SKŘÍTEK KOŘÍNEK V PŘEDJAŘÍ (16. – 19. 3. 2015) Po zhruba třech hodinách příjemné cesty autobusem jsme dojeli na krásné místo našeho pobytu. Dojeli jsme na Švagrov, „HURÁ.“ Kouzelné ubytování uprostřed nedotknuté přírody nás všechny ihned ohromilo. Kolem budovy rybník, potok, samé stromy a čerstvý vzduch, který lahodil naším „ostravským čumáčkům“. Jako první nás přivítalo hřejivé sluníčko s modrou oblohou bez mraků, také „tajemství přírody“ a čistě bílý sníh, který si ovšem začal se sluníčkem hrát „na schovávanou.“ Ale vždyť se přece blíží jaro!!! A o tom byl celý náš pobyt.
Všichni jsme se nejprve sešli v jídelně, kde nás vřele uvítala švagrovská Renatka, Lenička, Laděnka, Helenka, Alenka a švagrovský Mirko, František a Zdeněk. Moc se na nás těšili a vysvětlili nám, že jednotlivé pokoje jsou pojmenovány podle bylin, brouků a stromů. (Jestřábníky, Zběhovce, Mateřídoušky, Ťuhýci, Modřinky, Mlynaříci, Svižníci, Májky, Chrobáci, Střevlíci, Jeřabinky, Jedličky, Smrky a Jasany) Postupně jsme se začali ubytovávat. Po seznámení se s pokojíčkem a postýlkou jsme se všichni opět sešli v jídelně za zpěvu písně: HAM, HAM, HAM, EO, která nás doprovázela po celý týden a zaplnili jsme svá hladová bříška výborným obědem. Potom Lenička začala bubnovat na šamanský buben, což bylo signálem, že se všichni máme sejít v herně s názvem „Včelín“. Vytvořili jsme velký kruh (spíše šišku :-D), do které nás přišla přivítat i místní přítulná kočička. S jiskřičkami v očích jsme si ji pohladili a pomazlili.
Základem pro bezpečnou, klidnou a harmonickou atmosféru považujeme vytvoření a stanovení jistých pravidel, a tak jsme je společnými silami dali dohromady a nazvali: „Pravidla švagrovských skřítků.“ (Po schodech chodíme opatrně, používáme slova prosím, děkuji, promiň, třídíme odpadky…, které jsme také výtvarně znázornili).
Lenička pobyt v přírodě zahájila hrou na kytaru. Zpívali jsme písně a pocítili krásnou a přátelskou atmosféru, která nás doprovázela po celý náš pobyt.
Švagrovská Lenička se Švagrovským Mirkem a Františkem si pro nás připravili nádherný uvítací program, který postupně navazoval na jednotlivé dny. Lenička nás ihned svým
osobním kouzlem vtáhla do děje. Nikdo ani oko nezamhouřil, jak byl unešený příběhem o prvním jarním semínku, které nevědělo, co je zač. Semínko k nám promlouvalo, ptalo se a radilo se s námi o tom, jak se jmenuje a kdo zařizuje, aby rostlo. Po chvilce jsme jasně přišli na to, že ze semínka bude strom Jasan, protože to bylo přece jasné, jak tvrdil Mirko, který na nás vykoukl z kořenů jako duch stromu – to bylo opravdu úžasné.
Šli jsme o patro níže, do „kořenů stromů“, za skřítkem Kořínkem, vyslechnout si příběh. Vešli jsme do dveří a byli ohromeni z celé atmosféry. Skřítek Kořínek se nám nejprve představil, zapálil svíčku a začal příběh vyprávět. My jsme s úžasem a otevřenou pusou poslouchali.
Když skřítek dovyprávěl, zeptal se, zda je tu někdo, kdo udělal nějaký dobrý skutek. Ten mohl svíci zhasnout, a tím ukončit tento krásný jarní příběh. Kořínek si vzal kytaru a naučil nás píseň s tancem: „Zimo, jdi“, kterou jsme si neustále pozpěvovali. („Zimo, jdi. Zimo, jdi. Zimo, jdi do hor, za rok se vrať. Už jsi dlouho kralovala, za kopcem se rychle ztrať. Jaro, přijď. Jaro, přijď. Už neotálej a spěchej k nám. Hřej nás dosti svou radostí, přines teplo a světlo nám“)
Za vytvoření a nakreslení pravidel jsme si zasloužili jeden penízek „Švagrovku,“ a také peněženku. No to jsme měli ale radost!!! Vysvětlili jsme si, že se po večeři otevře obchůdek, ve kterém si budeme moci za „Švagrovku“ koupit nějakou dobrotu. Vzájemně jsme si porovnávali barvičky peněženek, a tím jsme strávili MOOOC času. Především děvčátka, která měla v úmyslu různými způsoby smlouvat a vyměňovat, kdežto chlapce to už nebavilo a začali kolem poletovat a dovádět :-D
Jelikož nás bylo hodně, byly jsme rozděleni do třech skupin (každá skupina plnila jinou činnost, která se během týdne mezi ostatními skupinami prostřídala) 1. Skupinka „Levandulky“ s Leničkou, Petřičkou a maminkou Lucinkou, ve které byli: Sofinka, Amálka, Nelinka, Pavlínka, Vendulka P., Baruška, Terezka D., Mariánka, Vendulka J. 2. Skupinka „Sluníčka“ s Renatkou, Míšou a babičkou Jaruškou, ve které byli: Esterka, Elenka, Nikolka, Viktorka, Filipek, Šimonek, Mareček, Mireček, Oliverek, Kubíček a Mariánek.
3. Skupinka „Ochránci“ s Helenkou, praktikantkou Terezkou a Evičkou, ve které byli: Lukášek, Honzík, Bruník, Robinek, Kubíček, Ondráček, Eliška, Natálka, Terezka K. Nastal večer, měli jsme po večeři a uslyšeli signál „hru na salašnickou fujaru“ (znamení, že se otevírá obchod). Letěli jsme hlava nehlava a s mlsnými jazýčky netrpělivě čekali, až přijdeme na řadu a doplníme energii po náročném programu nějakou tou dobrotou.
No jo, ale museli jsme dbát na to, abychom slušně pozdravili a poděkovali. Ale to se nám dařilo (jsme přece děti šikovné)!!! Přišla také doba, kdy bylo potřeba se uchýlit ke spánku. Vyčistili jsme si zoubky, převlékli do pyžamek a uvelebili se do našich úžasných pelíšků. Celou noc nás hlídala Evička (Keli).
A tak to bylo každý den, tedy kromě úterka, kdy jsme podstoupili i pořádnou očistu ve sprše. To bylo řečí :-D „to je horké, to je studené, to je vlažné, maminka mi dává jinou vodu…“ :-D
HLAVNÍ PROGRAM: 1. Program: „S housenkou“ (švagrovskou Renatkou) Švagrovská Renatka nás přivítala převlečená za housenku.
Začala nám vyprávět o tom, jak se cítí, čím se živí, že má strach z ptáčků a abychom vše pochopili, vymyslela pro nás hru. Měli jsme vytvořit dvě družstva, postavit se za sebe a chytnout za ramena. Na povel jsme měli utíkat slalomem k talířku, na kterém byly položené zelené lístečky (jedlý papír), které jsme měli sníst a utíkat zpět. První se postavil dozadu a utíkal další. Během této hry jsme se všichni prostřídali a zvítězila obě družstva.
Zakuklili jsme se do deky jako larvičky a poslouchali housenčin poučný příběh.
Ze zakuklenců se vyklubali krásní motýlci, kteří sosali sladkou šťávu.
Když byli motýlci posíleni, mohli vylétnout ven za poznáním a bádáním.
Zkoumali jsme, jak vypadají semínka pod lupou a následně šli hledat různé živočichy (broučky, larvičky…), které jsme dávali do zkumavek nebo pozorovali pod lupou. Dokonce nám housenka pomohla z potůčku vylovit různé vodní „potvůrky.“ To bylo něco pro ty naše chlapce. Převraceli snad každý kámen a nacházeli úžasné tvory :-D a to naše děvčátka zase marně hledala berušky. :-D Myslím, že si to dokážete představit, no ne?
Po zdárném nalezení a seznámení se s řádným množstvím různých broučků, jsme si šli vyrobit housenku z dřevěných korálků.
2. Program: „S bohyní úrody Ceres“ (švagrovskou Leničkou) Švagrovská Lenička se nám představila jako bohyně úrody Ceres a ptala se nás, jakou kytičku považujeme za svou neoblíbenější. Začala nám vyprávět příběh o pšenici, která byla smutná, protože nebyla ničím na pohled zajímavá. Ostatní kytičky byly krásně barevné, voněly, ale ona se cítila, že je úplně k ničemu. Bohyně úrody jí dala ale velký dar, který se netýkal vzhledu ani vůně, ale toho, že bude velmi užitečná.
Nasypala nám do dlaní pšeničná semínka, která jsme měli vyloupnout a vložit do misky. V misce už bylo semínek tolik, že jsme je mohli pomlet na mouku a upéct preclíky.
Společnými silami jsme vytvořili těsto a každý si udělal pro sebe dva preclíčky. To šlo hned poznat, kdo mamince o Vánocích pomáhá s pečením ;-)
3. Program: „Se skřítkem Kořínkem (švagrovským Františkem) Švagrovský František, převlečený za skřítka Kořínka, nás vzal na procházku kolem střediska. Seznamoval nás s dřevěnými zvířecími sochami, které plní určité funkce, např: dřevěná veverka je zároveň i klouzačka, žabičky jsou houpačky, had prolézačka, apod.
Jednotlivé sochy jsme si ihned prozkoumali a vyzkoušeli. Objevili jsme u jedné sochy starou, dřevěnou truhlu, ve které byla dřevěná polínka. Skřítek Kořínek nám řekl, že si každý máme jedno polínko vzít, protože ho budeme potřebovat. Zatím jsme ale nevěděli proč.
Byli jsme seznámeni s hmyzím hotelem a hadovištěm. To jsme ale koukali. Vůbec jsme netušili, že něco takového existuje. Skřítek nám ale vše vysvětlil a popsal.
Přesunuli jsme se na trávu, kde jsme si zahráli „na Zmrzlíka“, ale trošku jinak, než jsme zvyklí. Jelikož se blíží to jaro, tak skřítek Kořínek vymyslel, že někdo bude Zmrzlík a ještě někdo jiný bude záchranné sluníčko. Zmrzlík honí děti, a koho se dotkne, zůstane stát. A když se zmrzlého dotkne sluníčko, tak roztaje a může zase pokračovat ve hře. No to bylo pádů a legrace.
Následně jsme si vyrobili skřítky z polínek, které jsme našli v truhle.
4. Program: Putování za skřítkem Brundibárem (švagrovskou Leničkou) Vyšli jsme ven, kde nás čekala paní Zima, která seděla na truhle.
Přemlouvala nás, ať chceme ještě zimu a ne jaro. Ale my jsme se nedali a řekli jsme, že už chceme jaro a hlavně sluníčko. Z počátku se s tím nedokázala smířit, ale po tom, jak jsme ji naposledy zazpívali zimní písničku, poradila nám, kam se máme za jarem a skřítkem Brundibárem vydat. To jsme ale zatím netušili, co má paní Zima za lubem. Měli jsme se vydat k našemu ochrannému stromu, kde na nás bude čekat nějaký vzkaz. Tak jsme se tedy vydali a u stromu nás čekal vzkaz se slovy:
Pozorně jsme sledovali, kde jsou zlatá semínka. Ale co se nestalo? Z ničeho nic z domečku vykoukl skřítek Kořínek. To bylo radosti. Prosili jsme ho o pomoc, protože jsme nevěděli kudy jít. Skřítek byl tak hodný, že šel kousek s námi a poradil nám, že musíme hledat „zívající strom.“
Po chvilce jsme ho našli. Jupí!!! Vedle něho byla truhla, ve které na nás čekala výborná svačinka a také pytlíček s bylinkami (vůbec jsme netušili, proč zrovna pytlík s bylinkami, ale brzy jsme se to dozvěděli). Tak jsme se pořádně „nadlábli“ a pokračovali v dlouhé cestě za jarem.
Objevili jsme i zvláštní strom, no uznejte sami (jehličnan spojený s listnatým stromem).
Naše cesta pokračovala. Z dálky jsme uviděli Vodníčka (švagrovského Mirka), který na nás volal, ať přijdeme k němu.
Akorát, cesta k vodníčkovi, to byla spíše taková stezka odvahy, ale zvládli jsme to.
Vodníček nám podal lahvičky, ať si do nich nabereme z potůčku „živou vodu.“ Prý se nám někdy bude třeba hodit. Většina z nás řekla, že ji dáme babičce, že ta to potřebuje
Už jenom kousíček a budeme tam. Jééé, preclíky. Ty, které jsme si napekli. Kde se tu vzali? :-O To je ale zvláštní…Děti nevěřícně koukali a Renatka evidentně také :-D
Jsme tu, konečně jsme došli k roubence. To byl ale výšlap. Přivítal nás nejstarší a nejmoudřejší skřítek Brundibár, který si od nás posbíral pytlíčky s bylinkami, které jsme po cestě našli.
Konečně jsme pochopili, proč jsme je měli přinést. Skřítek Brundibár chtěl pro nás všechny uvařit bylinkový čajík. Také nám sdělil, že po napití čaje se s námi možná podělí o tajemství, pokud účinky bylinek budou správné. A tak jsme do vařící vody vysypali všechny pytlíčky s bylinkami.
Čaj už je hotový a my se můžeme konečně pořádně ohřát. Někteří jsme se k čajíkům ihned hrnuli a někteří jsme čajík vůbec nechtěli a raději parádně dováděli se sněhem a s kamarády. Brundibár se také čajíku napil a po chvilce prohlásil, že ty bylinky na něj nějak začínají působit a že nám tedy prozradí to tajemství. Pověděl nám, že přichází jaro a chtěl nám dát dopis (pozvánku na jarní slavnost). Jenže paní Zima dopis roztrhala a začarovala do ledu, protože chtěla ještě zimovat. Tak jsme museli nejprve dopis rozmrazit a kousíčky vzkazu seskupit tak, abychom přečetli, co je na něm napsáno.
A za odměnu jsme si vysloužili:
Následovala cesta zpět na Švagrov. Pěkně nám vyhládlo, a tak jsme se těšili na jídlo.
Krásný výlet byl u konce.
Celé dobrodružství skončilo velkou čtvrteční oslavou, sázením květináčků a předčasným odjezdem do Ostravy. Už se těšíme na další setkání, rádi se vrátíme. A to v červnu 2016, v únoru 2017 a v červnu 2017. Děkujeme všem švagrovským dospělákům, jsou prostě nejlepší a máme je moc rádi. Také děkujeme babičce Jarušce, mamince Lucince, praktikantkám Terezce a Evičce za pomoc s dětmi. Za všechny Michaela Divinská
