosti jsou vyjádřeny v obr.7. Tab. 19. Dominance potravy Microtus arvalis
Ost. Rodentia
Aves
Reptilia
73,228 %
23,622 %
1,575 %
1,575 %
1,58% 1,58% 23,62% Microtus arvalis Ost. Rodentia Aves Reptilia 73,23%
Obr. 7. Dominance potravy lokalita Dolní Němčí
Zastoupení ostatních druhů kořisti je znázorněno v Obr. 8.
45
Tab. 20. Zastoupení ostatních druhů kořisti Microtus Microtus Clethrionomys Arvicola agrestis subterraneus glareolus Apodemus sp. terrestris 4,70% 3,10% 1,50% 4,70% 0,78% Sorex araneus Sorex minutus Mus musculus Aves Reptilia 3,15% 0,78% 4,72% 1,57% 1,57%
1,57%
1,57%
4,70%
Hraboš mokřadní Hrabošík podzemní Norník rudý Myšice sp.
4,72% 3,10%
Hryzec vodní Rejsek obecný Rejsek malý
0,78%
1,50%
Myš domácí ptaci
3,15% 0,78%
4,70%
plazi
Obr. 8. Zastoupení ostatních druhů kořisti 5.3.3.2 Konstance Na lokalitě Dolní Němčí mezi velmi stálé druhy se 100 % zastoupením ve všech hnízdních budkách patřil pouze hraboš polní (Microtus arvalis) (93 ks; K= 100 %), mezi stálé druhy druhy patří myšice (Apodemus sp.) (6 ks; K= 62,5 %). Mezi přídatné druhy patří hraboš mokřadní (Microtus agrestis) (6 ks; K= 37,5 %) rejsek obecný (Sorex araneus) (4 ks; K= 50 %) a myš domácí (Mus musculus ) (6 ks; K= 37,5 %). Na dané lokalitě bylo nalezeno dalších 6 druhů kořisti, jenž svou konstancí výskytu do 25 % byly zařazeny do skupiny náhodných kořistí. Kompletní soupis je znázorněn v tabulce 21. Tab.21. Konstance druhů Velmi stálé Stálé do 100% do 75% Microtus arvalis Apodemus sp.
Přídatné do 50% Microtus agrestis Sorex araneus Mus musculus
46
Náhodné do 25% Microtus subterraneus Clethrionomys glareolus Arvicola terrestris Sorex minutus Passer domesticus Parus major Lacerta agilis
5.3.3.3 Biomasa Při analýze vzorků bylo nalezeno 127 kusů kořisti o celkové biomase 2968 g. V potravě dominuje biomasa hraboše polního (Microtus arvalis) (2185,5 g; 73,6 %). Ostatní druhy nedosahovaly ani 10 % zastoupení v biomase. Hodnoty zastoupení biomasy jsou uvedeny v tabulce 22. Tab. 22. Celková hmotnost, biomasa Druh Microtus arvalis Microtus agrestis Microtus subterraneus Clethrionomys glareolus Apodemus sp. Arvicola terrestris Sorex araneus Sorex minutus Mus musculus Passer domesticus Parus major Lacerta agilis Celkem
Celková hmotnost v g. 2185,5 150 76 46 150 129 30 3,5 90 32 20 56 2968
Biomasa % 73,635 5,054 2,561 1,550 5,054 4,346 1,011 0,118 3,032 1,078 0,674 1,887 100
5.3.4 Lokalita Uherský Brod
Na lokalitě Uherský Brod byly sledovány 4 obsazené budky. Analýzou vývržků bylo zjištěno: abundance 86 jedinců ve 11 druzích; počet nacházených kusů kořisti se pohyboval od 9 kusů v budce číslo 10 po 37 kusů v budce číslo 12; diverzita ve vzorcích je poměrně nízká, hodnoty Shannon-Wienerova indexu se pohybují v rozmezí od (H’ = 0,684; č.10) po (H’ = 0,872; č.12); ekvitabilita dosahuje hodnot od (E = 0,487; č. 12) po (E = 0,622; č. 10); šířka potravní niky vypočítána dle Levinsonova indexu (B = 1,629). Kompletní soupis druhů je uveden v příloze.
47
Tab. 23. Abundance, Shannon-Wienerův index, ekvitabilita Shannon Wienerův index 0,734 0,684 0,685 0,872 0,998
Budník č. Počet druhů Počet jedinců 9 4 19 10 3 9 11 4 21 12 6 37 Celkem 11 86
Ekvitabilita 0,529 0,622 0,494 0,487 0,416
5.3.4.1 Dominance Největší bylo zastoupení hraboše polního (Microtus arvalis) (67 ks; 77,9 %), ostatní hlodavci byli zastoupeni (13 ks; 15,1 %), ptáci (2 ks; 2,32 %), plazi (2 ks; 2,32 %), obojživelníci (1 ks; 1,16 %), hmyz (1 ks; 1,16 %). Uvedené skutečnosti jsou vyjádřeny v obr. 9
Tab. 24. Dominance potravy Microtus arvalis Ost. Rodentia 77,90% 15,12%
Aves 2,32%
Reptilia 2,32%
Amphibia 1,16%
Insecta 1,16%
15,12% Microtus arvalis 2,32% 4,64%
2,32%
Ost. Rodentia Aves
1,16%
Reptilia
1,16%
Amphibia Insecta
77,90%
Obr. 9. Dominance potravy
48
Tab. 25. Zastoupení ostatních druhů kořisti Microtus agrestis Clethrionomys glareolus Apodemus sp. Arvicola terrestris Mus musculus Passer domesticus Turdus philomelos Lacerta agilis Rana temporaria Insecta
3,48% 2,33% 5,81% 1,16% 2,32% 1,16% 1,16% 2,32% 1,16% 1,16%
1,16% 1,16%
3,48%
Hraboš mokřadní Norník rudý
2,32%
Myšice sp. 2,33%
Hryzec vodní Myš domácí
1,16%
Vrabec domácí 1,16%
Drozd zpěvný Ještěrka obecná Skokan hnědý
2,32%
5,81% 1,16%
Hmyz
Obr. 10. Zastoupení ostatních druhů kořisti
5.3.4.2 Konstance Na lokalitě Uherský Brod mezi velmi stálé druhy se 100 % zastoupením ve všech hnízdních budkách patřil pouze hraboš polní (Microtus arvalis) (67 ks; K= 100 %), mezi přídatné druhy patří hraboš mokřadní (Microtus agrestis) (3 ks; K= 50 %) norník rudý (Clethrionomys glareolus) (2 ks; K= 50 %) a ještěrka obecná (Lacerta agilis ) (2 ks; K= 50 %). Na dané lokalitě bylo nalezeno dalších 11 druhů kořisti, jenž svou konstancí výskytu do 25 % byli zařazeni do skupiny náhodných kořistí. Kompletní soupis je znázorněn v tabulce 26.
49
Tab. 26. Konstance Velmi stálé Microtus do 100 % arvalis Microtus agrestis Přídatné do 50 % Apodemus sp. Náhodné do 25 %
Clethrionomys Lacerta glareolus agilis Arvicola terrestris
Passer Turdus philodomesticus melos
Mus musculus Rana tem- Insecta poraria
5.3.4.3 Biomasa Při analýze vzorků bylo nalezeno 86 kusů kořisti o celkové biomase 2174,7 g. V potravě dominuje biomasa hraboše polního (Microtus arvalis) (1574,5 g; 72,4 %). Ostatní druhy nedosahovali ani 10 % zastoupení v biomase. Hodnoty zastoupení biomasy jsou uvedeny v tabulce 27. Tab. 27. Celková hmotnost, biomasa Druh Microtus arvalis Microtus agrestis Clethrionomys glareolus Apodemus sp. Arvicola terrestris Mus musculus Passer domesticus Turdus philomelos Lacerta agilis Rana temporaria Insecta Celkem
Celková hmotnost v g. Biomasa % 1574,5 72,401 75 3,449 46 2,115 125 5,748 129 5,932 30 1,380 32 1,471 85 3,909 56 2,575 22 1,012 0,2 0,009 2174,7 100,000
50
5.3.5 Lokalita Malenovice Na lokalitě Malenovice byly sledovány 4 obsazené budky. Analýzou vývržků bylo zjištěno: Abundance 93 jedinců ve 14 druzích. Počet nacházených kusů kořisti se pohyboval od 4 kusů v budce číslo 13 po 46 kusů v budce číslo 16. Diverzita ve vzorcích je poměrně nízká hodnoty Shannon-Wienerova indexu se pohybují v rozmezí od (H’ = 0,639; č.15) po (H’ = 1,185; č.14). Ekvitabilita dosahuje hodnot od (E = 0,496; č. 16) po (E = 0,946; č. 13). Šířka potravní niky vypočítána dle Levinsonova indexu (B = 1,891). Kompletní soupis druhů je uveden v příloze Tab. 28. Abundance, Shannon-Wienerův index, Ekvitabilita Shannon Wienerův index 1,040 1,185 0,639 0,888 1,247
Budník č. Počet druhů Počet jedinců 13 3 4 14 8 33 15 3 10 16 6 46 Celkem 14 93
Ekvitabilita 0,946 0,570 0,582 0,496 0,473
5.3.5.1 Dominance Největší bylo zastoupení hraboše polního (Microtus arvalis) (67 ks; 72,04 %), ostatní hlodavci byli zastoupeni (18 ks; 19,35 %), ptáci (4 ks; 4,30 %), plazi (1 ks; 1,07 %), hmyz (3 ks; 3,22 %). Uvedené skutečnosti jsou vyjádřeny v Obr. 11.
Tab. 29 Dominance potravy Microtus arvalis
Ost. Rodentia
Aves
Reptilia
Insecta
72,04%
19,35%
4,30%
1,07%
3,22%
19,35%
Microtus arvalis 4,30% 4,29%
1,07% 3,22%
Ost. Rodentia Aves Reptilia Insecta
72,04%
Obr. 11. Dominance potravy
51
Tab. 30. Zastoupení ostatních druhů kořisti Microtus agrestis Microtus subterraneus Clethrionomys glareolus Apodemus sp. Sorex araneus Sorex minutus Mus musculus Rattus norvergicus Passer domesticus Fringilla coelebs Turdus philomelos Lacerta agilis Insecta
Hraboš mokřadní
2,15%
3,23%
2,15%
1,07%
2,15% 2,15% 1,07% 7,53% 2,15% 1,07% 2,15% 1,07% 1,07% 1,07% 2,15% 1,07% 3,23%
1,07% 2,15%
Hrabošík podzemní Norník rudý Myšice sp. Rejsek obecný Rejsek malý
1,07%
Myš domácí Potkan divoký
1,07%
Vrabec domácí 7,53%
1,07%
Drozd zpěvný
2,15% 1,07%
Pěnkava obecná
Ještěrka obecná 2,15%
Hmyz
Obr. 12. Zastoupení ostatních druhů kořisti 5.3.5.2 Konstance Na lokalitě Malenovice mezi velmi stálé druhy se 100 % zastoupením ve všech vzorcích patřil pouze hraboš polní (Microtus arvalis) (67 ks; K= 100 %), mezi stálé druhy druhy patří myšice (Apodemus sp.) (7 ks; K= 75 %). Mezi přídatné druhy patří hmyz (Insecta) (3 ks; K= 50 %) Na dané lokalitě bylo nalezeno dalších 11 druhů kořisti, jenž svou konstancí výskytu do 25 % byli zařazeni do skupiny náhodných kořistí. Kompletní soupis je znázorněn v tabulce č. 31.
52
Tab. 31. Konstance Velmi stálé Stálé Přídatné Náhodné do 25% do 100% do 75% do 50% Microtus arvalis Apodemus sp. Insecta Microtus agrestis Rattus norvergicus Microtus subterraneus Passer domesticus Clethrionomys glareolus Fringilla coelebs Sorex araneus Turdus philomelos Sorex minutus Lacerta agilis Mus musculus 5.3.5.3 Biomasa Při analýze vzorků bylo nalezeno 86 kusů kořisti o celkové biomase 2174,7 g. V potravě dominuje biomasa hraboše polního (Microtus arvalis) (1574,5 g; 72,4 %). Ostatní druhy nedosahovali ani 10 % zastoupení v biomase. Hodnoty zastoupení biomasy jsou uvedeny v tabulce č. 32. Tab. 32. Celková hmotnost, biomasa Druh celková hmotnost Biomasa % Microtus arvalis 1574,5 67,878 Microtus agrestis 50 2,156 Microtus subterraneus 38 1,638 Clethrionomys glareolus 23 0,992 Apodemus sp. 175 7,544 Sorex araneus 15 0,647 Sorex minutus 3,5 0,151 Mus musculus 30 1,293 Rattus norvergicus 150 6,467 Passer domesticus 32 1,380 Fringilla coelebs 30 1,293 Turdus philomelos 170 7,329 Lacerta agilis 28 1,207 Insecta 0,6 0,026 Celkem 2319,6 100
53
5.3.6 Lokalita Pitín Na lokalitě Pitín byla sledována 1 obsazená budka. Analýzou vývržků bylo zjištěno: Abundance 62 jedinců v 8 druzích. Diverzita ve vzorcích je poměrně nízká hodnoty Shannon – Wienerova indexu dosahovala (H’ = 1,559). Ekvitabilita (E = 0,750; č. 16). Šířka potravní niky vypočítána dle Levinsonova indexu (B = 3,279). Kompletní soupis druhů je uveden v příloze Tab. 33. Abundance, Shannon – Wienerův index, Ekvitabilita Budník č. Počet druhů Počet jedinců Shannon -Wienerův index Ekvitabilita 17 8 62 1,559 0,7497 5.3.6.1 Dominance Největší bylo zastoupení hraboše polního (Microtus arvalis) (31 ks; 50 %), ostatní hlodavci byli zastoupeni (27 ks; 43,5 %), plazi (2 ks; 3,23 %), hmyz (2 ks; 3,23 %). Uvedené skutečnosti jsou vyjádřeny v Obr. 13.
Tab. 34. Dominance potravy Microtus arvalis Ost. Rodentia Reptilia Insecta 50% 43,55% 3,23% 3,23%
3,23% 3,23%
Microtus arvalis 50% 43,55%
Ost. Rodentia Reptilia Insecta
Obr. 13. Dominance potravy
54
Tab. 35. Zastoupení ostatních druhů kořisti Microtus agrestis
Microtus Clethrionomys Apodemus Sorex arasubterraneus glareolus sp. neus
4,83%
6,45%
4,83%
3,22%
19,35%
8,06%
Lacerta agilis
Insecta
3,22%
3,22%
4,83%
3,22% 6,45%
Hraboš mokřadní Hrabošík podzemní
8,06%
Norník rudý Myšice sp. 4,83%
Rejsek obecný Ještěrka obecná Hmyz
19,35%
Obr. 14. Zastoupení ostatních druhů kořisti
5.3.6.2 Biomasa
Tab. 36. Celková hmotnost, biomasa Druh Celková hmotnost v g. Biomasa % Microtus arvalis 728,5 54,268 Microtus agrestis 75 5,587 Microtus subterraneus 76 5,662 Clethrionomys glareolus 69 5,140 Apodemus sp. 300 22,348 Sorex araneus 37,5 2,794 Lacerta agilis 56 4,172 Insecta 0,4 0,030 Celkem 1342,4 100
55
6 DISKUZE V období 2007 byla sledována populace hraboše polního (Microtus arvalis). Na lokalitách bylo zjištěno zastoupení střední. Ani na jedné lokalitě nedošlo k jeho vymizení. Na udržení vysokých počtů se podílela jak mimořádně mírná zima z roku 2006/07, tak celkový nedostatek srážek v jarním období. To umožnilo udržení stabilní a postupem roku gradující populace hraboše polního na zkoumaných lokalitách. Což potvrzují jak naše pozorování, tak výsledky Státní rostlinolékařské správy. Počet vzletných mláďat na sledovaných lokalitách se pohyboval od 3 do 7 v jednom budníku. Průměrný počet je 4,95 vzletných mláďat na jedno hnízdo. Všechny hnízda v daných lokalitách se nacházela v budkách. Na přirozených hnízdech krkavcovitých (Corvidea) nezahnízdil ani jeden pár poštolky obecné (Falco tinnunculus). Tento trend může být způsoben malým počtem hnízd straky obecné (Pica pica) v daných lokalitách a zvýšená predace těchto hnízd zejména kunou lesní (Martes martes). Vzhledem k různému počtu budek na sledovaných lokalitách lze rozdíly ve složení druhů v potravě hodnotit pouze relativně. Přesto dostáváme poměrně přesný obraz procentuálního zastoupení kořisti v potravě na různých lokalitách. Nejvíce druhů zjištěných v pohnízdních zbytcích bylo zjištěno na lokalitě Malenovice (14 druhů), což může být dáno tím, že se nachází na území bohaté na všechny biotopy. V blízkosti se nachází jak zastavěná příměstská oblast Zlín-Malenovice s množstvím zahrad, tak polní a lesní celky doplněné Malenovským rybníkem a v blízkém okolí protékající řekou Dřevnicí. Překvapivě nízká diverzita v pohnízdních zbytcích byla sledována na lokalitě Pitín (8 druhů), což odůvodňuji malým počtem sledovaných hnízdišť na dané lokalitě. Velmi podobné zastoupení počtu druhů bylo pozorováno na lokalitách Dolní Němčí (12 druhů) a Uherský Brod (11 druhů). Vezmeme-li v úvahu, že se jedná o lokality, kde většinu plochy pokrývá intenzivní zemědělská výroba, a jen v několika případech jsou pole odděleny větrolamy a drobné toky jsou zorněny až po úzký břehový porost nebo přímo po břehovou hranu, je druhová diverzita poměrně vysoká. Na všech lokalitách dosáhl nejvyššího zastoupení v potravě hraboš polní (Microtus arvalis), nejpočetnější zastoupení bylo na lokalitě Uherský Brod (78 %), nejmenší zastoupení na lokalitě Pitín (50 %). Přes danou druhovou diverzitu lokality Malenovice je zastoupení hraboše polního poměrně vysoké (72 %). V porovnání s jinými autory hodnoty nevybočují z již publikovaných dat (ROMANOWSKI 1996 – 78,3 %, FAINOVÁ 2006 – 91,33 %, DAROLOVÁ 1986 – 57,37 %, PLESNÍK 1992 – 55,8 %). Vysoké procento výskytu M. arvalis v potravě svědčí o tom, že poštolky obecné loví převážně na volných prostranstvích, v polích a lukách,
56
které jsou hlavním stanovištěm hrabošů polních (ZAPLETAL et al. 2000). Druhou nejpočetnější skupinou potravy nalézanou v pohnízdních zbytcích jsou myšice (Apodemus sp.), které mohou být zastoupeny až čtyřmi druhy – Apodemus flavicollis, Apodemus sylvaticus, Apodemus microps a Apodemus agrarius jež tvoří pravidelnou součást potravy řady dravců a sov (OBUCH 1983), nesnadné je ale jejich určování (ANDĚRA, HORÁČEK 2002). Vzhledem k obtížnosti určování jednotlivých druhů nebyla determinace prováděna. Nejvyšší zastoupení bylo zaznamenáno na lokalitě Pitín (19,4 %). Ostatní autoři uvádějí hodnoty poměrně menší (MARTIŠKO 1999 - 11 %, ROMANOWSKI 1996 – 1 %, DAROLOVÁ 1986 – 0,4 %, FAINOVÁ 2006 - 0,29 %). Vysoké zastoupení myšic (Apodemus sp.) v pohnízdních zbytcích na lokalitě Pitín je dáno zřejmě vysokou lesnatostí daného území a tím pádem i vyšší hustoty myšic v potravní nabídce. Na ostatních sledovaných lokalitách se zastoupení myšic pohybuje od 4,7 % - 7,5 %. Třetím nejpočetněji zastoupeným druhem je hraboš mokřadní (Microtus agrestis), jenž vyžaduje hustý porost vlhkomilných rostlin, takže optimální podmínky nalézá na podmáčených (nekosených) loukách, rašeliništích, bažinách a jiných mokřadech, na vlhkých lesních pasekách i na březích stojatých a tekoucích vod (ANDĚRA, HORÁČEK 2002). Nejpočetnějšího zastoupení dosáhl na lokalitě Pitín (4,8 %). Zajímavé je jeho zastoupení na lokalitách Dolní Němčí (4,7 %) a Uherský Brod (3,5 %), jedná se totiž o intenzivně zemědělský využívané lokality kompletně odvodněné. Na druhou stranu na lokalitě Malenovice, kde je ze všech lokalit největší zastoupení mokřadního prostředí (Malenovský rybník, řeka Dřevnice), je zastoupen pouze (2,2 %). Ostatní autoři uvádějí hodnoty nižší (FAINOVÁ 2006 – 1,5 %). Mezi hmyzožravci byl nejpočetněji zastoupen rejsek obecný (Sorex araneus), nejvyšší zastoupení bylo na lokalitě Pitín (8,1 %), průměrně se vyskytoval ve (3 %) vzorků ostatní autoři uvádí (FAINOVÁ 2006 – 0,87 %). Hrabošík podzemní (Microtus subterraneus), jehož výskyt je u nás dosti nerovnoměrný, žijící v místech jako jsou zarostlé břehy vodních toků (zejména s porosty olší), příkopy podél cest, rumiště, zahrady, sady. Nejpočetněji se vyskytoval na lokalitě Pitín (6,5 %), na lokalitě Dolní Němčí (3,2 %) a Malenovice (2,2 %), na lokalitě Uherský Brod nebyl zaznamenán. Ostatní autoři uvádějí zastoupení v pohnízděních zbytcích (ROMANOWSKI 1996 – 1 %, DAROLOVÁ 1986 – 0,4 %). Myš domácí (Mus musculus) je synantropní druh. V jarním období se část populace (M. musculus) stěhuje od lidských sídel do polí (PELIKÁN et al. 1979), což může vysvětlovat relativně častou přítomnost tohoto druhu i ve vývržcích. Ve studovaném materiálu byl tento druh další poměrně stálou a početnou součástí potravy (2,7 %) z celkového vzorku. Nejpočetněji se vyskytoval na lokalitě Dolní Němčí (4,7 %), na lokalitě Uherský Brod (2,3 %) a Malenovice (2,2 %), na lokalitě Pitín zcela chyběla. Ostatní autoři uvádějí (FAINOVÁ 2006 – 0,29 %, 57
ROMANOWSKI 1996 – 0,9 %, DAROLOVÁ 1986 – 0,4 %). V pohnízdních zbytcích se objevili ještě další druhy hlodavců, a to norník rudý (Clethrionomys glareolus), hryzec vodní (Arvicola terrestris), rejsek malý (Sorex minutus) a potkan obecný (Ratus norvegicus). Jejich zastoupení ve vzorcích bylo minimální. Ptáci byli zastoupeni v potravě druhy vrabec domácí (Passer domesticus), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sýkora koňadra (Parus major), drozd zpěvný (Turdus philomelos). Jejich celkové zastoupení činilo (2,2 %). Ostatní autoři uvádějí
(FAINOVÁ 2006 – 1,2 %, ROMANOWSKI 1996 – 10,6 %, DAROLOVÁ 1986 –
29,5 %, PLESNÍK 1992 – 31,1 %). Z plazů se vyskytuje v potravě ještěrka obecná (Lacerta agilis), jenž má konstantní výskyt na všech lokalitách. Nejvyšších hodnot dosahuje lokalita Uherský Brod (2,3 %), průměrný výskyt na všech lokalitách je (1,9 %), (DAROLOVÁ 1986 – 4,78 %, PLESNÍK 1992 – 2,6 %). V pohnízdních zbytcích na lokalitě Uherský Brod se vyskytuje jediný zástupce obojživelníků skokan hnědý (Rana temporaria) (1,16 %), ojedinělé nálezy obojživelníků v potravě potvrzují i (PLESNÍK 1992 – 0,2 %, DAROLOVÁ 1986 – 0,4 %). Hmyz byl v potravě zastoupen druhy střevlík sp. (Pterostichus sp.), zlatohlávek sp. (Cetonia sp.), kobylka zelená (Tettigonia viridissima), šídlo modré (Aeschna cyanea), nejvyšších hodnot dosahovali shodně Malenovice (3,2 %), Pitín (3,2 %), lokalita Uherský Brod (1,2 %), na lokalitě Dolní Němčí se výskyt neprokázal. Průměrně dosahuje hodnot (1,6 %) Ostatní autoři uvádějí mnohem vyšší hodnoty (ROMANOWSKI 1996 – 9 %, PLESNÍK 1992 - 5,7 %, FAINOVÁ 2006 – 4,2 %). Z uvedených hodnot vyplývá, že poštolka obecná je univerzální lovec, jenž se sice zaměřuje zejména na drobné hlodavce, průměrný výskyt na všech lokalitách je (90,5 %), ostatní autoři uvádějí (DAROLOVÁ 1986 – 66,4 %, FAINOVÁ 2006 – 92,2 %, ROMANOWSKI 1996 – 80,4 %), ovšem nepohrdne ani jinými živočichy, které dokáže zdolat. Někteří jedinci se můžou úzce specializovat na jiné živočichy – ptáky, plazy, hmyz (MARTIŠKO 1998).
58
7 ZÁVĚR Předmětem studia této práce bylo objasnění složení potravy mláďat poštolky obecné (Falco tinnunculus) na vybraných lokalitách v hnízdním období. V této práci byla sledována potrava na základě rozborů pohnízdních zbytků od 17 hnízd ze 4 různých lokalit v roce 2007. Z těchto pohnízdních zbytků bylo vypreparováno a determinováno 368 kusů kořisti 17 druhů. Práce přináší i shrnutí většiny dosavadních potravních studií z území ČR s nimiž jsou srovnávány vlastní výsledky.
Mezi nejčastější kořist patří hraboš polní (Microtus arvalis) v celkovém zastoupení (258 ks; 70,11 %), největšího zastoupení dosáhl na lokalitě Uherský Brod (67 ks; 77,9 %). Druhou nejčastější kořistí byla myšice sp (Apodemus sp.) v celkovém zastoupení (30 ks; 8,15 %), největšího zastoupení dosáhla na lokalitě Pitín (12 ks; 19,3 %), u ostatních druhů byl zaznamenán subrecendentní výskyt do 4 %. Při porovnání diverzity Shannon-Wienerovým indexem vycházela lokalita Pitín jako lokalita s nejvyšší rozmanitostí v potravě (1,559) a nejvyšší vyrovnaností (0,749) zjištěnou Sheldonovým indexem ekvitability. Naproti tomu lokalita Uherský Brod vycházela jako lokalita s nejnižší rozmanitostí (0,998) a taky nejnižší vyrovnaností (0,416). Při analyzování pohnízdních zbytků byli objeveny i jiné druhy kořisti, jenž by se v období nedostatku hraboše, jako hlavní kořisti, mohli stát alternativní potravou poštolky obecné. Jedná se zejména o ptáky, ještěrku obecnou (Lacerta agilis) a hmyz. Větší dostupnost alternativní kořisti může vést k rozšíření potravního spektra. Při posuzování bioregulační funkce poštolky obecné (Falco tinnunculus) v zemědělské krajině musíme vycházet z toho, že patří k našim nejhojnějším dravcům. Poněvadž si sama nestaví hnízdo, stal se pro ni velkým problémem akutní nedostatek hnízdních příležitostí v době kdy se její populace pozvedla natolik, že stávající možnosti byli prakticky vyčerpány. Tradičně používá poštolka ke hnízdění hnízd krkavcovitých (Corvidae), stromových dutin, dutin a výklenků ve skalních stěnách. Pravděpodobně proto, že hnízdní možnosti na budovách odpovídají svým charakterem skalním hnízdištím, začaly poštolky ve stále hojnější míře přesídlovat do měst. Využití poštolky obecné k bioregulační funkci spočívá v záměrném zvyšování jejich hnízdních možností a udržení vysoké koncentrace na daném území po celý rok.
59
8 POUŽITÁ LITERATURA ANDĚRA M. & HORÁČEK I., 2005: Poznáváme naše savce. Sobotáles, Praha, 328 s. BÁRTA F., 1990 : Mimořádně početná snůška poštolky obecné. BUTEO 3: 84–86 s. BEGON M., HARPER J. L. & TOWNSEND C. R., 1997: Ekologie. Jedinci populace společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. 949 pp. BĚLKA T. & ŠREIBR O.,1987: Hnízdění poštolky obecné (Falco tinnunculus) v kolonii. BUTEO 2: 51-62 s. BIRDLIFE INTERNATIONAL, 2004 in ŠŤASTNÝ, BEJČEK, HUDEC, 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum s.r.o., 463 s. CRAMP S. (ed.), 1994: Handbook of the Birds of Europe the Middle East and North Africa. The Birds of the Western Palearktic. Volume IV - Terns to Woodpeckers. Oxford University Press, Oxford, 960 s. CULEK M. (ed), 1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 s. DANKO Š. (ed), 1994: Stav poznatkov o početnosti hniezdnych populácií dravcov (Falco niformes) a sov (Strigiformes) v Českej a Slovenskej republike k roku 1990 a ich populačný trend v rokoch 1970-1990. BUTEO 6: 1-89 s. DAROLOVÁ A., 1986: Príspevok k poznaniu potravy sokola myšiara (Falco tinnunculus) v Bratislave. BUTEO 1: 33–39 s. DUSÍK M. & ŠIMEK S., 1985: Prověřit metody biologického boje 3. Naší přírodou č. 12: 14-15 s. ELEDER P., 1983: Group-nesting in the kestrel Falco tinnunculus. Ziva 31,194 s. FARB P., 1977: Ekologie. Mladá fronta, Praha, 200s. FAINOVÁ D., 2006: Potravní strategie poštolky obecné (Falco tinnunculus) v Českých Budějovicích. Diplomová práce, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, 59 s. FARSKÝ, 1928 in Hudec, K., Šťastný K. 2005: Fauna ČR. Ptáci - Aves, Díl II/2. Academia, Praha, 219 s. GLUTZ V. B., KURT, M. BAUER., 1987: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 4, Wiesbaden: AULA-Verlag, 711 – 742 s. HADRINOS G. & AKRIOTIS, T. 1997: The Birds of Greece. A & C Black, 336 s. HUDEC K., ŠŤASTNÝ K., 2005: Fauna ČR. Ptáci - Aves, Díl II/2. Academia, Pra ha, 208 - 220 s.
60
JANDA J. & ŘEPA P., 1986: Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii. 1. vyd. Praha: SZN. 158 s. JIRSÍK J., 1948 in Hudec, K., Černý, W., 1977: Fauna ČSSR, Ptáci II. Academia Praha, 896 s. KŘEN J., 2000: Birds of the Czech Republic. Christopher Helm Publishing Copany, s.272 LAŠTŮVKA Z. & KREJČOVÁ P., 2000: Ekologie. 1. vyd. Brno: KONVOJ, 185 s. ROMANOWSKI J., 1996: On the diet of urban Kestrels (Falco tinnunculus) in Warsaw. Buteo 8: 123 – 130 s. LOSOS B., GULIČKA J., LELLÁK J. & PELIKÁN J., 1985: Ekologie živočichů. SPN Praha, 316 s. MARTIŠKO J., 1999: Ochrana dravců a sov v zemědělsky využívané krajině. Brno: ekocentrum, 226 s. MEBS T., 2004: Dravci Evropy. Český Těšín: Víkend, 245 s. MLÍKOVSKÝ J., 1998: Potravní ekologie našich dravců a sov. Metodika ČSOP č 11, Vlašim, 104 s. MLÍKOVSKÝ J., 2003: Ornitologické tabulky. Metodika ČSOP č. 27, Vlašim, 43 s. OBUCH J., 1983: Prehľad odborných výsledkov. 18. TOP, Martin, 39-45 s. PELIKÁN J., GAISLER J. & RÖDL P., 1979: Naši savci. Academia Praha, 164 s. PETTY S. J., ANDERSON D. I. K., DAVISON M., LITTLE B. & SHERRATT T. N., 2003: The decline of Common Kestrels Falco tinnunculus in a forested area of northern England: the role of predation by Northern Goshawks Accipiter gentilis. Ibis 148: 472-483 s. PLESNÍK J., 1992: Početnost, hnízdní úspěšnost a potrava poštolky obecné (Falco tinnunculus) v městských a přirozených stanovištích. Kandidátská disertační práce, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy Praha, 381 s. QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Československa.- Studia Geographica 16, Geogr. ústav ČSAV, Brno, 73 s. RIEGERT J., FAINOVÁ D., MIKEŠ V. & FUCHS R., 2007: How urban kestrels Falco tinnunculus divide their hunting grounds: partitioning or cohabitation? Acta Ornithologica 42: 69-76. RICKLEFS R. E., 1990: Ecology. W. H. Freeman and Company, New York, 896 s. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 – 2003. Aventinum s.r.o., 463 s.
61
ŠŤASTNÝ K. & BEJČEK V., 1993: Početnost hnízdních populací ptáků v České republice. Sylvia 29: 72-81. TARBOTON W. R., 1990: African Birds of Prey. Cornell University Press, 227 s. THÉVENOT M., VERNON R. & BERGIER P., 2003: The Birds of Moroco. British Ornithologists Union, 594 s. TOMEŠEK M., 2007: Krahujec obecný a poštolka obecná v Chřibech – rozšíření, biologie, význam pro biologickou ochranu lesa. Diplomová práce, LDF MZLU v Brně, 70 s. VAN ZYL ANTHONY. J., 1994: A comparison of the diet of the Common Kestrel Falco tinnunculus in South Africa and Europe. Bird Study 41: 124-130. VESELOVSKÝ Z., 2001: Obecná ornitologie. Academia, 300 s. VILLAGE A., 1990: The Kestrel. Poysr. London, 5-347 s. VLASÁK P., 1986: Ekologie savců. Academia, Praha, 292 s. VLK, R., 1995: Potrava poštolky obecné (Falco tinnunculus) v areálu MZLU v Brně. Zprávy OPMOR SKZÚZ, Brno, 14-17 s. ZAPLETAL M., OBDRŽÁLKOVÁ D., PIKULA J., ZEJDA J., PIKULA J., BEKLOVÁ M. & HEROLDOVÁ M. Hraboš polní, Microtus arvalis (Pallas, 1779). Brno: CERM 2000. 128 s. ZÁVALSKÝ, O., 2004: Naši dravci a sovy a jejich praktická ochrana. Metodika ČSOP č. 29, ZO ČSOP Nový Jičín, 79 s.
62
9 SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU Obr. 1 Rozdíly ve zbarvení u pohlaví a stáří poštolek (GLUTZ 1987) ................................... 10 Obr. 2 Mapa rozšíření poštolky obecné Falco tinnunculus dle (CRAMPA 1994) .................. 14 Obr. 3 Zastoupení kořisti v celkovém materiálu ...................................................................... 40 Obr. 4 Hodnoty Shannon-Wienerova indexu........................................................................... 41 Obr. 5 Hodnoty Ekvitability..................................................................................................... 42 Obr. 6 Zastoupení hraboše polního na jednotlivých lokalitách................................................ 44 Obr. 7 Dominance potravy lokalita Dolní Němčí .................................................................... 45 Obr. 8 Zastoupení ostatích druhů kořisti lokalita Dolní Němčí ............................................... 46 Obr. 9 Dominance potravy lokalita Uherský Brod .................................................................. 48 Obr. 10 Zastoupení ostatích druhů kořisti lokalita Uherský Brod ........................................... 49 Obr. 11 Dominance potravy lokalita Malenovice .................................................................... 51 Obr. 12 Zastoupení ostatích druhů kořisti lokalita Malenovice ............................................... 52 Obr. 13 Dominance potravy lokalita Pitín ............................................................................... 54 Obr. 14 Zastoupení ostatích druhů kořisti lokalita Pitín .......................................................... 55
10 SEZNAM TABULEK V TEXTU Tab. 1 Rozměry: Ornitologické tabulky (MLÍKOVSKÝ 2003) .............................................. 10 Tab. 2 Počet vajec ve snůšce v ČR (SOVDS 1982 -98) (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005). ........... 16 Tab. 3 Počet odrostlých mláďat v ČR (SOVDS 1982-98) (HUDEC, ŠŤASTNÝ 2005)......... 17 Tab. 4 Hodnocení stupně početnosti hraboše polního.............................................................. 32 Tab. 5 Zastoupení hraboše polního na lokalitě Dolní Němčí................................................... 37 Tab. 6 Zastoupení hraboše polního na lokalitě Uherský Brod ................................................. 37 Tab. 7 Zastoupení hraboše polního na lokalitě Malenovice..................................................... 37 Tab. 8 Zastoupení hraboše polního na lokalitě Pitín ................................................................ 37 Tab. 9 Hnízdní úspěšnost ......................................................................................................... 38 Tab. 10 Zastoupení kořisti........................................................................................................ 39 Tab. 11 Zastoupení kořisti v celkovém materiálu ................................................................... 40 Tab. 12 Hodnoty konstance výskytu jednotlivých druhů ve vzorcích ..................................... 41 Tab. 13 Hodnoty Shannon-Wienerova indexu v celkovém materiálu ..................................... 41 Tab. 14 Hodnoty ekvitability v celkovém materiálu................................................................ 42 Tab. 15 Hodnoty Levinsonova indexu v celkovém materiálu ................................................. 42 Tab. 16 Celková hmotnost, biomasa ........................................................................................ 43
63
Tab. 17 Zastoupení hraboše polního na jednotlivých lokalitách.............................................. 44 Tab. 18 Abundance, Shannon-Wienerův index, ekvitabilita na lokalitě Dolní Němčí . .......... 45 Tab. 19 Dominance potravy lokalita Dolní Němčí . ................................................................ 45 Tab. 20 Zastoupení ostatních druhů kořisti lokalita Dolní Němčí .......................................... 46 Tab. 21 Konstance druhů na lokalitě Dolní Němčí .................................................................. 46 Tab. 22 Celková hmotnost, biomasa na lokalitě Dolní Němčí ................................................ 47 Tab. 23 Abundance, Shannon-Wienerův index, ekvitabilita na lokalitě Uherský Brod. ......... 48 Tab. 24 Dominance potravy lokalita Uherský Brod . .............................................................. 48 Tab. 25 Zastoupení ostatních druhů kořisti lokalita Uherský Brod ........................................ 49 Tab. 26 Konstance druhů na lokalitě Dolní Němčí .................................................................. 50 Tab. 27 Celková hmotnost, biomasa na lokalitě Dolní Němčí ................................................ 50 Tab. 28 Abundance, Shannon-Wienerův index, ekvitabilita na lokalitě Malenovice.............. 51 Tab. 29 Dominance potravy lokalita Malenovice . .................................................................. 51 Tab. 30 Zastoupení ostatních druhů kořisti lokalita Malenovice ............................................ 52 Tab. 31 Konstance druhů na lokalitě Malenovice.................................................................... 53 Tab. 32 Celková hmotnost, biomasa na lokalitě Malenovice . ................................................ 53 Tab. 33 Abundance, Shannon-Wienerův index, ekvitabilita na lokalitě Malenovice.............. 54 Tab. 34 Dominance potravy lokalita Malenovice . .................................................................. 54 Tab. 35 Zastoupení ostatních druhů kořisti lokalita Malenovice ............................................ 55 Tab. 36 Celková hmotnost, biomasa na lokalitě Malenovice . ................................................ 55
64
11 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Mapa sledované studijní plochy Dolní Němčí s označením hnízdišť. Příloha 2: Letecký snímek studijní plochy Dolní Němčí s označením hnízdišť. Příloha 3: Zastoupení druhů v jednotlivých vzorcích a v celkovém materiálu, dominance, kon stance a zjištěná biomasa na lokalitě Dolní Němčí. Příloha 4: Počet druhů, jedinců, Shannon-Wienerův index a ekvitabilita zjištěná na lokalitě Dolní Němčí. Příloha 5: Mapa sledované studijní plochy Uherský Brod s označením hnízdišť. Příloha 6: Letecký snímek studijní plochy Uherský Brod s označením hnízdišť. Příloha 7: Zastoupení druhů v jednotlivých vzorcích a v celkovém materiálu, dominance, konstance a zjištěná biomasa na lokalitě Uherský Brod. Příloha 8: Počet druhů, jedinců, Shannon-Wienerův index a ekvitabilita zjištěná na lokalitě Uherský Brod. Příloha 9: Mapa sledované studijní plochy Malenovice s označením kolonie. Příloha 10: Letecký snímek studijní plochy Malenovice s označením kolonie. Příloha 11: Zastoupení druhů v jednotlivých vzorcích a v celkovém materiálu, dominance, konstance a zjištěná biomasa na lokalitě Malenovice. Příloha 12: Počet druhů, jedinců, Shannon-Wienerův index a ekvitabilita zjištěná na lokalitě Malenovice. Příloha 13: Mapa sledované studijní plochy Pitín s označením hnízdišť. Příloha 14: Letecký snímek studijní plochy Pitín s označením hnízdišť. Příloha 15: Zastoupení druhů v materiálu, dominance a zjištěná biomasa na lokalitě Pitín. Příloha 16: Počet druhů, jedinců, Shannon-Wienerův index a ekvitabilita zjištěná na lokalitě Pitín. Příloha 17: Početnost hraboše polního (Microtus arvalis) ve Zlínském kraji – Jaro 2007. Výsledky Státní rostlinolékařské správy. Příloha 18: Početnost hraboše polního (Microtus arvalis) ve Zlínském kraji – Podzim 2007. Výsledky Státní rostlinolékařské správy. Příloha 19: Seznam úplných vědeckých a českých názvů zmiňovaných živočichů v abecedním pořadí (Platné názvosloví podle http://www.biolib.cz).
65
Příloha 1: Mapa sledované studijní plochy Dolní Němčí s označením hnízdišť.
Příloha 2: Letecký snímek studijní plochy Dolní Němčí s označením hnízdišť.
66
Příloha 3: Zastoupení druhů v jednotlivých vzorcích a v celkovém materiálu, dominance, konstance a zjištěná biomasa na lokalitě Dolní Němčí.
Druh / Budník č. Microtus arvalis Microtus agrestis
1 6 0
2 21 0
3 26 2
4 11 0
5 4 0
6 7 2
7 8 0
8 10 2
Microtus subterraneus Clethrionomys glareolus Apodemus sp. Arvicola terrestris Sorex araneus Sorex minutus Mus musculus Passer domesticus Parus major Lacerta agilis Celkem
0 0 0 0 1 0 0 0 0 2 9
0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 23
0 1 2 0 0 1 0 0 0 0 32
2 0 1 0 0 0 3 0 1 0 18
0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 6
0 0 0 0 1 0 3 0 0 0 13
0 0 0 1 1 0 0 0 0 0 10
2 1 1 0 0 0 0 0 0 0 16
celkem Dominance Konstance Biomasa v g. 93 73,2284 100 2185,5 6 4,7244 37,5 150 4 2 6 1 4 1 6 1 1 2 127
Příloha 4: Počet druhů, jedinců, Shannon-Wienerův index a ekvitabilita zjištěná na lokalitě Dolní Němčí. Budník č. 1 2 3 4 5 6 7 8 Celkem
Počet druhů 3 3 5 5 3 4 3 5 12
Počet jedinců 9 23 32 18 6 13 10 16 127
Shannon Wienerův index 0,849 0,356 0,732 1,165 0,868 1,157 0,639 1,160 1,162
Ekvitabilita 0,773 0,324 0,455 0,724 0,790 0,835 0,582 0,721 0,468
67
3,1496 1,5748 4,7244 0,7874 3,1496 0,7874 4,7244 0,7874 0,7874 1,5748 100
25 25 62,5 12,5 50 12,5 37,5 12,5 12,5 12,5
76 46 150 129 30 3,5 90 32 20 56 2968
Příloha 5: Mapa sledované studijní plochy Uherský Brod s označením hnízdišť.
Příloha 6: Letecký snímek studijní plochy Uherský Brod s označením hnízdišť.
68
Příloha 7: Zastoupení druhů v jednotlivých vzorcích a v celkovém materiálu, dominance, konstance a zjištěná biomasa na lokalitě Uherský Brod.
Druh / Budník č. Microtus arvalis Microtus agrestis Clethrionomys glareolus Apodemus sp. Arvicola terrestris Mus musculus Passer domesticus Turdus philomelos Lacerta agilis Rana temporaria Insecta Celkem
9 15 0 0 0 1 2 0 0 1 0 0 19
10 11 7 17 1 2 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 9 21
12 Celkem Dominance Konstance Biomasa v g. 28 67 77,9070 100 1574,5 0 3 3,4884 50 75 1 2 2,3256 50 46 5 5 5,8140 25 125 0 1 1,1628 25 129 0 2 2,3256 25 30 0 1 1,1628 25 32 1 1 1,1628 25 85 1 2 2,3256 50 56 1 1 1,1628 25 22 0 1 1,1628 25 0,2 37 86 100 2174,7
Příloha 8: Počet druhů, jedinců, Shannon-Wienerův index a ekvitabilita zjištěná na lokalitě Uherský Brod. Budník č.
9 10 11 12 Celkem
Počet druhů Počet jedinců Shannon -Wienerův index Ekvitabilita 4 19 0,734 0,529 3 9 0,684 0,622 4 21 0,685 0,494 6 37 0,872 0,487 11 86 0,998 0,416
69
Příloha 9: Mapa sledované studijní plochy Malenovice s označením kolonie
Příloha 10: Letecký snímek studijní plochy Malenovice s označením kolonie
70
Příloha 11: Zastoupení druhů v jednotlivých vzorcích a v celkovém materiálu, dominance, konstance a zjištěná biomasa na lokalitě Malenovice.
Druh / Budník č. 13 14 15 16 celkem Dominance Konstance Biomasa v g. Microtus arvalis 1 23 8 35 67 72,0430 1574,5 100 Microtus agrestis 0 2 0 0 2 2,1505 50 25 Microtus subterraneus 0 0 0 2 2 2,1505 38 25 Clethrionomys glareolus 0 0 0 1 1 1,0753 23 25 Apodemus sp. 0 1 1 5 7 7,5269 175 75 Sorex araneus 0 0 0 2 2 2,1505 15 25 Sorex minutus 1 0 0 0 1 1,0753 3,5 25 Mus musculus 0 2 0 0 2 2,1505 30 25 Rattus norvergicus 0 0 0 1 1 1,0753 150 25 Passer domesticus 0 0 1 0 1 1,0753 32 25 Fringilla coelebs 0 1 0 0 1 1,0753 30 25 Turdus philomelos 0 2 0 0 2 2,1505 170 25 Lacerta agilis 0 1 0 0 1 1,0753 28 25 Insecta 2 1 0 0 3 3,2258 0,6 50 Celkem 4 33 10 46 93 100 2319,6
Příloha 12: Počet druhů, jedinců, Shannon-Wienerův index a ekvitabilita zjištěná na lokalitě Malenovice
Budník č. Počet druhů Počet jedinců Shannon -Wienerův index Ekvitabilita 13 3 4 1,040 0,946 14 8 33 1,185 0,570 15 3 10 0,639 0,582 16 6 46 0,888 0,496 Celkem 14 93 1,247 0,473
71
Příloha 13: Mapa sledované studijní plochy Pitín s označením hnízdišť
Příloha 14: Letecký snímek studijní plochy Pitín s označením hnízdišť
72
Příloha 15: Zastoupení druhů v materiálu, dominance a zjištěná biomasa na lokalitě Pitín. Druh / Budník č. Microtus arvalis Microtus agrestis Microtus subterraneus Clethrionomys glareolus Apodemus sp. Sorex araneus Lacerta agilis
17 31 3 4 3 12 5 2
Dominance 50 4,8387 6,4516 4,8387 19,3548 8,0645 3,2258
Biomasa v g. 728,5 75 76 69 300 37,5 56
Insecta Celkem
2 62
3,2258 100
0,4 1342,4
Příloha 16: Počet druhů, jedinců, Shannon-Wienerův index a ekvitabilita zjištěná na lokalitě Pitín Budník č. 17
Počet druhů Počet jedinců Shannon -Wienerův index Ekvitabilita 8
62
1,559
73
0,7497
Příloha 17: Početnost hraboše polního (Microtus arvalis) ve Zlínském kraji – Jaro 2007. Výsledky Státní rostlinolékařské správy. TABULKA NA HRABOŠE POLNÍHO - JARO 2007 Datum
Katastr
Nadmořská
Plocha (ha)
Plodina
výška
Porost
Počet užívaných
Orba / bez
(výška - cm)
nor/ha
orby
Předplodina
6.3.
Vlčnov
220 m
33
ječmen ozimý
5
0
BEZ
pšenice ozimá
6.3.
Vlčnov
220 m
10
pšenice ozimá
5
90
BEZ
pšenice ozimá
6.3.
Vlčnov
220 m
20
pšenice ozimá
6
420
BEZ
řepka ozimá
6.3.
Vlčnov
210 m
40
vojtěška
5
520
6.3.
Hluk
200 m
10
pšenice ozimá
7
40
BEZ
řepka ozimá
6.3.
Hluk
230 m
25
pšenice ozimá
6
20
BEZ
řepka ozimá
6.3.
Hluk
230 m
8
vojtěška
5
600
6.3.
Hluk
220 m
20
vojtěška
5
190
7.3.
Uherský Ostroh
170 m
12
vojtěška
5
270
7.3.
Uherský Ostroh
180 m
30
pšenice ozimá
6
30
BEZ
kním
7.3.
Uherský Ostroh
180 m
10
pšenice ozimá
5
20
BEZ
kukuřice
13.3.
Kněžpole
200 m
15
pšenice ozimá
12
0
BEZ
mák setý
13.3.
Kunovice
210 m
40
pšenice ozimá
7
20
BEZ
kukuřice
13.3.
Kunovice
210 m
25
vojtěška
5
90
13.3.
Ostrožská Lhota
200 m
10
vojtěška
5
110
13.3.
Hluk
230 m
15
ozimá řepka
18
0
BEZ
pšenice ozimá
13.3.
Kunovice
200 m
30
ozimá pšenice
8
0
Orba
vojtěška
15.3.
Uherský Brod
220 m
30
vojtěška
5
380
15.3.
Bánov
250 m
20
řepka ozimá
18
40
BEZ
ječmen ozimý
15.3.
Bánov
250 m
20
řepka ozimá
18
0
BEZ
ječmen ozimý
15.3.
Bánov
220 m
25
pšenice ozimá
7
20
BEZ
řepka ozimá
15.3.
Bánov
240 m
25
pšenice ozimá
5
0
BEZ
kukuřice
15.3.
Suchá Loz
210 m
6
vojtěška
5
80
15.3.
Suchá Loz
210 m
10
pšenice ozimá
6
0
BEZ
ječmen ozimý
15.3.
Nivnice
210 m
25
ječmen ozimý
12
0
BEZ
pšenice ozimá
15.3.
Nivnice
220 m
20
vojtěška
5
10
15.3.
Nivnice
210 m
25
pšenice ozimá
8
10
BEZ
slunečnice
15.3.
Uherský Brod
230 m
14
vojtěška
5
40
15.3.
Uherský Brod
235 m
21
pšenice ozimá
6
0
BEZ
řepka ozimá
74
Příloha 18: Početnost hraboše polního (Microtus arvalis) ve Zlínském kraji – Podzim 2007. Výsledky Státní rostlinolékařské správy. TABULKA NA HRABOŠE POLNÍHO - JARO 2007 Počet užíNadmořská Plocha Plodina Porost (výška vaných výška (ha) cm) nor/ha
Orba / Předplodina bez orby
Datum
Katastr
6.3.
Vlčnov
220 m
33
ječmen ozimý
5
0
BEZ
pšenice ozimá
6.3.
Vlčnov
220 m
10
pšenice ozimá
5
90
BEZ
pšenice ozimá
6.3.
Vlčnov
220 m
20
pšenice ozimá
6
420
BEZ
řepka ozimá
6.3. 6.3.
Vlčnov Hluk
210 m 200 m
40 10
vojtěška pšenice ozimá
5 7
520 40
BEZ
řepka ozimá
6.3.
Hluk
230 m
25
pšenice ozimá
6
20
BEZ
řepka ozimá
6.3. 6.3. 13.3.
Hluk Hluk Kunovice
230 m 220 m 210 m
8 20 40
vojtěška vojtěška pšenice ozimá
5 5 7
600 190 20
BEZ
kukuřice
13.3. 13.3.
Kunovice Hluk
210 m 230 m
25 15
vojtěška ozimá řepka
5 18
90 0
BEZ
pšenice ozimá
13.3.
Kunovice
200 m
30
ozimá pšenice
8
0
Orba
vojtěška
15.3.
Uherský Brod
220 m
30
vojtěška
5
380
15.3.
Bánov
250 m
20
řepka ozimá
18
40
BEZ
ječmen ozimý
15.3.
Bánov
220 m
25
pšenice ozimá
7
20
BEZ
řepka ozimá
15.3.
Bánov
240 m
25
pšenice ozimá
5
0
BEZ
kukuřice
15.3. 15.3.
Suchá Loz Nivnice
210 m 210 m
6 25
vojtěška ječmen ozimý
5 12
80 0
BEZ
pšenice ozimá
15.3. 15.3.
Nivnice Nivnice
220 m 210 m
20 25
vojtěška pšenice ozimá
5 8
10 10
BEZ
slunečnice
15.3.
Uherský Brod
230 m
14
vojtěška
5
40
15.3.
Uherský Brod
235 m
21
pšenice ozimá
6
0
BEZ
řepka ozimá
75
Příloha 19: Seznam úplných vědeckých a českých názvů zmiňovaných živočichů v abecedním pořadí (Platné názvosloví podle http://www.biolib.cz) Savci Apodemus flavicollis (Melchior, 1834) myšice lesní Apodemus sylvaticus (Linnaeus, 1758) myšice křovinná Apodemus uralensis (Pallas, 1811) myšice malooká Apodemus agrarius (Pallas, 1771) myšice temnopásá Arvicola terrestris (Linnaeus, 1758) hryzec vodní Clethrionomys glareolus (Schreber, 1780) norník rudý Cricetus cricetus (Linnaeus, 1758) křeček polní Crocidura suaveolens (Pallas, 1811) bělozubka šedá Martes martes (Linnaeus, 1758) kuna lesní Micromys minutus (Pallas, 1771) myška drobná Microtus agrestis (Linnaeus, 1761) hraboš mokřadní Microtus arvalis (Pallas, 1778) hraboš polní Microtus subterraneus (de Sélys-Longchamps, 1836) hrabošík podzemní Mus musculus musculus (Linnaeus, 1758) myš domácí středoevropská Rattus norvegicus norvegicus (Berhenhout, 1769) potkan obecný Sorex minutus (Linnaeus, 1758) rejsek malý Sorex araneus (Linnaeus, 1758) rejsek obecný Talpa europaea (Linnaeus, 1758) krtek obecný
Ptáci Accipiter nisus nisus (Linnaeus, 1758) krahujec obecný evropský Alauda arvensis (Linnaeus, 1758) skřivan polní Apus apus (Linnaeus, 1758) rorýs obecný Buteo buteo (Linnaeus, 1758) káně lesní Carduelis chloris (Linnaeus, 1758) zvonek zelený Columba livia f. domestica holub domácí Columba palumbus (Linnaeus, 1758) holub hřivnáč Corvus corone (Linnaeus, 1758) vrána černá Corvus monedula (Linnaeus, 1758) kavka obecná Delichon urbica (Linnaeus, 1758) jiřička obecná Falco tinnunculus (Linnaeus, 1758) poštolka obecná 76
Fringilla coelebs (Linnaeus, 1758) pěnkava obecná Miliaria calandra (Linnaeus, 1758) strnad luční Milvus milvus (Linnaeus, 1758) luňák červený Parus major (Linnaeus, 1758) sýkora koňadra Passer domesticus (Linnaeus, 1758) vrabec domácí Pica pica (Linnaeus, 1758) straka obecná Turdus merula (Linnaeus, 1758) kos černý Turdus philomelos (Brehm, 1831) drozd zpěvný Tyto alba (Scopoli, 1769) sova pálená
Bezobratlý Aeshna cyanea (O. F. Müller, 1764) šídlo modré Agrotis segetum (Denis & Schiffermüller, 1775) osenice polní Arion (A. Férussac, 1819) plzák Carabidae (Latreille, 1802) střevlíkovití Cetonia sp. (Fabricius, 1775) zlatohlávek sp. Curculionidae (Latreille, 1802) nosatcovití Elateridae (Leach, 1815) kovaříkovití Forficula auricularia (Linnaeus, 1758) škvor obecný Geotrupes (Latreille, 1796) chrobák Gryllus campestris (Linnaeus, 1758) cvrček polní Gryllotalpa gryllotalpa (Linnaeus, 1758) krtonožka obecná Limax (Linnaeus, 1758) slimák Lymantria monacha (Linnaeus, 1758) bekyně mniška Lumbricus terrestris (Linnaeus, 1758) žížala obecná Melolontha hippocastani (Fabricius, 1801) chroust maďalový Melolontha melolontha (Linnaeus, 1758) chroust obecný Panolis flammea (Denis & Schiffermüller, 1775) sosnokaz borový Pterostichus sp (Bonelli, 1810) střevlíček sp. Tettigonia viridissima (Linnaeus, 1758) kobylka zelená Zabrus tenebrioides (Goeze, 1777) hrbáč osenní
77
Plazi Anguis fragilis (Linnaeus, 1758) slepýš křehký Lacerta agilis (Linnaeus, 1758) ještěrka obecná
Obojživelníci Rana temporaria (Linnaeus, 1758) skokan hnědý
78
