SKAUTSKÝ SVĚT MAGAZÍN PRO SKAUTY A JEJICH PŘÍZNIVCE RODINNÉ PROJEKTY MEZIGENERAČNÍ DIALOG SKAUTING JAKO JEDNOZNAČNÁ VÝZVA PRO ŽIVOT NADŠENÍ ZE SLUŽBY

MAGAZÍN PRO SKAUTY A JEJICH PŘÍZNIVCE

SKAUTSKÝ SVĚT únor–březen 2013 ročník 51, číslo 1

RODINNÉ „PROJEKTY“

MEZIGENERAČNÍ DIALOG

SKAUTING JAKO JEDNOZNAČNÁ VÝZVA PRO ŽIVOT

NADŠENÍ ZE SLUŽBY

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ AKCE JUNÁKA V UPLYNULÉM ULÉM ROCE

2012

Ptali jsme se Náčelnictva Junáka, Výkonné rady, zástupců odborůů a Andrea Demarmelse (člena Evropského skautského výboru).

1. Oslavy 100 let českého skautingu Foto: Jakub Pejcal – Boby Oslavy 100 let českého skautingu Foto: Jakub Pejcal – Boby Šátkový den jako jeden z vrcholů Oslav 100 let českého skautingu Foto: Jakub Pavelka – Kytka

1. Celostátní kolo Závodu vlčat a světlušek Foto: Efka Svobodová

3.

2. Další výsledky ankety najdete na straně 9 v tomto čísle.

KOLÁŽ

PŘÍLEŽITOST STOUPAT NAD OBZOR

OBSAH

Volby prezidenta ČR byly dobrou příležitostí, aby se ukázalo, nakolik jsme schopni opravdového dialogu s druhými. Kolikrát jsme slyšeli, že jsme idioti, protože si něco myslíme, a kolikrát jsme si to mysleli my o někom? Kolikrát jsme druhého vyslechli, abychom mu zkusili porozumět a kolikrát vyslechl někdo nás? Nakolik jsme pouzí fandové, a nakolik máme svoje postoje podložené hlubším přemýšlením a argumenty? Nakolik byly volby naším jednorázovým zájmem o věci veřejné a nakolik jsme schopni kontinuálnější pozornosti? Nakolik jsme schopni vytvořit prostor, aby k dialogu příště mohlo dojít? Co to vypovídá o našich hodnotách, o nás? Kde má pro nás dialog v případě volby svoje hranice a kde v jiných případech? Nutnost vést dialog se odehrává i v mnohem běžnějších situacích než je volba prezidenta. Jednou z takových situací je dialog mezi generacemi. V Junáku máme to štěstí, že příležitostí, které nám mj. dávají impuls si podobné otázky pokládat, je dostatek. Buďme za to rádi, protože nám to může napomoci stoupat nad obzor, který jsme dosud měli. Právě mezigeneračnímu dialogu je věnováno i téma tohoto čísla. Pokusili jsme se tak otevřít otázku, jak na tom s tím dialogem vlastně jsme…

Úvodník PŘÍLEŽITOST STOUPAT NAD OBZOR 3

Já a skauting AKTUALITY

4

POVINNOSTÍ JE HLEDAT

5

CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY

6

KVALITA NAŠICH JEDNOTEK

8

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ UDÁLOSTI ROKU 2012

9

RODINNÉ „PROJEKTY“

Téma MEZIGENERAČNÍ DIALOG

Dobré čtení vám přeje J.

10

12

DAŘÍ SE JUNÁKU MEZIGENERAČNÍ DIALOG? 18 SKAUTING JAKO JEDNOZNAČNÁ VÝZVA PRO ŽIVOT

20

Ke spolupráci můžete psát na email [email protected].

Zaměřeno na osobnost Do hodnocení se můžete zapojit na webu www.skaut.cz/hodnocenicasopisu nebo na www.facebook.com/SkautskySvet.

SKAUTSKÝ SVĚT

magazín pro skauty a jejich příznivce

SKAUTSKÝ SVĚT magazín pro skauty a jejich příznivce ročník 51, číslo 1 | vychází 5× ročně | registrační číslo MK ČR E 8386, ISSN 1212-9070 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. | Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace. | Více na www.skaut.cz/casopisy Vydavatel Tiskové a distribuční centrum Junáka | Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 | IČ: 64934926 tel.: 234 621 223 | e-mail: [email protected] | www.skaut.cz/tdc | www.skaut.cz/obchod Spolupracovníci Václav Zeman – Šík, Slavomil Janov – Nashville, Filip Hlavinka – Mukóki, Bára Vobořilová, Káča Hořavová, Vojtěch Homolka – Vlk, Bára Váchová – Čára, Vítek Bělohradský, Jana Klímová a Lada Matyášová (jazykové korektury) a autoři článků a fotografií | e-mail: [email protected] Šéfredaktorka Julie Dominika Potůčková (J.) Foto na obálce Štěpán Špinka Grafická úprava Imagemakers – Jitka Turbáková | www.imagemakers.cz Sazba Jitka Turbáková Tisk POLYGRAF, s.r.o. Předplatné SEND předplatné s. r. o. | www.send.cz/skaut | tel.: 225 985 225, 777 333 370 | SMS: 605 202 115 Uzávěrka dalšího čísla bude 22. 2. 2013

SUPERVIZE

22

NADŠENÍ ZE SLUŽBY

24

VRATISLAV – HLEDÁNÍ ZTRACENÍ IDENTITY 28

Kalendář

ÚVODNÍK | OBSAH

31

AKTUALITY 1. 14. VALNÝ SNĚM JUNÁKA

Adults in Scouting

Do 21. 12. 2012 bylo možné projevit zájem o pořádání příštího VSJ. Přihlásili se zatím tři neoficiální zájemci. Náčelnictvo Junáka začalo projednávat, jaký formát bude příští VSJ mít, protože jedním z důležitých bodů má být i projednávání Stanov, u kterého se předpokládá, že bude časově náročné. Proto se bude dále jednat o tom, zda se VSJ prodlouží nebo zda se vyvolá mimořádný sněm, na kterém by se pouze k projednávaly Stanovy.

2. POZDRAV ČESTNÉ NÁČELNÍ VLASTY MACKOVÉ To není, není loučení… …jen opožděné poděkování za novoroční pozdravy, které jsem všem, kdo si na mne vzpomněli, nemohla poslat, protože jsem byla v nemocnici. Přeji vám, aby vám skautské světýlko pomáhalo šířit dobrou vůli mezi lidmi.

3. SETKÁNÍ KRAJŮ A VRJ V sobotu 12. 1. 2013 proběhlo již čtvrté setkání činovníků skautských krajů a členů VRJ. Zúčastnilo se ho celkem 21 činovníků z 11 krajů a členové VRJ. Tématy setkání byl harmonogram převedení agendy dotací do skautISu, projekt e-learningu, připravovaná Strategie Junáka a přípravy na změny Stanov Junáka (související např. se změnou novely Občanského zákoníku). Další setkání by mělo proběhnout po VSJ, termín bude potvrzen na konci letních prázdnin 2013.

4. SEMINÁŘ ELŠ V lednu proběhl 23. ročník semináře Ekumenické lesní školy. Účast na semináři byla vysoká – v sále se sešlo kolem 330 účastníků. Pokud si chcete poslechnout jednotlivé přednášky, pak se podívejte do e-knihovny ELŠ – http://els.skauting.cz/knihovna. Termín příštího semináře je 10.–12. 1 2014.

,iVÀՈ̈˜}Ê EÊ,iÌ>ˆ˜ˆ˜}Ê
`ÕÌ 6œÕ˜ÌiiÀÃ

6œÕ˜ÌiiÀÃʈ˜ -VœṎ˜} Ê Ê Ê/œœŽˆÌÊÓ

6. ICT ROUND TABLE 2012 Během 22.–25. 11. 2012 proběhlo v Belgii setkání týkající se informačních a komunikačních technologií, kterého se zúčastnilo i několik českých zástupců. Cílem akce byla výměna zkušeností ohledně registračních systémů, e-learningů, webových stránek atp. Zástupci Junáka zde prezentovali skautIS, STS a připravovaný e-learning.

7. HLEDÁ SE KOORDINÁTOR METODIKY K OVĚŘO-

WOSM vydal příručku MoViS (Management of Volunteers in Scouting), která má pomoci skautským vůdcům, jak lépe pracovat s lidmi, kteří jim v jejich jednotkách pomáhají.

VÁNÍ POSTOJOVÝCH KOMPETENCÍ Odbor pro vzdělávání hledá koordinátora popř. autora metodiky, která pomůže vzdělavatelům pracovat s postojovými kompetencemi v rámci čekatelské a vůdcovské zkoušky. Vhodné i pro toho času odpočívající tým vzdělávací akce. Očekáváme, že koordinátor bude vyhledávat autory, sbírat a vyhodnocovat data ze vzdělávacích akcí, zpracovávat texty na základě podkladů, koordinovat vše v souladu s harmonogramem.

http://euroscoutinfo.com/movis-resources

[email protected]

5. NOVÁ PŘÍRUČKA K DOBROVOLNICTVÍ

4

-ÌÀ>Ìi}ˆVÊ*ÀˆœÀˆÌÞ

JÁ A SKAUTING | AKTUALITY

8. NOVÝ SKAUTSKÝ BAZAR Máte přebytečné skautské potřeby a vybavení? Na webové adrese www.bazar.skauting.cz se rozjel nový skautský internetový bazar, který by vám mohl pomoct najít ty, kteří by je mohli využít.

POVINNOSTÍ JE

HLEDAT Autor: Josef Výprachtický – José

Na ICT Round Table 2012 se i naši zástupci zabývali informačními a komunikačními technologiemi

9. DOTISK PUBLIKACE SLOUŽÍM Ke 100. výročí vzniku českého Junáka patří i vzpomínka na podíl skautů v boji proti fašismu za naši svobodu, Severočeská družina Svojsíkova oddílu Junáka při této příležitosti vydala dotisk publikace „Sloužím“. Na prvním vydání, který vyšlo v malém počtu výtisků, se podílel poslední žijící svědek – pamětník z odbojové skupiny Junáka „Lužické hory – Dejvice“, bratr Ctibor Vořech a Skautský institut ABS. Dotisk byl vydán díky finančnímu fondu hejtmana Libereckého kraje.

V době, kdy čtete tento sloupek, je už jasné, kdo bude novým prezidentem České republiky. Přesto se s vámi chci podělit o pár myšlenek, které přede mě postavila společenská diskuze kolem první přímé prezidentské volby. V průběhu volební kampaně jsem vnímal velké zapojení skautů a také jejich rozdílné pohledy – zatímco jedni zpochybňovali i výzvu členům k účasti na volbě, jinde aktivně podporovali konkrétní kandidáty či psali dopisy rodičům dětí v oddílech. Při těchto debatách mi běžela hlavou spousta otázek. Kde přesně je ta hranice skautské apolitičnosti? K čemu ještě mlčet a k čemu již nikoli? Vůči čemu se vyhranit a co musí být mimo naši odpovědnost jako organizace? Jaké právo mluvit v těchto věcech za ostatní nebo k ostatním má starosta? Co už je ohrožením demokracie, za kterou skauti vždy stáli, bojovali i umírali? Poznali bychom vůbec toto ohrožení ? Vždyť i fašistický režim v Německu či komunisté v roce 1946 u nás se dostali k moci díky vítězství v relativně demokratických volbách… Jak řešit omezenost pohledů či neznalost historie? Přiznám se, že na všechny položené otázky nemám jednoduché odpovědi. Ale povinností nás všech je hledat, přemýšlet a diskutovat o nich. SLOVO STAROSTY | JÁ A SKAUTING

5

Autor: Tým KIFu | Foto: Jiří Eitler, Jakub Pejcal – Boby

CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY REPORTÁŽ ZE SETKÁNÍ INSTRUKTORŮ ROVERSKÝCH KURZŮ 25.–27. LISTOPADU 2012

Mezi českými skautskými kurzy není úplně obvyklé, aby se jejich pořadatelé vzájemně setkávali a nahlíželi pod pokličku toho, jak dělá kurzy “konkurence”. Určitou výjimku v tomto případě tvoří každoroční podzimní grémium roverských zážitkových kurzů KIF (Kruhu instruktorů Fons). Poslední listopadový víkend se na něj do skautské základny v Brandýse nad Labem sjelo vice než dvacet zástupců šesti zážitkových roverských kurzů.

papírový plakát a na něm je nakreslený obrovský hnědý kmen bez listů. Během večera k němu přicházejí zástupci jednotlivých kurzů a postupně přilepují na větve listy. Každý kurz má vyhrazenou svou vlastní větev. Na lístkách jsou napsaná různá jména – jsou to účastníci jednotlivých ročníků kurzů – Safír 2010, Fons 1999, Rovel 2012, Fonticulus 2006, Svatoplukovy pruty 2005… Lístků postupně přibývá, až z nich má strom pěknou košatou korunu. Právě vznikl rodokmen všech roverských kurzů, které se hlásí ke Kruhu instruktorů Fons navazujícího na skautského pedagoga a instruktora Václava Břicháčka. Na všech lístkách je teď dohromady několik desítek akcí a určitě více než tisícovka jmen. Tento strom se následně vydá na Mikulášský seminář. Jeho účastníci si tam budou moct hledat svá jména a zatrhávat, na kterém kurzu kdo z nich kdy byl.

Najdi svůj list

O koho se opřít

Je sobota večer. Účastníci setkání již mají za sebou páteční seznamování a sobotní program, při kterém se každý kurz představil ostatním. Na zemi leží velký

Kromě vzájemného seznámení a představení posledních ročníků jednotlivých kurzů bylo cílem setkání zástupců kurzů KIFu i společné zamyšlení nad budouc-

Co je setkání kurzů KIFu Každý rok na podzim se setkávají zástupci roverských kurzů Kruhu instruktorů Fons (KIF). Které kurzy jsou součástí KIFu, najdete na http://roverskekurzy.cz. První setkání se konalo v roce 2000. Letošního setkání v Brandýse nad Labem se zúčastnilo dvacet tři instruktorů.

6

JÁ A SKAUTING | REPORTÁŽ

ností roverských zážitkových kurzů a nad tím, jak se o sebe mohou tyto kurzy vzájemně opřít a vzájemně si vypomáhat. Roverské zážitkové kurzy se totiž v poslední době opakovaně dostávají do nelehké situace. Jezdí na ně méně účastníků, než bylo v minulosti obvyklé. Jedním z důvodů může být nepříznivý demografický trend (lidí ve věku patnácti až osmnácti let je v tuto chvíli v Junáku obecně méně). Další důvody mohou být, že mnozí roveři vedou oddíly a jezdí raději na tábory nebo na kurzy, kde si mohou zajistit potřebnou kvalifikaci. Na tomto setkání jsme se proto věnovali tomu, jak tento nepříznivý trend zvrátit. Při společné debatě zazněla spousta nápadů: zesílíme propagaci na celostátním setkání roverů a rangers ObRok, budeme více spolupracovat s kvalifikačními kurzy aj. Těm můžeme být jako zážitkové kurzy velmi cennými partnery a můžeme jim pomáhat rozvíjet takové oblasti, kterým se většinou moc nevěnují – jako například obrana proti syndromu vyhoření, osobní rozvoj nebo

Rodokmen účastníků na Mikulášském semináři

osobnostní posun účastníků. Roverské kurzy přitom mají v systému skautského vzdělávání velmi důležitou úlohu a významně pomáhají utvářet podobu roveringu v rámci současného skautského hnutí. Kurzy pro roverské kmeny byly donedávna především zdrojem inspirace pro tvorbu programu a metodické podpory, jak vést kmen. V posledních letech přibylo několik zážitkových roverských kurzů, které nabízejí členům roverských kmenů příležitosti pro oddech a jsou pro ně prostorem, kde mohou hledat svou další osobní cestu. Tyto kurzy také dokážou motivovat a propojit roverskou spolupráci napříč republikou.

Vzdělávací nebo roverské? Jedna ze základních otázek diskuze proto zněla: Kam vlastně zapadají roverské zážitkové kurzy a kdo je může podporovat? Jsou spíše součástí skautského vzdělávání a měly by se do něj více zapojit? Nebo patří spíše do oblasti roveringu a měly by více spolupracovat s Roverským odborem? Mezi diskutujícími převažoval názor, že do budoucna je třeba, aby se roverské kurzy zaměřovaly na obě oblasti. Je totiž důležité, aby vzdělávací systém Junáka nabízel i zážitkové nekvalifikační kurzy. Pokud by z něj vypadly, přišel by Junák o unikátní využití zážitkové pedagogiky, které na začátku devadesátých let přinesl do skautského vzdělávání Václav Břicháček s ostatními Kružany. Přínos tohoto odkazu je přitom dodnes aktuální. Originální pojetí programů, které přináší nezapomenutelné a hluboké zážitky, jejich následná reflexe, osobní přístup instruktorů, kteří otevírají účastníkům nové horizonty – to vše by ve skautském vzdělávání nemělo být oslabováno, spíše naopak. Dalším tématem, na které by se roverské kurzy mohly v budoucnu zaměřit, je přechod “od roveringu k dospělosti” – téma, které je ve skautském vzdělávání zatím téměř zanedbané. Pro podporu tohoto tématu i dalšího rozvoje roverských instruktorů uspořádá KIF v tomto roce několik seminářů na různá témata (např. úvod do moderních pedagogických trendů nebo techniky propagace skautských kurzů). Plánujeme zúčastnit se i březnové Ústřední lesní školy a s poznatky, které jsme nasbírali na našich kurzech i na tomto společném setkání, se podílet na přípravách další podoby vzdělávání v Junáku. Ze setkání odjížděla většina z nás se spokojeností a bohatou inspirací. Podobné setkávání a vzájemnou výměnu názorů a zkušeností proto můžeme vřele doporučit všem skautským kurzům, které mají stejné nebo velmi podobné zaměření.

Kde vidíte naše místo ve skautském vzdělávání či roverském rozvoji vy? Přijeďte s námi diskutovat nejen o tom na Ústřední lesní školu 2013 ;-).

7

REPORTÁŽ | JÁ A SKAUTING

KVALITA NAŠICH JEDNOTEK

Přispějte ke kvalitě! Ano, je to veliká hromada práce pro jednoho. Ale s podporou dospělých členů to zvládneme. Nenechte v tom svou jednotku a pomozte jí taky. Jak?  Zjistěte, zda využívá hodnocení kvality.  Pročtěte si výsledky.  Promyslete si, s čím byste mohli pomoci.

Autor: Káča Hořavová  Nabídněte svou pomoc vedení jednotky.

„Hodnocení kvality nám pomáhá pojmenovat slabé stránky, na které se máme zaměřit,“ říká Marek Baláš – Čiča, náčelník. Obraz první: Matka vybírá dítěti kroužek. Na internetu najde stránku skaut.cz a popis skautského hnutí ji velice zaujme. Chce, aby její dítě umělo spolupracovat, bralo život do vlastních rukou a celá skautská metoda se jí zdá jako účinný výchovný nástroj. Obraz druhý: Pozdě večer. Matka prohlíží stránky oddílů v okolí bydliště a vybírá ten nejvhodnější pro své dítě. Je stejně pečlivá, jako když mu vybírala školu, ví, že jejich úroveň se často výrazně liší. Když narazí na stránkách jednoho z oddílů na zveřejněné hodnocení kvality, má jasno. To je oddíl pro ně! Ne, oddíl není dokonalý, zjevně by potřeboval lepší materiální zázemí pro svou činnost, musí se naučit efektivněji nabírat děti a občas by se měl taky potkat s jinými skauty. O to tu ale nejde. Matka si vybrala podle jiných měřítek: je zjevné, že oddíl provádí reflexi, o svých slabinách ví a pracuje na jejich zlepšení. Navíc je zřejmé, že v oddíle fungují družiny a že jeho kvalita v posledních letech stoupá.

8

Děkujeme – tvůrcům nástroje hodnocení kvality i vám, kteří jste se rozhodli pomoct!

Všechny oddíly, střediska, kurzy nebo třeba Náčelnictvo Junáka mají nyní možnost využívat nástroj hodnocení kvality. Pomůže jim identifikovat problémy, ukáže cesty k možným řešením, popíše současný stav. A především – přispěje ke sdílenému pohledu na směřování v celém vedení jednotky (oddílové či střediskové radě, týmu atd.). Jsem vůdkyně oddílu. Hodnocení kvality považuji za bezvadný nástroj. Ušetří mi spoustu času, když řeším, co všechno náš oddíl ještě potřebuje, kde to nejvíc skřípe a na čem bych měla pracovat. Podívejte se sami!

Jaká doporučení dal nástroj hodnocení kvality našemu oddílu?

JÁ A SKAUTING | OKNO DO SKAUTSKÉHO SVĚTA

Chcete se o Hodnocení kvality dozvědět víc? Podívejte se na web projektu: http://kvalita.skauting.cz

Foto: Jakub Pejcal – Boby

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ

UDÁLOSTI ROKU

2012

VÝSLEDKY ANKETY O TŘI NEJVÝZNAMNĚJŠÍ UDÁLOSTI ROKU 2012

Zeptali jsme se členů Náčelnictva Junáka, Výkonné rady, zástupců odborů a Andrea Demarmelse (naše kontaktní osoba v Evropském skautském výboru). Sešlo se nám patnáct odpovědí. A jaké události byly tedy ty nejvýznamnější jejich pohledem? (13 hlasů) Oslavy 100 let českého skautingu: Jednoznačný vítěz celé ankety. Místonáčelník Michal Tarant – Majkl o Oslavách říká: „Byla to jedinečná možnost připomenutí významného výročí, možnost podpořit sounáležitost a spojit dobré tradice se současností a připomenout tuto významnou událost na stovkách míst v celé ČR v průběhu celého roku.“

1. 2. 3. 4.

(10 hlasů) Celostátní kolo Závodu vlčat a světlušek: Téměř dvě stě skautů a jednou tolik dospělých členů servistýmu, se v Litvínově setkalo na závěr prestižního skautského závodu. Tématem letošního ročníku byl příběh Města Ember.

(6 hlasů) Šátkový den jako jeden z vrcholů Oslav 100 let českého skautingu: Šátkový den byl vyvrcholením Oslav 100 let. Mottem akce bylo: „Bez šátku mě na Skautský den století 24. dubna 2012 nikdo neuvidí!“

(5 hlasů) Navigamus: V červnu 2012 se konal 7. ročník setkání vodních skautů z celé ČR. Skauti a skautky přenesli na čtyři dny na palubu zaoceánského parníku, aby si připomněli sté výročí plavby Titaniku. (5 hlasů) Ivančena: Výstup na Ivančenu je tradiční akcí. Skauti nesou na vrchol kámen, který přikládají k mohyle, aby poctili památku skautů popravených na konci 2. světové války. Tato tradice trvá již od 1946.

5.

(4 hlasy) Skautské letní tábory: Letos proběhlo kolem tisícovky skautských letních táborů. (4 hlasy) Mikulášský víkend 2012 měl letos téma „jací jsme, po čem toužíme, v čem jsme jiní“. Na semináři přednášel např. Petr Sak o „zrcadle mladé generace“, Tomáš Feřtek o tom, že pomáhat slabším se vyplácí nebo Martin Šimáček o problémech exkluze. (3 hlasy) Vydání knihy Skautské století, Otevření Kaprálova mlýna, 2. Národní oldskautské jamboree v červnu 2012 v Miletíně, Televizní vysílání věnované skautingu v rámci Oslav 100 let českého skautingu, Provaz – setkání s vedoucími oddílů, do kterých chodí i děti se specifickými potřebami

6.

Zajímají vás celé výsledky ankety? Sledujte naše facebookové stránky www.facebook.com/SkautskySvet nebo si o ně napište na email [email protected]

SKAUTSKÝM SVĚTEM | JÁ A SKAUTING

9

RODINNÉ „P RO JE K

OD P Y PÉ T L ČE ÍK Ů O Z PR VÍ OT ŘE I N PO UD Š Ě IT Í

TY

Foto: Jakub Pejcal – Boby

“

„Moc se mi líbila myšlenka, že dítě nemá být „středem vesmíru“, ale má prostě zapadnout do domácnosti, do které se narodilo. Jenže se mi zdá, že to jde v dnešní době, kdy mladé rodiny bydlí samy a žena je celý den doma sama, docela těžko.“ Napsala Vendula Bušková – Véňa, aktivní matka a skautka, zároveň studentka práv. Probudilo to ve mně myšlenku, čím vším se dá pomoct, aby tomu tak nebylo. Vypůjčili jsme si proto nástroj z moderní pedagogiky – projekty a přinášíme několik tipů na ně.

Projekt č. 1: Péče o zvíře

Projekt č. 2: Vztah k přírodě

Komentuje: Bára Tichavová – Rozárka Když bylo Matějovi pět let, domluvili jsme se, že mu pořídíme králíka. Dlouho jsme vybírali. Chtěla jsem takové zvíře, na které si může sáhnout, pochovat ho, vytvořit si k němu vztah. Smyslem věci je, aby se dítě naučilo pravidelně o někoho pečovat a alespoň částečně převzít za někoho zodpovědnost. Králík je celoročně venku, což péči usnadňuje. Matějovým úkolem je každý den králíka obstarat – zpočátku jsme to dělali spolu, aby se to naučil, teď já obstarávám jen vodu, protože Matěj neumí upevnit pítko do stojanu. Každý den je třeba Matějovi úkol připomenout, často ho ke splnění tlačit. Zpravidla se tomu snaží vyhnout, chce, aby mu člověk pomohl. Pomoc velmi usnadňuje ochotu dítěte. Co se nepodařilo, je vypěstovat vztah mezi dítětem a králíkem. Začátek byl nadějný, ale tím, že je králík venku v králíkárně, není tam krom péče žádný bližší kontakt a tedy ani vztah. V podstatě myslím, že projekt nebyl úspěšný.

Komentuje: Eliška Říhová – Otá?ka Samozřejmě, že jsme chodili na procházky do lesa. Učila jsem se tam poznávat stromy, rostliny a na podzim i houby. Největším projektem bylo stavění přístřešků pro skřítky. Myslím, že to dost pomáhalo rozvoji fantazie. Později jsem to využívala při vedení skautské družiny. Mnohdy jsme také s sebou neměli vše, co jsme potřebovali. Rodiče mi ale ukazovali, jak si poradit a danou věc něčím nahradit. To jsem využila i během života ve městě.

Chodíte také do přírody poznávat zvěř a rostliny? Jaké fígle používáte, aby si je dítě zapamatovalo? Učíte se s dětmi nahrazovat v domově běžné věci přírodními? A čím podporujete rozvoj fantazie vašeho dítka?

Projekt č. 3: Rodinná dovolená Jaké zásady jste uplatňovali vy, když se vaše dítě staralo o zvíře? Sledovali jste pořízením zvířete nějaký výchovný záměr? Pokud jste se jako Rozárka snažili vést dítě k alespoň částečné zodpovědnosti, povedlo se vám to? Co bylo klíčem k úspěchu?

10

JÁ A SKAUTING | RODINNÝ SKAUTING

Komentuje: Kateřina Glozlová – Papája Jezdíme po Česku i do zahraničí. Pod stan, na kola nebo si pronajmeme chatičku v nějakém z odlehlých koutů republiky. Dopředu společně plánujeme, kam pojedeme

na výlety a snažíme se o oblasti naší dovolené zjistit co nejvíc. Je fajn, že jsme do toho byli zapojováni už jako děti. Učíme se i jazyk, kterým se v dané zemi mluví. Když dorazíme na místo, uděláme velký nákup místního jídla a specialit a experimentujeme. Máme rádi rozmanitost.

Plánujete se svými dětmi, kam pojedete na dovolenou a co tam budete dělat? Zkoušeli jste také jako Glozlovi učit se místní jazyk? Alespoň základní fráze? Jak se na dovolené stravujete? Zkoušíte si také připravovat speciality z místních surovin? A co děláte na dovolených, máte-li ještě děti příliš malé na to, aby se učili cizí jazyk?

Projekt č. 4: Šijeme, vymýšlíme a vyměňujeme pytlíky proti nudě Komentuje: Kateřina Šrubařová – Kašpra Potřebujete vzít své děti na skautskou poradu, cestu vlakem či jen hledáte, jak je zabavit, když chcete umýt okna? Hodit by se mohly tzv. busy bags – pytlíčky s jednoduchými rozvíjejícími aktivitami. Základem je jakýkoliv pytlík a v něm aktivita za pár korun, nejčastěji na bázi znovuvyužití materiálů, které by jinak letěly do koše. Navlékání korálků, rozdělování předmětů podle barev, nejrůznější skládačky atd. Samo o sobě žádný zázrak. Teď však přichází ten fígl: jelikož takových pytlíčků potřebujeme větší množství, sdružují se tvořiví rodiče do skupin a pytlíčky si mezi sebou vyměňují. Řekněme, že se najde deset maminek batolat, každá si vybere jednu aktivitu, vyrobí ji v deseti exemplářích a výměnou za ně získá devět dalších. Zaujalo vás to? Pokud máte chuť zúčastnit se skautské výměny pytlíků proti nudě, ozvěte se do konce února na mail [email protected]. TIP: stačí zadat „busy bags“ do vyhledávače a najdete spoustu inspirace česky i anglicky.

Kde hledáte inspiraci pro jednoduché aktivity s dětmi vy? Jakým způsobem získáváte inspiraci pro zabavení vašich potomků? Sdílíte a vyměňujete s ostatními rodiči ještě něco, co vám pomáhá při výchově vašich dětí?

Projekt č. 5: Zahradničení Komentuje: Klára Ondříčková – Káďa Sice jsme rodina z Prahy, ale jako malé jsme trávily hodně času na chalupě se zahradou. Mohly jsme tak pozorovat, jak stromy kvetou, které odrůdy jablek dozrávají dříve, jak se rybíz červená, jak rychle se mění tráva, shnilá jablka a listy na kompostu v hlínu. Mohly jsme se o zahradu starat. Všechny produkty jsme se samozřejmě snažily uchovat do zimy, a tak jsme zavařovaly, sušily a moštovaly ostošest. Každá vždy dostala úkol, na který stačila. Vypeckovávat, odšťopkovávat, krájet, míchat, sypat, plnit, rovnat, nosit, ochutnávat. Když jsme byly větší, mohly jsme jet s jablky do výkupu a za vydělané peníze si něco koupit. Řekla bych, že je fajn, když si už dítě osahá, co to znamená vydělávat peníze. Dnes oceňuji také to, že znám odrůdy jablek, dokážu zavařit snad cokoli. Vím, kdy a co zahrada potřebuje a jsem si jistá, že nějaký úkol se najde i pro to nejvíc nešikovné dítě. Naši rodiče to dokázali.

Máte-li jako Káďa se sestrou Ájou možnost jezdit na vlastní zahradu či ke kamarádům, co na ní všechno děláte vy sami? Co všechno necháte své děti dělat samotné? A co děláte společně? Jak to děláte, aby činnost vaše děti opravdu bavila?

Projekt č. 6: Oslavy Komentuje: Alžběta Tlapová – Ábí Naše silvestry s kamarády. Řídíme se pravidlem, že si silvestra chceme užít a zasmát se. Nějakou dobu před ním si každé dítě vylosuje kartu, na které je napsaný čas a nějaké téma a na to téma si připraví program. Chystáme společně i programový leták. Určuje se pak i služba do kuchyně. Ta dostane obnos peněz, za něž má pořídit suroviny a připravit co nejlepší jídlo. Úspěšné bývají tortilly :-). Na závěr hodnotíme nejlepší program, zhlédneme film a jdeme spát…

Jak malé děti necháváte nebo byste nechali chystat program pro ostatní? Pomáháte jim při tom? A jak malé děti seznamujete nebo byste seznamovali se světem peněz? Jakým způsobem? A nakonec – máte-li něco hodnotit, jak to děláte?

RODINNÝ SKAUTING | JÁ A SKAUTING

11

MEZIGENERAČNÍ

DIALOG

Foto: Jakub Pejcal – Boby, Jaroslav Petřík – Australan a Dominik David

Komunikace mezi generacemi. Snaha o dialog mezi nimi. Pro dnešní Junák velmi důležitá témata. Děti v oddílech vedou dospívající nebo dospělí, na střediscích se často potkávají dospělí se staršími, příležitostí k setkávání generací je v Junáku opravdu dost. Mají-li různé generace skautů a skautek vedle sebe nejen být, ale i být schopné si naslouchat a spolupracovat, je snaha o dialog nezbytná. V různém věku nabývají lidé různých zkušeností a poznání, různé generace prožily části svých životů v různém kulturním a společenském prostředí. Je pro nás výzvou, učit se z toho čerpat. Toto téma jsme se rozhodli pojmout jako opravdový dialog. V následujících textech do něj vstupují skauti a skautky různého věku a s různými pohledy. Tvoří tak zajímavou mozaiku toho, jak funguje dialog mezi generacemi v Junáku a jak se o něj v Junáku pokoušíme.

Autor: Ivanka Urbánková

Cesta ke vzájemnému respektu Setkávání generací s různou životní zkušeností

12

Dialog jako metafora pro setkávání skupin, které se respektují, je výrazem zájmu o druhé, jejich názory a postoje. Jeho cílem je vzájemné porozumění. Myslím, že dialog mezi různými věkovými skupinami je základem pro předávání znalostí, zkušeností, dovedností a může předcházet konfliktům, které vznikají na základě prostého nechápání se. Junák je hnutí, kde se

TÉMA

setkávají všechny generace od té nejstarší, až po generaci nejmladší, nejpočetnější a nejvíce odlišnou, totiž generaci dětí, dospívajících a mladých dospělých. Každá generace má jiné zkušenosti se skautingem. Jsou zde pamětníci prvních skautských oddílů v Čechách a aktivní skauti z období krátkodobých obnovení Junáka v letech čtyřicátých a šedesátých, skauti v ilegalitě z období totalit. Většinu členů dnes tvoří ti, kteří do hnutí vstoupili po roce 1989 a od té doby uplynulo více než dvacet dva let. Jedna celá generace. Generace, které nezažila totalitu.

Seznamování s osobními životními příběhy

Rozdíl v myšlení

Vést dialog s generací skautských prarodičů se nám daří lépe a lépe. Projekt Skautské století a aktivity Kmene dospělých nám přibližují zkušenosti a zážitky z druhé světové války, z totalitních režimů, seznamují nás s příběhy o osobní statečnosti, odvaze, těžkých rozhodnutích, nástrahách nacistického a komunistického režimu, ale i o utrpení a zradách. Učí nás o naší vlastní minulosti a o tom, kam bychom měli směřovat. Zdá se, že tento dialog máme zažitý, umíme s ním pracovat a jsme zvyklí naslouchat a vážit si svých učitelů.

Rozdíl v myšlení, postojích a očekáváních obou generací může být nenápadný, ale nesporně existuje – jeho důsledky můžeme pozorovat v různých situacích. Může mít třeba podobu ostřejší diskuze v Náčelnictvu Junáka, neshoda může pramenit z pouhého faktu neznalosti novodobé historie organizace. Třeba o událostech spojených s opětovným zakládáním organizace, ustavováním vedoucích složek (Ústřední Rady) a jejich přeměnou na současnou podobu řízení (Náčelnictvo, Výkonná Rada), s odchodem části členstva (Svaz skautů a skautek České republiky, Skauti ABS apod.) se téměř nemluví. Ti, kteří u toho byli, na to období neradi vzpomínají. Příběhy a zkušenosti z této doby by mohly pomoct lepšímu porozumění mezi mladšími a staršími členy nejen v ústředních orgánech.

O  UDÁLOSTECH SPOJENÝCH S  OPĚTOVNÝM ZAKLÁDÁNÍM ORGANIZACE, USTAVOVÁNÍM VEDOUCÍCH SLOŽEK A JEJICH PŘEMĚNOU NA SOUČASNOU PODOBU ŘÍZENÍ, S ODCHODEM ČÁSTI ČLENSTVA SE TÉMĚŘ NEMLUVÍ. PŘÍBĚHY A  ZKUŠENOSTI Z  TÉTO DOBY BY MOHLY POMOCI LEPŠÍMU POROZUMĚNÍ MEZI MLADŠÍMI A  STARŠÍMI ČLENY NEJEN V  ÚSTŘEDNÍCH ORGÁNECH.

Potřeba se vymezit Mnohem obtížnější je vést dialog mezi rovery a generací věkem odpovídající jejich rodičům, obě skupiny se potřebují vymezit. Jedni chtějí získat své místo v hnutí a druzí postupně přebírají roli nejstarších. To vše se děje mnohem dříve než bylo dosud obvyklé. Rozdíl není způsoben jen věkem a touhou se postojově a názorově odlišovat od vlastních rodičů nebo snahou udržet pozice a zůstat mladý. Potíž je podle mne daná především rozdílným prostředím, ve kterém byly tyto generace vychovány. Generace rodičů byla vychována a prožila část svého života v totalitním režimu. Jejich myšlení, postoje a názory byly formovány v nesvobodě. Skupiny, které se názorově či postojově odlišovaly od totalitní doktríny, byly uzavřené, názory, které sdíleli, nesměli být veřejně prezentovány a byl-li někdo odhalen, byl pronásledován a potrestán. Obranné mechanizmy, které bývaly tolik potřebné si přenesly i do dnešní doby, kdy již nejsou potřebné, protože skauting již není zakázaný ani potlačovaný. Současná generace roverů tato omezení nepoznala. Přemýšlí bez hranic, které ta předchozí měla nastavené politickým režimem, školou a morálkou mnoha odstínů šedi mezi soukromým, neveřejným a veřejně prezentovaným. Jestliže si obě strany neuvědomují tyto rozdíly, je dialog mezi těmito dvěma generacemi plný překážek.

Naslouchat jeden druhému Mezigenerační dialog je téma, se kterým se setkáme ještě mnohokrát a je potřeba jej vnímat i ve vztahu současných roverů generace odpovídající věkem jejich rodičům. Pád totalitního režimu změnil prostředí, ve kterém jsme byli vychováni a dal základ odlišným postojům a myšlení. Nasloucháním jeden druhému můžeme pochopit rozdíly a pohnutky vedoucí k odlišným vzorcům chování, jiným řešením vzniklých situací a vytváření jiných názorů. Stejně jako příběhy prarodičů i příběhy z osmdesátých, devadesátých let a z období opětovného zakládání Junáka jsou důležitou součástí naší minulosti a pomáhají k lepšímu pochopení sama sebe a nasměrování naší budoucnosti.

Jsou ve vašem středisku zastoupeny všechny generace nebo některá chybí? Chybí-li, tak proč?

TÉMA

13

Akce: Mladší pro starší „Zájem seniorů o počítačový kurz Seniorcomp předčil očekávání“ – tak zní novinový titulek Kopřivnických novin vydaných 26. dubna 2012. Seniorů, pro které kopřivnické středisko uspořádalo počítačový kurz, se dostavilo téměř čtyřicet. To bylo čtyřikrát tolik, než měli kopřivničtí skauti k dispozici počítačů. Kurz měl šest devadesáti-minutových lekcí, ve kterém se senioři učili vyhledávat na internetu, obsluhovat e-mail atp. Každou ze tří skupin měl na starosti jeden instruktor a jeho asistent. „Ti měli možnost vidět ze stran seniorů obrovskou chuť do života, poznávat nové věci, smysl pro humor, nadhled,“ říká vedoucí kopřivnického střediska Kryštof Hyvnar – Kolumbus a usmívá se nad tím, že bylo milé vidět, jak některé věci se ani s věkem nemění: „Senioři rušili ve vyučování, stejně jako mladí, hádali se o to, kdo bude sedět u okna…“

a chuť, aby se do nahrávání a následného zpracování rozhovorů pustily, daří se stabilizovat okruh editorů. V nedávné době proběhlo například jejich školení. V rámci projektu probíhají také jednotlivé tzv. Skautské vize (fotokoláž o nich jste si mohli prohlédnout v minulém čísle časopisu). Významné osobnosti, které v minulosti byly skauty nebo jimi stále jsou, se účastní diskuzního pořadu, ve kterém se moderátor osobnosti ptá především na otázky spojené převážně s vizí skautského hnutí. Mladí, kteří jsou převažující skupinou v publiku, se mohou v závěru osobnosti ptát. Když se konala předposlední vize v Mlýnské kavárně na pražské Kampě, bylo tam doslova narváno k prasknutí. Byl tam čilý ruch mezi mladými a staršími, o přestávce i po skončení spolu diskutovali o politice, kolem které se vize točila. Nelze opominout ani akce, které pořádá Kmen dospělých – po paměti: Trojsetkání, Wolfram, Kampak? Kampa! Byli jste na některé z nich? Jaké to bylo? O dalších akcích se můžete informovat i v Kmenových novinkách, které stáhnete na webu KD.

Jaké akce pořádáte vy? Daří se vám pro ně nadchnout obě skupiny? Nebo je to s některou náročnější? Jaké motivační prostředky používáte?

Kurzy a semináře

Uspořádat takovou akci může být přínosné nakonec pro všechny strany, protože se všichni od sebe vzájemně něčemu učí. Pokoušeli jste se někdy vy o podobnou akci? Ne? Proč? Pokud ano, podařila se vám? Jaké jsou další oblasti, ve kterých by mohli mladší skauti pomáhat starším? Technikou to přeci nekončí!

Akce: Starší pro mladší

14

„Objev příběh, poznej skauting“ je heslem projektu Skautské století, o kterém toho bylo již napsáno a řečeno mnoho, ale je to počin natolik jedinečný, že ho není možné nezmínit a znovu na něj neupozornit. Skautské století se snaží vytvářet prostor pro diskuzi o skautské historii i tradicích. A to především prostřednictvím nahrávání pamětníků. Ačkoli se projektu v poslední době příliš nedaří hledat nové mladé tváře, které by našly čas TÉMA

Pro leckteré skautské kurzy a semináře je typické a důležité, že se na nich setkávají mladší se staršími. Generační rozdíl nemusí být jen mezi účastníky a instruktory či lektory, ale i mezi těmi, kteří akci vedou. Podle Petra Brabce – Vrabčáka, instruktora Vůdcovského lesního kurzu Gong, je věkový rozdíl mezi nejstarším a nejmladším účastníkem Gongu téměř sedmdesát let! Když se v srpnu v Olšanských horách sjedou účastníci a instruktoři Jesenické lesní školy (JeLŠ), jsou mezi nimi i členové Hanácké družiny Svojsíkova oddílu. Skautští kmetové mohou s mladými skauty tábořit a vzpomínat na svá skautská léta, účastníci mohou využít příležitosti k povídání u večerních poradních ohňů či při organizované diskusi, kde se mohou mladší doptávat na momenty skautského příběhu. Velmi inspirativním blokem v programu je stavba tzv. tábornického muzea. Jeden ročník ho stavěli br. Havran s br. Čibim, kde ukázali nejen výjimečnou zručnost, ale také důmysl našich skautských předků. Součástí muzea bylo až deset různých druhů ohnišť včetně

nejrůznějších závěsů kotlíku, visutá kuchyně francouzských skautů vázaná lýkem a plně vybavená nádobím vyrobeným výhradně z přírodních materiálů (třeba hrnek z březové kůry vylitý smolou, dřevěná naběračka apod.), ale také třeba kozlice na opracovávání kmenů dlátem. Společně na kurzu také vzpomínají na konkrétní historické události.

Že je střípků do mozaiky málo? V listopadu jsem poprvé začala oslovovat své skautské kamarády a známé, abych sesbírala, co nejvíce příkladů mezigeneračního dialogu v praxi. Postupně jsem oslovila až kolem stovky lidí. Nikdy jsem se nic takového neodvážila udělat, protože moje zkušenost říká, že mě v tom oslovení nenechají a zahrnují mě svými tipy a nápady, za které jsem vděčná. Jenže odpovědi sice přicházely, ale byly často v duchu: o ničem takovém nevím, nemáme s tím dobrou zkušenost atp. Co si myslí o fungování mezigeneračního dialogu někteří oslovení bratři a sestry, se můžete dočíst hned na následujících stránkách v rubrice Polemika ;-).

Máte vy nějaké další tipy, které by mohly zajímat ostatní? Napište nám je do redakce na email [email protected], pokusíme se je dostat k našim čtenářům. Inspirativním zaměřením povídání mezi generacemi jsou i partnerské vztahy. Roverský lesní kurz Fons dělal kdysi program o manželství, stejně tak i Roverský lesní kurz Safír. Na Safíru probíhal program formou: Zeptejte se, na co chcete, my vám, na co chceme, odpovíme. „Pamatuji si, jak jsme se dvou instruktorů – manželů ptali, jak by řešili situaci, kdyby se jeden z nich po nehodě dostal na vozík nebo na to, co je v jejich vztahu nejnáročnější a nejkrásnější. Bylo to tehdy pro moje přemýšlení o vztazích důležité,“ říká jedna z tehdejších účastnic. Na téma partnerských vztahů se speciálně zaměřuje akce s názvem Gens, kterou založil Václav Břicháček jako jedno z pokračování kurzu Fons. Gens je už dávno v rukou jiných, ale fakt, že se na něj sjíždějí partneři i manželé různého věku, stále trvá. To, že jsou starší páry inspirativní pro mladší, ale i mladší pro starší potvrzuje jedna z organizátorek posledního ročníku (2011) Bára Vobořilová i jedna z účastnic Romana Velflová – Dřewáček.

perspektivy může být jistě též obohacující pro všechny zúčastněné. S mezigeneračním dialogem se pracuje téměř na všech kurzech Junáka. Ukazuje se, že právě na nich se nám to spíše daří. Jistě je ale důležité samotné bytí vedle sebe, běžné soužití na kurzech, které nás vede k naslouchání tomu druhému, i když mě od něj může dělit třeba i těch zmíněných sedmdesát let.

Pro účastníky kurzů může být také dobré vidět na kurzech celé rodiny s dětmi. Na Gemini mají například celou dětskou školku. Instruktorům to umožňuje být na akci, trávit pro sebe důležitý čas se svými nejbližšími, pro účastníky to může být fajn zážitek a povzbuzení, vidět hezké vztahy. Na Gemini, ale i na kurzech z okruhu Ekumenické lesní školy, se mezigenerační dialog vede ještě na jedno téma pro skauty důležité – duchovnost v životě i duchovní kořeny ve skautingu. Společné hledání z různé životní

Co by se z uvedených nápadů a praxí kurzů dalo použít u vás doma? Co vás zaujalo nejvíce a proč?

TÉMA

15

Rodinný skauting Neměli bychom opomenout ani dialog mezi dospěláky a těmi nejmenšími. A to ať už v samotných rodinách, které se snaží vést svá dítka ke skautským hodnotám a mnohému dalšímu, co je skauting naučil, ale i v organizovaném rodinném skautování. To má u nás mnoho různých podob a tváří. Rodiny se setkávají na akcích přes rok, ale i na letních táborech. Je to oblast, která je pro časopis důležitá a jeho podpora je jedním z jeho cílů, a proto se budeme snažit všechny ty podoby a tváře v časopise představovat.

Autor: Svatava Šimková – Sluníčko

Věk přehrady nestaví (úvaha z pohledu člověka poněkud více než středního věku) Myslí se mezigeneračním dialogem komunikace mezi mladými a starými, nebo je třeba zařadit tam i komunikaci mezi -nácti a -cetiletými? Vždyť něco jako mezigenerační tření vzniká už mezi dvacetiletými a dnešními pětatřicátníky. Co může takový dialog nabídnout jedné i druhé straně – a nejen ve skautingu? Je vůbec k něčemu?

Na téma dialogu mezi příslušníky různých generací se prostě vyrojí celá řada otázek. A třeba i docela zásadní pochybnost, jestli je takový opravdový dialog vůbec možný. Copak ale babička s dědečkem nejsou naši nejbližší a nejmilejší? Přitom nás od nich dělí několik desetiletí.

16

Zajímá vás víc? Vraťte se na stranu 10–11 a přečtěte si článek Rodinné „projekty“ a těšte se, co pro vás do příště nachystáme.

TÉMA

Já se ale nechci na mezigenerační dialog dívat ani skrze právě uplynulý Rok aktivního stárnutí, který možná mnohé vyburcoval k novým aktivitám, ani skrze obecně přijímaná fakta, ale přes zkušenost vlastního života. Když jsem před několika lety usoudila, že moje vlastní děti už opravdu vylétly z hnízda a čas, kterého najednou bylo víc než kdy jindy, by bylo dobré věnovat druhým, otevřela jsem už dlouhá léta zavřená vrátka do našeho střediska. Obavy, se kterými jsem vstupovala, byly o to větší, že spoustu dětí jsem znala jako jejich učitelka. Protože jsem se ale zejména v posledních letech svého učitelského povolání dopracovala k praktické realizaci několika zásad (partnerství, láskyplný a přátelský vztah, důslednost, spravedlnost, pravdivost vlastního života), dopadlo to báječně. Nebudu si namlouvat, že jsem stoprocentně jedna z nich, ale věřte nebo ne, cítím se tak. Prostě vím, že to jde. Mám nové přátele, mezi kterými se cítím dobře.

DAŘÍ SE JUNÁKU

MEZIGENERAČNÍ

DIALOG? Bárka mezi dvěma břehy Slavomil Janov – Nashville „Proč nám do toho stále mluvíte?“ můžeme leckdy a leckde sledovat jisté roztrpčení od členů oddílů či jejich vůdců na adresu některých oldskautů – seniorů, kteří se snaží – podle sebe správně, leč také s více či méně „diplomatickým akcentem“ – předat dnešní skautské generaci své letité zkušenosti. „Oni nás vůbec nechtějí poslouchat. Bratr zakladatel by se však obracel v hrobě, kdyby viděl, kam skauting dnešní mladí směřují…“ slyšíme zase postesky řady doyenů hnutí na „nezájem“ mladých o to, co by jim – dle těchto oldskautů – mohlo prospět. Kde je tedy pravda, na čí straně? Ať tak či tak, na každé bezesporu chybí trochu více snahy pochopit – a v mezigenerační komunikaci hlavně vyslechnout – hlas z druhého generačního břehu. Samozřejmě, tvrzení, že „tenkrát za Svojsíka to bylo ve skautingu jiné“ (rozuměj: „lepší“)“, je názorem přinejmenším konzervativním. Podobně však ne vše, co produkuje moderní skauting, je „in“ v tom nejlepším světle. Mezigenerační (názorové) konflikty jsou přirozenou součástí života – a nelze se jim vyhnout ani v našem hnutí. Při spojení obou pólů může sehrát významnou roli střední skautská generace. Dnešní čtyřicátníci a padesátníci, tedy oldskauti v nejvýkonnějším věku, přece jen mají sluch naladěn na bližší frekvenci do obou směrů generační komunikace. Jde tedy o to, aby posádka této loďky co nejvíce vyvažovala „ano – ne“ a „pro – proti“ zaznívající ze strany -náctiletých i dříve narozených.

18

Z přístavu kmene dospělých, kde je patrný trend „juniorizace“ i zapojení většího počtu oldskautů výkonné generace do kmenové činovnické práce, již na zmíněnou, místy i rozbouřenou řeku vyplula řada bárek. Jde o to, aby co nejdříve vytvořily celou komunikační flotilu. TÉMA | POLEMIKA

Dialog s nejstarší generací téměř neexistuje Ivo Brzobohatý – Ještěr Vzhledem k demografické struktuře dospělých členů Junáka je to docela problematické. Troufám si tvrdit, že dialog s nejstarší generací, tj. lidmi narozenými před válkou, kteří poznali skauting po válce, nejen že nefunguje, ale on téměř neexistuje. Něco je dáno věkem, omezenou pohyblivostí, ale v řadě případů mohou doznívat první roky po obnovení skautingu, kdy generace tehdejších šedesátníků (na kterých obnova skautingu stála) byla často až v nepřátelském vztahu zejména s generací, která vyrůstala za normalizace v oddílech s nejrůznějším krytím. Sám jsem vyrůstal za normalizace v „postskautském“ oddíle pod hlavičkou pionýra, skautskou praxi jsem zvládal lépe než řada lesoškolských vůdců, ale skautský zákon mi dlouho nikdo vysvětlit nedokázal – a ani se o to nijak zvlášť nesnažil. A nejmladší generace tu nejstarší často ani nezná, maximálně ji vnímá jako archiválii v rámci projektu Skautského století a pokud vede nějakou debatu, tak na Křižovatce řeší, zda patří do zpráv oznámení o úmrtí. Pro nás, kteří patříme spíše k těm starším, je zásadní (nechceme-li být zatrpkle odsunuti na okraj) snažit se o postupné předávání pravomocí a odpovědnosti a najít si oblast podpory, kde budeme mladšími respektováni a přijímáni, což vnímám s přibývajícím věkem jako čím dál větší úkol. Považuji též za důležité, aby ve Výkonné radě Junáka, tedy v jeho vedení, zůstali její starší členové, dokud nedojde ke generační obměně na úrovni středisek. Údaje z registrace říkají, že mezi vedoucími středisek je třicet procent těch, kteří prožili dětství v období Pražského jara. Je proto potřeba, aby je VRJ neignorovala, protože by tím riskovala, že z Junáka odejdou.

Tomáš Řehák – Špalek Nejstručnější odpověď zní: „zaplaťbůh nedaří!“ Je mi cizí myšlenka jakéhosi přiřazení do generačně vymezeného šuplíku, ze kterého se pak povede dialog s nějakým o dvacet let mladším či starším šuplíkem. Ono není snadné ani to rozdělení – lidé se nerodí ve vlnách jednou za dvacet let, ale jaksi pořád. Ale hlavně nepředjímejme, že právě věk či množství zkušenosti determinují pohled člověka na život či na skauting. Že v týmu Gemini jsou vedle mě lidé o generaci mladší, je nepřehlédnutelné. A je to zároveň radostné a obohacující. Je to ovšem vztah jedinečných lidských bytostí, nikoliv genera(liza)cí. Takže za mě – do šuplíků nelezu, stačí mi dialog mezi lidmi a užívám si ho.

Z minula:

Míla Vítková Jsme jedna ze skautských organizací, která v sobě sdružuje všechny tři kmeny (dívčí, chlapecký i kmen dospělých) a přesto si myslím, že z tohoto soužití netěžíme tolik, kolik bychom mohli. Kmen oldskautů se přejmenoval na Kmen dospělých, aby byl pro nás mladší přijatelnějším, a přesto do něj nepřicházíme. Nechceme se vzdát „mládí“? Připadá nám, že třetí kmen nepotřebujeme? Dospělí, kteří vyrostli z roverského věku, často nepřechází do třetího kmene (v lepším případě zůstávají v jednom z těch dvou zbývajících, v opačném případě nenaleznou uplatnění v práci u oddílu nebo středisku a Junáka opouštějí). Musíme si uvědomit, že v jistém životním bodě přestáváme být mladými rovery a přijímáme tu „pravou dospěláckou zodpovědnost“ (rodiče, pracujícího, …). Každý jednotlivec má tento bod v jiné etapě svého života, někdo již v osmnácti, jiný třeba ve čtyřiceti. Kmen dospělých by měl v sobě sdružovat jak starší dospělé, tak i ty mladé, ať již formou klubové činnosti nebo tzv. rodinného skautingu a být tak příkladem pro děti, ve kterých tímto můžeme mimoděk rozvíjet sociální zkušenost a odpovědnost. Přeji nám mladším, abychom se nebáli a přicházeli ať už jako jednotlivci, nebo s celými kmeny mezi Kmen dospělých. Přeji Kmeni dospělých, aby měl stále otevřenou náruč a dokázal prakticky pokračovat v mezigeneračním dialogu.

Pavel Trojánek – Tee-pee: Nezapomínejme, že manažerské přístupy jsou pouze nástroje. Mohou skvěle sloužit, ale stejně tak i komplikovat práci. Sebeostřejší nůž nám nebude k ničemu, pokud s ním budeme otvírat konzervu, nebo ho držet za ostří.

Pavel Široký – Kočkec Myslím, že mezigenerační dialog v Junáku jako celku se daří. Chce to ovšem čas a toleranci. Činovnická práce je svého druhu řehole. Proto ti, kteří skauting vnímají spíš jako prostor pro seberealizaci,

Je Junák příliš manažerskou organizací? Výběr z diskusí na Křižovatce Jiří Matoušek – Sirka: Myslím si, že práce s cíli i vedení „srdcem“ mají v Junáku i v běžném životě své místo. Stanovování cílů je dobrá pomůcka v případě, že nemáme dostatek zkušeností na to, abychom přehlédli to pomyslné moře, do kterého jsme se přijetím nějaké funkce dostali. Marek Baxa – Plavčík: Zmiňované manažerské vědy pomáhají mladým vůdcům nalézt novou cestu, pomáhají vyhnout se zbytečným chybám a také trochu lépe využívat potenciálů svých schopností.

Jiří Zajíc – Edy: Dobrá výchova musí vyrůstat z lásky a současně musí respektovat pravidla účinné výchovy. Dobré řízení výchovného procesu i života oddílu je službou lásky těm, které chceme podpořit v růstu ke zralým, schopným a šťastným osobnostem. Že tomu někdo říká „manažering“ a že někdo nazývá „smartováním“ schopnost reálně stanovovat, k čemu lze vychovávat, a vidět, jestli se to daří – to by zase tolik vadit nemuselo ;-).

Diskutujte o mezigeneračním dialogu i vy

http://krizovatka.skaut.cz/blogy

nezůstávají. Vydrží ti, které přirozeně spojují základní skautské hodnoty, navíc zejména na úrovni oddílů a středisek je spolupráce všech činovníků nezbytná, protože lidí je málo. Elán a kvalitní vzdělání mladších se přirozeně doplňuje se zkušenostmi a nadhledem těch starších. Pro mě bylo krásné sledovat např. na semináři ELŠ, jak referujícím staříkům naslouchali šestnáctiletí roveři a naopak, jak staříci v auditoriu naslouchali o dvě generace mladším referujícím. Při obnově Junáka v roce 1990 se setkalo mnoho myšlenkových proudů, mj. také mladí x staří. Staříci pamatovali skauting předa po- válečný a chtěli ho mít přesně takový a mnohdy s tím naráželi. A přijde mi, že dnes mladí leckde řadu jejich postupů znovuobjevují a oživují.

POLEMIKA | TÉMA

19

SKAUTING JAKO JEDNOZNAČNÁ

VÝZVA PRO ŽIVOT O HLEDÁNÍ A O UMĚNÍ DIALOGU Autor: Zdenča Pušová & Bára Vobořilová | Foto: Jakub Pejcal – Boby

Štipe, tvoje cesta ke skautingu nebyla úplně typická. Prozradíš nám, v kolika letech jsi skládal skautský slib a co tomu předcházelo? Jestli dobře počítám, tak slib jsem skládal ve dvaačtyřiceti letech a byl to asi výsledek toho, čím jsem prošel před tím. Proč jsem vlastně začal kroužit kolem skautingu? Moje děti chodily do skauta asi od šesti let a když je to okolo dvanácti let přestávalo bavit, začal jsem se vyptávat, o čem to vlastně je. A to, co mi řekli, mi nestačilo. Ve svém zaměstnání jsem měl kolegyni, která skautovala za komunismu, věděl jsem něco o vězněných skautech a tak mi přišlo, že skauting nemůže být jen o ježdění do přírody. To by lidi nešli s takovým nasazením do věcí, ve kterých jde o život. Říkal jsem si, že v tom musí být něco víc.

Takže jsi začal pátrat po informacích? Ano. Všechny materiály a informace, které jsem v první chvíli našel v příručkách a na internetu, byly psané pro děti nebo rodiče a šly jen po povrchu. Nenacházel jsem tam to, co jsem ve skautingu tušil. Až jsem narazil na materiály z Ekumenické lesní školy, které stavěly skauting jako velmi náročnou cestu nejen dovednostně, ale také duchovně. Byla to jednoznačná výzva pro život, ne nějaké usměvavé a vlídné klouzání po jeho povrchu. To bylo ono.

20

A co bylo dál? Vytiskl jsem si nalezené materiály a jak ležely na stole, moje děti si je taky přečetly a nakoplo je to. Začali jsme se doma o skautingu víc bavit a oni začali vidět, jak by mohl oddíl a středisko vypadat jinak. Na středisku byli tou dobou jen tři kluci ve skautském TÉMA | MOŽNOSTI TU JSOU

věku, z toho jeden byl náš Václav. Měl jsem nějaké zkušenosti s vedením kluků a tak jsem se nabídl, že se zkusím postarat o skauty. O prázdninách jsem složil slib a pak jsem v září s klukama vyrazil do Českého ráje. Povídali jsme si u ohně o ideálech, o rytířství, o možnosti skutečně a náročně skautovat. Oni to vzali za své, přivedli další spolužáky a kamarády a do konce roku jsme postavili oddíl.

Když jsi ve vedení oddílu svým dětem a jejich vrstevníkům pomáhal, dokázal jsi jim být vůdcem, vzorem i parťákem zároveň? Co je k tomu potřeba? Nevím, jestli by to oni odsouhlasili… Myslím, že je potřeba mít ideál, vědět, kam chci vést a jít do toho naplno, žít to. A na druhou stranu citlivě vnímat, jak k tomu přistupují ostatní. Je to asi těžko přenositelné a chce to mnoho času a úsilí. A někdy se prostě také nedaří. Snažil jsem se, aby věděli, a ono to tak opravdu bylo, že to nedělám pro sebe, ale pro ně. Že mi na nich záleží, mám je rád. A že to, jak to bude vypadat, nezáleží na mně, ale především na nich.

Absolvoval jsi pak několik skautských kurzů… Jistě, protože já jsem byl v praktickém skautingu nevědomé kuře a trpěl jsem tím, že jsem přišel do střediska, kde všichni vyrůstali od mala jako skauti. Skauting jsem navíc viděl v trochu jiných dimenzích než ostatní. Chtěl jsem tedy vyrazit na kurzy, rozhlídnout se, jak to kde funguje a něco se naučit. Jel jsem na vůdcovský lesní kurz Gong – s obavou, že tam budou samí osmnáctiletí „nabouchaní kluci” a co já tam „šedivějící stařec“ mezi nimi? Zažil jsem tam věci, které jsem nikdy nedělal, třeba lanové aktivity, ale v diskuzích také

mnohé objevil. Byla to pro mě svým způsobem celé výzva. Načerpal jsem tam ale tolik, že mi to v příštím roce ušetřilo spoustu práce a času. Potom jsem byl na Ekumenické lesní škole a po čase taky na ILŠ Collegium. Ale myslím si, že největší vliv na mě měl Gong. Možná je to tím, že to byl můj první kurz.

Václav Špaček – Štip (48 let) žije v Čelákovicích, je ženatý, má 3 děti. Založil a vedl oddíl, poté vedl středisko, momentálně je předsedou ORJ. Učil na SOU, byl generálním sekretářem KDU-ČSL, založil a vedl regionální televizní stanici, nyní je vedoucím odboru audiovizuálních technologií na AV ČR a zároveň studentem VOŠ filmové v Písku.

Jak ses cítil mezi těmi „nabouchanými osmnáctiletými“ účastníky? Mám pocit, že oni ke mně byli vlídní. Ať to bylo tehdy tam nebo teď ve škole, celkem spolu vycházíme. Já se snažím nedělat ze sebe přemoudřelého starce a nepoučovat, spíš vnímat a ptát se. Snažím se je brát jako sobě rovné, oni se snaží taky a každému nám to trochu jde a trochu nejde. Vnímám ale, že jsou mezi nimi vzácní lidé, kteří mě obohacují.

JESTLI DOBŘE POČÍTÁM, TAK SLIB JSEM SKLÁDAL VE DVAAČTYŘICETI LETECH A BYL TO ASI VÝSLEDEK TOHO, ČÍM JSEM PROŠEL PŘED TÍM. PROČ JSEM VLASTNĚ ZAČAL KROUŽIT KOLEM SKAUTINGU? MOJE DĚTI CHODILY DO SKAUTA ASI OD ŠESTI LET A KDYŽ JE TO OKOLO DVANÁCTI LET PŘESTÁVALO BAVIT, ZAČAL JSEM SE VYPTÁVAT, O ČEM TO VLASTNĚ JE. A TO, CO MI ŘEKLI, MI NESTAČILO.

A jak to vidíš směrem ke starší generaci? Myslím, že je tam několik bolestí obecně. A není to možná ani tak věkem. Myslím si, že bolestí starších činovníků často je, že včas nepředají svoje funkce, protože mají pocit, že jejich následovníci by to nezvládli tak dobře jako oni. A když už je předají, tak někdy mají problém jim nechat prostor a dál do toho kecají.

Co můžeme my mladší udělat pro to, aby ta komunikace probíhala co nejlépe? K dialogu musí být dvě strany. Pokud chce jenom jedna, tak to nefunguje. Takže jde o to, jak druhou stranu dovést k tomu, aby brala toho mladšího nebo staršího jako partnera, který neusiluje o její křeslo, nechce ublížit, samolibě poučovat nebo jen prudit. Neexistuje na to univerzální návod, ale určitě je třeba snažit se vžít do situace toho druhého, který má pro své postoje a jednání taky nějaký, zpravidla dobrý důvod. Často obětoval spoustu času, žil pro ideál a protože teď už některé věci nezvládá, nebo ho život nějak semílá, tak tím trpí. Vžít se do jeho kůže, snažit se pochopit, jak je to pro něj třeba těžké. A najít k němu cestu.

A jak se Ti to daří doma s vlastními dětmi a rodiči? Je to pořád hledání, jak s mladší generací, tak s tou starší. Jakým způsobem, jakou formou komunikovat. Snažit se o poznávání jejich situace, učit se jejich řeč. Snažil jsem se, aby děti měly prostor, ale měly za něj taky odpovědnost. A snažili jsme se, aby to bylo v důvěře. Pokud člověk chce, aby šlo o dialog, nemůže jenom mluvit, musí především naslouchat. Myslím si, že mezigenerační dialog není nic zvláštního. Je to to samé jako každý jiný dialog.

Ale ani to není nic jednoduchého… To máš jako mezi mužem a ženou.

A na to máš nějaký stručný návod? Buď menší a ještě menší a naslouchej . MOŽNOSTI TU JSOU | TÉMA

21

SUPERVIZE JAKO NÁSTROJ POMOCI KE ZKVALITNĚNÍ NAŠÍ PRÁCE V JUNÁKU

SUPERVIZE SUPER RVIZE Autor: Veronika Šuráňová, Jarmila Krajčová a J. Foto: Jakub Pejcal – Boby

Supervize je v prvé řadě nástrojem pomáhajících profesí. To ale neznamená, že se její principy a prvky nedají smysluplně aplikovat i v jiném prostředí. Takovým prostředím, ve kterém to možné je, jistě je i Junák a jeho střediska, oddíly, VOJ, týmy skautských kurzů apod. Co je tedy supervize? Zjednodušeně by se dalo říci, že supervize je činnost, při které prostřednictvím pozorování a cílených otázek uvažujeme nad účinností péče o klienty, žáky, svěřence a nad kvalitou práce nebo činnosti. A to vždy ve vztahu supervizor – supervidovaný. Hess (1980) definuje supervizi jako „čistou mezilidskou interakci, jejímž obecným cílem je, aby se jedna osoba, supervizor, setkávala s druhou osobou, supervidovaným, ve snaze zlepšit schopnost supervidovaného účinně pomáhat lidem.“ (in Hawkins and Shohet, 2004, s. 59). Existuje pojetí, které říká, že supervizor je ten, kdo má k vedení supervizí adekvátní vzdělání a kvalifikaci a je zvenčí. O to se budeme opírat i my v našem článku.

Co je smyslem supervize

22

Supervize by měla pomoci zajistit kvalitu práce, poskytovat supervidovaným prostor pro uvažování o obsahu a procesu své práce, rozvíjet porozumění a dovednosti v práci, pomoci získávat informace a jinou perspektivu týkající se vlastní práce, poskytovat zpětnou vazbu o obsahu i procesu, poskytovat uznání a oporu, zajistit, aby nebyl jedinec nucen ani jako člověk a ani jako pracovník nést obtíže a problémy sám, poskytovat prostor k prozkoumání a vyjádření osobních trápení, které může práce přinášet. Může ale také sloužit k vyjasnění poslání pracoviště a celé organizace, prevenci syndromu vyhoZAMĚŘENO NA OSOBNOST | SEBEVÝCHOVA

ření pracovníků, prevenci jejich zahlcenosti a přepracovanosti, k účinnému zvládání pocitů bezmoci a viny a k účinnějšímu zacházení s jejich vlastními zdroji. Vedoucí oddílu Jarka říká: „Při své práci ve skautském oddíle se často setkávám s tím, že já, kamarádi či jiní vedoucí narazíme na situace, po kterých si klademe otázky (Šlo to udělat jinak? Lépe? Co příště?) nebo jak dál v této situaci, aby byl náš postup nejúčelnější? Velmi často se tyto otázky vyskytují kolem chování některého dítěte, komunikace s rodiči, ale i ohledně plánování společných aktivit a akcí s dalšími vedoucími. Co v takovém případě dělat? Můžu se s tím poprat sama. Můžu si najít literaturu, kde se to řeší. Můžu se poradit se zkušenějším člověkem nebo někým, kdo v situaci není sám tolik zainteresovaný a může mít větší nadhled. Víc hlav víc ví.“

Různé podoby supervize Supervize může mít také různé podoby – individuální (supervizor-supervidovaný), skupinová (jde o supervizi se supervizorem a skupinou 8–10 lidí,

účastníci zde mohou diskutovat o své práci, případech a situacích, vzájemně se podporovat, poskytovat si zpětnou vazbu a navzájem se od sebe učit), týmová supervize – zaměřuje se na činnost týmu jako celku, kooperaci mezi jednotlivými členy, efektivitu týmu, či práci celé organizace. Zahrnuje všechny členy týmu.

Co si mohou skauti vypůjčit a kdo může být ve skautu supervizorem Ačkoli by si skauti měli být vědomi toho, že nejsou kvalifikovanými supervizory, některé prvky a principy supervize je možné si do našeho prostředí vypůjčit, jak jsme už psali. A o které jde? Především o pohled zvenčí, možnost s někým sdílet a poradit se a o hodnocení a možnost zkvalitnění toho, co ve svých oddílech, střediscích, na kurzech a na mnoha jiných místech děláme. A kdo může být ve skautu supervizorem? Například zkušený skautský vedoucí z jiného oddílu, nebo v případě interní supervize (tzv. intervize) kdokoliv z oddílu, kdo umí vést debatu a má dost zkušeností z práce s lidmi.

Kde se dozvím víc? HAWKINS, Peter. SHONET, Robin. Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004.

www.supervize.eu – Portál Českého institutu pro supervizi www.isz-mc.cz – Jedno z více pracovišť, kde je možné se v supervizi dál vzdělávat Máte vlastní zkušenost se supervizí? Chcete se o ni podělit? Pak nám napište na email [email protected].

V příštím čísle téma supervize budeme ještě dál rozvíjet. Popíšeme si, jak se supervizor na supervizi připravuje, jak probíhá, na co se soustřeďuje, jaké metody používá, jakým způsobem vytváří bezpečný prostor pro supervidovaného a jakým způsobem supervizi uzavírá.

Další náměty témat k řešení pomocí supervize

Typické situace, kde nám může supervize pomoci

 V oddíle stále klesá počet dětí. Leccos jsme už vyzkoušeli, nárůst se však nekoná. Co ještě můžeme udělat?

 Problém ve střediskové radě: Přizvěte si někoho zvenku, kdo není do problému zatažený, aby přišel na vaši střediskovou radu na pozorování a požádejte ho pak o komentář a společný rozbor opírající se o to, co on viděl. On sice nemá být tím, kdo problém vyřeší, ale může vám svým pohledem zvenku k řešení napomoci.

 Vedoucí družinky se opakovaně omlouvá až na poslední chvíli, žádá záskok. Už mě to nebaví. Ale jinak to s dětmi pěkně umí. Jak nastavit další splupráci?

 Těžká rozhodování činovníka v oddíle: Museli jste udělat těžké rozhodnutí dotýkající se vztahů dětí v oddíle? Nejste si jisti, zda jste učinili správně? Poproste někoho, kdo problematice toho, co jste řešili, rozumí, aby vás vyslechl a abyste měli s kým hledat cestu ven a situaci zhodnotit.  Vedení programů na kurzech: Hledáte možnosti, jak zlepšit programy i jejich uvedení? Rozdělte si v týmu jednotlivé důležité programy, na které vyšlete pozorovatele, který si může již během programu zaznamenávat své postřehy. Ty vám pak může s komentářem odevzdat. Můžete se zaměřit na podání, přínos, celkový dojem, silné a slabé stránky a další postřehy, nápady a doporučení. Užitečné také může být, předem si stanovit téma pro pozorování (např. komunikace s frekventanty, využití materiálů, motivace frekventantů apod.)

 Už opravdu nevím, jak zvládat jedno dítě. Nic nezabírá. Nejradši bych ho vyloučil. Můžu? Jak to udělat?  Mám pocit, že mě práce s dětmi nebaví jako dřív. Dokonce mě děti někdy štvou. Mám odejít nebo se to dá nějak změnit? Znají to i ostatní?  Část vedoucích je striktně proti alkoholu na táboře, část by vedoucím pití za určitých podmínek povolila. Jak se dohodnout?

Na co nezapomenout Bez důkladného uzavření a reflexe vám může být pomoc opírající se o supervizi k ničemu. Pokud se dostanete do role, kdy vás někdo žádá o pomoc, nezapomeňte, že nejste supervizoři ani psychoterapeuti. Řešíte-li závažnější problémy, je potřeba se obrátit na kvalifikované odborníky. A nakonec – zodpovědnost za situaci je vždy na obou stranách – na straně supervidovaného i supervizora. SEBEVÝCHOVA | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

23

NADŠENÍ S PETREM HÁJKEM – BALÚEM NEJEN O SKAUTSKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

ZE SLUŽBY

Autor: Filip Hlavinka – Mukóki | Foto: Jakub Pejcal – Boby, archiv ELŠ

Budeme mluvit o skautském vzdělávání a instruktorování. Od koho ses učil instruktorovat Ty? Má inspirace pro práci instruktora je staršího data: V roce 1969 jsem absolvoval LŠ a její vůdce, bratr Evžen Štáfl-Káj, to opravdu uměl a uměli to i jeho spolupracovníci, opravdoví staří skauti. Když jsme se asi o rok později museli neslavně rozejít, pověřil nás mladší konkrétními úkoly a já si pak psal „do šuplete“ po celou dobu mlčení.

24

Zdá se, že Tvá vlastní účast na lesní škole měla dlouhodobý a zásadní význam. LŠ v letech 1969–70 měla pro mne skutečně rozhodující význam. Skončili jsme, oblékli šedé šátky a brzy na to všechno skončilo. Na veřejnosti to tak vypadalo, ale „uvnitř“ ne. Jednak jsem se snažil udržovat kontakty s odrůstajícími rádci roverského věku, naivně jsme totiž čekali, že mlčení nebude dlouhé a chtěli jsme být připraveni, jednak jsem svůj lesoškolácký deník proměnil ve sbírku statí o skautingu, použitelnou v příhodný okamžik. Čas běžel, roveři dospěli, zakládali vlastní rodiny a většina jich změnila bydliště a slábla i naděje. Oživla až mnohem, mnohem později. To už se naše LŠ začala měnit v pohřební bratrstvo, tj. sešli jsme se ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | ROZHOVOR

ve větším počtu jedině na pohřbech. Je zvláštní, že nejsilnější náboj naděje měli právě ti staří skauti, postupně odcházející, ale dobře otužení pro život v totalitě ještě z padesátých let.

A po sametové revoluci? Sešli jsme se, ale sám bratr vůdce shledal rozumným oblastní LŠ neprobouzet k životu. Staří instruktoři už tu nebyli a mezi mladšími nenašel dost osobností, jak mi tehdy řekl, ale všechny vyzval ke službě. Snad pod vlivem jeho slov jsem se rozhodl, že už neobnovím svůj oddíl, ale budu pomáhat jeho mladším vůdcům, což se i naplnilo. Já byl zvolen výchovným zpravodajem a v těch prvních letech bylo práce nad hlavu a byla už vlastně instruktorská, protože se rok co rok pořádaly kurzy jak rádcovské, tak i vůdcovské. Nejčastěji jsem přednášel skautskou ideu a měl jsem ji na starost i u vůdcovských zkoušek. Docela mi ale chyběl kontakt s lesní školou. Byli jsme zvyklí debatovat a přitažlivost této formy v nás umocnila doba těch setkávání po bytech a chatách v čase mlčení. Byl jsem ale jiný než v roce 1970. Nadšení jsem ještě měl, ale sebevědomí bylo mnohem menší a uzavřel jsem tichou smlouvu sám se sebou: „Nic nebudu začínat, vyčkám, jestli mne někdo osloví.“ Dá se říci, že té zásadě zůstávám věrný dodnes a s narůstajícím věkem ji užívám jako korekturu, abych se nepletl mladé generaci tam, kde už to není zapotřebí. To oslovení a pozvání přišlo.

Tuším, že šlo o začátek spolupráce s Ekumenickou lesní školou. Pak jsem se na lednovém semináři ELŠ setkal s bratrem Merkurem. Pozval mě na příští běh ELŠ a požádal o vlčácká témata, rozumějme o příslušné stati z vývojové psychologie, pedagogiky a metodiky.

Tak jsem v srpnu 1994 začal svou instruktorskou činnost a ta se postupně rozšiřovala, jak rostly aktivity ELŠ a šíře jejich záběru. Průpravu jsem neměl žádnou, krom profese učitele, čerpal jsem ze zkušenosti práce s dětmi a z toho, co jsem si odnesl z oddílové praxe před lety a z debat lesoškoláků, o kterých už byla řeč. Hlavně jsem se ale učil, nejen od mladých vůdců (sám jsem v tu dobu prožil padesátku), ale i od dětí v oddílech, ke kterým jsem měl velice blízko pro blízkost s jejich vůdci a vůdkyněmi, které jsem poznal na kurzech. Často se na mě obraceli a já rád odpovídal, nebo je i navštěvoval přímo v jejich práci. Právě toto – být u denní praxe – považuji za poklad prvních let po obnově činnosti.

Mgr. Petr František Hájek – Balú je pedagog, skautský instruktor a spisovatel. Přednáší na řadě lesních kurzů a škol, některé pomáhal zakládat. Napsal mnoho článků a skautských publikací (S vlčaty krok za krokem rok za rokem, Oheň, Symboly, Tři uhlíky ze starého ohně, Klíče od domova, …). Byl zpravodajem Ústřední rady Junáka pro výchovu vlčat. Je nositelem zlatého stupně Řádu čestné lilie v trojlístku.

Jaký význam pro Tebe má dnešní spolupráce s mladšími instruktory? Zásadní. Těch starších než já už mnoho není a vzhlížím k nim s úctou vůči jejich životním zkušenostem a osudům, které mnohdy hraničily s hrdinstvím. S mladými rád debatuji. Je mezi nimi řada opravdových osobností. Je znát, že nastupuje generace poučená z vlastních skautsky prožitých let mládí. Jsou vzdělanější, než jsme byli a jsme my, kdo jsme přenosili skautskou myšlenku z divných časů do časů svobody.

Kromě ELŠ jsi instruktoroval na řadě jiných kurzů, u některých jsi inicioval jejich vznik. Zastavme se na chvíli u frekventantů. Vnímáš nějaký rozdíl mezi těmi, kdo přicházeli na kurzy před těmi osmnácti lety a těmi, kdo přicházejí dnes? Mnoho se změnilo k lepšímu, alespoň všude tam, kam mě dosud zvou. Kdybych měl srovnat počátek let devadesátých se současností, pak úroveň dnešních účastníků vidím při jejich příchodu skoro takovou, jaká bývala po absolvenci před dvaceti lety. Jistě, najdou se slabší výjimky, ale i těm vyspělejší okolí prospívá. Vždyť mnohdy nejsou na vině, pokud neměli ve svém domově od koho získávat. Obecně je krásné, že zájem o skautské vzdělávání trvá. Nové je na tom, že už mu předcházejí prožitky a ty jsou motivem další zvídavosti.

V čem konkrétně je ten posun? Je znatelná jak zkušenost účastníků, tak i vyšší teoretické vzdělání. Dnes je totiž z čeho čerpat. Máme dostupnou skautskou literaturu. Ale myslím, že se v tom projevuje i kvalitnější střední školství.

Zmiňoval jsi motivující prožitky. Tzv. zážitková pedagogika je dnes hojně uplatňovanou metodou na řadě vzdělávacích akcí. Jak se díváš na tento trend z pohledu, který může srovnávat i s praxí dřívějších dob? Co se týká uplatnění zážitkové pedagogiky na kurzech a lesních školách, není to po mém soudu až tak zásadní novinka, už před těmi desítkami let se daly vystopovat její prvky, zvláště v motivacích herních postupů. Dnes to je promyšlenější, postavené na psychologicky zdůvodněných základech a je to určitě dobré.

Dá se říci, v čem dnes především vidíš potenciál lesních kurzů a škol? Kurzy, zvláště ty kvalifikační, jsou důležité samy o sobě. Když se tu setkávám s roverskou geneROZHOVOR | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

25

rací, vidím, že jim jde nejen o to vzdělávat se, ale také o prožitek ze vzájemného setkání. Vím, že odtud začalo mnoho nových přátelství a další navazující spolupráce. U lesních škol je to podobné, byť nemají ten akcent získání kvalifikace (s čestnou výjimkou instruktorských). Za léta, prožitá v Ekumenické lesní škole, mohu snad říci: oslovují osobnosti, oslovují témata použitelná v oddílové praxi a mnozí si odtud odnášejí i nové nadechnutí pro osobní duchovní život.

26

Jakou roli tedy může lesní kurz nebo škola sehrát v osobním životě účastníka? Jde někdy o víc než získání nových informací a dovedností? ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | ROZHOVOR

To je opravdu různé. S určitostí lze říci, že na každého to zapůsobí. Něco ve svém životě změní a věřím, že k dobrému. Vždyť se setkává s prožitkem, se společenstvím, které nese nadšenou spolupráci a takové „nadechnutí“ potom přináší dlouhý „výdech“ nejen ve skautské práci, ale i v oblasti vztahu k sobě a k lidem. Co já považuji vždycky za přínos? Nová přátelství. Myslím si, že jsme na tom skoro všichni podobně.

Říkal jsi, že oslovují osobnosti. Jak se z člověka taková osobnost stává? Jednoduše. Stačí žít, co jsme slíbili. Také však zůstat otevřeným vůči okolí, rady více přijímat, než dávat. Sloužit dobré věci. Mít znalosti je hodně, je to potřebné

Z myšlenek bratra Balúa: Ať už budeme mluvit o čemkoli, vždy půjde o osobnost každého z nás. Zkus podržet skautský šátek tak, aby byl v horizontální rovině – bez pomoci někoho dalšího se neobejdeš, nemůžeš na to být sám. Šátek třemi cípy symbolizuje tři základní principy i tři mohutnosti duše (rozum, vůle, cit). Na otázku, jestli potřebuji obnovu, asi všichni dokážeme odpovědět jednoznačně: Ano! Existuje krásná báseň Rudyarda Kiplinga Když. Je tam jedna životní moudrost za druhou. I toto: „… zas po prohře se vracet k východisku … když prohraji umět pozdravit svého soupeře …“ To mluví o potřebě obnovy. Autorita předpokládá člověka, který vede. Pozor! Vést může jen ten, kdo je sám veden. Vede ho ona síla, kterou skauting označil Nejvyšší Pravda a Láska, ona Cesta, Pravda a Život, které se říká Bůh. Ano. Vedu a přitom naslouchám. Tomu, kdo mne vede. I všem hlasům kolem sebe. I tam lze zaslechnout povzbuzení, radu. Tohle naslouchání vede k vrcholu autority – tím je SLUŽBA.

myslet, promýšlet, zkoušet aspoň něco trochu nového. Sám to řeším jednoduše. Jdu jen tam, kam mne pozvou a vždy se snažím vymámit na pořadateli zadání, co se ode mne žádá. Rád bych se v té souvislosti zeptal na zdravé instruktorské sebevědomí. Totiž jak nesklouznout k opačnému postoji, kdy si instruktor nevěří a zpochybňuje své schopnosti.

jako základ, ale rozdávat z toho bohatství je umění, které tvoří osobnost. Asi jsou nám osobnosti dány především k tomu, abychom se učili nápodobou.

Z čeho jako instruktor zažíváš (a zažíval jsi) největší radost? Z každého setkání s nadšením ze služby skautingu. To nejde vyjmenovat, to bych musel opsat své deníky.

Co shledáváš na instruktorství obtížným? Je nějaká past, do které se může instruktor chytit? Jediná: Já jí říkám zahleděnost do sebe a falešné uspokojení z dokonalosti. Nelze se zastavit, je potřeba

Mít zdravé sebevědomí, toť problém. Ať chci nebo nechci, pochybnosti o vlastních schopnostech přicházejí. Cesta životem není totiž dlážděna jen úspěchy a vlídným přijetím, nutně k ní patří i opak. Co s tím? Víme přece, jak důležitá je zpětná vazba, ale vedle této ozvěny je dobré brát do úvahy i ozvěnu ve vlastním nitru, pro sebe hodnotit na prvním místě, co se podařilo a teprve potom, co ne a proč ne. Mohu pak odstranit překážky, které jsem si nastavěl do cesty sám, ty okolní už hůře. Velkou útěchou je vědomí, že jsem udělal, co je v mých silách. Více ostatně nemohu od sebe čekat a nemůže to čekat ani mé okolí.

Rozhovor v plné verzi najdete na:

http://collegium.skauting.cz

ROZHOVOR | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

27

VRATISLAV HLEDÁNÍ ZTRACENÉ IDENTITY OD ZKÁZY K USMÍŘENÍ

Autor: Vojtěch Homolka – Vlk | Foto: archiv autora

Na cestu do místa, kde by bez dialogu nebylo smíření

28

Škody, jež napáchala II. světová válka, jsou nevyčíslitelné. Řada evropských měst byla rozmetána na kusy, ztráty na životech byly obrovské, nápor na psychiku přeživších enormní. Jen málo měst však doplatilo na válečné běsnění tak citelně jako slezská metropole Vratislav (polsky Wrocław, německy Breslau).

v letech 1941 až 1944 deportováni a povražděni nacisty. Národnostní převahu měli v předválečné Vratislavi Němci. Ti museli po roce 1945 opustit celé Slezsko, což bylo považováno za spravedlivý trest za rozpoutání nejděsivějšího konfliktu v dějinách lidstva.

Vinou války a jejích přímých důsledků přišla Vratislav nejen o dvě třetiny všech budov, ale hlavně o drtivou většinu svých obyvatel, kterých bylo v roce 1939 téměř šest set třicet tisíc! Přibližně dvacet tisíc Vratislavanů byli Židé. Zhruba polovině z nich se podařilo emigrovat, ostatní byli (až na přibližně sto padesát osob)

Cizincem ve vlastním městě

ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | NA CESTÁCH

Již od jara 1945 hledali ve Slezsku útočiště Poláci vyhnaní ze svých domů a pozemků v oblastech zabraných Sovětským svazem. Tito vyhnanci, kteří pocházeli zejména z maloměstského a vesnického prostředí, byli záměrně rozptýleni do různých částí Slezska, aby se

zpřetrhaly dosavadní společenské vazby. Kromě této skupiny utečenců se Vratislav a jiná slezská města stala útočištěm chudých venkovanů z přelidněného středního a jižního Polska a Poláků žijících před válkou v Bosně. Ve změněných podmínkách tito lidé často trpěli pocitem osamělosti. Nově příchozí a původní obyvatelé Slezska byli nuceni žít dva roky vedle sebe, odsun Němců byl

Upomínka na recesisticky pojaté protikomunistické demonstrace

ukončen teprve roku 1947. Naproti tomu příliv nových obyvatel pokračoval až do konce padesátých let. Vratislav po válce neopustili všichni Němci. Někteří mohli zůstat kvůli potřebě kvalifikovaných pracovníků v různých odvětvích průmyslu. Museli se však smířit s postavením trpěné národností menšiny. Byli nuceni popolštit si svá jména a ne všude jim bylo dovoleno mluvit svou rodnou řečí. Německé názvy vratislavských ulic, ukazatelů a obchodů byly záhy odstraněny a nahrazeny polskými. Stejný osud potkal německé pomníky. Polskou přítomnost ve městě pomáhala legitimizovat školní výuka dějepisu, v níž bylo vyzdvihováno období středověkých piastovských knížat, zatímco německá minulost Vratislavi upadla v zapomnění. I Němci, kteří z Vratislavi neodešli, tak zanedlouho začali mít pocit, že žijí v cizím městě. Polákům naopak nějakou dobu trvalo, než si svůj nový domov pozvolna osvojili.

Odpouštíme a prosíme o odpuštění Cesta ven z kruhu vzájemného nepochopení mezi (nejen vratislavskými) Němci a Poláky byla dlouhá a trnitá. V době, kdy byla prakticky jakákoliv forma vstřícného dialogu považována za zradu, zaslali polští biskupové svým německým kolegům smířlivý dopis zakončený slovy „odpouštíme a prosíme o odpuštění“. Poselství polských biskupů z podzimu roku 1965 sice vyvolalo řadu rozporuplných reakcí, s odstupem času je však považováno za průlom v komunikaci mezi oběma národy. Hlavním autorem dopisu byl vratislavský biskup Bolesław Kominek, jenž sám pocházel ze smíšeného německo-polského manželství. Při příležitosti čtyřicátého výročí vzniku poselství polských biskupů byl kardinálu Kominkovi odhalen pomník před vratislavským kostelem Nejsvětější Panny Marie na Piasku. V prosinci roku 1970 byla Spolkovou republikou Německo a Polskou lidovou republikou podepsána smlouva o normalizaci vzájemných vztahů. V den podpisu smlouvy poklekl německý kancléř Willy Brandt symbolicky před varšavským pomníkem Hrdinů ghetta. Po ratifikaci smlouvy v roce 1972 se podařilo odblokovat německo-polský dialog i na oficiálních úrovních (včetně otázek společné minulosti). Nové politické konstelace využili vyhnanci, kteří se po válce usadili v Německu k tomu, aby navštívili svoji dřívější vlast a pokusili se tam navázat přátelské kontakty s novými obyvateli. Mnozí z nich se zapojili do organizace humanitárních akcí, když bylo v Polsku v prosinci roku 1981 vyhlášeno stanné právo. Na odkaz německého kancléře a nositele Nobelovy ceny míru se v současnosti snaží navázat Centrum Willyho Brandta pro německá a evropská studia, které je součástí Vratislavské univerzity.

Zdlouhavý proces usmíření Svými návštěvami a ochotou pomáhat položili bývalí němečtí Vratislavané základ k vyrovnání se s bolestivými tématy minulosti. Ke skutečnému uvolnění sociálních poměrů ve slezské metropoli vedla až změna režimu v roce 1989. Teprve od té doby se mohou Němci ve Vratislavi opět svobodně hlásit ke svému národnostnímu původu. Do učebnic dějepisu se vrátily kapitoly o německé minulosti Slezska a v roce 1991 byla založena Německá sociálně – kulturní společnost (Deutsche Sozial – Kulturelle Gesellschaft), jež se ve Vratislavi a okolí snaží popularizovat německý jazyk, kulturu a tradice i podporovat dobré soužití Němců a Poláků. Na druhé straně se ukazuje, že na úplné zacelení starých ran a příkoří ani odstup dvou generací NA CESTÁCH | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

29

patrně nestačí. Mnoho Poláků dnes stále ještě neví, že Vratislav bývala německým městem. Dokonce i mezi polskými studenty je stále přítomný pocit nedůvěry vůči německému národu. K vzájemnému porozumění může vést jedině intenzivní interkulturní dialog spojený s postupným odbouráváním předsudků.

Návštěva metropole na Odře V roce 2016 bude mít Vratislav velkou příležitost představit celé Evropě svoje tradice i současné kulturní dění ve městě. Stane se totiž Evropským hlavním městem kultury. Ale tak dlouho nemusíte čekat, můžete se tam vypravit dříve. Válkou zdevastované domy byly opraveny a svojí malebností lákají návštěvníky z celého světa. Platí to zejména o monumentální pozdně gotické radnici a různobarevných domech, jež ji obklopují. Jejich fasády byly většinou přestavěny v secesním či historizujícím slohu. Při procházce ulicemi historického jádra můžete pro rozveselení pátrat po postavičkách trpaslíků, kteří tu byli rozmístěni na upomínku recesisticky pojatých protikomunistických demonstrací z osmdesátých let minulého století.

Za prohlídku rozhodně stojí též veřejnosti přístupná barokní aula Vratislavské univerzity vybudovaná v letech 1728 až 1732. Aula Leopoldina byla pojmenována podle zakladatele univerzity císaře Leopolda I. (1640–1705), který byl současně panovníkem v českých zemích, včetně Slezska. Jedná se o jeden z největších barokních sálů v Evropě. Nástropní malby vytvořil význačný moravský umělec Jan Kryštof Handke.

30

Ve Vratislavi se rovněž nachází řada pozoruhodných církevních památek. Za těmi nejzajímavějšími se turisté vydávají na Tumský ostrov. Zde se nachází vůbec nejstarší vratislavská budova – románský kostel svatého Jiljí (kościół św. Idziego). V jeho bezprostředním souZAMĚŘENO NA OSOBNOST | NA CESTÁCH

Tipy na aktivity S oddílem  jste-li z pohraničí, najděte si skautskou klubovnu ve Vratislavi a vyražte tam  uvařte si pravé slezské klusky a zjistěte, proč je ve městě Knedlíková brána  nevynechejte představení Multimediální fontány (obdoba Křižíkovy)  uspořádejte hru na poznávání architektonických slohů, je tu vše od románského až po moderní styly S dětmi  zkuste spočítat mosty ve Vratislavi (těch, které vedou přes vodu, je 133)  najděte si legendu k Mostku kajícnic, má velký výchovný potenciál :-)  naloďte se na vodní tramvaj  navštivte více než stoleté Japonské zahrady S Kmenem dospělých  v jarní botanické zahradě soutěžte, kdo pozná více druhů rostlin  shlédněte Raclavické panorama a porovnejte s Maroldovým

sedství se vypíná gotická katedrála svatého Jana Křtitele, jejíž dvě věže dosahují výšky devadesáti osmi metrů. Vlevo od vstupního portálu nepřehlédněte postavu třímající v levé ruce štít s vyobrazením dvouocasého lva. Je to český patron svatý Václav. Jeho přítomnost odkazuje na dobu těsného politického a kulturního sepětí Českého království a Slezska, jež bylo v pozdním středověku a raném novověku jednou z vedlejších zemí Koruny české. Na druhé straně zaujímá stejné místo slezská patronka svatá Hedvika. Nedaleko odtud byl postaven rovněž gotický kostel svatého Kříže a svatého Bartoloměje. Před tímto kostelem se zastavte u krásného barokního pomníku Jana Nepomuckého. Práce na jeho vztyčení započaly v roce 1730, pouhý rok po mučedníkově svatořečení. Vratislav má tedy nejen německou a polskou, ale i českou minulost. Podle jedné z verzí je dokonce název města odvozen od českého knížete Vratislava I., otce svatého Václava a Boleslava I. Projít se kolem kostelů na Tumském ostrově můžete i virtuálně pomocí služby maps.google.com. Ale pravou atmosféru těžce zkoušeného města z monitoru počítače nasajete jen těžko. Je lepší vypravit se na místo činu, můžete si tam třeba předem domluvit setkání s polskými skauty. Z Pardubic jezdí do Vratislavi přímé vlaky. Cesta trvá asi čtyři hodiny.

KALENDÁŘ Regionální velká výměna zkušeností poprvé na jižní Moravě 1.–3. 3. 2013, Mikulov Víkendová akce plná seminářů, workshopů, přednášek, her a exkurzí, kde účastníci načerpají nové dovednosti i elán do další práce s dětmi a mládeží. www.rvvz-vysocina.cz

03/2013

Ústřední lesní škola 2013 nově a jinak 23.–24. 3. 2013, Praha Největší celostátní setkání vzdělavatelů 23.–24. 3. 2013 v Praze. Přijeďte ovlivňovat podobu skautského vzdělávání, řešit palčivé problémy, navazovat kontakty, najít čas na úvahy o svém instruktorství. Přijeďte spolu s námi HLEDAT! Otevřené všem vzdělavatelům. Přihlašování již spuštěno. http://uls.skauting.cz

Víc než jen tóny 14. 3. 2013 od 14.00, Praha – sál konzervatoře na Maltézském náměstí Už více než deset let podporují oldkskauti z hlavního města muzikanty z Hudební konzervatoře J. Deyla pro zrakově postižené v Praze na Malé Straně. Ve spolupráci s agilním klubem aktivního stáří se podílejí každoročně na organizaci dvou koncertů. Na nich mají mladí handicapovaní hudebníci příležitost předvést své umění – a to je pro ně bezesporu podstatnější než samotný výtěžek ze symbolického vstupného, který jde samozřejmě ve prospěch jejich umělecké školy. Organizátoři věří, že hned zjara se v hledišti zaplní co nejvíce míst i díky skautům.

OČK Psychologie 24. 3. 2013 od 14.00, Praha Komise OČK Psychologie vyhlašuje nový termín pro zájemce. Úkoly, které jsou uvedené na skautské Křižovatce, je potřeba splnit a poslat do 15. 3. 2013. http://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/ 7939-jarni-termin-ock-psychologie

Galaparket pro skautské tanečníky 21. 3. 2013 od 14.00, Praha – klášter Emauzy Už podruhé budou letos bojovat skautské amatérské taneční páry o tituly mistrů České republiky ve společenských tancích. Loňská úspěšná premiéra tanečního zápolení s názvem Galaparket byla součástí „Tuctu netuctových akcí“ pořádaných KD ke 100. výročí českého skautingu. Na soutěžní zápolení ve standardních, latinskoamerických a kolových tancích naváže od 19.00 neformální tančírna pro všechny tancechtivé zájemce s názvem Galapárty. http://tancovani.skauting.cz

Seminář: Václav Břicháček – Vzpomínky – Setkání – Stopy 24. 3. 2013 od 15.00, Praha Kruh instruktorů Fons Vás zve na vzpomínkový seminář na památku Václava Břicháčka. Bude se jednat o přednáškovou koláž, kde vzpomeneme našeho Václava jako dobrého přítele, psychologa, skauta, učitele, kolegu. www.facebook.com/VaclavBrichacek Věra Vosecká – Ferda, [email protected]

KALENDÁŘ

31

JUN SHOP.CZ 100% skautský obchod JSME TU PRO VÁS JIŽ DVACET LET véé skov disko tþeedi stþ lo s íslo a ööís na en se ej s epttej Zep Z 0% ažž 110 ua levvu sle ej s kej ísk y a zzís kartty UNkar JUN JJU na veškerý sortiment.

Volání v rámci

STS ZDARMA Krojová halenka krátký rukáv vyrobeno v ČR

651,- Kč*

Kompletní skautský sortiment i velký výbŖr vybavení do pŜírody nakoupíš výhodnŖ v kamenné prodejnŖ JUNu nebo na www.junshop.cz Zákaznícká karta

JUN

Díky y

Krojová halenka dlouhý rukáv vyrobeno v ČR

698,- Kč*

JUN kartø šetþí již pþes

290 stþedisek. A co to Vaše? *cena platí po uplatnøní JUNkarty s 5% slevou

NAJDI SI NÁS NA a získej další výhody

Prodejna: Haškovva 7, Praha 7, [email protected], tel.: 773 294 840 (STS)