Milí brat i a milé sestry v Kristu, v duchu p ede mnou ho í Krist v ohe , zapálený u chotovinského kostela o velikono ní vigilii a p ipomínám si své každoro ní promluvy o tom, jak má tento ohe ho et v našich srdcích a svítit na cestu t m, kdo jsou nám posláni… a stále mám v sob ten pocit nedostate nosti svých slov... A jak tak p emýšlím o tom, zda bych Vám i sob nemohl tímto duchovním slovem pomoci k v tšímu pochopení té hloubky onoho tajemství, že v nás ho í Pán v ohe , p ichází mi od Hospodina do rukou krátký p íb h… A já pevn doufám, že Vám ony hlubiny otev e za mn … P eji Vám požehnané tení a rozjímání. Vyprošuji Vám požehnané Velikonoce. P. Jan Kuník
Skotská lo „Tenhle p íb h mi vypráv l m j skotský p ítel za jedné v trné noci v jeho dom na pob eží,“ ekl dr. B. T., který nám slíbil na dobrou noc p íb h s poslá-ním. „Prý se v jejich rodin traduje, p edává se z pokolení na pokolení...“ Doktor T. se zahled l do krbu, kde za tichého praskotu e av la a dohasínala polena. „Jeho p edkové byli rybá i odnepam ti a málokdo z nich zem el doma v posteli, v tšinou zahynuli v mokrém loži, jak se tam íká smrti ve vlnách. Manželky, matky a dcery se p i každé bou i, kterou trávili jejich blízcí na mo i, bály, že už nikdy nespat í své milované – a nebylo divu, pob eží je tam zlov stné a nebezpe né i pro toho, kdo je dob e zná. Aby se rybá m usnadnila práce, d lávalo se ledaco: na pob eží se zapalovaly ohn pro navigaci, zpravidla jezdívalo n kolik lun sou asn , aby se mohly podporovat. Všichni v tom kraji byli od d tství dob í plavci. A p esto se pom rn asto stávalo, že lod vypluly a nedopluly. Tak se jednou ztratila i lo , na níž vyjel na mo e... po kejte... ano, manžel prababi iny sestry, tak to p ítel íkal. Zkrátka, rybá zrána vyplul a nevrátil se. Po dvou týdnech v ili už všichni, že je mrtvý, jen ne mladi ká vdova, která nemohla pochopit, že by její novomanžel NEBYL. Ano, je velmi t žké p ijmout a pochopit, že ten, kdo po léta žil po našem boku, náhle NENÍ. P icházela každý den k mo i, když se ostatní rybá i navraceli, a vyhlížela manželovu lo ku. Nemluvila. Skoro nejedla. Chodila v erných šatech po pob eží a sousedé ji s úzkostí pozorovali, nebyla by první, koho by veliká láska p ipravila o rozum. Každý ve er chodila zapálit na velký útes ohe , aby manžel nezbloudil, aby v d l, kam se má vrátit. Týdny plynuly a noc co noc se krásná mladá dívka v erných šatech vydávala na útes. Rodina se pokoušela ji odvézt z kraje. Sousedé se snažili rozmluvit jí její po ínání a vrátit ji do života. Neusp li. N kolik mladík se s ní snažilo zap íst rozhovor, byla p vabná a na pom ry v tom kraji i zámožná, kdekterý by ji rád uvedl do svého domu. A pak ji jednou spat ili, jak b ží dol z útesu, mává rukama a k i í. Zbláznila se, pomysleli si. Ale ona let la jak pták a plakala – št stím. Sbíhala p es osadu dol k mo i a mávala pažemi, jako by cht la obejmout toho, koho milovala, jako by ho p ivolávala. Lidé pospíchali za ní plni obav. Na b ehu stál její muž. Živý, zdravý, rozeb hl se ke své žen a vzal ji do náru e. Vysv tlilo se, že ztroskotal na malém ostr vku a p ežíval na n m, pil deš ovou vodu, jedl všechno, co se jíst dalo. Musel ekat, až vlny k ostr vku p ihnaly trosky z jiného plavidla, t mi svou lo ku vyspravil a pak vyplul nazp t. Bloudil, ale -2-
nakonec spat il zá i na útesu, zá i z ohn , který každou noc zapalovala jeho žena, ta, již v osad kv li jejímu chování považovali za pomatenou. P ežil díky sv tlu, jež rozsvítila ta, která ho milovala, i když jí to kdekdo rozmlouval a n kte í se jí dokonce kv li tomu i posmívali. P ežil, protože jeho žena se nebála výsm chu, poslouchala hlas své nad je a ud lala pro tu nad ji všechno, co mohla. Stáli na pob eží, sousoší v rnosti, lásky a síly, sousoší ozá ené svítilnami t ch, kte í jim nev ili a te je užasle a radostn obstoupili. ili š astný konec. Ale já si íkám: Každý den vyplouvají naši blízcí na svá mo e, do vln svých starostí a trýzní, každý ve er ekají na sv tlo, které jim m žeme rozsvítit jen my. Do kají se? Spat í to sv tlo dnes ve er? Neztroskotají?“ Eduard Martin: And lské vte iny, Karmelitánské nakladatelství,
Kostelní Vyd í, 2005
SVATÝ TÝDEN cesta s Kristem
Kdo m následuje, nebude chodit v temnot , ale bude mít sv tlo života. (Jan 8,12) Velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je to „svátek svátk “, „slavnost slavností“ (KKC 1169). Slavením velikono ního tajemství se k es ané spojují v d v rném spole enství s Kristem a vydávají se s ním cestou k íže ke vzk íšení a k životu s Bohem. Kv tná ned le Oslava Svatého týdne za íná na Kv tnou ned li pr vodem, který symbolicky nazna uje, že následujeme Pána na jeho cest utrpení a ú astníme se jeho k íže, abychom dostali také podíl na jeho vzk íšení a na jeho život . Tuto myšlenku vyzdvihuje zvlášt žehnací modlitba nad ratolestmi: „...požehnej také nás, a s radostí jdeme za svým Králem Kristem.“ Kv tná ned le spojuje Krist v královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno. Obojí je ve velikono ním tajemství vzájemn propojeno... Zelený tvrtek Tématem ve erní liturgie jsou dv události: Ježíšova ve e e, p i níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštol m nohy; Ježíšova modlitba v Getsemanské zahrad a jeho zajetí... Kristus nás posiluje svým t lem a svou láskou. V této síle se pak m žeme vydávat na cestu do zaslíbené zem . Na cestu, která vede i p es pouš utrpení a smrti, ale též skrze bránu vzk íšení. Cílem této cesty je „zem “, ze které nebudeme vyhnáni, totiž „nové nebe a nová zem “ nebeského království. Velký pátek Podle prastaré tradice se dnes neslaví eucharistická ob , ale ob ady na památku utrpení Pán . Ty mají t i ásti: Bohoslužbu slova (ve které se tou pašije) zakon enou p ímluvami za celý sv t; uctívání k íže; p ijímání. Velký pátek je postním dnem – postem od masa a újmy v jídle. Tento den je p ipomínkou dne smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i poh eb. V bibli se události popisují ve všech ty ech evangeliích a tento den se tato ást evangelií te v tzv. pašijích. Z toho pak vznikly tzv. pašijové hry, p i nichž se tyto události ne etly, ale hrály. Bílá sobota Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, nebo se dnes zásadn neslaví mše svatá a další svátosti, krom pomazání nemocných a svátosti smí ení. Bílá sobota je p íležitostí prožít u Kristova hrobu skute nost smrti, beznad je a prázdnoty. Tedy všeho toho, v em bychom -3-
byli díky h íchu uv zn ni, nebýt Ježíšova vít zství, slaveného o velikono ní noci. Dle starodávného zvyku, vycházejícího ze židovského (resp. orientálního) po ítání asu, za íná nový den již po západu slunce (p edešlého dne). Oslava význa ných svátk a událostí tak za ínala již v p edve er p íslušného svátku – tzv. vigilie. Oslava vzk íšení tak tedy za íná (dle našeho po ítání) ve er na Bílou sobotu, anebo v noci. P evzato z Ave z Lome ku 2007
Sv. Konrád z Parzhamu P vodním jménem Jan Evangelista Birndorfer se narodil jako selský syn 22. 12. 1818 v Parzhamu v Bavorsku. Až do svého 31. roku pracoval s ostatními sourozenci na rodném statku. V roce 1849 se však z ekl hospodá ství a vstoupil jako bratr laik do kapucínského kláštera sv. Anny v Alöttingu a p ijal jméno Konrád. Byla mu sv ena služba klášterního vrátného a ta se stala jeho životním úkolem. Nebyla to pro n ho innost jednoduchá. Byl od p írody zdrženlivý a ostýchavý a te musel jednat s množstvím poutník , kte í p icházeli do tohoto vyhlášeného poutního místa, podávat informace, vyhovovat prosbám, starat se o žebráky a plnit další úkoly. A p ece pro každého m l p átelské slovo a nikdo od n ho neodešel s nespln nou žádostí. as, který mu zbýval po osmnáctihodinové služb , trávil na modlitbách. Spánku si sotva dop ával. Po 41 letech této na pohled nenápadné, ale p i jeho astých nemocech vysilující služby, zem el zcela vy erpán 21. dubna 1894. Jeho hrob v kapucínském kostele altöttingského kláštera se stává cílem mnoha poutník . Pokora a ob tavá ochota vždy pomáhat u inily tohoto skromného muže nezapomenutelným a ud laly z n ho sv tce. To stvrdil jeho svato e ením papež Pius XI. 20. kv tna 1934. P i n m prohlásil: „V n m zá í istota a pokora, láska k Bohu i k bližnímu a v rnost k povinnostem.“ Sám Konrád psal jednou v dopise své sest e: „Mn se da í vždycky dob e. Jsem po ád š astný a spokojený v Bohu. P ijímám všechno s díkem od milého nebeského Otce, a bolesti nebo radosti. On p ece ví, co je pro nás lepší..“ Pramen: Schauber-Schindler: Rok se svatými. J.V.
Filipov – poutní kostel Panny Marie Pomocnice k es an Naše pou nás tentokrát zavede do nejsevern jších výb žk naší republiky – do šluknovského. Poutní místo Filipov, n mecky Filipsdorf leží na horním toku Sprévy, bezprost edn na hranici s N meckem. Bazilika Panny Marie se nachází na hranici obou republik. Ze kláštera Redemptorist jej d lí od N mecka, takže bazilika je p ístupná pouze z eské strany. Vznik poutního místa a jeho tradice je stará více jak 150 let. Ve Filipov v dom p. 63 byla celých 10 let upoutána na l žko Magdalena Kadeová. Narodila se 5. 6. 1835, v 19. letech onemocn la zápalem plic, pohrudnice a mozkových blan. Roku 1864 se p idružil puchý ovitý lišej a nemocná asto upadala do bezv domí. 13. ledna 1866 se p i ranní modlitb Magdalen zjevila Matka Boží a p islíbila uzdravení. Rány se v následujících dnech zacelily a nemocná byla úpln uzdravena. P ípad byl oznámen litom ickému biskupovi, který ustanovil komisi, ve které byli i dva léka i, kte í Magdalenu ošet ovali. -4-
Zpráva o události obsahovala 46 stran a událost byla prohlášena za zázrak. Magdalenina sv tni ka byla p em n na na kapli nesoucí název „Domek milosti“. Jelikož kaple zanedlouho nesta ila byl d m zbo en a na jeho míst zbudován poutní pseudorománský chrám. Magdalena se p est hovala do domku p. 64, zem ela v sedmdesáti letech 10. 12. 1905 a byla poh bena na h bitov v Ji íkov , kam Filipov farností pat í. Její ostatky byly po t iceti letech p eneseny na nov z ízený h bitov ve Filipov . Poutní bazilika je dílem víde ského architekta F. Hutzlera. Je to jednolodní novorománská stavba se t emi p lkruhovými apsidami. V pr elí dv štíhlé, vysoké, jehlanem ukon ené v že. Budována byla v letech 1873 – 1875, kdy byla litom ickým biskupem E. J. Schoebelem posv cena. Chrámová lo je nesena 10 pilí i. Bazilika je 45 m dlouhá, 22 m široká a 25 m vysoká. P i t chto rozm rech p sobí velmi p íjemným, p itažlivým a útulným dojmem. Ješt p ed dostav ním chrámu roku 1885 byl položen základní kámen ke stavb kláštera Redemptorist , který je nyní ve správ Salesián . Vnit ní za ízení p vodní kaple je z roku 1896. Pod oltá em, na míst zjevení, je pod sklem kus d ev né podlahy z domu Kadeových, zakrytý snímatelnou mramorovou dlaždicí. Výjev zjevení je znázorn n v barevné mozaice na zadní st n . Na oltá i je vytesaná z karelského mramoru socha Panny Marie 90 cm vysoká. V bazilice je p vodní baldachýnový hlavní oltá , na n m v nadživotní velikosti socha Panny Marie Pomocnice k es an . Madona s korunou na hlav a žezlem v pravé ruce. V levé drží bíle od ného Ježíška pozvedávajícího pravici a levou tiskne zem kouli k srdci. Ve druhé sakristii je umístn no l žko Magdaleny Kadeové. Od roku 1926 má chrám titul bazilika minor. Ud lil mu jej papež Pius XI., který sám ješt jako papežský nuncius Filipov navštívil. Ke stému výro í posv cení byl celý objekt v letech 1978 – 1984 renovován z finan ních dar poutník p icházejících z r zných ástí sv ta. Úprava byla provedena podle sm rnic II. vatikánského koncilu. V k íži baziliky byl instalován ob tní st l. Posv til jej roku 1985 pražský arcibiskup František kardinál Tomášek a sou asn korunoval milostnou Madonu st íbrozlatou korunkou se 6. eskými granáty, darovanou v ícími z N mecka a posv cenou v tom samém roce papežem Janem Pavlem II. Filipov je nejnavšt vovan jším místem v litom ické diecézi. Duchovní správa je vykonávána z Rumburka. Bohoslužby jsou zde každou ned li v 10.30 hod. a každého t ináctého dne v m síci v 10.30 hod., krom 13. ledna, kdy je mše svatá v 16.00 hod. J. Barto
Zajímavé knihy Naší pozornosti by jist nem la uniknout kniha Paula Turkse „Filip Neri“. Vydalo jí Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vyd í v roce 2007. V tomto poutavém životopise p ed námi znovu ožívá plastický obraz temperamentního a vtipného lov ka Filipa Neriho. Jeho sou asníci na n m milovali to, co obdivujeme i my: byl nekonven ní, veselý a velmi komunikativní. P edevším však dokázal neot elým a p itažlivým zp sobem p ivád t lidi k ví e. Filip Neri (1515 – 1595) je jedním z nejznám jších a možná i nejsym-pati t jších sv tc západní církve. Bývá nazýván Božím šprýma em nebo mystikem v šatu blázna. B h i sv t pro n j byli radostí. Kolovalo o n m mnoho anekdot a sám m l také velký smysl pro humor. Žil v bou livé a p elomové dob nástupu protestantismu, ale i reformních proud uvnit katolické církve. Byl sou asníkem velkých sv tc – Ignáce z Loyoly, Terezie z Avily, Jana od K íže, Karla Boromejského. Dlouho si myslel, že z stane laikem a bude p sobit zejména mezi ímskou mládeží, pozd ji se však nechal -5-
vysv tit na kn ze. Stal se rovn ž vyhledávaným zpov dníkem a mužem hluboké kontemplativní modlitby. V jeho „vynálezu“ – orato i se shromaž ovali nejr zn jší lidé, od církevních hodnostá po ševcovské u n a bezdomovce. Už tehdy byl pokládán za druhého apoštola íma. Dnes pat í k hlavním patron m Itálie. Paul Turks byl doktorem teologie, kn zem a lenem kongregace oratorián . V roce 1956 se stal spoluzakladatelem a fará em Orato e sv. Filipa Neriho v Cáchách. Otvíráme knihu Františka Hobizala „Bud jovická trilo-gie“. Vyšla v Kar-melitánském nakla-datelství rovn ž v roce 2007. Dílo tvo í t i p vodn samostatné knihy P. Františka Hobizala, které napsal v letech 1964 až 1967. Bud jovické nálady se z celé trilogie nejúžeji zam ují na vlastní centrum regionu, na autorovy rodné eské Bud jovice. Zachycují zdejší místopis a památky z dob Hobizalova d tství a mládí. Jsou citliv napsané, prožité a rozhodn nabízejí mnohem více než pouhé nálady. Volání bud jovických zvon p edstavuje ve zkratce rok života v autorov rodném m st . Jde o rok nahlížený výhradn d tskýma o ima z doby, kdy byl život závazn tvo en a formován slavnostmi a svátky v po adí liturgického roku. Tehdy se ve velké mí e dodržovaly tradi ní zvyklosti. Bomby na Bud jovice obsahují autorovy osobní vzpomínky na dobu od atentátu na Hitlera do konce protektorátu s úst ední událostí bombardování eských Bud jovic a dále jeho vzpomínky na Pražské povstání, které z jižních ech vnímal prost ednictvím rozhlasového vysílání. František Hobizal (1933 – 2001) byl eský katolický kn z a spisovatel. Naposledy p sobil v jiho eském Bavorov . P ipome me alespo jeho knihy Cesta k nebi (2001), Humor v církvi dovolen (2002) a Šumavská trilogie (2004) nebo Minip íb hy (2007). Tomáš Petrá ek je autorem knížky „P edobrazy Krista ve Starém zákon “. Publikace p ináší zamyšlení nad životem a iny patnácti starozákonních postav, jež jsou ur itými p edobrazy Krista. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2007. N které úvahy se týkají tradi ních postav (Abrahám, Samson, David atd.), jiné si všímají neobvyklých osud postav mén známých (Abigail, Tobiáš, Levitova žena atd.) B h nehovo í jen slovem, ale také událostmi – p edobrazy. ThLic. Tomáš Petrá ek Ph.D je odborným asistentem Ústavu d jin K es anského um ní na KTF UK v Praze pro obor eské a obecné církevní d jiny. Sou asn p sobí jako kaplan akademické obce v Hradci Králové. Knihy vybírala M. Skopcová
Být zaneprázdn n... Satan svolal celosv tové shromážd ní démon . Ve svém úvodním projevu ekl: „Nem žeme lidem zabránit, aby chodili do kostela. Nem žeme jim zabránit, aby si etli Bibli a znali pravdu. Nechejme je tedy, a si chodí do kostela... ALE p ipravme je o as, aby nem li kdy budovat si vztah k Ježíši Kristu. Zabra me jim v tom, aby byli v kontaktu se svým Bohem a po celý den udržovali toto životodárné spojení!“ „A jak to máme ud lat?“ volali démoni. „Snažte se, aby byli po ád zaneprázdn ni ned ležitými v cmi a vymyslete si spousty možností, jak jim vzít as,“ odpov d l na to ábel. „Pokoušejte je, aby utráceli, utráceli a utráceli a vyp j ovali si peníze. A pak zase spláceli, spláceli... P esv d te jejich ženy, aby chodily do práce a trávily tam spousty asu, a jejich manžele, aby pracovali šest až sedm dní v týdnu, deset až dvanáct hodin denn , aby si mohli dovolit žít prázdný život. Zabra te jim trávit as s d tmi. Až se jejich rodiny rozpadnou, nebudou už mít, kam by se mohli ze své práce vracet! -6-
P sobte na jejich mysl, aby neslyšeli onen tichý, nenápadný hlas. Zlákejte je, aby si na cestách neustále poušt li rádio nebo magnetofon, aby m li doma neustále zapnuté televizory, DVD p ehráva e a po íta e, a dohlédn te na to, aby v každém obchod a restauraci neustále vyhrávala hudba. To zcela zam stná jejich mysl a p eruší jejich spojení s jejich Bohem i jednoho s druhým. Dejte jim Santa Clause, abyste je odvedli od vysv tlení skute ného smyslu Vánoc jejich d tem. Dejte jim velikono ního zají ka, aby nemluvili o Jeho zmrtvýchvstání a moci nad h íchem a smrtí. Ve te je k tomu, aby ztratili zdravou míru i p i odpo inku. Snažte se, aby se z rekreace vraceli vy erpaní. Zam stnávejte je, aby nem li as jít do p írody a p emýšlet o Božím stvo ení. Posílejte je místo toho do zábavních park , na sportovní akce, hry, koncerty a megashow. Nechte je, a je jejich život doslova p epln n v cmi (t eba i dobrými), aby nem li as p emýšlet o Tom, komu za vše dobré vd í. Tak budou brzy na všechno sami a kv li t mto dobrým v cem ob tují své zdraví i rodinu.“ „To zabere! To bude fungovat! To je ale plán!“ vola celý sbor démon . Démoni se pustili horliv do díla a snažili se, aby byli lidé stále více a více zam stnaní a usp chaní a neustále pobíhali sem a tam. Aby m li málo asu na to, co je opravdu d ležité: na svého Boha a své rodiny. Aby nem li as pochopit, že Pán Ježíš má moc zm nit život. A už v bec nem li as to íci dál... Usp l ábel? Posu te sami. P evzato z asopisu Milujte se! 4/2008
ROZHOVORY
se zajímavými osobnostmi, které žijí vedle nás, aneb co se d je ve farnosti S Evou Loskotovou o rodícím se Centru pro rodinu Evo, jak jsem za sv j krátký pobyt v Tábo e pochopila, ty jsi rodem iniciátorka a stála jsi v pozadí n kolika idejí (projekt ), které už dnes žijí svým vlastním životem (církevní školka, škola…), te ti kon í mate ská dovolená a nová iniciativa je na sv t . Rodí se nám tu v Tábo e Centrum pro rodinu. Kdo vlastn založil u nás v echách první takové centrum a jak tato centra p sobí v jiných m stech… Kdy a kde to p esn za alo, vlastn ani nevím. Po vln vznikajících mate ských center jsem registrovala nový druh pro-rodinn lad ných aktivit ve spole nosti, asto zvaných „centrum pro rodinu“ nebo podobn . Tuším, že tato centra za ala vznikat v polovin 90. let min. století a jejich sou asné spole né heslo by asi mohlo znít „podpora rodiny“. V roce 1996 vzniklo Národní centrum pro rodinu, které v R monitoruje spole enské podmínky vztahující se k rodin a v bec se snaží o vytvá ení prorodinného klimatu v naší zemi. Pro m na v ci nejp itažliv jší bylo, že tato „neziskovka“ ctí ve své innosti pohled katolické církve. Jsem p esv d ená, že sou asná katolická církev je hluboce znalá v otázce rodiny, vztahovosti a lidské osoby v bec (za všechny knižní d kazy jmenuji Teologii T la od Jana Pavla II.). Nabízí vhled, poznání hodnot a ešení nejen tam, kde se n co pokazilo. -7-
Ona u í upev ovat a rozvíjet to, co se da í a „funguje“! To je pozoruhodné. Ve „sv t “ totiž existuje mnoho dokonalých služeb pro ešení krizí a jejich následk . Zdravý stav však považujeme za samoz ejmost, nevíme, že do n ho musíme investovat, ani jak. Vra me se k zamýšlenému Centru pro rodinu, které by v nejbližší dob m lo vzniknout v Tábo e. Na které "cílové skupiny", jak se šeredn íká, bude innost centra zam ena? Cílení centra je široké. Už ve stanovách p ipravovaného sdružení stojí: „zam it se na vztahový a sociální rozm r lidské existence…“. Ekologové vyhlížejí „dobu ledovou“, ada lidí však vnímá, že v ní už vlastn jsme. Schopnost vytvá et mezilidské a sousedské vztahy ch adne; logika trhu sm le válcuje solidaritu a sdílení mezi lidmi. V tomto smyslu p ipravované sdružení cílí ke komukoliv, kdo touží posilovat práv to ch adnoucí a má trochu odvahy „hýbat se proti trendu doby“. Protože tato aktivita v naší farnosti vychází z rodin, dá se ekat, že rodiny bude i oslovovat. Znamením jasné kvality centra by pak bylo zapojení našich senior . Jisté je, že centrum bude hledat sd lnost a nabídku pro všechny „jednot-livce“ (svobodné, rozvedené, vdovce, opušt né a jiné „pustiníky“), práv pro ten zmi ovaný „mezilidský“ rozm r. Míníš, že v Centru by m li pracovat lidé z církve nebo alespo církvi blízcí? Pro ? Každé dobré dílo by m lo mít své „podložení“. A jde-li o projekt vycházející z církve, z angažovanosti k es an , t žko si lze p edstavit, že by za viditelným dílem neexistovala „duchovní pé e o toto dílo“, by jen v podob malé modlitební skupiny. Ze známých projekt , za nimiž stojí „duchovní aktivita“, lze p ipomenout táborskou CZŠ Orbis-Pictus nebo bud jovickou Arpidu. O. Jan Kuník mi nedávno k tématu „služby“ p ipomn l motto z jednoho oltá e v Schönstattu: „Nic bez Tebe, nic bez nás“. V ící lidé ve svých aktivitách v dom otevírají prostor Boží p ítomnosti, „napojují svou aktivitu na Hospodina“, to pak m že být z Boží strany prom ováno v n co vskutku úrodného a živého. Tak se mohou stávat v ící pro projekt „hotovým pokladem“. Z druhé strany je p ítomnost lidí „nevyznávajících po našem“ žádoucí, bez nich k es an n jak „ztrácí š ávu“, stává se strnulým. A pak je tu i požadavek odbornosti, který do k es anských aktivit asto p ivádí lidi „zvenku“. Sdružení by m lo mít sv j zakládající tým (3 až 7 lidí), svého „manažera“ ( lov ka schopného vést neziskovou organizaci) a pokud by rozvíjelo nap . sociální služby, bude pot ebovat odpovídající odborníky. Jist je mnoho t ch, kte í by takovou pomoc pot ebovali, jsou však na okraji, jakým zp sobem chceš centrum propagovat? Myslíš, že dokážeš p ekonat ostych pot ebných k církevnímu "za ízení"? Nep jde o „církevní za ízení“ ve státu-tárním slova smyslu. T. . se sdružujeme „voln “, aniž bychom m li právní subjek-tivitu a p ipravujeme z ízení ob anského sdružení (tj. právnickou osobu). V Tábo e mám v oblasti „propagace ehokoliv“ nejlepší zkušenost s ústním podáním (tedy doporu ením, sd lováním pozitivní zkušenosti, zvaním). Osobn také trpím (podobn jako otázka) jistým „p ed porozum ním“, že co je církevní, nevyvolává nadšený souhlas. O to více m pak p ekvapí samoz ejmost a respekt, s nímž se potkávám (jako v ící a KC zastupující) nap . u pracovník státní správy nebo i b žn u lidí z mého okolí. Snad nejt žší je práv lidi pot ebné oslovovat, tady v echách se ale rodinné problémy t žko odkrývají, lidé se jaksi p edem bojí n co o sob íkat, cht jí vypadat alespo navenek silní, p itom skrývají nejr zn jší bolesti, rodinné katastrofy i rozbušky p ipravené bouchnout…. Možná to má co d lat i s atmosférou malého m sta: bát se íct -8-
pravdu, aby se o tom hned n kde nemlu-vilo. Chápu tedy dob e, že centrum by m lo být azylem i v tomto slova smyslu? Když se bavíme o Centru pro rodinu, je t eba brát v úvahu, že „vychází z farnosti“ a t. . p edstavuje jen a práv „aktuální pro rodinné aktivování (v širším slova smyslu) ásti farník “ (jakousi syntézu myšlenkového hnutí, aktivit a lidí), nejde o organizaci ani o dílo jednotlivce. Tuším, že ada lidí z naší farnosti má schopnost a dar „navazovat“ (oslovit) lidi i v obtížných životních situacích, lidi komplikované i sociáln pot ebné. Pokud bychom však uvažovali o sociálních službách pro tyto skupiny lidí (tedy kvalifikovan poskytované služby ur ené ve ejnosti), bylo by na míst mj. rozvíjet spolupráci s M stem. Jisté je, že pot ebné rodiny (nap . otec a matka v soub hu s životními okolnostmi nedovedou zabezpe it základní pot eby svých d tí bu do asn , nebo dlouhodob ) v Tábo e žijí, a dá se tušit, že budou p ibývat. Dost lidí, kte í se ocitají ve svízelných situacích, jsou „sociáln pot ební“, sami vyhledávají pomoc, a kompetentní ú ady o nich v dí. Ur it existuje mnoho skrytého a „pot ebného“. Zde hodn zmáhá prostá p ítomnost, pozornost a vnímavost v i nejbližšímu okolí. Pokud vnímám a zajímám se o lidi, kte í kolem m žijí, dá se v n jaké mí e všimnout i vstoupit do míst, která nezvládají a kde jsou v pravém smyslu slova pot ební. Matn si pamatuji slova z n jakého spisku – k es an se o osudech bližních nedovídá proto, aby je rozebíral, p et ásal a hodnotil, nýbrž proto, aby je vtahoval do Boží p ítomnosti, modlil se a hledal možnost nápravy. Tedy, nejsme v tom sami… íkáš prevence: Plánuješ tedy i n co co by lidi, kte í do centra dojdou, mohlo spojit bezpro-st edn : hlídání d tí, sportovní klání, spole né va ení, co já vím? Ur it je možné cokoliv z toho, co jmenuješ, centrum (jakási definice je v p edchozí odpov di) nás, pro rodinn hnuté farníky, „vyjad uje“. Aktuáln jsou veleoblíbená „setkání rodin“, jednou v m síci se rodiny i s d tmi potkávají vždy „u n koho doma“ (m že být i na zahrad , ale nutný je „hostitel“) a tráví spolu ned lní odpoledne povídáním, zpíváním, sdílením, hraním, … Kruh takto sp átelených rodin z farností Tábor a Sezimovo Ústí se vytrvale rozši uje a tuším, že v sob má zna ný potenciál… T. H.
Aleluja na cestu K es ané slaví velikono ní ned li. Jak se na ni Marek už t šil! Už hluboko v postní dob se radoval, že skon í svou vládu fialová barva. P edstavoval si kostel rozkvetlý nádherou b lostných hortensií a k tomu stále se opakující zp v „aleluja“. Nechápal, pro n kte í kluci dávají p ednost Vánoc m p ed Velikonocemi. Pro n ho jsou svátky Ježíšova vzk íšení jasnou jedni kou mezi všemi slavnostmi. Ale co se to s ním d je, když celý kostel burácí slavným „aleluja“, a on nakvašen ml í? Potom se zase baví se sousedem, a to tak nahlas, že vyrušuje už i pana fará e. A te dokonce ukazuje na kluky, kte í p inášejí k oltá i kadidelnici s lo kou. Sm je se jim, že v kotlíku mají namísto žhavých uhlík šedý popel. Jáhen te evangelium a pan fará se nem že na Boží slovo soust edit. Gestem napomíná Marka – jindy by se zastyd l, ale te se ješt na kn ze drze podívá. A to je mu teprve deset let. Ješt že dnes nemusím kázat, uklid uje se kn z a vybavuje si, co se událo v sakristii p ed za átkem bohoslužby. Ano, v tom to bude! Marek cht l jít z ejm s lo kou a službu mu vyfoukl Kamil. Je tu n kolik starších ministrant , kte í p ijeli na svátky a funkce si rozebrali. -9-
Pan fará p ivolává Marka k sob . Poslouchá hned, ale ta jeho ch ze – to snad není ani on! „Marku“, šeptá pan fará horlivému ministrantovi, „odpoledne jdu do nemocnice za d de kem. Co mu mám íct, až se m zeptá na tebe?“ Hoch sice nic neodpovídá, ale už ta ch ze nazp t je jiná. Myslí na d de ka. Je moc nemocný, ale vsadím se, že si te pobroukává „aleluja“. Vždycky mn íkává: Jsi m j zástupce u oltá e a jsem na tebe hrdý. A nyní mu bude pan fará žalovat! Maminka íkala, že je to s ním špatné. Ne, už ani nehlesnu, to by se mu p itížilo, kdyby se dozv d l... Je po kázání. Marek se odváží mrknout do míst, kde vždycky sedává maminka. Ale není tam. Co se stalo? Že by d de ek... Vrní mu SMS. Jde za oltá a tam te: „D de ek umírá. Zpívej mu na cestu aleluja. Maminka.“ „D de ku“, zašeptá a pak už jenom stírá slzy. A te už bre ím nahlas. Nemohu to zadržet. Ješt že se p inášejí dary a varhany burácejí p i doprovodu písn . Za chvíli bude aleluja. Ale copak mohu zpívat? „Aleluja, aleluja, aleluja,“ vyráží ze sebe podivné zvuky. Zpívá se další sloka, p i které pan fará oku uje oltá . Kou tak symbolicky sbírá všechny modlitby v ících a posílá je do nebe. D de ku, v n kadidla t doprovází do nebe, i když nemám lo ku. A já k tomu, te už dokonce zpívám: „Aleluja, aleluja, aleluja!“ Kn z zpívá prefaci a Marek se modlí: „Ježíši, odpus mi, prosím, moc prosím, že jsem se dnes tak choval. Dokonce jsem byl schopen kv li lo ce zapomenout na to hlavní: že jsi vstal z mrtvých. Miluji Velikonoce – všechny nás to doma nau il d de ek. Práv proto sis ho vzal k sob do nebe na velikono ní ned li. Aleluja, aleluja, aleluja!“ P evzato z asopisu Tarzicius 4/2007
Svátek matek V ci, které t nau í jenom maminka: 1. Moje matka m nau ila ocenit dob e odvedenou práci: „Jestli se hodláte navzájem zabít, ud lejte to laskav venku, práv jsem uklidila!“ 2. Moje matka m nau ila náboženství: „Modli se, aby to z toho koberce šlo dolu!“ 3. Moje matka m nau ila logice: „Pro ? Protože jsem to ekla!“ 4. Moje matka m nau ila p edvídavosti: „Ujisti se, že máš isté prádlo, co kdyby se stala n jaká nehoda!" 5. Moje matka m nau ila ironii: „Ješt chvíli bre a já ti k tomu dám skute ný d vod!“ 6. Moje matka m nau ila mnoho o v d zvané osmóza: „Zav i pusu a sn z tu polívku!“ 7. Moje matka m nau ila ohebnosti: „Podívej se na tu špínu co máš na zádech!“ 8. Moje matka m nau ila vytrvalosti: „Nevstaneš odsud, dokud nesníš všechen ten špenát!“ 9. Moje matka m nau ila o po así: „Tv j pokoj vypadá, jako kdyby tady p ed chvílí ádilo tornádo!“ 10. Moje matka m nau ila závisti: „Na sv t jsou miliony neš astných d tí, které nemají tak úžasné rodi e jako ty!“ 11. Moje matka m nau ila matematice: „Kolik chceš knedlík ?“ Chci t i. Dostanu p t. Jo, jsou v ci, které vás nau í jenom maminka. Maminka nebo jiná osoba v této roli stojí p ímo uprost ed procesu, v n mž se lov k stává tím, kým je. Významní poli-tici, velcí mysli-telé a um lci a náboženští p ed-stavitelé asto vydávají barvitá sv dectví o tom, jaký vliv m la jejich matka na život. Mate ství je nejvýznamn jší, nejnáro n jší a nejh e placené povolání na sv t ... To, co lov k dostal od své maminky (a v kladném, nebo záporném smyslu) si nese celým životem... - 10 -
P evzato z AVE z Lome ku 5/2006
Krátké zprávy Pomocný – sv tící biskup mons. Pavel Posád byl jmenován biskupským viká em pro katechety, mládež a ministranty, Charitu, trvalé jáhny, rodiny, misie a hnutí. Sbírka na Svatopetrský halé vynesla v Tábo e 8.200,- K , v Sezimov Ústí 4.100,- K , v Pohnání 5.400,- K a v Ratibo ských Horách 1.600,- K . Pán B h zapla za vaše dary. Vikariátní katechetické st edisko po ádá na Zelený tvrtek 20. b ezna od 9. do 13 hod. v poutním dom Emauzy na Klokotech velikono ní dílnu, p i které je možné si vyrobit nejr zn jší p edm ty k velikono ní výzdob . Budeme spole n vyráb t ozdoby na velikono ní st l, malovat kraslice, zdobit sví ky, velikono ní p ání, plést pomlázky. Po skon ení dílny bude uspo ádán malý trh výrobk , výt žek bude použit pro farnost P. Günthera v Pakistánu. Adora ní den (osadní svátek) Adora ní dny nebo také osadní svátky zavedl již otec biskup Jan Valerián Jirsík ( eskobud jovickým biskupem byl v letech 1851 – 1883) proto, aby se sešli farníci, spole n se modlili a adorovali za diecézi. Tuto tradici obnovil otec biskup Antonín Liška v roce 1997. pátek 25. 4. Sezimovo Ústí 15.00 – výstav Nejsv t jší svátosti 16.30 – mše svatá s požehnáním sobota 26. 4. Tábor 15.00 – výstav Nejsv t jší svátosti 18.00 – mše svatá s požehnáním úterý 6. 5. Pohnání 15.45 – výstav Nejsv t jší svátosti 16.30 – mše svatá s požehnáním Celodiecézní sbírky v b eznu a kv tnu: 30. b ezna – na pomoc k es an m ve Svaté zemi 4. kv tna – na pot eby diecéze Pout : ned le 27. 4. 2008 v 10.00 hod. – kostel sv. Vojt cha v Ratibo ských Horách – po mši svaté se uskute ní mimo ádná sbírka na opravu varhan v kostel sv. Vojt cha. sobota 17. 5. 2008 v 18.30 hod. – kaple sv. Jana Nepomuckého v Dolních Hrachovicích. ned le 18. 5. 2008 ve 14.00 hod. – kaple sv. Jana Nepomuckého v Rodné. ned le 1. 6. 2008 v 10.00 hod. – kaple Nejsv t jší Trojice v Horních Hrachovicích. ned le 6. 7. 2008 v 10.00 hod. – kostel sv. Prokopa v Pohnání.
- 11 -
Ve tvrtek 1. kv tna oslavíme výro í posv cení kostela Prom n ní Pán v Tábo e. Slavnostní mše svatá bude sloužena v 10.00 hod. První májový den zakon íme v 18.00 hod. májovou pobožností a nešporami. V sobotu 3. kv tna na svátek apoštol Filipa a Jakuba bude v 18.00 hod. sloužena mše svatá v kostele zasv ceném t mto sv tc m na bývalém táborském h bitov pod Kotnovem. Vikariátní d tská pou se tentokrát uskute ní v pond lí 19. kv tna v okolí stádleckého mostu. Program vyvrcholí ve 14.00 hod. mší svatou u kostela v Dobronicích. Výro í posv cení kostela Povýšení svatého K íže v Sezimov Ústí oslavíme mší svatou
v ned li 25. kv tna v 10.30 hod. „P edstavte si, poprvé se nás sešel na št drove erní ve e i sudý po et lidí!“ „Jak to, vždy jste byli t i!“ „Jo, ale potom p ijelo sedmnáct hasi !“ Katechetka se ptá d tí p i hodin náboženství: „Pro musíme být v kostele potichu?“ Malá dívka odpoví: „Protože tam všichni spí.“ „Tak nám šéf zakázal v pracovní dob pít kávu a íst noviny. No, tak pijeme aj a teme asopisy.“ Chvili ku p ed zapo etím smute ního ob adu se ob adník v síni oto í ke sta i ké vdov a ptá se: „Kolik bylo vašemu manželovi?“ „Devadesát vosum“, odpoví vdova, „byl o dva roky starší než já.“ „Takže vám je tedy devadesát šest,“ podotkne ob adník. Dáma odpoví: „Už skoro nemá cenu chodit dom , co?“ Reportér hovo í se sto ty letou dámou: „A co je podle vás nejlepší na tom dožít se 104 let?“ „Že už nepodléháte nátlaku svých vrstevník .“ Na chodb zastaví šéf svého pod ízeného: „Pro jdete o dv hodiny pozd ji do práce?“ „V era jste mi ekl, abych si noviny p e etl doma!“ Školní poznámky: - P i hudební výchov vyrušuje svým zp vem. - P i výkladu o pra lov ku ukazoval prstem na m a hlasit se smál. - Odmlouvá mi n mecky, p estože dob e ví, že jsem angli tiná .
- 12 -
Farmá se ptá kovboje: „Tak co Johne, ozna il jsi všechna naše zví ata, jak jsem ti v era ráno p ikázal?“ „Ozna- il.“ „A jak to šlo?“ „S dobytkem to šlo hladce, horší to bylo se slepicemi, ale p ímo strašné to bylo se v elami!“ Cítil jsem, že mám t lo absolutn z formy a tak jsem se p ihlásil do fitnessklubu. Rozhodl jsem se, že budu chodit na cvi ení pro seniory. Ohýbal jsem se, kroutil, svíjel, skákal a potil se skoro hodinu, ale než jsem se kone n navlíkl do cvi ebního úboru, tak cvi ení skon ilo. „Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu,“ íká obhájce svému klientovi. „Tak nap ed tu špatnou. P išly výsledky krevního testu a vaše krev se v DNA p esn shoduje s krví nalezenou na míst zlo inu.“ „Ale ne!“ zvolá klient. „No a jaká je ta dobrá zpráva?“ „Máte velice nízkou hladinu cholesterolu.“ „Tak jak jsem boxoval?“ ptal se boxer v šatn trenéra po utkání. „Podívej se do zrcadla.“ V padesátistup ovém mrazu se vrací Eskymák ke svému iglú. P ed vchodem vidí zabitého medv da. P ekvapen se ptá manželky: „Jak jsi ho zabila?“ „Praštila jsem ho tím bumerangem, co máš u postele.“ Eskymák na to nazloben : „Jestli se ješt jednou dotkneš mých ponožek, tak ti zlomím deku!“
Vstal dobrý Pastý , který dal sv j život za své ovce a um el za své stádce. Alleluja. Požehnané velikono ní svátky a radost ze zmrtvýchvstalého Krista p ejí všem farník m: P. Václav Hes, P. Jan Kuník, P. Ji í M ka OMI a redak ní rada Farního zpravodaje Marie Berková, Jaroslav Nol , Miloslava Skopcová, Petr Svoboda, Ji í Van ata a Tereza Horváthová.
- 13 -
