SKAUTSKÝSVĚT JUNÁK A FINANCE MAGAZÍN PRO SKAUTY A JEJICH PŘÍZNIVCE MATÝSEK: HOSPODÁŘEM NA VŠECH FRONTÁCH POHÁDKA JAKO SEDIMENT LIDSKÉ ZKUŠENOSTI

MAGAZÍN PRO SKAUTY A JEJICH PŘÍZNIVCE

SKAUTSKÝSVĚT prosinec 2013–leden 2014 ročník 51, číslo 5

MATÝSEK: HOSPODÁŘEM NA VŠECH FRONTÁCH

JUNÁK A FINANCE

POHÁDKA JAKO SEDIMENT LIDSKÉ ZKUŠENOSTI

TÉMA ČÍSLA:

(PŘEČTĚTE SI VÍCE NA STR. 20–25)

JUNÁK A FINANCE Téma čísla se zabývá hospodařením středisek i celého Junáka. Podívejte se v přehledných infografikách na některé zajímavé údaje vypovídající o tom, jak Junák i střediska hospodaří.

KOLIK VYBEROU STŘEDISKA NA ČLENSKÝCH PŘÍSPĚVCÍCH ZA ROK?

více než 100 tisíc Kč

70–100 tisíc Kč

50–70 tisíc Kč

30–50 tisíc Kč

20–30 tisíc Kč

10–20 tisíc Kč

5–10 tisíc Kč

0–5 tisíc Kč

o Kč či méně

15

20

24

58

47

87

77

77

62

středisek

středisek

středisek

středisek

středisek

středisek

středisek

středisek

středisek

KOLIK ZÍSKAJÍ STŘEDISKA NA GRANTECH A DOTACÍCH ZA ROK? (DATA Z ROKU 2012) více než 400 tisíc Kč

300–400 tisíc Kč

200–300 tisíc Kč

100–200 tisíc Kč

50–100 tisíc Kč

30–50 tisíc Kč

0–30 tisíc Kč

4

11

21

80

127

94

130

střediska

středisek

středisek

středisek

středisek

středisek

středisek

NÁKLADY JUNÁKA V ROCE 2012 Dotace pro nižší organizační jednotky

26,7 milionu Kč

Provoz kanceláře, orgánů a činovníků ústředí

11,5 milionu Kč

Akce a projekty pod ústředím Příspěvky na činnost TDC Náklady na prodaný nemovitý majetek Náklady na prodej cenných papírů Ostatní

2

Celkové náklady

TÉMA

5,5 milionu Kč 3,4 milionu Kč 3 milionu Kč 2 milionu Kč 1,1 milionu Kč 53,2 milionů Kč

Zdroj: SkautIS, Výroční zpráva Junáka 2012

VYCHOVÁVAT. VYDĚLÁVAT? To, že je výchova páteří skautingu, asi nikdo nezpochybňuje. Setkali jsme se ale s názory, že v podpůrných oblastech jako je například hospodaření, máme stále ještě rezervy. A přitom je jasné, že bez materiálního zázemí se ani skautská činnost moc vyvíjet nedá. Proto jsme se v tomto čísle zaměřili na to, jak si v oblasti financí a majetku jako skauti vedeme. Zajímalo nás, jak hospodaří naše střediska i celá organizace jako celek. Pohled doplňuje představení Kateřiny Hrdličkové – Matýska v rubrice Funkce, která se s nadšením pustila do střediskového i okresního hospodaření a historická sonda o tom, jak se vyvíjela naše soběstačnost, jak jsme si v minulosti hledali prostředky na činnost a jak to děláme dnes. Doufáme, že i vás číslo zaujme. A příště se můžete těšit na téma, které se bude točit kolem připravované strategie Junáka. Pěkné čtení i prožití vánočních svátků a šťastný vstup do nového roku přeje Julča

OBSAH JUNÁK A FINANCE

2

Úvodník VYCHOVÁVAT. VYDĚLÁVAT?

3

Já a skauting ZPRÁVY

4

MYSLEME NA BUDOUCNOST

6

KALEIDOSKOP

7

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ

8

ZMĚNA NÁZVU ORGANIZACE?

10

MATÝSEK: HOSPODÁŘEM NA VŠECH FRONTÁCH

12

PO MALÝCH KRŮČCÍCH BLÍŽ A BLÍŽ

13

KDE NAJÍT ŠKOLU PRO ŽIVOT?

14

DOBRÝM BÝT A JINÉ BLAŽIT...

16

SKAUTSKÁ SOBĚSTAČNOST: Z NOUZE CTNOST ČI VÝCHOVNÝ ZÁMĚR?

18

Téma Ke spolupráci můžete psát na email [email protected]. Do hodnocení časopisu se můžete zapojit na webu www.skaut.cz/hodnocenicasopisu nebo na www.facebook.com/SkautskySvet.

SKAUTSKÝ SVĚT

magazín pro skauty a jejich příznivce

SKAUTSKÝ SVĚT magazín pro skauty a jejich příznivce ročník 51, číslo 5 | vychází 5× ročně | registrační číslo MK ČR E 8386, ISSN 1212-9070 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. | Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace. | Více na www.skaut.cz/casopisy Vydavatel Tiskové a distribuční centrum Junáka | Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 | IČ: 64934926 tel.: 234 621 223 | e-mail: [email protected] | www.skaut.cz/tdc | www.skaut.cz/obchod Spolupracovníci Václav Zeman – Šík, Ladislav Pelcl – Bilbo, Filip Hlavinka – Mukóki, Kateřina Anna Šrubařová – Kašpra, Stanislav Míka – Standa, Slavomil Janov – Nashville, Jitka Radkovičová – Tiki, Petr Ráček – Rak a Jana Klímová (korektury) Šéfredaktorka Julie Dominika Potůčková (J.) Foto na obálce Vojta Petr Grafická úprava Imagemakers – Jitka Turbáková | www.imagemakers.cz Sazba Jitka Turbáková Tisk POLYGRAF, s.r.o. Předplatné SEND předplatné s. r. o. | www.send.cz/skaut | tel.: 225 985 225, 777 333 370 | SMS: 605 202 115 Uzávěrka dalšího čísla bude 14. 1. 2014

JUNÁK A FINANCE

20

FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ JE UŽITEČNÉ

25

Zaměřeno na osobnost O SETKÁNÍ

26

INSPIRACE ŽIVLY: OHEŇ

28

POHÁDKA JAKO SEDIMENT LIDSKÉ ZKUŠENOSTI

30

UČIT SE BÝT (DOBRÝM) RODIČEM 34

ÚVODNÍK | OBSAH

ZPRÁVY Z JUNÁKA Bylo spuštěno přihlašování na Jamboree 2015 Na přelomu července a srpna 2015 se uskuteční v pořadí již 23. světové skautské setkání – Jamboree. Hostitelskou zemí tentokrát bude „země vycházejícího slunce“, tedy krásné, moderní a pro nás vzdálené Japonsko. Jako každé čtyři roky, i tentokrát Junák na setkání vyšle také český kontingent, aby reprezentoval náš stát i organizaci. Užší tým kontingentu již nyní pracuje na přípravách výjezdu a dává dohromady vše potřebné. Celkem se na Dálný východ podívá na sto českých skautů a skautek. Japonsko a Jamboree jsou také skvělým prvkem do oddílového programu, ať už jako motivace k činnosti, či téma na celoroční hru. Nadchnou se i vaši členové a vydají se na světové skautské setkání?

Pokud chceš vědět víc, podívej se na www.facebook.com/JamboreeJaponsko2015

Náčelnictvo jednalo o Skautském institutu SI ABS a ukládání dokumentů Junáka Na zářijovém jednání členové Náčelnictva jednali o tom, jak bude Junák dále nakládat se svými dokumenty a jak bude dál fungovat Skautský institut A. B. Svojsíka. Materiál, který připravila pracovní skupina SI ABS, VRJ a projektu Skautské století, navrhl tři možnosti dalšího řešení situace:  varianta A – veškeré dokumenty budou uloženy v archivech Junáka,  varianta B – spolupráce se státními archivy,  varianta C – zrušení SI ABS (veškeré dokumenty Junáka jsou ukládány ve státních archivech).

4

Náčelnictvo zvolilo variantu A a souhlasilo s navrženým plánem činnosti a rozpočtem SI ABS, který se bude o dokumenty Junáka i nadále starat. Miloš Říha − Šípek byl jmenován ředitelem Skautského institutu. „Smyslem Skautského institutu je pečovat o paměť skautingu. Chceme ji uchovat, zpřístupňovat kritickému bádání a hledat v ní inspiraci pro činnost skautského hnutí. Již teď existuje celá řada výstupů. Na portálu www.skautskestoleti.cz byl publikován dvoustý příběh pamětníka, programový tým objíždí vzdělávací kurzy se zážitkovými worksho-

JÁ A SKAUTING | ZPRÁVY

py. Probíhá cyklus Skautská vize, ve kterém si povídáme s různými osobnostmi. Skautský archiv a knihovna jsou po domluvě přístupné k bádání. Co nejdříve chceme dostat všechny aktivity nově vzniklého institutu do vzájemného souladu a nabídnout nové zajímavé výstupy a možnosti zapojení se. Chystáme například soutěž pro studenty o nejlepší bakalářskou nebo diplomovou práci na skautské téma. Pokud vás Skautský institut zajímá, neváhejte se nám ozvat!“ říká k činnosti institutu Šípek.

Junák má novou výchovnou kategorii Benjamínci Členové Náčelnictva na zářijovém jednání také rozhodli o vzniku nové výchovné kategorie v Junáku. Budou ji představovat předškoláci ve věku 5–7 let (předškolní věk až první třída) a bude se jmenovat Benjamínci. Náčelnictvo uložilo VRJ vytvořit pro tuto výchovnou kategorii programovou a metodickou podporu a zajistit její začlenění do organizační struktury Junáka. Náčelnictvo také projednalo materiál o rodinném skautingu. Z jednání vyplynulo, že Náčelnictvo toto téma podporuje a uložilo VRJ zrealizovat některé návrhy, které materiál obsahoval. Jde například o změnu v Organizačním řádu Junáka, která by umožnila, aby se již v roce 2014 mohly v Junáku registrovat Kluby rodinného skautingu jako zvláštní podtypy klubu dospělých. Tyto kluby musí mít minimálně čtyři členy a jejich vedoucí minimálně čekatelskou zkoušku. V plánu je také vytvořit webovou stránku zaměřenou na rodinný skauting, která bude sloužit ke vzájemnému kontaktu a k výměně zkušeností.

Junák se zapojil do Týdne pro inkluzi V týdnu od 4. do 10. listopadu se na řadě míst celé republiky konaly v rámci Týdne pro inkluzi akce podporující zapojování žáků se znevýhodněním do běžných škol a volnočasových aktivit. Letos poprvé se k nim přidaly i akce skautů. V pondělí 4. listopadu mohli zájemci během odpoledne navštívit řadu programů o tématu inkluze v neformálním vzdělávání a volnočasových aktivitách v pražské Galerii Langhans. Byly mezi nimi i programy připravené skauty z odboru Skauting pro všechny. Šlo například o program o práci s dětmi s ADHD v oddílech, představení dobrých praxí z poradenství nebo představení Junáka v rámci Jarmarku organizací působících v neformálním vzdělávání.

Výstava 95 let pošty českých skautů V září připravil Klub skautských sběratelů Junáka ve spolupráci s Poštovním muzeem Praha jedinečnou výstavu u příležitosti 95. výročí Pošty českých skautů. Na výstavě byly k shlédnutí kromě známek, fotografie, dokumenty, deníky, opaskové přezky odznaky, vyznamenání, aj. Bylo zde možné vidět i zásilky legendární skautské kurýrní služby, kterou skauti provozovali během vzniku Československa v roce 1918. Asi stovka skautů a několik skautek v kroji a s legitimací v ruce měli přístup na všechna důležitá místa. Zásilky a vzkazy doručovali pěšky, tramvají, na kolech i motocyklech a opatřovali je modrými 10 haléřovými nebo červenými 20 haléřovými známkami, razítky a podpisem kurýra. Šlo o vůbec první československé známky v poštovním styku, šlo o první známky, kde se objevuje český lev a zároveň to byly první známky na světě se skautskou tématikou. Výstavu bylo možné navštívit v pražském Poštovním muzeu do 17. listopadu.

POZVÁNKY Zveme vás na XXIV. Skautský seminář ELŠ Karel Schwarzenberg, Marek Vácha – Orko, Jiří Grygar – Dřímal, Jiří Stránský, Miloš Říha – Šípek, Marek Baláš – Čiča, Mons. František Radkovský, Jiří Zajíc – Edy, Katka Lachmanová, Petr Beránek – Vlk a další vám budou přednášet a diskutovat s vámi o víkendu 10.–12. ledna 2014 v pražském Salesiánském divadle na XXIV. Skautském semináři Ekumenické lesní školy. Dále pro vás bude připraveno promítání, čajovna, výstava, ubytování, stravování, skautští prodejci atd. Více na http://els.skauting.cz Kontakt: [email protected]

Více na www.tydenproinkluzi.cz

Světluškovský lesní kurz 2014 aneb nezůstat pozadu Zveme Tě na další ročník ČLK, který je určen pro všechny, kteří pracují u světlušek. Kurz plný inspirace, zábavy a dobrého jídla. Jarní víkend proběhne 16.–18. 5., letní část 6.–15. 8., podzimní víkend 19.–21. 9. a závěrečný víkend 17.–19. 10. 2014. Více na www.selka.webnode.cz Kontakt: [email protected] Celkový pohled do jedné z výstavních místností (Foto: Martin Krček – Jack)

Táborová jídelna – projekt Skauti z Ústí nad Orlicí se chystají budovat vlastní tábořiště, a to především jídelnu s kuchyní. Rádi by se nechali inspirovat a shání proto projekt táborové jídelny a kuchyně pro cca 50 lidí. Budou vděčni za jakékoliv informace (rozměry, rozměry trámů, atd.) a nápady.

Více na http://tinyurl.com/oshlgn3

19. Skautský ples Prahy 2 V sobotu 18. ledna se v pražském KD Krakov bude konat tradiční Skautský ples, který pořádá okres Praha 2. K tanci (a samozřejmě i poslechu) hraje živá hudba. Zpestřením večera bude několik pěkných předtančení. Pro netančící (nebo tancem vysílené) je k dispozici občerstvení. Prostě jako každý rok. Více na http://praha2.skauting.cz/ples Kontakt: [email protected]

ZPRÁVY | JÁ A SKAUTING

5

MEZINÁRODNÍ: Nové stránky WOSM

MYSLEME NA BUDOUCNOST Na stránkách www.scout.org najdete novou webovou stránku mezinárodní skautské organizace WOSM. Můžete si zde vytvořit svůj vlastní profil a jeho prostřednictvím se podílet třeba i na dalším vytváření těchto stránek. Stránky mají propojovat skauty a skautky po celém světa 24 hodin denně, 365 dní v roce a vytvářet tak nepřetržité online jamboree. Po jednoduché registraci budete moci procházet všechny možnosti, které web nabízí a využívat je pro komunikaci se zahraničními skauty. Web: www.scout.org

Místy bouřlivá diskuze předcházející XIV. Valnému sněmu Junáka se zabývá tématy, z nichž některá jsou pro Junáka, s jeho dlouhou a pohnutou historií, velmi citlivá. Každá změna názvu, loga nebo členství (nejen) v mezinárodních organizacích proto vždy vyvolává spousty emocí.

Proběhl další ročník JOTA/JOTI

Stejně jako se A. B. Svojsík před sto lety nebál dělat převratné věci a připravoval skauting pro tehdejší mladou generaci, snažme se i my myslet na budoucnost.

O víkendu 19. až 20. října proběhl letošní ročník celosvětového jamboree na radiových vlnách a na internetu JOTA/JOTI. Právě na nové stránce www.scout.org našli zájemci 9 speciálních výzev a 20 dalších úkolů. Ty mohli v průběhu víkendu plnit a virtuálně se setkávat se spoustou zahraničních skautů. Speciální aktivitou byl třeba závod Global Torch Race. Jeho cílem bylo co nejrychleji vytvořit co největší on-line shromáždění skautů na světě. 107 mezinárodních týmů z celého světa se snažilo vytvořit co největší skautskou skupinu. Vítězem se stala skupina, která přinesla skautskou pochodeň do co nejvíce států světa.

Skauting je součástí společnosti, která se – ať chceme či nechceme – neustále vyvíjí a Junák na její proměny musí reagovat. Chápu, že každá změna nás vyvádí z jistot, které jsme znali a zvyků, které v sobě máme zakořeněné. Podobně jako v minulosti nejsou ani dnes navrhované změny samoúčelné, ale mají svá opodstatnění a racionální důvody, které přináší rychle se měnící okolní svět.

Všechny informace o letošní JOTA/JOTI najdete na: webu: www.scout.org/jotajoti Facebooku: www.facebook.com/jota.joti.wosm

6

Autor: Josef Výprachtický – José, starosta Junáka

twitteru: www.twitter.com/JOTAJOTI.

JÁ A SKAUTING | ZPRÁVY

Při uvažování proto nemysleme na sebe, neohlížejme se zpět do minulosti, ale mysleme na ty, kteří přijdou po nás. A dělejme taková rozhodnutí, aby se jim v budoucích letech skautovalo co nejlépe. Jsem přesvědčen, že je naší povinností si nejen vážit minulosti, ale především myslet na budoucnost.

SLOVO STAROSTY | JÁ A SKAUTING

KaleidOSkop KRÁTKÉ ZPRÁVY ZE SVĚTA KMENE DOSPĚLÝCH Kaleidoskop sestavil Slavomil Janov – Nashville, Praha

Evropa na trajektu

Jestřábovou stezkou

Na netradičním místě – na palubě trajektu Mariella plujícího Baltským mořem mezi švédským Stockholmem a finskými Helsinkami – proběhla v první zářijový týden 8. konference evropského regionu ISGF. Jednání s výstižným mottem Crossing Borders (Překračování hranic) se zaměřilo na možnosti rozšiřování mezinárodní spolupráce dospělých skautů. V souladu s tím definovalo 180 delegátů ze dvou desítek zemí vize další činnosti organizace v rámci největšího kontinentálního společenství ISGF.

Rozvíjení odkazu díla Jaroslava Foglara je hlavním pilířem činnosti oldskautů z pražského 48. klubu Jestřábi. Jednou z nejvýznamnějších letošních aktivit se stalo říjnové otevření geocachingové Jestřábovy stezky v Prokopském údolí. Trasu v romantické přírodní lokalitě na jihozápadním okraji metropole tvoří 13 míst, které souvisejí se spisovatelovým životem, jeho literární tvorbou i historií Jestřábova oddílu Dvojka. Na skalním masivu poblíž bývalého klukovického koupaliště (GPS: 50°2´19,861“ N, 14°21´47,477 E) byla také instalována pamětní deska, která připomíná, že právě v Prokopském údolí vykročil Jaroslav Foglar v roce 1920 na svou celoživotní skautskou stezku.

Z kolébky k monumentu Již třiadvacátý korálek na náhrdelník Orlovské šlápoty, tradičního pochodu do kolébky českého skautingu, přidali v září oldskauti ze Světlé nad Sázavou. Oproti některým předchozím ročníkům byla sice letošní účast komornější, přesto kromě místních si z Lipnice nad Sázavou k památníku Jiřího Wolkera a orlovské myslivně vyšlápli také oldskauti z Prahy, Městce Králové, Kutné Hory či Havlíčkova Brodu. Akčnost menší skupiny také umožnila rozšířit program pochodu o návštěvu nového turistického magnetu Lipnice – osmnáctitunového monumentu z místní žuly v podobě hlavy Jaroslava Haška.

Do skautské garderoby Kolekci vlastních krojových doplňků rozšířil kmen dospělých při příležitosti 9. sněmu v Kutné Hoře o další součást skautské garderoby. Novým přírůstkem je nášivka s logem OS, kterou je možno ozdobit například klubová trička, bundy nebo batohy. Nášivku v ceně 75 Kč si mohou zájemci zakoupit na vybraných kmenových akcích, nebo si o ni napsat na e-mail [email protected].

Severočeši v akci

Nový památník Jaroslava Haška se stává i atraktivním cílem skautských výprav (Foto: archiv klubu OS Světlá nad Sázavou)

Oldskauti z ústeckého kraje Přemysla Oráče rozhodně neleží za pecí. Na společných klubových výpravách poznávají jedno zajímavé místo severních Čech za druhým. Na bohatou městskou historii se zaměřili při návštěvě Litoměřic a Terezína, vystoupili na vrcholy Lovoše i Hněvína, na jaře se vydali za bledulemi a u pomníku Přemysla Oráče ve Stadicích vysadili pamětní lípu. Mimořádně oblíbené jsou víkendové pobyty na Flájské přehradě. Letos ale oldskauti zamířili i k vodní nádrži Janov, která byla dokončena přesně před sto lety. Tato technická památka (známá i pod názvy Hamerská nebo Mostecká přehrada) je unikátem i díky 45 metrů vysoké hrázi z lomového kamene, a je tak nejvyšší zděnou přehradou v Čechách.

KaleidOSkop | JÁ A SKAUTING

7

CESTA KOLEM SVĚTA

ZA 80 DNÍ KAPRÁLŮV MLÝN PRASKAL POSLEDNÍ VÍKEND V ZÁŘÍ VE ŠVECH. PŘI CELOSTÁTNÍM KOLE SVOJSÍKOVA ZÁVODU HOSTIL NA ČTYŘI STOVKY SKAUTŮ A SKAUTEK ZE VŠECH KRAJŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Autor: Ivana Kučerová – Ifanka, Jedovnice | Foto: Dominik David – Hraboš

Letošní ročník pořádalo brněnské středisko Řehoře Mendla v srdci Moravy na Kaprálově mlýně. Ten se nachází u přírodní rezervace Údolí Říčky v jižní části Moravského krasu a po rekonstrukci slouží i jako středisko ekologické výchovy. Zrekonstruovaný areál s rozsáhlými pozemky poskytují pro podobné velké akce ideální zázemí. „Závod znamenal pro mlýn zatěžkávací zkoušku. Jeho kapacita byla pro tento víkend využita maximálně,“ říká Ještěr, který je správcem Kaprálova mlýna.

Pane Foggu, pospěšte si!

8

Závod se nesl v duchu dobrodružného románu francouzského spisovatele Julesa Verna Cesta kolem světa za 80 dní. Cestování vždy v duších dobrodruhů evokovalo napětí a očekávání, odměněné úžasným zážitkem. „Proto jsme vybrali téma Cesta kolem světa za 80 dní,“ komentuje výběr tématu šéf červené linie Ondra Dyčka. „Červená linka byla závodem protká-

JÁ A SKAUTING | REPORTÁŽE

na jako jemná nit, která zářila z jednotlivých činností na závodě. Závod jsme zahájili scénkou, kdy se Phileas Fogg v doprovodu svého sluhy – komorníka Passepartouta po odvážné sázce vydal na bláznivou cestu kolem světa. Na trati čekaly na hlídky krátké scénky, jejichž úkolem bylo vtahovat děti do děje. Hlídky potkaly svatebčany, celní kontrolu, babky bylinářky či turisty v podobě rozhádaných manželů.“ Příběh se odehrával i na samotných stanovištích závodu, kde mimo rozhodčích na hlídky čekali herci v převlecích. Po dvou a půl hodině vždy změnili kostým – podle toho, na jakém kontinentě se zrovna ocitli. A tak se např. z Istanbulu přemístili do Soulu, odtud na Gibraltar a posléze do Toronta. „A to je hlavní myšlenka naší motivace – sblížit lidi na jedné pozitivní vlně cestování okolo světa,“ dodává Ondra.

Černý pasažér Cameron Před samotnou cestou kolem světa si hlídky procvičily plánování trasy, přesuny a jízdu s černým pasažérem ve vlakové rozcvičce. Během modulu, který nesl název „Před závodem“ měly hlídky vyrobit postavu Camerona a s ním se vyfotit na vlakových nádražích napříč Českem či navštívit klubovnu nebo tábor jiné hlídky, která se také účastnila celostátního kola. „Vlaková rozcvička, to bylo super. Zvládli jsme všech 15 nádraží a nejvtipnější na tom bylo vystupování z vlaků s Cameronem,“ vzpomínají Falkoni z Kamenice nad Lipou. Na mlýn poté všichni přivezli jak Camerona, tak prezentaci hlídky s dokumentací k této části závodu. V pátek, hned po příjezdu na vlakové nádraží do Brna, čekala soutěžící družiny tajná disciplína – řešily při ní

krizovou situaci a pomáhaly ztracenému dítěti. Všichni jej ochotně navedli správným směrem a úspěšně se poprali s každodenní situací. V Brně se od hlídek odpojily jejich doprovody. Od té chvíle je, stejně jako pana Fogga, provázel jen jejich komorník.

Psali to v Timesech

těny obrázky zločinců a my jsme vyslali tým, který je hledal a do vysílačky nám zločince popisoval. Podle popisu jsme identifikovali a zapsali jméno pachatele.“

Na poslední chvíli V sobotu večer proběhla mše svatá a následoval zasloužený odpočinek a zábava. „Promítali jsme krátké naučné filmy, otevřeli jsme casino, dále byly k dispozici deskové hry a nechyběl ani zpěv u ohně,“ popisuje večer programový vedoucí Ondřej Stejskal. Ti, kdo hlídky doprovázeli, během závodu navštívili Ochozské jeskyně, prohlédli si Svobodův i Kaprálův mlýn a prošli trasu závodu. Slavnostní ukončení závodu proběhlo v neděli. Phileas Fogg přiběhl na nástup na poslední chvíli a cestu kolem světa díky časovému posunu stihnul dokonce za 79 dní! A jak celostátní kolo Svojsíkova závodu dopadlo?

Příjezd na mlýn, registrace, slavnostní nástup a hurá na modul Přežití. Hlídky spaly na šesti stanovištích v okolí Kaprálova mlýna. Poté, co si připravily jídlo a postavily stany, komorník jim sdělil, že musejí o tábořiště dál. „Noční přesun byl trošku hektický. Zrovna jsme se převlékli, když nám to komorník oznámil,“ komentují noční přesun Bobři z Litvínova.„Nějakou akci jsme čekali, protože něco podobného bylo napsané v Timesech, v novinách, které jsme dostali před závodem. Ale spíše noční hru než přesun někam jinam.“ Ledové ráno s přízemními mrazíky hlídky přimělo k brzkému vstávání. Brzy poté vyrazily na hlavní části závodu. Ty představovaly modul Závod a modul Brány. „Hodně se nám líbila disciplína zdravověda,“ hodnotí Závod Lentilky z Valašského Meziříčí. „Musely jsme tam dělat resuscitaci, pak ošetřit střep v noze, tepenné krvácení, otřes mozku, otevřenou zlomeninu a popáleninu. Nejvíce bodů jsme ztratily na tom, že jsme si nevzaly rukavice.“ „Pro nás byla zajímavá vodní disciplína,“ uvádí hlídka Jelenů z Jičína. „Slalomem jsme se plavili na raftu a měli za úkol zachránit námořníka, který se nemohl dostat ke břehu. Hodili jsme mu záchranné lano a dotáhli jsme ho zpátky na pevninu,“ dodávají Jeleni. „Nás nejvíce zaujalo stanoviště komunikace,“ vzpomínají na Závod Bobři z Litvínova. „V lese byly rozmís-

Na prvním místě se v dívčí kategorii umístila hlídka Štik z Hradce Králové s celkovým počtem 616 bodů. V chlapecké kategorii vyhráli Hraboši z Moravských Budějovic s 628,5 body. „Celou dobu se připravujete, že skončíte sedmí, desátí a najednou jste první. Já ani nevím, jak bych popsal ten pocit štěstí,“ okomentoval výsledky závodu Štěpán z hlídky Hrabošů. „V družině proběhne oslava příští týden na schůzce. Tady jsme si zakřičeli družinový pokřik a pogratulovali jsme si navzájem s hlídkami na druhém a třetím místě,“ doplnil Štěpán. Za hladký průběh akce patří velký dík všem organizátorům a servis týmu. Zvláště pak Petře Dufkové za grafiku a Ellie jakožto vedoucí závodu.

REPORTÁŽE | JÁ A SKAUTING

9

ZMĚNA NÁZVU ORGANIZACE? Autor: Vendula Bušková – Véňa, Praha

Blížící se Valný sněm Junáka se bude mj. zabývat i změnou našeho názvu. Je potřeba název organizace měnit? Jaké jsou k tomu důvody a proč se o tom uvažuje? Hlavním důvodem pro změnu je především přijetí nového občanského zákoníku (NOZ). A když už bude změna v určité (třeba i malé) míře nutná, vyvstává otázka, zda se nezamyslet i nad jinými aspekty příp. změny našeho názvu. Pokusím se ukázat na důvody, kterými jsme se v Náčelnictvu zabývali.

Navrhované názvy NJ, o kterých doporučuje vést diskusi a hlasovat:           

Český skauting, z. s. Skaut ČR, z. s. Skauting ČR, z. s. Junák – český skaut, z. s. Junák, z. s. Junák – český skauting, z. s. Skaut CZ, z. s. Junák – skautský spolek Junák – spolek skautů a skautek ČR Skauting CZ, z. s. Skaut, z. s.

Na vůdcovkách? V praxi při vedení střediska nebo okresu, když musíte psát na spoustu úřadů a vyplňovat kvanta formulářů? Náš název zkrátka není úplně jednoduchý a snadno zapamatovatelný. Často se ho musíme sami cíleně učit, a pokud ho nepoužíváme v každodenní praxi, tak v něm snadno uděláme chybu. Přitom zjednodušení by mohlo znamenat, že i každé malé vlče bude dobře znát název organizace, jejíž je členem.

V bance Už jste se někdy snažili vyplnit předtištěný formulář například při zařizování účtu v bance nebo na běžnou složenku? A název organizace se do předepsaného chlívečku ne a ne vejít? Tato situace nás pak nutí do nejrůznějších zkratek či vynechávek (např. Junák-SSSČR). Je to vlastně taková technická maličkost, ale nebylo by fajn, kdyby se na fakturu nebo pokladní doklad vešel náš název opravdu celý? To by ovšem musel být mnohem kratší než je dnes.

Na propagačních materiálech Vyzkoušejte se Zkuste si teď každý jen tak popaměti napsat na kus papíru přesný název naší organizace. Opravdu napsat. Náš název totiž obsahuje hned několik problematických míst. Hotovo, máte napsáno? Pokud si jej jen přeříkáváte v duchu, představte si všechny detaily. Máte? Šlo to snadno? Napsali jste „junák“ velkým nebo malým písmem? Přemýšleli jste, jestli je v něm čárka nebo pomlčka? A co název naší země, uvedli jste celý nebo jen zkratku?

Pokud chceme dnes na různé letáky či plakáty umístit logo nebo znak (ať už celé organizace nebo třeba jenom našeho střediska), rádi k němu dodáme i název. Samozřejmě ne celý, protože to už by byl z obrázku román. Proto se dnes používá buď slovo skaut nebo junák. Anebo také známý dodatek „…skauting pro život“. Zkrátka délka našeho názvu nám neumožňuje používat ho celý všude, kde bychom mohli.

Skaut a junák

10

Pokud jste název napsali správně (můžete si to ověřit na konci článku), tak gratuluji. Víte, od kdy si ho celý správně pamatujete? Naučili jste se ho na čekatelkách?

JÁ A SKAUTING | SKAUTSKÝM SVĚTEM

S předchozím souvisí i nejdiskutovanější problém – dualita slov skaut a junák. Skoro každý vedoucí se někdy setkal s otázkou „a vy jste skauti nebo junáci?“,

případně „jaký je rozdíl mezi skautem a junákem?“. Nepochybuji o tom, že zkušený vůdce nebo činovník dokáže tazatelům, ať už jde o rodiče nováčka nebo o novinového redaktora, srozumitelně odpovědět. Co když se ale dotyční vůbec nezeptají a budou nás dále považovat za dvě odlišné skupiny? Co když například člen dotační komise sice zná činnost skautů, ale projekt podaný Junákem si s nimi nespojí? Nebylo by lépe takovým nedorozuměním předcházet?

Již valný sněm v Kolíně v roce 2011 přinesl do hnutí myšlenku na změnu názvu naší organizace. Nezabýval se ještě konkrétními nápady ani návrhy, ale dal Náčelnictvu Junáka úkol: analyzovat přínosy a rizika, vyčíslit finanční dopady a příštímu sněmu předložit možné varianty změn.

Spolek a ne svaz To všechno jsou důvody, které vychází zevnitř, od nás samotných. Je tu však ještě jeden, který vychází z legislativy. Od ledna se očekává účinnost NOZ. Bude zrušen zákon o sdružování občanů, na jehož základě naše občanské sdružení dosud fungovalo, a dojde ke změně naší právní formy na spolek. Spolkové právo

je nově součástí přímo občanského zákoníku. Nejrozsáhlejší změnou, kterou si NOZ vyžádá, je přijetí nových stanov (o tom jste si mohli přečíst v minulém čísle). Dotýká se však také přímo našeho názvu, neboť upravuje mj. způsob označování spolků. Název spolku musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, postačí i zkratka „z. s.“. Název by také neměl být klamavý. Zde však narážíme se slovem „svaz“ v našem současném názvu. NOZ totiž jasně říká, co je míněno slovem svaz („vytvoří-li spolky k uplatňování společného zájmu nový spolek jako svůj svaz, vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu“). Jde tedy o označení spolku sdružujícího více spolků a nelze ho tedy použít v názvu pro jeden svébytný spolek. Pokud bychom tedy současný název chtěli měnit co nejméně (pouze v rozsahu vyžadovaném NOZ), vypadal by pravděpodobně takto: Junák – spolek skautů a skautek ČR. Uvidíme, zda delegáti valného sněmu vezmou v potaz i argumenty obsažené v tomto článku a změna bude výraznější. Pomozme jim v tom alespoň vyjádřením našeho názoru na sněmech organizačních jednotek. (Název naší organizace: Junák – svaz skautů a skautek ČR)

Materiál k předsněmové diskusi najdete zde: www.krizovatka.skaut.cz/organizace/ustredni-organy/valny-snem-junaka/valny-snem-junaka-2014/ predsnemova-diskuze/tema-3

INZERCE

CENTRUM BABYLON LIBEREC

Fakíra to nebolí a v Titanicu s tebou rodiÿe urÿitć nevydrží Tak do iQparku v Liberci se musím zase brzy vrátit. A vyrazit byste sem mĈli i vy, protože tady vás to bude bavit. Brácha mĈ sice vydĈsil už u vchodu, když jsem najednou uvidĈla jeho hlavu bez tĈla na míse s ovocem. JasnĈ, šlo jen o optický klam, ale v první chvíli jsem se vážnĈ lekla. Pak jsme šli do HvĈzdného tunelu, kde je taková hubená lávka a nebe plné hvĈzd. Hýbe se to,

OTEVĔENO DENNĆ OD 10 DO 20 HODIN

www.iQpark.cz

ale doteĂ nevím, jestli ta lávka nebo hvĈzdy. Vyzkoušeli jsme snad všechno, co tu mají, Nejvíc ze všeho se nám ale líbil Titanic. Jestli a že toho v tĈch ĀtyĖech patrech je fakt dost. jste vidĈli ten Àlm, tak tady zjistíte, jaké to je, Já chci ale ještĈ jednou zkusit termokamekdyž jde loĂ ke dnu. Celá kajuta je nahnu- ru, Vesmírnou váhu a hlavnĈ taky tá, sice se vĞbec nehýbe, ale stát v klidu tam víkendovou Science Show, kteprostĈ nejde. Natož si sednout na židli nebo rou dĈlají lektoĖi. Jsou nepoložit nĈco na stĞl. Mamka jen nakoukla a za- skuteĀnĈ vtipní, když motala se jí hlava, ale my s bráchou jsme se komentují ty blesky, tam vrátili nĈkolikrát. Zkusili jsme se zachránit výbuchy nebo poi „únikovým východem“ – to plazení nám šlo. kus, pĖi nĈmž Na Fakírovo lože jsem se nejdĖív bála.Vojta vám zapalují si tam hnedka lehl a bylo to v pohodĈ. Jak je vodík na dlani. tĈch hĖebíkĞ hodnĈ, vĞbec to nebolí. MĞžu Kdyby takoví 11 to potvrdit, protože jsem se nakonec nechala byli i naši uĀitelé pĖesvĈdĀit a šla do toho také.VlastnĈ to byla fyziky, to bych brala. celkem pĖíjemná masáž. SKAUTSKÝM SVĚTEM | JÁ A SKAUTING

MATÝSEK: HOSPODÁŘEM NA VŠECH FRONTÁCH Autor: Stanislav Míka, Praha | Foto: archiv Kateřiny Hrdličkové

Kateřina Hrdličková – Matýsek se před lety stala hospodářkou ve středisku, později i na okrese. Proč se rozhodla pro funkci, ze které mají i někteří zkušení činovníci noční můry? sněmu už nekandidovala na funkci střediskové vedoucí a ujala se funkce hospodáře. „Začátky byly nelehké, absolvovala jsem pár kurzů a pustila se s chutí do toho. Brzy se však ukázalo, jak může být funkce složitá. Je potřeba, aby střediskový stál na vaší straně a aby se patřičně snažili všichni činovníci. Je nutné se ptát a dále se vzdělávat,“ vzpomíná Matýsek na své začátky. Před dvěma lety se Matýskovi podařilo převést střediskové účetnictví na podvojné, ve kterém lze vše lépe ohlídat. Rok od roku pak vidí ve střediskovém účetnictví i hospodaření pokroky. „Není to dokonalé, ale zlepšujeme se. Naplňujeme tím mimo jiné příkaz skautů Buď lepší dnes než včera,“ hodnotí Matýsek dlouhodobé snažení.

„Když lidem odpovídám, že vykonávám funkci hospodářky na středisku, často vídám v jejich očích zděšení. Když pak ještě dodám, že dělám hospodáře i na okrese, mívám občas pocit, že se na mě všichni začnou dívat, jak na postavu, která má na hlavě tykadélka a právě vystoupila z velké intergalaktické lodi. Když jsem pak ještě přihodila, že dělám na ekonomickém oddělení v Junáku, zračí se v lidech již zděšení nevídaného charakteru,“ popisuje s úsměvem Matýsek. Hospodář přitom nebývá mezi skautskými funkcemi zrovna atraktivní volbou. „Přijde mi, že v Junáku se hospodaření hodně lidí bojí a tím se dostává trochu do pozadí. Přitom to po výchově dětí vnímám jako jednu z nejzásadnějších věcí, které by v naší organizaci měly být v pořádku,“ říká Matýsek.

Nelehké začátky

12

Před čtyřmi lety se rozhodla stát se hospodářem na středisku. Zkušenosti neměla skoro žádné. Párkrát účtovala tábor, ale nikdy jí nikdo neřekl, co a jak má dělat. Studovala sice ekonomii, ale brzy zjistila, že realita hospodaření je tomu na hony vzdálená. Na střediskovém

JÁ A SKAUTING | FUNKCE

Práce plody přináší Dobré práce si všimli i na okresu. Před třemi lety ji oslovil budoucí okresní předseda, jestli by nechtěla dělat hospodářku i na okrese. Tvrdil, že je to o dost jednodušší než na středisku, že se vlastně jedná jen o přeposílání dotací a členských příspěvků a zaúčtování jednoho dokladu z okresní besídky. „Řekla jsem si – proč ne? Znělo to dost jednoduše,“ popisuje Matýsek. Nové vedení okresu, jehož je Matýsek členkou ke svým funkcím chtělo i dost přidat a tak vznikl okresní vůdcovský kurz, kde Matýsek začala hospodaření přednášet a stala se i hospodářkou celé akce. „Myslím, že na našem okrese není již hospodaření sprosté slovo a jsem ráda, když na vůdcovském kurzu vidím pochopení v očích frekventantů.“ Pro Matýska to samozřejmě znamená více práce, ale své plody to jistě přináší. „Jestli máte jako já zálibu v přehrabování se v papírech, laskání nových šanonů, vůni natištěného papíru a líbezný zvuk tlačítek kalkulačky, tak neváhejte a vrhněte se do toho. Hospodaření bychom se, podle mě, neměli tolik obávat, naopak ho můžeme chápat jako výzvu. Vždyť samotný skauting je především o překonávání výzev a hlavně sebe sama,“ dodává na závěr Matýsek.

PO MALÝCH KRŮČCÍCH

BLÍŽ A BLÍŽ I DÍKY SVÉ BAKALÁŘSKÉ PRÁCI JE DNES MARŤA JEDINOU DÍVKOU CHLAPECKÉHO ODDÍLU V KAMENICI NAD LIPOU. Autor: Martina Pelcová – Marťa, Kamenice nad Lipou | Foto: archiv autorky

Píše se rok 1994 a rodiče mě vedou na první skautskou schůzku. Přihlásili mě do 7. dívčího oddílu ze střediska Fidelis et Fortis v Kamenici nad Lipou. Tímto dnem začal můj skautský život, který trval celých devět let. Ráda vzpomínám na všechny tábory a výpravy, které jsme podnikali s družinou i se staršími rovery. V tomto oddíle jsem si také vytvořila přátelství, která trvají dodnes.

Od bakalářky k překladu Odchodem na střední školu a na internát můj skautský život skončil. O skauting jsem se opět začala zajímat až na vysoké škole. Vděčím za to i svému dlouholetému kamarádovi Čápovi, který mi neustále vyprávěl o svém oddíle. Jeho zážitky a zkušenosti jsem hltala s velkým zájmem a nevěřila jsem svým uším, jak se skauting za posledních pár let proměnil. A tak jsem se jednoho dne pustila do bakalářské práce s názvem „Proměna skautské stezky jako výchovného nástroje v letech 1989–2009“. Její psaní pro mě bylo velmi zajímavé. Setkala jsem se díky tomu se skauty, kteří se podíleli na tvorbě stezek. Byla to obrovská zkušenost. Pomalými krůčky jsem se ke skautingu vracela blíž a blíž. Ve stejné době jsem hledala knihu, která by se hodila k překladu ke státní jazykové zkoušce. Vybrala jsem si překlad knihy An Official History of Scouting, která vyšla ke 100. výročí vzniku skautingu v Anglii. Překlad se mi podařilo dokončit ve spolupráci se zahraničním odborem Junáka.

Mezi lezci z Devítky Díky tomu všemu jsem se rozhodla zpátky do Junáka zaregistrovat. Chtěla jsem být součástí organizace, kde budu moct dělat, co mě baví a bude to mít hlubší smysl. Konkrétně bych se chtěla zaměřit na překládání. Čáp mi nabídl, že si mohu

vybrat oddíl v našem středisku, který je mi nejblíže. Váhala jsem mezi dívčím a chlapeckým. Protože mě baví lezení na umělých stěnách, rozhodla jsem se zaregistrovat do Devítky – 9. chlapeckého oddílu z Kamenice nad Lipou – kde je lezení jednou z hlavních činností oddílu. Od začátku tohoto roku jsem tedy jedinou dívkou v chlapeckém oddíle a musím říct, že je to skvělé. Kluci mě mezi sebe úžasně přijali a zapojují mě všude, kde se dá. A to tak, že na samotné překládání mi už nezbývá čas. S rovery, skauty a vlčaty jezdíme jak na skály a umělé lezecké stěny, tak i na různé skautské akce. Podílím se i na přípravě oddílových výprav. V současné době jsem aktivní členkou oddílu i oddílové rady. Vím, že jsem se vydala správnou cestou a jsem hrdá na to, že jsem skautka.

NÁVRATY | JÁ A SKAUTING

13

KDE NAJÍT ŠKOLU PRO ŽIVOT? Autor: Kateřina Anna Šrubařová – Kašpra, Praha

Na přelomu kalendářního roku přichází (nejen) pro rodiče předškoláků čas řešit, jak bude vypadat nadcházející rok školní. Zajímalo nás, jak toto téma vidí lidé se zkušeností skautské výchovy a požádali jsme několik rodičů o názory, které vám teď předkládáme. A co vy? Bude vaše dítě chodit do třídy, která svým fungováním připomíná skautskou družinu?

Hanka Odehnalová, Brno

Veronika Červenková, Písek

14

Co očekávám od školy dneška? Kvalitní vzdělávání, rozumný a laskavý přístup k dětem, dobrou motivaci k samostatné práci, ale také vedení dětí ke vzájemné spolupráci a úctě nejen k druhým, ale i k sobě samému, podporu budování kamarádských vztahů, … Myslím si, že základní škola nemá suplovat skautský oddíl. Stejně jako oddíl by ale měla učit stavět se k věcem čelem, umět si poradit v různých situacích, myslet na druhé i na své okolí, pracovat sám na sobě. Mnohé školy toto nabízí jako svůj standard, ale realizace záleží na konkrétním učiteli. Je proto dobré ptát se na zkušenosti s vybranými školami. A pokud to lze, tak je předem navštívit. Ideální je promluvit si s učiteli prvního stupně o škole a výuce, zkusit odhadnout tamní atmosféru. Nestačí jen očekávat. Je třeba dobrou školu i přímo dobrého učitele hledat a očekávané také požadovat. Je štěstí, pokud jde vše hladce a dítě i učitel jsou spokojeni. Pokud se to ale úplně nezdaří a něco nevyhovuje zúčastněným stranám, je třeba situaci citlivě a s nadhledem řešit. A to především skrze vzájemnou komunikaci rodičů s dítětem i učitelem. Přeji všem hodně štěstí na startu, trpělivosti na cestě a radosti v cíli.

JÁ A SKAUTING | RODINNÝ SKAUTING

Jaká škola je pro dítě nejlepší? Přemýšlela jsem, jak z toho na těch pár řádcích ven, ale po delším přemítání jsem zase tam, kde se už delší dobu ocitám: že se to prostě strašně moc řeší. Co se týče státního i soukromého sektoru, je to vždy o tom, na jakou učitelskou osobu natrefíte. Proto jsem nyní toho názoru, že dítě má jít tam, kde je to nejblíž, kde má kamarády a kde je to pro rodiče nejméně logisticky obtížné. Ono totiž ve výsledku ani tak nejde o školu. Jde o to, jak s tím potom následně pracuje i rodina. Ve škole dítě nabývá vědomosti kolem 25 hodin týdně a týden má hodin 168. Záleží tudíž, zda se doma probírá, co se učí, jak se dětem pomáhá, když jim něco nejde, jak se snažíme aplikovat do praxe s dětmi to, co teoretického pochytily ve škole, jak se dokáže nejen dítě, ale i rodina konfrontovat s případnými problémy, jaké má dítko aktivity po škole, jak moc má kolem sebe kamarády, se kterými si umí samo hrát, jak moc jim strkáme náhražky elektronické podoby, jak moc je máme rádi a jak moc si s nimi povídáme. Ano, zbytečně jim zametáme cestičky, ať mají vše krásné a jednodušší, ale život takový není, je potřeba je spíše naučit pracovat s tím, co není super, co není dokonalé. A tak je to i s výběrem školy. Vím, že je to pro někoho kontroverzní názor – on přeci každý rodič chce pro dítě to nejlepší, ale po svých rodičovských i učitelských zkušenostech jsem dospěla právě k tomu, že život je malinko boj a je potřeba dětem nejen umožnit prožít hezké dětství, ale připravit je i na to, že ne vždy je vše fajn a jak se s tím naučit poprat.

Romana Dosoudilová – Ilči, Kladno

Ivča Kratochvílová, Ostrov nad Oslavou

Jsme rodina, která žije ve městě, máme tři děti ve věku 8, 6 a 4 roky a není nám jedno, jakým směrem se ubíráme. Když byla nejstarší dcera v předškolním věku a ani tehdy nechtěla navštěvovat školku, hledali jsme pro ni jinou možnost. Po dlouhém zvažování jsme zvolili domácí vzdělávání. Eliška již uměla číst, orientovala se v číselné řadě atd., dokázala se při klidných činnostech soustředit. Šli jsme do toho s tím, že to buď zvládne a bude pokračovat do 2. ročníku, anebo to nevyjde a Eliška se řádně znovu zapíše do 1. třídy.

Jsem holka z Vysočiny se třemi dětmi, kdy nejstarší Leničce je 5 let a půjde příští rok do školy. Moje představa ideální školy je na hony vzdálená současnému školství, na kterém se mi nelíbí třeba to, že se učení dětí staví na hodnocení autoritou, tedy ne jejich vnitřní potřebou se učit, zjišťovat, bádat, které do té doby většina dětí přirozeně má, a které bezpečně ubije už první třída. V tomto ohledu se mi líbí Montessori pedagogika, která děti podporuje v jejich samostatném zajímání se o „věci“. Líbí se mi i waldorfská pedagogika, která rozvíjí zase jiný typ myšlení a hlavně při výuce nekouskuje zeměpis-matika-dějepis, ale vše propojuje.

Našli jsme školu, která domácí vzdělávání podporuje. Vzhledem k tomu, že to bylo ke konci školního roku, absolvovala Eliška dodatečný zápis a domluvili jsme se, že bude do školy docházet jeden den v týdnu. Nebyl to pro nás úplný začátek veškerého učení, navázali jsme na to, co již Eliška uměla. Ve výběru učebnic, pomůcek, metod, stylu práce jsme měli volné ruce, a právě v tom jsem spatřovala velké plus. Tady se může vzdělávání dítěte ušít přímo na míru. Je zde velký prostor pro tvořivé myšlení, kooperaci, diskuzi, plánování, sebehodnocení, je dostatek času na práci. Ke vzdělávání patřily samozřejmě i vycházky do lesa, návštěvy výstav, muzeí, divadla. Často se do činností zapojili i mladší sourozenci. Učila jsem doma Elišku jeden rok (1. ročník). Úspěšně ho zvládla a bylo jí doporučeno pokračovat do druhého ročníku. To už ale sama projevila zájem o standardní vzdělávání ve škole. Našli jsme u nás ve městě menší školu. Přestože je nejméně o rok mladší než ostatní děti, zařadila se bez problémů. Kdo chce vědět více o domácím vzdělávání, doporučuji stránky PAU http://www.pau.cz

V našem školství je podle mě spousta zbytečností a zároveň chybí spojovací článek, díky kterému si děti věci zapamatují na delší dobu než jen do příští písemky. Také bych očekávala kvalitní vztah učitel-žák založený na přijetí, respektu, lásce. Vztah, kde se nevynucuje autorita. Místo, kde se kultivuje sociální cítění, emoční inteligence apod. Nelíbí se mi, že děti, které do první třídy byly zvyklé na pohyb, akci, najednou musí sedět několik hodin v lavici a „dávat pozor“. Vždyť je tolik možností, jak se věci naučit. Je toho více, takže se přiznám, že přemýšlím, zda si Leničku nebudu učit doma. Nejsem úplně „výukový typ“, ale chci, aby z ní vyrostla zdravě sebevědomá slečna se zájmem o různá témata, s potřebou dovídat se a sama se přesvědčovat jak vše „je“ a zkoumat. Moudrá, ne nabiflovaná. Tak uvidíme. Má někdo podobné myšlenky? Co takhle si dát vědět? Zajímavý dokument o hledání ideální školy pro dcerku natočil Tomáš Hajzler. Jmenuje se Svoboda ve škole a můžete ho shlédnout na http://blog.peoplecomm.cz/clanek/ svoboda-ve-skole-film

RODINNÝ SKAUTING | JÁ A SKAUTING

15

DOBRÝM BÝT

A JINÉ BLAŽIT… Autor: Slavomil Janov – Nashville, Praha | Foto: Václav Dostál, Zuzana Kopečná a archiv

Být prospěšným a snažit se pomoct, kde je potřeba, je jedním ze základních kamenů oldskautingu. V tomto směru se činnost kmene dospělých naprosto prolíná s naplňováním třetího bodu skautského zákona.

Paleta dobročinnosti Výčet toho, co vše může naplňovat zmíněné poslání skautingu dospělých, by byl velice dlouhý. V zahraničí jsou v tomto směru ještě o poznání dál. „Zejména při pomoci, kterou národní gildy pružně organizují, jakmile některý kout světa postihne přírodní katastrofa, či v rozvojových zemích společenská nestabilita a sociální otřesy přímo existenčně ohrožují místní chudinu. V tomto směru podává ISGF pomocnou ruku za hranice zemí i kontinentů velice rychle,“ přidává pohled za obzor zahraniční zpravodaj náčelnictva kmene dospělých Jan Adamec – Tarzan.

Vyjímání ježka z klece se stalo magnetem letošního programu Indiánských prázdnin pro malé pacienty nemocnice v Praze-Motole.

16

Někdo by ovšem mohl namítnout: Tato výzva z desatera přece určuje cestu k dobročinnosti všem skautům bez rozdílu věku! „To bezesporu ano,“ souhlasně kýve hlavou místonáčelní kmene dospělých Junáka Hana Kaprálková, která se věnuje přípravě a koordinaci oldskautských charitativních aktivit a sociálních projektů. „V našem programu je ovšem důraz na tuto činnost ještě zesílen. Charita je zakotvena už v poslání Mezinárodního společenství skautů a skautek (ISGF) a u nás tvoří jeden ze čtyř pilířů motivačního programu Oldskauting 21. století.“

JÁ A SKAUTING | KMEN DOSPĚLÝCH

Z toho, co do kmenového pilíře dobročinnosti zabudovali čeští oldskauti v posledních letech, připomeňme jen některé projekty: Ručně šité panenky Kivanis od oldskautek z Tábora a Sezimova Ústí udělaly radost mnoha dětským pacientům z jihočeských nemocnic. Dárcovství krve Drákulovina se stalo pro řadu skautů motivací k prvnímu odběru a pak i opakovaným návštěvám transfúzní stanice. Díky emisi suvenýrů ke 100. výročí českého skautingu byl vrchovatě naplněn „měšec zlaťáků“, přetavený do příspěvku pro zdravotně hendikepované děti. Na tento projekt navazuje nyní obdobná aktivita „jedné mince denně“ s cílem nastřádat mezi kmenovými sněmy finanční dar pro vybranou léčebnu pro mládež či dětský domov. Zmínit lze i podporu kmene dospělých projektu Postavme školu v Africe prostřednictvím telefonních dárcovských zpráv v rámci poznávací hry Rychlé šípy v Africe.

Charita „na pětníku“ Konání dobra ovšem nemusí mít jen velkoplošný rozměr. Právě naopak, v klubové činnosti se nabízí především „charita na pětníku“, například drobná výpomoc skautům-seniorům. Někdy stačí zajít za nimi na kus řeči, nebo krátkým telefonátem se zeptat, zda něco nepotřebují.

Ruku v ruce s těmito dobročinnými „drobnostmi“ jde i další nový projekt – pohlednice Vánoční světýlko. „Prostřednictvím kmenového webu všem vůdcům zašleme elektronickou kartičku Vánočního světýlka s přáním šťastného prožití svátků. Kartičku lze jednoduše vytisknout a při návštěvě starších sester a bratrů jim ji předat i s nějakým drobným dárkem,“ dodává Hana Kaprálková.

Ve stopách Vojty Náprstka K těm, kteří neotřelými nápady spojují klubovou činnost s charitou, patří oldskauti z pražského 48. klubu Jestřábi. Své dlouhodobé úsilí o rozvíjení literárního a výchovného odkazu Jaroslava Foglara přetavili i do dobročinných aktivit. Každoročně na počátku léta pomáhají v pražské nemocnici v Motole s přípravou Indiánských prázdnin, psychoterapeutického programu dobrovolnického centra KID pro dětské pacienty. „Bez oldskautů si náš program už nedokážeme představit. Jednou přijdou s nějakou zajímavou hrou, jindy s výukou vázání uzlů či lasování. Letos se v Motole objevili s figurínami Rychlých šípů, děti soutěžily s obřím hlavolamem ve vyjímání ježka z klece. Byl to balzám, který utišil nejednu bolístku nemocných dětí,“ vyjadřuje uznání ředitel motolského dobrovolnického centra KID Aleš Kysela.

Díky speciální malířské metodě protlačování barvy na plátno se umělecké činnosti mohou věnovat i zrakově postižení výtvarníci.

kteří vzdor ztrátě zraku tvoří zajímavá díla. Jde o speciální techniku protlačování barvy z podložky na plátno. Po uschnutí barvy se z nanesené vrstvy vyrobí plastický odlitek, takže malíři si své dílo mohou přímo osahat,“ vysvětluje prezidentka nadace Zuzana Kopečná.

Také za známým projektem schránek pro odložené novorozence stojí člen kmene dospělých – zakladatel babyboxů Ludvík Hess.

V souvislosti s letošními pětasedmdesátinami Rychlých šípů sáhli Jestřábi do Foglarovy knihovny i v další aktivitě, zacílené tentokrát na zrakově postiženou mládež. Prostřednictvím sdružení KampaNula, které se věnuje charitě a rozvoji místní občanské společnosti v městské části Praha 1, nabídli zajímavou aktivitu jeho partnerské Nadaci Artevide. Tato instituce už skoro deset let pracuje s nevidomou mládeží, která se díky unikátní malířské metodě věnuje výtvarné tvorbě. „Do našeho ateliéru docházejí jednou týdně dvě desítky mladých výtvarníků,

„Kulaté jubileum Rychlých šípů jsme využili pro sérii workshopů s tematikou Foglarových románů. Nejdříve vyprávíme příběhy o Rychlých šípech a Stínadlech a pomáháme dětem s vyjmutím ježka z klece. Díky Sdružení přátel Jaroslava Foglara dostaly děti i foglarovky v Braillově písmu. Na konci setkání malují výtvarníci výjevy z románových příběhů, které je zaujaly. Obrazy budou v prosinci instalovány na výstavě Rychlé šípy slaví 75 let a výtěžek z aukce poputuje zpět do Nadace Artevide,“ popisuje projekt člen klubu Petr Hejma. Není bez zajímavosti, že činnost oldskautů, kteří v uvedeném i jiných projektech spojili síly s dalšími dobrovolníky KampaNuly, se nese pod mottem symbolického patrona jejich charitativních aktivit Vojty Náprstka. Jméno proslulého světoběžníka je sice spojováno spíše s exotickými dálkami a sbírkami umění tamních domorodých kultur, ovšem Náprstek byl i velkým filantropem. Ve svém domě na Starém Městě zřídil útulek pro chudé děti a dalším rodinám pomáhal z největší bídy. Právě proto i oldskauti přijali jeho odkaz – Dobrým být a jiné blažit!

KMEN DOSPĚLÝCH | JÁ A SKAUTING

17

SKAUTSKÁ SOBĚSTAČNOST – Z NOUZE CTNOST ČI VÝCHOVNÝ ZÁMĚR? Autor: Roman Šantora – Bobo, SI ABS

„Základní myšlenka skautského hnutí předpokládá, že hoši peníze na svá vydání musí si sami vydělati, nikoli je vyžebrávati.“ píše A. B. Svojsík v Základech junáctví. A první skauti se v tom také náležitě činili. Pořádali přednášky, divadelní představení, ukázkové tábory, pomáhali na poli, vyráběli výrobky na prodej, prostě hledali příležitost k přivýdělku, kde se dalo. Hezky to dokládá deník z tábora u Rokycan v roce 1913: „V poledne se přihrnul zástup nějakého mlékařského družstva z Plzně na prohlídku tábora. »Chytili« jsme je také do foto a objednali si 40 kusů. Potom prý se neuživíme!“

Subvencí se nezříkali Na druhou stranu náklady na stany, táborové vybavení a klubovny byly vysoké, a proto se spolek nezříkal subvencí, které měli často ráz nefinančního plnění. Svojsík by nikdy nesestavil v tak krátkém čase Základy junáctví, nebýt dovolené, která mu byla udělena Ministerstvem kultu a vyučování. První a dlouholetý tajemník Junáka Jaroslav Braťka Novák dostal pro výkon této funkce placenou dovolenou z pozice policejního úředníka. Vznikajícímu junáctví přispívali různé spolky i jednotliví movitější podporovatelé, ale našly se i osvícené společnosti. Prvním pardubickým skautům tak poskytla finance na zakoupení krojů z Anglie místní spořitelna a záložna.

18

Po vzniku samostatné republiky začaly skautské oddíly raketově růst a tím stoupaly i nároky na peníze a Junák věřil, že stát pomůže. Ten ovšem přispíval zoufale málo a získání financí bylo spojeno s velkým doprošováním a obtížemi. Souviselo to i s roztříštěností skautských organizací, které byly často navázány na politické stra-

JÁ A SKAUTING | OKNO DO SKAUTSKÉHO SVĚTA

Účastníci Táborů slovanských ny a státní úředníky s rozličnými vazbami. Proto počátkem 20. let můžeme číst jak „pro 20 hochů skautů-socialistů (Štychových) na táboření u moře dána subvence 8 000 Kč“ a „Svaz skautů RČS, soustřeďující tehdy ve více než 300 místech na 12 000 skautů, obdržel subvenci – Kč 5 000,–!“. A právě finanční nedocenění Svazu od státu se jako červená nit vine celým obdobím první republiky. Není snad sjezd, kde by postěžování na nedostatek dotací nebylo několikrát zmíněno a slovo „trpkost“ bylo v této souvislosti nejužívanější. Jen pro představu například v roce 1929 tvořila režie Junáka 140 000 Kč a příspěvek státu 15 000 Kč. Asi nejcitelněji nás zasáhla státní, ale i podnikatelská neochota v podpoře pořádání Táborů slovanských skautů v roce 1931, což stálo i za následným odvoláním pořadatelství světového Jamboree.

Na bedrech místních sdružení Ale nebyl to jen stát, kdo nebyl ochoten pomáhat – obdobně na tom byla města a obce. Při odjezdu na jamboree v Anglii si Svojsík postěžoval: „a naše matička Praha, které jsme ve skautských táborech odchovali desetitisíce mládeže a pro kterou je po léta skautská pohotovost k dispozici, nemá nikdy pro skauty ani vlídného slova. Tentokrát nám odepřela dáti k dispozici i reklamní materiál, kterým jsme chtěli agitovati pro návštěvu Prahy.“ Samozřejmě se na druhou stranu našla i města, která skautingu vstříc vycházela. Ovšem hlavní finanční příjem většího rozsahu stál na bedrech

skautů při slavnostním průvodu na Pražský Hrad – 28. června 1931

místních sdružení Junáka, která tvořila podporovatelský sbor složený nejčastěji z rodičů a příznivců skautingu. Právě oni stáli za většími investicemi, jako byly především stavby kluboven. Pro běžnou činnost oddílů tak hlavní příjmy stále tvořily příspěvky jeho členů a vlastní výdělek. Ten pocházel z velmi rozmanité a nápadité palety činností. Neochota státu k subvencím tak paradoxně posilovala skautskou soběstačnost, která byla zároveň zdůrazňována pro svůj výchovný rozměr. Snižovala se tak i závislost Svazu na politických objednávkách, jenž například v sousedním Maďarsku vedla ke zneužívání skautingu.

Uznání zásluh nebo politická hra? Po druhé světové válce se začala situace postupně proměňovat, stát podpořil například vzdělávání vůdců či naši výpravu na jamboree ve Francii. Do jaké míry šlo o uznání válečných zásluh a obrovského vzedmutí zájmu o skauting a do jaké míry o politickou hru komunistické strany, která se připravovala na převzetí moci, to čeká na své historické zpracování. Stejně jako podpora v šedesátých letech obnovy, kdy i díky socialistickému způsobu hospodaření se peníze nacházely jaksi samy od sebe. Po roce 1990 se štědrá ruka státu otevřela naplno. Ač nám to dnes nepřijde, byly milionové dotace,

které Junák pobírá, něčím naprosto novým, na co jsme si velmi rychle zvykli. Postupně mizelo třeba vlastní šití stanů, ale i vykonávání svépomocných prací na klubovnách a o vlastním výdělku nemluvě. Výchovná soběstačnost se ztrácí ze skautského slovníku či je významově nahrazována dovedností v psaní grantových žádostí. Jistě jsme dnes mnohem více omezeni legislativou dětské práce. Ale nesmíme zapomínat, že usilování o soběstačnost je jedním ze silných výchovných nástrojů skautské výchovy a tak bychom měli hledat cesty, jak ji neztratit, i když prakticky se bez ní skoro obejdeme.

Skautský institut A. B. Svojsíka (SI ABS) pečuje o historickou paměť Junáka prostřednictvím správy archivu, knihovny a muzea i historického bádání. V říjnu 2013 se propojil s projektem Skautské století.

Daň ze soběstačnosti V roce 1931 skončily Tábory slovanských skautů schodkem ve výši 160 000 Kč (pro představu příjmy z registrace tehdy činily 97 000 Kč). Alois Ježek, tehdejší pokladník Svazu, k tomu napsal: „Co nyní s deficitem! Není hanbou míti dluh, ale bylo by hanbou dluh neplatiti… Ze zralých úvah vyplynulo poznání, že bude i tentokrát třeba zmobilizovat skautskou soběstačnost a učinit co je v naší moci…V tom smyslu vypsána byla svazová daň z hlavy, a to 5 Kč za skauta a skautku a 10 Kč za oldskauta, táborníka a činovníka… Nemyslíme, že by každý skaut musel dáti hotové peníze. Jak si otázku daně z hlavy rozřešíte, je na vás… Uspořádejte ve vašem místě skautský den soběstačnosti, při němž upozorníte na sebe veřejnost a přitom můžete prodávati předměty, které nám zbyly z Táborů… Uspořádejte představení v biografu, akademii, čaj – a třeba s tancem – každý oddíl podle místních poměrů bude jistě sám vědět jak na to. Čisté výtěžky těchto podniků poukazujte pak Svazu na účet daně z hlavy.“

OKNO DO SKAUTSKÉHO SVĚTA | JÁ A SKAUTING

19

JUNÁK A FINANCE JAK HOSPODAŘÍ STŘEDISKA A JAK CELÁ ORGANIZACE Lanové centrum skautského centra Vanaivan v Kopřivnici můžou využívat děti i dospělí.

Autor: Václav Zeman – Šík & Ladislav Pelcl – Bilbo, Praha Foto: Kryštof Hyvnar – Kolumbus, Jakub Pejcal – Boby

V tématu tohoto čísla jsme se rozhodli podrobněji zaměřit na téma Junák a finance. Zeptali jsme se několika střediskových vedoucích na to, co je při hospodaření na středisku tíží, s čím by uvítali pomoc i na to, jak jsou připraveni na případný výpadek některých finančních zdrojů. Představíme vám také, s jakými prostředky hospodaří Junák jako organizace, na co vydává jaké peníze a co z toho jednotlivé organizační jednotky mohou mít.

U nás na středisku

20

Situace v hospodaření na střediscích je různá. Pohled do skautISu ukazuje, že naprostá většina středisek dnes získává více peněz z grantů a dotací než z členských příspěvků nebo jiných zdrojů. S nárůstem získaných prostředků z veřejných zdrojů se na druhou stranu snižuje podíl vybraných členských příspěvků. SkautIS

TÉMA

také ukazuje, že v Junáku dnes 220 středisek vede jednoduché účetnictví a 247 podvojné. Jak to tedy vypadá s hospodařením na některých konkrétních střediscích? Dotazovaní vedoucí často uváděli, že není dostatek lidí, kteří by čím dál tím odbornější práci mohli dělat. „Problémem obecně jsou lidi. Jedná

se o oblast, kterou nemůže dělat úplně každý a která člověku ne úplně vždy dává pocit naplnění. Aktuálně teď třeba ve středisku delší dobu sháníme lidi, kteří by dokázali více hlídat grantová řízení od různých společností a vyhledávat sponzory,“ říká vedoucí jednoho z největších pražských středisek Blaník Jiří Fait – George. Zároveň se střediskoví vedoucí často snaží vyvážit administrativní zátěž, která zůstane na hospodáři a kterou předají na oddíly. Jde často o vyvážení toho, nakolik mají mít oddíloví vedoucí volné ruce pro výchovné aktivity a kolik energie mají věnovat administrativě, kterou může představovat účtování výprav, evidence majetku a podobně. „Myslím, že problémem většiny středisek, hlavně těch menších, je, že finance neberou úplně vážně. Mnohdy to sice nepotřebují, vyjdou s těmi pár tisíci, co dostanou z dotace, z obce, z příspěvků, a je to pro ně víc než dost. Problém také vidím v tom, že jsme stále moc skauti a hodně si věříme. To je samosebou velká věc, díky bohu za to. Problém je, a to mluvím z vlastní zkušenosti, když zjistíš, že nějaký lajdák nic nevedl, neevidoval a dělal, jak se mu chtělo. Často jsme rádi, že to aspoň někdo dělá, moc se nekontrolujeme… dokud není průšvih. A pak to hodně bolí. Finančně i emočně,“ říká Kryštof Hyvnar – Kolumbus, vedoucí střediska v Kopřivnici a předseda okresní rady Nový Jičín. Jeho středisko je specifické v tom, že se mu podařilo získat prostředky z fondů Evropské unie na vybudování rozsáhlého skautského centra Vanaivan. „Kvůli velkým evropským projektům ale musíme mít všechno účetnictví absolutně v pořádku, všechny výkazy, sjetiny i evidence,“ dodává Kolumbus.

Skautská telefonní síť (STS) Skautská telefonní síť je soubor zvýhodněných firemních tarifů, které nabízí Junáku společnost T-mobile. Umožňuje nižší hlasové a internetové tarify i Volání ve „firemní síti“. Všichni skauti zapojení v této síti si mohou volat bez omezení zdarma. TDC vystavuje faktury přímo jednotlivcům. Středisko pouze schvaluje jednotlivce a jejich požadavky a ručí za závazky jednotlivce. Do STS se již přihlásilo kolem 2500 členů.

Více na www.skaut.cz/sts

Složitá je také každoroční nejistota, jak to s granty tento rok dopadne, jak uvádí vedoucí střediska Parkán v Polné na Vysočině Jiří Wasserbauer – Bejza: „Na některých lidech včetně sebe pozoruji jistou únavu z toho neustále zpracovávat žádosti o dotace a stále někoho přesvědčovat, že si je zasloužíme.“

Krizový plán (ne)máme Nejistota plynoucí z jisté závislosti na grantech a dotacích je přitom velkým problémem, se kterým se přitom v Junáku zatím moc nepočítá. Ukazuje to i příklad zmíněného centra Vanaivan v Kopřivnici. „Zrovna letos jsme po několika letech podpory nedostali peníze z kraje, což bylo každý rok asi 100 tisíc korun, tak jsem zvědav, jak dopadne závěrečný účet. Naštěstí se nám daří shánět peníze jinde – brigádami, nebo i komerčními akcemi, které se v centru pořádají. Třeba jedna z firem vzniklých z roztříštění kopřivnické Tatry tu udělala 1. června akci pro 100 dětí. Pořádají se zde komerční tábory, plesy, různé firmy u nás mívají školení,“ vypráví Kolumbus. Kopřivnické středisko se zároveň stalo partnerem města a dalších organizací v různých projektech. V centru se díky nim pořádal například kurz internetu pro seniory nebo sportovní den. „I kvůli podobným příležitostem jsme u kluboven vybudovali lanové centrum a opravili areál, kam teď chodí lidi relaxovat a sportovat,“ dodává Kolumbus. Další střediska se k možnému vyschnutí některých zdrojů staví různě. „Jsme teoreticky připraveni na to, že třeba rok či dva budou zavřeny kohoutky těchto příjmů, ale sepsaný “krizový” plán na to nemáme. Netvoříme si finanční rezervu, máme v záloze vyzkoušet náhradní zdroje příjmů,“ říká vedoucí střediska Stopaři v pražských Bohnicích Jiří Podval – Silák. Jinak se k tomu staví pražský Blaník: „Máme poměrně velký finanční polštář, který se snažíme nerozpouštět,

TÉMA

21

nakladatelství

ba naopak rok od roku mírně zvyšovat. Ale co se týká připravenosti na případný výpadek státních finančních zdrojů, tam si myslím, že nejsme dostatečně připraveni, ale o problému víme a začínáme se jím aktivně zabývat,“ říká vedoucí střediska George. Připravovat se na budoucnost ziskovými rozpočty je i cesta pražského střediska Hiawatha: „Snažíme se nemít členské příspěvky na nejnižší možné částce – nechceme vůči rodičům nutně vystupovat jako nejlevnější aktivita pro děti; jako alternativu ke standardní tisícovce jsme před lety nabídli i sponzorskou cenu o polovinu vyšší – využívají toho desítky rodičů,“ říká jeho vedoucí Zbyněk Kocman.

PROSTOR

Román zachycuje životní osudy a tvorbu Jaroslava Foglara zejména ve třicátých a čtyřicátých čt ři átý h letech l t h 20. 20 století. t l tí 336 stran, 350 Kč

Spořím, spoříš, spoříme Pro střediska se také nabízí řada možných úspor při jejich činnosti – od úspor na bankovních poplatcích při vedení účtů, přes různá pravidla s využíváním a nakládáním se střediskovým majetkem. „Změnili jsme bankovní účet, díky čemuž ušetříme 1 000 až 1 500 korun ročně. U energií nejsme vlastními pány, máme klubovnu v pronajatém objektu, ale bude-li někdy naše, určitě bych uvažoval např. o nějaké formě společného nákupu elektřiny a plynu,“ říká Jiří Wasserbauer – Bejza. „Před rokem a půl jsme změnili banku, přineslo nám to roční úsporu okolo 2 500 korun. Také jsme volné finanční prostředky přesunuli na spořicí účet s rozumným úročením,“ dodává George. „Hledáme i další možnosti úspor. Zavedli jsme sdílený dokument, kam oddíly mohou psát své poptávky, co shánějí nebo naopak pokud něco zajímavého nabízejí nebo o něčem vědí – třeba výhodné kopírování, potisk triček apod. Snažíme se tak ušetřit na zbytečných výdajích na tábory, když je možné si to napříč oddíly půjčit,“ popisuje zajímavou praxi z Blaníku George. Podobný názor mají i v Polné. „Pražský kraj letos již potřetí investoval do státních dluhopisů s výnosem několika desítek tisíc, doporučili jsme to i našim střediskům,“ nabízí další možnost hospodář kraje David Černý.

Kniha, která shrnuje celý dosavadní vývoj medicíny, je svým charakterem určena široké čtenářské veřejnosti. 812 stran + 24 stran fotopřílohy, 1497 Kč

Junák jako hospodář

INZERCE

Žádejte u svých knihkupců. Při objednání či zakoupení na adrese redakce získáte slevu 40%. Akce platí do 20. 12. 2013!!! 22 Spádem 649/10, 147 00 Nad Praha 4, tel.: 224 826 688, e-mail: [email protected] www.eprostor.com

Při pohledu na hospodaření Junáka jako celé organizace můžeme pracovat především se dvěma materiály – prvním je návrh rozpočtu pro letošní rok a druhým výsledky hospodaření z roku 2012, které najdeme ve výroční zprávě Junáka. Z ní se můžeme například dozvědět, že Junákem prošlo

TÉMA

během uplynulého roku přibližně 54 milionů korun a hospodařil se ziskem něco přes milion korun (jde jen o částky, které prošly přes Junáka jako organizaci, tj. například bez nákladů Tiskového a distribučního centra. To má vlastní rozpočet a některé činnosti Junáku účtuje a některé provádí samo). Nejvýznamnější části příjmů tvořily dotace ze státního rozpočtu (34,3 milionů Kč) a členské příspěvky (10,1 milionů Kč). Zbytek příjmů tvořily například výnosy z darů a grantů nebo z prodeje nemovitého majetku a cenných papírů. Na straně nákladů je pak patrné, že velká část dotací se dostala zpět k nižším organizačním jednotkám (26,8 milionů Kč). Další náklady směřovaly na provoz a mzdy kanceláře, orgánů a činovníků ústředí (11,5 milionů Kč) a akce a projekty pod ústředím (5,5 milionů Kč). Těmi byly například oslavy sta let českého skautingu nebo účast na Roverway. S podobným rozložením počítá i rozpočet Junáka pro letošní rok. Mezi nejdůležitější části příjmů opět mají patřit dotace ze státního rozpočtu a členské příspěvky. K nižším organizačním jednotkám se podobně jako vloni má ze získaných dotací ze státního rozpočtu vrátit až 78 procent získané částky. Dotace jsou nižším jednotkám přerozdělovány prostřednictvím několika oblastí – většina jde na provozní náklady jednotek přes kraje a okresy, část na opravu a údržbu kluboven a část na vzdělávací a celostátní akce (v roce 2013 jimi byly například Obrok, Ivančena, celostátní kolo Svojsíkova závodu, Přes tři jezy nebo Mikulášský víkend). Část z těchto dotací jde i na podporu účasti na mezinárodních akcích. Dotace přispívá přibližně i na polovinu nákladů na členský příspěvek do WOSM a WAGGGS. Mezi provozními náklady Junáka pro rok 2013 najdeme například provoz a mzdy Kanceláře Junáka a projekt Spolkový časopis (cca 4,5 milionu Kč), prostředky na dokončení Nového programu, průzkum vyhodnocení fungování nových stezek, na tvorbu Strategie Junáka, pokračování projektu Sondy do skautského světa, podpory náborů nebo náklady na provoz skautISu nebo úhrada nákladů TDC na provoz Skautské telefonní sítě (ta je financovaná z navýšených členských příspěvků těch, kteří službu využívají).

Co nám dává ústředí Ústředí nás tedy zjevně něco stojí. Pomineme-li speciality jako příplatek za STS a členské karty, nižší cenu bez časopisu nebo čestné členy, v letošním roce každý člen Junáka přispěl na provoz ústředí Junáka částkou 225 Kč. Co nám za to “ústředí” přináší? Díky aktivitám

Skautská energie Novou možností úspor je projekt Skautská energie. Od roku 2014 nabídne Junák prostřednictvím smlouvy s vybraným dodavatelem energií nabídku umožňující úspory na energiích všem skautským jednotkám i všem jednotlivcům a jejich rodinám.

Více na www.skaut.cz/energie

ústředí mají členové Junáka například rozsáhlou metodiku pro fungování oddílu, vzdělávací systém, mohou odebírat časopis na míru třem výchovným kategoriím, časopis pro dospělé členy a metodický časopis, jsou pojištění na svých akcích, existují pro ně kroje, jsou členy mezinárodních organizací. Pro nižší organizační jednotky je klíčové, že lidé z ústředí jednají o dotacích se zástupci ministerstva školství, sledují aktuální vývoj v legislativě (viz nový občanský zákoník a s ním související změny) a reagují na něj (např. aby naše tábory nemusely mít zděné stavby). Zahraniční odbor organizuje účast na mezinárodních akcích, díky IT projektům je vůbec možná STS či stále snazší evidence členů, táborů či e-learning. Díky členským příspěvkům má Junák dostatečnou výši vlastních zdrojů, které může používat pro potřebné částečné financování některých projektů z vnějších zdrojů. Součástí uvedené částky je také příspěvek do Fondu nemovitostí Junáka ve výši 10 Kč na člena. Přispíváme jím do fondu, ze kterého si střediska mohou za bezkonkurenčních podmínek půjčovat prostředky na pořízení či údržbu nemovitostí (fond dále přispívá na nákup pozemků). Dostatečná rezerva také dává Junáku možnost předfinancování projektů z prostředků EU, bez čehož by se střediska do projektů vůbec nemohla pustit.

Kde nás tlačí bota K tomu, jak postupovat při hospodaření a nakládání s majetkem, má Junák dost podrobnou a propracovanou metodiku, kterou si řada lidí pochvaluje. „Oceňuji, že je zpracována potřebná legislativa a nastavena podpora včetně informací na Skautské křižovatce pro ty, co chtějí vědět více a o finance žádají, nebo píší projekty,“ hodnotí úspěchy v nastavení systému hospodaření v Junáku organizační zpravodaj Krajské rady Junáka Plzeňského kraje Michal Mertens – Myšák. „Jsem rád, že se dnes už nemusí tolik věcí zasílat v papírové

TÉMA

23

podobě. Také výrazně vítám koordinaci zásadních dotačních prostředků jako třeba dotace od ministerstva školství na úrovni ústředí a od kraje koordinaci dotací od Magistrátu Hlavního města Prahy,“ doplňuje George. „Podle mě se Junáku daří využívat potenciální sílu velikosti organizace pro nejrůznější formy hromadných nákupů – viz Skautská telefonní síť, Skautská energie – a tím snižovat náklady jednotek i přinášet velmi významné členské benefity. Daří se velmi dobře získávat a využívat státní dotace pro naši činnost,“ přidává své hodnocení ředitel Tiskového a distribučního centra Tomáš Slavík – Fred.

tj. především hledat nové. Například více pracovat s individuálním i firemním dárcovstvím, pustit se do ziskových projektů v oblastech, které umíme a podobně,“ dodává Fred. „Problémy vidím i v přesvědčování lidí pro činnost a dosažení potřebného vzdělání v oblasti získávání finančních zdrojů. Mnozí se chtějí věnovat jen výchově a oblast ekonomického logistického zázemí je jim zcela cizí. Ze zkušenosti však vím, že výchova může být se získanými finančními zdroji nejen zajímavější a pestřejší, ale zároveň připravuje i mladé lidi pro reálný život,“ vyjmenovává problematické části skautského hospodaření Michal Mertens – Myšák. Fred také upozorňuje na potřebu připravit se na možný výpadek některých zdrojů, který se může stát jednotlivým střediskům, jak jsme uvedli výše, ale i Junáku jako celé organizaci. „Opravdu velmi sázíme na to, že státní zdroje tu dnes jsou, takže tu budou i zítra. Ale například na Slovensku mají reálnou zkušenost s tím, že štědré dotace mohou jednou vyschnout. Junák by si to měl více uvědomovat a systematicky se na tyto horší časy připravovat,“ říká Fred.

„Máme však, myslím, velké rezervy v získávání evropských zdrojů. Potenciál je jistě velký, ale zatím jej nedokážeme systematicky využívat. Naše zdroje jsou nezdravě moc napojeny na státní rozpočet. Do budoucna bychom měli naše zdroje více rozložit,

Z vyjádření těch, které jsme oslovili, vyplývá, že Junák v oblasti hospodaření ušel v posledních letech velký kus cesty a má nastavený velmi slušně fungující systém. Hlavní problémy jsou s nedostatkem lidí a stále stoupající odborností, která je kladená na ty, kteří se hospodařením zabývají. Junák jako celek i jednotlivá střediska by také do budoucna neměla být závislá na jediném zdroji peněz, měla by přemýšlet o tom, z jakých dalších zdrojů mohou financovat svou činnost, ale i o tom, kde a jak mohou uspořit.

Víte, že:  průměrný zisk z grantů a dotací na jedno středisko Junáka byl v minulém roce 80  více než 220 

tisíc korun

organizačních jednotek Junáka vlastní nemovitosti

144 středisek má v hotovosti či na účtu méně než 50 tisíc korun

 Junák v roce 2012 získal přibližně 69

tisíc korun zhodnocením části svých dočasně volných prostředků

nákupem a prodejem cenných papírů (podílové listy)



150 středisek vybere od svých členů méně než 10 tisíc na členských příspěvcích

24 TÉMA

FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ JE UŽITEČNÉ

Bořek Slunéčko má na starosti strategii Junáka v oblasti hospodaření. Sestavuje rozpočet Junáka, zajišťuje získávání a využívání prostředků ze státního rozpočtu i mimo něj, zabývá se materiály pro metodiku hospodářů. Přednáší na vůdcovských i manažerských kurzech a kurzech zaměřených na hospodaření.

Autor: Hana Bejčková – Karamela, Praha

S hospodářským zpravodajem VRJ Bořkem Slunéčkem o finančním plánování Junáka a připravenosti na možný výpadek některých zdrojů. Plánuje Junák nějak dlouhodoběji v oblasti financí? Jak to konkrétně vypadá? Záleží na tom, co si pod tím pojmem představíme. Pokud máme na mysli sepsaný a schválený dokument, tak to Junák bohužel nemá. Jsou tu ale dlouhodobé záměry, které se v hospodaření organizace projevují. Namátkou – tvorba významné finanční rezervy, zavedení Fondu nemovitostí pro půjčování organizačním jednotkám na pořízení nemovitostí, postupný pomalý nárůst členských příspěvků, priority v používání dotací Ministerstva školství, vybudování trvalého zázemí pro ústředí, atd.

Jaké jsou v tuto chvíli hlavní oblasti a hlavní cíle dlouhodobějšího finančního plánu Junáka? Finanční oblast v tuto chvíli čeká na dopracování Strategie do roku 2022. Z ní, předpokládám, budou vyplývat i nové úkoly pro finance. Za sebe bych si je představoval zejména ve vzdělávání činovníků – nejen hospodářů, ale i vedoucích středisek a revizorů. A další oblastí bude určitě fundraising – tam je zřejmé, že potřebujeme více úsilí a systematické práce.

Počítá ústředí s možným výpadkem některých důležitých zdrojů, podobně jako se to stalo třeba skautům na Slovensku, kterým se výrazně snížily některé státní dotace? Uvědomujeme si, že dotace státního rozpočtu mohou výrazně klesnout. Riziko takového kroku vzrostlo před několika roky, když vrcholila ekonomická krize. Výsledný pokles o deset procent je nepříjemný, ale zvládnutelný. Konkrétní kroky by se hodně lišily podle toho, jak výrazný propad by to byl. Vybudovaná finanční rezerva nám dovolí reagovat s určitým časovým odstupem, ale dopad by snížení rozhodně mělo. Nevidím žádný jiný zdroj, který by mohl dotace plně nahradit.

Jak úspěšný je Junák při získávání dotací z evropských fondů? Já myslím, že Junák celkově úspěšný je. Řadě organizačních jednotek se podařilo uspět se svým projektem. Kromě velkých projektů s cílem postavit třeba novou klubovnu, jsou tu i možnosti menších projektů – třeba v příhraniční spolupráci nebo v místních akčních skupinách. Tady bych doporučil střediskům dívat se kolem sebe, protože podobné možnosti budou i v novém rozpočtovém období.

Vyplatí se podle tebe mít nějaký dlouhodobý finanční plán ve středisku? Pokud ano, jak na to? Určitě je to užitečné, ale já bych to nevztahoval jen na finanční plán. Je potřeba začít u plánu činnosti, popsat si nějaké dlouhodobé záměry v jednotlivých oblastech – oddíly, klubovny, tábořiště atd. Z toho pak vyplynou i požadavky na hospodaření a průběžné rozhodování. Jako minimum by mělo být pro každou organizační jednotku snaha o vytvoření bezpečnostního polštáře, který umožní činnost i v těch případech, když něco nevyjde.

MOŽNOSTI TU JSOU | TÉMA

25

O SETKÁNÍ DOTKNOUT SE RUKY PŘÍTELE, CÍTIT VŮNI JEHO OSOBNOSTI, SLYŠET HLAS ZNÍT VE SKUTEČNÝCH TÓNECH Autor: Anežka Janátová, Praha

Zajisté nikdo nebude popírat rychlost, s jakou do našeho života vstupují nové technické vymoženosti. Rychle se je učíme používat, což dětem nečiní potíže, starším lidem více. Děti jakoby se už rodily s novou kvalitou porozumění technice. Můžeme se radovat, že oblast informatiky a technické komunikace se vyvíjí.

Ze skutečných setkání žije lidská duše Jak je to ale v sociální oblasti a v komunikaci v nejširším smyslu slova, která souvisí s latinským slovem „communio“ – „společenství“ nebo s ještě zajímavějším českým slovem „setkání“? Slovo „setkání“ je odvozeno od tkáti s předponou se-. Co je to „tkaní“? Na připravené osnově pomocí člunku a hřebenu vytváříme tkaninu. Spojujeme jednotlivá vlákna ve společné pevné tkanivo. Opakující se pohyb na stavu je vzhůru a dolů hřebenem, doprava, doleva a zpět člunkem. Tkanivo vzniká z budoucnosti, z jednotlivých vláken osnovy, odvíjejících se z válce před námi, do minulosti, která se před námi jako tkanina navíjí na druhý válec. Přítomností je vlastní tkaní. Setkání tedy znamená vytváření tkaniny minulosti z osnovy vláken budoucnosti. Technické prostředky nám pomáhají při komunikaci, ta je však neúplná, neboť na Facebooku se nemůžeme dotknout ruky přítele ani necítíme vůni jeho osobnosti a jeho hlas nezní ve skutečných tónech, jako je tomu při setkání. Ke skutečnému setkání nemusí ani napoprvé dojít, neboť tkanina setkání vytváří určitý vzor a ten je patrný až časem podle toho, jak byly nastaveny hřebeny a připravena osnova. A právě ze skutečných setkání žije lidská duše, která se sice může po určitý čas spokojit s Facebookem, skypováním a chatováním, ale rozhovor, který duši posílí a může uzdravit, není a ani nebude možné ničím nahradit.

Nezůstat ve stereotypech současného myšlení

26

Školství se technice přizpůsobilo a tím otevřelo další možnosti rozvoje technických dovedností. Leč v oblasti výchovy k lidství a k tomu, co z budoucna

ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | ESEJ

k lidstvu přichází, jsme zůstali opožděni. Nemůžeme se dostatečně připravit na nové úkoly, pokud budeme vychováváni ve stereotypech současného myšlení a akcentovat budeme jen technické vymoženosti. Ve starém Řecku bylo slovo „techné“ (τεχνη) používáno jako výraz pro umění. Kdo něco uměl, ten „techné“ ovládal. Umění ale bylo podřízeno imperativu Krásy, ideje, která (dle Platona) sestoupila s člověkem na zemi do říše Jevů. Krása upomíná člověka na jeho původní domovinu, v níž zářící ideje vládnou tak, aby smutkem na zemi, v říši jevů, nezbloudil. Proto maximou Platonovy Akademie je svobodný, mnohostranně rozvinutý člověk, který ve všem, co vytváří, hledá „techné“ a „kalé“ (καλή) – umění, dobro a krásu. „Kalé“ – dobro a krása, se dochovaly v naší řeči až do dnešních časů, kdy označujeme jako „nekalé“ to, co není v pořádku, kde je nějaký podvod. Naše vnímání je při procesu učení často redukováno pouze na jediný ze smyslů člověka – zrak. Přitom už Jan Amos Komenský hovoří o dvanácti smyslech člověka, které dělí do tří skupin. Podle Komenského rozlišujeme pět vnějších smyslů – hmat, chuť, čich, sluch, zrak, čtyři vnitřní smysly – pozornost, představivost, rozumnost (uvažování), paměť a tři nejvnitřnější smysly – světlo rozumu, hnutí vůle a svědomí (schopnost konat). Komenský hledá cesty, jak rozvíjet kvalitu lidského bytí prostřednictvím kultivace smyslů, které jsou člověku dány.

Rozumět „košatosti“ a mnohostrannosti Pokud některou dovednost člověka nebudeme rozvíjet, zůstane jenom jeho možností. Avšak tam, kde vzniká prázdnota, začínají vystupovat jiné jevy. Jednostranná lidská bytost nemůže „košatosti“ a mnohostrannosti porozumět, protože ji není schopna vidět ani ocenit. Považuje ji za něco podivného, nepatřič-

ného, protože se jeví nesrozumitelnou. Následkem je zjednodušení úsudku i myšlení a agrese proti všemu nesrozumitelnému, neboť se jednostrannost cítí ohrožena ve své nedostačivosti. Cílem výchovy a vzdělávání lidí by mělo být rozvinutí co největší „košatosti“ lidské bytosti, která je tímto uměleckým rozvojem svých dvanácti smyslů schopna zvládat i velmi složité životní situace a najít řešení i v problémech, v nichž jednostranně vzdělaná bytost selhává. Nový model vzdělávání by se měl snažit rozvinout a dovést k harmonii to, co bylo při výchově a vzdělávání jednostranné. Snažit se pro nové úkoly lidství, které se budou projevovat především v sociální oblasti, vychovat lidi, kteří budou těmto úkolům nejen rozumět, ale i prakticky s nimi pracovat a řešit je.

Toužit po setkání Dítě se nám, už vychovaným dospělým, může zdát až „otravné“ svou živostí, kreativitou a aktivitou. Tak abychom „měli pokoj“, nabídneme mu exkurz do světa virtuálních realit televize a počítačů. Další falešnou představou je, že dítě se touto činností „něco učí“. Výsledkem je naopak pasivita a únik ze skutečnosti. Dítě ztratí aktivitu své tvořivosti a zůstává zakleto do světa představ, z něhož duše nemůže načerpat pravé obrazy, které ke svému vývoji potřebuje. Následky „virtuálních realit“ jsou patrné ve způsobu myšlení i chování, kde „ohrožení“ ze skutečnosti vede k agresi i sebeagresi. Lidská duše, nasycena „τεχνη“ a „καλή“, uměním, dobrem a krásou, s rozvinutými smysly, může toužit po skutečném „setkání“ s dalšími lidskými bytostmi, které nevnímá jako ohrožující, ale s nimiž se ráda spojí ve „tkaninu“, která nezná hranic prostoru ani času.

Překonat bariéru stávajících, zaběhnutých představ Je to velmi namáhavý úkol, protože – ostatně jako vše, co chce pracovat s impulsem budoucnosti – naráží na bariéru stávajících, zaběhnutých představ. Představy o získaných „papírech“, vyjadřujících kvalitu člověka, jsou velmi silně vžité a nedostatek „papírů“ vzbuzuje ve studentech úzkost, jak se na „trhu práce“ uplatní. Nejedná se tedy v našich představách o skutečné schopnosti a dovednosti, ale o uznání „papíru“, který o mých kvalitách má svědčit. Z nedostatku našich schopností vnímat člověka jako mohutnou, všestrannou bytost ve své jedinečnosti, jsme vyvinuli kritéria, podle nichž chceme lidskou kvalitu měřit. Tato kritéria jsou opět na úrovni našich omezených představ a nedávají možnost žádné individualitě se ve své jedinečnosti projevit. Budeme-li vycházet ze skutečnosti celé mohutnosti a možností lidské bytosti, s kritérii uvádějícími většinou pět možností odpovědí (ano – spíše ano – ne – spíše ne – nevím) nevystačíme. Je třeba vyvinout kritéria pohledu na lidskou bytost ve vztahu k jejímu vlastnímu osudu a možnostem, jak svou jedinečnost projevit. Krystalizace profesní orientace se vyvíjí a během života se může měnit. Čím více má člověk rozvinuté smysly, tím více možností učení se různým dovednostem získá. Nemusí žít v pocitu ohrožení, protože stále nachází nové možnosti, jak projevit svého tvůrčího ducha. Je nutné začít se učit od dětí jejich kvality dříve, než je začneme „učit“ my.

Caravaggio, Povolání svatého Matouše (1599/1600); Caravaggiův obraz zachycuje okamžik, kdy Ježíš kyne celníku Matoušovi, aby ho následoval. Ten je překvapen a ptá se: „Opravdu já?“ Celník Matouš je hříšník, na obraze je to patrné z toho, jak si jeho spolusedící rozdělují peníze a vzájemně se okrádají. Na druhou stranu se ale v jeho tváři zračí jakási připravenost, jakoby na něco takového vlastně čekal. Ježíš mu kyne a jeho ruka připomíná gesto z Michelangelova Stvoření. A opravdu svým vyzváním Matoušovi otevírá možnost nového života, vdýchává mu život. Je to setkání, kde se začíná jakýsi celoživotní dialog – a přátelství, byť se to bude teprve tvořit a objevovat a bude to náročné.

27 ESEJ | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

INSPIRACE ŽIVLY:

OHEŇ Autor: Filip Hlavinka – Mukóki, Polkovice Foto: Veronika Ušáková – Kostka

Nechte se inspirovat k přemýšlení o sobě samých. Tentokrát ohněm.

„Usínal jsem u ohňů, těch pradávných symbolů bezpečí, které člověku pomáhají jeho zvířecí duši proměňovat v lidskou a v noci hřejí jeho tělo, s Františkovými děkovnými slovy: Buď chválen, Hospodine, bratrem ohněm, kterým osvětluješ noc a který jest krásný, radostný, jarý a silný.“ (M. Nevrlý)

Inspirace k meditaci  Doporučené prostředí: Oheň – hořící dřevo, které se mění na popel, alespoň malá smolná louč. Takový oheň lze vnímat mnoho smysly: vidět, slyšet, cítit nosem i nastavenou dlaní; chutnat lze pokrmy na něm připravené .

 Význam ohně pro život. Oheň v pravěku. Teplo „rodinného krbu“. Jak velký oheň je slunce, když hřeje na takovou dálku, když do něj nelze pohlédnout. Jak radostný zážitek je první rozdělání ohně třením dřev. Jak se člověk někdy potřebuje ohřát.

28 ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | INSPIRACE ŽIVLY

 Vnímat oheň jako symbol posvátného  Zahledět se do plamenů, do žhavého uhlí: Plameny jsou „svojské“. Nedají se chytit, nejsou nám k dispozici, nemůžeme je dát do kapsy, chováme k nim respekt.  Posvátné je to, co není k dispozici našemu libovolnému nakládání.  Jistě můžeme oheň zadusit; i když i to může být někdy nad lidské síly. Pokud se ale chceme ohřát, musíme k ohni přistupovat podle jeho vlastností, podle jeho nároků, ne podle naší chuti. Jistě můžeme nárokům ohně porozumět a jít mu vstříc, je to ale možné s respektem.  Mohou být v životě nároky, které je možné respektovat nebo zadusit podobně jako plameny ohně?

 V ohni je tajemství. V současné chvíli, kdy vznikají plameny, mění se dřevo na popel. Plameny se ukazují (neskrytost), dřevo mizí (skrytost). Ale přitom tu změnu samotnou vlastně nevidíme, přesto se děje. Oheň spojuje protiklady neskrytosti a skrytosti v jednotu.  Může o jednotu života usilovat člověk? Co do ní patří? A co patří ke mně? Přijímám to? Co je v člověku tehdy, když v něm není vnitřní jednota?  Je možné vidět život a smrt jako neoddělenou jednotu?  Může-li nás oheň učit takovým pohledům, pak jistě symbolicky, inspirativně. Dospělý skaut je schopen připravit kvalitní program, nejen pro druhé, ale i pro sebe.

 Ještě jeden symbolický význam můžeme při pohledu do ohně promýšlet. Někdy se mluví o očistě ohněm.  O očištění byla řeč už nad vodou. Ta omývá špínu, která ulpí na povrchu. To je zdravé a důležité! Oheň však přetavuje vnitřní podstatu látek. Může tak být (opět symbolicky, a přitom výstižně) připomínkou vnitřní proměny člověka, přiblížení se k jeho podstatě. Jak je někdy člověk přetavován k plnějšímu lidství? Jak je někdy sžírán žárem?  …

 Proč vlastně tolik slov o věcech, které se nemusí zdát novými? Třeba i proto, abychom si opravdu uvědomovali naše žití, abychom vnímali, čeho se v životě dotýkáme. Abychom se skrze tuto všímavost (to, že je všímavost skautingu vlastní lze nalézt v Baden-Powellově Skautingu pro chlapce i ve Svojsíkových Základech junáctví) vlastně dotýkali života (myslím, že tak může být chápána modlitba – jako dotýkání se života, vědomí ponořenosti do života, ponoření do bytí). A radovali se z něj. To není málo. Bez toho by mohl život třeba jen prázdně míjet, proklouzávat mezi prsty.

 Je krásné posedět večer u plamenů ohně, zahledět se na hvězdy, vnímat svět a sebe v něm. Ale nestačí o tom číst. Nestačí si představovat. Je potřeba si to dopřát.

29 INSPIRACE ŽIVLY | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

POHÁDKA JAKO SEDIMENT LIDSKÉ ZKUŠENOSTI Autor: Filip Hlavinka – Mukóki, Polkovice | Foto: archiv Barbary Storchové

Rozhovor s kulturoložkou Barbarou Storchovou o tendenci k vyprávění a o tom, proč prožitím příběhu člověk získá více než jeho vysvětlováním

Mohla byste říct, co je to pohádka? To není tak jednoduché. Termín pohádka se při bližším pohledu ukazuje jako problematičtější, než jak ho většina lidí používá. Lidé si pod ním často představují příběhy typu večerníčka, animované seriály apod. Ve folkloristickém názvosloví je pohádka výhradně lidovým útvarem, přenášeným ústní tradicí. To znamená, že sem nepatří nic, co má čistě autorský původ. Ta lidovost je ale problematická, protože původní příběh vlastně nikdy nemáme k dispozici. V naší literárněvědné tradici se pod pojmem lidová pohádka rozumí to, co sebrali klasičtí pohádkáři jako Erben a Němcová v 19. století. Všechno pozdější už se považuje za moc autorské. Je takový úzus, že Erben, Němcová a několik dalších jsou vnímáni jako ti, kdo pohádky nenapsali vyloženě autorsky, ale sebrali je a tak trošku je upravili. Vedle toho mluvíme o tzv. autorské adaptaci v případech, kde byla míra úpravy vyšší. V podstatě každý vypravěč je ale v jistém smyslu autor nebo spoluautor, který pohádku nějak modifikuje.

30

Myslíte si, že původní pohádky mají něco, co autorské nemají? Ano. Jsem o tom přesvědčena. To, že pohádky obsahují významná sdělení, je důsledkem právě procesu tradování. Každá civilizace vypráví příběhy. I v dnešní době. Lidé si povídají o tom, co se jim stalo, a mají tendenci vytvářet tomu pointy. Třeba z toho udělat trošku anekdotu nebo poučení, aby to nebylo jenom řazení informací. Lidé si odjakživa povídali, ale jenom to, co zapůsobilo na druhého člověka, se mohlo stát příběhem. Když člověka něco oslovilo a způsobilo mu nějakou emoci, zapamatoval si to a potom to také

ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | ROZHOVOR

vyprávěl dál. To, co ho nijak neoslovilo, zapomněl. Tak nějak probíhal proces ústní tradice a formování příběhů. Detaily a okolnosti příběhů se mění, ale podstatné zůstává. Něco, co v nás jakýmsi způsobem rezonuje a vnitřně to k nám promlouvá – něco, co je navíc často stejné napříč všemi kulturami. Pohádky jsou rozmanité, ale zároveň všude na světě existují podobné příběhy.

Můžete pojmenovat, co to v těch pohádkách je? Co má lidová pohádka na rozdíl od té autorské? Dá se to pojmenovat, ale jen obecně. Není to jedna určitá věc, jedno sdělení, jedna informace. Je to navrstvená moudrost generací o tom, jak svět funguje, jak je třeba se chovat, nebo přesněji: jaké následky naše chování může mít. Je to určitý sediment lidské zkušenosti. Zkušenosti se vztahem k okolnímu světu, k ostatním lidem a třeba i ke zvířatům.

Předpokládám ale, že to tam není na přímočaré úrovni, ale spíš symbolicky nebo šifrovaně. Ano. Právě novodobým autorským příběhům se nedaří tam tyhle věci vložit, aniž by to bylo průhledně didaktické či banální, zatímco v pohádkách je to velmi šifrované. Když se to dešifruje, může to být nakonec taky banální. Ale co na tom není banální, je způsob, jakým je to šifrované. Pohádka k nám totiž nejvýznamněji promlouvá skrz podvědomí, nikoli skrz přímá sdělení. V dnešní době jsou pohádky samozřejmě používány i k těm přímým sdělením – například když rodiče dětem vyprávějí Červenou Karkulku už s tím poučením, že se Karkulka chovala špatně a že měla poslechnout maminku. Asi to tímhle způsobem také děti nějak formuje, ale

podle interpretačních teorií je to jenom povrch sdělení. Například freudovská interpretace říká, že se Karkulka musela nechat vlkem svést (nejen z cesty, ale opravdu i ve smyslu svedení) a že to tak muselo dopadnout a že je to vlastně v pořádku. Stalo se jen, co se mělo stát – a vám se to, děti, stane taky, a měly byste o tom vědět. Psychoanalytická interpretace tedy nehledá v příbězích varování nebo mravní ponaučení, spíš informaci sloužící dítěti k tomu, aby bylo na těžkosti života připraveno. Na druhou stranu, je mnoho jiných typů interpretací, a každá z nich nachází v pohádkách něco jiného.

Mgr. Barbara Storchová, Ph.D. vystudovala bohemistiku a kulturologii a zabývá se interpretací pohádek. Vyučovala na Katedře kulturologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vyučuje na CIEE (Council on International Educational Exchange) Univerzity Karlovy. V dětství byla členkou Lesního oddílu, který se věnoval táboření a lesní moudrosti a jehož členové se dodnes s vlastními rodinami společně vydávají do přírody.

RODIČE DĚTEM VYPRÁVĚJÍ ČERVENOU KARKULKU UŽ S TÍM POUČENÍM, ŽE SE KARKULKA CHOVALA ŠPATNĚ A  ŽE MĚLA POSLECHNOUT MAMINKU. ASI TO TÍMHLE ZPŮSOBEM TAKÉ DĚTI NĚJAK FORMUJE, ALE PODLE INTERPRETAČNÍCH TEORIÍ JE TO JENOM POVRCH SDĚLENÍ.

Mají tuhle vlastnost všechny pohádky, nebo jen některé typy? Pohádky jsou typově rozmanité. Můžeme v nich vystopovat vlivy různých jiných žánrů, např. anekdoty, bajky nebo pověsti. S žánrovým rozrůzněním pak souvisí i hloubka sdělení. Tzv. hrdinské pohádky, např. o princi, který vysvobodí princeznu, jsou blízké mýtu. Tento typ pohádky je jaksi nejvážnější a vlastně ho mám nejvíc na mysli, když mluvím o těch sdílených hodnotách. Všude jsou nějaké, ale mají různou závažnost: pohádky o zvířatech tím, že se blíží bajce, obsahují často celkem neskrývanou mravouku. V pohádkách veselých je zase zábavnost. Hrdinské pohádky vznikly podle některých teorií tak, že z mýtu vymizela rituální funkce a zbyla právě jenom vyprávěcí složka zbavená posvátna. Ale v těch příbězích toho spousta zůstalo, jen vědět, jak to objevit.

Představuji si, že za určitých okolností může dojít k jakési rezonanci pohádky s vlastním životním příběhem. Člověk se např. v určité životní fázi v nějaké pohádce pozná, a řekne si: aha, tu pohádku znám mnoho let a nikdy mě to nenapadlo. Umíme pohádkám rozumět sami, nebo potřebujeme někoho, kdo nám je vysvětlí? Na to jsou protichůdné teorie. Některé přístupy, zejména freudovský a jungovský, jsou založeny na tom, že vyprávění promlouvá skrze podvědomí nebo nevědomí, a že to jinými cestami nemá smysl vysvětlovat, protože se to tím akorát zploští. Podle nich funguje

pohádka na nevědomé úrovni lépe, než kdybychom se pokoušeli významy odkrývat. Podle jungiánů nese pohádka informaci velmi komplexní a jakýmkoli převodem na něco jiného tuto informaci velmi redukujeme. Proto jediný způsob výkladu, který jungiáni zastávají, není dešifrace (a tedy nutně redukce) příběhu, ale tzv. amplifikace, což znamená, že se vezme jeden motiv příslušné pohádky a k němu se shromáždí podobné motivy z různých jiných příběhů, pohádek, mýtů, ale i z psané literatury a obecně z kultury. Takže se popíše celá řada paralel, konotací a možných souvislostí tohoto jednoho motivu, a tak se postupuje celým

ROZHOVOR | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

31

příběhem. Neříká se, co si o tom má člověk myslet, ale vytvoří se jakýsi mytologicko-kulturně-historický kontext a nechá se působit. Ale to se asi nedá aplikovat na děti.

naší osobnosti, kterou musíme porazit. Ne ve smyslu ji zničit, protože ona je také důležitá, ale ve smyslu konfrontovat se s ní a nějak se s ní vypořádat, ovládnout ji. (Úplně potlačit vlastní stín je podle jungiánů špatně, protože tím by nebyla osobnost integrovaná, byla by jednostranná.) Spíše historizující přístup pak říká, že symbolika boje s drakem pochází ze starověkých společností, provádějících tzv. agrární oběti založené na tom, že se část úrody, domácí zvířata nebo členové komunity obětovaly silám, které měly zajistit příští úrodu či odvrátit katastrofu (přičemž to, že hrdina oběti vlastně zabrání, je důsledkem historického překonání tohoto zvyku). Religionisté by tady nejspíš viděli boj řádu s chaosem či hrdinovo setkání se smrtí, darwinisté snahu šířit svoje geny… Toto jsou některé typy výkladu boje prince s drakem. To všechno je obsaženo v motivu samotném, zatímco každá interpretace je zplošťující. Proto by se prožitím příběhu mělo sdělit víc než jeho vysvětlováním.

Nesouvisí tento typ výkladu s  myšlenkou kolektivního nevědomí, které se nějak projevuje? Ano, samozřejmě. Jungův koncept kolektivního nevědomí je založen na předpokladu, že existuje všem kulturám společný rezervoár lidské zkušenosti, který je zároveň zdrojem imaginace a ke kterému může člověk za určitých okolností získat přístup. Jedná se zejména o sny a snění, ale také o změněné stavy vědomí jako je trans či halucinace, ale i psychické nemoci. Pohádky, mýty a vůbec umění jsou pak chápány jako projevy či výtvory kolektivního nevědomí.

Má takový příběh z archaických dob nějaké poselství i pro dnešního člověka? Může například drak i dnes sdělovat, že na světě není vše jen krásné, že je na světě nebezpečí? A že je sice nepojmenované nebo veliké, ale není to bezvýchodná situace? Určitě. Ono se zdá, že je to hlavně oslava hrdiny, ale příběhy často sdělují, že život je těžký a že je potřeba se s tím nějak vyrovnat. A že život hrdiny se netýká jenom jeho samotného. On totiž nikdy nezachraňuje jenom sebe, nikdy se nedostává jen ze svojí těžké situace. Zachraňuje třeba princeznu, ale ta je ohrožena drakem, který ohrožuje celou komunitu. Anebo se

VELMI ČASTO PŘÍBĚHY SDĚLUJÍ, ŽE ŽIVOT JE TĚŽKÝ, ŽE JE POTŘEBA SE S NÍM NĚJAK VYROVNAT. A ŽE ŽIVOT HRDINY SE NETÝKÁ JENOM JEHO SAMOTNÉHO. ON TOTIŽ NIKDY NEZACHRAŇUJE JENOM SEBE, NIKDY SE NEDOSTÁVÁ JEN ZE SVOJÍ TĚŽKÉ SITUACE, ALE ZACHRAŇUJE I CELOU KOMUNITU.

32

Mohla byste uvést příklad interpretace pohádkového sdělení? Například motiv „princ bojuje s drakem“. Různé přístupy ho různě interpretují. Zjednodušeně: freudovský přístup říká, že jde o symbolické zobrazení boje syna a otce o matku, v němž syn zabíjí otce. Antropologický výklad říká, že zabíjí ne svého otce, ale tchána, protože bojuje o svoji budoucí nevěstu. Jungovský výklad říká, že boj s drakem nebo černokněžníkem může symbolizovat boj s vlastním stínem, tedy temnější stránkou

ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | ROZHOVOR

zachráněním princezny oživí celý zakletý zámek, spící nebo třeba zkamenělý. Princezna je jenom zástupkyně toho, že situace celé komunity je špatná. Hrdina je vlastně také zástupce. On je samozřejmě jedinečný, ale musí udělat to, co je potřeba pro ostatní. Zkušenost, kterou prochází, je setkání s velkými překážkami, často s utrpením nebo se smrtí. Jedno z poselství je vědomí, že zemřeme. Pohádka často zobrazuje určitý dotek smrti, zážitek z krajiny smrti. Z takové krajiny se mnozí nevrátili, pokud se tam nechovali přesně tak, jak

měli. Hrdina, pokud obstojí, se odtamtud vrátí a nese si s sebou zkušenost, často ne zrovna veselou. To sdělení, o kterém jsem mluvila jako o tom vážnějším, je to, že se s tím temným setkáme. Přesto je ale potřeba zůstat takový, jaký zůstal hrdina.

Rozumím tomu tak, že pohádka umožňuje mluvit o tom, o čem se jinak mluví obtížně. Třeba o věcech smrti. Ano, na tématu smrti a krajiny smrti je to hodně patrné. Lidé to většinou v pohádkách nevnímají, ale je to tam velmi dobře vystopovatelné. Porovnejme je s mýty. Například v řecké mytologii bývá setkání se smrtí přímo tematizováno. Hrdina se musí vydat do říše mrtvých, překročit řeku Styx a tam něco důležitého vyřešit. Héraklés či Orfeus tam takhle došli a vrátili se, ale je to strašně obtížná věc. Je potřeba dodržovat určitá pravidla; když se nedodrží, není možné se vrátit. Tohle je věc, která je v mýtech vidět, protože se tam o tom přímo mluví. Ale když se podíváte na pohádky, třeba Erbenovy, děje se tam totéž, jen je to trošku maskované. Vidíme, že hrdina se vydává někam, kam se nelze dostat běžným způsobem. Buď je to tak daleko, že potřebuje sedmimílové boty či létajícího vlka anebo je ten vstup nějak zvláštní. Třeba se hrdina propadne do země nebo se před ním otevře skála. To signalizuje, že se ocitl v jiném světě, „na druhé straně“. A v tom jiném světě mu často hrozí uvíznutí, které má různé podoby. Například Dlouhý, Široký a Bystrozraký přišli do zámku plného jejich zkamenělých předchůdců, kteří nesplnili úkoly a zůstali tam. Hrdinovi to hrozí také, pokud princeznu třikrát neuhlídá. V mnoha pohádkách je toto riziko symbolizováno tím, že král například vyhlásí, že kdo vyléčí dceru nebo kdo zabije draka, dostane dceru a půl království, ale kdo ne, přijde o hlavu. To všechno v jistém smyslu naznačuje krajinu smrti, kam obecně není možné se vydat a přijít zpátky. To je základní lidská obava a strach – jestli tam ještě něco bude, a jestli se můžeme vrátit. Pohádky mluví o tom, že to všeobecně nejde, ale hrdina to určitým způsobem dokáže. A nejenom proto, že se chová tak, jak má, ale proto, že je vyvolený. Jeho smysl je v tom, aby to podstoupil, aby poskytl svědectví, respektive aby se o něm vyprávělo, aby o něm byl ten příběh. V pohádkách často vidíme, že hrdinové si svůj úděl nijak zvlášť nevyberou. Typický hrdina původních pohádek není hrdinou proto, že by si to záměrně vydobyl, ale že je k tomu předurčen. Od začátku bývá něčím odlišný, poznamenaný, něčím se vymyká. Třeba se narodí s nějakým tělesným znamením nebo za neobvyklých okolností. Například neobvyklý způsob

početí (pohádka často začíná Byl jeden král a královna a ti dlouho neměli děti. Až k nim jednou přišla stará žena…) naznačuje, že se nenarodil normální člověk, ale hrdina. Ten pak může zažít něco mimořádného, podívat se „na druhou stranu“. Každopádně je ale jasné, že běžně to možné není, okolnosti jsou příliš nebezpečné. Ostatně hrdina sám často zažije víc než jen „dotek“ smrti: v mnoha pohádkách je rozsekán, sťat či pohlcen, a jen určitými magickými okolnostmi je mu umožněn návrat. Toto je, myslím, velmi současné poselství o tom, že pokoušení té hranice je vždycky riskantní. A tím nemyslím jen nebezpečné výpravy nebo sporty, ale třeba drogové či psychologické experimenty. Lidé se pořád na tu hranici chtějí podívat; jak to tam vypadá a co tam je. Hrdinská pohádka vypráví o tom, že taková výprava je riskantní a je možné ji nezvládnout.

Pohádky tedy ukazují potřebu nezavírat oči před obtížností a náročností života. Ano. Hrdina strádá, podstupuje nejrůznější zkoušky, zakouší strach, osamění či dočasnou smrt a nakonec vítězí závěrečným osvobozením nejen sebe sama. Už dávno bylo objeveno, že kompozice hrdinského příběhu odpovídá velmi přesně dějům, které probíhají při iniciačních rituálech. Při nich jsou zasvěcovaní taky vystaveni strádání, bolesti a utrpení, někdy na hranici života a smrti. Vrací se ale proměněni a dospělí – protože něco zažili a něco pochopili.

Rozhovor v plné verzi najdete na webu http://collegium.skauting.cz

ROZHOVOR | ZAMĚŘENO NA OSOBNOST

33

UČIT SE BÝT (DOBRÝM) RODIČEM Autor: Kateřina Anna Šrubařová – Kašpra, Praha

Narození dítěte si zaslouží pořádnou oslavu – a navrch dávku odhodlání svědomitě svého potomka vést a vychovávat. Ve stejný okamžik však můžeme spatřit ještě další div: „zrození“ rodiče. Bylo by pěknou tradicí i tento fakt každoročně slavit! A rozhodně není marné pokoušet se i rodiče v nás cíleně směřovat a zušlechťovat. Nejen proto, že nám to připomínají skautské principy.

Znát dobře své názory a pocity Nechci však nikoho nabádat ke studiu tisíce výchovných knih či k návštěvě kurzů. To může být jedním z kroků, ale za nejdůležitější a zároveň nejpalčivější považuju naučit se využívat vlastní rodičovskou intuici. Nikdo nezná nás, naše dítě ani rodinnou situaci lépe než my sami. Pocity nám většinou říkají, jak se věci mají, někdy však nemáme odvahu naslouchat jim skrze clonu společenských očekávání a dobře míněných rad okolí. Abychom ji sebrali, potřebujeme dost sebevědomí, vědomí sebe. Víme, jak se cítíme? Jak ve kterých situacích reagujeme? Jaké dřívější prožitky se nám vybavují? Co bychom chtěli dokázat? Děti (i naše vnitřní děti!) jsou nám tím nejlepším darem na cestě k sebevědomí. Nastavují nám zrcadla, ve kterých můžeme spatřovat četné nápovědy. Zrcadla, která dávají vidět sebe sama zvenku i hluboko zevnitř. Kdo zná své pocity a názory, snáze s nimi bude pracovat, snáze je bude tříbit. Až pak je dobré začít kriticky zkoumat náměty od specialistů, porovnávat je

s vlastními zkušenostmi, být otevření, upřímní k sobě i našim ratolestem. Doporučuji si vše zapisovat. Poznámky, připomínky, vlastní úvahy. Třeba formou podvojného deníku, kde se k záznamům vyjádří i náš partner a vznikne tak zajímavá rodičovská diskuse. Není nutné, abychom se v páru ve všem shodovali, ale hodí se vědět, kam se kdo ve výchovných myšlenkách vydáváme. Kdo máte raději osobní setkávání a praktický prožitek, snadno najdete zkušeného průvodce. Po celé republice jsou dostupné kurzy Respektovat a být respektován nebo Efektivní rodičovství, v Praze mohu přidat zajímavý tip na kurz Máma a táta pro 21. století. A mezi skauty se čas od času pořádá Gens, kurz pro páry, které to spolu myslí vážně (z letošního ročníku určeného pro manželské dvojice jsem se právě vrátila – bylo to osvěžující a posuvné!). Pravidelné přednášky na užitečná témata pak pořádá třeba Aperio, A centrum, Brána k dětem, brněnská Majka a další mateřská či rodinná centra.

Nebýt dokonalými Kde konkrétně bych vám doporučila tříbit si své rodičovské přístupy? Pokud rádi sáhnete po knize, nabízím seznam, který jsme dali dohromady s několika kamarády rodiči. Není konečný, ale může být inspirativní: Vychováváme děti a rosteme s nimi (Aldort), Proč jsou šťastné děti šťastné (Biddulph), Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly (Faber, Mazlish), Výchova bez poražených (Gordon), Najděte si svého marťana (Herman), Líný rodič (Hodgkinson), Cesta životem (Říčan) nebo třeba Kontaktní rodičovství (Sears).

34 ZAMĚŘENO NA OSOBNOST | RODIČOVSTVÍ

Ale ještě než sáhneme po deníčku, vydáme se do knihovny nebo hledat ten nejvhodnější kurz, přibrzděme. Rozumím snahám nenapáchat na svých dětech zlo potenciálně špatnými výchovnými postupy. Ale za mnohem důležitější považuji uvědomění, že stačí, když dělám to, co mi mé aktuální vnitřní i vnější podmínky dovolují. Stejně jako naši rodiče, i my děláme, co můžeme. Dovolme si tedy nebýt dokonalými a raději buďme sami sebou. Uchráníme tak sebe i své potomky od mnoha napětí.

)_- /'.^#5 "!!d\Rfed\ã`STY`U 

Opinel „Skauting pro život“

295,- Kč

výkonná čelovka Petzl Tikka XP

1.190,- Kč

Termohrnek Lifeventure

379,- Kč

produkty World Scout od 99,-

knihy Portál od 239,-

Kč

produkty Scouting

Kč

od 169,-

Kč NAJDI SI NÁS NA

Zákaznícká karta

_Ï%0î((04$Ÿ*4æ+%-/*›-%".)_-*![0è!Ó

JUN

gIe`eD¯deD<aB
g gI g Ie` Ie I e``eeD D¯ ¯ deeD eD< D<aaBBB<
U a získej další výhody

^FE`e@D<'<ÆAEI< ^F
Prožij léto v USA jako vedoucí dětí v kempu nebo pomocný personál

!

sponzorovaná letenka ubytování a strava

ZDARMA!

www.pracovnipobyty.cz

V KINECH OD 19. PROSINCE PROPERTY OF FOX. PROMOTIONAL USE ONLY. SALE, DUPLICATION OR OTHER TRANSFER OF THIS MATERIAL IS STRICTLY PROHIBITED.

Biografie významných osobností politického, kulturního a hospodářského života vypráví o našich dějinách od Přemyslovců po 20. století. Odborné texty a bohatý obrazový doprovod seznamují čtenáře se státníky, církevními hodnostáři, spisovateli, kronikáři, malíři, stavebníky, hudebními skladateli, světci, cestovateli, buřiči a jinými mimořádnými lidmi našich dějin a přitažlivým, moderním způsobem líčí jejich osudy a záslužné činy. Encyklopedie je neocenitelnou příručkou pro celou rodinu, od studentů přes zájemce o historii všeho věku po každého, kdo chce o osobnostech své země a národa vědět víc.

Vydává: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub Žádejte ve svém knihkupectví, v Knižním klubu a na www.bux.cz