Sir Ernst Hans Joseph Gombrich BIOGRAFIE Sir Ernst Hans Joseph Gombrich se narodil se roku 1909 ve Vídni v ţidovské rodině s bohatými kontakty s vídeňským intelektuálním a uměleckým světem. Jeho rodina byla hudebně založená. Jeho matka znala Sigmunda Freuda. Otec jeho matky pocházel z Prahy. Jeho matka sbírala slovenské výšivky, což v něm probudilo zájem o dekorativní umění → tento zájem vyvrcholil prací Smysl pro řád.
Zemřel roku 2001 v Londýně ve věku 92 let. Studoval humanistické gymnázium Tereziánské akademie ve Vídni. V letech 1928-1933 studoval Dějiny umění a klasickou archeologii na Vídeňské univerzitě. Byl ţákem poslední generace představitelů první vídeňské školy. Jeho diplomová práce vyšla tiskem a znamenala přínos pro definování manýristické architektury. Jednalo se práci o architektovi Giulio Romano a jeho stavbě Palazzo del Te v Mantově, která mu přinesla uznání nejen v odborných kruzích.
Roku 1936 emigroval kvůli svému původu do Londýna, kde se věnoval badatelské činnosti ve Warburgově institutu. V době 2. světové války pracoval ve zpravodajské odposlechové sluţbě BBC. Tato válečná monitorovací zkušenost ho inspirovala k napsání Umění a iluze, kde aplikoval obecné poznatky z vnímání na teorii vizuálních umění. Na základě odposlechu na konci války sdělil W. Churchillovi, že Hitler zemřel-zaslechl, že rozhlas vysílá Brucknerovu smuteční symfonii, správně uhodl, že Hitler je mrtev.
Po válce se vrátil do Warburgova institutu a v letech 1959-1976 byl dokonce jeho ředitelem. V roce 1960 byl zvolen členem British Academy. Jedná se o státní akademie Spojeného království pro humanitní a společenské vědy. Jejím posláním je hájit zájmy vědy, podporovat vynikající bádání, odměňovat vynikající vědce, publikovat výsledky bádání a podporovat mezinárodní spolupráci.
1
Působil jako hostující profesor na řadě univerzit (Oxford, Cambridge, Londýnská univerzita, Harvard) a přednášel také na Cornellově a Washingtonově univerzitě v USA. Za svoji práci obdrţel řadu prestiţních vyznamenání a ocenění. 1972 povýšení do rytířského stavu 1975 propůjčen Čestný kříž za vědu a umění 1. třídy (od rakouského prezidenta) 1975 Cena Erasma Rotterdamského 1977 členem řádu Pour le Brite 1984 rakouské vyznamenání za vědu a umění 1976 Hegelova cena města Stuttgartu
PUBLIKACE Jeho rozsáhlá publikační činnost započala roku 1935, kdy sepsal Stručné dějiny světa pro mladé čtenáře (A Little History of the World), které Popisují vývoj lidstva od dob jeskynního člověka aţ do 1. světové války. Pro pozdější vydání byla připojena kapitola věnující se nejdůleţitějším událostem 20. století především 2. světové válce a zániku komunismu. Kniha zaznamenala okamţitý úspěch. Okolnosti spojené se vznikem této knihy jsou poměrně zajímavé. Ve 26 letech Gombrich přijal nabídku přeložit z angličtiny dějiny světa pro děti, shledal je však špatnými a nabídl nakladateli, že je přeloží sám. Na sepsání knihy měl pouhých šest týdnů. Dal si tedy podmínku napsat jednu kapitolu denně.
Milníkem v jeho ţivotě se stal rok 1950, kdy byl poprvé vydán Příběh umění (The Story of Art). Tato kniha vyvolala naprostou senzaci, o čemţ svědčí například i to, ţe byla přeloţena do více neţ 30 jazyků a prodalo se přes 6 000 000 výtisků. Její první vydání z roku 1950 bylo v roce 1966 rozšířeno o dodatečnou kapitolu věnovanou modernímu umění. Tato kniha vyvolala zlom v jeho kariéře. Řada univerzit ve Velké Británii i v USA vyslovila zájem jeho přednášky. Příčinou tohoto úspěchu je především poutavě napsaný a srozumitelný text. Gombrich nám zde nabízí pohled na umění a umělce v průřezu dějin. Kaţdou dobu se pokouší zhodnotit z hlediska jejích vlastních kritérií. Díla, o nichţ pojednává, jsou zasazena do historického rámce, coţ můţe čtenáři pomoci chápat celkové umělecké záměry mistrů. „Srozumitelně vyprávěný příběh umění by měl čtenáři umožnit, aby poznal všechny souvislosti, a pomoci mu je pochopit nikoli prostřednictvím shrnujících popisků děl, ale tím, že se mu dostane několika ukazatelů naznačujících pravděpodobné záměry umělců.“ ²
Snaţí se zde také vysvětlit postupný růst zobrazovacích dovedností, které přibliţují umění viditelnému světu (Dějiny umění pojímá jako postupné nabývání stále větší přesnosti při zachycování viditelného).
2
Text knihy diktoval písařce. Sepsal ji téměř bez použití knih. Čerpal především z toho, co si s odstupem času o dějinách umění pamatoval.
Další významnou publikací byla kniha Umění a iluze (Art and Illusion) vydaná v roce 1960, kde rozvádí některé myšlenky, které příběh umění jen letmo nastínil. Umění a iluze je studií o psychologii obrazového znázornění, která zaznamenala úspěch také v odborných kruzích u historiků umění i některých psychologů. Smysl pro řád (The Sense of Order) z roku 1979 je knihou o psychologii dekorativního umění. Zabýval se také studiem umění renesance. Své poznatky shromáţdil do čtyř svazků esejů. 1. Norma forma (Norm and Form ) 2. Symbolika zobrazování (Symbolic Images) 3. Dědictví Apellésovo (The Heritage of Appelles) 4. Nový pohled na staré mistry (New Light on Old Masters)
Gombrichovou poslední publikací byla v roce 2002 posmrtně vydaná kniha nazvaná Upřednostňování primitivního. Kapitoly z dějin západního vkusu a umění (The Preference for the Primitive). Jedná se o soubor studií věnovaných primitivismu a jeho upřednostňování v umění v určitých dějinných obdobích. Tento jev sleduje od antiky k radikálnímu primitivismu moderní doby a zároveň se pokouší poskytnout jeho psychologické vysvětlení. PUBLIKACE PŘELOŢENÉ DO ČEŠTINY Pouze Stručné dějiny lidstva, Příběh umění, Umění a iluze a také část práce Meditace o koníčku vydaná jako skripta FFUK se dočkaly svého překladu do češtiny. Příčinou jsou především tvrdé vydavatelské podmínky stanovené jeho domovským vydavatelstvím Phaidon Press při poskytování autorských práv. CHARAKTERISTIKA E.H Gombrich je nejvýraznějším představitelem evopských dějin umění 20. století. Jeho popularita souvisí především se schopností vyloţit své myšlenky jednoduše a srozumitelně, přesto velmi zasvěceně, na základě hlubokých odborných znalostí. (Toto dokládá v předmluvě Příběhu umění, kde píše: „Poctivě jsem se snažil vyhnout všem těmto úskalím a hovořit srozumitelně, zřetelně a jasně, i když podstupuji riziko, že takový způsob může vyznít neformálně a neodborně. Avšak na druhou stranu jsem se nevyhýbal složitým myšlenkám, doufám proto, že žádný čtenář nepřičte mé rozhodnutí vystačit jen s minimem obvyklých uměnovědných pojmů tomu, že bych se na něj chtěl dívat spatra.“ ²)
Pokouší se naučit čtenáře obrazy pozorně vnímat a dějinám umění skutečně porozumět.
3
Jeho texty a knihy mají široký záběr a přesah do mnoha oborů. Na svůj předmět bádání aplikuje poznatky svých přátel a kolegů z jiných oborů (psychologie, etologie). Zajímá se o otázky spojené se vznikem a interpretací uměleckého díla. S tím souvisí jeho zájem o podíl diváka, u něhoţ se zabývá vztahem vědění a vidění. Domníval se, že výtvarné zobrazení není věrným dokumentem zrakové zkušenosti, umělec nekopíruje jen viditelnou realitu, ale jedná se o psychologický proces, při kterém umělec koriguje své vizuální vnímání podle relativního modelu, který odkazuje na znalosti. Podobně probíhá vnímání i u diváka, protoţe jeho schopnost vnímat umělecké dílo, je závislá na minulých zkušenostech a vizuálních záţitcích. Zastával názor, že dějiny umění lze vnímat z hlediska technického pokroku. Řada technických vynálezů vedla k rostoucí dokonalosti napodobování přírody. PODNĚTNÉ MYŠLENKY „Není těţké hovořit chytře o umění, protoţe slova, kterých uţívají kritici, jsme slyšeli a četli v tolika moţných souvislostech, ţe ztratila veškerou přesnost. Dívat se na obraz nezaujatýma očima a odváţit se vydat na cestu objevů je mnohem těţší, ale také mnohem vděčnější úkol. Člověk nemůţe říct nikdy předem, co si z takové výpravy odnese. “ ² E.H.Gombrich
ZÁSADY PRO PSANÍ snaha pouţívat co nejméně odborných výrazů tak, aby tomu porozumělo i dítě Jeho zásadou při psaní i v životě bylo, že opravdová hodnota spočívá v jednoduchosti.
nerozebírat díla, která je nemoţné ukázat nezařadit nic, co by bylo pouze zajímavé jako doklad vkusu nebo módy snaha být při výběru děl do knihy objektivní, neřídit se příliš osobní preferencí Tyto své zásady popsal Gombrich v předmluvě Příběhu umění. Patrné jsou však i z jeho dalších knih. E. H. Gombrich píše: „Kromě rozhodnutí omezit počet technických pojmů jsem se při psaní snažil dodržovat několik specifických pravidel, která jsem si sám uložil, čímž jsem si coby autor poněkud zkomplikoval život, snad jsem tím však ulehčil život čtenáři. První pravidlo spočívá v tom, že nebudu psát o dílech, jejichž reprodukce nemohu ukázat; nechtěl jsem, aby text zdegeneroval v seznamu jmen, která znamenají jen málo nebo vůbec nic pro ty, kteří díla, jež mám na mysli, neznají, a jež by byla zbytečná pro ty, kteří je znají. ... Přivedlo mě to pak k druhému pravidlu, jímž
4
je, že jsem se omezil na skutečná umělecká díla a nezařadil nic, co by bylo pouze zajímavé jako doklad vkusu nebo módy. … Třetí pravidlo vyžaduje trochu sebezapření. Umínil jsem si, že odolám jakémukoli pokušení neotřelého výběru, aby snad má oblíbená díla nezastínila dobře známá veledíla.“ ²
KONKRÉTNÍ PŘÍNOS OBORU popularizace umění mezi širokou veřejností (především publikací Příběh umění, která je jednou z nejvlivnějších knih, jaká kdy byla o umění napsána, dokladem je obrovské mnoţství prodaných výtisků). u mnohých probudil zájem o oblast umění Bibliografie 1
MIKŠ, František. Gombrich. Tajemství obrazu a jazyk umění. Pozvání k dějinám a teorii umění. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2008. ISBN 978-80-7364-045-3
2
GOMBRICH, E.H. Příběh umění. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80-207-0416-7
Internetové zdroje www.gombrich.co.uk www.cs.wikipedia.org/wiki/Ernst_Gombrich
5
