Slavení liturgie s mládeží Zdeněk Demel

Slavení liturgie s mládeží Zdeněk Demel

Studijní pomůcka k semináři Liturgie s mládeží na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Výstup projektu FRVŠ 1413/2010

OBSAH: ÚVOD................................................................................................................................... 3 PROBLEMATIKA VZTAHU MLÁDEŽE K LITURGII CÍRKVE........................................................ 3 1. PROPAST MEZI MLÁDEŽÍ A LITURGIÍ ................................................................................ 3 2. NÁBOŽENSKÁ SITUACE MLÁDEŽE NA KONCI 20. STOLETÍ A NA ZAČÁTKU 21. STOLETÍ .... 4 2.2 Situace mládeže v 1. polovině 90. let v Rakousku ........................................................ 4 2.3 Situace mládeže ve střední a východní Evropě podle projektu „AUFBRUCH 98“..... 5 2.4 Exkurs: Situace české mládeže v 90. letech a na začátku 21. století............................ 6 3. MLÁDEŽ A LITURGIE: PŘÍČINY ODCIZENÍ A MOŽNOSTI JEHO PŘEKONÁNÍ .......................... 7 4. SLAVENÍ LITURGIE PŘIZPŮSOBENÉ MLÁDEŽI .................................................................... 8 4.1 Stručné dějiny liturgie přizpůsobené mládeži .............................................................. 8 4.2 Liturgie očima mladých.............................................................................................. 11 4.3 Vůdčí linie při utváření živých bohoslužeb přiměřených mládeži.............................. 12 4.4 Bohoslužby v rámci projektu Jugendkirche ............................................................... 24 4.5 Bohoslužby v rámci projektu „find.fight.follow“ ....................................................... 27 4.6 Bohoslužby smíření s žáky vyšších školních ročníků v Bollingtonu ........................... 29 5. VÝZKUM

POSTOJŮ MLÁDEŽE K SOUČASNÉ PODOBĚ LITURGIE KATOLICKÉ CÍRKVE A

K PODOBĚ MŠÍ SLAVENÝCH S MLÁDEŽÍ V ČR ....................................................................

30

ZÁVĚR............................................................................................................................... 34 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.......................................................................................... 35 PŘÍLOHA Č. 1: Dotazník ohledně výzkumu týkajícího se slavení liturgie s mládeží ......... 38 PŘÍLOHA

Č.

2: Rozhovor se Stefanem Wieselem, farářem v Jugendkirche „Tabgha“

v Oberhausen...................................................................................................................... 41

2

ÚVOD Tato studijní pomůcka je určena v první řadě pro studenty semináře „Liturgie s mládeží“ na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Věnuje pozornost problematice slavení liturgie s mládeží a dále též nejnovějším snahám zejména v Rakousku a Německu o přizpůsobení liturgie mládeži. V českém prostředí se pod pojmem liturgie s mládeží rozumí nejspíše „kytarová“ či „rytmická“ mše, tedy eucharistická bohoslužba s použitím hudebních a písňových forem blízkých těm, co lze slyšet z rádia. Když se však podíváme na některé poslední snahy u našich německých a rakouských sousedů, zjistíme, že ještě víc než hudba charakterizuje liturgii mládeže to, že se tématicky vztahuje k životu mladých lidí.

PROBLEMATIKA VZTAHU MLÁDEŽE K LITURGII CÍRKVE 1. PROPAST MEZI MLÁDEŽÍ A LITURGIÍ1 Vztah mezi mladými a oficiální liturgií církve dnes charakterizuje dalekosáhlé odcizení jak na teologické, antropologické, tak i na interpersonální a kulturní rovině. Na teologické rovině, čili na rovině víry, se to projevuje ve vztahu mladých k Bohu, k Písmu svatému, k tradovanému učení církve, k tradičním formám spirituality, lidové zbožnosti a modlitby. Na antropologické rovině lze pozorovat odcizení mezi mladými a liturgií hned v několika oblastech: mladí jsou ve věku hledání identity, ale běžná podoba liturgie jim v tom nenabízí žádnou pomoc; mladí by chtěli liturgii se zřetelným vztahem k jejich životu, ale klasická liturgie církve nemá žádný vztah k jejich světu; mladí touží po společenství, ale setkávají se s anonymní a neosobní liturgií; mladí chtějí prožívat liturgii celostně (s tělem, duší, všemi smysly), ale namísto toho je v liturgii oslovován jen rozum, nikoli však cit; a konečně, mladí se svou touhou po stále novém a po kreativitě narážejí na strnulost liturgických forem. Na rovině meziosobních vztahů můžeme pozorovat odcizení mezi mladými a křesťanskou obcí (dospělých) na jedné straně, a mezi mladými a kněžími na druhé straně. Mladí nacházejí jednak málo pochopení, tolerance a vstřícnosti u dospělých ve farnosti, a mnohdy je též velmi komplikovaný jejich vztah ke knězi. To vše může mladým ztěžovat přístup k liturgii. Na rovině kultury se odcizení mezi mladými a liturgií projevuje opět v několika vrstvách: nejprve je pro mladé obtížné přijmout liturgii v její podobě dané dlouhým historickým vývojem - chtěli by liturgii obnovit podle svých představ a přání; dále je třeba konstatovat, že mladým jsou liturgické symboly a znamení jen málo srozumitelné; též liturgickou řeč vnímají mladí jako velmi zvláštní a nesrozumitelnou; odcizení existuje samozřejmě i v oblasti běžné liturgické hudby, která mladým připadá staromódní; a nakonec je třeba ještě zmínit odcizení v otázce charakteru a uspořádání liturgického prostoru.2 Vývody zde uváděné pro dobu před dvaceti léty neztratily nic na své pravdivosti, naopak trend vzájemného odcizení mezi institucí a osobou3 ještě více prohloubil odcizení mládeže (a nejen jí) vůči liturgii církve. „Na druhé straně však při všem úbytku vazby na církve zůstává stále poměrně velká poptávka v liturgické oblasti, zejména pokud jde o církevní slavení při přechodech životních rozhraní, a to právě u mládeže a mladých dospělých, kteří jsou jinak zvlášť naklonění kritizovat církve a distancovat se od nich. Přesto však přinejmenším v

1

Srov. Z. DEMEL, „Liturgie s mládeží v německé jazykové oblasti“, in Studia theologica 39, roč. XII (1/2010): 72-83. 2 Srov. M. KLÖCKENER, „Die entfremdete Beziehung zwischen Jugendlichen und Liturgie“, in Liturgisches Jahrbuch 39 (1989): 228-252, zde 233-248. 3 P.M. ZULEHNER a H. DENZ, Wie Europa denkt und glaubt, Düsseldorf: Patmos, 1993, s. 28.

3

centrech velkoměstských aglomerací církevní rituální monopol slábne“.4 Navíc došlo v oblasti mládežnické kultury k pluralizaci a individualizaci konceptů sebepojetí mládeže, které jsou na rozdíl od dřívějších konceptů mládežnické kultury vázány na volný čas a konzum a nemají žádný vztah ke škole.5 Díky pluralizaci mládež žije v různých životních světech, což klade nové nároky na pastorační přístupy k mládeži: ke každému mládežnickému světu by církev měla přistupovat jinak. 2. NÁBOŽENSKÁ SITUACE MLÁDEŽE NA KONCI 20. STOLETÍ A NA ZAČÁTKU 21. STOLETÍ Odcizení mládeže vůči víře, církvi a její liturgii lze doložit výzkumy provedenými v Německu, Rakousku a též v České republice. 2.1 Situace mládeže v 1. polovině 80. let 20. století v SRN Proces odcizování se mládeže víře a církvi je dlouhodobý. Např. průzkum mládeže ve věku 15-24 let provedený v SRN v r. 1984 ukázal, že 77% mužské katolické mládeže a 71% ženské mládeže se vůbec neúčastní liturgie církve. Přitom neúčast stoupala s věkem: ve věku 15-17 let byla neúčast mužské mládeže 65%, ženské mládeže 61%; ve věku 18-20 let: 76%, resp. 66%; ve věku 21-24 let: 86%, resp. 78% (posledně uvedené údaje se týkaly mládeže bez rozlišení konfese). Uvážíme-li dále, že většina ostatních mladých křesťanů se účastní bohoslužeb ve farnosti nepravidelně nebo zřídka, jeví se problém odcizení ještě větším.6 2.2 Situace mládeže v 1. polovině 90. let v Rakousku Při výzkumu v první polovině devadesátých let 20. stol. v Rakousku se zjistilo, že max. 18% mladých se pravidelně účastní nedělní liturgie, vazba mladých na farnosti je velmi nízká (nejinak je tomu ale u jejich rodičů) a především mladí dospělí nad 20 let se potichu rozloučili s náboženskou praxí.7 Jednou z příčin tohoto stavu může být obecný nezájem mladých o instituce, který vykazuje stoupající tendenci. Potvrdil to i výzkum hodnot mládeže provedený v devadesátých letech v Rakousku8, podle kterého dominovaly „touha po malém štěstí“ a „touha po vlastním Já“, kdežto zájem o věci veřejné („velký svět“) byl velmi malý. Výzkum dospěl k následujícím závěrům: „Touha po malém štěstí.“ Rakouská mládež devadesátých přikládala velkou hodnotu „malému světu“: toužila mít domov a kořeny, toužila po rodinném bezpečí, partnerství a přátelství, a někteří též po náboženském poutu. Nezájem o „velký svět“. Ruku v ruce s tímto zjištěním šel údaj, že tehdejší rakouská mládež nejevila zájem o „velký svět“. Společnost a politika, náboženství a církev rozhodně nepřitahovaly pozornost mládeže. V důsledku toho se jen velmi málo angažovala ve 4

M. LÄTZEL, Den Fernen nahe sein. Religiöse Feiern mit Kirchendistanzierten, Regensburg: Pustet, 2004, s. 27. Srov. např. D. BAACKE a W. FERCHHOFF, „Jugendkulturen“, in Lexikon der Pastoral, sv. 1, ed. K. Baumgartner a P. Scheuchenpflug, Freiburg i.Br.: Herder, 2002, sl. 793-794. 6 Srov. W. FUCHS, „Konfessionelle Milieus und Religiosität“, in Jugendliche und Erwachsene ´85: Generationen im Vergleich. Studie im Auftrag des Jugendwerks der Deutschen Shell, sv. 1, Opladen: Leske und Budrich, 1985, s. 265-304, zde s. 273. 7 Srov. C. FRIESL, „Die postchristliche Jugend: Herausforderung für Kirche, Gemeinde und Liturgie“, Heiliger Dienst 1 (1995): 19-27, zde 21-22. 8 Hodnoty se zde chápou sociologicky jako vědomé nebo nevědomé představy o tom, co je žádoucí, a které se projevují jako preferenční modely při volbě mezi různými alternativami jednání. Srov. C. HUBIG, „Wert“, in Staatslexikon: Recht, Wirtschaft, Gesellschaft, sv. 5, ed. Görres-Gesellschaft, Freiburg i.Br.: Herder, 7. vyd., 1989, sl. 964. 5

4

společenském životě, v politice, ale též v životě farností a církevních organizací a hnutí. Nadřízení přestali být životním vzorem, místo toho nastoupila péče o vlastní rozvoj. Spolu s tím se projevoval velký odpor vůči autoritářství, naproti tomu mladí kladli důraz na individualitu a autonomii. „Touha po vlastním Já“. U mladých dominovala touha po uspořádání života podle vlastní zodpovědnosti, přání být originální/nezaměnitelný, touha po individualitě (individualizace), úsilí o sebeuskutečnění, sebeprezentaci, estetizaci života.9 Devadesátá léta 20. století jsou téměř v celé Evropě poznamenána ztrátou významu institučního náboženství, tedy především ztrátou významu křesťanských církví. Tato ztráta je nejcitelnější zejména u mladé generace a má především tři kořeny: Jak nová religiozita, tak stoupající význam jiných náboženství (islám) vlivem migrace obyvatelstva vedl v mnoha zemích Evropy ke ztrátě monopolního nároku křesťanství. Pod vlivem dalekosáhlého odinstitucionalizování nejsou už církve zejména mladými lidmi vnímány jako relevantní a době přiměřené instituce a ztratily důvěru. Stále menší podíl mladých lidí je ochoten se identifikovat s věroukou a postoji církví. Tuto skutečnost lze interpretovat jako nejistotu, ukazuje však také na nízkou informovanost ve věci křesťanské víry. Současně však ještě nikdy nebyl mezi mládeží tak velký zájem o náboženství a náboženské záležitosti – a to zcela svobodně a vědomě. Nutno však dodat, že tento zájem se většinou míjí s křesťanskými církvemi. Tato religiozita je poměrně velmi subjektivní, což dokládá také zjištění, že jedna čtvrtina 15-25letých v té době měla jen mlhavé povědomí, co religiozita vůbec znamená, jak se definuje, jak se pořádá a k jakým důsledkům vede.10 Nová či alternativní religiozita však není příčinou ztráty významu křesťanství a církví, nýbrž je toho důsledkem. Příčinu toho, že křesťanství ztrácí v Evropě na významu třeba spíše hledat v tom, že jsou „ucpané kanály předávání víry“. Především rodina přestala být místem jejího předávání. S intenzitou náboženské praxe rodičovské generace ve věku 40-49 let to není o nic lepší než u jejich dětí. Význam náboženské výchovy v rodině a „křesťanská víra“ jako výchovný cíl dramaticky klesly. Církevní práce s mládeží toto manko náboženské socializace nemůže nahradit, a ani to není její úkol. A výuka náboženství, u většiny mladých (v Rakousku) skoro jediný prostředek předávání víry, se ocitá ze všech stran pod velikým tlakem: některé kruhy chtějí místo něho etiku, a učitelé náboženství se pohybují mezi požadavkem mladých, kteří by si spíše přáli pomoci s řešením životních otázek, zatímco ze strany církve se spíše žádá předávání obsahů víry. A též pro oblast liturgie platí, že se sotva dotýká životních problémů mladých. Průzkumy mládeže ukazují více méně stále totéž: bohoslužby jsou nudné, říká se a zpívá pořád to samé, kázání nemají vztah k životním problémům mladých. Za tím se skrývá – zejména pokud jde o občasné účastníky – skutečnost, že symboly a řeč jsou nesrozumitelné a velmi vzdálené kulturním formám, na které jsou mladí zvyklí. Mladým není jasné, co se při bohoslužbě vlastně děje, z liturgie se stává místo, kde se mladí spíše odnaučí věřit (Rolf Zerfaß).11 2.3 Situace mládeže ve střední a východní Evropě podle projektu „AUFBRUCH 98“ Též studie v rámci výzkumného projektu „AUFBRUCH 98“ prováděného Vídeňským pastoračním fórem pro podporu církví ve východní a střední Evropě ukázal, že religiozita mladé generace je mnohem menší než u nejstarší generace. Přitom tendence poklesu religiozity sleduje klesající věk, ale v některých zemích střední a východní Evropy (Chorvatsko, Litva, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko) lze u nejmladší sledované věkové 9

Srov. C. FRIESL, „Tausend Leben könnt´ ich leben: Werthaltungen und Lebensstile österreichischer Jugendlicher in der modernen Gesellschaft“, Heiliger Dienst 1 (1995): 7-18, zde 9. 10 FRIESL, „Die postchristliche Jugend“: 19-20. 11 Srov. tamtéž: 23-24.

5

skupiny (18-20 let) sledovat vzestup (největší pak na Slovensku). Nejmladší dospělí jsou tedy v těchto zemích více náboženští než ti o něco starší. Ale v ČR, v Polsku, ve Slovinsku, na Ukrajině, ve východním Německu je v této věkové kategorii nejmenší zájem o náboženství (nejprudší pokles byl pozorován ve Slovinsku). Pokud jde o hodnocení církve, ukázal tento výzkum, že v předmoderních zemích všechny věkové skupiny vnímají církev jako člověku blízkou a ne odcizenou. Avšak jako pomáhající instituci ji vnímají jen staří lidé a ti pod čtyřicítkou. Překvapivé je distancování se od církve u lidí ve věku 41-60 let. Ti považují církev za hrozbu. V průměru moderních zemí je církev všemi věkovými skupinami vnímána spíše jako hrozba než pomoc. Jen starší nad 60 let považují církev za blízkou člověku, všechny mladší věkové skupiny spíše za odcizenou. Nejmladší věková skupina zaujímá ve srovnání s ostatními věkovými skupinami zvláštní pozici. Nejméně ze všech totiž považuje církev za nebezpečnou, zato však nejvíce ze všech za odcizenou.12 2.4 Exkurs: Situace české mládeže v 90. letech a na začátku 21. století K podobným závěrům dospěl i Petr Sak ve své knize Proměny české mládeže13, ve které shrnuje výsledky svých třiceti sociologických výzkumů v průběhu třiceti let. Z výzkumů vyplývá, že zájem české mládeže o církve a náboženská témata kulminoval v roce 1993. V dalších letech klesá zájem a identifikace se všemi náboženskými a duchovními směry. Tento pokles je však diferencován. Čím byl směr módnější, tím strmější je pokles zájmu o něj. Zájem o katolickou církev a protestantské církve klesá nejmírněji. Poměrně stabilizovaný je také zájem o buddhismus. Pozice náboženských a duchovních směrů má v české společnosti do značné míry generační charakter. Katolická církev je preferována výrazněji populací starší 45 let než mladou generací, avšak též u ní stále patří katolická církev k dominantní náboženské organizaci. Druhé místo v současnosti patří józe, která však své místo trvale posiluje. Podle vývoje postojů k jednotlivým náboženským směrům a podle preferovaných forem spirituality lze vyvodit, že spiritualita mládeže se posouvá od organizované, formalizované náboženské organizace k niterné spiritualitě, která má blízko k orientálním směrům, jako je buddhismus a jóga. Do budoucna si mladá generace nejvíce přeje vývoj ve směru křesťanství, ale v jiné podobě než je současný katolicismus a protestantismus. Členové církví a sekt preferují variantu "tradiční katolické pojetí spirituality". To vyplývá z absolutní převahy aktivních katolíků v tomto souboru. Jedinci mimo sekty a církve si nejvíce přejí vývoj ve směru zcela nových forem spirituality.14 Podle výzkumů Petra Saka a Karolíny Sakové shrnutých v knize „Mládež na křižovatce“15 vyplývá, že u mládeže ve věku 15 - 18 let je v porovnání se všemi ostatními církvemi a náboženskými společnostmi nejsilněji zakotven vztah k římskokatolické církvi, avšak ve srovnání s věkovými skupinami celé zbývající populace je pozice katolické církve u této skupiny mládeže nejslabší. Na dalších místech za katolickou církví je u mládeže ve věkové skupině 15 - 18 let jóga, new age a buddhismus. Po bouřlivém zájmu o náboženské otázky na počátku devadesátých let se u nás vztah mladé generace ke všem náboženstvím trvale zhoršuje. Jeden z hlavních vývojových trendů polistopadového vývoje české společnosti je vývoj od homogenity k heterogenitě, k 12

M. TOMKA, P. M. ZULEHNER, Religion im gesellschaftlichen Kontext Ost(Mittel)Europas, Ostfildern: Schwabenverlag, 2000, s. 20-21. 13 P. SAK, Proměny české mládeže, Praha: Petrklíč, 2000. 14 Srov. Resumé knihy „Proměny české mládeže“ (3/5) [dat. zveřejnění neuved., cit. 11.10.2008], http://www.insoma.cz/index.php?id=3&d_1=book&d_2=resume_cs&d_3=&n=5. 15 P. SAK, K. SAKOVÁ, Mládež na křižovatce, Praha: Svoboda Servis, 2004.

6

diverzifikaci společnosti podle různých kritérií. To platí i o vývoji v oblasti náboženského a duchovního života. Větší část společnosti se přestává formálně hlásit k církvi. V tomto směru jde vývoj k masivní sekularizaci společnosti. Nositelem tohoto trendu je mladá generace. Avšak protikladně k tomuto majoritnímu pohybu se vyhraňují minoritní duchovně orientované skupiny mládeže. Takové skupiny mládeže existují v rámci křesťanství i v římskokatolické církvi, ale možná je dokonce typická pro dnešní dobu tzv. nová spiritualita, která se inspiruje buddhismem a dalšími východními duchovními směry.16 3. MLÁDEŽ A LITURGIE: PŘÍČINY ODCIZENÍ A MOŽNOSTI JEHO PŘEKONÁNÍ Jestli má být liturgie pro mladé místem, kde se učí věřit a vrcholem křesťanského života, pak je třeba vzít jejich kritiku vážně (ostatně podobné názory sdílejí i dospělí). Nejprve je třeba vzít do úvahy zcela rozdílné požadavky a nároky mladých na liturgii a rovněž to, že u nich existuje velká škála různých výchozích situací nebo-li „stupňů víry“. Kde se to ignoruje a slaví se strnulá „jednotná liturgie“, vede to k neúčasti jedněch a ke konzumnímu pasivnímu přístupu druhých. Pro slavení liturgie je třeba najít „spojující stupeň víry“, v němž se najde co možná nejvíce subjektivních stupňů a kde zůstává otevřený prostor pro rozvoj víry a osobní růst.17 Mladým musí být dána možnost podílet se na přípravě a realizaci liturgie (skutečná činná účast). A to platí nejen pro bohoslužby s mládeží, ale i pro bohoslužby obce. Mají-li být mladí resp. obec, ať už jako společenství nebo jednotlivci, nositelem a subjektem liturgie, pak patří „psychosociální, emocionální zkušenosti s liturgicko-sakramentálním děním konstitutivně k liturgii: každá a každý je v tomto ohledu ´liturgickým expertem´“18 (podle lat. expertus = kdo něco zakusil). A zde teprve začínají praktické problémy: jestliže mají být vážně brány zkušenosti všech účastníků, musí mít i možnost své subjektivní zkušenosti do liturgie vnést. Na druhou stranu platí, že se z liturgie nemůže stát privátní záležitost, nýbrž stále musí uchovávat tradovaný smysl. Z výzkumů opakovaně vyplývá, že mladým při liturgii vadí abstraktní texty a zvláštnost liturgické řeči. Vznikají tak řečové bariéry způsobené tím, že se mluví příliš odborně a slavené paschální mysterium se intelektualizuje, moralizuje nebo lživě sentimentalizuje, namísto toho, aby se vyjádřila jeho emocionální síla pomocí modliteb, homilie a znakového jednání, které by umožnily účastníkům se na liturgii plně podílet. Takové bariéry by se mohly odstranit, kdyby se mladým umožnilo vnášet do bohoslužby i své subjektivní pocity. - Dále je třeba si uvědomit, že v ústředních textech a liturgických znameních stále budeme narážet na „pohoršení a nepohodlnost“ poselství a života Ježíše Krista, které byly a budou vždy v napětí se současnou kulturou a společností. Zde bude zapotřebí obezřelé, trpělivé a svědecké práce, usilující o to, aby se liturgické prvky a symboly staly opět transparentními.19 K podobným zjištěním došla i Kateřina Gutwirthová, když prováděla průzkum pro svou diplomovou práci Mládež a liturgie.20 Zkoumaný vzorek tvořilo celkem 132 respondentů ve věku 14 - 25 let, z toho 95 dívek a 37 chlapců. Při odpovědích na otázku, co by změnili na běžné katolické mši (tedy ne přizpůsobené mládeži), vyslovili se respondenti nejčastěji pro změnu v hudbě, v kázání, aby se při liturgii více prožívalo společenství, aby při ní byla větší 16

Srov. P. SAK, K. SAKOVÁ, „Mládež na křižovatce – Resume“ [cit. 11.10.2008], http://www.insoma.cz/index.php?id=resume_cs&d_1=book_2. 17 Srov. J. FOWLER, Glaubensentwicklung: Perspektive für Seelsorge und kirchliche Bildungsarbeit, München: Kaiser, 1989, s. 115n. 18 H. WAHL, „Psychologische Aspekte bei der Spannung zwischen Glaubensvorstellungen und liturgischer Praxis“, Diakonia 25 (1994): 159-166, zde 161. 19 Srov. tamtéž. 20 K. GUTWIRTHOVÁ, Mládež a liturgie: Problematika liturgie přizpůsobené mládeži a její některé moderní formy, České Budějovice: Teologická fakulta JU, 2008.

7

aktivita, aby se změnil přístup kněze, aby bylo více spontánnosti a srozumitelnosti. Pokud jde o kázání, stěžovali si respondenti na jejich přílišnou délku a nezajímavou a vzdálenou tématiku. Některým respondentům připadají modlitby zdlouhavé a nicneříkající. U písní v kancionálu jim vadí jejich malá živost, zastaralé texty a málo srozumitelné slovní vazby. Respondenti byli také nespokojeni s tím, že se při mši neprožívá společenství a lidem není dána možnost aktivně se na bohoslužbě podílet. Zajímavé bylo zjištění, že i u mší přizpůsobených mládeží, kde je aktivní zapojení mladých mnohem větší, by však někteří mladí uvítali ještě větší možnost aktivně se zapojit. Někteří respondenti by přivítali, kdyby slavení liturgie bylo více osobní, přivítali by větší vstřícnost a toleranci ze strany starších lidí ve farnosti, a též vhodnější uspořádání a vzhled liturgického prostoru (např. místo lavic židle, které umožňují variabilitu). A některým respondentům přijdou běžné mše málo spontánní, příliš moralizující a strnulé.21 Při liturgii slavené s mládeží by mělo být samozřejmostí, že mladí mohou svobodně uplatnit svou kreativitu jak co do textů, tak co do hudby. Aby oprávněné volání mladých po živé, době přiměřené a kreativní bohoslužbě bylo vyslyšeno, musí se ve farnostech přestat s rutinním slavením liturgie. Bohoslužba se musí stát místem, které skýtá prostor pro křesťanský smysl předávaných znamení a umožňuje, aby byla prožívána jako závazná a společenská životní skutečnost, a to tak, že všichni mají možnost se prakticky na tom podílet. Nejsou tedy jen účastníky, ale jsou prakticky zapojeni do liturgického dění i se svým hledáním a nouzí. Nejde v první řadě o to, naplnit opět staré kostely mládeží a církevním institucím vrátit význam. Ale jde o to, přesvědčit mladé lidi, že křesťanská víra pro ně může být požehnáním, dárcem smyslu a vykoupením. Jen tam, kde mladí lidé zakoušejí křesťanství jako relevantní pro svůj život, a kde zakoušejí, že pomáhá řešit jejich problémy, jen tam může církev žít.22 4. SLAVENÍ LITURGIE PŘIZPŮSOBENÉ MLÁDEŽI 4.1 Stručné dějiny liturgie přizpůsobené mládeži Po vylíčení náboženské situace dnešní mládeže, je čas promluvit o snahách po liturgii přizpůsobené mládeži. S prvními takovými pokusy přišlo Liturgické hnutí v Německu. Jeho úsilí, umožnit lidem činnou účast na liturgii, přenesl mezi mládež Romano Guardini, když ve společenství Quickborn začal slavit na hradě Rothenfels liturgii jako společně prožívané a uskutečňované posvátné dění. Odtud pak vedla cesta k oživení liturgického života farností.23 V liturgické konstituci Sacrosanctum concilium Druhého vatikánského koncilu najdeme několik článků, z nichž je možné vyvodit, že lze, či dokonce je třeba přizpůsobit slavení liturgie mládeži. V článku č. 19 jsou vybízeni duchovní správci, aby usilovali o „vnitřní i vnější aktivní účast věřících, a to úměrně jejich věku, okolnostem a způsobu života a stupni náboženské vyspělosti“. V článku č. 34 je formulován požadavek, aby byly obřady „přizpůsobeny chápavosti věřících a zpravidla ať nepotřebují mnoho vysvětlení“. A v článku č. 38 je zakotvena možnost „uplatnit oprávněné rozdíly a přizpůsobení vzhledem k různým společenstvím“ při „zachování podstatné jednoty římského ritu“.24 V reakci na skutečnost, že se již brzy po koncilu poměrně hodně šířilo slavení eucharistie v domech25, vydala 19.5.1969 Kongregace pro bohoslužbu instrukci De missis pro coetibus 21

Srov. tamtéž, s. 25-27. Srov. FRIESL, „Die postchristliche Jugend“, s. 27. 23 Srov. F. KOLBE, Die Liturgische Bewegung, Aschaffenburg: Pattloch, 1964, s. 48. 24 II. VAT. KONCIL, konst. o liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 19, 34, 38. In Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha: Zvon, 1995. 25 Srov. G. VENTURI (C. CIBIEN), „Gruppi particolari“, in D. SARTORE, A. M. TRIACCA, C. CIBIEN (eds.), Liturgia, Cinisello Balsamo: Edizioni San Paolo, 2001, s. 904-915, zde s. 904. 22

8

particularibus26, z které vyšla Německá biskupská konference a r. 1970 schválila směrnice pro slavení mší v malých společenstvích.27 A právě na ně se odvolává Společná synoda biskupství v SRN v rozhodnutí o bohoslužbě,28 když v kapitole 4 pojednává o bohoslužbách slavených s dětmi a mládeží. Jako pomoc k usnadnění přístupu mladých k eucharistické liturgii se vidí též konání bohoslužeb slova (odst. 4.2.2), protože většina mladých je vlastně na úrovni katechumenů, se kterými se přece během katechumenátu slaví bohoslužby slova. Při nich je také více volnosti pro přizpůsobení než při eucharistické slavnosti. Mše zvlášť přizpůsobené mládeži (odst. 4.2.3.1) mohou mladým usnadnit přístup k liturgii obce. Je vhodné je slavit spíše v rámci farních bohoslužeb ve všední dny. Zvlášť významné jsou tyto mše při mládežnických akcích. K nalezení odpovídající formy eucharistických slavností s mladými mohou pomoci již zmíněné směrnice pro skupinové mše. A vidí-li se jako potřebná ještě větší přizpůsobení, může se sáhnout po Direktoriu pro mše s dětmi29 a zde uvedená kriteria přiměřeně vztáhnout na slavení mše s mladými. To platí třeba pro výběr čtení, pro použití pomůcek k ozřejmění textu a pro ostatní umělecké prvky, o kterých se tam mluví. Přitom však musí zůstat cílem ozřejmit mladým základní strukturu, dar a požadavek každé eucharistické slavnosti; ukázat, že zvěstování Božího slova vyžaduje naši odpověď; být vděční za Boží jednání s námi a připraveni, vzít za měřítko vlastního života bezpodmínečnou odevzdanost Ježíše Krista Bohu a připravenost k přijetí eucharistického daru. Pokud jde o místo, kde slavit eucharistii se skupinou mladých, lze se řídit směrnicemi pro skupinové mše. Když se nejeví vhodným prostor kostela, měla by se mše slavit na jiném vhodném a důstojném místě. Čas je třeba zvolit tak, aby vyhovoval mladým, kdy jsou dobře disponováni pro naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie. Při slavení eucharistie se skupinou mladých je třeba dbát na vyvážený poměr mezi bohoslužbou slova a vlastní eucharistickou částí. O víkendech či při jednáních může následovat agape. Je však třeba zachovat vlastní charakter eucharistického slavení. Aby se mladí mohli lépe účastnit eucharistické modlitby jakožto ústřední části mše, adresovala Synoda Německé biskupské konferenci v rámci rozhodnutí o bohoslužbě prosbu, aby v souladu s dopisem kongregace pro bohoslužbu z 27.4.1973 o eucharistických modlitbách požádala kongregaci pro svátosti a bohoslužbu o zavedení eucharistických modliteb pro slavení mší s mládeží.30 Bohužel této žádosti nebylo vyhověno. Když se v říjnu 1984 konal v Římě kongres prezidentů a sekretářů národních liturgických komisí, byla kongregace pro bohoslužbu požádána španělskou pracovní skupinou, aby se zabývala tématikou bohoslužeb mládeže. Nato kongregace roku 1986 zřídila studijní skupinu „Liturgia con i giovani“ pod vedením Heinricha Renningse, tehdejšího ředitele Liturgického institutu v Trevíru.31 Na svém prvním zasedání 4.10.1986 se pracovní skupina sjednotila na čtyřech principielních stanoviscích: 1. Problematika „Mládež a liturgie“ musí být probírána v širší souvislosti s tématy „Mládež a náboženství“, „Mládež a víra“, „Mládež a farní obec“ a 26

Dostupné též na www.vatican.va/archive/aas/documents/AAS%2061%20[1969]%20-%20ocr.pdf. „Richtlinien der Deutschenbischofskonferenz für Meßfeiern kleiner Gemeinschaften (Gruppenmessen)“, www.drs.de/fileadmin/Rechtsdoku/4/2/4/71_03_02.pdf [zveřejněno 24.9.1970, cit. 9.7.2009]. 28 Jde o rozhodnutí schválené na 8. valném shromáždění synody (18.-23.11.1975): Gottesdienst: Ein Beschluss der Gemeinsamen Synode der Bistümer in der Bundesrepublik Deutschland, Heftreihe Synodenbeschlüsse 16, Bonn: Sekr. d. Dt. Bischofskonferenz, 1975. 29 In Eucharistické modlitby, Praha: Liturgická komise Biskupské konference ČSFR, 1992, s. 10-20. 30 Srov. Gottesdienst 4.2.3.1. 31 Jejími členy byli: José Aldazábal (Barcelona), Jean Evenou (Kongregace pro bohoslužbu a svátosti), Manlio Sodi (Řím), Gianfranco Venturi (Turín) a Martin Klöckener jako sekretář. Zpočátku se práce účastnil i Piero Marini, podsekretář Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který se později stal papežským ceremoniářem. Nahradil ho Camille Perl (nyní komise Ecclesia Dei). Příležitostně přišel i Virgilio Noè, tehdy sekretář Kongregace. Srov. M. KLÖCKENER, Re: Bitte [elektronická pošta]. Message to: Zdeněk Demel. 24. ledna 2011 [cit. 2011-01-28]. Osobní komunikace. 27

9

„Mládež a církev“. Jednotlivá přizpůsobení v ritu nebo např. zvláštní eucharistická modlitba pro slavení mší s mladými sice nejsou zcela nedůležité, ale jsou přece jen druhořadé. Liturgické otázky je tedy třeba zařadit do celkové pastorace a závisí na celkové evangelizaci a iniciaci mladých. 2. Eventuální přizpůsobení nesmí vést k vytvoření zvláštních ritů. Adaptace mají zůstat ve struktuře stávajícího liturgického řádu. 3. Případné římské stanovisko by nemělo omezovat snahy na regionálních a národních církevních úrovních. Mělo by spíše ozřejmit, že Řím si je vědom problémů a má odvahu se k nim čestně a upřímně stavět. 4. Protože pracovní skupina byla z pochopitelných důvodů sestavena jen z omezeného počtu členů, rozhodla se udržovat intenzivní kontakt s nezastoupenými místními církvemi. Proto vznikl plán konzultovat všechny biskupské konference v rámci římského ritu ohledně problémů na poli „Mládež a liturgie“. 8.10.1986 kongregace pro bohoslužbu rozeslala biskupským konferencím dotazník vytvořený pracovní skupinou ve věci průzkumu „Mládež a liturgie“, přičemž mládeží se zde rozuměla věková skupina 13 až 18 let.32 Dotazník obsahoval následující otázky: 1. Zda existují v oblasti působnosti biskupské konference směrnice (instrukce nebo direktoria) ve věci „Mladí a liturgie“ ať už od biskupské konference, liturgické komise nebo ze strany jednotlivých diecézí. Pokud ano, měl být přiložen exemplář. 2. Zda v dané zemi existují svazy, hnutí nebo centra: a) které se teoreticky (vědecky) zabývají otázkami liturgie mládeže. Jestliže ano, měly být vyjmenovány; b) které praktikují zvláštní formy slavení liturgie s mladými; c) které vydávají materiály, modely, pracovní pomůcky apod. Pokud možno měly být přiloženy odpovídající podklady. K bodům a) a b) byl navíc připojen dotaz, zda je tím zasažen velký, menší nebo velmi malý počet mladých. 3. Zda v dané zemi existují statistické výzkumy, podklady apod. ohledně: a) postojů mladých k církvi; b) účasti mladých na bohoslužbách. Opět měly být přiloženy podklady nebo bibliografické údaje. 4. Zda existují v životním stylu, myšlení a povědomí mladých zvlášť příznivé styčné body, které by mohly usnadnit jejich účast na slavení liturgie (např. smysl pro společenství, radost z účasti na slavení a svátcích, smysl pro symbolické jednání). 5. Jaké obzvláštní těžkosti lze pozorovat v dané zemi ve vztahu „Mládež a liturgie“: a) pokud jde o těžkosti, které mají svůj základ v situaci mladých lidí; b) pokud jde o těžkosti tkvící v situaci církve a církevních obcí. 6. Jaké těžkosti jsou ve vztahu „Mládež a liturgie“, které lze zdůvodnit povahou samotné liturgie: a) které těžkosti jsou obecné liturgické povahy, tedy týkají se všech liturgických oblastí (např. znamení a řeč liturgie, možnosti činné účasti); b) které těžkosti jsou zvlášť spojené se slavením eucharistie (např. výběr čtení, eucharistické modlitby, liturgický zpěv). 7. Zda v dané zemi existují zvláštní druhy neeucharistických bohoslužeb pro mladé (např. liturgie hodin, vigilie, slavení katechetické povahy). 8. Jaké návrhy by měla pracovní skupina předložit kongregaci pro bohoslužbu, které by snad pomohly při překonávání obtíží ve vztahu „Mládež a liturgie“? 9. Poslední otázka se týkala vyjmenování odborníků v dané zemi pro oblast „Mládež a liturgie“, kteří by případně mohli být požádáni o vyjádření stanoviska. Na základě zpracování výsledků provedeného výzkumu vytvořila pracovní skupina v letech 1986-1989 návrh „Direktoria pro bohoslužby s mladými“ v němčině, francouzštině, italštině, španělštině a latině (!), který však nebyl kongregací uveřejněn.33 Přitom se již roku 1988

32

Srov. [H. RENNINGS], „Römische Studiengruppe ´Jugend und Liturgie´“, in Liturgisches Jahrbuch 37 (1987), 129-130. 33 Srov. M. KLÖCKENER, Dokumente zur Erneuerung der Liturgie, sv. 3, Kevelaer: Butzon&Bercker; Freiburg (CH) : Universitätsverlag, 2001, s. 501-503.

10

očekávalo, že se tak stane k právě probíhajícímu „Roku mládeže“.34 A nevyšlo ani později, přestože se papež Jan Pavel II. ve svém listě ze 4.12.1988 k 25. výročí zveřejnění koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium vyslovil též pro podporu liturgických forem pro mladé.35 4.2 Liturgie očima mladých Jak by si mladí představovali liturgii odpovídající jejich chápání a prožívání, o tom svědčí mj. liturgický kongres mládeže arcidiecéze Freiburg i. Br. (SRN) pořádaný diecézním svazem Katholische Junge Gemeinde (KJG) ve dnech 7.-9.11.1986 ve Stegen. Stanoviska a požadavky vyjádřené v dopise později zaslaném vedením KJG farním obcím arcidiecéze Freiburg36 také svědčí o potřebě direktoria pro bohoslužby s mladými. Dopis skýtá cenné informace, protože mladí nejprve píší o tom, co vidí v církevních obcích své arcidiecéze a jak posuzují a hodnotí jejich bohoslužby. Sdělují, co je pro ně důležité a kritizují nedostatečné zapojení mladých do farních bohoslužeb. Přimlouvají se za to, aby se mohli větší mírou podílet na slavení liturgie, protože jakožto členové církevní obce mají za ni zodpovědnost spolu s dospělými. Podle nich je zapotřebí uplatnit i charismata mladých lidí, jimiž jsou zejména: opravdovost, fantazie, radost ze hry, touha po spravedlnosti, schopnost klást otázky, schopnost nadchnout se, překypující radost, obětavost, odvaha k novým věcem atd. Dále se vyslovují o tom, co je třeba konat společně a pak, co chtějí sami konat pro zlepšení bohoslužebné situace ve farnostech diecéze. Chtějí: • povzbuzovat mladé křesťany k aktivní roli v bohoslužbách (volně pronášené přímluvy, přednášet biblická čtení, dialogické promluvy ...); • povzbuzovat mladé křesťany, aby samostatně připravovali a vedli bohoslužby slova; • povzbuzovat dívky, aby se aktivně zapojovaly do liturgických služeb; • v rámci KJG společně hledat nové formy uspořádání bohoslužeb; • pravidelně slavit eucharistii v malých skupinách, aby se prohloubila zkušenost se společenstvím hostiny a lámáním chleba; • školit mladé křesťany v práci s biblí a liturgií (víkendové workshopy, základní kurzy, pracovní pomůcky); • povzbuzovat členy KJG, aby se pokoušeli s farářem a dospělými hovořit o liturgii. Když dále mladí píší o tom, co očekávají od dospělých ve farních obcích, mj. uvádějí: • aby se v každé farnosti v pravidelných intervalech konaly o nedělích farní bohoslužby připravované také mladými a dětmi; • aby se ve farní radě renovace kostela neprobírala jen z uměleckohistorického, památkového a finančního hlediska, ale aby se také vzalo do úvahy to, že kostel má vyhovovat současným požadavkům kladeným na liturgii obce (bude konečně překonáno strnulé uspořádání dané pevnými lavicemi?, musí být oltář vždy vepředu a hodně vzdálený?, nejsou místnosti pro zpovědní rozhovory důležitější než zpovědnice?, kde lze ve všední den slavit bohoslužbu v malé skupině?, kde jsou prostory pro meditaci v malých skupinách?); • aby v obci byly možnosti hovořit o bohoslužbách, kdy si mladí stejně jako staří mohou navzájem vysvětlovat své představy: aby spolu hovořili, místo toho, aby si nadávali; • aby se intenzivně potírala anonymita v bohoslužbách, aby konečně došlo k vytvoření obce; 34

Srov. J. KNUPP, „Liturgie in der offenen Jugendarbeit“, in R. SCHMIDT (ed.), Offene Jugendarbeit (Benediktbeurer Beiträge zur Jugendpastoral 2). München: Don Bosco Verlag, 1990, s. 90-106, zde s. 105. 35 Srov. Verlautbarungen des Apostolischen Stuhls (VAS), 89 (16). 36 Srov. „´Junger Wein ...´. Der ´Jugendkongress Gottesdienst´ in Stegen – ein Anfang“, in Gottesdienst, 21 (1987), 65-69.

11

•

aby tam, kde je to možné, se v bohoslužbě konal i rozhovor (rozhovor nad Písmem, rozhovor nad kázáním); • aby se v životě obce vyskytovala pestrost bohoslužebných forem a aby v něm našly místo též nové, mládeži přiměřené formy. Mladí se obrátili se svými přáními také na kněze a předsedající eucharistické slavnosti. Požadují: • aby teologicky a duchovně doprovázeli tým, který se stará o přípravu bohoslužeb; • aby respektovali práva laiků v liturgii (nechali je předčítat z Písma, přednášet přímluvy); aby si stanovili vlastní hranice a dovolili ostatním spolupracovat v oblasti liturgie; • aby v kázání zohlednili obec (při přípravě a hodnocení, aby konali dialogická kázání); • aby do bohoslužby a kázání zodpovědně zahrnuli i všední den a politiku: to předpokládá ochotu stále hovořit s lidmi; • aby neblokovali návrhy mladých, přestože jsou ještě nerozumné, ale aby o nich s nimi hovořili, i když je to časově náročné; • aby se varovali liturgické hektičnosti a konali raději méně bohoslužeb. A po požadavcích adresovaných vedení diecéze nakonec mladí vyslovují své návrhy ohledně konkrétního uspořádání farních nedělních bohoslužeb. Navrhují: • vytvořit v obci příležitosti k rozhovoru a setkání před a po bohoslužbě; • společný nácvik zpěvu před bohoslužbou; • vždy v bohoslužbě vysvětlovat, oživovat a vykládat symbol, znamení, modlitbu, obřad; • dát možnost přednášet přímluvy z řad obce, místo těch formulovaných v knihách (umístit v kostele sešit pro jejich zapisování); • vědomě dodržovat chvíle ticha v průběhu bohoslužby (po evangeliu, po kázání, po sv. přijímání); • vědomě pěstovat různé formy pozdravení pokoje; • obřad sv. přijímání vědomě uspořádat tak, aby se zabránilo dojmu povrchního konzumu (vytvořit kruh, přijímat v malých skupinách, a pod oběma způsobami).37 Když nebylo vydáno celocírkevní direktorium pro bohoslužby mládeže, přistoupily postupem času některé jednotlivé diecéze k vypracování vlastních vůdčích linií pro slavení bohoslužeb s mladými. Např. diecéze Innsbruck takové vůdčí linie vypracovala r. 1996 a na jejich základě pak diecéze Bozen-Brixen vypracovala své vlastní linie v roce 1998.38 Tyto linie použijeme v následujícím textu jako vzor. 4.3 Vůdčí linie při utváření živých bohoslužeb přiměřených mládeži Vůdčí linie Jugend im Gottesdienst diecéze Bozen-Brixen pro slavení bohoslužeb s mladými jsou určeny kněžím, farním radám, liturgickým kroužkům, skupinám mládeže, dále zodpovědným za práci s mládeží a zájemcům, kteří se zabývají slavením bohoslužeb s mladými. Vůdčí linie jsou doplněny konkretizacemi a otázkami, které se mají stát impulzem pro rozhovory ve farních radách, liturgických a mládežnických týmech, na děkanátních konferencích apod. Tyto otázky mají pomoci zaujmout stanovisko a vést k podniknutí konkrétních kroků, aby se ve farnosti slavily bohoslužby přiměřené mládeži. A nakonec tyto 37

Srov. „´Junger Wein ...´. Der ´Jugendkongress Gottesdienst´ in Stegen – ein Anfang“, 65-69. Srov. Jugend im Gottesdienst. Leitlinien zur Gestaltung jugendgerechter und lebendiger Gottesdienste. Vypracovala Südtirols Katholische Jugend ve spolupráci s liturgickou komisí diecéze Bozen-Brixen, ed. Seelsorgeamt d. Diözese Bozen-Brixen, Bozen: 1998. 38

12

vůdčí linie nabízejí též recepty pro vlastní pečení eucharistického chleba, který více připomíná skutečný chléb a tak podporuje symbolický charakter obřadu přijímání.39 Linie 1: Nedělní eucharistická slavnost a bohoslužba mládeže Jednou měsíčně nebo jednou za dva měsíce by i nedělní bohoslužba měla být slavena mladými a pro mladé, ale tak, aby byla určena pro účast celé farní obce, i když ani sebelépe připravené slavení nemůže vyhovět všem. Různé skupiny a věkové kategorie musí mít vzájemné pochopení a brát na sebe ohled. Všichni však mají dbát na to, aby způsob zapojení se do slavení a prvky, které přinesou do uspořádání mešní slavnosti, odpovídaly podstatě a důstojnosti tohoto slavení.40 Linie 2: Právo a závazek spolupůsobení Aby se mladí mohli cítit jako plnohodnotní členové farní obce a byli v ní jako doma, mělo by se to projevit tím, že budou moci spolupůsobit při utváření bohoslužeb a budou do nich moci vnášet svou situaci a svou zvláštní kulturu.41 Tomu mohou odpovídat přiměřené formy spoluutváření. Díky svému křtu a biřmování mají též mladí jako plnoprávní členové farní obce právo a povinnost plné a činné účasti na slavení liturgie (srov. SC 11; 14).42 Linie 3: Prvky mládežnické kultury v bohoslužbě Mladí si vytvářejí vlastní rozmanité kultury, což se projevuje např. ve způsobu chování a vyjadřování, v oblíbených stylech hudby a řeči a v tom, že je zajímají témata vlastní jejich věku. Prvky kultury mládeže a její témata smějí a mají proto nacházet místo v bohoslužbách. Představení jejich života, jejich víry a jejich života se může a má dít formou vlastní mladým lidem a prostřednictvím jich samých. Když to, co se dotýká našeho konkrétního života, nachází výraz i při slavení bohoslužeb, pak se samy od sebe stávají životu blízkými a významnými.43 Linie 4: Slavení a sváteční tvořivost Každá liturgická slavnost potřebuje mít svůj řád, který skýtá jejímu průběhu a uspořádání jistotu a klid. Současně živá liturgie žije ze svobody pro spontánní utváření a projev. Právě mladí si často přejí kreativitu během vlastní slavnosti, takže se ze slavení může stát slavnost. Objasnění a konkretizace k liniím 1 – 4 Víra se uskutečňuje v živém vzájemném vztahu mezi přítomným životem a předávaným resp. zakoušeným vztahem k Bohu. Jedno od druhého nelze od sebe oddělovat. Proto je důležité a správné, aby mladí lidé svůj život a své naděje, štěstí, strach a starosti vyjádřili před Bohem a 39

Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 3. Srov. tamtéž, s.7. 41 Jde tedy v určitém smyslu o uplatnění principu inkulturace. P. M. Zulehner doporučuje mluvit spíše o kulturaci než o inkulturaci, protože nejde o to, aby liturgie církve pronikla do dané kultury, ale naopak, aby liturgie přijala z dané kultury to dobré, co umožní převzetí křesťanských hodnot lidmi dané kultury. Např. nejde o to, aby liturgie církve pronikla do hudební kultury, kterou mladí žijí, ale aby dobré prvky hudební kultury mladých pronikly do liturgie církve a staly se tak nosným médiem pro zvěstování a přijetí evangelia současnými mladými lidmi (pozn. autora). 42 Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 8. 43 Srov. tamtéž, s. 9. 40

13

ostatními křesťany v bohoslužbách. To samozřejmě neplatí jen pro bohoslužby s mladými. I části hlavní nedělní bohoslužby by měly pravidelně brát ohled na přítomné mladé. Přesto však nesmí být celá bohoslužba zaměřena jen na ně, protože v ní najít uplatnění i ostatní přítomné skupiny. Je dobré si uvědomit, že bohoslužba má svůj začátek v samém činorodém životě farní obce již před zahájením vlastního liturgického slavení. A má se v životě farní obce opět projevovat i po jeho skončení. Z liturgie života by se mělo přejít do liturgického slavení a z něho opět do liturgie života. Důležité je setkávat se před bohoslužbami před kostelem a přivítat zejména nové návštěvníky bohoslužby. A společné setkání po bohoslužbě posiluje společenství a vůli, přesadit do života to, co jsme slavili. Pro lepší naladění se může před bohoslužbou nechat hrát meditativní hudba a mohou se nacvičovat písně a zpěv verše k responsoriálnímu žalmu. Způsob uspořádání má dát zřetelně najevo, že bohoslužba vyrůstá z dění všedního dne a může se ve všedním dnu stát svátkem.44 Linie 5: Příprava bohoslužeb a jejich následné ověřování Aby mladí měli možnost plné a uvědomělé účasti na bohoslužbách obce a aby ji mohli smysluplně využít, je třeba mít dostatek času na jejich důkladnou přípravu a také jejich následné hodnocení.45 To vyžaduje, aby se mladí zavčas domluvili na spolupráci s knězem a zodpovědnými za liturgii ve farnosti. Jako vůdčí myšlenka pro přípravu a hodnocení bohoslužby může posloužit úvaha o tom, nakolik se při slavení daří využitím různých prvků vyjádřit, že k nám přichází Bůh, např. vhodným sestavením biblických čtení v bohoslužbě slova, vhodnými symbolickými jednáními, výběrem vhodných textů (srov. též VPŘM, č. 352 [313]). Objasnění a konkretizace k linii 5: Za liturgii přiměřenou mládeži není ve farnosti zodpovědná jen mládež, ale také farní liturgická komise ve spolupráci s knězem, farní radou a s těmi, co zodpovídají za hudební stránku bohoslužeb. Je dobré, aby v liturgické komisi byli zastoupeni také jeden nebo dva mladí lidé nebo mladí dospělí. A bylo by žádoucí, aby existovala pracovní skupina pro přípravu bohoslužeb mládeže. Podobně jako při každém svátku v rodině nebo ve veřejném životě, je důležité i liturgickou slavnost společně dobře připravit. 1. Příprava Pro přípravu mládežnických mší slavených v rámci nedělní farní bohoslužby má být ustanoven tým mladých. Kněz a příp. vedoucí bohoslužeb slova mají podle možností při přípravě spolupracovat. Není-li to možné, musí dojít k přesné domluvě mezi knězem příp. zmíněnými vedoucími a jedním členem týmu. S přípravou bohoslužby je třeba začít včas. Svědomitá příprava není jen výhodou pro liturgickou slavnost, ale je i obohacením členů přípravného týmu. Přípravný tým bude vycházet zpravidla z textů předepsaných pro neděli nebo svátek. Při určitých příležitostech však může tým sám vybrat téma. To může vycházet z textů liturgického roku, ze čtení a evangelia neděle nebo z jiného místa Písma nebo i z vlastního

44

Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 10-11. Jinými slovy zde lze hovořit o animaci. Animace liturgie je oduševňující činnost vedená snahou, slavit bohoslužbu tak živým způsobem, aby všichni účastníci byli činně vtaženi do jejího slavení. Animace poskytuje službu celému shromáždění tak, aby slavení liturgie bylo plodné (pozn. autora).

45

14

života a víry. Práci přípravného týmu usnadní jeho systematické vzdělávání, které zajistí zodpovědné zacházení s liturgickými předlohami. Téma má být zpracováno s využitím vlastních zážitků, zkušeností, textů Písma a různých pomůcek. Téma má vždy mít vztah k životu mladých. Mladí v něm mají vyjádřit svůj život. Vychází-li tým při přípravě z vlastních životních zkušeností, osvědčily se následující otázky: • Co nám působí radost a dává naději? • Co nám působí smutek a budí v nás strach? a) v našem osobním životě, b) v životě farnosti, c) v životě světa a církve. • Které slovo Bůh připravil, aby nás v různých životních situacích posiloval, těšil, povzbuzoval a utvrzoval? Nad otázkami se nejprve zamyslí každý jednotlivě a teprve potom se budou společně probírat v přípravné skupině. Z prožití těchto otázek se mohou zrodit přímluvy, díky, meditační texty apod. blízké životu. Konkretizaci tématu a ujasnění si poselství napomáhá formulování cílové věty. Čím jasnější a promyšlenější je příprava, tím jistější a spontánnější může být liturgická slavnost. Úkoly a role v liturgické slavnosti mají být pokud možno rozděleny mezi co nejvíce nositelů, aby se umožnila opravdu činná účast. Pokud jde o hudební stránku, je ji třeba rovněž co nejdříve naplánovat a prohovořit s varhaníkem, kantorem a předsedajícím bohoslužby. A stejně tak je třeba včas zajistit kopírování podkladů a propagaci. Rovněž zkouška mikrofonů, osvětlení, zpěvu a jiných prvků by měla v kostele proběhnout zavčas a ne až bezprostředně před bohoslužbou. Bezprostředně před slavností by měl zbýt ještě čas na poslední domluvu a na naladění se na bohoslužbu. 2. Ověřování V týdnu po liturgické slavnosti by měla následovat reflexe, které by se měl zúčastnit i předsedající bohoslužby příp. též vedoucí. Měly by se probrat podněty vzešlé od věřících a názory a pocity mladých. Na základě pozitivní i negativní zpětné vazby může tým pro příští bohoslužbu získat nové myšlenky a důležité tipy na vylepšení.46 Linie 6: Živé hlásání Je žádoucí a prospěšné, aby se kázání zabývalo ožehavými otázkami života věřících z pohledu daného evangelního textu. K určitým otázkám lze do kázání přibrat svědectví a zkušenost laiků. Též mladí by měli být povzbuzováni, aby vnášeli své zkušenosti, záležitosti, představy a svědectví svého života (srov. též AA, č. 12). Kázání by mělo být doplňováno celou řadou jiných forem zvěstování. Objasnění a konkretizace k linii 6: 1. Výběr čtení a evangelia Řád liturgických čtení stanovuje pro neděle a svátky jedno čtení ze Starého zákona, jedno z Nového zákona a úryvek z evangelia. Tím se má dosáhnout toho, aby věřící krok za krokem poznali dějiny spásy a celé Boží slovo. Z pastoračních důvodů se mohou a mají s ohledem na život a situaci mladých vybrat vhodná čtení (srov. VPŘM, č. 352 [313]). Když se

46

Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 13-17.

15

shromažďujeme k bohoslužbě, pak nasloucháme Bohu, který k nám přichází. Této myšlence je třeba stále dávat přednost při uspořádání bohoslužby slova. Když všechna tři stanovená čtení jsou mladým jen těžko srozumitelná, lze z nich vybrat jen dvě nebo jedno. Je-li však při eucharistické slavnosti jen jedno čtení, musí být vzato z evangelií. Jestliže se všechna čtení příslušného dne jeví jako málo vhodná pro účastníky bohoslužby, lze vybrat vhodná čtení z lekcionáře nebo z Písma sv. Přitom je třeba brát zřetel na liturgickou dobu. Při samostatné bohoslužbě slova lze zvolit jen jedno biblické čtení. Při bohoslužbách zaměřených na určité téma může jako pomoc při vyhledávání vhodných biblických pasáží posloužit věcný rejstřík Bible nebo konkordance.¨ K vybranému textu Písma lze připojit ještě jiný text (např. báseň, úryvek z životopisu světce či světice nebo významného křesťana, meditativní text, krátký příběh apod.) Tento nebiblický text však má vést k hlubšímu pochopení Božího slova nebo ho rozvíjet. 2. Uvádění do Božího slova Krátké úvody před přednášenými biblickými čteními objasňují situaci a souvislost textů. Čtení a evangelium lze předčítat i za rozdělení rolí (podobně jak je tomu při přednesu pašijí). Protože Boží slovo pojednává o konkrétním setkání Boha s lidmi, stává se jeho poselství tím více bezprostřední, čím více získá charakter události a blízký vztah k životu. Pomocí scénického představení, charakterové hry (Rollenspiel), pantomimy a stínové hry, pomocí diapozitivů, plakátů, obrazů a jiných médií lze biblické úryvky dobře upravovat. Tvůrčí používání materiálů, jako jsou kameny, dřevo, krabice, provázky, sochy apod. často velice dobře znázorní záležitost a výpověď textu. Jako lektoři a lektorky mají působit dospělí i mladí. 3. Responsoriální zpěvy a jiné prvky v bohoslužbě slova K oživení a větší vážnosti Božího slova, skrze které sám Kristus promlouvá ve shromáždění, slouží, když: • Písmo svaté (lekcionář, evangeliář) je v průvodu přinášeno mladými, • viditelně uloženo na oltář, • k ambonu je neseno za doprovodu svící a příp. kadidla, • ambon je pěkně ozdoben. Responsoriální zpěvy a responsoria mají mít vztah k přednesenému čtení. Lze je vybírat z: • lekcionáře nebo kancionálu v souladu s liturgickou dobou nebo liturgickým dnem, • zpěvů z Taizé, • zpěv před evangeliem (i rytmický) zpívá celé shromáždění ve stoje, • mezi čteními a texty lze může hrát i meditativní hudba, • je smysluplné dbát na chvíle ticha bezprostředně po čtení, po textu nebo kázání. Rozhovor mezi Bohem a lidmi vyžaduje takové tiché okamžiky. 4. Výklad a aktualizace Božího slova: kázání a homilie Všichni pokřtění a biřmovaní jsou povoláni k společnému kněžství, k svědectví víry a k apoštolátu. Tak jsou povoláni i k zvěstování Božího slova, především svědectvím svého života. Zkušenost života a víry mužů, žen, mladých a starších lidí má mít ve zvěstování své náležité místo. V každé farnosti jsou křesťanky a křesťané, kteří se s velkým nasazením angažují v různých životních oblastech. A měli by také o svých zkušenostech s prožíváním evangelia vyprávět. Kněz nebo předsedající liturgie má být pozorný ke spojení mezi evangeliem a svědectvím života a toto spojení vytvářet.

16

Podobně pestré a tvůrčí jako uvádění do Božího slova, může být i jeho zvěstování. Proč by se nemohlo i při bohoslužbách s mladými a dospělými používat dialogické kázání, které se tolik osvědčilo při bohoslužbách s dětmi? Pokud je Boží slovo vykládáno tvůrčím a životu blízkým způsobem již při uvádění do čtení a při zvěstování, pak v kázání postačí někdy jen několik myšlenek, nebo může kázání i zcela odpadnout. Např. neděle mládeže je vhodnou příležitostí k zapojení mladých do zvěstování.47 Linie 7: Řeč blízká životu Misál a lekcionáře skýtají velký výběr textů pro slavení eucharistie (srov. VPŘM, č. 352 [313]). A „v případě potřeby může celebrant po náležité přípravě využít u orací (vstupní modlitba, modlitba nad dary, závěrečná modlitba) možnosti dané ´překladatelskou instrukcí´ pro texty v mateřském jazyku. Použitá řeč může mít podobu hovorové řeči, tedy přizpůsobená všem věřícím ... včetně dětí a obyčejných věřících“ (srov. Instrukce z 25.1.1969, č. 15). A Instrukce pro slavení mše v malých společenstvích (č. 14) říká, že celebrant „může při zachování hlavní myšlenky předlohy formulovat svou modlitbu tak, aby lépe odpovídala potřebám dnešního slavení.“ Aby řeč v liturgii více odpovídala situacím lidí, mají být využívány možnosti osobních formulací, s kterými liturgické knihy počítají. Zejména přímluvy musí obsahovat konkrétní záležitosti farní obce, i mladých. Přímluvy formulované věřícími mají přednost před tištěnými předlohami (srov. též SC, č. 37). Používaná řeč má být pravdivá a ryzí. Co je pronášeno, má odpovídat skutečnému dění v liturgii. Mluví-li se o rozjímání, pak by k němu měl být skutečně dán čas a ticho. Mluvené slovo podtrhuje a vykládá symbolická jednání, která jsou zakoušená jako pravdivá jen tehdy, jsou-li pravá a zakořeněná v životě. Objasnění a konkretizace k linii 7: 1. vůdčí věty I modlitby a oficiálně předkládané texty by měly být při slavení liturgie přednášeny takovou řečí, která odpovídá vnímání dnešního člověka a především zve i mládež k přemýšlení. Vždyť liturgická modlitba je přece modlitbou předsedajícího pronášenou jménem všech shromážděných. „Řeč srdce“ všech shromážděných k bohoslužbě je vždy poznamenána současným společenským, sociálním a časovým kontextem. Především osobně formulované prvky by měly odpovídat řeči člověka k člověku. Při výběru a sestavování textů by se mělo dávat pozor na to, aby nebyly příliš dlouhé (méně je někdy více), aby co možná nejvýstižněji vyjadřovaly základní myšlenku a aby si obsahově odpovídaly. A je třeba dbát též na to, aby se nepoužívalo příliš mnoho textů (srov. VPŘM, č. 352 [313]). 2. Jednotlivé prvky Zahájení Prvky zahájení (příchod, vstupní zpěv, pozdrav, vyznání vin a prosba za odpuštění, Kyrie, Gloria, vstupní modlitba) mají za úkol umožnit věřícím, aby se po příchodu do kostela mohli vnitřně ztišit, aby se z nich vytvořilo společenství a aby se připravili na naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie. Proto nemusí být vždy použity všechny prvky, nýbrž má být z nich vybíráno (srov. Direktorium pro mše s dětmi, č. 40). Pro vytvoření jednoty jsou klid a ticho občas větší pomocí než mnoho slov.

47

Jugend im Gottesdienst, s. 19-24

17

Při pozdravu může kněz nebo někdo z mladých osobně pozdravit a přivítat liturgické shromáždění (různé skupiny). Mělo by se to dít pokud možno krátce a výstižně (srov. VPŘM č. 50, 51 [29]). Vyznání vin (úkon pokání) má ukázat na souvislosti zla a zkušenost viny a hříchu. Lze ho nahradit písní s tématem obrácení, křestním vyznáním nebo litanií se zvoláními Kyrie eleison. Při zvláštních slavnostech může i odpadnout. Před zvolání Kyrie eleison mohou být vsunuty volně formulované prosby adresované Kristu (např. Pane, Ježíši Kriste, tys nám zaslíbil plnost života; Pane, smiluj se). Zvolání Kyrie eleison mohou být nahrazena k tomu vhodnou písní. Na začátku lze použít také nějaký prvek na soustředění nebo meditaci jako pomoc pro plně vědomou přítomnost před Bohem. Osobní nebo volně formulovaná pozvání Osobní nebo volně formulovaná pozvání kněze, která věřícím usnadní lépe se soustředit, jsou dovolená před úkonem pokání, modlitbou vstupní, nad dary a závěrečnou, před modlitbou „Otče náš“, před pozdravením pokoje a před přijímáním (srov. VPŘM č. 31 [11]). Vstupní modlitba, modlitba nad dary a závěrečná modlitba a žehnací modlitby • Misál nabízí bohatý výběr tří předsednických mešních modliteb a modliteb k závěrečnému požehnání, • Po pozvání „Modleme se“ před vstupní modlitbou (modlitbou dne) si mají všichni ve chvíli společného mlčení uvědomit Boží přítomnost a formulovat ve svém srdci vlastní modlitbu. Pak kněz pronáší vstupní modlitbu, • Aby mladí předsednické modlitby chápali jako výraz vlastního života a své náboženské zkušenosti, mohou být přeformulovány nebo nově formulovány tak, aby odpovídaly chápání mladých (srov. Direktorium pro mše s dětmi, č. 51). Vyznání víry Aby vyznání víry nebylo nesrozumitelné a tím také nicneříkající, může též být postupně vysvětlováno kázáním a uzpůsobením bohoslužby. Apoštolské vyznání víry lze nahradit jinými formami odpovědi na zvěstování Božího slova: • písní s obsahem vyznání víry • formou vyznání víry přiměřenou mládeži (např. střídavě s odpověďmi). I mladí zde mají mít možnost stejně jako věřící všech generací přijít ke slovu se svým svědectvím víry a života. Přímluvy • Přímluvy mají krátce a výstižně vyjadřovat modlitební úmysly celého shromáždění, • měly by být připravovány a přednášeny mladými nebo alespoň spolu s nimi a mohou být ještě zvýrazněny pomocí obrazů a scének. Je však třeba dbát na to, aby se přímluvy neproměnily v „krátká kázání“ s morálními požadavky, • Přímluvy mají zahrnovat i potřeby církve a vlastní farnosti, ty, kdo trpí nouzí i potřeby celého světa (srov. VPŘM č. 70 [46]), • Velice se osvědčilo umístit v kostele knihu (sešit) nebo nástěnku, kam mohou věřící (i mimo mši) zapisovat své přímluvy. Z nich, z potřeb pracovních kroužků a skupin farnosti a místa lze pak vybrat a formulovat přímluvy pro bohoslužbu, • Podněty a pomoc pro jejich formulaci lze nalézt také v tištěných knihách přímluv, • Důležité je, aby také existovala možnost spontánního přednesu přímluv. K tomu je však farní obec včas pozvat a připravit,

18

•

Kromě běžného zvolání „Prosíme tě, vyslyš nás“ lze volit i jiné odpovědi na jednotlivé přímluvy, lze po nich zařadit vždy chvíli ticha nebo použít jinou krátkou a výstižnou zpívanou odpověď.

Eucharistická modlitba Obzvláštní pozornost je třeba věnovat eucharistické modlitbě, k jejímuž chápání je však třeba také věřící vést. Eucharistická modlitba představuje velkou „modlitbu u stolu“. Když byly k slavení hostiny připraveny chléb a víno, zve předsedající shromážděné, aby pozvedli svá srdce k Bohu a vzdávali mu díky. Shromáždění vyjadřují, že mají své srdce nasměrováno k Bohu. V prefaci pak předsedající jménem celé shromážděné obce děkuje Bohu za spásné jednání v Ježíši Kristu, připomíná a zpřítomňuje ustanovení eucharistie ve večeřadle a velebí Boha za to, že Kristus na kříži vydal za lidi svůj život a předešel nás do tajemství zmrtvýchvstání. Předsedající děkuje, že my lidé jsme povoláni, abychom ho chválili a sloužili mu. Prosí ho, aby doprovázel církev a všechny lidi na cestě životem a též za bezpečí zemřelých u něho. Tak, jak jsou silou Ducha svatého během celé eucharistické modlitby proměněny dary chleba a vína, tak ať jsou křesťané ve svém srdci stále znovu proměňováni ve svém vztahu k Bohu. V eucharistickém chlebu a vínu se daruje sám Kristus, abychom se i my jeden druhému darovali. Tak se vyjadřuje, že jsme zcela skrze Krista, v Kristu a s Kristem, přítelem našeho života, na cestě. Shromáždění s tím vyjadřuje souhlas, když volá „Amen – tak ať se stane!“ Kromě čtyř eucharistických modliteb obsažených v misále, se mají používat i další oficiální eucharistické modlitby, obsažené v jeho doplňku zvaném „Eucharistické modlitby“.48 Zde jsou obsaženy dvě eucharistické modlitby „O smíření“, tři eucharistické modlitby pro mše s dětmi a eucharistická modlitba pro mše za různé potřeby ve čtyřech variantách („švýcarské eucharistické modlitby“): Církev na cestě k jednotě, Církev v dějinách spásy, Ježíš je cesta k Otci a Ježíš – znamení Otcovy lásky. Pokud jde o prefaci, mohou mladí po úvodním dialogu přednášet své díky. V průběhu eucharistické modlitby lze mezi odstavce vkládat zvolání (též formou zpěvu, např. vhodné zpěvy z Taizé). Beránku Boží Zpěv „Beránku Boží“ může být nahrazen i písní s tématem lámání chleba a ostatně není ani vždy nutné (srov. Direktorium pro mše s dětmi, č. 54). Pozvání k přijímání Pozvání k přijímání může být formulováno i volně (srov. Direktorium pro mše s dětmi, č. 54). Po přijímání Po přijímání zbývá čas na tichou meditaci a děkovnou píseň. Před závěrečnou modlitbu kněze mohou být zařazeny nebo věřícími formulovány rozjímavé texty, které vyjádří obzvláštní význam eucharistické slavnosti. Oznámení Oznámení a ohlášky před požehnáním by měli přednášet příslušní zodpovědní. Pozdrav na rozloučenou Osobní pozdrav na rozloučenou s přáním nebo povzbuzením do všedních dnů mohou pronést i mladí.49 48 49

Eucharistické modlitby, Liturgická komise Biskupské konference ČSFR, Praha: 1992. Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 26-33.

19

Linie 8: Hudba přiměřená mládeži Obzvláštní starostlivost a otevřenost vyžaduje hudební stránka farní mše. Starostlivost se týká jak výběru hudby a zpěvů vhodných pro liturgii, tak i vyváženého poměru mezi zpěvem jednotlivců, skupin (sbor, schola apod.) a celého shromáždění. Otevřenosti je třeba s ohledem na různé hudební styly, použití různých nástrojů a nových forem a technik, které podporují činnou účast všech věřících. „Církev nevylučuje žádný druh církevní hudby z liturgických úkonů, jen když odpovídá duchu dotyčného liturgického úkonu a povaze jednotlivých částí a když nebrání povinné činné účasti lidu“ (Instrukce „Musicam Sacram“ z r. 1967, č. 9) V tomto smyslu by měli mladí vždy mít možnost uskutečňovat v liturgii své představy o hudbě. Objasnění a konkretizace k linii 8 1. Zásadní stanovisko Hudba využívá smyslovosti, aby přeložila Radostnou zvěst. Obzvlášť silně zasahuje emocionální a intuitivní síly člověka. Liturgická hudba žije z lásky a péče všech zúčastněných. Buduje společenství a má být výrazem života. Zároveň má vyjadřovat víru a v nářku, prosbě, chvále a díku sloužit obrácení se k Bohu. Zpěv k Bohu je hutnější než zpěv o Bohu. To platí zejména pro neděle a svátky. Aby se hudba dotkla života a srdce účastníků liturgického slavení, je třeba mít odvahu sáhnout i po nových hudebních formách a podporovat je. Zpěvu ve shromážděném společenství přísluší obzvláštní důležitost. Hudbu, ať už jakéhokoliv druhu, je třeba posuzovat podle toho, zda účast na slavení bohoslužby podporuje nebo ne. Pod tímto úhlem pohledu mají všechny hudební směry, formy a nástroje zásadně své oprávnění v bohoslužbě. Farní obec má vycházet vstříc i hudebním přáním mladých. Hudba přiměřená mládeži v našich kostelech zároveň vyžaduje nové povědomí ohledně zacházení s tradicí církevní hudby. 2. Spolupůsobení pěveckého sboru příp. hudební skupiny mládeže v bohoslužbě Je žádoucí, aby ve farnosti existoval mládežnický pěvecký sbor či hudební skupina. Ale mládeži přiměřený zpěv však nezávisí na mládežnickém pěveckém sboru. Už jedna kytara a jeden zpěvák nebo zpěvačka mohou zajistit, aby celá farnost zpívala způsobem, který odpovídá mládeži. Při farní bohoslužbě může mládežnický sbor doplňovat nebo i nahradit kostelní sbor. Spolupůsobení mládežnického sboru nebo hudební skupiny je zvlášť důležité při bohoslužbách mládeže. Vždy je však předpokladem dobrá příprava a domluva s vedením bohoslužby. Mládežnický sbor by měl být v kostele na dobře viditelném místě, neměl by však zastiňovat střed liturgického dění. I mládežnické sbory a hudební skupiny by měly dbát na to, aby co nejvíce zpěvů společně zpívalo celé bohoslužebné shromáždění. Též ony nesou spoluzodpovědnost za farní spolupráci v oblasti církevní hudby. Předpokladem pro aktivní zpěv všech je, aby byly v dostatečném množství k dispozici zpěvníky a listy s písněmi. 3. Zásady pro prohloubení a oživení hudby v liturgii Hudba a zpěv mají obsahově souhlasit a v liturgii mají být správně umístěny. Kánony a krátká zvolání skýtají dobrou možnost pro vícehlasý zpěv. Spolupůsobení jednohlasého lidového zpěvu s různými nástroji skýtá jinou možnost „náhrady vícehlasého zpěvu“, kterou je třeba také podporovat.

20

Je třeba dávat přednost aktivnímu zpěvu a muzicírování mladých před reprodukovanou hudbou. V určitých případech však může být smysluplné použít hudebních nosičů s meditativní hudbou nebo vhodnými příklady z mládežnické hudební scény. Před bohoslužbou se má konat s farností nácvik zpěvu písní. Jestliže se zpívají cizojazyčné písně, měly by být rozdány jejich texty i s překlady. K objasnění hudebních textů by se měly požívat pohyby, gesta, pantomima, louskání prsty, tleskání atd. Zpěv kánonů lze doprovázet tanci s jednoduchými krokovými prvky. O liturgický zpěv přiměřený mládeži by se měli snažit i kostelní sbor a varhaníci.50 Linie 9: Symboly, uspořádání prostoru a pohyb V liturgických slavnostech přísluší významné místo symbolickým a znakovým jednáním, pohybu (též liturgickým tancům) a vědomě zachovávanému tichu. Vedle základních symbolů liturgie ozřejmují všední život lidí a jejich život s Bohem mnohá znaková jednání. Takovým znamením a symbolům by měl být za pomoci různých materiálů příp. médií dán prostor ve farní bohoslužbě. Při jejich používání se má dbát na to, aby měly blízko k životu člověka. Při uspořádávání bohoslužeb ať se dbá na to, aby se nepoužívalo příliš mnoho textů, ale aby se spíše užívalo více symbolů. Přitom je důležité, aby symboly byly opravdové a aby jejich poselství mohlo působit účinně. Objasnění a konkretizace k linii 9: 1. Liturgie pro všechny smysly Liturgie má oslovovat všechny smysly člověka. Tradiční biblické symboly příp. symboly, které zpřítomňují Krista, jako např. chléb, víno,světlo, voda apod. by měly být viditelné, zachytitelné čichem, uchopitelné a srozumitelné. Občas by měl být věřícím význam jednoho takového symbolu živě objasněn a přiblížen. Též znamení a symboly naší doby a moderní kultury mají mít po vyzkoušení a ověření místo v liturgii. Boží skutečnost může být ve znameních a symbolech zakoušena a chápána. Příklad: telefon jako znamení hledání spojení s Bohem, jako znamení osloveného bytí. Tvůrčí uspořádání s využitím prvků všedního života účastníků usnadňuje přebývání v liturgickém prostoru. Tvůrčím používáním materiálů, jako např. kamenů, dřeva, krabic, provazů, plastik apod. se dá často věc a výpověď dobře znázornit. 2. Uspořádání prostoru Podle toho, jaká je příležitost, může mít smysl slavit liturgii ve volné přírodě, v tovární hale, v malém kostele apod. Květiny a tvůrčí výzdoba osvěžují oko i srdce. Odpovídající světlo správné intenzity, živé světlo svící a správná míra přítmí mohou být pro slavení velice vhodné. Nejen u „parties“ je třeba světlu věnovat náležitou pozornost! V zimě může slavení bohoslužby pomoci dostatečné vytápění kostela. 3. Překonání vzdálenosti mezi oltářem a lidem Při uspořádávání eucharistické slavnosti je třeba se starat o to, jak tvůrčím způsobem překonat vzdálenost mezi kněžími a věřícími. Oltář má být opravdu středem shromáždění. Některé podněty k překonání vzdálenosti mezi oltářem a lidem: a) Židle a lavice mohou být soustředěny kolem oltáře. b) Věřící budou prostřednictvím zástupců farnosti přátelsky pozváni dopředu. c) Děti a/nebo mladí se ke slavení eucharistie shromáždí kolem oltáře. 50

Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 35-38.

21

d) Při modlitbě „Otče náš“ vytvoří věřící kruh a podají si ruce. e) „Putovat“ s mikrofonem: kněz by se též jednou mohl vzdálit od ambonu a oltáře, kterým je běžně v liturgii dávána přednost, a jít blíže k lidem (např. při kázání, pozdravení pokoje apod.). 4. Pohyb Stání, sezení, klečení, chůze, procesí, tanec, zpěv, hra jsou výrazem živé a celostní modlitby. Věřící by měli být více přiváděni ke smyslu a řeči rituálních jednání, aby lépe rozuměli jejich výrazu. Některé příklady pohybového jednání: Na začátku se vědomě podívat, s kým budeme společně slavit, pozdravit sousedy v lavici. Průvod s dary ke slavení eucharistie: oltář, jako střed společné hostiny, by měl být na začátku eucharistické slavnosti „prázdný“. Dary jsou položeny na stolku (abaku) v oltářním prostoru, nebo ještě lépe, na stolku v prostřední uličce kostela. Před začátkem mešní slavnosti si mohou věřící, kteří chtějí jít k přijímání, sami dát do misky hostii (znamení živější účasti na slavení). Po přípravě oltáře je smysluplné, aby věřící přinesli chléb a víno k oltáři (srov. též VPŘM č. 321 [283], č. 322 [284]). Věřící mohou přinést též peníze a jiné dary pro chudé nebo pro kostel. Položit by se měly na vhodné místo, ne však na oltář (srov. VPŘM č. 73 [49]). Osobní dary věřících položit k oltáři – položit před Boha: prosby a záležitosti, které má Bůh proměnit. Takové dary mohou být buď uchopitelné symboly (např. ovoce při Díkůvzdání za úrodu), nebo mohou být vyjádřeny slovně (např. „Pane, přijmi můj uplynulý týden, mou snahu, tento pěkný zážitek jako dar ..“). Při modlitbě „Otče náš“ držet ruce jako misku nebo si navzájem podat ruce. Při modlitbě někdy zavřít oči, položit ruku na srdce. Pozdravení pokoje uskutečňovat tak vědomě, abychom opravdu přáli pokoj! Zařazovat do slavení liturgie jednoduché tance. Už král David tančil před schránou Boží smlouvy (např. při Gloria, průvodu s dary pro slavení eucharistie, při modlitbě „Otče náš“, po přijímání, na závěr). „Člověče, uč se tančit, jinak si andělé v nebi s tebou nebudou vědět rady!“ (Augustin) 5. Přijímání pod obojí způsobou Měla by se více využívat možnost přijímání Těla i Krve Kristovy (srov. VPŘM č. 281-285 [240-243]). Přijímání věřících pod způsobou chleba i vína více přibližuje znamení hostiny jak každodennímu jídlu, tak i Poslední večeři a budoucí nebeské hostině. Starost o lepší podobu chleba a skutečné lámání chleba při eucharistii: a) Raději používat (větší) chlebové hostie než bílé hostie b) Sami si péci chléb pro eucharistickou slavnost: používat celozrnnou pšeničnou mouku místo obzvlášť jemně mleté pšeničné mouky („Leitlinien“ k tomu na konci nabízejí recepty). Znamením eucharistického společenství též může být, když jsou u vchodu do kostela k dispozici hostie, které mohou věřící jdoucí k přijímání vložit do připravené nádoby. Tak bude též konsekrován potřebný počet pro přijímání. I mladí mohou a mají být pověřeni, pomáhat s podáváním sv. přijímání při bohoslužbě. 6. Ticho (srov. VPŘM č. 45 [23]). Odvaha k (ohlášenému, zařazenému) tichu. Používat prvek mlčení jako prostředek k rozjímání: v tomto jinak hlučném světě se zaposlouchat do svého srdce – do své duše, jít do sebe, abych v sobě slyšel Boží hlas. Přitom lze jako pozadí použít tichou hudbu, buď živě hranou nebo reprodukovanou.

22

Šetřit slovy – méně je někdy více! Dát přednost názornému (tanec, charakterová hra, diapozitivy apod.)! 7. Bohoslužba by měla probíhat v živém sledu Živý sled v průběhu bohoslužby podporuje činnou účast na slavení. Je dobré, mít odvahu k „experimentování“: a) Myšlenky k mešní slavnosti, k tématu nebo evangeliu zařadit na začátek mše. b) Mladí mají na konci mše sami informovat o svých pořadech a zvát na ně. c) U východu z kostela by se měl kněz loučit s věřícími. d) Při slavnostech a zvláštních příležitostech by po bohoslužbě mohlo následovat agape. Nemohou-li všichni jít do farního sálu, mělo by se společné povídání a pohoštění zahájit již u kostela.51 Linie 10: Pestrá liturgie mládeže ve farnosti V životě farní obce by měly najít své místo vysloveně mládežnické bohoslužby. „V malých společenstvích je nezřídka možné slavit mši formou více přizpůsobenou životu a představám dnešních lidí. S tím může být ve větší míře spojena síla prožitku, která může posílit osobní život víry a apoštolského ducha. Způsob společného slavení mše, jak je možný v rámci menších skupin, může mít pozitivní účinky na oblast celého života“. (Richtlinien der Deutschenbischofskonferenz für Meßfeiern kleiner Gemeinschaften, č. 9).

Kromě eucharistie se k tomu nabízejí mnohé jiné formy, např. nešpory, ranní chvály, křížová cesta, poutě, modlitební noci apod.52 „Při setkávání menších společenství jde o to, najít podobu bohoslužby odpovídající účastníkům a dané situaci. Ne vždy bude mešní slavnost nejlépe vhodnou výrazovou formou náboženského života. V menší skupině by často mohl být vhodnější např. jednoduchý rozhovor nad Biblí spojený s modlitbou, církevní modlitba hodin nebo bohoslužba slova. Takové a podobné druhy bohoslužby by proto měly být především brány do úvahy a podporovány“. (Richtlinien der Deutschenbischofskonferenz für Meßfeiern kleiner Gemeinschaften, č. 11).

Zodpovědní za farnosti by s tím měli počítat a měli by poskytovat přiměřené prostory a různé pomůcky (zpěvníky, kopie, média, apod.), měli by mladé doprovázet, informovat o jejich bohoslužbách a zejména se jich se zájmem účastnit.53 Linie 11: Doba konání bohoslužeb Liturgické slavnosti mají odpovídat tomu, jak vnímá čas dnešní člověk a mají se konat tehdy, kdy se jich může účastnit co nejvíce lidí. Na druhou stranu se hodí rytmus času, dne a roku k tomu, aby se odpovídající slavnosti konaly tak, že bude možné zakoušet symbolickou sílu času, dne, noci, slunečního běhu apod. na život z víry. Často se jeví smysluplnější, když se koná méně, ale dobře připravených bohoslužeb, než když jejich velké množství brání jejich dobré přípravě a uspořádání.

51

Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 40-47. Pestrou paletu takových bohoslužeb i s jejich charakteristikami nabízí např. výše uvedená stať: KNUPP, „Liturgie in der offenen Jugendarbeit“, s. 90-103. 53 Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 49-50. 52

23

Není lhostejné, kdy se bohoslužby konají. Pokud možno, má farní obec brát ohled na to, jak mladí lidé dnes vnímají čas.54 Dále bude pojednáno o některých církevních aktivitách z poslední doby, které mj. usilují též o slavení liturgie na „frekvenci, na které přijímá dnešní mládež“.55 4.4 Bohoslužby v rámci projektu Jugendkirche Podnětem pro vznik Jugendkirchen, tedy kostelů vyhrazených výhradně pastoraci a liturgii mládeže, byla silně klesající účast na běžných „kytarových“ či „rytmických“ mších slavených s mládeží koncem 90. let 20. století. Projekt Jugendkirche začal v Německu a rozšířil se též do Rakouska a Švýcarska. Vůbec první asi byla evangelická Jugendkirche St. Johannis v Chemnitz (1997), roku 2000 následovala katolická Jugendkirche Oberhausen „Tabgha“ v diecézi Essen, v Rakousku vznikla první Jugendkirche roku 2005 ve farnosti St. Florian ve Vídni po poradách s Jugendkirche „Tabgha“ v Oberhausen.56 Cílem projektu je přemostit příkop mezi světem mladých a církevní kulturou a vytvořit prostory pro setkání s křesťanskou vírou. Akce v Jugendkirche mají mladým umožnit nový, atraktivní a často též neobvyklý přístup k církvi. Nejde jen o mše, ale též o různé bohoslužby slova, výstavy, filmová představení a jiné akce. U všech je charakteristické, že jejich podobu utvářejí sami mladí. V projektu Jugendkirche jde o propojení života mladých s křesťanským poselstvím, proto se spolupracuje se školami, proto je mladým dán volný prostor ke kreativitě, k experimentování s odvážnými idejemi, a k tomu všemu je jim k dispozici vyčleněný kostel. Pamatuje se též na sociální a diakonickou dimenzi. Protože jde o náročný projekt, bývá i vědecky doprovázen a vyhodnocován, dělá se mu profesionální reklama (na internetu) a hledá se pro něj podpora pomocí sponzoringu.57 4.4.1 Bohoslužby „come to stay“ v Jugendkirche Wien Vídeňská Jugendkirche sídlí na Wiedner Haupstraße ve farnosti sv. Floriana. Jde o poslední kostel projektovaný architektem Rudolfem Schwarzem. Liturgický prostor je uspořádán klasicky: dvě souběžné řady židlí a vepředu vyvýšený oltářní prostor. Před levou řadou židlí je místo pro kapelu s bubny, kytarami a zpěvačkami. Bohoslužby „come to stay“ (psáno též come2stay nebo c2s) se zde konají každou neděli večer. Jde buď o bohoslužby slova58 nebo o eucharistické slavnosti59 s dobrou hudbou a překvapivými tvůrčími elementy. Bohoslužba come2stay s tématickým obloukem „Hrdinové dneška“ o neděli Krista Krále60 Na jejím začátku požádal kněz tři účastníky, aby se postupně posadili na židli před oltář čelem ke shromáždění. Za jejich zády se na stěnu z dataprojektoru promítali hrdinové dneška (Superman, Harry Potter, Princezna Lea ze Star Wars). Ten, kdo seděl na židli, měl pomocí 54

Srov. Jugend im Gottesdienst, s. 52. Mluví o nich též K. Gutwirthová v již zmiňované diplomové práci. 56 Moderní kostel na Wiedner Hauptstraße 97, 1050 Wien, srov. http://www.jugendkirche.at/ort.html. 57 Srov. TABGHA - JUGENDKIRCHE OBERHAUSEN, „Was uns wichtig ist“, www.jugendkircheoberhausen.de/UEber-TABG.19.0.html [cit. 17.10.2008]. 58 Srov. např. fotodokumentaci k bohoslužbě slova o 4. neděli adventní 2008, www.flickr.com/photos/ mishell_wendl_1968/sets/72157611559720504 [cit. 7.7.2009]. 59 Srov. např. fotodokumentaci k slavnosti eucharistie 9.11.2008 k výročí posvěcení Lateránské baziliky www.flickr.com/photos/mishell_wendl_1968/sets/72157608865786139 [cit. 7.7.2009]. 60 Této eucharistické slavnosti jsem se zúčastnil v neděli 21.11.2010 a po ní jsem hovořil o bohoslužbách z projektu „find.fight.follow“ s dvěma dobrovolnými pracovnicemi z jejich organizačního týmu. 55

24

deseti otázek kladených ostatním účastníkům zjistit, o jakého znázorňovaného hrdinu jde. Účastníci na otázky odpovídali „ano“ pomocí zeleného lístku v ruce, nebo „ne“, pomocí červeného lístku. Pak se ujal slova kněz a uvedl do kontrastu „hrdiny dneška“ s postavou Ježíše Krista, Krále. Následovala vstupní modlitba, předepsané čtení z listu Kolosanům, pár slov kněze a píseň svým obsahem odpovídající Gloria. Následovala příslušná perikopa z Lukášova evangelia a krátká promluva kněze. Místo Kréda byla opět píseň. Přímluvy se děly tak, že každý přistoupil k oltáři, vložil na rozžhavené uhlí kadidlová zrna a potichu pronesl svou přímluvu. Po přímluvách vytvořili účastníci ve stoje kruh kolem oltáře. Preface byla jiná než předepsaná a účastníci se do jejího přednesu zapojovali vsuvkami, jejichž text byl promítán na stěnu za oltářem. Do eucharistické modlitby (jiné než předepsané) se shromáždění opět zapojovalo aklamacemi (podobně jako při mších slavených s dětmi). V jejím průběhu byla nejen prosba o proměnění darů na oltáři, ale také všech účastníků. Slova ustanovení byla klasická a po nich následoval již jen poměrně krátký závěr. Následující velkou doxologii pronášelo celé shromáždění. Přijímání bylo pod obojí. Kněz obcházel stále v půlkruhu stojící s tělem Páně a jedna žena s krví Páně. Po skončení obřadu přijímání se účastnící vrátili na svá místa. Následovala píseň, závěrečná modlitba, požehnání a píseň. Při odchodu z kostela se kněz s každým osobně rozloučil. 4.4.2 Bohoslužby v Jugendkirche „Tabgha“ v Oberhausen Historie vzniku Jugendkirche „Tabgha“. Jugendkirche „Tabgha“ využívá bývalý farní kostel, postavený roku 1962 jako „Wegkirche“ se symbolikou cesty k Bohu: všechno směřovalo k oltáři a zavěšenému kříži. Tamější farář se zajímal o teologii osvobození a navázal přátelství s jednou farností v Brazílii. Podle latinskoamerického vzoru se při liturgii více snažil o katechezi. Výrazný pokles účasti mládeže na liturgii koncem 90. let dovedl faráře k úvaze, vyhradit jeden kostel zcela jen pro slavení liturgie s mládeží. Zpočátku kostel sloužil jak farnosti, tak i jako Jugendkirche, až nakonec byl dán k dispozici jen pro liturgii a pastoraci mládeže. Dnes je prostor kostela přizpůsoben slavení liturgie s mládeží. Je členěn na část pro slavení bohoslužby slova a část pro slavení eucharistie (bývalý presbytář).

Do elipsy uspořádaný prostor bohoslužby slova v Jugendkirche Tabgha. V popředí v podlaze pramen vody.

Prostor pro bohoslužbu slova je řazením asi čtyřiceti židlí formován do elipsy. V jejím ohnisku na straně kostelního vchodu je umístěn ambon a v druhém ohnisku směrem

25

k oltářnímu prostoru vyvěrá při bohoslužbě malý pramen vody, protože „tabgha“ znamená sedm pramenů (v kostele jsou však jen dva, druhý je ve stěně uvnitř eucharistické kaple). Během adventu je v elipse blízko pramene umístěn ještě na stojanu adventní věnec. Mimo elipsu se nacházejí varhánky, odkud hudbou a zpěvem táhne varhaník zpěv celého shromáždění. Mimo elipsu, na pódiu stranou od ambonu, se ještě nachází promítací plátno.

Oltářní prostor v Jugendkirche Tabgha.

K zajímavým akcím Jugendkirche „Tabgha“ náleží již několik let vždy na podzim pořádaná soutěž „Jugendkulturpreis“. Na zadané téma (v roce 2010 to bylo „Kommen und gehen“) mají mladí lidé ve věku 14-28 let možnost soutěžit o hodnotné ceny ve čtyřech tvůrčích oblastech: hudba, poezie nebo próza, videová nebo powerpointová prezentace, výtvarné dílo (grafické dílo, obraz, fotografie, plastika). V listopadu pak díla přihlášená do soutěže hodnotí odborná komise a uděluje ceny. Nejlepší výtvory pak jsou vystaveny v Jugendkirche a nacházejí uplatnění v adventní a vánoční liturgii. Adventní mše v Jugendkirche „Tabgha“ využívající díla ze soutěže „Jugendkulturpreis“61 Nejprve bylo promítnuto video ze soutěže „Jugendkulturpreis“ 2010, zpodobňující životní běh člověka od narození do hektického světa, přes všední den, až po smrt jako přechod do věčného života znázorněného odletem letadla. Na to pak navázal předsedající kněz a využil tématu „Jugendkulturpreis“ jako úvodu do adventu: aby mohlo začít něco nového, musí zpravidla něco starého skončit.

Liturgické shromáždění během bohoslužby slova o 1. neděli adventní 2010. Kněz první zprava. 61

Této večerní mše jsem se zúčastnil o 1. neděli adventní 28.11.2010. V pátek předtím mi poskytl rozhovor tamní farář pro mládež Stefan Wiesel.

26

Následoval společný zpěv písně. Na klávesy hrál a přes mikrofon táhl zpěv výborný zpěvák. Poté přednesl předsedající vstupní modlitbu, text byl ale jiný než u předepsané modlitby. Pak byl přečten komentář ke čtení z Izaiáše a pak samotné čtení. Po něm řekl pár slov kněz a následoval společný zpěv další písně. Pak kněz přečetl příslušné evangelium z 1. neděle adventní. Následovalo uvedení písně ze soutěže „Jugendkulturpreis“, přičemž účastníci bohoslužby měli k dispozici její text. V té písni zpívala žena, že nežádá od Boha velká znamení v oblacích, ani zpěv andělského chóru, ale že ji stačí jen malá znamení. Toho se v následující promluvě chytil předsedající a řekl, že pro něho takovým malým znamením Božím nedávno bylo, když spatřil v neobvyklou dobu kvést nějakou rostlinu. Na konci promluvy kněz vyzval přítomné, aby si v následující chvíli na toto téma popovídali se svými sousedy. Krédo bylo nahrazeno písní a po ní následovaly přímluvy. Několik jich pronesl nejprve sám celebrant a pak připojili několik přímluv někteří z přítomných. Po skončení bohoslužby slova vyzval předsedající k přechodu do oltářního prostoru. Shromáždění vytvořilo kolem oltáře půlkruh a v tomto postoji setrvalo po celou eucharistickou část bohoslužby. Dvě ženy přinesly misku s velkými hostiemi a kalich a následovala příprava darů. Přednes preface a eucharistické modlitby knězem byl přerušován společným zpěvem aklamace, které byla vzata z již dříve zpívané písně. Text eucharistické modlitby byl jiný než oficiální. Velkou doxologii pronášelo s předsedajícím celé shromáždění.

Liturgické shromáždění kolem oltáře o 1. neděli adventní 2010.

Následovala modlitba „Otče náš“, pozdravení pokoje. Přijímalo se v zástupu u oltáře, kdo chtěl, přijímal i z kalicha (zde bych jako vhodnější viděl přijímat v půlkruhu vytvořeném již od začátku eucharistické části). Po přijímání následovala děkovná píseň, závěrečná modlitba a ohlášky příštího programu v Jugendkirche. Bohoslužba byla ukončena požehnáním a zpěvem písně. Po bohoslužbě byla příležitost k prohlížení výtvarných děl ze soutěže „Jugendkulturpreis“ vystavených v kostele a v jeho předsíni upravené na bar si člověk mohl popovídat s ostatními účastníky bohoslužby. 4.5 Bohoslužby v rámci projektu „find.fight.follow“ Projekt „find•fight•follow“ (ve zkratce též „fff“) patří dnes k největším projektům Katolické mládeže vídeňské arcidiecéze. Zrodil se, když si tým, připravující ve vídeňské farnosti Maria Treu pravidelné měsíční bohoslužby a P. Georg Sporschill SJ položili otázku, jak by dnes měly probíhat bohoslužby, aby je mladí skutečně vnímali jako slavení. Běžně říkáme, že 27

„slavíme“ liturgii, ale skutečná forma sotva odpovídá tomu, co si pod tím představují dnešní mladí lidé. Dobře to vystihuje výrok „Když chci slavit, nejdu přece do kostela“, který pronesla dívka pravidelně se účastnící bohoslužeb v kostele. Bohoslužebný projekt „fff“ se chce tedy trefit do dnešního prožívání mladých lidí.62 Bohoslužby find•fight•follow jsou směsí „pop-events“ a moderních bohoslužeb mládeže. Původně šlo o název prvních tří bohoslužeb konaných v roce 2003 jako velké akce (events). Z jednorázového projektu však vyrostlo celé hnutí, které se snaží v bohoslužbách vytvořit prostor, aby mladí ve svém vztahu k Bohu mohli popojít vždy o krok dále. Dodnes tyto bohoslužby navštěvují tisíce mladých lidí a pro mnoho farností jsou inspirací při přípravě jejich bohoslužeb. Bohoslužby find.fight.follow jsou koncipovány tak, aby byly zvláštním zážitkem. Přispívá k tomu pět prvků: mladá hudba, srozumitelná řeč, moderní technika, zajímavé metody a plné kostely. Nejprve je snaha přivést do kostela mladou hudbu (tedy rockovou a populární), jakou je slyšet z rádia, ale s křesťanským obsahem. Někdy se sáhne i po šlágrech, ale opatří se novým, křesťanským textem.63 Mluví se srozumitelnou řečí. Texty, modlitby, divadelní scénky, to všechno si píší mladí sami. Nesrozumitelná slova zde nemají žádnou šanci. Bohoslužba se slaví tak, jak slaví mladí lidé: s dobrou zvukovou aparaturou a působivými světelnými efekty. Technika zde pomáhá předat poselství. K vytvoření zážitku přispívají také zajímavé metody využívající moderní technologie: videosekvence, pouliční ankety, pantomimové sekvence, trojrozměrné brýle (brýle 3D), ankety dělané pomocí SMS. Bohoslužby find.fight.follow se neslaví v komůrce, ale v natřískaných kostelech s 1000 až 3000 nadšených účastníků. A ti pak přivádějí též své kamarády. 64 Takové bohoslužby jsou samozřejmě velmi náročné na přípravu, techniku a finance. To je též jeden z důvodů, proč se tyto mše nekonají pravidelně každou neděli, nýbrž maximálně jednou za měsíc, a to vždy jinde. Na rozdíl od běžných mší mládeže nejsou dílem všech zúčastněných, nýbrž pouze týmu vytvořeného pro konkrétní bohoslužbu. Při těchto mších se přijímá podobojí. Místo hostií se používá veka nakrájená na čtverečky o velikosti 2x2x0,5 cm. Se sv. přijímáním pomáhá celá řada pomocníků a pomocnic (něm. Kommunionhelfer/innen). A taková bohoslužba klade velké požadavky také na úroveň kněží, hudebníků a zpěváků, vyžaduje odborné zvukaře a osvětlovače.

Tak vypadá atmosféra při mších „find.fight.follow“ 62

Srov. G.M. JANSEN, „Jugendkirche Wien: Start eines ´heiligen Experiments´“, in Heiliger Dienst, 59 (4/2005), 246-253, zde 249. 63 Tři písně z řady fff-bohoslužeb (Freude; Your Love is Deep; Live) jsou dostupné též na www.myspace.com/findfightfollow. 64 Srov. „Über find.fight.follow“, www.findfightfollow.at/php/aboutfff.php [cit. 17.10.2008].

28

Na závěr si dovolím připojit hodnocení bohoslužeb find.fight.follow také na základě vlastní zkušenosti.65 Mše řady fff na první pohled připomínají show s hlučnou hudbou a spoustou světelných efektů. Nepodobají se mnoho běžné mši a přesahují přizpůsobení dovolená v Direktoriu pro mše s dětmi a ve směrnicích pro skupinové mše. Každá fff-bohoslužba je komponována tak, aby vše odpovídalo jejímu tématickému oblouku. Takže i eucharistická modlitba je zcela originální, bez větších změn jsou ponechána jen slova ustanovení. Něco podobného se na celocírkevní úrovni poprvé objevilo r. 1974, když byly vydány eucharistické modlitby „o smíření“ pro milostivý rok 1975.66 Představují první případ, kdy tématu není přizpůsobena jen bohoslužba slova a příp. též preface, nýbrž i celá eucharistická modlitba. Lze se ptát, zda by nebylo vhodnější pojmout tyto show-bohoslužby raději jako bohoslužbu slova a nikoli jako eucharistickou slavnost. Ale pořadatelům fff-mší záleží právě na „inkulturaci“ typického nedělního slavení, kterým je pro církev eucharistické shromáždění. Po účasti na fff-mši v Göllersdorfu se jeví, že by těmto mším prospěly i chvíle ticha (s meditací nad obrazem, písní či scénkou). Rovněž si lze klást otázku, zda taková mše na způsob show pomůže účastníkům navázat či obnovit vztah s Bohem: člověk může být až příliš soustředěný na efekty a být spíše konzumentem jako třeba na koncertě. Také se lze tázat, zda se vedoucím bohoslužby vždy daří vytvořit autentickou atmosféru odpovídající zvolenému tématickému oblouku, nebo ji jen hrají. Celkově však lze hodnotit mše řady fff jako pozitivní projekt, který může čas od času vytvářet alternativu k „normálním“ mším a může přilákat do kostela mládež, která se církvi spíše vzdaluje. Ta je vlastně pro pořadatele těchto mší jejich cílovou skupinou. Proto se také nekonají pravidelně každou neděli, ale sotva jednou za měsíc. 4.6 Bohoslužby smíření s žáky vyšších školních ročníků v Bollingtonu V salesiánském středisku pro duchovní obnovy v Bollingtonu (Macclesfield/Cheshire) se koná zajímavá liturgie smíření pro žáky vyšších ročníků katolických škol v Anglii.67 Charakteristické pro ni je to, že rozhřešení je udělováno bez osobního vyznání hříchů. K takové praxi smíření dostali salesiáni od diecézního biskupa povolení v 70. letech 20. století, kdy zde s těmito duchovními obnovami začali. Taková obnova trvá tři dny a k jejím vrcholům patří bohoslužba smíření a eucharistická slavnost. Obnovu vede tým animátorů. Prvního dne jsou žáci připravováni na bohoslužbu smíření prostřednictvím reflexe důležitých událostí svého dosavadního života doma, ve škole, mezi přáteli a na jejich cestě víry. Přitom jim animátoři pomáhají tím, že se sdílejí se svými vlastními životními zkušenostmi. Po této společné reflexi později pokračuje práce v malých skupinách, kde se žáci mohou otevřít a vyprávět svůj příběh. Druhého dne se žákům vysvětluje význam smíření a ilustruje se srozumitelnými příklady. Žáci jsou vedeni k tomu, aby udělali osobní zkušenost s převzetím odpovědnosti za své špatné jednání, aby dokázali odpustit a při následující bohoslužbě smíření přijmout Boží odpuštění nebo požehnání. Odpoledne po liturgii smíření se koná afirmace, která slouží k posílení sebedůvěry žáků. Při ní všichni účastníci skupiny říkají postupně o každém z nich samé pozitivní věci, které na něm vidí. Nakonec každý žák připraví pro každého malý sešitek s vyjádřením toho, čeho si na něm cení, v čem ho obdivuje a za co mu vděčí. Celá obnova pak vrcholí slavením eucharistie. Po ní ještě následuje party s tancem, hrami a karaoke. Den je zakončen modlitbou a třetího dne dopoledne žáci odjíždějí domů.

65

Spolu s několika studenty Jihočeské univerzity jsem se 25.1.2009 v obci Göllersdorf v Dolním Rakousku zúčastnil fff-mše Lachen geboten! s tématickým obloukem smíchu. 66 Česky in Eucharistické modlitby, s. 39-46. 67 Savio House Retreat Center v Bollingtonu jsem navštívil ve dnech 13.-19.6.2010.

29

Bohoslužba smíření s tématem „Dobré a špatné volby“. Toto téma tvořilo zlatou niť celé třídenní duchovní obnovy. Žáci dostali čtvrtku papíru, na jejíž levou polovinu si psali špatné volby a na pravou polovinu ty dobré. Tuto čtvrtku si přinesli i na bohoslužbu smíření. Ta měla strukturu kající bohoslužby, kterou vedl kněz. Ten přečetl podobenství o ztraceném synu (či milosrdném otci) z Lukášova evangelia, měl promluvu a po ní žáky povzbudil k přijetí Božího odpuštění a požehnání. Pak následovala část, kdy žáci předstupovali před jednoho ze dvou přítomných kněží a požádali ho buď o rozhřešení (pokud byli katolíci) nebo požehnání (pokud byli nekatolíci). Ještě předtím roztrhali polovinu čtvrtky papíru se špatnými volbami a cestou ke knězi ji vhodili do nádoby umístěné před oltářem.

Dívka cestou ke knězi pro rozhřešení nebo požehnání vhazuje do nádoby před oltářem roztrhané špatné volby

Při bohoslužbě se samozřejmě hodně zpívalo a téma bylo ilustrováno výtvarnými výtvory, které žáci připravili během přípravy na tuto bohoslužbu.

5. VÝZKUM POSTOJŮ MLÁDEŽE K SOUČASNÉ PODOBĚ LITURGIE KATOLICKÉ CÍRKVE A K PODOBĚ MŠÍ SLAVENÝCH S MLÁDEŽÍ V ČR Uvedený výzkum byl proveden účastníky semináře „Liturgie s mládeží“ na TF JU v jejich farnostech podle dotazníku uvedeného v příloze č. 1. Dotazník obsahoval 29 otázek. U většiny z nich mohli respondenti vybírat z několika předepsaných odpovědí, několik otázek bylo formulováno tak, že respondenti mohli odpovídat volně. Výzkum ukázal, že na posledně jmenované otázky bylo obrovské spektrum odpovědí, které se někdy jen málo liší a jejich statistické vyhodnocení je tak velmi komplikované. Proto by bylo i u těchto otázek vhodnější navrhnout větší množství pevně formulovaných odpovědí, ze kterých by si respondenti vybírali. 30

Dotazníkové šetření bylo provedeno na deseti místech (řazeno dle abecedy): Borovany (10 respondentů); Bystřice nad Pernštejnem (32 respondentů); České Budějovice: 1. společenství středoškolské mládeže při kostele Panny Marie na Piaristickém nám (29 respondentů); 2. společenství vysokoškolské mládeže při farnosti Sv. Vojtěcha, Č. Budějovice – Čtyři Dvory (20 respondentů); Českokrumlovsko, zvláště Kájov (20 respondentů); Dačice (6 respondentů); Nové Hrady (okr. Č. Budějovice – 7 respondentů); Praha 10 - Lipany (15 respondentů); Tábor a Klokoty u Tábora (13 respondentů); Třebíč (Katolické gymnázium a ZŠ TGM – 21 respondentů). Vyhodnocení výzkumu: Celkový počet respondentů byl 173, z toho 106 žen a 67 mužů. Věk respondentů se pohyboval v rozmezí 13 až 30 let. Cca. 17,5% respondentů studovalo základní školu, 45% střední školu, 26% vysokou školu a 9,7% již vykonává své povolání. Zbývajících 1,8% představují jiné kategorie (např. střední odborná učiliště). Cca. 65% respondentů navštěvuje (běžné) mše v neděli, o svátcích, někdy i ve všední dny, cca. 24% každou neděli a o svátcích, ostatní méně často (otázka 4). Pokud jde o návštěvu mší pro mládež (ot. 13) vypadá situace takto: cca. 34% se jich účastní méně než jednou za měsíc, 23% jednou měsíčně a častěji, 28% jednou týdně a častěji (v posledním případě jde pravděpodobně o účastníky středeční mše pro středoškolskou mládež v klášterním kostele na Piaristickém nám. a úterních mší ve farnosti sv. Vojtěcha ve čtvrti Čtyři Dvory v Č. Budějovicích), ostatní se nevyjádřili. Cca. 95% respondentů navštěvuje bohoslužby od dětství (ot. 5). Jako hlavní důvod účasti na mších uvedlo cca. 52% respondentů to, že se jich účastní rádi, cca. 16% kvůli rodičům (pravděpodobně žáci ZŠ), cca. 10% kvůli (výbornému) knězi a 7% kvůli kamarádům (ot. 6). Zhruba 72% respondentů navštěvuje častěji běžné mše, cca. 21% navštěvuje stejně často jak běžné mše tak ty pro mládež. Ostatní navštěvují více mše pro mládež (ot. 7). Přibližně 51% respondentů se raději účastní mší pro mládež, cca. 47% raději běžných mší ve farnosti, ostatní nevyjádřili preference (ot. 8). Z dotazovaných se jen 3 nikdy nezúčastnili mše pro mládež a jen 1 se nezúčastnil běžné mše ve farnosti (ot. 9 a 10). Cca. 70% respondentů se cítí být zapojeni do běžné mše ve farnosti (odpověděli ano a spíše ano), kdežto 28% ne nebo spíše ne. Ostatní se nevyjádřili (ot. 11). Pokud jde o pocit zapojení do dění při mších s mládeží (ot. 24) je spokojenost 87% (zahrnuje odpovědi ano a spíše ano), kdežto 13% se vyjádřilo negativně (odpovědi ne a spíše ne). Pozitivní vnímání vtažení do dění při běžné mši ve farnosti je poměrně překvapivé, když výzkumy v Německu a Rakousku mluví o propasti mezi mládeží a liturgií církve. Je si však třeba uvědomit, že se výzkum týká mládeže, která pravidelně a poměrně často chodí do kostela a tvoří jen malou část z celkového počtu pokřtěných mladých lidí. Cca. 77% respondentů se domnívá, že jim běžná mše ve farnosti pomáhá prohlubovat křesťanský život, kdežto 23% je opačného názoru (odpověď ne a spíše ne – ot. 12). Pokud jde

31

o tutéž záležitost u mší pro mládež (ot. 26), vyslovilo se pozitivně cca. 92% (odpovědi ano a spíše ano) a jen 8% negativně (odpovědi ne a spíše ne). Srovnáním těchto odpovědí vyplývá, že se mladí lidé domnívají, že jim mše pro mládež pomáhá více prohlubovat křesťanský život než běžné farní mše. Pokud jde o otázku hudebního žánru, který mladí poslouchají nejraději v rozhlase (ot. 14), pokryly odpovědi snad celý rozsah dnešní hudební scény. Nejčastěji byly zmíněny rock (33%), pop (28%), metal (7%), folk (5%), vážná hudba (4%), hip hop (3%), ostatní styly byly zastoupeny jen jednotlivě. Že by se moderní hudební žánry opatřené křesťanskými texty mohly uplatnit i při liturgii (ot. 15), by si dokázalo představit 64% dotazovaných (odpověď ano a spíše ano), 30% si nedokáže představit (odpovědi ne a spíše ne). Ostatní se nevyjádřili. Převažuje tedy názor ve prospěch uplatnění nových hudebních žánrů v liturgii. A většina dotázaných se domnívá, že je lepší při mši s mladými lidmi používat také bubny (73% - odpovědi ano a spíše ano), kdežto 24% je opačného názoru (odpovědi ne a spíše ne). Ostatní se nevyjádřili (ot. 16). Odpovědi svědčí o tom, že se mladým lidem i při liturgii líbí hudba s výrazným rytmem, který je dán právě užitím bubnů. Cca. 92% respondentů (odpovědi ano a spíše ano) je spokojeno s texty písní při bohoslužbách pro mladé a jen necelých 6% s nimi není spokojeno. Ostatní se nevyjádřili (ot. 17). Zhruba 91% respondentů se líbí i melodie písní zpívaných při liturgii s mladými (odpovědi ano a spíše ano), kdežto cca. 9% s nimi není spokojeno (odpovědi ne a spíše ne) - ot. 18. Z odpovědí na otázky 17 a 18 vyplývá téměř stejná spokojenost mladých jak s texty písní, tak i s jejich melodiemi. Pokud jde o to, z čeho se zpívá při bohoslužbách pro mládež (ot. 19), jednoznačně zvítězil zpěvník Hosana (55%), následují Koinonia (22%), Hlahol (12%) a jiné zpěvníky (7%). Ostatní se nevyjádřili. Na otázku č. 20, zda běžné uspořádání kostela (pevné lavice) vyhovuje mši slavené s mládeží, odpovědělo kladně cca. 50% respondentů (odpovědi ano a spíše ano) a 48% odpovědělo záporně (procentuální zbytek do 100 zahrnuje jiné odpovědi). Rozdělení respondentů do zhruba stejně velkých táborů by mohlo svědčit o tom, že pro ně má při liturgii větší význam spíše kázání obrážející svět mladých s jeho problémy a mladá hudba (srov. odpovědi na ot. 22, 23 a 25). Otázka č. 21, zda by atmosféře mší s mládeží prospěly podobné světelné efekty jako při diskotéce, vychází ze zkušenosti se mšemi z výše zmíněného projektu „find.fight.follow“. Použití takových světelných efektů se zde setkalo s rozhodným odmítnutím: 69% respondentů odpovědělo, že ne, 18% spíše ne a jen 9% se vyjádřilo kladně (odpovědi ano a spíše ano). Cca. 84% respondentů považuje kázání při mších pro mládež za oslovující (odpovědi ano a spíše ano) a jen cca. 16% je opačného názoru (odpovědi ne a spíše ne) – ot. 22. Na otázku 23, „co je podle tebe nejdůležitějším prvkem mládežnické mše“ dali respondenti celou škálu různých odpovědí. Po jejich poměrně obtížně proveditelném shrnutí lze říci, že zhruba 29% respondentů za nejdůležitější prvek mše pro mládež shodně považuje jak aktuální

32

kázání, tak i mladou hudbu. Pro 17% respondentů zde hraje nejdůležitější roli společenství mladých lidí, pro cca. 8% respondentů je to celková atmosféra bohoslužby, pro 6% respondentů je to zapojení do slavení liturgie a pro 5% respondentů to je „správný kněz“. Ostatní odpovědi byly méně zastoupené. Témata aktuální pro každodenní život nachází ve mších pro mládež (ot. 25) cca. 92% respondentů (odpovědi ano a spíše ano), zatímco jen 8% z nich se domnívá, že tomu tak není (odpovědi ne a spíše ne). Na otázku 27, co nejvíce oceňují na mších pro mládež, dali respondenti opět velkou škálu odpovědí. Nejvíce si zde respondenti cení společenství mladých lidí (31%), dále hudbu a texty písní (30%), otevřenost, klidnější, „pohodovější“ prostředí 15%, možnost podílet se na liturgii 13%, „správného“ kněze 7% a aktuálnost kázání 4%. Odpovědi na tuto otázku dávají tušit, že ji respondenti pochopili spíše jako otázku ohledně „prožitku“ mše s mládeží. Na otázku 28 „pokud bys mohl/a na mši pro mládež něco změnit, aby ti byla bližší, co by to bylo?“ bylo opět velké množství různých odpovědí, přestože 15% respondentů neodpovědělo. Z těch, co odpověděli, by 33% uspořádalo lavice (nebo židle) do kruhu, 19% by neměnilo nic, 19% by si přálo, aby se tolik neopakovaly tytéž písně a aby byla vyšší kvalita hudby, 15% by přivítalo větší zapojení do liturgie. Ostatní odpovědi nebyly statisticky významné. Výrazné přání po jiném než běžném pevném uspořádání lavic je v zdánlivém rozporu s odpověďmi na ot. 20. Je to pravděpodobně dáno tím, že s ostatními věcmi při mších pro mládež jsou spokojeni, tedy s kázáním, hudbou a písněmi, i když u nich by přivítali širší repertoár. Na poslední otázku v dotazníku „pokud bys mohl/a na běžné katolické mši změnit něco, aby ti byla bližší, co by to bylo?“ (č. 29) bohužel neodpovědělo 21% respondentů. Z těch, co odpověděli, by 25% chtělo novou hudbu, lepší písně a též jiné nástroje kromě varhan, 17% by neměnilo nic, 14% by chtělo lepší kázání, a shodně cca. 11% by přivítalo rodinnější prostředí a vytápění kostela. Ostatní odpovědi nebyly statisticky významné. Provedený výzkum ukazuje, že dotázané mladé lidi na mších pro mládež přitahují kázání s tématy obrážejícími problémy jejich každodenního života, mladá hudba (včetně bubnů), přitažlivá atmosféra ve společenství mladých a větší možnost činné účasti na slavení liturgie.

33

ZÁVĚR Kdo doprovází mladé lidi na jejich životní cestě víry, ten ví, že není snadné dosáhnout toho, aby se mladí lidé účastnili liturgie církve, zejména farní eucharistické bohoslužby. Co dělat? Na tuto otázku nám též mohou dát odpověď orientační rady pro slavení liturgie s mládeží v arcidiecézi Mnichov-Freising: DEVĚT ORIENTAČNÍCH RAD PRO LITURGII PŘIMĚŘENOU MLÁDEŽI 1 Liturgie je přiměřená mládeži, když se v ní mladí mohou setkat s Bohem. 2 Liturgie je přiměřená mládeži, když mládež a liturgie jsou vůči sobě navzájem otevřené. 3 Liturgie má pro mladé význam, když přijímá podněty z jejich života. 4 Liturgie je přiměřená mládeži, když místo a čas odpovídají danému podnětu. 5 Liturgie je přiměřená mládeži, když se mladí podílejí rozličnými způsoby na jejím utváření. 6 Liturgie je přiměřená mládeži, když mladí mohou získat zkušenost s jejím vedením a doprovázením. 7 Liturgie je přiměřená mládeži, když má charakter pozvání pro všechny. 8 Liturgie je přiměřená mládeži, když hudbou, řečí, a pohybem odpovídá estetice těch, kdo ji slaví. 9 Liturgie je přiměřená mládeži, když její symboly a rity oslovují mladé.68

68

Liturgie ist jugendgemäß, wenn ... Entfaltung der „Leitlinien für die kirchliche Jugendarbeit in der Erzdiözese München und Freising“, ed. Erzbischöfliches Jugendamt München und Freising (et al.), München: 2008.

34

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Církevní dokumenty: II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, konstituce o liturgii Sacrosanctum Concilium. In Dokumenty II. vatikánského koncilu, Praha: Zvon, 1995. KLÖCKENER, M., Dokumente zur Erneuerung der Liturgie, sv. 3, Kevelaer: Butzon&Bercker; Freiburg (CH) : Universitätsverlag, 2001. SACRA CONGREGATIO PRO CULTU DIVINO, De missis pro coetibus particularibus (instrukce z 15.5.1969), www.vatican.va/archive/aas/documents/AAS%2061%20[1969]%20-%20ocr.pdf.

Knihy: BAACKE, D. a FERCHHOFF, W., „Jugendkulturen“, in Lexikon der Pastoral, sv. 1, ed. K. Baumgartner a P. Scheuchenpflug, Freiburg i.Br.: Herder, 2002. Eucharistické modlitby, Praha: Liturgická komise Biskupské konference ČSFR, 1992. FOWLER, J., Glaubensentwicklung: Perspektive für Seelsorge und kirchliche Bildungsarbeit, München: Kaiser, 1989. FUCHS, W., „Konfessionelle Milieus und Religiosität“, in Jugendliche und Erwachsene ´85: Generationen im Vergleich. Studie im Auftrag des Jugendwerks der Deutschen Shell, sv. 1, Opladen: Leske und Budrich, 1985. Gottesdienst: Ein Beschluss der Gemeinsamen Synode der Bistümer in der Bundesrepublik Deutschland, Heftreihe Synodenbeschlüsse 16, Bonn: Sekr. d. Dt. Bischofskonferenz, 1975. HUBIG, C., „Wert“, in Staatslexikon: Recht, Wirtschaft, Gesellschaft, sv. 5, ed. GörresGesellschaft, Freiburg i.Br.: Herder, 7. vyd., 1989. Jugend im Gottesdienst. Leitlinien zur Gestaltung jugendgerechter und lebendiger Gottesdienste. Vypracovala Südtirols Katholische Jugend ve spolupráci s liturgickou komisí diecéze Bozen-Brixen, ed. Seelsorgeamt der Diözese Bozen-Brixen, Bozen: 1998. KNUPP, J., „Liturgie in der offenen Jugendarbeit“, in R. SCHMIDT (ed.), Offene Jugendarbeit (Benediktbeurer Beiträge zur Jugendpastoral 2). München: Don Bosco Verlag, 1990. KOLBE, F., Die Liturgische Bewegung, Aschaffenburg: Pattloch, 1964. LÄTZEL, M. Den Fernen nahe sein. Religiöse Feiern mit Kirchendistanzierten, Regensburg: Pustet, 2004, s. 27. Liturgie ist jugendgemäß, wenn ... Entfaltung der „Leitlinien für die kirchliche Jugendarbeit in der Erzdiözese München und Freising“, ed. Erzbischöfliches Jugendamt München und Freising (et al.), München: 2008.

35

REINTGEN, F., Das große Buch der Jugendgottesdienste, Freiburg i.Br.: Herder, 2009. SAK, P., Proměny české mládeže, Praha: Petrklíč, 2000. SAK, P., SAKOVÁ, K., Mládež na křižovatce, Praha: Svoboda Servis, 2004. SARTORE, D., TRIACCA, A. M., CIBIEN, C. (eds.), Liturgia, Cinisello Balsamo: Edizioni San Paolo, 2001. TOMKA, M., ZULEHNER, P.M, Religion im gesellschaftlichen Kontext Ost(Mittel)Europas, Ostfildern: Schwabenverlag, 2000. WAHL, H., „Psychologische Aspekte bei der Spannung zwischen Glaubensvorstellungen und liturgischer Praxis“, Diakonia 25 (1994): 159-166, zde 161. ZULEHNER, P.M. a DENZ, H., Wie Europa denkt und glaubt, Düsseldorf: Patmos, 1993. Diplomové práce: GUTWIRTHOVÁ, K., Mládež a liturgie: Problematika liturgie přizpůsobené mládeži a její některé moderní formy, České Budějovice: Teologické fakulta JU, 2008.

Články v časopisech: DEMEL, Z., „Liturgie s mládeží v německé jazykové oblasti“, in Studia theologica 39, roč. XII (1/2010). FRIESL, C., „Die postchristliche Jugend: Herausforderung für Kirche, Gemeinde und Liturgie“, Heiliger Dienst 1 (1995). FRIESL, C. „Tausend Leben könnt´ ich leben: Werthaltungen und Lebensstile österreichischer Jugendlicher in der modernen Gesellschaft“, Heiliger Dienst 1 (1995). JANSEN, G.M., „Jugendkirche Wien: Start eines ´heiligen Experiments´“, in Heiliger Dienst, 59 (4/2005). „´Junger Wein ...´. Der ´Jugendkongress Gottesdienst´ in Stegen – ein Anfang“, in Gottesdienst, 21 (1987). KLÖCKENER, M., „Die entfremdete Beziehung zwischen Jugendlichen und Liturgie, Liturgisches Jahrbuch 39 (1989). RENNINGS, H., Römische Studiengruppe ´Jugend und Liturgie´, in Liturgisches Jahrbuch 37 (1987), 129-130.

36

Internetové zdroje Richtlinien der Deutschenbischofskonferenz für Meßfeiern kleiner Gemeinschaften (Gruppenmessen), http://www.drs.de/fileadmin/Rechtsdoku/4/2/4/71_03_02.pdf . Fotodokumentace k bohoslužbě slova o 4. neděli adventní 2008, www.flickr.com/photos/ mishell_wendl_1968/sets/72157611559720504 [cit. 7.7.2009]. Fotodokumentace k slavnosti eucharistie 9.11.2008 k výročí posvěcení Lateránské baziliky www.flickr.com/photos/mishell_wendl_1968/sets/72157608865786139. Jugendkirche Wien, http://www.jugendkirche.at/ort.html. Resumé knihy „Proměny české mládeže“ (3/5), http://www.insoma.cz/index.php?id=3&d_1=book&d_2=resume_cs&d_3=&n=5. SAK, P., SAKOVÁ, K., „Mládež na křižovatce – Resume“ [cit. 11.10.2008], http://www.insoma.cz/index.php?id=resume_cs&d_1=book_2. TABGHA - JUGENDKIRCHE OBERHAUSEN, „Was uns wichtig ist“, www.jugendkircheoberhausen.de/UEber-TABG.19.0.html. Tři písně z řady fff-bohoslužeb (Freude; Your Love is Deep; Live), http://www.myspace.com/findfightfollow. Über find.fight.follow, http://www.findfightfollow.at/php/aboutfff.php.

37

Příloha č. 1:

Dotazník ohledně výzkumu týkajícího se slavení liturgie s mládeží

1) Pohlaví:

□ muž

□ žena

2) Věk:

3) Druh školy či povolání:

4) Jak často navštěvuješ mše? (zakřížkuj jednu z uvedených možností!) □ V neděli, o svátcích, někdy i ve všední dny

□ Každou neděli a o svátcích

□ Asi tak 2krát měsíčně

□ 1krát měsíčně a méně

5) Navštěvuješ bohoslužby od dětství?

□ Ano

□ Ne

6) Uveď hlavní důvod, proč chodíš na mše (zaškrtni max. 2možnosti!) □ Kvůli rodičům, prarodičům, nebo jiné osobě z rodiny

□ Kvůli kamarádům, partě

□ Kvůli knězi, katechetce, nebo jiné osobě činné v církvi

□ Protože se mší účastním rád/a

□ Nevím □ Jiné (uveď!):

7) Navštěvuješ více mše: □ Pro mládež

□ Běžné mše ve farnosti

□ Zhruba stejně

(Pokud navštěvuješ jiný typ mší, např. dětské, napiš ho za závorku a nadále je v dotazníku ber jako běžné mše ve farnosti)

8) Navštěvuješ raději mše:

□ Běžné ve farnosti

□ Pro mládež

9) Navštívil jsi někdy mši pro mládež? □ Ano (pokud ne, nevyplňuj otázky č. 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28)

10) Navštívil jsi někdy běžnou mši ve farnosti?

□ Ano

(pokud ne, nevyplňuj otázky č. 11, 12, 29)

38

11) Cítíš se při běžné mši ve farnosti zapojen/a a vtažen/a do dění? □ Ano

□ spíše ano □ spíše ne □ ne

12) Pomáhá ti běžná mše ve farnosti prohlubovat křesťanský život? □ Ano

□ spíše ano □ spíše ne □ ne

13) Jak často navštěvuješ mše pro mládež? □ Méně než 1krát za měsíc

□ 1krát za měsíc a častěji

□ jednou týdně a častěji 14) Uveď, kterou hudbu (hudební styl), co je slyšet v rádiu, máš nejraději?

15) Myslíš, že by se ta hudba mohla hrát při mši s mládeží, kdyby měla křesťanský text?

□ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

16) Je lepší, když se při mši s mládeží používají též bubny? □ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

17) Líbí se Ti texty písní, které se zpívají při mších s mládeží? □ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

18) Líbí se Ti melodie písní, které se zpívají při mších s mládeží? □ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

19) Které zpěvníky se používají při mších s mládeží, kterých se účastníš? □ Hosana

□ Koinonia

□ Hlahol

□ jiný

20) Myslíš, že běžné uspořádání kostela (pevné lavice) vyhovuje mši slavené s mládeží? □ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

21) Prospěly by atmosféře mší s mládeží podobné světelné efekty, jako se používají na diskotéce? □ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

22) Oslovují Tě kázání při mších s mládeží? □ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

23) Uveď, co je podle Tebe nejdůležitějším prvkem mládežnické mše, aby byla zajímavá?

24) Cítíš se při mši pro mládež zapojen/a a vtažen/a do dění? □ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

25) Vyskytují se ve mši s mládeží témata aktuální vzhledem k životu, jak Ty ho prožíváš? 39

□ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

26) Pomáhá ti mše pro mládež prohlubovat křesťanský život? □ Ano

□ spíše ano

□ spíše ne

□ ne

27) Uveď, co nejvíce oceňuješ na mších pro mládež!

28) Pokud bys mohl/a na mši pro mládež změnit něco, aby ti byla bližší, co by to bylo?

29) Pokud bys mohl/a na běžné katolické mši změnit něco, aby ti byla bližší, co by to bylo?

40

Příloha č. 2: Rozhovor se Stefanem Wieselem, farářem v Jugendkirche „Tabgha“ v Oberhausen (Rozhovor nahrán 26.11.2010 v Jugendkirche Tabgha)

Zdeněk Demel (ZD): Jak vznikla Jugendkirche Tabgha? Stefan Wiesel (SW): Jugendkirche Tabgha vznikla ze dvou proudů ve městě Oberhausen. Jednak to byla farnost Krista Krále, která dala svůj kostel k dispozici mladým města a jednak katolický úřad pro mládež v Oberhausen pod vedením tehdejšího kněze pro mládež a referenta pro mládež ve městě, kteří se zabývali myšlenkou, jak mládež znovu uvést do kontaktu s kulturou evangelia a církví. První iniciativou byl dotazníkový průzkum mezi žáky středních škol v Oberhausen, ten byl vyhodnocen a celý projekt byl ve své počáteční fázi doprovázen komisí pro mládež při Německé biskupské konferenci.

ZD: Kde hledala Jugendkirche Tabgha svou inspiraci? SW: Jako inspirace sloužily různé základní ideje, které souvisely také s osobní historií jednotlivých zakladatelů. Jednou inspirací byla Latinská Amerika a otázka teologického přístupu z hlediska inkulturace, tedy otázka, jaká je skutečná situace mladých a jaké jsou kultury mládeže (není jedna, ale mnoho kultur mládeže), a jak je to s kulturou evangelia, jak tyto kultury přivést dohromady a jak by se mohly vzájemně obohacovat. Tento rozměr přinesl tehdejší farář, který udělal silnou zkušenost v Latinské Americe. Na druhé straně udělal dříve silnou zahraniční zkušenost tehdejší kněz pro mládež v Oberhausen, který jako mladý žil a též studoval v USA a byl velice ovlivněn tamní církví. Získal tam také hodně inspirace pokud jde o misii, předávání (komunikaci) víry a pokud jde o budování pohostinné farnosti. A staral se, jak by se to mělo přenést do německé církve.

ZD: Podařilo se naplnit záměr, odhalit zde mladým nové přístupy k církvi a k její víře? SW: Zde stále platí základní předpoklad, že my nejsme žádnou stálou farností, a proto pracujeme formou projektů. To je oblast, na kterou se lze těžko ptát a kterou je těžké dokazovat, protože máme zkušenost, že mladí se jen velmi těžko vážou. Proto my vědomě nemáme jako cíl vázat mladé na náš projekt, spíše se nám jedná o nabídkovou pastoraci. Tedy snažíme se něco mladým nabízet, zcela konkrétně naši víru, podle francouzské pastorační metody „nabízet víru“, německy doslova „navrhovat víru“, což ale dnes v němčině zní velmi

41

negativně. Pracujeme tedy s projekty, do kterých jednak chceme vzít něco z kultur mládeže a jednak to přivést do kontaktu s kulturou evangelia anebo animovat mladé, aby přinesli též něco z jejich kultur a staráme se, co k tomu můžeme nabídnout z kultury evangelia. K tomu je mnoho různých projektů. Jedním z těch velkých, který právě teď probíhá, je soutěž o ceny v oblasti kultury mládeže zvaná Jugendkulturpreis. Tento projekt, který vrcholí vždy koncem listopadu, zve mladé, aby se tvořivě konfrontovali s určitým tématem: mohou sami zkomponovat hudbu, mohou malovat obrazy, tvořit sochy a fotoinstalace, mohou sami napsat texty nebo natočit video na téma, které navrhneme. Daří se nám získat hodně peněz od sponzorů na ceny, vybereme nejlepší výtvory mladých, uspořádáme velkou večerní akci a pak v kostele výstavu uměleckých děl mladých. Ta výstava se pak stává součástí adventní a vánoční doby, v každé adventní bohoslužbě se pak objeví alespoň jedno umělecké dílo mladých a stane se součástí zvěstování při bohoslužbě. Způsob, jak mladí vidí svět, způsob, kterým se mladí angažují, se stává částí liturgie a buď získává teprve v liturgii svůj náboženský výklad, nebo mnohá díla už mají předem samy o sobě výklad na náboženské rovině. Například letos je to téma Přijít a jít (Kommen und gehen). K tomu měli co do interpretace mladí různé přístupy, mnozí to pojali jako téma běhu života, jiní to pojali dobře adventně, jiní nepřišli se žádným explicitním výkladem, ale jednoduše hledali, jak se v jejich všedním životě vyskytuje téma Přijít a jít a co to znamená pro ně osobně. Tedy naší základní myšlenkou je nabídnout mladým téma, které oni sami reflektují, my se můžeme z jejich reflexe učit a přijít se svou reflexí evangelia a tak vejít do dialogu.

ZD: Jak budujete mosty mezi životním světem mladých a křesťanským poselstvím? SW: I tady zůstává to velké heslo „pracujeme v projektech“ a máme tedy různé přístupy, např. v roce 2009 jsme k tomu zkusili přistoupit z pohledu zážitkové pedagogiky. Instalovali jsme v kostele lanové centrum (Hochseilgarten), to je tedy zařízení na lezení, traverzová konstrukce a v této konstrukci byla různá lezecká stanoviště a lezecké prvky. To je toho času v mládežnické kultuře, ve volném čase, velmi žádané, je velmi mnoho komerčních lanových center, i zde v Oberhausen, kde mnoho mladých tráví svůj volný čas. Vzali jsme prostě vážně, že mladí ve svém volném čase hledají tuto extrémní zkušenost, a dali jsme jim možnost prožít ji v kostele. Řekli jsme si, že vědomě uděláme ten krok a že to získá (nový) smysl tím, že se to bude nacházet v prostoru kostela. Zároveň jsme ještě mladým nabízeli výklad, vždy s ohledem na řečové možnosti a milieu skupiny. U lezení jde přirozeně vždy o základní otázky důvěry, sebedůvěry, na co se spoléhám, co je mi v životě oporou, kde jsou mé hranice, jak zacházím s hranicemi, hraniční zkušenosti, mohu, smím, musím je akceptovat? A do této 42

oblasti jsme vnesli silný duchovní rozměr. Jde jak o přístup ze strany tělesnosti, tedy oni musí zakusit své tělo, a svou životní, tělesnou zkušenost získají skrze duchovní výklad; to se zčásti může dít ještě na konci především pomocí evangelních textů. Ale v případě mladých, kteří jsou hodně vzdáleni církvi, se snažíme tyto texty spíše volně přetlumočit, dát jim duchovní výklad, abychom je příliš nepřetěžovali. Tak jsme v této oblasti oslovili mnoho mladých, kteří skutečně byli osloveni spíše na tělesné rovině nebo prostě skrze lezení, kteří by nikdy sami od sebe nepřišli do kostela, ale na lezení do kostela přišli. Byli samozřejmě osloveni i prostřednictvím škol, prostřednictvím poraden pomáhajících mladým při hledání povolání (Jugendberufshilfe), nebo přes různé skupiny, které jsou vlastně církvi vzdálené, které se však na této rovině nechaly oslovit. Šlo tedy o nízkoprahovou nabídku, ale zároveň o tak bláznivou nabídku, že mladí vlastně nepočítali s tím, že je možné jít do kostela lozit. Využili jsme tento moment překvapení k tomu, abychom je přilákali.

ZD: V kterém roce to bylo? SW: Bylo to v roce 2009 a v Jugendkirche Tabgha to trvalo 9 měsíců. Šlo o projekt, který se v Jugendkirche Tabgha poprvé uskutečnil v r. 2006 jen po dobu 10 dní. A potom v r. 2009 a 2010 byl uskutečněn diecézní projekt, kdy diecéze Essen opatřila lanové centrum, které putovalo po diecézi v místech s pastorací mládeže. Lanové centrum bylo postaveno v jednom kostele, pak zase rozebráno a přemístěno do dalšího kostela. V Jugendkirche Tabgha bylo během 9 měsíců roku 2009 osloveno celkem 1800 mladých.

ZD: Přišly i celé školní třídy? SW: Ano, bylo zde mnoho školních tříd. Právě též z oblasti Förderschulen,69 tedy ze zvláštních škol, ale také náboženské kurzy gymnázií, měli jsme zde třídy z 2. stupně základních škol (Hauptschulen), z povšechných škol (Gesamtschulen), potom mladé, kteří odmítají chodit do školy, dlouhodobě nezaměstnané mladé lidi bez ukončeného vzdělání, pro které jsme měli mnoho motivačních kurzů ve snaze přivést je k zamyšlení nad sebou a k poznání jejich hranic a k rozvinutí jejich silných stránek.

ZD: Pracujete s mladými i v malých skupinách? SW: Co znamená pracovat v malých skupinách?

69

Organizační forma 5. a 6. roku školy, zaměřující se na určité předměty.

43

ZD: Slyšel jsem např. kritické hlasy k vídeňskému projektu find.fight.follow. Ten přitáhne na mši 1000, 2000 i 3000 mladých lidí, ale někteří říkají, že hlavní problém je přitáhnout mladé do života církve a že to se může podařit jen v malé skupině. SW: Pro Jugendkirche Tabgha není rozhodující, a myslím, že ani pro projekt find.fight.follow ve Vídni, mít nejprve úmysl vázat mladé lidi k stálému angažmá jako ve farnosti, tedy podle principu, „když sem chodíš, musíš se i angažovat, a když se neangažuješ, tak k tomu nepatříš“, nýbrž my se skutečně chápeme jako projekt, který dělá nabídky. Přitom se ovšem může stát, že mladí řeknou, já se tu cítím dobře, chtěl bych se nějak zapojit, nacházím zde prostor, kde mohu klást otázky, kde bych chtěl prohloubit svou víru; z toho pak mohou povstat jednotlivé skupiny. Např. po poslední pouti do Taizé se vytvořila malá skupina mladých, kteří říkali: „v Taizé jsem byl týden konfrontován se svou vírou, viděl jsem, kolik mám otázek a pozoroval jsem, že lidé, s kterými jsem byl pohromadě ve skupině, mi pomohli nejprve formulovat otázky a pak hledat a nacházet odpovědi“. Ti se teď víceméně v pravidelném dvouměsíčním intervalu scházejí k rozhovoru o víře. To sice tou cestou do Taizé nebylo zamýšleno, ale je to prostě možné a když to vznikne, pak to samozřejmě podporujeme. Přirozeně máme i lidi, kteří jsou zde každou neděli, kteří chodí pravidelně, ale pravidelnost může u mladých znamenat i to, že přijdou jednou za měsíc, za 2 měsíce, jednou za rok, že přijdou tehdy, když se cítí dobře ... . Vidíme, že situaci mladých neodpovídá, aby se hned vázali, ale že jsou ve stavu velkého hledání a jsou společensky silně zapřaženi, protože školní systém, studijní systém, volný čas na ně klade velké nároky, takže možnosti jejich angažování jsou velmi ohraničené.

ZD: Jaké ovoce přinesla Jugendkirche Tabgha pastoraci mládeže velkoměsta během své desetileté historie? SW: To je velmi komplexní otázka (smích). Jakožto projekt Jugendkirche stále stojíme v diskrepanci očekávání ... . Je část křesťanů, kteří říkají: „Tak ani Jugendkirche Tabgha nedokázala připoutat mladé k církvi“. Pak je přirozeně otázka: „Posuzuji ovoce podle kvantity, kolik mladých opět našlo cestu zpět do církve?“ Pro tyto křesťany odpověď zní: „Jugendkirche to nedokázala“. Ale Jugendkirche Tabgha si nikdy nedělala nárok, vázat na sebe mladé, ale vždy se chápala, řeknu to úplně tradičně, jako misijní stanice, ne s úmyslem vytvořit farnost, nýbrž vstoupit do komunikace víry. A potud je přirozeně těžké sklízet ovoce. Je to jako v evangeliu, jeden zasévá a jiný bude sklízet. Ale myslím, že zde z toho mála vyrostlo nekonečně mnoho ovoce. Je to měřitelné ovoce: skutečně se zde někteří mladí nechali pokřtít. Ovocem je též to, že se mladí sice zčásti vůbec oficielně nehlásí, ale občas nás 44

potkají a o těch impulzech, které zde dostali, vyprávějí dále ostatním a o svou zkušenost víry se dělí s ostatními. Jsou mladí, kteří znovu přijdou do kostela teprve po létech a řeknou: „Už jsem s církví jednou skončil, pak jsem se ale v Jugendkirche Tabgha setkal s vaším projektem a našel nový přístup k církvi“. Jsou mladí, kteří jsou aktivní ve své farnosti třeba jako ministranti nebo vedoucí ministrantů, každou neděli konají svou liturgickou službu ve svém farním kostele. Ti přijdou na večerní mši do Jugendkirche Tabgha každou neděli nebo jednou za měsíc a říkají: „Já se každou neděli angažuji ve své farnosti, ale tady chci načerpat něco pro sebe“. Jugendkirche Tabgha se stejně od počátku chápala jako čerpací stanice. Jako místo, kam mohou mladí přijít, mohou natankovat, ale také mohou zase odejít. U čerpací stanice se nikdy neví, jak daleko auto s načerpaným benzínem dojede. Zůstáváme místem, které je samozřejmě vděčné za každou zpětnou vazbu, ale neobdržíme každé ovoce, které z toho vyroste. Přirozeně že během těch deseti let z Jugendkirche Tabgha a její základní myšlenky něco vzniklo, jako třeba v německém jazykovém prostoru, že se přes Oberhausen do některých jiných diecésí i evangelické církve rozšířila základní idea: hledat místo, kde se setkávají kultury mládeže s kulturou evangelia. Tak vznikly např. Jugendkirche ve městech Vídeň, Frankfurt, Limburg, Münster a v mnoha jiných městech též, které podle stejného základního principu vstoupily do komunikace s mladými. Myslím, že to je jedno velké ovoce z mnoha. Opět zde nejde o to, přesazovat všude princip Tabgha v poměru jedna ku jedné, ale vždy ho přizpůsobit místním poměrům. To v diecézi Essen trvalo trochu déle, ale někdy je to jako s prorokem ve vlastní zemi. V diecési Essen se základní myšlenka Jugendkirche rozvinula teprve v souvislosti s přestrukturováním diecése v roce 2005, takže v jednotlivých městech jsou jen projekty v duchu Jugendkirche nebo střediska pastorace mládeže. Zde se ještě trochu přeme o pojmosloví, ale to nakonec není tak důležité jako obsah. Důležité ale je, že se vytvořila místa, kam mohou mladí dlouhodobě chodit a že i při klesajících počtech mladých existují místa, kde mohou zažít církev ve společenství svých vrstevníků, protože jinak situace církve budí dojem, že jde o akci seniorů nebo rodin, kde však mladý člověk nemá žádné místo. Klasické farní bohoslužby se v neděli neúčastní žádní mladí a když se mladý člověk zajímá o víru církve, vidí vždy jen přestárlé společenství.

ZD: Jaké misionářské působení má Jugendkirche Tabgha? SW: Myslím, že podstatné misionářské působení Tabghy spočívá v tom, dát mladým odvahu a aby pro sebe objevili, že církev a svět nejsou dva zcela rozdílné světy, že tedy Bůh je někdo, koko lze potkat nejen v církvi, ale že je třeba ho potkat i v realitě světa. A myslím, že 45

misionářské působení je to, když mladí mohou tuto stopu ve svém životě odkrýt, že neexistuje klasické odtržení, ale že existuje Bůh, který se vyskytuje v jejich životě, v jejich všedním dnu. Je-li ústřední myšlenkou, aby mladí byli osloveni skrze Jugendkirche Tabgha, pak snad lze toho vidět hodně.

ZD: Jsou i kritické pohledy na práci Jugenkirche Tabgha? SW: Samozřejmě, že existují i kritiky tohoto projektu. Jugendkirche, která jde až do hraničních situací a rozvíjí projekty, které mnohdy působí drze nebo zcela neobvykle, má přirozeně též vždy kritiky. Tedy, okamžitě je tu např. otázka: „Smí se to?“ (smích). Když vezmu projekt z letošního jara, kdy jsme v postní době ztvárnili evangelium pomocí dílů ze stavebnice Lego, nafilmovali to a pak bylo zvěstování evangelia v liturgii za pomoci „Legovideí“ (Stop-Motion-Film). Nedostal jsem od nikoho sice žádnou stížnost, ale přirozeně se zas vyskytli kritici, kteří říkali: „Není do dětinské?“ nebo „Je to důstojné liturgie?“ Myslím, že se odpověď asi nachází ve filmu samém, kde lze objevit, jak velice jsou mladí schopní poselství evangelia, jistě i velmi neobvykle, přesazovat a vyjadřovat svou vlastní řečí. To sice každému „nesedí“, ale je to pro mne, tak věřím, vždy misionářská komunikace víry a ta si vždy žádá odvážné cesty. Přirozeně, že jsme vždy znovu tázáni, jaký to má úspěch. - Kritika Jugendkirche tedy zůstává a přichází vždy z venku. Zároveň mají někteří starost, že přetahujeme mládež z jiných farností. Jak už bylo řečeno, neodpovídá to skutečnosti, protože většina mladých se stejně neúčastní farního života. A ti kteří se ho účastní a přicházejí k nám, ze svých farností skutečně neodcházejí. Do Jugendkirche přicházejí čerpat a to, co tady načerpají, zase přinášejí do svých farností. Kritika samozřejmě trvá ze silně konzervativní strany, která si myslí, že to všechno by se v kostele nemělo dít, ale zde je velmi těžké vést rozumnou diskusi.

ZD: Přišly kritiky i ze strany mladých lidí? SW: Existuje anonymní masa kritiků, to pro lidi může být důvod novinových zpráv. Říkají, že to už není katolické. Z této zálohy, tak říkajíc, pak i písemně komunikují uvnitř existujících katolických struktur nebo i v tisku. Ale jinou kritiku jsem za toho tři a půl roku, co jsem tady, nezažil. Přirozeně, že dochází ke střetům, lze slyšet „ano, on tu dělá něco jiného než ostatní“, ale že bych zažil skutečné osočování, to ne.

46

ZD: Co Vám osobně přinesla práce v Jugendkirche? SW: Pro mě je práce v Jugendkirche absolutně obohacující, protože velice často zažívám, že nejde tolik o to, co musím pro mladé dělat, ale že když s mladými vedu rozhovory, když mezi námi dochází k výměně, tak jsem velmi obdarováván, protože skutečně skrze jejich otázky, odpovědi, příspěvky mně docela hodně dávají ze své víry, ze své zkušenosti a mne samotného mnohdy přivedou na stopu, kde si řeknu: „No, podívej se, dostáváš toho velice hodně“. Hodně se mi toho vrací z jejich zkušeností víry, z jejich otázek a tím také z jejich důvěry, kterou projevují mně samému nebo našemu malému týmu. Velmi často se cítím jako obdarovaný a mám také radost, že v posledku to znamená výzvu, každodenně dělat překladovou práci; tu nedělám jen já, ale jde vlastně o interpretaci, která žije z lidí, kteří spolu komunikují a tím nacházejí společnou řeč, společné hodnoty, je to tedy docela dialogická a živá práce.

ZD: Kdo se účastní přípravy různých liturgií zde v Jugendkirche? SW: V současné době je to v podstatě tak, že v největší míře je nedělní liturgie připravována mnou, jako knězem, ovšem s požadavkem, aby v liturgii byly vždy dialogické prvky. Takže nejde o liturgii předsedajícího v klasickém smyslu, ale buď je místo kázání rozhovor o víře, takže je možnost vzájemné výměny, nebo může též být nějaký vstup do bohoslužby, aby se vidělo, z jakých životních situací a světů pocházejí lidé, kteří se právě sešli. Ale jde např. též o to, aby prvky, které přinesli nebo jmenovali mladí ze světa hudby, tedy hudební videa nebo aktuální písně, aby s nimi též mohli vstoupit do bohoslužby, aby se vidělo, kolik náboženského poselství je skutečně přítomno v tomto světě a kultuře mladých. Kromě toho se snažíme pořádně s mladými připravit alespoň význačná období (liturgického roku), tedy Vánoce a Velikonoce. V této době pracujeme na tzv. projektu Velikonoce, připravujeme liturgie dní Svatého týdne a Velikonoc a pracujeme na projektu Vánoce, kde jde hlavně o to, připravit společně s mladými půlnoční mši. To znamená, že mladí přicházejí o nedělích odpoledne na 2 hodiny a společně připravují bohoslužby. A kromě toho existuje možnost, že se mladí sejdou jako jednotlivý tým nebo k jednotlivé bohoslužbě a společně pak pracují na přípravě.

ZD: To znamená, že přijdou mladí, kteří chtějí nebo zde pro to existuje liturgický kroužek? SW: Není to žádný stálý kroužek, ale je stále nově utvářený, protože stále přicházejí noví mladí a jiní zase odcházejí. Teď je např. naše očekávání spojeno s tím, že o příští neděli, o 1. neděli adventní, kdy znovu vstupujeme do projektu Vánoce, se již ohlásilo několik mladých, kteří se zúčastnili soutěže o Jugendkulturpreis, že se letos poprvé také chtějí zapojit, že se na 47

projektu Vánoce chtějí podílet jednak svým soutěžním dílem a jednak i svými zkušenostmi a chtějí také spolupracovat na přípravě. Nikdy nevím, kdo přijde, je to otevřená nabídka. Ale nikdy jsem tu neseděl sám, vždy jsou zde mladí, kteří také přijdou.

ZD: A teď o 1. neděli adventní bude něco zvláštního na liturgii? SW: Ano, bohoslužbu uspořádáme s využitím dvou děl ze soutěže Jugendkulturpreis. Jedno je videoklip k tématu Přijít a jít, v němž se mladí konfrontují s tématem věčný kruh, tedy s životním během mezi narozením a smrtí, a mezitím s otázkou, jak Bůh ke mně může přicházet. Mezi jiným je tato skutečnost vidět ve scéně z nádraží, kde jde o příjezd a odjezd. S tím tedy vstoupíme do liturgie. Pak bude do středu pozornosti postaven adventní věnec jako věčný kruh, opět jako připomínka životního běhu, bude požehnán a zapálí se na něm první svíce. Pak přijde po evangeliu na řadu jako druhý příspěvek píseň s klavírním doprovodem, kterou na téma Konečně jít složila jedna mladá žena, kde jde podobně jako v evangeliu o tématiku, že není třeba, aby začalo vždy něco nového, ale že se něco jiného změnilo. Ve své písni zpívá např. o věci, kterou je třeba spojovat se zármutkem: že změna někdy spočívá v tom, že zármutek zmizí. Tak nemusí být hned všechno nové, ale stačí, že zármutek už je pryč. Podobně, jako tomu bude v nedělním evangeliu, že nakonec přijde Syn člověka ... A pak je zde skutečně otázka, které je třeba se též učit z evangelního podobenství o fíkovníku: když fíkovník vyhání listy, pak nastává něco nového. Ale to nové tu opět není hned, ale nejprve musejí vzejít poupata. A též zde jde o to, uvést do dialogu řeč mladých s řečí evangelia a jeho obrazy, a to se pak ještě bude dít společně s mladými při liturgii.

ZD: Proč se v Jugendkirche Tabgha zaměřujete právě na nedělní eucharistickou liturgii? SW: Od začátku jsme si v Jugendkirche Tabgha říkali, že rozhodující bude nedělní slavení eucharistie, protože eucharistie je středem a vrcholem křesťanského společenství. Tím máme přirozeně nejvyšší formu liturgie též jako výzvu pro mladé. A přirozeně je nám též jasné, že jsme tak postavili překážku pro ty, co jsou církvi vzdálení, když hned vstupujeme do nejvyšší formy. Současně jsme ale udělali zkušenost, že je mnoho mladých, které bych vždy označil za duchovně hledající, kteří nějakým způsobem hledají eucharistickou slavnost, kde by se mohli znovu nalézt. Přičemž přirozeně víme, že v jiném (školním) prostředí nemůžeme slavit přímo eucharistii, ale bohoslužbu slova jako školní bohoslužbu, kdy jsem vděčný, že s nějakou Förderschule se po půl roce mohu společně pomodlit „Otčenáš“, protože už též není známý. Pro neděle jsme se rozhodli vzít existující řád liturgických čtení, tzn. slavíme každou neděli s těmi texty, které předepisuje liturgie církve. Neděláme žádné tématické bohoslužby (....), ale 48

neděli co neděli se řídíme podle toho, co předkládá liturgie církve. A zcela vědomě říkáme, že je to součást inkulturace, když totiž to, co má církev a její liturgie k nabídnutí, vnášíme do skutečné situace mladých. Nadto máme liturgii rozdělenou do dvou částí, totiž na bohoslužbu slova a slavnost eucharistie. Tak se liturgická obec každou neděli shromažďuje nejčastěji sedíc ve tvaru elipsy příp. kruhu kolem Božího slova a ambonu, takže v první části znovu stojí ve středu slovo. K přípravě darů se ve stoje shromáždíme se všemi přítomnými kolem oltáře, abychom pak společně slavili eucharistii. Hodně nám ale záleží na tom, aby tyto dvě části, které předepisuje liturgie, byly přece jen chápány jako jeden celek. Opět se zde přirozeně snažíme vidět, jak i tématicky spojit eucharistickou část s tématem bohoslužby slova. Jako docela jednoduchý a přitom většinou dobrý prvek k tomu slouží aklamace v eucharistické modlitbě, s kterými se počítá přinejmenším v některých církvích v misálech v národních jazycích. V Německu bohužel jen prvotně při mších slavených s dětmi a mladými, a jsou zde uvedeny jako volba. Pracujeme ponejvíce se zpívanými aklamacemi, mohou to být responsoria nebo jednotlivé aklamace ze zpěvníku Neues geistliches Lied (Nová duchovní píseň), který také požíváme. Díky tomu může být též tématika jasná. Během velikonoční doby uvádíme zpěvem „aleluja“ přednes evangelia a pak bereme „aleluja“ též jako aklamaci do eucharistické modlitby, abychom dali najevo, že obě části patří k sobě, že je to právě velikonoční forma slavení, kdy Bůh je živý přítomen jak ve svém slově, tak i v eucharistii. To jsou prvky, které slouží k tomu, abychom obě části udrželi pohromadě. Snažíme se prostě, aby eucharistická část, a to zůstává velkou výzvou, nebyla jen nějakým přívěskem k bohoslužbě slova, která se pečlivě dovede až do samého závěru, a pak se k ní ještě rychle připojí eucharistická část. I zde se opět snažíme o dobré spojení (obou částí). Doufám, že se nám to daří, ale zde bychom museli mít ještě zpětnou vazbu i od lepších expertů. Ale já s mladými prožívám podobu slavnosti tak, že jde o jeden celek a ne o slavnost rozdělenou do dvou částí.

ZD: Eucharistické modlitby berete z Misálu nebo máte nějaké zvláštní? SW: Oficiálně se nejprve snažím v podstatě pracovat s tzv. švýcarskými eucharistickými modlitbami, nebo jak jsou též zvány, s eucharistickými modlitbami pro mše za různé potřeby. Ale zčásti existují i jiné, skutečně dobré věci; to ale, když bych to měl říci, oficielně vůbec nesmím říkat. Setrvávám uvnitř tohoto napětí, přiznávám ale, že někdy používám i jiné eucharistické modlitby, které však vždy srovnávám s tím, co jsem se naučil v liturgické vědě, protože na trhu je jich k dispozici i mnoho špatných. Vždycky se starám o to, aby obsahovaly základní prvky, které má římskokatolická eucharistická modlitba obsahovat: má se obracet 49

k Bohu Otci, má obsahovat epiklezi k Duchu svatému, má se vztahovat k církvi, má obsahovat vzpomínku na zemřelé a slova ustanovení by měla zůstat nezměněná. Na tom mi velmi záleží. Jugendkirche a liturgii zde sice chápu jako experimentální, to ale neznamená, že se odlučujeme od katolické liturgické tradice.

ZD: V Rakousku jsem zažil jednu mši find.fight.follow, která byla na téma „Smích zakázán?“. Eucharistická modlitba byla úplně zvláštní, zcela přizpůsobená tématu, jen slova ustanovení zůstala nezměněná. SW: Jak bylo právě řečeno, to není můj záměr. Mně záleží na tom, aby se eucharistická modlitba také vztahovala k tomu, co je jinak obsahem bohoslužby, ale na tomto místě je pro mě podstatné, neopouštět dobrou tradici eucharistické modlitby, ale jen sledovat, aby téma ... tedy, když jde např. o povolání, může alespoň preface mluvit o tématu povolání a když přijde na řadu modlitba za církev, pak jde přirozeně též o to, posilovat povolání jednotlivých pracovníků v církvi. To by byl jeden příklad, ale nebyl by to důvod formulovat zde úplně novou eucharistickou modlitbu a každou neděli zase vymýšlet novou. Myslím, že tradice církve je dobrá a pro mě je také podstatné, aby se hned každý v liturgii vyznal, a ne aby si teprve v určité fázi uvědomil, co se vlastně děje.

ZD: Děkuji za rozhovor.

50