Skalničkářův rok. září 2015 číslo 72

Skalničkářův rok září 2015 číslo 72

Skalničkářův rok září 2015 číslo 72 ISSN 18051170

Obsah PĚSTITELSTVÍ 3 Polygonatum hookeri drobný kokořík z Himalájí (J. Baláž) 3 Stříbrný plevílek od protinožců (M. Martan) 6 O jednom karafiátku co se spletl (P. Holík) 9 Gentiana oreodoxa Harry Smith (O. Navrátil) 15 Sněhově žlutý modroušek (J. Niederle) CO NÁS ZAJÍMÁ 16 Botanické toulky po Dolomitech I (M. Martan)

Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno. Elektronický časopis vychází dvakrát ročně. Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc. Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno Vyšlo 2. září 2015

http://www.skalnickybrno.cz/zpra.php

Na titulní straně Edraianthus serpyllifolius Foto Josef Niederle

Botanické poznámky na konci čísla 1

ÚVODEM Vzhledem k tomu, že tištěný zpravodaj vychází z úsporných důvodů jen jednou ročně, je od čísla 70 elektronický zpravodaj vydáván samostatně, aby byl jednoduše dostupný a tisknutelný. http://www.skalnickybrno.cz/doc/zpravodaj72.pdf

2

PĚSTITELSTVÍ Polygonatum hookeri drobný kokořík z Himálají Když jsem uviděl tuto drobnou kytku poprvé kvést, tak jsem si k ní musel kleknout, abych si ji mohl důkladně prohlédnout. Přesto mě ani nenapadlo, že by se mohlo jednat o jeden z více než 60 druhů kokoříku, Polygonatum. Musím ale podotknout, že to bylo v době, kdy pro nás do té doby neznámé druhy kokoříků, pocházející hlavně z Himalájské oblasti, teprve začaly pronikat do našich zahrad. Z internetu v té době jsem toho moc nezjistil a možnost dovědět se něco z literatury nebyla o nic lepší. Dnes stačí na internetu zadat jméno kytky a rázem máme spoustu informací i s obrázky. Dá se zde např. dozvědět, že tento drobný kokořík, Polygonatum hookeri, je zde, kromě jiného, nazýván skvostem rodu a hlavně, v zahraničí si jej pro jeho neobvyklost velmi cení. Přesto si myslím, že tento druh kokoříku, Polygonatum hookeri, není příliš častým hostem na naších skalkách. Usuzuji tak proto, že na výstavách nebo burzách rostlin jsem jej zatím častěji nezaznamenal a lepší to není ani v nabídkách semen. Přitom je to rostlina, která dokáže uspokojit snad každého, kdo má rád drobné a přitom nenáročné kytičky. U mne, zasazen v mírně kyselém substrá tu, roste bez jakékoliv péče a během osmi let se rozrostl podzemními výběžky na plochu o průměru zhruba 35 40 cm, kdy jednotlivé rostliny jsou od sebe vzdáleny jeden až deset cm. Ve výsledku to dělá dojem, jakoby bylo ve skalce zasazeno větší množství rostlin. Uvádí se, že na lokalitách tohoto druhu byly nalezeny kolonie se stovkami rostlin. I když se jedná o drobnou rostlinu, z důvodu rozrůstání do větších ploch bych nedoporučoval jej sázet do nádob, ve kterých mu nemůžeme zajistit dostatek prostoru.

3

Jak už jsem se zmínil, tento druh kokoříku, Polygonatum hookeri, se u nás v nabídkách rostlin příliš neobjevuje a se semeny je to podobné. Pro uspokojení poptávky je vegetativní množení příliš zdlouhavé a bohužel, za celou dobu co tento kokořík pěstuji, jsem jeho semena ještě neviděl. Zřejmě se jedná o cizosprašný druh, protože ani po umělém sprášení k tvorbě semen nedošlo. Popis: Vytrvalá rostlina, rozrůstající se podzemními výběžky, vysoká do 10 cm, (u mne 2 cm) s listy nahloučenými na stonku. Květy jsou růžové, asi 1 až 2 cm v průměru, tvarem se trochu podobají květům hyacintů a mají tendenci objevovat se ještě před vyrašením listů, a to těsně nad úrovní terénu. Květy se objevují koncem května až začátkem června, semeník je červená bobule. Roste v čínských a indických Himálajích, ve výškách nad 3000 m, v travnatých porostech, nebo v řídkých lesích, na kyselých podkladech. Jaroslav Baláž, Dolní Rožínka

Stříbrný plevílek od protinožců V tomto článku představím rostlinu, která se asi nikdy ne dostane mezi oceněné exponáty výstav. Její květy jsou totiž nená padné. Zaujme ale krásnými stříbřitými listy, které jsou bohatě jemně dělené, na omak hedvábné. Zajímavý je i její exotický původ, v přírodě bychom ji našli až na velmi vzdálené Tasmánii a v hor ských a podhorských polohách jihovýchodní Austrálie (Australské Alpy, Nový Jižní Wales). No řekněte, kolik máte na skalce rostlin původem z takových dálav. Její latinské jméno je Oreomyrrhis argentea. České jméno nemá, ale já jí říkám „stříbrná mrkvička“, patří totiž do čeledi mrkvovitých Apiaceae. Botanikové uvádějí synonyma Caldasia argentea nebo Chaerophyllum argenteum, ta se

Polygonatum hookeri

4

Polygonatum hookeri

5

však v zahradnické praxi nepoužívají. Oreomyrrhis je krátkověká trvalka, někdy jen dvouletka. V zemi má silný kůlový kořen, nad zemí pevnou růžici jemně ochmý řených kapradinovitých listů stříbrošedé barvy. Listy jsou zpeřené, v obrysu podlouhlé, 2,58 cm dlouhé a 0,82 cm široké. Na konci jara a začátkem léta se objevují nenápadné, narůžovělé okolíky, které se v době zrání semen prodlužují na 15 cm. Jinak je výška rostliny kolem 5 cm. V přírodě roste těsně pod hranicí lesa na suchých loukách a pastvinách. U mne ve skalce jsem ji sázel na vyvýšená kamenitá políčka na plném slunci. Půda je zde velmi propustná, slabě kyselá. Oreomyrrhis argentea tvoří na mé skalce hojně semen, v okolí ma teřských rostlin se objevují semenáčky nejen na plošinkách v suti, ale i v úzkých skalních spárách. Je to příjemný plevílek, nikoli invazivní, který by utlačoval sousední rostliny. Zjevně mu nevadí ani sucho, ani letní a podzimní deště. V posledních mírných, spíše dešti vých zimách, kdy teploty jen výjimečně a na krátký čas atakovaly 10 ºC, jsem nepozoroval žádný úhyn těchto rostlin. Snad jen zima se silnými holomrazy (mrazuvzdornost se udává kolem 20 ºC) nebo s častým střídáním tužších mrazů a oblev může počet rostlin na skalce mírně zredukovat. V posledních letech se ale u nás takové zimy vyskytují sporadicky. Pokud k tomu ale dojde, vyklíčí během jara nové mladé rostlinky ze semen, která napadala do štěrku kolem původních rostlin. Pěkně působí ve společnosti rostlin tvořící drno vité podušky a drobných neinvazivních rostlin trávovitého vzhledu (Carex, Armeria aj.). Mojmír Martan

6

O jednom karafiátku co se spletl No nečekejte žádnou bajku. Zrovna dneska se na ni necítím, a tak jen jeden příběh o kytičce, která to asi nikde a nikdy nebude mít lehké. Když si rostl ve skalách turecké Idy, nebo chcete li Kaz Dagu, připadal si určitě jako docela obyčejný karafiátek. Každý podzim se nechal ofukovat studenými větry a posléze zavát sněhem, každé jaro se vesele zazelenal a pak nasadil tempo a po nějakém čase počal mezi pichlavými lístky vystrkovat špičatá poupátka a posléze drobné, růžové květy, na kterých se střídali čmeláci, včely, drobné pestřenky a mohutné, antracitové drvodělky, které se po něm pova lovaly, nemotorně a hromotlucky, aby se napásly na jeho sladkém nektaru. Takhle se převalilo léto a místo květů se do čtyř stran začaly otevírat semeníčky plné černých, plochých semínek, co tak trochu připomínají saze. A asi někdy v tuhle dobu se najednou ozvalo zachrastění suchých stonků okolních kytek, zakřupání kroků v suti a vedle skal se vynořila dvě stvoření. Nezajímala je okolní příroda, ani skály, ani kolem bzučící drvodělky, ale zato si všímala těch otevřených semeníčků našeho milého řebíčku či karafiátku. Jak chcete. Po jednom je uštipávala a házela do papírových pytlíčků. Ty dvě bytosti se jmenovaly Jurášek a Pavelka a protože je obě znám, tak mi jeden z nich pár semínek poslal. Zasel jsem je jako jindy. Do kontejnerku s propustnou zemí, dal k nim cedulku s nápisem Dianthus arpadianus, abych ukázal, že jsem taky trochu ten skalničkář, který se pozná právě tak, že ke kytičkám na své zahradě strká zrovna takové cedulky s podivnými jmény, a čekal na jaro. A to vám bylo radosti. Plný kontejnerek semenáčků a tak jsem je rozsázel a protože se mi líbil už jako mimino, vysadil jsem jich

Oreomyrrhis argentea

7

Oreomyrrhis argentea plody

8

Oreomyrrhis argentea se semenáčky

9

Dianthus arpadianus několik na čestné místo, do výchozu hned vedle cestičky. No myslím, že on to ani nepoznal, že už není na své skále v horách a začal růst, jako by se nechumelilo. Prvně trsíky, pak polštářky růžic a letos už bochany, kompaktní, husté a pichlavé, co si lebedí na vrcholku jedné ze skalek u mne na zahradě. Na fotografiích vidíte, že přímo svádí k pohlazení. A to také jedna z návštěv udělala. Prvně pohladila, rozkošnicky vzdechla, pak ještě jednou a jemně zatlačila a pak se přišla zeptat, kolik jich mám, a jestli by na nich šlo ležet. Že by si je dala k bazénu, jako masážní rohožku a vždycky by na nich, nějakou dobu, lehávala. Myslela to vážně. Tak jsem jí vysvětlil, jak se věci mají, a paní jen pokyvovala a pak si koupila pět rostlinek, že to zkusí. No věřili byste tomu? Vím, jsem nenasyta a ty kytky jsem jí prodal. Snad je nerozlehne. A až přijde příště, musím se optat co a jak. Tak vidíte. A on si myslel, že je jenom obyčejný karafiát. No řekněte. Nespletl se? Až zase budu někdy sedět, v podvečer, s hrnkem kafe naproti na lavičce, budu to s ním muset probrat. Zaslouží si, aby to věděl. Pavel Holík, Blížkovice

Gentiana oreodoxa Harry Smith V posledních letech se díky každoročním přírodním sběrům objevuje značné množství nových, případně nově objevených druhů hořců z oblasti Himálaje. Některé z nich se solidně usídlily v našich zahradách a jeví se jako slušně prosperující a solidně odolné v našich klimatických podmínkách. V některých případech není snadné je odlišit, jindy je problémem velká variabilita jednotlivých druhů a v neposlední řadě je zde důležitým faktorem i nedostatek zkouma ného materiálu a zároveň snad i nedůslednost při posuzování charakteristických znaků u jednotlivých rostlin. A samozřejmě ani

10

Gentiana aff. oreodoxa, Grulich

11

Gentiana oreodoxa

12

Gentiana oreodoxa × Gentiana sinoornata

13

nedostatek kvalitní literatury, sloužící k dokonalé identifikaci rostlin, nám tuto činnost neusnadňuje. Zřejmě nám tedy nezbude nic jiného, než se spolehnout na trochu zastaralý, ale přesto asi v současnosti nejdokonalejší prostředek, a sice rozlišovací klíč jednotlivých rodů rostlin ve Flora of China. Je asi pro tuto činnost nejvhodnější, byť v něm nově objevené a stále se objevující druhy hořců zcela chybí. Obrázků hořce Gentiana oreodoxa najdeme na internetu skutečně poskrovnu, a kdybychom se drželi zcela striktně popisu v klíči, část rostlin bychom ještě museli vyloučit. Budeme se tedy raději řídit základními údaji a zároveň počítat s jistou varia bilitou zejména zbarvení květů, jež je pro hořce typická. Gentiana oreodoxa má nepříliš vyvinutou bazální listovou růžici, lodyhy o délce cca 35 cm, max. kolem 7 cm v kulturních podmínkách, kde jsou všechny rostliny oproti vysokohorskému prostředí trochu vytáhlejší. Listy jsou čárkovité, výše na lodyze až čárkovitě kopinaté a o něco větší, horní část lodyhy je více olistěná. Květ je obkonický až zvonkovitě nálevkovitý, velký jen do max. 4,5 cm, obvykle světlemodrý, vždy s tmavomodrými pruhy a někdy i výraznými skvrnami. Mezi pěstovanými druhy hořců sekce Kudoa je tento jedním z nejzakrslejších. V přírodě roste na kamenitých loukách a alpínských holích v Číně a Bhútánu (Myanmer). Pěstuji na mírně vlhkém místě osluněném jen ráno a večer v propustné zemině smíchané z bukové hrabanky a nevápnitého štěrku, jinde na více osluněném stanovišti ve spáře i v jílovité hnědozemi se štěrkem a žlutým pískem. Obecně lze říci, že čím slunnější místo, tím těžší musí být pěstební substrát a také vyšší jeho schopnost udržovat spodní vláhu. Určit správný poměr drenážování však není u většiny vysokohorských rostlin, zejména s ohledem na jejich potřebu většího sucha v zimě, snadná záležitost. V nejnižších a zároveň nejsušších a nejteplejších oblastech bude tento druh opravdu pěstitelským

14

oříškem. Množení je asi nejsnadnější z výsevů, avšak v nabídkách semen se hořec téměř neobjevuje a moje rostlina není příliš ochotná je vytvářet. Jaromír Grulich ze Sedloňova nám bohužel semena zajímavé formy tohoto druhu již nikdy do výměny nedodá. Jeho rostlina, již jsem kdysi získal, je o něco málo vzrůstnější než druhá forma, kterou pěstuji, a má také dosti výrazně skvrnitější vnitřek korunní trubky. Z výsevů pěstovaných rostlin rádi vyklíčí kříženci, obvykle s hořcem Gentiana sinoornata. Jsou sice habitem podobni Gentiana oreodoxa (se zakrnělou bazální růžicí), avšak o něco robustnější a mají vysokou variabilitu ve zbarvení koruny.... Nezbývá tedy nic jiného, než se ozbrojit trpělivostí a následně na jaře velmi opatrně řízkovat, a nebo doufat, že se naši dobrodružní sběrači ještě polepší. Oldřich Navrátil, Ostrava

Edraianthus niveus

Sněhově žlutý modroušek

Edraianthus niveus

Modroušky, jinak rostliny patřící do rodu Edraianthus, mám velice rád. Velice snadno se pěstují ze semen, jsou nízké a bohatě kvetou. Za nejlepší považuji stále klasický poměrně pozdě kvetoucí Edraianthus pumilio, ale ani Edraianthus graminifolius v provedení montenegrinus či Edraianthus serpyllifolius nejsou k zahození. Proto mě zaujala nabídka semen druhu Edraianthus niveus, endemitu pohoří Vranica, v klubové výměně, která byla darována přítelem Holíkem z Blížkovic. Ze semen narostly poměrně robustní, ale přesto pěkně kompaktní rostliny. Podle jména jsem očekával bílá poupata a sněhobílé květy. Jenomže poupata měla barvu víceméně okrovou a rozkvetla světle okrově žlutě. Postupně květy bledly do krémové barvy. Květy na některých rostlinách jsou obrovské, zdálky viditelné, na jiných drobnější a sytěji žluté. Staromilsky fotografuji klasickým fotoaparátem a obrázky nechám dělat ve sběrně, ty pak skenuji. Žlutý odstín se tímto postupem téměř ztrácí. Modroušky jsou sice většinou vápnomilné, dobře vypadají v měkkém travertinu, ale sněhově žluté modroušky stejně dobře rostou v bratčickém písku s vápencovou drtí i bez ní. Josef Niederle

15

CO NÁS ZAJÍMÁ Botanické toulky po Dolomitech I. Východiskem prvního dílu toulek po Dolomitech je průsmyk Passo de Pordoi, kde pohodlně zaparkujeme auto na neplaceném parkovišti v nadmořské výšce 2240 m. Chtěli jsme zdolat údajně nejsnadnější třítisícovku Piz Boe (3152 m.n.m). Na ni lze vystoupit pěšky občas dosti strmou pěšinou, nebo s pomocí prostorné kabinové lanovky, která vás rychle dopraví do nadmořské výšky 2950 m.n.m. Naši mladší a fyzicky zdatnější kamarádi si zvolili cestu pěšky, my starší jsme dali přednost lanovce. Nahoře nás čekalo dosti nevlídné počasí mlhové a později i dešťové přeháňky, ale to hlavní, co nás zrazovalo od dalšího výstupu, byl sníh. Začátkem července zde ležel ještě na 70% plochy. Čas, než se sem vyšplhají kamarádi, jsme věnovali botanizování. K tomu se hodil poměrně plochý kamenitý ostroh v nadmořské výšce cca 2900 m, kde se slunce více opíralo a sníh zde již roztál. Vegetace zde ale byla velmi skromná, celkově zde rostlo asi jen kolem 10 druhů rostlin. Ve skalních spárách se krčily drobné bochánky se žlutými a bílými popupaty. Pravděpodobně se jednalo o zástupce rodu Draba, ta bílá mohla být i Hutchinsia. Nejpočetněji zde byly zastoupeny drobné trávy. Bezpečně jsem poznal jen drobnou pěchavu s bělavými kulatými květenstvími Sesleria sphaerocephala. Rostl zde známý chladnomilný lomikámen vstřícnolistý Saxifraga oppositifolia, nejzajímavější byl ale nález několika trsů vzácného druhu Saxifraga facchinii s téměř přisedlými, světle žlutými květy. Po dopravení se zpět do sedla Pordoi jsme se rozhodli pro

16

příjemnější, méně náročnou cestu. Ta po krátkém stoupání k lyžařskému areálu, v jehož okolí rostly na loukách spousty dřípatek (Soldanella), kopíruje téměř vrstevnicově osluněné svahy hory zvané Col del Cuc 2563 m.n.m, která je tvořená jinými horninami, než na jaké jsme v Dolomitech zvyklí. Jednalo se převážně o slepence. Cesta se nazývá Bindelova (Bindelweg) a jsou z ní krásné výhledy na ledovce na severních svazích masivu Marmolady, která je nejvyšší horou Dolomit. My jsme v nadmořské výšce cca 2400 m a na skalkách podél cesty obdivujeme Oxytropis jacquinii a bíle kvetoucí trsy Minuartia sp. Strmé louky jsou plné bílých a světle žlutých konikleců. Ten druhý je určitě Pulsatilla alpina ssp. apiifolia. Roztroušeně se objevují skupinky orchidejí. Podařilo se nám určit jen některé. Pěkná byla hlavinka Traunsteinera globosa s něžně růžovými květenstvími a temně červená Nigritella cf. rubra. Nejvzácnější rostlinu nacházíme v malém sedle mezi Col de Cuc a Sass Ciapel. Toto neustále profukované místo je domovem několika polštářků pomněnečky Eritrichium nanum, které už zdálky upoutávají svou nádhernou modří. Roste zde na kamenech spolu s drobnými trávami a Silene acaulis. Dostat se k nim blíže je poněkud obtížné, neboť pod námi je nepříjemně vyhlížející průrva. V okolí nalézáme i další zajímavé rostliny, z nichž uvedu hořec jarní Gentiana verna, prvosenku Primula cf. minima, mochnu Potentilla aff. aurea a drobnou cibulovitou lilijku Lloydia serotina. Roste zde i pár trsů Vitaliana primuliflora, překvapuje mne ale, že zde nejsou vůbec kompaktní. Mojmír Martan

17

Draba sp., asi, Sass Pordoi 2900m

18

Saxifraga facchinii, Sass Pordoi 2900m

19

Sesleria sphaerocephala, Sass Pordoi 2900m

20

Piz Boe 3152m

21

Soldanella alpina, poblíž Rif Sass Beccei 2400m

22

Soldanella alpina, poblíž Rif Sass Beccei 2400m

23

Oxytropis jacquinii, poblíž Rif Fredarola 2400m

24

Minuartia, poblíž Rif Fredarola 2400m

25

Bindelweg, ledovce Marmolady

26

Traunsteinera globosa, Bindelweg

27

Bindelweg, skalky pod Col del Cuc 2563m

28

Silene acaulis a Eritrichium nanum, sedlo mezi Col del Cuc a Sass Ciapel

29

Eritrichium nanum, sedlo mezi Col del Cuc a Sass Ciapel

30

Eritrichium nanum, sedlo mezi Col del Cuc a Sass Ciapel

31

Lloydia serotina, sedlo mezi Col del Cuc a Sass Ciapel

32

33

Primula aff. minima, sedlo mezi Col del Cuc a Sass Ciapel

34

Vitaliana primuliflora, sedlo mezi Col del Cuc a Sass Ciapel

35

Nigritella cf. rubra, Bindelweg, Lago di Fedaia

36

Skalničkářův rok, září 2015, číslo 72 ISSN 18051170

BOTANICKÉ POZNÁMKY Protology je povoleno ukládat, zdarma rozšiřovat a citovat s podmínkou uvedení zdroje

Ještě heterophyllum Slovenský botanik Letz mě upozornil, že jsem vycházel z nespráv ného překladu maďarského textu. Nedokážu to posoudit, ve svém článku jsem napsal, že maďarský jazyk je mi naprosto neznámý. Nic víc, než jsem udělal, jsem udělat nemohl. Nicméně nadále s maďar štinou raději končím. Bez ohledu na správnost či nesprávnost překladu mám jiný názor než Letz na to, zda smysl jména Sempervivum montanum β heterophyllum Hazsl. měl či neměl být zachován. Josef Niederle

Rosularia haussknechtii versus Rosularia pseudohaussknechtii Protolog druhu Umbilicus haussknechtii Boiss. et Reut. in Fl. Orient. 2: 774. 1882 http://bibdigital.rjb.csic.es/ing/Libro.php?Libro=1428 je takovýto 19. U. Haussknechtii (Boiss. et Reut.) patule papillosohirtus, caulibus brevibus in racemum brevem ovatum abeuntibus, foliis ro sularum linearispathulatis ciliatis, caulinis linearibus longissimis crebris, pedicellis flore brevioribus, calycis patule hirsuti corolla plus dimidio brevioris laciniis linearilanceolatis acutis, corollae hirsute

37

ochroleucae tubulosocampanulatae ad quartam partem fìssae laciniis ovatis acuminatis  Hab. in fissuris rupium calcarearum regionis calidae ad Mar Jacob supra Orfa Mesopotamiae (Haussk !). Fl. Mart. Folia rosularum 89 lin. longa apice 2 lata, caulina pollicem et amplius longa 1 ¼ lin. lata, caules 24pollicares, flores 34 lineas longi. A binis prae cedentibus foliis caulinis longissimis angustis, corollae lobis brevibus, etc., distinctus.

Eggli (1988) uvádí holotyp v JE, kde je tak označen arch JE 00003786 Syria borealis, montes Orfa http://herbarium.univie.ac.at/database/detail.php?ID=112104 Ve skutečnosti jde podle ICN o lektotyp. Isolektotypy jsou například JE00003785 Saxifraga flor. flav. In fissur. rup. calc. montis Mar Jacub pr. Orfa. 15. 5. 65. Haussknecht 813 http://plants.jstor.org/stable/history/10.5555/al.ap.specimen.je 00003785 http://herbarium.univie.ac.at/database/detail.php?ID=112103 Jde o jediný exemplář s originální polní jmenovkou, na niž bylo jiným inkoustem doplněno později jméno, ostatní mají jmenovky částečně předtištěné. Obrázky obou položek jsem z Jeny dostal a studoval, časem budou i na vídeňském virtuálním herbáři. WRchb. 18890295631 In fissur. rup. calc. m. Mar Jacub supra Orfa. alt. 4000 ped. [=


1220m] http://herbarium.univie.ac.at/database/detail.php?ID=460712 W 0005250 In fissur. rup. calc. m. Mar Jacub supra Orfa. alt. 3000 ped. [= 914m] http://herbarium.univie.ac.at/database/detail.php?ID=460709 B 10 0241949 In fissur. rup. calc. m. Mar Jacub supra Orfa alt.: 4000 ped. die 15.5.1865 http://herbarium.bgbm.org/object/B100241949 BM000632423 in rup. Mar Jacub supra Orfam alt. 3000 ped. die 15.5.1865 http://data.nhm.ac.uk/dataset/collectionspecimens/resource/0 5ff2255c38a40c9b6574ccb55ab2feb/record/2735495 K000838527 ad rup. supra Orfam alt. 3000 ped. die 15.5.1865 http://specimens.kew.org/herbarium/K000838527 Iter syriacoarmeniacum Haussknecht na vrcholu hory Mar Jacub sbíral Ficus carica subsp. rupestris. Jde jistě o velice teplé místo. Haussknechtův typ měl mohutný tlustý kaudex a lodyžní listy mnohem delší a užší než listy růžic. Lodyžní listy na lektotypu a isolektotypech jsou olámány. Koruny měly mělké zářezy sahající asi do čtvrtiny, takže kalichy nedosahovaly k zářezům. Měl kvést žlutě.

38

Je to výslovně Haussknechtem uvedeno na originální polní jmenovce. Je záhadou, jak Haussknecht mohl rostlinu se srostlými petaly a s pěti karpely určit jako zástupce rodu Saxifraga, to, že by se jmenovka zatoulala, je nepravděpodobné. Další záhadou je, proč Boissier s Reuterem napsali, že kvete v březnu, když všechny rostliny byly sebrány 15. května kvetoucí. Rostl údajně ve výšce 900 až 1200 m. V okolí Urfy jsou nejvyšší kopce těsně nad 900 m, severozápadně od města. Nicméně na mapě popisující Haussknechtovu cestu, kterou jsem dostal z Jeny, je Mar Jacub vyznačen jihojihozápadně od centra Urfy, kde nadmořská výška sotva přesahuje 800 m. Na vrcholu kopce Mar Jacub stál klášter Deyr Jakub, dnes už zbořeniště. Prohledat tam všechny vápencové skály je poněkud obtížné. http://www.openstreetmap.org/? mlat=37.12136&mlon=38.77475&zoom=12#map=12/37.1214/38.774 7 Rostliny z pohoří Munzur považované za Rosularia haussknechtii nemají zřetelný kaudex a mají lodyžní listy mnohem kratší než listy růžic a zářezy koruny sahající hlouběji než do poloviny, takže kalichy daleko přesahují zářezy. Kvetou růžově. Rostou ve výšce nad 1700 m. Proto je pojmenovávám Rosularia pseudohaussknechtii Niederle sp. nov. Planta prolifera. Caudex absens vel tenuis. Rosulae depressae. Folia oblonga usque spathulata, ciliata, rosularia usque ad 12 mm longa, subglabra, caulina usque ad 8 mm longa, superiora glandulosopilosa. Inflorescentiae laterales. Flores 5meri, pedicellati. Sepala angusta, ad basin breviter connata. Petala ad ⅜ usque ½ connata, tubus corollae brevior quam sepala. Corolla tubulosa, colore pallide rosaceo.


Holotypus hic designatus. Davis, Peter H. & Hedge, Ian C. 31242, 17. 7. 1957, Turkey: Tunceli, Munzur dağ above Ovacik, limestone rocks, 2800 m, E 361529

haussknechtii

pseudohaussknechtii

caudex

robustus

absens vel tenuis

folia rosularia

glandulosopilosa

subglabra

folia caulina rosulariis

longiora

breviora

petala connata ad

¾

⅜ usque ½

sepala tubo corollae

breviora

longiora

corolla colore

pallide flavido

pallide rosaceo

habitat in altitudine

900 m

> 1700 m

Nejprve překombinuji Eggliho jméno na úroveň druhu, poněvadž se domnívám, že Rosularia serpentinica a Rosularia pisidica vznikly jako kříženci předků druhů Rosularia gigantea a Rosularia chrysantha. Rosularia gigantea ( Eggli ) Niederle stat. nov. Basionymum. Rosularia serpentinica ( Werder. ) Muirhead var. gigantea Eggli in Kakt. and. Sukk. 38 : 137138. 1987.

Děkuji Dr. HansiJoachimu Zündorfovi a Kristině Victorové z JE za perfektní pomoc s materiály v JE. Synopsis. Non intellego cur Haussknecht plantam cum 5 carpellis et connatis petalis ut Saxifragam determinavit, et cur Boissier et Reuter eam in mense Martio florere scripserunt. Cum permutatione schedarum numerari non potest. Nam nulla Saxifraga prope Urfam crescit. Collectio Haussknechtiana est homogenea et statim distinguenda a plantis ex montibus Munzur vocatis quae nomen Rosularia pseudohaussknechtii ceperunt. Literatura Eggli, U. 1988. A monographic study of the genus Rosularia (Crassulaceae). Supplement to Bradleya 6/1988.

Josef Niederle

39

Nové druhy rodu Rosularia v zahradách

N.B. Meā sententiā Rosularia pisidica et Rosularia serpentinica ortae sunt ab hybridis inter Rosulariam praegiganteam et Rosulariam praechrysantham.

V zahradách jsou pěstovány tři údajné rosulárie dovezené pilnými sběrateli, zatím vědecky nepopsané. Při pátrání po jejich původu jsem se dopídil k Josefu Juráškovi, ten mi na mé dotazy vůbec neodpověděl. Proto nemohu vyloučit, že popisuji kulturní křížence. To je podle pravidel samozřejmě dovoleno. První druh má v individuální kultuře velké růžice silně připomínající hapaxantní ( jedinkrát kvetoucí ) taxon Rosularia gigantea ( Eggli ) Niederle. V zapojeném porostu jsou růžice mnohem menší. Koluje s chybným určením Rosularia rechingeri. Rostliny jsou označovány asi podle geografického původu Dipoyraz a Küpe Dağı. Jde o dvě sousední pohoří, Dipoyraz je nejvyšší hora v pohoří Dedegöl. V pohoří Dedegöl roste i Rosularia chrysantha, kterou někteří sběratelé nabízejí jako Rosularia libanotica, v této oblasti se nevyskytující. Ale Rosularia sempervivum v jiném poddruhu tam je.


Vlevo Rosularia chrysantha z pohoří Dedegöl, vpravo Rosularia aizoon neboli Rosularia pallida 28. dubna

Rosularia pisidica Niederle sp. nov. Planta perennis, prolifera. Caudex absens. Rosulae semiglobosae, monocarpicae, adultae 57 cm in diametro. Propages subsessiles, cum stolonibus 12 cm longis sub foliis celatis, hornotinae subglobosae. Folia rosularia numerosa, dimorpha, ea rosularum hornotinarum obovata, in dorso convexa, sparse glandulosopilosa, ea rosularum vetustiorium oblongospathulata, subplana, subcarnosa, ad apicem subtrullata, ad extremum paulum excisa, cum hydathodā conspicuā terminata, in dorso bicarinata, modo ad apicem carinata, glabra, secus marginem papillata, in rosulis adultis plusminusve 50 mm longa et 5 mm lata et 1.7 mm crassa, colore viridi ( Dipoyraz ) vel caerulescente ( Küpe Dağı ), in siccitate et frigore ad marginem rubescente. Ante anthesin novella folia in centro rosulae glandulosohirsuta. Inflorescentia terminalis, glandulosopilosa. Flores ut in Rosulariā chrysanthā, sed graciliores, plusminusve 25 usque 40.

Růžice druhu Rosularia aizoon neboli Rosularia pallida folium carinatum připomínají Sempervivum montanum 13. června

bicarinatum

Patria ignota. Fortasse habitat in Anatoliā austrooccidentali in montibus Dedegöl et Küpe Dağı vocatis prope oppidum Seydişehir nuncupatum. Holotypus hic designatus. Legit Josef Niederle in horto suo die 20 Jun. 2015. Planta sub anthesi, morphotypus Küpe Dağı. BRNU 638062 N.B. Rosularia chrysantha et Rosularia muratdaghensis cum terminali inflorescentiā differunt staturā minore, marginibus foliorum glandulosopilosis,

40


Rosularia pisidica morfotyp Küpe Dagi 30. března

41


Rosularia pisidica morfotyp Küpe Dagi 25. dubna, objevují se chlupaté listy budoucího květenství

42


hydathodā inconspicuā, foliis in dorso sine structurā carinatobicarinatā. Rosularia serpentinica differt staturā multo minore, foliis sine structurā carinatobicarinatā, atro colore florum. Rosularia gigantea est monocarpica, differt atro colore numeroque florum, sed aliud nescio.

Rosularia pisidica morfotyp Küpe Dagi 16. června, květenství, spodní listy usychají

Druhý druh je velmi drobný, bělavě žlaznatě chlupatý, údajně pocházející z neidentifikovatelného pohoří Ionas Dag v Turecku. Koluje s chybným určením Rosularia aizoon. Rosularia bonorumhominum Niederle sp. nov. Planta perennis, prolifera, caespitosa. Caudex tenuis, 2 mm in diametro, usque ad 2 cm longus in rosulis floriferis, absens in Rosularia pisidica morfotyp Küpe Dagi 16. června, květy

43


Rosularia bonorumhominum 30. března

44


45

Rosularia bonorumhominum 28. červnaervna


rosulis iunioribus. Rosulae semiglobosae, plusminusve 15 mm in diametro. Folia rosularia spathulata usque ad 8 mm longa et 3.3 mm lata et 2 mm crassa, albide glandulosohirsuta, mollia, et ciliis et mucrone destituta. Surculi florigeni monocarpici, laterales, mense Augusto exorientes, initio decumbentes usque ascendentes, postea erecti cum stolone horizontali 12 cm longo nonnumquam radicante, hieme vereque cylindriformes, cum foliis multo angustiores quam rosulae, 79 mm in diametro, 2535 mm alti, toti cum sepalis et carinis petalorum glandulosopilosi, glandulis atroviolaceis et stipitibus hyalinis. Folia caulina oblonga usque lanceolata, suberecta, longiora quam ea rosularia, usque ad 10 mm longa et 4 mm lata et 3 mm crassa, glandulosohirsuta, mollia, superiora paginā ventrali colore rubro, dorsali rubro suffusā. Inflorescentia alabastraque ab initio erecta. Bracteae praesentes , eae secundo et tertio ordine pusillae. Flores Rosulariam rechingeri reminescentes, 5meri, tubiformes, 36 in inflorescentiā, 1012 mm longi, pedicellati, colore inconspicuo. Sepala lanceolata, 45 mm longa, circa 2 mm lata, acuta, viridia, ad apicem paulo rubrostriata, glandulosopilosa, ad basin breviter connata. Petala 2 mm lata, ad ⅜ connata, ad apicem reflexa, carinā extus glandulosopilosā, utrimque in medio tuboque colore pallide viridi cum venis rubris, in lateribus colore ochroleuco, longitudinaliter rubrostriata, lateralibus striis dilutis in colorem roseum transientibus, itaque in vivo finali generali colore sordide rubiginosoroseo. In exsiccatis roseus ruberque color in atropurpureum mutans. Filamenta adnatā parte 2 mm, liberā parte epipetala 3.5 mm, episepala 4.5 mm, glabra, colore pallide roseo. Antherae luteae. Carpella viridia, cum stylis 6 mm longa, dorso glabro, ventraliter glandulosopuberula, perexigue minus quam 0.5 mm connata. Styli roseostriati. Nectaria plusminusve quadrata, 0.5 mm, colore viridiluteo.

46

Patria ignota. Holotypus hic designatus. Legit Josef Niederle in horto suo die 1 Jul. 2015. Planta sub anthesi et defracti surculi florigeni. BRNU 638063 N.B. Rosularia aizoon differt surculis florigenis hieme vereque rosulatis et floribus luteis stellate patentibus. Rosularia aizoon sensu stricto est planta pubescens nec hirsuta. Rosularia rechingeri differt foliis tantum ad margines glandulosopilosis et sepalis duplo brevioribus et nectariis albidis.

Třetí druh vůbec není Rosularia, ale Sedum, je označován Rosularia sp. Jurášek. Je poněkud robustnější než druh předcházející, nápadný bočními květními výhony širšími než mateřská růžice se silně sukulentními listy. Jde o k zemi přitisklý hapaxantní, alespoň v kultuře, polokeř tvořený listovými růžicemi pospojovanými dřevnatějícími stolony. Na rozdíl od rosulárií tvoří klíčivá semena. Sedum strobiliforme Niederle sp. nov. Planta hapaxantha in cultivatione, humifusa cum rosulā foliorum centrali et stolonibus lignescentibus rosulis foliorum nonnumquam radicantibus terminatis. Caudex absens. Rosulae depressae, 1520 mm in diametro. Folia rosularia spathulata, usque ad 12 mm longa et 3 mm lata et 1.8 mm crassa, glandulosopubescentia, submollia, et ciliis et mucrone destituta. Surculi florigeni laterales, cum foliis rosulis plusminusve aequilati, cum stolone 12 cm longo, 3038 mm alti, primum strobiliformes, demum ad anthesin superiora 46 internodia foliaque elongata, postremo post anthesin omnia internodia foliaque elongata. Folia caulina primum


Sedum strobiliforme 8. května, vegetativní růžice

declinata, obovata, usque ad 10 mm longa et 5.5 mm lata et 3.2 mm crassa, glandulosopubescentia, duriuscula, postremo superiora folia elongata, usque ad 12 mm longa et 4 mm lata et 2.4 mm crassa, suberecta. Inflorescentia depressa, cum 615 floribus, glandulosopubescens. Flores 5meri, proterandrici, 12 mm in diametro. Alabastra acuta, 5costata, colore vivide rosaceo. Sepala ovalia, obtusa, glandulosopubescentia, colore viridi. Petala non connata, late lanceolata, profunde carinatocostata, sepalis plusminusve duplo longiora, colore ad dimidium, i.e. unguis, viridi, ab dimidio, i.e. laminae, pallide rosaceo, carina extus viridis, glandulosopilosa. Stamina 10. Filamenta albida, glabra, epipetala breviter adnata. Antherae carmineae donec clausae, postremo Sedum strobiliforme 8. května, poupata

47


48

Sedum strobiliforme 8. května, květní výhon


Porovnání Rosularia bonorumhominum nahoře a Sedum strobiliforme dole 8. května

apertae extus atropurpureae, intus luteae. Pollen luteum. Carpella primum luteoviridia, postremo rosea, superne glandulosopilosa. Styli purpurei, 0.9 mm longi, glandulosopilosi. Stigmata hyalina, minutissima, in altitudine antheris sita. Nectaria late spathulata, colore luteo. Folliculi stellate patentes, non connati, colore rubido, ad basin viridi. Semina anguste ellipsoidea usque fusiformia, 0.81 mm longa, longitudinaliter sulcata, pallide viridibrunnea. Patria ignota.

Porovnání Rosularia bonorumhominum vpravo a Sedum strobiliforme vlevo 8. května

49


Sedum strobiliforme 8. června, květenství

50


Holotypus hic designatus. Legit Josef Niederle in horto suo die 20 Jun. 2015. Surculus florigenus sub finem anthesis. BRNU 638064

Typifikace jmen

Tomoparatypus hic designatus. Legit Josef Niederle in horto suo die 2 Jul. 2015. Planta fructifera ex quā holotypus antea separatus est. BRNU 638061

Rosularia radiciflora Boriss. je podle článku 41.3 ICN platně publikované nomen novum na úrovni druhu pro jméno Umbilicus libanoticus var. steudelii Boiss. Proto jeho typem nemůže být exemplář v LE determinovaný Borisovovou, s jehož fotografií v E pracovali Chamberlain a Muirhaedová (1972), když jako typ určili in fissuris rupium montium Kurdistaniae Gara, Kotschy 332, 27. 7. 1841, ale jen exemplář v GBOIS. Chamberlain a Muirheadová na exemplářích v GBOIS žádné poznámky nepřiložili, ani v textu se nezmínili, takže neměli na mysli konkrétní exemplář v GBOIS, a proto je jejich typifikace neplatná. Prostě jen opsali formuli z Boissiera.

N.B. Liberis petalis et spathulatis luteis nectariis et stellate patentibus folliculis non in genere Rosularia.

Připomíná poněkud vytrvalé druhy Sedum tristriatum, které má nektária klínovitá a zoubkovaná, a Sedum tymphaeum, které však má čtvercová nektária a jiný tvar listů na lodyze. Děkuji dobrým lidem, kteří mi poskytli rostliny a informace. Byli to zejména Marek Chaloupka, Milan Hornát a Miroslav Doležal. Synopsis. Rosularia serpentinica var. gigantea nomen Rosularia gigantea cepit, plantae in cultivatione vocatae Prometheum / Rosularia rechingeri Küpe Dag, Prometheum / Rosularia aizoon Ionas Dag, Rosularia sp. Jurášek nomina Rosularia pisidica, Rosularia bonorumhominum, Sedum strobiliforme ceperunt. Literatura Chamberlain, D.F. & Muirhead, C.W. 1972. Rosularia. In: Davis, P.H. (ed.) Flora of Turkey and the East Aegean Islands 4: 214224. Eggli, U. 1988. A monographic study of the genus Rosularia (Crassulaceae). Supplement to Bradleya 6/1988. Hagemann, I. & 't Hart, H. 1986. Sedum. In: Strid, A. (ed.) Mountain Flora of Greece 1: 341359.

Josef Niederle

51

Umbilicus libanoticus

var.

steudelii Boiss. a Rosularia radiciflora Boriss.

http://bibdigital.rjb.csic.es/ing/Libro.php?Libro=1428&Pagina=777 Domnívám se, že jméno Rosularia radiciflora Boriss. by mělo mít ten význam, který mu dávala jeho autorka. Za lektotyp proto určuji exemplář v GBOIS prapůvodně označovaný Steudelem co Umbilicus radiciflorus, totiž Kotschy 332. To je v rozporu s použitím tohoto jména Chamberlainem a Muirheadovou, jak zjistil Eggli (1988). Umbilicus libanoticus var. steudelii Boiss. in Fl. Orient. 2: 772. 1872. ≡ Rosularia radiciflora Boriss. in Fl. USSR 9: 120. 1939. Lectotypus hic designatus: In hiatibus rupium altiorum regionum m. Gara Kurdist., Kotschy 332, 27. 7. 1841, GBOIS 330557. ILT: K, MO, W, BM, HAL, GOET, LE foto E


http://www.tropicos.org/Image/14657 http://www.tropicos.org/Image/14656 http://apps.kew.org/herbcat/getImage.do? imageBarcode=K000815916 http://herbarium.univie.ac.at/database/detail.php?ID=462611 http://herbarium.univie.ac.at/database/detail.php?ID=462609 http://herbarium.univie.ac.at/database/detail.php?ID=392339 http://data.nhm.ac.uk/dataset/collectionspecimens/resource/05ff225 5c38a40c9b6574ccb55ab2feb/record/2735456 LE foto E http://elmer.rbge.org.uk/bgbase/vherb/bgbasevherb.php? cfg=bgbase/vherb/zoom.cfg&filename=E00326489.zip&queryRow=1 Dr. Laurent Gautier a Laurence Loze z G mi poskytli fotografie položek v G-BOIS, za což jim velice děkuji. Chaos v typifikacích působí V. V. Byalt z LE, který ukládá do herbářů lístky, ale nic nepublikuje. Literatura Chamberlain, D.F. & Muirhead, C.W. 1972. Rosularia. In: Davis, P.H. (ed.) Flora of Turkey and the East Aegean Islands 4: 214224. Eggli, U. 1988. A monographic study of the genus Rosularia (Crassulaceae). Supplement to Bradleya 6/1988.

Josef Niederle

52

Skalničkářův rok. září 2015 číslo 72

Recommend Documents