Skateboardová subkultura v Československu a České republice

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie

Aleš Svojanovský

Skateboardová subkultura v Československu a České republice Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Klára Brožovičová, Ph.D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracoval samostatně s využitím pouze uvedených pramenů a literatury.

Brno 2014

Aleš Svojanovský

Děkuji Mgr. et Mgr. Kláře Brožovičové, Ph.D., za vedení mé bakalářské práce a všem pedagogům, kteří mě po dobu mého studia odborně připravovali. Také bych chtěl poděkovat svým respondentům a všem příslušníkům skateboardové komunity za pomoc a velkou vstřícnost, bez které bych se neobešel. Dále chci poděkovat své rodině, zejména mamince a bratrovi, kteří mě vždy podporovali a motivovali.

Obsah 1. Úvod………………………………………………………………………………….....1 2. Přehledová stať………………………………………………………………………...3 3. Metody………………………………………………………………………………….7 4. Historický vývoj…………………….…………………………...………..…………..10 4.1 Historický vývoj v zahraničí…………………………...…………………..…10 4.2 Historický vývoj na našem území…………………………...………………..13 5. Atributy skateboardové subkultury………………………………...………………21 5.1 Slang………………………………………………………………………….21 5.2 Neverbální komunikace………………………………...…………………….22 5.3 Postoj k návykovým látkám………………………………..………………...22 5.4 Společenský život a festivita………………………………….……………...23 6. Způsob organizace skateboardistů………………………………...………………..25 7. Skateboardová móda………………………………………………………...……….29 7.1 Vývoj skateboardové módy…………………………………………..………29 7.2 Skateboardová móda v Československu……………………………………...31 7.3 Skateboardová móda po roce 1989…………………………………………...32 8. Mezigenerační vazby uvnitř skateboardové komunity………...…………………..35 9. Umění……………………………………………………………...…………………..38 9.1 Hudba……………………………………………………..…………………..38 9.2 Výtvarné umění…………………………………………………….………...38 10. Závěr…………………………………………………………...…………………….40 11. Použité slangové a specifické výrazy……………………………….......…………..42

12. Seznam pramenů, literatury a respondentů……………………..………….…….44 12.1 Literatura......................................................................................................44 12.2 Časopisy.........................................................................................................45 12.3 Internetové zdroje………………………………………………..………….45 12.4 Respondenti...................................................................................................46 12.5 Filmový materiál…………………………………………………..………...46 13.Přílohy……………………………………………...………………………………...48

1. ÚVOD Při výběru tématu bakalářské práce mě napadla myšlenka, zabývat se skateboardovou komunitou, která se v prostředí bývalého Československa začala formovat od 2. poloviny 70. let 20. století. Od té doby zde kontinuálně existuje a také se neustále vyvíjí. Tato komunita je specifická v tom, že skateboarding není vnímán jako sport samotný, ale spíše jako životní styl, formující mnohé oblasti života jakými jsou móda, jazyk, hudba, systém hodnot, sociální vazby, nebo estetické cítění. „Alternativní sport zpravidla odráží unikátní sportovní subkulturu jedinečnosti generačního výměru, specifika hodnotového směřování a osobitosti životního stylu.“1 Ačkoliv je dnes skateboarding sportem, kterému se lidé věnují i na profesionální úrovni a který je značně ovlivněný komercí, zachovává si prvky odlišného přístupu ke společnosti a jeho příznivci se vůči společnosti vymezují. „Dnešní skejťák, i když profesionální atlet, se pořád tváří jako teenager, co si jde koupit lahváče – suverénně a jakože nic.“2 Prostředí měst se stává dějištěm mnoha kulturních procesů a vzniku nejrůznějších hnutí a subkultur, jako například tzv. punkeři, metalisti, squateři, sprejeři, skinheads, motorkáři, emo, anarchisti, rockabilly, trampové a další. Tyto skupiny lidí stále častěji budí zájem urbální etnologie a objevují se jak v etnologických časopisech, tak v odborných publikacích. Skateboardová subkultura se na našem území formuje již více, než čtyřicet let, proto jsem se rozhodl věnovat právě této skupině lidí. Mým cílem je také zjistit, do jaké míry je skateboarding důležitý k sebeidentifikaci u pamětníků, kteří se mu věnují celý život, do jaké míry ovlivňuje mezigenerační vazby a ostatní aspekty života. Dle mých informací v rodinách skateboardistů totiž dochází k mezigeneračnímu předávání skateboardingu a životních hodnot z něj vycházejících.

1

Sekot, Aleš: Sociologické problémy sportu. Praha: Grada, 2008, ISBN 9788024725628 s. 65. Nanoru, Michal, Overstreet, Martina: Prkýnka na maso jsme uřízli, Český skateboarding před rokem 1990, Praha: Yinachi, 2013, IBSN 978-80-904735-5-3, s. 475. 2

1

Chtěl bych zde však také zmínit i informace o současné generaci skateboardistů a chodu této komunity, která je v současné době velmi rozsáhlá. Zařadil jsem zde i komunitu longboardistů, což je poměrně specifická skupina skateboardistů, formující se na našem území teprve několik posledních let, která však v některých ohledech může i připomínat svými rysy komunitu prvních skateboardistů. Tím bude možno získat určité srovnání s první generací skateboardistů, ale dle mého názoru jsou tyto informace také nezbytné pro komplexní pochopení skateboardové subkultury jako celku, neboť skateboardová subkultura se skládá z několika komunit, podle preferovaných disciplín, které se od sebe liší. Jsou však vzájemně propojené. Mnozí skateboardisté se totiž věnují více disciplínám, hlásí se tedy k více komunitám zároveň a tím pádem je i mohou ovlivňovat. Problematika skateboardové subkultury se dotýká zejména městského prostředí, kde jsou nejvhodnější podmínky pro její šíření. Dochází zde také k pronikání prvků skateboardové subkultury i mimo tuto komunitu a to zejména v oděvu a jiných materiálních prvcích. Důležité je uvědomit si, které jevy stále probíhají, nebo mohou být jen dočasné a naopak, které jsou již definitivní.

2

2. PŘEHLEDOVÁ STAŤ Užitečným pramenem pro mě byla letos vydaná publikace „Prkýnka na maso jsme uřízli, Český skateboarding před rokem 1990,“3 ta je založena na výpovědích respondentů, kteří se skateboardingu začali věnovat před rokem 1989. Zmíněná kniha mi pomohla se zorientovat v tehdejší skateboardové scéně a uvědomil jsem si díky ní odlišnosti ve vybavení, oděvu, slangu, struktuře a organizaci a vůbec přístupu tehdejší skateboardové komunity. Nevýhodou však je, že celá publikace je zaměřena hlavně na Čechy, zejména na Prahu i přesto, že zásadní byla také Plzeň, Olomouc, Třinec, Žacléř a v neposlední řadě i brněnská skupina skateboardistů, která byla neméně aktivní. Zajímavé ovšem je, že je zde zmíněno propojení skateboardistů s punkovým hnutím, například i častá účast skateboardistů na punkových koncertech, včetně legendárních vystoupení punkrockových kapel na pronajatých pražských parnících, vůbec prvních příležitostí, kde bylo možné přijít s punkem do kontaktu. Proto je jedním z mých záměrů zjistit, zda k něčemu podobnému docházelo i na ostatních místech. Dalším přínosem pro mě byly dobové fotografie, zachycující skateboardisty, které mi pomohly vytvořit si představu například o oděvu. V knize se objevuje informace, že prvními skateboardisty na území bývalého Československa byli bratři Formanovi, synové filmového režiséra Miloše Formana. Tuto informaci jsem bral poněkud s rezervou a domníval se, a nakonec mi to potvrdili i samotní respondenti, že v Československu vznikalo ve stejnou dobu několik oddělených ostrůvků, které se následně díky pořádání závodů a ostatních akcí spojily a vznikla tak Československá skateboardová komunita. Další pro mě zajímavou informací v této publikaci byl i částečný nástin toho, z jakých sociálních poměrů první skateboardisté v Československu pocházeli. Při bádání o skateboardové módě a vývoji oděvu vůbec jsem využil i studium ikonografických pramenů, jako například fotografií, inzerce v časopisech, ale i filmového materiálu. Podstatná výhoda totiž spočívá i v tom, že vývoj skateboardové komunity je téměř od svého počátku dokumentován fotografiemi a filmovým materiálem. 3

Nanoru, Michal, Overstreet, Martina: Prkýnka na maso jsme uřízli, Český skateboarding před rokem 1990, Praha, Yinachi, 2013, IBSN 978-80-904735-5-3.

3

Dnes je také spousta tohoto materiálu dostupná na internetu a má vysokou vypovídající hodnotu, proto je nutné počítat i s tímto zdrojem informací a zbytečně jej nepřehlížet. Z filmových materiálů mi byly užitečné i dokumentární filmy, které o skateboardové komunitě vznikly. Prvním z nich je snímek z roku 1978 s názvem „Skateboard Kings“4, který mi pomohl pochopit, jakým vlivem zřejmě působily ojedinělé zprávy o skateboardingu v zahraničí na zdejší prostředí. Z tohoto důvodu jsem také shlédnul skateboardové filmy z dílny Bones Brigade, jako například „Public Domain,“5 „Propaganda,“6 „Future Primitive“7 a „The search for animal chin,“8 dále potom film „Streets on Fire,“9 který produkovala skateboardová firma Santa cruz. Na tyto filmy jsem se zaměřil hlavně proto, že se zde v 80. letech 20. století už prokazatelně šířily na kopiích videokazet a tím pádem ovlivnily vývoj zdejší komunity. Také mě na ně odkazovali sami respondenti. Trendem posledních let jsou také dokumentární filmy založené na výpovědích pamětníků, které mapují vznik a vývoj skateboardové komunity v různých zemích, například „Rolling Throught the Decades“10 z prostředí Velké Británie. Pro mé bádání však byl nejpřínosnější polodokumentární snímek s názvem „Tohle není Kalifornie“11 mapující skateboardovou komunitu v NDR. Informace získané z tohoto filmu jsou pro mé bádání cenné, neboť ukazují situaci ve státě podobné politické orientace, jako bývalé Československo. Československá skateboardová scéna měla také v NDR určité vazby k tamější scéně. 4

Skateboard Kings. Dostuné z: https://www.youtube.com/watch?v=G2bRvseoFOo, cit. 15. 2. 2014.

5

Powell Peralta, Public Domain. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=-NdKBIPZizU, cit. 15.

2. 2014. 6

Powell Peralta, Propaganda. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=zWm-SUDIpY0, cit. 15. 2.

2014. 7

Powell Peralta, Future Primitive. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=zx39hh-G_t0, cit. 15.

2. 2014. 8

Powell Peralta, The Search for Animal Chin. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Q8c_qpX6c0A, cit. 15. 2. 2014. 9

Santa Cruz, Streets on fire. Dostupné z: www.youtube.com/watch?v=bal21rPEt2E, cit. 15. 2. 2014.

10

Rolling Throught the Decades. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=gJkLsvnMliw, cit. 15. 2.

2014. 11

Tohle není Kalifornie. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/312498-tohle-neni-kalifornie/, cit. 15. 2. 2014.

4

Dále jsem jako zdroj informací využil internetové stránky české asociace skateboard slalomu, www.sk8slalom.cz, kde jsou zveřejněny PDF soubory s dobovými výstřižky z novin. Tyto informace jsem využil k hlubšímu seznámení se s problematikou a také k přípravě rozhovorů. Jako zdroj inspirace mi posloužil i článek An Ethnographic Study of Skateboard Culture,12 který se věnuje společenské organizaci a dalším atributům skateboardové subkultury.

Problematiky skateboardové komunity v Brně se dotkla již Jiřina Kosíková v publikaci „Rajče na útěku“ v kapitole, „Jak se někteří oblékají.“13 V práci vychází z terénních výzkumů realizovaných na konci 90. let a nabízí tak pohled na jednu z etap vývoje oděvu skateboardistů. Vychází spíše z výpovědí respondentů, kteří z komunity skateboardistů nepocházejí a některé teze jsou dle mého názoru nepřesné. Nicméně kultura skateboardistů se neustále vyvíjí, což se týká v neposlední řadě i oděvu. Domnívám se také, že daná problematika je také o něco složitější a rozsáhlejší. Mimo to jsem vyhledal i literaturu, zahrnující subkultury mládeže, městské a sportovní subkultury obecně, které mi pomohly získat představu zejména o tom, na které jevy se zaměřit. Podmětná například byla publikace „Subkultury mládeže,“14 která se věnuje subkulturám,

které

skateboardovou

subkulturu

ovlivnily,

například

punkery.

„Sociologické problémy sportu“15 obsahují i informace o skateboardové subkultuře, zejména potom systém hodnot, který je pro ni typický. Skateboardové subkultuře, ale i hip hopu, punku a dalším městským subkulturám jsou věnovány i samostatné kapitoly v publikaci „Kmeny, Současné městské subkultury.“16

12

Moore, L.: An Ethnographic Study of Skateboard Culture. Dostupné z: http://thesportjournal.org/article/an-ethnographic-study-of-the-skateboarding-culture/, cit. 12. 2. 2014. 13

Kosíková, Jiřina: Jak se někteří oblékají. In: Pospíšilová, Jana: Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami. Brno: Etnologický ústav AV ČR, 2003, ISBN 80-7239-146-1. 14

Smolík, Josef: Subkultury mládeže, Uvedení do problematiky, Praha: Grada, 2010, ISBN 9788024729077. 15

Sekot, Aleš: Sociologické problémy sportu. Praha: Grada, 2008, ISBN 9788024725628.

16

518, Vladimír, Veselý, Karel: Kmeny, Současné městské subkultury: Praha: Bigg Boss a Ynachi, Praha, 2011, ISBN 978-80-903973-2-3.

5

Dále jsem vyhledal práce, které nepřímo souvisely se skateboardovou subkulturou, týkaly se například street artu, jako například „Městské subkultury Mládeže.“17Jevy ovlivňující vznik neobvyklých životních stylů jsou zmíněny v publikaci „Sociologie životního stylu.“18

17

Bäumlová, Barbora. Městské subkultury Mládeže. 2005, Bakalářská práce.

18

Dufková, J., Urban L., Dubský J.: Sociologie životního stylu, Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, ISBN 978807380-123-6.

6

3. METODY V prvé řadě si musíme uvědomit, že tato subkultura se neustále vyvíjí, některé jevy zanikají, jiné vznikají, některé provázejí tuto subkulturu již od jejího vzniku. Při terénním výzkumu v mnoha subkulturách a hnutích, ať už se jedná o skateboardisty, skinheady, či jakoukoliv jinou specifickou a uzavřenější skupinu lidí, si badatel musí uvědomit svoji pozici a získat důvěru dotazovaných osob. Tomu musí přizpůsobit svůj verbální projev, systém kladení otázek, jejich charakter a v mnoha případech i svůj zevnějšek. Zejména členové skupin, které jsou nějakým způsobem kontroverzní, nebo se nacházejí na hranici zákona, jsou k cizím lidem nedůvěřiví a osoba etnologa, nebo jakéhokoliv jiného výzkumníka s diktafonem nebo poznámkovým blokem, by vyvolala odmítavou reakci a mohla by znamenat definitivní ztrátu možnosti přístupu k této komunitě pro daného vědce. Dle mého názoru musí mít badatel, pouštějící se do výzkumu specifických subkultur a hnutí, určitý vztah k této problematice, přistupovat k ní však nestranně, ale měl by také disponovat určitým citem a pochopením danné komunity, na základě čeho usoudí, co si může, nebo naopak nemůže k respondentům dovolit, jakým způsobem s nimi jednat a přizpůsobit tak své vystupování. Takové problémy jsem však s komunitou skateboardistů neměl, neboť jsou mi její atributy víceméně vlastní. Se spoustou svých respondentů udržuji kontakty již několik let. Proto jsem se při samotném výzkumu cítil většinou přirozeně a uvolněně, což mi pomohlo i v získávání informací. K výzkumu bych chtěl využít zejména rozhovory s pamětníky a dalšími členy této komunity, abych získal co nejvíce autentický pohled na danou problematiku. K tomuto tématu vznikl v českém prostředí jen malý počet relevantní literatury, nicméně již existující literatura nabízí spoustu užitečných informací. Také bych chtěl použít periodika a ostatní druhy tiskovin, které skateboardová komunita v minulosti vydávala, či stále vydává. V neposlední řadě budu také do jisté míry vycházet z vlastní autopsie, neboť se v prostředí skateboardové komunity pohybuji již více než deset let, stále v ní aktivně působím a dlouhodobě se zúčastňuji skateboardových soutěží a srazů. Také jsem v neustálém kontaktu s ostatními příslušníky skateboardové komunity.

7

Během této doby jsem si utvořil poměrně ucelený pohled na jednotlivé atributy skateboardové komunity, například z hlediska jazyku, oděvu, sociálních vazeb, estetického cítění, či případné souvislosti, sympatie a antipatie vůči jiným subkulturám. Během této doby jsem také získal kontakty na významné osobnosti a pamětníky této komunity. Pro správné a objektivní provedení mého výzkumu však považuji za nutné se umět od této komunity lidí a životního stylu v určitých situacích odprostit a uvědomit si, na co se zaměřit. Spousta věcí a jevů mi totiž mohou připadat logické a jako samozřejmost, ale pro kohokoliv mimo tuto komunitu by také mohly vypadat zajímavě, nebo také nepochopitelně. Proto si musím dát pozor, abych nepřehlížel důležité skutečnosti. Za výhodu naopak považuji to, že mám o dané problematice určitý přehled, zahrnující například i důležité roky a data. Tyto informace bych chtěl ale nějakým způsobem ověřit a podložit. Proto jsem se rozhodl použít i zahraniční literaturu, týkající se skateboardové subkultury, kde jsou tyto informace zmíněny, abych si je případně ověřil, či opravil. K tomuto účelu mi velmi dobře posloužila publikace s názvem „Skateboarding, Space and the City, Architecture, and the Body,“19 která vedle problematiky konstrukce skateboardu a překážek, obsahuje také kapitoly o historickém vývoji skateboardingu i atributech skateboardové subkultury. Bohužel i zahraniční publikace se v některých datech, zejména v období samotného vzniku skateboardingu v USA, rozcházejí. Nicméně v minulosti jsem měl možnost získat například prostřednictvím různých reportáží, článků a resumé výstav, které v USA probíhají, představu o historii skateboardingu. Ty mi pomohly se v této problematice zorientovat. Terénní výzkum budu provádět zejména v Brně, které bylo jedním z prvních měst, kde se skateboardisté v 70. letech objevili. Dále potom v Poličce, neboť v tomto městě má skateboarding dlouhou tradici, trvající přibližně čtyřicet let a žije zde mnoho pamětníků a aktivních skateboardistů. Skateboarding je zde dle mého názoru více, než v jiných městech v České republice mezigenerační záležitostí, která ovlivňuje celé rodiny.

19

Borden, Iain: Skateboarding, Space and the City, Architecture and the Body. Oxford: Berg, 2001, ISBN 185973488x.

8

Před přípravou rozhovorů jsem využil metodologickou příručku „Kvalitativní výzkum, Základní teorie, metody a aplikace.“20 Rozhovory budu provádět nejčastěji v autentickém prostředí skateparků, skateboardových srazů a dalších míst formou volných interview s respondenty více věkových skupin. Při výběru respondentů jsem se zaměřil na kompetentní a uznávané osoby, jak pamětníky, tak příslušníky mladé generace. Výpovědi chci uvádět v původním znění, bez stylistických a gramatických úprav. Při svém výzkumu využiji také vizuální analýzy fotografií, filmového materiálu, jak z českého, tak zahraničního prostředí. Mnohé dobové fotografie a odkazy na filmový materiál jsem získal přímo od respondentů. Tyto materiály mají totiž vysokou vypovídající hodnotu. Ačkoliv komunita skateboardistů není nijak limitována věkem, dokonce v ní stále aktivně působí lidé, kteří stáli u jejího vzniku v 70. a 80. letech 20. století, budu k ní přistupovat, jako k subkultuře mládeže, neboť naprostá většina jejich členů přišla poprvé do kontaktu se skateboardingem právě v dětství, nebo v období dospívání. Z hlediska věku je možné komunitu skateboardistů dál rozdělit do několika kategorií, jako například děti, dospívající mládež, adolescenti, dospělí. Každá z těchto věkových skupin nějakým způsobem ovlivňuje komunitu skateboardistů jako celek, liší se však v některých ohledech.

20

Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum, Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2012, ISBN

9788026202196.

9

4. HISTORICKÝ VÝVOJ 4.1 Historický vývoj v zahraničí Jestliže chceme pochopit vývoj skateboardové subkultury na našem území, musíme znát i její vývoj v zahraničí, neboť zahraniční skateboardová scéna měla na české skateboardisty vliv a vytváření české, respektive československé skateboardové komunity vychází z velké části také z napodobování a přejímání znaků skateboardové subkultury v zahraničí. Proto chci zde nejprve zmínit vznik skateboardingu samotného, vytváření specifického životního stylu a samozřejmě i subkultury samotné. Tato subkultura vznikla v USA, odkud se také šířila do celého světa. Když do tehdejšího Československa dorazily první informace o skateboardingu, existovala už určitá mezinárodně známá představa, jak by měl skateboardista vypadat a také, jak by se měl chovat. Na druhou stranu si však musíme uvědomit jisté politické a historické souvislosti, které vznik, vývoj a celkový ráz skateboardové komunity v Československu také ovlivnily. Československá skateboardová komunita se těm zahraničním začala více podobat de facto až na začátku 90. let 20. století. Myšlenka vytvořit desku s pohyblivými podvozky a kolečky se podle všeho poprvé objevila již ve 40. letech 20. století v komunitě kalifornských surfařů, kteří hledali nějakou alternativu surfingu ve dnech, kdy nejsou pro tuto aktivitu vhodné povětrnostní podmínky. Výroba vybavení spočívala v rozmontování tzv. truckové brusle, což je kolečková brusle, mající dva podvozky a dva páry kol, tvořící dvě souběžné řady. Tyto podvozky s koly se potom připevnily k dřevěné desce, nebo surfu. S podobným postupem výroby se setkáváme i v 70. letech v Československu. Této aktivitě se nejprve říkalo sidewalk surfing a byla výhradně součástí surfařské komunity v Kalifornii.21 Ke konci 50. let se toto sportovní náčiní začalo průmyslově vyrábět pod názvem skateboard. Jízda však byla značně obtížná, zejména proto, že se používala kola z pálené hlíny, nebo oceli.22 Na počátku 60. let se uskutečňovaly první soutěže ve skateboardingu, což

napomáhalo

k jeho

vymezování

jako

samostatného

sportovního

odvětví.

21

Borden, Iain: Skateboarding, Space and the City, Architecture and the Body. Oxford: Berg, 2001, ISBN 185973488x. 22

Borden, Iain: Skateboarding, Space and the City, Architecture and the Body. Oxford: Berg, 2001, ISBN 185973488x.

10

Skateboarding byl do jisté míry stále záležitostí surfařské komunity, která je sama o sobě poměrně specifická. Stále tedy sloužil i jako alternativa surfingu za nepřízně počasí, nicméně již oslovoval lidi mimo surfařskou komunitu. Tomu odpovídal i styl jízdy, kterým se jezdci snažili pokud možno autenticky napodobit pohyby při surfingu. Nejpopulárnějšími soutěžními disciplínami byly různé varianty slalomu, skok do dálky, kdy jezdec přeskakoval z jednoho skateboardu na druhý a skok do výšky, při kterém se jezdec odrazil od skateboardu a po přeskočení laťky na něj opět dopadl a také freestyle, tedy triková jízda na rovné ploše, hodnocená rozhodčími, podobně jako např. při krasobruslení. Zlom nastal v 70. letech 20. století, kdy se skateboarding definitivně vymezil jako samostatné sportovní odvětví a získal popularitu nejen v USA, ale také například v Brazílii, Austrálii, Kanadě a západní Evropě. Zprávy o něm začaly také pozvolna pronikat do socialistických států včetně Československa. K popularizaci skateboardingu přispělo zejména to, že se od roku 1975 na výrobu kol začal používat nový materiál, polyuretan. To umožňovalo agresivnější jízdu, využití širšího spektra terénu a skateboarding se tak více dostával do prostředí ulic. Skateboardisté z kalifornského Dogtownu, kteří si říkali Z-boys, začali k jízdě využívat vypuštěné bazény na zahradách, kam se často za tímto účelem vloupali. Tyto bazény měly plynulý přechod mezi dnem a stěnami, což umožňovalo na ně najíždět a jezdit tak po stěně kolmo. Tím se ze skateboardingu stal vlastně extrémní sport a také díky práci fotografa Craiga Stecyka získal publicitu, stal se žádaným a začal přitahovat mladé lidi z nejrůznějších sociálních poměrů. Začala se také formovat specifická skupina lidí, která postupně získávala znaky subkultury. Tato komunita byla ovlivněna rockovou hudbou a následně také punkovým hnutím a to podporovalo rebelující charakter skateboardové komunity jako celku. Mimo to se zde také začal skateboarding rozvíjet jako profesionální sport. Profesionální skateboardisté, zaměstnáváni firmami vyrábějícími skateboardové vybavení, byli vysíláni do celého světa za účelem propagace a zvýšení odbytu zboží těchto firem. Tito profesionální skateboardisté později navštěvovali i Československo. Započala také stavba veřejně přístupných drah, tzv. skateparků, které také napomohly šíření skateboardingu a to nejen v USA, ale všude, kde skateboarding získával na popularitě. V první polovině 80. let však zájem o skateboarding klesal, spousta skateparků byla zavřena. 11

Skateboarding byl ještě více propojen s punkovým hnutím, které ho ovlivnilo zejména v hudební, ale i výtvarné stránce a bezesporu v oděvu. Ve skateboardové komunitě je dodnes patrné, že byla ovlivněna i myšlenkami a ideály punkového hnutí, což dokazují hesla jako například „skate and destroy,“ „skateboard anarchy,“ „skate or die“ a další“. Začala ovšem nastupovat nová generace talentovaných skateboardistů, kteří vynikali především v jízdě na U-rampách, kde předváděli vysoké a technicky náročné skoky. Zájem o skateboarding začal opět stoupat a začal se měnit i charakter skateboardového vybavení.23 Tvary desek byly rozmanité a často odpovídaly požadavkům jezdce, který je vytvořil. Mimo to se vytváření designů na spodní straně desky stalo činností často vyžadující práci profesionálního výtvarníka. Některé tyto motivy se staly slavnými a z mnohých tvůrců těchto desek se stali všeobecně uznávaní umělci tvořící obrazy, které vystavují v galeriích. Skateboardisté se také začali stále více vymezovat svým oděvem, slangem, ale i vytvářením pevných sociálních vazeb a určitým vzorcem chování, čemuž se blíže věnuji v následujících kapitolách. Rozvíjet se také začal tzv. street skateboarding, tedy využívání terénu a architektonických prvků přímo na ulicích. K tomu přispělo využití triku, zvaného „olie,“ při kterém je možné vyskočit za prudkého sešlápnutí zadní části skateboardu a odrazu bez použití odrazové rampy. Vznikla tak zcela nová disciplína, která skateboardovou komunitu ve velké míře ovlivnila. V 90. letech došlo k podstatným změnám v charakteru vybavení, ale i v tom, že skateboarding začal ovlivňovat hip hop, což se projevilo zásadním způsobem zejména na oděvu, ale i slangu, společenské organizaci a celkovému přístupu ke skateboardingu.

23

Borden, Iain: Skateboarding, Space and the City, Architecture and the Body. Oxford: Berg, 2001, ISBN 185973488x.

12

4.2 Historický vývoj na našem území První informace o skateboardingu se v Československu objevují v 2. polovině 70. let 20. století., přesněji kolem roku 1976, skrze fotografie a články v kulturně-osvětových časopisech, nebo svědectví příbuzných, či lidí, kteří měli možnost vycestovat do zahraničí. O skateboarding projevili zájem zejména mladí lidé a studenti. „U mě byl ten startovací moment, že naši kupovali časopis Květy, tenkrát takovej týdeník, myslím, že vychází ještě dneska a tam prostě, to vidím jak včera... To byl nějakej ročník 78 a bylo to někdy na jaře... Na celou stránku tam vyšel článek o skateboardingu v Kalifornii a vůbec v Americe, jak se jezdí a na Floridě. Ne v Kalifornii, na Floridě a tam nějakej kořeň v nějakým bazénu na zadních kolečkách a to jsem v životě neviděl...“24 Prvními skateboardisty byli z velké části sportovci, nesouhlasící s uniformitou a vůbec lidé, kteří tímto způsobem projevili zájem o něco nového, neznámého a alternativního. Během několika let se zde zformovalo něco podobného, jako v ostatních zemích, tedy specifická komunita lidí, která se v jistých ohledech liší od běžných společenských standardů. V socialistickém státě však nebylo možné, aby zde skateboardová komunita fungovala svébytně, jako tomu bylo jinde, ale musela zde vzniknout iniciativa oficiálních zájmových spolků. V období socializmu tu tedy vznikla velmi dobře organizovaná a propracovaná síť, která často v západních zemích neměla obdoby. Skateboardové vybavení nebylo možné v Československu získat, proto si první vybavení skateboardisté vyráběli sami, většinou rozebráním kolečkové brusle a jejím připevněním k dřevěné desce, tedy podobným způsobem, jako tomu bylo u prvních skateboardistů v USA. V českém prostředí to byla také záležitost domácích kutilů, kdy při výrobě skateboardů často asistovali zruční členové rodiny, či přátelé.

24

Houdek, Karel (nar. 1963), Brno, Jeden z prvních skateboardistů v Brně, velmi uznávaný a ceněný ostatními skateboardisty, cit. 22. 2. 2014.

13

„Někdy v roce sedmdesát šest, nebo sedm, to jsem byl na průmyslovce a v ABC vyšel poprvé nějakej plánek, nebo... No byl to plánek na půl stránky, obrázek, jak ten skateboard principielně funguje, jak zatáčí. Protože už obrázky předtím se různě vyskytovaly, že se na tom dá jezdit jako na asfaltu, ale podle toho návodu jsem to já poprvé udělal. Byly to "treky" sice stejný jak teďka, ale byly ze železa, co se dalo svařit a na tom jsme tenkrát začali jezdit.“25 Kola se vyráběla nejrůznějšími technikami a způsoby, které byly často velmi originální. Většinou šlo o kola vysoustružená z hliníku, silonu, nebo jiného pevného materiálu, na která byla připevněna vrstva pryže, kus zahradní hadice atd. Jeden z mých respondentů mi také sdělil, že se pokoušel kola vyrobit svařením dvou hokejových puků a jejich následným soustružením. „Zkoušel jsem shánět kolečka prostě jiný, nebo z lepšího materiálu a pokračovalo to tak, že prostě jsem donutil otce, kterej dělal ve Zbrojovce, aby mi udělal kolečka z hliníku...“26 Desky byly vyráběny z nejrůznějších materiálů, nejčastěji to byly různé překližky a dřevěné desky užívané na stavbách, z těch se potom vyříznul požadovaný tvar. Později si někteří skateboardisté sami vyráběli lisy a formy pro výrobu skateboardových desek. Výzdobu spodní strany desek si skateboardisté tvořili sami a snažili se tak napodobit zahraniční skateboardisty s designovanými deskami, díky čemuž ale vznikaly zcela individuální výtvory. Vrchní strana byla upravována například přilepením smirkového papíru, aby nohy na desce lépe držely. I když zručnost skateboardistů, vyrábějících vybavení podomácku byla vysoká, brzy vznikla potřeba získávat profesionální vybavení ze zahraničí. Nejnutnější bylo získat především polyuretanová kola, protože byla vybavením, které si skateboardisté nedokázali sami vyrobit.

25

Škrabal, Ivo, Polička, Jeden z vůbec prvních skateboardistů v Československu, Výrobce skateboardových desek, cit. 5. 4. 2014. 26

Houdek, Karel (nar. 1963), Brno, Jeden z prvních skateboardistů v Brně, velmi uznávaný a ceněný ostatními skateboardisty, cit. 22. 2. 2014.

14

Vznikla zde proto síť lidí s kontakty, nebo rodinnými příslušníky v západních zemích, především v NSR, kteří byli schopni zajistit objednávky a dodání skateboardového vybavení. Kola však byla velmi drahá, v průměru 1800 korun za jednu sadu, což bylo v porovnání s tehdejší průměrnou měsíční mzdou finančně velmi náročné. Získat vybavení ze zahraničí bylo nezbytné pro sebezdokonalování a kvalitní provozování skateboardingu. V komunitě skateboardistů také do jisté míry existovala jistá míra solidarity,

více,

než

je

tomu

dnes.

Zaznamenal

jsem

například

příběh

o skateboardistovi z Brna, který při jízdě stopem potkal ženu z Rakouska, které si stěžoval na to, že v Československu není možné sehnat skateboardová kolečka. Nějaký čas po této události přišla tomuto skateboardistovi z Rakouska sada koleček, které však nevyužil jen on, ale půjčoval je i ostatním brněnským skateboardistům. Tato žena tak velkou měrou přispěla k rozvoji brněnské skateboardové scény, zřejmě aniž by si to uvědomila. Vzájemné půjčování vybavení, výměnný obchod, výpomoc a obdarovávání mělo všeobecně velký vliv na rozvoj skateboardingu v Československu. Samozřejmě zde byly i případy, kdy skateboard někdo dostal například od příbuzných ze zahraničí, to bylo ale ojedinělé. V průběhu 80. let započala výroba Československých skateboardů, zvaných Esarol a tzv. skateboardů flamengo. Tyto skateboardy však byly pro jízdu nevhodné, díky nim ale vzrostl v Československu zájem o skateboarding, kvůli jejich dostupnosti a přijatelné ceně. U spousty lidí byly tyto skateboardy právě prvním kontaktem se skateboardingem a podmětem pro shánění kvalitnějšího vybavení ze zahraničí a dalšího rozvoje. Další možností, jak sehnat vybavení, byly časté návštěvy profesionálních skateboardistů ze zahraničí na závodech, exhibicích, nebo Summercampu Prachatice, kteří si před návštěvou Československa přibalili o něco více vybavení a také oblečení, které potom předali zdejším skateboardistům. Domů se potom vraceli s podstatně menším obsahem zavazadel. „Určitě nám vždycky dávali, nechávali tady... Přivezli si kolečka a nechávali... Já si myslím, že ani si za to nenechávali platit. Že hodně tady nechávali třeba kola, ale spíš třeba Martinovi (Martin Kopecký), nebo Potúčkovi, kterej to posílal dál.“27

27

Škrabal, Ivo, Polička, Jeden z vůbec prvních skateboardistů v Československu, Výrobce skateboardových desek, cit. 5. 4. 2014.

15

Někteří se také snažili formou korespondence kontaktovat zahraniční výrobce, za účelem získat od nich vybavení. Důležité bylo navázat nějaké kontakty s ostatními zájemci o skateboarding v okolí. To bylo mimo jiné i nezbytné pro získávání informací, bez kterých v podstatě nebylo možné se skateboardingem začít. Tímto se začaly utvářet vazby, ze kterých postupem času vznikala budoucí skateboardová subkultura. Již v této době započala v některých městech, zejména v Praze, Brně a Poličce stavba skateboardových ramp. První rampa v Československu vznikla v Praze u strahovského stadionu. V Brně vznikly kolem roku 1980 dvě první skateboardové rampy, první na ulici Merhautova a druhá v Žabovřeskách. Tyto rampy se staly prostředím, kde se skateboardisté setkávali, ale také místy, kde se pořádaly i různé exhibice, zejména rampa na ulici Merhautova a lidé tak díky tomu přicházeli mnohdy poprvé do kontaktu se skateboardingem, což napomohlo jeho popularizaci. Jedna z prvních skateboardových ramp vznikla také v Březinách, nedaleko Poličky. Rampa se nacházela v lese a stala se místem, tradičních setkání, kam se skateboardisté sjížděli, tábořili zde i několik dní. „Když mně bylo 18., tak jsem od otce dostal štus prken a z toho jsme si v takovým údolíčku u řeky Svratky postavili stěnu a pak jsme to ještě rozšířili na účko. Bylo to všecko na trávě, takže jsme i nájezd měli na kůlech, jakoby vyvýšenej a všecko to bylo pokrytý linoleem, ono to moc nejelo, ale zas to bylo jako z kopce, takže sranda tam byla. Kolem se rozestavěly stany a dělali jsme tam takový první summercampy. Tenkrát se tomu tak neříkalo, se tomu říkalo pařba, ale bylo to něco podobnýho.“28 Tyto rampy nevznikaly z iniciativy státu, jak tomu bylo často v západních zemích, nebo jak je tomu v České republice dnes, ale byly stavěny přímo skateboardisty na vlastní náklady, třeba i bez patřičných povolení. Často byl použit přebytečný materiál ze staveb. Typickým příkladem byla rampa v Brně-Bohunicích, která vznikla výhradně z materiálu pocházejícího z nedalekého staveniště. Kolem každé z těchto ramp se dle výpovědi mých respondentů utvořily skupiny skateboardistů, kteří na nich nejčastěji jezdili.

28

Škrabal, Ivo, Polička, Jeden z vůbec prvních skateboardistů v Československu, Výrobce skateboardových desek, cit. 5. 4. 2014.

16

Od kontaktů v zahraničí se k nám dostávaly i výtisky zahraničních skateboardových časopisů, zejména „Trasher“ a „Skateboarder,“ které obsahovaly fotografie, rozhovory s profesionálními skateboardisty, reklamy, objednávkové formuláře a další informace, podstatné pro rozvíjení skateboardingu u nás. Tyto tiskoviny byly velmi ceněné a užitečné. Dále se do Československa touto cestou dostaly i videokazety, obsahující skateboardové filmy točené skateboardovými firmami, jako například filmy z produkce „The Bones Brigade,“ „Santa Cruz“ a jiné. Brzy se začaly rozšiřovat kopie těchto videokazet a skateboardisté se tak začali scházet u těch, kteří měli doma videopřehrávač. Díky těmto videokazetám si začali osvojovat styl jízdy, triky, ale i oděv a vzhled zahraničních skateboardistů. V sedmdesátých letech, kdy se skateboardová komunita v tehdejším Československu začala formovat, vznikla téměř okamžitě potřeba organizace závodů a jiných akcí, spojených s propagací tohoto sportu. První mistrovství ČSSR se uskutečnilo již v roce 1979. V závislosti na tehdejší politické situaci se veškerá činnost, spojená se skateboardingem musela provádět v rámci SSM. Vznikaly tak sportovní oddíly, které začaly pořádat různé akce a závody, jejichž počet postupem času rostl. Těchto oddílů bylo v Československu několik, podle dostupných údajů zřejmě 11 a fungovaly v rámci tělovýchovných jednot. V komunitě skateboardistů se vyskytovali lidé disponující organizačními schopnostmi, například Miroslav Bartoš, Martin Kopecký, Roman Hanzlíček, Ivo Škrabal a další. Všechny závody a jiné akce se domlouvaly nejčastěji zasíláním korespondenčních lístků. Na většině závodů a akcí se také na závěr přímo veřejně ohlásilo, kdy a kde bude příští akce. „Jezdilo se po závodech všude po republice, protože stejní takoví nadšenci se vyskytovali... Hlavně první byli ve Varech a v Praze, protože tam to byl blízko k Německu a potom byla města Olomouc a Brno, Třinec myslím, Plzeň a Žacléř. A začali jsme se tak nějak tenkrát domlouvat korespondenčníma lístkama a začli jsme dělat závody a jezdili jsme po různých městech, takže to byly takový party. Telefony už byly, ale pevný, ale víceméně o těch závodech se vždycky rozesílaly koresponďáky za padesátník a tím jsme se domlouvali, kdy a kde se sejdem.“29

29

Škrabal, Ivo, Polička, Jeden z vůbec prvních skateboardistů v Československu, Výrobce skateboardových desek, cit. 5. 4. 2014.

17

V Prachaticích se například pořádal v roce 1985 první skateboardový tréninkový tábor, později známý jako Summercamp Prachatice, kterého se každoročně účastnili i zahraniční skateboardisté, a který se stal v průběhu několika desetiletí tradiční příležitostí k setkávání skateboardistů. Stala se z něj akce, která neztratila na oblibě ani po roce 1989. Náplní této akce však nebyl pouze skateboarding, ale i živá vystoupení převážně rockových a punkrockových kapel. „Tam to bylo od začátku, ty punkový kapely. Tam to bylo takový spojený... Vždycty to bylo, ten Summercamp týden. To znamená, že pro ně nějakou tu kulturu museli... Takže tam třeba ten Grabke i s tou kapelou tam hráli takový věci, že to bylo od začátku, jako ty punkový kapely a tak pozvaný. Každej večer se tam něco muselo jakoby dít.“30 Během 80. let rostly možnosti vycestovat na závody v zahraničí, neboť si představitelé SSM a jiných státních orgánů začali uvědomovat, že mnoho českých skateboardistů je schopno kvalitně reprezentovat ve skateboardingu Československo, jako socialistický stát, byť šlo o sport, pocházející ze západu. To ale neznamená, že tyto možnosti měl každý schopný skateboardista. Českoslovenští skateboardisté tak v průběhu 80. let začali dosahovat takových jezdeckých kvalit, že mohli na soutěžích konkurovat v některých disciplínách i zahraničním skateboardistům. Zde patří velké zásluhy zejména Martinu Kopeckému, který působil v SSM, kde vzniklo oddělení netradičních sportů, mezi které spadal i skateboarding. V rámci toho byl schopen získat některým skateboardistům výjezdní doložky a umožnit jim tak účast i na zahraničních závodech, například v roce 1987 ve Vancouveru, kde reprezentovali ČSSR. Přišel také na efektivní způsob, jak mohli skateboardisté vycestovat za použití tzv. „bílých karet,“ tedy formulářů obsahující pozvání ze zahraničí a prohlášení o tom, že se zde o pozvané osoby hostitel postará i po finanční stránce. Díky tomu tak mohli někteří skateboardisté cestovat do zahraničí. Na těchto zahraničních závodech opět docházelo k předávání vybavení a informací. Někteří skateboardisté také využili příležitosti a emigrovali, většina se však vracela zpět do Československa, aby neznemožnili získat podobné šance vycestovat ostatním a také z určité solidarity k Martinu Kopeckému, jehož práce a úsilí si vážili.

30

Škrabalová, Renata (nar. 1963), Polička, trenérka skateboard slalomu v Poličce, mistryně České republiky ve skateboard Slalomu, cit. 5. 4. 2014.

18

Martin Kopecký byl pro rozvoj skateboardingu v Československu velmi důležitý. Vydával vůbec první skateboardový časopis u nás, „Smyk.“ Tento časopis vycházel již v 80. letech a napomáhal k informování skateboardistů o dění na československé skateboardové scéně. Tento časopis jsem měl možnost použít při svém bádání a stal se pro mě velmi užitečným zdrojem, mnohdy překvapivých informací. Zajímavé je, že obsahoval i formu reklamy. Několik mezinárodních závodů se uskutečnilo i v Československu. Na podzim roku 1987 se v Brně pořádala v hale Rondo akce zvaná Czechoslovak skateboard open, která byla pojata jako celoevropský závod ve všech tehdejších disciplínách. Objevili se na ní účastníci z mnoha evropských zemí, včetně zemí bývalého východního bloku. Jezdci z NDR, již byli v Československu víceméně známí, přijeli však i skateboardisté z Bulharska, o kterých do té doby nikdo neslyšel. Na tuto akci potom o rok později, tedy v roce 1988 navázalo Euroskate, tedy mistrovství Evropy ve skateboardingu pořádané v Praze. Zde se zase objevili skateboardisté ze Sovětského svazu. Od respondentů jsem se dozvěděl, že na skateboardových závodech vždy hrála punkrocková hudba, například Sex pistols, nebo Dead Kenedys, přičemž tyto závody většinou sledovalo velké množství lidí, včetně široké veřejnosti. Také mi bylo sděleno, že k punku se v té době ve větší, či menší míře hlásila drtivá většina tehdejších skateboardistů, to souvisí i s navštěvováním punkrockových koncertů a přejímáním některých atributů punkového hnutí. Po roce 1990 se celkový ráz skateboardové komunity změnil. Původní generace skateboardistů postupně utlumovala své aktivity, až nakonec ustoupila nové generaci. Ta se začala postupně více podobat svým rázem té zahraniční. Díky uvolnění politické situace zde byly zakládány první specializované prodejny, tedy skateshopy, často za jejich vznikem stáli právě příslušníci původní skateboardové komunity.

19

V roce 2006 se uskutečnila v Prachaticích akce s názvem Stará kolena určená právě pro skateboardisty, kteří stáli v 70. a 80. letech u zrodu československé skateboardové komunity. Tím se obnovily původní vazby a začaly se organizovat závody, zejména ve slalomu. Generace skateboardistů, která se zrodila po roce 1989, měla v první řadě umožněn přístup k informacím o skateboardingu a vybavení. Změnil se styl ježdění, vybavení a preferované disciplíny. V 90. letech také vznikaly první české oficiální časopisy, které se věnovaly skateboardingu a snowboardingu současně, například „Board,“ či „Free Magazine.“ Během této doby také docházelo k menším, či větším změnám, jak ve sportovní a módní stránce skateboardingu, tak i v přístupu k němu. V posledních letech získává v České republice velkou popularitu tzv. longobarding, což je skateboard delší konstrukce, zahrnující několik disciplín, z nichž nejvýraznější je z laického pohledu asi sjezd, neboli tvz. „downhill skateboarding.“ Kolem tohoto sportu se vytvořila komunita, která původně zahrnovala malý počet lidí, ale během uplynulých tří let se jejich množství značně rozrostlo. Z hlediska skateboardové komunity jsou zajímaví tím, že si některé vybavení vyrábí podomácku, kvůli nedostatku na trhu a vysoké cenně. „Furt ještě jsou lidi, co si to nechtějí kupovat a snaží se to vytvořit sami právě.“31 Dnes je tento jev sice na ústupu, neboť zanikají i tyto problémy se sháněním vybavení, nicméně moment, kdy si longboardisté sami vyráběli desky a speciální rukavice připomínal

první

skateboardisty

v někdejším

Československu.

Tato

skupina

skateboardistů také prokazuje poměrně silnou snahu se sdružovat a budovat vzájemné vazby a to v rámci celé České republiky. Poměrně časté je zde vedle závodů a soutěží také pořádání nejrůznějších meetingů, hromadných srazů, workshopů a výstav.

31

Škrabalová, Renata (nar. 1963), Polička, trenérka skateboard slalomu v Poličce, mistryně České republiky ve skateboard Slalomu, cit. 5. 4. 2014.

20

5. ATRIBUTY SKATEBOARDOVÉ SUBKULTURY 5.1 Slang V publikaci Rajče na útěku, kapitole Jak se někteří oblékají, mě zaujala věta: „ K image Skatera patří kouření marihuany a slang plný anglických termínů pro skoky a technické prvky jízdy na skateboardu.“32 Slang skateboardistů vznikl z velké části přejímáním anglických termínů, které označují části skateboardu, technické prvky jízdy a způsob, jakým jsou prováděny, typy překážek, či jejich částí a mnohé další prvky pro skateboarding nezbytné a všeobecně známé pro skateboardisty po celém světě a slouží tak ke komunikaci mezi jednotlivými skateboardisty i za předpokladu, že hovoří odlišným jazykem. Vedle těchto výrazů však vznikají slova i počeštěním anglických výrazů, nebo také slova zcela česká. Anglické termíny pro prvky jízdy jsou důležitým aspektem pro definování jednotlivých triků a jsou tím pádem nezbytné. Vyjadřují například, kterou nohu jezdec při jízdě staví dopředu jako „regular,“ tedy jízda levou nohou vepředu a „goofy,“ pravou nohou vepředu, „mongo,“ neboli odrážení se přední nohou. Dále označují specifické triky. Například chycení prkna při skoku se nazývá „grab“ a je dále doplňováno příponami, podle ruky a části desky, kterou jezdec drží. Také mohou označovat různé rotace skateboardu kolem vlastní osy, jako například „kickflip,“ „heelflip,“ „shove it,“ které jsou pojmenovány podle směru a charakteru otáčení. Sklouznutí se deskou, například po zábradlí, či ostré hraně se nazývá „slide,“ sklouznutí po podvozcích „grind.“ Existují také triky, pojmenované po lidech, kteří je vymysleli, například olie, pojmenované po Alanu Gelfandovi, přezdívanému „Olie,“ či „Mctwist,“ pojmenovaný po Miku McGillovi. V českém prostředí se však i tyto názvy často počešťují jako například jezdit na „mongola,“ udělat „kino“ apod. Veřejné místo vhodné pro jízdu se označuje termínem „spot.“ Pro zmapování terénu při ježdění na ulici se také jednotlivé překážky označují slangovými termíny, jako například „rail,“ neboli zábradlí, „double set,“ dvojité schodiště, „hip“ označuje dvě šikmé plochy, setkávající se v úhlu devadesáti stupňů. S použitím těchto termínů je skateboardista schopen popsat veškerý terén, který ho obklopuje. 32

Kosíková, Jiřina: Jak se někteří oblékají. In: Pospíšilová, Jana: Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami. Brno: Etnologický ústav AV ČR, 2003, ISBN 80-7239-146-1 s. 224.

21

V podstatě se dá říct, že všechny slangové výrazy, jak pro triky, tak pro překážky, tvoří poměrně složitý systém, který si každý skateboardista osvojuje formou zkušenosti a komunikace s ostatními skateboardisty. Dále se používají slangové výrazy i pro samotný skateboard, který se označuje termíny jako „prkno,“ „fošna,“ atd. Skateboardisté si potom sami říkají „prknaři,“ „skateři,“ „skejťáci,“ „fošnami,“ „prkýnkáři.“ Existuje také zvláštní výraz pro jedince, kteří se skateboardingu věnují jen zdánlivě, skateboard nosí v ruce a vnímají ho spíše jako módní doplněk. Těmto lidem se říká „nosiči“ a toto označování bývá používáno negativně, dalo by se říct, jako nadávka. 5.2 Neverbální komunikace Ve skateboardové subkultuře se také setkáváme s různými prostředky neverbální komunikace. Při pozdravu, loučení, nebo představení používají skateboardisté specifický způsob podání ruky, při kterém plácnou pravými dlaněmi o sebe, pohybem k sobě je mírně otřou a zároveň zatnou v pěsti, kterými pak do sebe narazí. Při zvládnutí těžkého triku, zejména při jízdě v rampě, či „bowlu,“ dají přihlížející skateboardisté dotyčnému najevo svůj obdiv prudkými ranami skateboardem o zem, či hranu rampy. Také si různými gesty naznačují, kterým směrem hodlají v rámci skateparku jet, nebo zdali jim případně někdo nepřekáží. 5.3 Postoj k návykovým látkám Také bych chtěl navázat na citovanou větu v prvním odstavci této kapitoly o kouření marihuany a vyjádřit se k užívání narkotik a alkoholu ve skateboardové subkultuře. Není pochyb o tom, že užívání lehkýh drog, převážně marihuany se ve skateboardové komunitě vyskytuje, nemyslím si však, že jde o jeden z atributů skateboardové subkultury. Jde o to, že marihuna se vyskytuje také u hip hoperů, punkerů, snowboardistů, bikerů a dalších skupin, které skateboardovou subkulturu nějakým způsobem ovlivnili, či ovlivňují. Příležitostné pití alkoholu je častější spíše u skateboardistů, hlásících se více k punku, není to však pravidlem. Faktem je, že mezi skateboardisty jsou i abstinenti a lidé, kteří jakákoliv narkotika zcela odmítají, vždyť skateboarding je pro mnohé i soutěžní sport na vysoké úrovni a v těchto případech k němu přistupují vážně a zodpovědně. 22

V komunitě skateboardistů je poměrně časté také používání různých přezdívek, kterými jsou skateboardisté oslovováni ve společnosti ostatních skateboardistů. 5.4 Společenský život a festivita Mezi specifické spontánní společenské aktivity skateboardistů patří tzv. Game of S.K.A.T.E. Jedná se o hru, která vznikla v 80. letech 20. století v USA. Ačkoliv se tato hra původně hrála ve velkých U-rampách, v současné době se hraje nejčastěji na rovné zemi. Podstatou je opakování triků soupeřů. Za každý nepovedený trik získá hráč trestné písmeno, tedy nejdříve S, poté K atd. Hráč, který získá kompletní slovo, vypadává ze hry. Tato hra je populární na celém světě, slouží i k vzájemnému seznamování skateboardistů. Často se v této hře pořádají i soutěže, zejména v zimním období v různých klubech. Pro české prostředí je typické nahrazování původního S.K.A.T.E. českými slovy, zejména vulgarizmy. Skateborading je typický skupinovým cestováním za účelem navštěvování ideálních míst k ježdění. Skateboardisté také mezi sebou organizují neoficiální akce, jako například výlety do oblasti v okolí Nové Seninky na Jesenicku, kam příslušníci longboardové komunity jezdí čas od času ve větších skupinách o víkendech tábořit, aby zde mohli nerušeně sjíždět přilehlý kopec. Takových akcí probíhá v skateboardové subkultuře více. V Brně se také každý rok na začátku května uskuteční akce zvaná Brno May Days, což je setkání, zejména longoboardistů. Původně šlo o setkávání jen několika přátel, kteří byli průkopníci tohoto odvětví skateboardingu, brzy se však tato akce rozrostla, bezpochyby díky stoupající popularitě tohoto sportu. Dnes se jí účastní několik desítek lidí a každým rokem toto číslo roste. Nejde zde o závod, ale především o navazování, utužování a obnovování vazeb v rámci celé komunity. Toto setkání trvá tři dny a mimo jiné má svůj význam také v tom, že díky němu spousta začátečníků přijde poprvé do kontaktu s longboardovou komunitou a mnohdy se tak stanou její součástí. V rámci celé skateboardové komunity také existuje forma celosvětového svátku skateboardingu, zvaný „International go Skateboarding Day,“ slavený každý rok 21.6. Tento den je skateboardisty slaven celosvětově. Hlavní myšlenka spočívá v tom, že každý skateboardista by měl tento den vyjet na skateboardu.33

33

Kučera, Jaroslav: Go skateboarding day. Free magazíne 46, 2006, s. 98.

23

V jednotlivých městech jsou potom místními skateboardovými firmami, či spolky často organizovány formy oslav a doprovodných akcí. I v Brně se slavení tohoto dne udržuje, především díky jednomu brněnskému skateshopu, který každoročně celou akci organizuje. Tento jev je však poměrně čerstvý a proto ho ještě není možné označit za tradici. Nemůžeme proto zatím zcela bezpečně určit, jestli bude součástí skateboardové subkultury i v budoucích letech. Faktem ale je, že se International Go Skateboarding Day stává populární akcí, které se zúčastňují zástupci všech jednotlivých komunit, tedy jak longboardisté, tradiční skateboardisté, tak i skateboardoví pamětníci a slalomáři. Toto setkávání se stává důležitým pro skateboardovou subkulturu jako celek a všechny věkové kategorie, které zahrnuje. Typickým je také vytváření nejrůznějších videí a skateboardových filmů ze strany jak profesionálních týmů, tak amatérských crew. Mnohdy své videoprofily natáčejí i jednotlivci za účelem sebeprezentace a shánění sponzorů. Profesionální skateboardové filmy mají často slavnostní premiéry v jednotlivých českých městech. Většinou probíhají v hudebních klubech a jsou doprovázeny i různým doprovodným programem.

24

6. ZPŮSOB ORGANIZACE SKATEBOARDISTŮ V rámci skateboardové komunity existují různé organizace, občanská sdružení a spolky, které slouží především ke sdružování skateboardistů, pořádání závodů, exhibic, či jiných akcí, podpoře soutěžní skateboardové scény a v neposlední řadě zastupování skateboardistů a prosazování jejich zájmů. Těchto organizací, spolků a svazů je spousta, což je i důsledkem existence mnoha různých disciplín a subdisciplín skateboardingu. Jeden z elementů, který skateboardovou komunitu nepochybně ovlivňuje, jsou obchody s potřebami pro skateboarding, všeobecně nazývané „skateshopy.“ Tyto obchody totiž často podporují mladé a talentované skateboardisty, ať už finančním sponzoringem, slevami na zboží, nebo poskytnutím vybavení zcela zdarma. Umožňují jim v tomto ohledu také určitý růst v podobě získávání sponzoringu přímo od dodavatelských firem. Tento trend v českém prostředí existuje již od vzniku prvních skateshopů na počátku 90. let po vzoru západních zemí, kde už byl v té době skateboarding na profesionální úrovni běžný. „Mám větší možnost cestovat po Český republice, že můžu jezdit víc závodů, protože mně s tím finančně pomáhá, mám o hodně větší slevy na většinu sortimentu, shání mi zase další sponzory, takže se můžu dostat i do evropských týmů a tak…“34 „Skateshopy“ a společnosti, vyrábějící potřeby pro skateboarding také podporují pořádání nejrůznějších kulturních akcí, závodů a festivalů, které skateboarding propagují a přibližují ho širší veřejnosti. Ekonomická krize v roce 2008 však postihla i skateboardový trh a některé „skateshopy“ a firmy byly poznamenány finančními problémy, nebo dokonce zcela zanikly. Podpora se tak omezila a dokonce i závod světového poháru Mystic skate cup, který se každoročně pořádá už od roku 1993 na pražském ostrově Štvanice, a který má i podobu festivalu, se tím pádem dostal do problémů. Dnes se situace opět zlepšuje. Na podpoře brněnské skateboardové scény má v posledních letech velký podíl Tomáš Koudela, který intenzivně spolupracuje se Střediskem volného času Lužánky.

34

Žáček, Vojtěch (nar. 1999), Brno, Jeden z nejlepších juniorských jezdců v ČR, sponzorovaný několika firmami, cit. 1. 3. 2014.

25

V létě organizuje skateboardové campy pro mladé skateboardisty, což jsou vlastně skateboardové tábory s intenzivním tréninkem pod vedením instruktorů. Letos se přidal i camp pouze pro dívky, jelikož ženský skateboarding se stává také populárním. Pořádá také skateboardovou školu pro děti, která má za úkol ke skateboardingu hlavně přivést nové zájemce a naučit je základy jízdy. Mimo to se svými kolegy každoročně organizuje 21. června akce, spojené s „International go Skateboarding Day.“ Podílel se také na podpoře výrazných brněnských jezdců, kteří vytvářeli významná videa a skateboardové filmy. Jednou z dalších hlavních organizací, v současné době zaštiťující pořádání závodů, skateboardových škol, prosazování budování nových skateparků, ale například i spolupráci s dětskými domovy je „ČAS,“ tedy česká asociace skateboardingu. Co se týká longboardové komunity, která se začala vymezovat v posledních letech, vznikly dvě organizace. První z nich je „CGSA“ (Czech Gravity Sports Asociation). Ta si klade za cíl především pořádání sjezdových závodů, včetně dvou závodů světového poháru a zvyšování prestiže této disciplíny. Organizuje také ale i akce s názvem „Freeride,“ kdy zajistí legální uzavírku silnic, aby mohli jezdci legálně a bezpečně trénovat. Dále existuje „ClBA“ (česká longboardová asociace), která také pořádá a podporuje velké množství akcí. Česká asociace skateboard slalomu navazuje na tradici slalomu na skateboardu v českém prostředí, sdružuje také množství skateboardistů, kteří se skateboardingu věnují několik desítek let. Tato organizace je zajímavá zejména pro bádání o historii a vzniku skateboardové subkultury v někdejším Československu. Na akcích, které tato organizace pořádá, je možné se setkat s mnohými průkopníky a pamětníky skateboardingu, kteří jsou kvalitním a věrohodným zdrojem informací. I internetové stránky této organizace obsahují informace, články a dokumenty, týkající se historie skateboardingu, které jsou věrohodné, neboť je zde zveřejňují přímo lidé, kteří se těchto událostí účastnili a uvedené informace se jich také bezprostředně týkají. Trendem posledních několika let je práce různých skateboardových organizací s čím dál mladšími dětmi a snaha je seznámit se základy jízdy a poučit o bezpečnostních zásadách. Tato snaha nyní začíná přinášet pozitivní výsledky v podobě nové a talentované generace mladých skateboardistů. 26

Stále více také roste zájem o skateboarding ze strany dívek a žen. To je bezesporu následek popularity longboardingu, který je v mnoha případech méně náročný, než ostatní skateboardové disciplíny. Vznikají tak i výhradně ženské tréninkové campy, pod vedením instruktorů, seznamujících účastnice s tímto sportem. Ve skateboardové komunitě sice dochází nyní ke snahám o její unifikaci a zařazení mezi ostatní sportovní disciplíny, jako je tomu například u snowboardingu, i zde se však najde velké množství odpůrců těchto tendencí, kteří mají obavy o možnou ztrátu osobitého životního stylu, individuality a dalších rysů této subkultury. V dnešní době také vznikají diskuze o tom, zda by měl být skateboarding po vzoru snowboardingu zařazen do programu letní olympiády. Faktem však je, že to spousta skateboardistů ostře odmítá. Hodně skateboardistů se totiž vymezuje vůči konzumnímu stylu života a komerci. Individualita tohoto alternativního sportu se opakovaně projevila i v tom, že jeho vyznavači záměrně odmítají stát se součástí komercionalizovaného, zformalizovaného, výkonnostního a sponzory ovládaného sportovního odvětví. „Ve Spojených státech jsou tak známy případy, kdy organizované soutěže skateboardistů narušili někteří soutěžící tím, že si upevnili obráceně startovní čísla a předváděli ostentativně své individualizované kreace, aniž by se snažili překonat soupeře. Jejich diskvalifikace vedla k hromadnému protestu a ten následně k ukončení celé soutěže.“35 Je však nutné se zaměřit v rámci výzkumu skateboardové subkultury i na neoficiální spolky, menší skupiny a společenský život skateboardistů vůbec. Tyto jevy totiž mají velký vliv na celkový vývoj skateboardové subkultury jako takové. Skateboardisté tvoří menší skupiny lidí, kteří spolu nejčastěji chodí jezdit na skateboardu, ale tráví spolu celkově volný čas. Těmto skupinám se nejčastěji říká „crew,“ např. „Kunz crew,“ což je pojem, pocházející z hip hopového prostředí, proto označení crew není pravidlem. Někdy jsou tyto skupiny pojmenované po místě svého vzniku („kanalizace Havířov,“ „Poruba squat“). Poměrně novým trendem, který se v posledních letech rozmáhá hlavně v komunitě longboardistů jsou stránky na sociálních sítích, vázané k jednotlivým městům jako „Longboard Brno Crew,“ „Longboard Ostrava,“ „Longboarding Zlín,“ „Prague Longboard Crew.“ Dále existují i ryze ženské stránky jako „Longboard Brno Girls Crew,“ nebo „Czech Girls Longboarding.“ 35

Sekot, Aleš: Sociologické problémy sportu. Praha: Grada, 2008, s. 65 – 66.

27

Tyto stránky mají za cíl výměnu informací o závodech a jiných akcích, hledání nových spotů, rady začátečníkům i pokročilým ohledně jízdy, výběru vybavení, či v neposlední řadě také domlouvání společných jízd a organizování společenského a kulturního života v souvislosti s tímto sportem. Na sociálních sítích také probíhá mapování „spotů,“ tedy ideálních míst k ježdění, která se nacházejí na ulici. Mapování probíhá včetně fotografií a informací, zda je dané místo hlídáno bezpečnostní službou. Skateboardisté si často také dané místo upravují nanášením vrstvy vosku na betonové hrany. Je důležité si uvědomit, že nic z výše zmíněných věcí nedělají za účelem vandalizmu, či zničení, ale snaží se spíše chovat tak, aby jim jízda na daném místě nebyla v budoucnu zakázána. Bohužel existují i výjimky.

28

7. SKATEBOARDOVÁ MÓDA 7.1 Vývoj skateboardové módy Skateboardová móda je dnes poměrně široký pojem. Oděv skateboardistů se totiž vyvíjel po několik desetiletí a procházel různými vývojovými etapami, které ho formovaly a tyto vlivy jsou často ve větší, či menší míře patrné i v současném oděvu skateboardistů. Skateboardisté v Československu a v České republice byli vždy do jisté míry pod vlivem skateboardové módy v USA a jiných zemích, kterou se nechali inspirovat. Dalo by se říct, že od počátku 70. let 20. století má každá dekáda své typické znaky. Skateboardisté jsou schopni identifikovat typický oděv skateboardistů v 70., 80., a 90. letech 20. století na základě znaků, typických pro dané období. Podstatný vliv na oděv skateboardistů mají i některé hudební styly. Pro skateboardisty byla vždy typická rychlá, energická, či agresivní hudba. Z tohoto důvodu se jejich oděv často prolínal i s oděvy vyznavačů těchto hudebních stylů. Na počátku 60. let 20. století byl skateboarding hlavně sportem kalifornských surfařů, pronikal však do povědomí ostatní veřejnosti.36 Surfařská komunita jako taková, je všeobecně známá svým osobitým životním stylem, hudbou a oděvem. Skateboardisté proto v té době oděvem odpovídali surfařům. Vliv na oděv mělo bezesporu také hnutí hippies. Převládaly tedy květinové vzory a přírodní materiály. Často se jezdilo také bez obuvi, neboť skateboard měl co nejvíce připomínat jízdu na surfu. Často se nosily dlouhé vlasy u mužů. V 70. letech 20. století se skateboarding stal díky polyuretanovým kolečkům agresivnějším sportem. Na jeho vývoj měli zejména vliv skateboardisté z kalifornského Dogtownu a Venice Beach, působící v souvislosti se skateboardovým a surfařským obchodem Zephyr. Tito mladí lidé, kteří si říkali Z-boys, pocházeli většinou ze slabších sociálních vrstev, byli pod vlivem zejména hardrocku, později punkrocku. K jízdě využívali vypuštěné betonové bazény na zahradách, do kterých se často i vloupali.37

36

Borden, Iain: Skateboarding, Space and the City, Architecture and the Body. Oxford: Berg, 2001, ISBN 185973488x. 37 Borden, Iain: Skateboarding, Space and the City, Architecture and the Body. Oxford: Berg, 2001, ISBN 185973488x.

29

Nicméně spojení jejich projevu životního stylu, nebezpečných triků a v neposlední řadě také oděvu se stalo velmi módním a populárním i mimo skateboardovou komunitu. Chlapci dále nosili dlouhé vlasy, často převázané nejrůznějšími čelenkami. Díky vzrůstající popularitě se rozvinul i profesionální skateboarding. Zejména z filmového materiálu a fotografií je patrné, že byly běžné dresy a krátké kalhoty často s logem sponzorské firmy. Tento jev však zanikl a do současné podoby skateboardového oděvu vůbec neproniknul. Nosily se také podkolenky, kvůli ochraně nohou před poraněním. V roce 1975 začala také firma Randy´s poprvé nabízet obuv, určenou a upravenou pro skateboarding. Obuv byla plátěná s lepenou podrážkou. Nicméně ze skateboardové obuvi se během vývoje v následujících desetiletích stala jedna z nejvýraznějších oděvních součástek, typických pro skateboardovou subkulturu. Na začátku 80. let 20. století začal v USA klesat zájem o skateboarding. Do skateboardingu začaly pronikat myšlenky punkového hnutí, což jistým způsobem ovlivnilo i oděv. V průběhu 80. let začala popularita skateboardingu opět stoupat, nicméně punkové hnutí skateboardisty natolik ovlivnilo, že spousta punkrockových kapel vznikala přímo uvnitř skateboardové komunity, jako například U.S. Bombs, Suicidal Tendences, JFA, či The Faction.38 Oděv skateboardistů tedy v mnoha případech v podstatě korespondoval s oděvem punkerů. Často se tedy objevovala trička s názvy punkrockových kapel, nebo s různými hesly, džínové vesty, látky s výraznými vzory, kožené „křiváky.“ Všechny tyto oděvní součástky se potom ještě modifikovaly různými nášivkami, natržením, rozříznutím, připevněním kovových hrotů a tzv. „buttonů (placek).“ Obvyklé byly i výrazné úpravy vlasů, jako tupírování, obarvování, vyholování, nebo tzv. „číra,“ nebo „hroty svobody.“ Často byly k vidění i náušnice v jednom uchu. Mimo to ale i skateboardové firmy vyráběly značkové oblečení. Byly tu i tendence, blížit se běžnému oděvu té doby, jako například používání výrazných barev. Obuv byla často kotníková s polstrováním v oblasti kotníku, některé boty měly i chrániče na tkaničky a byly také zesílené v namáhaných místech. Jejich výrobou se začaly zabývat i velké obuvnické firmy, trend však stále udávaly ryze skateboardové firmy.

38

Hroch, Miloš: Nic neuznávej aneb co punk naučil skateboarding. Dostupné z: http://www.skaterock.cz/skateboarding/nic-neuznavej-aneb-co-punk-naucil-skateboarding/, cit. 15. 2. 2014.

30

Velký vliv na oděv měl také legendární skateboardista Christian Hosoi, který v oděvu prosazoval originalitu a odmítání jakýchkoliv konvencí,39 tím právě inspiroval velkou část skateboardistů. 7.2 Skateboardová móda v Československu V druhé polovině 70. let se skateboarding dostal do Československa. V Československu skateboardisté samozřejmě neměli zdaleka takové možnosti, jako jejich kolegové v západních zemích. Jejich oděv nemohl být ani příliš extravagantní. Faktem ale zůstává, že velká část československých skateboardistů se k punkovému hnutí také hlásila. I zde se projevovala potřeba odlišit se svým vzhledem od běžných standardů tehdejší společnosti. Nosily se kalhoty těsného střihu, často netradičně obarvené. Některé věci, jako krátké kalhoty, se někdy šily doma ze vzorovaných látek. Nosily se zde i kožené motorkářské bundy, které byly případně také různě upravovány připíchnutím různých cvočků, řetězů, visacích zámků, malováním fixem, nebo sprejem. Byla zde tendence podobat se co nejvíce tomu zahraničnímu vzoru. Zdrojem informací byly fotografie a skateboardová videa. Takřka všechno ale bylo nutné vytvořit doma s použitím materiálů a oblečení, které bylo v Československu dostupné. Také bylo velmi obtížné sehnat značkové oblečení od skateboardových firem, mnozí si ho však byli schopni sehnat od příbuzných v zahraničí, nebo díky stykům se zahraničními skateboardisty a firmami, které si během let vytvořili. Významné byly také mezinárodní soutěže a meetingy, které se v Československu

konaly.

Zahraniční

jezdci

totiž

přinášeli

sebou

materiály,

skateboardové časopisy a další tiskoviny, ve kterých byly i reklamy na oblečení, také ale sami vytvářeli představu, jaký oděv nosí skateboardisté za hranicemi. Mnohé věci tu zde také prodali, směnili, či zanechali. Proto si s sebou také brali oblečení navíc, neboť věděli, že je tu vysoká poptávka a snažili se zde něco zanechat. Většina skateboardistů se stejně k tomuto zboží nedostala a tito lidé potom vytvářeli podle časopisů šablony z kartonu a tyto loga potom nanášeli barevnými spreji na čistá trička. „Všecko to bylo založený na punku. Vlastně kluci, co měli něco společnýho se skejtem, byli vlastně takoví rebelové, kteří... To už bylo tak provázaný tady s tou punkovou scénou, s oblíkáním a s hudbou, protože, třeba na závodech se poslouchala jen punková muzika... Dneska to je rozštěpený, že někdo hip hop a toto prostě nikdy na skejtu jako nebylo.

39

Borden, Iain: Skateboarding, Space and the City, Architecture and the Body. Oxford: Berg, 2001, ISBN 185973488x.

31

Vždycky úzký kalhoty a číra a kožený bundy a takovýhle věci. Abys byl pankáč, nemusels nosit zrovna křiváka. Měli třeba motorkářský bundy, vypadalo to, že je to kožený, trošku si to pomalovali fixama a sprejama, nějaký cvočky a vymodelovali si trošku vlasy do nějakýho tvaru a bylo.“40 Stejně jako oděv, ani skateboardovou obuv nebylo v Československu možné sehnat. Nosily se tenisky, tzv. „číny,“ které se případně ještě pokreslily, či jiným způsobem dále upravily. Mezi československými skateboardisty byly k vidění jak dlouhé vlasy, tak i náznaky punkových účesů. Někteří si po vzoru amerických skateboardistů také propichovali uši. 7.3 Skateboardová móda po roce 1989 Po roce 1989 vznikly první skateshopy, kde bylo možné zakoupit značkové oblečení, ztratily se tak rozdíly mezi oděvem skateboardistů v Československu a oděvem skateboardistů kdekoliv jinde. V 90. letech se také objevila nová generace skateboardistů, která se v mnoha ohledech lišila od starší generace. Vzniklo také množství českých oděvnických značek, specializujících se na skateboardové a snowboardové oblečení. Charakter oděvu se však změnil tím, že skateboardovou subkulturu začal ovlivňovat hip hop, což se podstatně promítlo i do oděvu skateboardistů a to zejména tím, že se vše začalo nosit ve větších velikostech. Nejrozšířenější formou oděvu byly velmi volné kalhoty, nejčastěji plátěné, džínové nebo manšestrové, velká bavlněná trička, která se v případě nepřízně počasí mohla různě vrstvit, mikiny s kapucí, či bavlněné bundy. Velký význam získaly různé pokrývky hlavy jako například pletené čepice, které se nosily i mimo zimní měsíce, ale nejčastěji potom kšiltovky různých typů, jako třeba „truckerky“ (trucker cap), „flexfitky“ (flexfit cap), „fidelky“ a „New Ery.“ Přes tyto čepice se často nasadila i kapuce. Většina oblečení bylo značkové a zakoupené ve skateshopu. V roce 1992 představila americká firma na výrobu skateboardové obuvi Osiris model bot s nápadně rozšířeným jazykem. Tento model se stal velmi populárním, u nás jej začali napodobovat i asijští prodejci. Tomuto modelu se v českém prostředí začalo říkat „osirisky.“ Houdek, Karel (nar. 1963), Brno, Jeden z prvních skateboardistů v Brně, velmi uznávaný a ceněný ostatními skateboardisty, cit. 22. 2. 2014. 40

32

Ostatní výrobci začali také vyrábět boty s rozšířeným jazykem a tento trend je patrný i dnes. Skateboarding se změnil také po sportovní stránce a obuv byla extrémně zatěžovaná. Začal se lišit celkový střih boty i materiál. Obuv si začali jezdci sami upravovat, aby co nejvíce prodloužili životnost. K tomu se používalo vytvoření ochranné vrstvy ze silikonu, nebo lepicí pásky. Nejčastějším materiálem se stal semiš, který je nejvhodnější z důvodu požadavků jízdy. Během 90. let však skateboardové oblečení a obuv začalo pronikat i mimo skateboardovou subkulturu, ačkoliv bylo ve většině případů poměrně drahé. Postupně si získávalo oblibu a dnes už je nošeno širokou veřejností. Pro skateboardové firmy se z toho stal dobrý obchod. Po roce 2000 se skateboardová móda nepřestala vyvíjet a dnes je ovlivněna všemi vývojovými fázemi a oděvem jiných subkultur a hnutí. Identifikovat skateboardistu na základě oděvu je dnes velmi obtížné z důvodu popularity skateboardové módy, čímž se vytratily viditelné rozdíly mezi skateboardisty a jinými lidmi. Skateboardisté mají někdy i tetování, odkazující na skateboarding. Zejména po roce 2005 se skateboardová móda začala opět obracet k punkovému odkazu. Na popularitě získávaly kalhoty úzkého střihu a strečové kalhoty. Žádanými se také staly repliky skateboardové obuvi ze 70. a 80. let 20. století, které nosí i příznivci jiných alternativních subkultur a hnutí, jako například punk, emo, hardcore, indie rock. V rámci skateboardové subkultury však lze odhadnout styl jízdy a preference jednotlivých skateboardistů. Má-li skateboardista oděv, evokující oblibu punku, je pravděpodobné, že při jízdě klade důraz na rychlost a agresivitu. Naopak oděv inspirovaný hip hopovou módou napovídá, že jeho nositel se specializuje hlavně na složité triky a technickou jízdu. V poslední době jsou k vidění také časté oděvní součástky, které vznikají přímo za účelem skateboardových akcí a slouží v podstatě jako upomínkový předmět. V Brně jsou také v komunitě longboardistů již druhým rokem vytvářena trička, mikiny a kšiltovky s logem Brno Longboard Crew. Všeobecně platí, že skateboardisté se svým oděvem snaží více, či méně vymezit vůči společensky akceptované běžné módě, která je v danou dobu k dostání v běžných obchodech s textilem. Také se snaží projevit do jisté míry individualitu a sebeprezentaci. 33

Oděv u skateboardistů slouží jako určitý kód, podle kterého je možné poznat skutečného skateboardistu i v dnešní době, kdy se skateboardová móda stala značně komerční a rozšířila se i mimo skateboardovou komunitu. Právě proto se skateboardisté zaměřují také na detaily, kterými se mohou v tomto ohledu odlišit, jako například přidávání oděvních součástek, které v rámci skateboardové módy nejsou tolik rozšířené, preferováním méně komerčních výrobců a přidáváním různých originálních prvků. I tento jev bezpochyby funguje jako mechanizmus, který skateboardovou módu posouvá dál, formuje a podporuje její vývoj. Není možné s jistotou říct, jak se bude skateboardová móda dále vyvíjet. Je možné, že v budoucnu přijde opět pokles zájmu veřejnosti o toto sportovní odvětví a s ním i o módu, kterou přináší. Skateboardová móda je však dnes natolik populární a rozšířená, že je také možné, že bude žádaná i bez ohledu na případný pokles zájmu o skateboarding samotný. „My Češi nehledě tolik na skateboarding, milujeme prakticky oblečení – aspoň dvě skejtový mikiny do každý rodiny a celou zimu klidně obchodíme v jedný snowboardový bundě.“41 Oděv skateboardistů dnes nezahrnuje jen tyto značkové produkty, ale je vytvářen i s ohledem na výrazné vývojové etapy skateboardingu a jeho podoba je i výrazem individuálního vkusu skateboardisty.

41

Overstreet, Martina: Skate. In: 518, Vladimír, Veselý, karel: Kmeny, Současné městské subkultury: Praha: Bigg Boss a Ynachi, Praha, 2011, ISBN 978-80-903973-2-3.

34

8. MEZIGENERAČNÍ VAZBY UVNITŘ SKATEBOARDOVÉ KOMUNITY V zahraničí jsou v rámci skateboardové komunity běžné i mezigenerační vazby, vzájemné působení a také předávání skateboardingu svým potomkům. S ohledem na informace, které jsem doposud získal, předpokládám, že k podobným jevům dochází i v českém prostředí. Jelikož zde stále působí i původní generace, aktivně věnující se skateboardingu od 70. a 80. let 20. století, dochází zde také i k vzájemnému ovlivnění několika generací skateboardistů. Pro mladší generaci jsou tito průkopníci skateboardingu většinou vzory, které obdivují a sympatizují s nimi, často jsou označováni pojmem legendy. Mají tedy jistý respekt a uznání. Samotní příslušníci nejstarší skateboardové generace si však uvědomují odlišnost mladší generace a její rysy spíše nepřejímají, snaží se zachovat si rysy a ideály, které pro ně byly dříve typické. Přesto se však stále ztotožňují se skateboardingem, stále se mu aktivně věnují a identifikují se i s ostatními rysy tehdejší skateboardové komunity. Často stále například poslouchají punkrockovou muziku, jeden z mých respondentů stále občas navštěvuje punkrockové koncerty. Některé rysy mladších generací skateboardistů jim mohou připadat nesympatické, avšak tyto generace uznávají a respektují jako něco, co se v některých ohledech liší, ale skateboarding tyto generace spojuje. Z minulosti mám již informace, že i v českém prostředí existují rodiny, kde je skateboarding předáván minimálně z rodičů na děti. Rozhodl jsem se tento jev více poznat a popsat jej. S těmito rodinami je možné se setkat zejména na závodech ve slalomu a ve městech, která byla místy vzniku prvních skupin skateboardistů. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl vypravit do Poličky a pokusit získat informace od takové rodiny. Zajímalo mě především to, jestli v případě předávání skateboardingu svým dětem preferují výchovu spíše k těm starším rysům skateboardové subkultury, nebo tyto děti naopak směřují spíše k modernímu skateboardingu.

35

Vyhledal jsem proto manžele Škrabalovi, kteří žijí v Poličce a se kterými jsem se po domluvě nakonec setkal na jednom z tradičních srazů skateboardistů. Oba aktivně jezdí na skateboardu a mají i velkou zásluhu na rozvoji skateboardingu, nejen v Poličce. Pan Škrabal, který zkonstruoval skateboard již v roce 1976, byl jedním z prvních skateboardistů v Československu. Nyní se zabývá výrobou skateboardových desek. Paní Škrabalová jezdí na skateboardu od počátku 80. let a v současné době trénuje v Poličce malé děti ve skateboard slalomu. U rodičů, kteří stále aktivně jezdí na skateboardu je poměrně časté, že na skateboardu začnou jezdit i jejich děti, třeba i závodně. V Poličce právě existuje sportovní oddíl, věnující se výhradně slalomu. Sem však přivádějí své děti hlavně rodiče, kteří se skateboardingu nikdy nevěnovali. Nicméně slalom na skateboardu je v Poličce natolik populární i po divácké stránce, že se skateboardingem zde začínají děti ve školním, někdy i předškolním věku. Musíme si uvědomit, že slalom je disciplína, která je udržována a rozvíjena hlavně staršími skateboardisty, kteří se mu věnují několik desítek let, v 90. letech jako skateboardová disciplína málem zanikl. Pro české prostředí je však tato disciplína velmi důležitá, neboť byla jednou z prvních, kterým se v Československu bylo možné věnovat a která utvořila základ pro vznik celkové skateboardové komunity. „My, co jezdíme starší, tak jsme se k tomu vrátili z toho pohledu, že děti dorůstaly a že by... aby to ty děti viděly a ony, když se zúčastňujou těch závodů, tak samozřejmě začnou jezdit taky... Ale jezděj to děti a my se snažíme v Poličce to organizovat tak, abychom získali malý děti abysme měli nějakou základnu, aby prostě po nás něco zůstalo a tak máme jeden z největších oddílů v České republice, co se týče slalomářů.“42

Předávání této disciplíny z rodičů na děti je tedy u starší generace skateboardistů patrné, nejvíce však právě v Poličce, ze které pochází velké množství mistrů světa ve skateboard slalomu, včetně současného juniorského mistra světa Petra Matouška, jehož talent byl objeven právě díky činnosti místního skateboardového oddílu.

42

Škrabal, Ivo, Polička, Jeden z vůbec prvních skateboardistů v Československu, Výrobce skateboardových desek, cit. 5. 4. 2014.

36

Polička a Pardubice, kde podobný oddíl také existuje, jsou tedy jakýmisi specifickými případy, kde je předáván z generace na generaci zejména slalom. Podle samotné trenérky je však hlavním cílem naučit děti základy, aby se mohly později samy rozhodnout, čemu se v rámci skateboardingu chtějí věnovat. Daleko častější však je situace, kdy děti původních skateboardistů sice také jezdí na skateboardu, věnují se však dnes populárnějším disciplínám, které nabízí větší možnosti seberealizace a prestiž. Nicméně je na závodech ve skateboard slalomu k vidění účast celých rodin v rámci jednotlivých věkových kategorií. Organizovaná výuka čím dál menších dětí je trendem v současnosti dosti rozšířeným, většinou se však jedná opět o nyní populární trikové disciplíny. V každém případě to znamená, že i skateboarding se tím způsobem v tomto případě stává kroužkem pro děti, což je zcela nová situace, která může mít na skateboarding jako subkulturu v budoucnu silný vliv. Nejvýraznější skupinou skateboardistů totiž vždy byli lidé v období dospívání, kteří vytvářeli a formovali specifické kulturní znaky skateboardistů. Než se tak však mohlo stát, museli přijmout znaky předchozí generace skateboardistů. Pokud zde budeme mít skateboarding v podobě kroužku pro děti, není jisté, zdali budou tyto děti přejímat znaky skateboardové subkultury tak, jako předchozí generace, které do ní pronikaly postupným akulturačním procesem, během kterého si osvojovaly atributy skateboardingu. Sami starší skateboardisté se ke skateboardové subkultuře stále nějakým způsobem hlásí, samozřejmě ne tak okázale a výrazně, jako je tomu u mladších generací. Mají vlastní závody, srazy a zúčastňují se i akcí a srazů, které pořádají právě skateboardisté mladší generace. Celkově můžeme říct, že zde dochází k určitým interakcím mezi příslušníky původní generace skateboardistů a příslušníky té současné generace. Skateboardová subkultura zahrnuje skateboardisty všech věkových kategorií.

37

9. UMĚNÍ Skateboardová subkultura je také spjata s uměním v různých formách, ať už jde o výtvarné umění, hudbu, nebo jiný druh umění. Toto umění je skateboardisty považováno za jeden ze znaků jejich vlastní subkultury, pozornost proto patří i jemu. 9.1 Hudba Jak už jsem zmínil, v 80. letech 20. století vznikaly uvnitř skateboardové komunity punkrockové kapely jako US. Bombs, Circle Jerks apod.43 I v českém prostředí vznikaly v 80. letech punkrockové kapely složené ze skateboardistů, nejznámější je asi kapela Suchý mozky. Od 90. let, kdy skateboardovou kulturu začal ovlivňovat také hiphop a jemu příbuzné styly, začaly vznikat i v tomto hudebním odvětví uskupení složená ze skateboardistů. Skateboardové kapely se však nevytvářejí jen v rámci punk rocku a hip hopu, ale existují i hardcorové, folkpunkové, hardrockové, či metalové skateboardové kapely. Tyto kapely používají téma skateboardingu ve svých videoklipech, textech, ale vyjadřují ho i svým oděvem. Vedle těchto kapel zde však existuje i nesčetné množství kapel, které skateboarding nějakým způsobem ovlivnily. V českém prostředí je jednou z nejznámějších například kapela Wohnout, jejíž zpěvák Matěj Homola je aktivním skateboardistou a dříve působil i v redakci českého skateboardového a snowboardového časopisu Board. O vztahu této kapely ke skateboardingu svědčí například i skladba lyrickoepického charakteru s názvem „O neposlušném prkénku, aneb skateboardová pohádka pro dospělé.“44 9.2 Výtvarné umění Výtvarné umění jsem zde již také zmínil v souvislosti se zdobením a potiskem spodních stran některých skateboardových desek. Motivy jsou různé a jednotliví umělci si většinou udržují osobitý a rozeznatelný styl, vyskytují se zde však časté motivy, které by se daly rozdělit do několika skupin. Poměrně časté jsou kresby, inspirované metalem a jinými rockovými hudebními styly, někdy dokonce až satanismem.

43

Hroch, Miloš: Nic neuznávej aneb co punk naučil skateboarding. Dostupné z: http://www.skaterock.cz/skateboarding/nic-neuznavej-aneb-co-punk-naucil-skateboarding/, cit. 15. 2. 2014. 44

O neposlušném prkénku, aneb skateboardová pohádka pro dospělé. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=5SpG2EH9rbE, cit. 15. 2. 2014.

38

Jedná se o různé ztvárnění koster, lebek, smrtek, hrobů, mytologických bytostí, také inspirace tetováním, hlavně tradičnějšími motivy. Dále jsou populární karikatury a komiksové postavy znázorňující nějakou vtipnou, či absurdní činnost. Hlavně v souvislosti s popularitou longboardingu jsou časté i květinové, zvířecí a rostlinné motivy. Tyto umělecké výzdoby desek však nejsou samozřejmě pravidlem. I v českém prostředí však existuje několik dílen na výrobu skateboardových desek, které zaměstnávají i výtvarníky a dokonce je možné nechat si zde vyrobit desku s originální kresbou na zakázku. V publikaci „Rajče na útěku, kapitole Jak se někteří oblékají,“45 autorka Jiřina Kosíková zmiňuje možnou spojitost mezi skateboardisty a grafity. Je pravda, že některé skateboardové firmy zaměstnávají i tzv. „writery,“ tedy jedince, věnující se grafity, z důvodu tvorby grafických návrhů oblečení, desek a dalšího vybavení. Nemyslím si však, že by existovala nějaká výraznější spojitost mezi skateboardisty a „writery.“

45

Kosíková, Jiřina: Jak se někteří oblékají. In: Pospíšilová, Jana: Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami. Brno: Etnologický ústav AV ČR, 2003, ISBN 80-7239-146-1.

39

10. ZÁVĚR Mým hlavním záměrem bylo touto prací postihnout vývoj, atributy, sociální vazby a současný stav skateboardové komunity na našem území. V jisté míře jsem vycházel z věcí, které jsem již o dané problematice věděl, díky tomu jsem se při samotném bádání zaměřil více na detaily a období, které jsem neměl možnost zažít. Nejsložitější práce bylo shromažďování jednotlivých útržků a informací, ze kterých jsem postupně vytvářel osnovu a přehled témat, které by mohly být pro etnologii nejvíce zajímavé. Při studiu pramenů je důležité ujasnit si, jaké zdroje informací jsou věrohodné a jaké jsou naopak věrohodné méně, získat do určité míry jistý cit pro vyhledávání relevantních pramenů. Při výběru respondentů jsem se zaměřil hlavně na osobnosti, od kterých jsem se mohl dozvědět nejvíce relevantní informace. Myslím, že jsem pracoval s kvalitními respondenty a tato práce je i výsledkem spolupráce s nimi. Spousta informací mi byla sdělena mimo nahrávaný rozhovor, neboť si některé důležité fakty uvědomovali postupně, třeba i během ježdění na skateboardu. Rozhovory jsem prováděl v autentickém prostředí skateparků a cyklostezek, kde se skateboardisté zdržují. Mimo to jsem během bádání navštěvoval různé výstavy a hromadné srazy skateboardistů, snažil se tak získat jistotu, že jevy, které zmiňuji ve své práci, opravdu probíhají způsobem, jakým je popisuji. Zjišťoval jsem změny v rázu skateboardové komunity, neboť je zde nová a mladší generace skateboardistů, která se v některých detailech liší, od toho, co jsem znal. Chtěl jsem zkrátka komplexně porozumět české skateboardové komunitě jako celku. Během svého bádání jsem získával užitečné rady a kontakty, spousta užitečných informací mi také byla sdělena mimo samotný rozhovor. Práce na bakalářské práci mě naučila zejména to, že výzkum některých hnutí a subkultur nelze provádět jen nezúčastněným pozorováním, ale je nutná určitá důvěra a otevřenost. V budoucnu bych se chtěl dále zabývat problematikou i jiných subkultur a hnutí, vznikajících v prostředí města, naskýtají totiž možnost zachytit mnohé jevy, které jsou pro etnologii zajímavé. Tyto jevy se projevují a formují v současnosti a projevují se i v každodenním životě. Máme tak možnost zachytit daný jev přímo během jeho utváření a vytvořit tak podklady, které by mohly být nápomocny při případném budoucím bádání. Příslušnost ke skateboardové subkultuře vzniká ve většině případů v dětství, nebo období puberty, u spousty jejich příslušníků však přetrvává celý život.

40

Nabízí se otázka, jakým termínem by se skateboardová komunita měla označovat. Sami skateboardisté se označují za subkulturu, na svoje odlišnosti od běžné společnosti kladou důraz, jsou na ně v mnoha případech hrdí. Jejich společné znaky se nevymezují v rámci geografického prostředí, ale v mezinárodním měřítku, což je díky tomu, že tento trend postihuje druhou polovinu 20. století a na jeho vývoji se podepsal rozvoj masové kultury a moderních komunikačních technologií. Tato skupina lidí se vyznačuje i velkou soudržností a do jisté míry i vzájemnou solidaritou, kterou jsem mnohokrát pocítil i na vlastní kůži. Díky slangu a způsobu neverbální komunikace se skateboarding povznáší nad etnické a jazykové odlišnosti. Mnohokrát jsem byl svědkem situace, kdy se skateboardisté, hovořící odlišnými jazyky, bez větších obtíží domluvili pomocí slangu a jednoduchých frází. Skateboardisté spolu tráví často volný čas i jinými aktivitami, než přímo skateboardingem, udržují mezi sebou stále kontakty, včetně té nejstarší generace skateboardistů. Tyto vazby mezi skateboardisty jsou často velmi silné. Skateboardisté také tvrdí, že skateboarding je také otázka povahy a osobních rysů. Častými charakteristickými znaky skateboardistů je svérázné vystupování a uvolněný způsob života, který může vyvolávat různé reakce okolí. Tato skupina lidí má své zastánce i odpůrce. Jedná se však o jev, který ovlivňuje každodenní život stále většího počtu lidí. Při svém bádání jsem zjistil, že problematika skateboardové subkultury je dosti rozsáhlé téma, které lze popsat obsáhleji, než pouze bakalářskou prací. Zaměřil jsem se jen na skutečnosti a jevy, které mi připadaly nejpodstatnější. Se skateboardouvou komunitou jsou například spojena i některá hostinská zařízení a hospody, kde se skateboardisté často schází. V Brně například Bar Naproti, nebo Mystic klub v Praze. Na bližšší výzkum těchto zařízení jsem neměl dostatek prostoru, proto bych se k němu chtěl v budoucnu vrátit. Skateboardová subkultura nemá vyhraněné politické názory, má však společné vnější projevy a pro všechny skateboardisty je společná sebeidentifikace, jako příslušníka skateboardové subkultury. To je důvodem, proč se skateboardisté oblékají například podobně. Je to výraz, kterým dávají najevo, že se cítí být skateboardisty, také se díky němu vzájemně poznávají.

41

11. POUŽITÉ SLANGOVÉ A SPECIFICKÉ VÝRAZY olie – výskok na skateboardu při sešlápnutí jeho zadní části regular – jízda levou nohou dopředu goofy – jízda pravou nohou dopředu mongo – odrážení přední nohou grab – chycení prkna při skoku kickflip – podélné protočení desky špičkou nohy heelflip – podélné protočení desky patou shove it – horizontální protočení desky rail - zábradlí grind – jízda po podvozcích slide – jízda po desce, také označuje úmyslný smyk hip – dvě šikmé plochy, tvořící roh double set – dvě po sobě následující schodiště bowl – vypuštěný bazén s plynulými přechody mezi dnem a stěnami, nebo jeho imitace crew – skupina skateboardistů spot – ideální místo pro jízdu na skateboardu nosič – jedinec, který skateboard pouze nosí, ale nejezdí na něm truck /trek/ - podvozek truckerka – kšiltovka, jejíž část je vyrobena ze síťky fidelka – měkká, bavlněná kšiltovka flexfitka – kšiltovka bez nastavitelné velikosti New Era – zdobená kšiltovka s mohutným, rovným kšiltem button – plechový odznak s oblíbenou kapelou, heslem, značkou longboard – specifický druh skateboardu číny – tenisky

42

číro – typ punkového účesu hroty svobody – punkový účes, tvořený tvarováním vlasů do tvaru hrotů křivák – bunda s šikmým zapínáním writer – tvůrce graffiti downhill skateboarding – sjezd na skateboardu freeride – sjezd mimo závod, často s technickými prvky International Go Skateboarding Day – den skateboardingu, 21.6. ČAS – česká asociace skateboardingu CGSA – Czech Gravity Sports Asociation, organizující český pohár a závody světového poháru na území České republiky v downhill skateboardingu CLBA – česká longboardová asociace

43

12. SEZNAM PRAMENŮ, LITERATURY A RESPONDENTŮ 12.1 Literatura 1. Bäumlová, Barbora. Městské subkultury Mládeže. 2005, Bakalářská práce. 2 .Borden, Iain: Skateboarding, Space and the City, Architecture and the Body. Oxford: Berg, 2001, ISBN 185973488x. 3. Dufková, J., Urban L., Dubský J.: Sociologie životního stylu, Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, ISBN 978-807380-123-6. 4. Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum, Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2012, ISBN 9788026202196. 5. Hroch, Miloš: Analýza rozhovoru s Renatou Škrabalovou, rukopis. 6. Hroch, Miloš: Analýza rozhovoru s Ivo Škrabalem, rukopis. 7. Charvát, Michal: Sociální aspekty sportovních aktivit. Brno: Paido, 2002, ISBN 807315-029-8. 8. Kosíková, Jiřina: Jak se někteří oblékají. In: Pospíšilová, Jana: Rajče na útěku. Kapitoly o kultuře a folkloru dnešních dětí a mládeže s ukázkami. Brno: Etnologický ústav AV ČR, 2003, ISBN 80-7239-146-1. 9. Nanoru, Michal, Overstreet, Martina: Prkýnka na maso jsme uřízli, Český skateboarding před rokem 1990, Praha, Yinachi, 2013, IBSN 978-80-904735-5-3. 10. Rautopururo, J., Harinen, P.: Where Have All the Flowers Gone? Can Skateboarding be a Threat to Traditional Sport? The Changing Role of Public, Civic and Private Sectors in Sport Culture.Jyväskylä: University of Jyväskylä, 2006. 11. Sekot, Aleš: Sociologické problémy sportu. Praha: Grada, 2008, ISBN 9788024725628. 12. Smolík, Josef: Subkultury mládeže, Uvedení do problematiky, Praha: Grada, 2010, ISBN 9788024729077. 13. Šmída, David: Skateboarding a výrazové prostředky skateboardových médií, rukopis.

44

14. 518, Vladimír, Veselý, karel: Kmeny, Současné městské subkultury: Praha: Bigg Boss a Ynachi, Praha, 2011, ISBN 978-80-903973-2-3.

12.2 Časopisy 1. Chvátal, David.: XX. Sumercamp Prachatice. Free magazine 38, 2005, s. 180 – 181. 2. Křivánek, Martin.: Starý kolena. Board 91, 2006, s. 180 – 181. 3. Křivánek, Martin.: Sur skate camps. Board 90, 2006, s. 110 – 115. 4. Kopecký, Martin: Praha, Krocení prkýnka 7. – 8. 9. 1985. Smyk 7, 1985 (nestránkováno) 5. Kopecký, Martin: Mistrovství Československa, Brno21. 9 – 22. 9. 1985. Smyk 7, 1985 (nestránkováno) 6. Koudela, Tomáš: Sur skate camps. Board 99, 2007 s. 190 – 194. 7. Kučera, Jaroslav: Go skateboarding day. Free magazíne 46, 2006, s. 98. 8. Overstreet, Martina, Hroch, Miloš: Když sk8 byl ještě underground. Red Way 6, 3, 2011, s. 12 – 27. 9. Sýkora, Filip: Behind the scene, Míra Bartoš. Board 98, 2007, s. 168 – 169. 10. Sýkora, Filip: Prachatice, konečná. Board 124, 2010, s. 86 – 89. 11. Velický, Tomáš: Petr Lövy 25 years on board. Board 106, 2008, s. 91 -94.

12.3 Internetové zdroje 1. Lanýž, Stanislav: Import skateboardingu do Československa. Dostupné z:http://www.skaterock.cz/skateboarding/import-skateboardingu-do-ceskoslovenska/, cit. 12. 2. 2014. 2. Lanýž, Stanislav: Mark Gonzales se v roce 1987 zastavil v Československu. Dostupné z:http://www.skaterock.cz/skateboarding/mark-gonzales-se-v-roce-1987-zastavil-vceskoslovensku/, cit. 12. 2. 2014. 3. Hroch, Miloš: Nic neuznávej aneb co punk naučil skateboarding. Dostupné z: http://www.skaterock.cz/skateboarding/nic-neuznavej-aneb-co-punk-naucil-skateboarding/, cit. 15. 2. 2014. 45

4. Moore, L.: An Ethnographic Study of Skateboard Culture. Dostupné z: http://thesportjournal.org/article/an-ethnographic-study-of-the-skateboarding-culture/, cit. 12. 2. 2014.

12.4 Respondenti 1. Škrabalová, Renata (nar. 1963), Polička, trenérka skateboard slalomu v Poličce, mistryně České republiky ve skateboard slalomu. 2. Škrabal, Ivo, Polička, Jeden z vůbec prvních skateboardistů v Československu, Výrobce skateboardových desek. 3. Houdek, Karel (nar. 1963), Brno, Jeden z prvních skateboardistů v Brně, velmi uznávaný a ceněný ostatními skateboardisty. 4. Žáček, Vojtěch (nar. 1999), Brno, Jeden z nejlepších juniorských jezdců v ČR, sponzorovaný několika firmami. 5. Matouš, Petr, Polička, Juniorský mistr světa ve skateboard slalomu. 6. Mischke, Michael, Brno, Jeden z prvních skateboardistů v Brně.

12.5 Filmový materiál 1. Tohle není Kalifornie. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/312498-tohle-neni-kalifornie/, cit. 15. 2. 2014. 2. Dogtown and Z-boys. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Lpaw__fOOtA, cit. 15. 2. 2014. 3. Skateboard Kings. Dostuné z: https://www.youtube.com/watch?v=G2bRvseoFOo, cit. 15. 2. 2014 4. Rolling Throught the Decades. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=gJkLsvnMliw, cit. 15. 2. 2014. 5. Santa Cruz, Streets on fire. Dostupné z: www.youtube.com/watch?v=bal21rPEt2E, cit. 15. 2. 2014. 6. Powell Peralta, Public Domain. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=NdKBIPZizU, cit. 15. 2. 2014. 7. Powell Peralta, Propaganda. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=zWm-SUDIpY0, cit. 15. 2. 2014. 8. Powell Peralta, Future Primitive. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=zx39hhG_t0, cit. 15. 2. 2014.

46

9. Powell Peralta, The Search for Animal Chin. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Q8c_qpX6c0A, cit. 15. 2. 2014. 10. Cristian Hosoi, Vycházející slunce. Dostupné z: http://vimeo.com/41868302, cit. 15. 2. 2014. 11. Summercamp, 1985 – 87, 1. část. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=tTVKDdF6iFg, cit. 15. 2. 2014. 12. Reportáž Skate ´n´ Roll Polička 2012. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=0uS2Cki6ns8, cit. 15. 2. 2014. 13. Skateboard World Cup 1988 Germany Part 3 Slalom. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=dYhzyPGWH0s, cit. 15. 2. 2014. 14. O neposlusném prkénku, aneb skateboardová pohádka pro dospělé. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=5SpG2EH9rbE, cit. 15. 2. 2014.

47

13. PŘÍLOHY

Ivo Škrabal a Martin Kopecký. Archiv rodiny Škrabalových. 1978.

Rampa v Březinách. Archiv rodiny Škrabalových.

48

Renata Škrabalová (r. Trávníčková). Archiv rodiny Škrabalových. 1983-6.

49

Inzerce v časopisu Smyk 7, 1985.

50

Výstava na památku Martina Kopeckého. Archiv rodiny Škrabalových. 2011.

Vyhlášení nejlepšího českého longboardu. Longboard salon, Foto Aleš Svojanovský, Praha, 2013.

51

Brno May Days 2012, Foto David Humpolík, 2012.

52