PROLOG Napadlo ji, jestli je moÏné, a snad dokonce i normální strávit s nûk˘m dvacet let Ïivota, toho ãlovûka chvílemi milovat více neÏ sebe sama a jindy ho nenávidût natolik, Ïe pfiem˘‰líte o tom, Ïe vezmete svou novou litinovou pánev a v‰í silou ho pra‰títe do hlavy. Nebo snad jsou podobné my‰lenky pouh˘m následkem jejích sice obãasn˘ch, zato v‰ak boufiliv˘ch okamÏikÛ nadcházející menopauzy? MÛÏe za to snad ta pitomá klimatizace, kterou po nûm uÏ druhé léto chtûla vymûnit a která se nedokáÏe vypofiádat s kuchyní, kde na sporáku bublají tfii hrnce a v troubû se peãe maso? Nevypadalo to, Ïe by ho horko obtûÏovalo. Sedûl pfied televizí s v˘tiskem Times v rukách, nohy poloÏené na pol‰táfiku a skleniãku merlotu na stolku vedle sebe. Pravda, nabídl jí pomoc. Ale udûlal to takov˘m sv˘m neochotn˘m zpÛsobem: „Potfiebuje‰ nûco?“ (AniÏ by zvedl oãi od sportovní pfiílohy.) Îádné: „Co mám udûlat?“ (Zatímco by si vyhrnoval rukávy). Nebo: „Na chvíli si sedni, já ten ãesnek nasekám.“ (A pfiitom jí naléval sklenku vína.) Nûco takového by povaÏovala za skuteãnou nabídku pomoci. Chtûla, aby na tom trval. Pfiedev‰ím proto, Ïe dobfie vûdûla, Ïe ona sama by nevydrÏela sedût a ãíst si u sklenky vína, zatímco on by otroãil na nûãem tak nepfiíjemném jako veãefii pro známé (jeho známé, jen tak mimochodem), bez ohledu na to, zda by její pomoc odmítl, nebo ne. Mrkla na hodiny a pocítila nával paniky. Hosté mûli dorazit za necelou hodinu a je‰tû se nestihla ani osprchovat. Povzdychla
9
si a hodila hrnec do dfiezu. Rána jejího manÏela pfiimûla zvednout oãi od novin. „V‰echno v pofiádku?“ zeptal se a vstal. „Ne,“ odsekla mrzutû. „Je vedro a potfiebuju se osprchovat.“ „Dobrá,“ prohlásil, do‰el k ní a sebral jí z ruky upatlanou lÏíci. Objal ji kolem pasu a usmál se na ni sv˘m ìábelsk˘m úsmûvem, kter˘ jí vÏdy zlep‰il náladu, aÈ byla jakkoli na‰tvaná. „Klídek,“ dodal a políbil ji na krk. Na vtefiinku se o nûho opfiela, hrála rozãílenou a nepfiístupnou, brzy v‰ak roztála. „KdyÏ potfiebuje‰ s nûãím pomoct, proã si nefiekne‰?“ za‰eptal jí do ucha. Vzru‰ením jí na krku naskoãila husí kÛÏe. „Mûl bys to poznat sám,“ odpovûdûla a u‰klíbla se. „Mበpravdu,“ pronesl do místa mezi jejím krkem a klíãní kostí. „Omlouvám se. Co mám udûlat?“ „No,“ cítila se náhle hloupû, „vlastnû uÏ je to skoro hotové.“ Pustil ji, vyndal ze skfiíÀky skleniãku a nalil jí víno. „Co tfieba tohle? Jdi se osprchovat a já se pustím do nádobí. Zaãnu tûmi hrnci.“ Vzala si od nûho skleniãku a políbila ho na ústa. I po dvaceti letech stále milovala jeho chuÈ (kdyÏ si právû nepfiedstavovala, jak ho tluãe pánví po hlavû). Rozhlédla se po jejich bytû ve West Village, jehoÏ vût‰inu vidûla z místa za pultem, kter˘ oddûloval kuchyÀ od jídelny a ob˘váku. Byl mal˘ a pfiecpan˘, ale pln˘ mil˘ch pfiedmûtÛ, knih a fotografií, které za spoleãn˘ Ïivot nashromáÏdili. Pohovka a dvojkfieslo byly sice obstaroÏní a o‰oupané, ale kvalitní a pohodlné jako dÛvûrné objetí. Konferenãní stolek tvofiily staré dvefie z obchodu se staroÏitnostmi v New Hope v Pensylvánii. Televize – podobnû jako klimatizaãní jednotka – byla dinosaurus, kter˘ uÏ nutnû potfieboval vymûnit. LoÏnici mûli tak malou, Ïe v ní stûÏí bylo místo na manÏelskou dvojpostel a dva noãní stolky s hromadami kníÏek. Mohli by si dovolit nûco lep‰ího, nûco o hodnû vût‰ího, moÏná v Brooklynu, nebo snad i v Hobokenu. JenÏe Manhattan se jim vryl do du‰í natolik,
10
Ïe by nesnesli b˘t od mûsta oddûlení mostem nebo tunelem. MoÏná to bylo po‰etilé, ale to a skuteãnost, Ïe nájemné ãinilo pouh˘ch ‰est set dolarÛ mûsíãnû (a od roku 1970 se nezmûnilo), protoÏe byt Allenovi pfienechal jeho bratr, kdyÏ se pfiestûhoval do pûknû pfiestavûné b˘valé vozovny na Park Slope, je pfiimûlo tu zÛstat. Dûti, ve které doufali, nikdy nemûli, proto nebyl dÛvod hledat více prostoru. PotíÏe zaãaly teprve nedávno. Nov˘ majitel domu dobfie vûdûl, Ïe by za jejich byt mohl dostávat dva aÏ tfii tisíce dolarÛ mûsíãnû, proto zámûrnû nespûchal s Ïádn˘mi bûÏn˘mi opravami a doufal, Ïe je donutí se odstûhovat. A protoÏe to byl star˘ byt ve starém domû, vÏdy nûco nefungovalo, neustále vypadávaly jistiãe, pravidelnû praskaly trubky. Poslední dobou o stûhování mluvili ãastûji, ale ceny ve mûstû je odrazovaly. AÏ dosud Ïili Ïivot, v nûmÏ jim na záÏitcích záleÏelo víc neÏ na pfiepychovém bydlení a televizi s plochou obrazovkou. Aãkoli si nevedli ‰patnû, protoÏe ona pracovala jako novináfika pro rÛzné noviny ve mûstû – teì uÏ dokonce i pro Times – a on jako profesionální fotograf, na rozhazování nemûli. Pfiíjemn˘ Ïivot, cestování a úspory na penzi, to v‰e by museli kvÛli bydlení obûtovat. Nikdy sv˘ch rozhodnutí nelitovali. Vidûli svût a stále v sobû mûli objevitelského ducha. Bylo jim tûsnû po padesátce a byli v dobré kondici, aby mohli za deset let odejít do penze, nemovitost v‰ak nikdy nevlastnili. Ve spr‰e pfiem˘‰lela o jejich Ïivotû a uznávala, Ïe je spokojená. Teplá voda dnes na‰tûstí tekla. Ella a Rick, Allenovi pfiátelé z univerzity, zase pfiinesou lahev vína za sto dolarÛ. Ella na sobû bude mít nûco velmi krásného a velmi drahého, Rick bude vyprávût o nûjaké své nové hraãce, aÈ uÏ to bude cokoli. Oba byli snobi, nic v‰ak nepfiedstírali a chovali se mile. JenÏe byli velmi bohatí a pfiímo to z nich vyzafiovalo. Chtûli, aby si jejich bohatství ostatní v‰ímali, hledali srovnání. Necítila se v jejich pfiítomnosti dobfie, prostû jí to vadilo. Allen by to nepochopil,
11
protoÏe jeho mozek fungoval jinak. Úspûchy jeho pfiátel ho tû‰ily, zajímaly ho jejich nové hraãky i letní sídla, jako by byly jeho vlastní. S nik˘m se neporovnával. Myslela na nûho, zatímco si oplachovala z vlasÛ kondicionér. Kdesi z jejich bytu, nebo moÏná z toho nad nimi zaslechla hlasité klepání. Tak hlasité, Ïe ji polekalo. Mohl ho vydávat bojler na teplou vodu nebo nûco v jiném patfie. Jen se modlila, aby to nebyli jejich dne‰ní hosté, aby nepfii‰li dfiív. Nebo domácí, kter˘ by chtûl dofie‰it spor, kter˘ spolu mûli kvÛli zatékání do koupelny, kdykoli se nájemníci nad nimi sprchovali. Dnes mu pohrozili, Ïe zaãnou nájemné ukládat na vázan˘ úãet, dokud závadu jednou provÏdy neodstraní. Na konci rozhovoru na nû kfiiãel sv˘m rodn˘m jazykem nûjaké v˘chodoevropské nadávky a nebylo mu rozumût. Zabouchli mu dvefie pfied nosem, takÏe nakonec ode‰el, ale jeãel je‰tû celou cestu po schodech. „Tihle lidé z v˘chodní Evropy b˘vají horkokrevní, co?“ usoudil zjevnû klidn˘ Allen. „MoÏná uÏ je naãase. Úroky jsou nízko a máme peníze na slu‰nou zálohu. Jack nám neustále opakuje, Ïe pro skuteãnû klidnou penzi musíme investovat do skuteãn˘ch hodnot,“ pfiipomnûla mu a mûla na mysli jejich úãetního. „JenÏe náklady na údrÏbu… A kdo ví, jestli bûhem pfií‰tích deseti let ceny nespadnou?“ Odmlãel se a zavrtûl hlavou. „Ve mûstû si stejnû nic dovolit nemÛÏeme.“ Pokrãila rameny. Podobné hovory uÏ spolu vedli a pfiíli‰ se jim do dal‰ích nechtûlo. Pustila to z hlavy a vyrazila na farmáfisk˘ trh na Union Square pro suroviny na veãefii. Cestou zpátky minula na ulici jejich domácího a pokusila se na nûho usmát. Pro‰el tûsnû vedle ní a cosi sv˘m divn˘m jazykem kfiiãel do mobilního telefonu. Vy‰la ze sprchy, zabalila se do ruãníku, kolem zrzav˘ch vlasÛ si zavázala druh˘ a vyãistila si zuby. Z ob˘váku sly‰ela hrát stereo a pomyslela si, Ïe je pu‰tûné hlasitûji, neÏ to má její manÏel
12
rád. Îádné hlasy se v‰ak odtamtud neoz˘valy, coÏ ji potû‰ilo, protoÏe hosté zfiejmû je‰tû nedorazili a neobjevil se ani domácí. Po spr‰e se cítila hned lépe a usmála se na sebe do zrcadla. Napadlo ji, Ïe je se sv˘ma zelen˘ma oãima a lehce pihovatou pletí stále je‰tû pohledná a vypadá mladû, pokud tedy nepoãítá drobné vrásky od smíchu v koutcích úst a u oãí. Polohlasnû si zpívala s rádiem chytlavou písniãku jednoho z tûch mlad˘ch odváÏlivcÛ ze soutûÏe American Idol a napadlo ji, Ïe je divné, Ïe si Allen vybral právû rádio a nepustil CD s Mozartem nebo Chopinem, coÏ by spí‰e odpovídalo jeho vkusu. JenÏe se obãas pokou‰el b˘t „moderní“, hlavnû kdyÏ se mûl ukázat Rick. ProtoÏe Rick „moderní“ byl, nebo to o sobû pfiinejmen‰ím tvrdil. Nemûla chuÈ jim ani jednomu vysvûtlovat, Ïe ten, kdo pouÏívá v˘raz moderní, pravdûpodobnû moderní vÛbec není, a s Ellou se vÏdy jen pobavenû usmívaly, kdyÏ se Rick s Allenem snaÏili pfiedstírat, Ïe jdou s dobou. Klepání se ozvalo znovu, tentokrát v‰ak spí‰ pfiipomínalo rachtání a zdálo se, Ïe vychází z jejich ob˘váku. Otevfiela dvefie koupelny a zavolala manÏelovo jméno. Odpovûdi se nedoãkala, a kdyÏ zamífiila do kuchynû, zjistila, Ïe rádio hraje skuteãnû velmi hlasitû. Znovu kfiikla manÏelovo jméno a zaãala se jí toãit hlava. Pfied sebou uvidûla nûco na podlaze. Rukavici? Ne, ruku. Ruku svého manÏela. Náhle jako by se svût kolem zpomalil. Obe‰la roh pultu a uvidûla ho leÏet na zemi. Jako první ji napadlo, Ïe nejspí‰ dostal infarkt. Klekla si k nûmu. Zachvûla se mu víãka, snaÏil se jí nûco fiíct. „Nic se nedûje, zlato,“ konej‰ila ho a samotnou ji pfiekvapilo, jak je klidná. „Zavolám záchranku. VydrÏ, Allene. Nemusí‰ se bát.“ Infarkty uÏ dnes lékafii umí léãit, pomyslela si s podivnou odtaÏitostí. Bral pfiece aspirin. NeÏ dorazí záchranka, pomÛÏe mu posadit se a dá mu dal‰í dávku.
13
JenÏe vzápûtí uvidûla, jak se pod ním tvofií kaluÏ krve, a v‰imla si hrÛzy v jeho oãích. Pak spatfiila muÏe u dvefií. Byli celí v ãerném. Jeden drÏel pistoli, druh˘ hrozivû zahnut˘ nÛÏ zarudl˘ od krve. Oba mûli na obliãejích lyÏafiské masky. Blokovali jí cestu k telefonu. „Co chcete?“ zeptala se a její klid zaãínal brát za své. „Vezmûte si, co chcete.“ Rozhlédla se po bytû a uvûdomila si, Ïe tam v podstatû není nic cenného. I její snubní prsten byl jen hladk˘ prouÏek zlata. V penûÏence mûla dvacet dolarÛ, Allen nejspí‰ je‰tû ménû. Ucítila vlhké teplo u nohou a uvûdomila si, Ïe krev jejího manÏela uÏ dotekla aÏ k ní. Obliãej mûl bled˘, oãi zavfiené. „Ani se nehni,“ pfiikázal jí jeden z muÏÛ, ale nepoznala kter˘. Celá situace jí zaãínala pfiipadat mlhavá a nereálná. Marnû se snaÏila pochopit, co se vlastnû dûje. „A ani slovo.“ Jeden muÏ v ãerném k ní rychle pfiistoupil, a neÏ se zmohla na odpor, chytil ji za zápûstí, otoãil ji, pfies hlavu jí pfietáhl ãern˘ pytel a uvázal jí ho kolem krku. Kdesi hluboko uvnitfi pochopila, co se dûje. Jen se nemohla pfiimût tomu uvûfiit. Vzápûtí pocítila na krku ostrou bolest a pfied oãima jí pfiebûhly hvûzdiãky. Nakonec v‰e pohltila tma.
14
Utíkám, ale daleko uÏ to nezvládnu. KvÛli bolesti v boku uÏ kulhám a na plících mû pálí. Ale vím, Ïe není daleko. Vím, Ïe po cel˘ mÛj Ïivot se tak ãi onak pohyboval v mé blízkosti. Já jsem svûtlo, on je stín. Koexistovali jsme, aniÏ bychom se kdy potkali. Kdybych zÛstala hodná holka, jak mû vychovali, nikdy bych ho nepoznala. JenÏe na lítost uÏ je pozdû. Jsem na Hartovû ostrovû v Bronxu, na místû známém jako Potter’s Field. Je to mûstsk˘ hfibitov pro neznámé a chudé, ponuré a strach nahánûjící kulisy. Jak jsme se tu v‰ichni ocitli, to je dlouh˘ pfiíbûh, ale vím, Ïe tady skonãí. MoÏná jen pro nûkoho z nás, moÏná pro v‰echny. Nade mnou se tyãí vysoká opu‰tûná budova, která jako by se propadala sama do sebe. Takhle – v mnoha ohledech – temnou noc jsem je‰tû nezaÏila. Srpek mûsíce se ukr˘vá za hust˘mi mraky. Je ‰patnû vidût, pfiesto jsem mohla sledovat, jak mizí za dvefimi nakfiivo zavû‰en˘mi na pantech. Následuji ho. „Ridley!“ zaznûl za mnou v˘kfiik. Nereaguji na nûj. Jdu dál, aÏ se dostanu ke vchodu do té budovy. Tam zaváhám, dívám se na zoh˘banou konstrukci a pfiem˘‰lím, jestli není pozdû se otoãit a odejít. Pak ho zahlédnu vpfiedu nade mnou. Zavolám, ale neodpoví mi, jen se otoãí a pomalu odchází pryã. Jdu za ním. Kdybych si váÏila svého Ïivota a zdravého rozumu, nechala bych ho odejít a doufala bych, Ïe pro mû udûlá totéÏ. Mohli bychom vrátit vûci tak, jak byly dfiív. On by se ponofiil do svûta, o kterém jsem
1
15
nemûla tu‰ení, Ïe vÛbec existuje, já bych Ïila svÛj normální Ïivot, psala ãlánky do ãasopisÛ, dívala se na filmy a popíjela s pfiáteli. Soupefiily ve mnû obavy se zlostí. Nenávist má chuÈ a tvar, pálí jako knedlík v krku. Na okamÏik jsem zaslechla hlas nûkoho, koho jsem dfiív milovala: Ridley, mÛÏe‰ vypustit nenávist a odejít. Je to jen na tobû. MÛÏeme to udûlat oba. Tyhle odpovûdi k Ïivotu nepotfiebujeme. Nemusí to b˘t takhle. Za pár minut byl pryã. Teì uÏ vím, Ïe ta slova byla leÏ. Nenávist nemÛÏete vypustit. Odejít není volba pro mû. MoÏná nikdy nebyla. MoÏná jsem celou dobu leÏela v cestû tomuhle nákladnímu vlaku, pfiipoutaná ke kolejím, pfiíli‰ slabá, pfiíli‰ hloupá a pfiíli‰ umanutá na to, abych se vÛbec pokusila sama sebe zachránit. Vcházím do budovy a zdá se mi, Ïe sly‰ím hukot lodních motorÛ. Pocítím vzdálen˘ závan nadûje a napadá mû, Ïe je pomoc na cestû. Znovu zaslechnu své jméno a ohlédnu se, abych spatfiila muÏe, kter˘ se stal m˘m jedin˘m pfiítelem, jak se ke mnû nejistû blíÏí. Je zranûn˘ a vím, Ïe se ke mnû hned tak nedostane. Na vtefiinu mû napadá, Ïe bych se k nûmu mûla vrátit a pomoci mu, jenÏe zevnitfi sly‰ím pohyby a sténání nejisté konstrukce. Rychle a mûlce d˘chám. Vstupuji do tmy uvnitfi. „PfiestaÀ utíkat, zbabûlãe!“ kfiiknu do temnoty. V prázdném prostoru se mÛj hlas odráÏí. „Nech mû, aÈ se ti podívám do oãí!“ Slova se odráÏejí ozvûnou. Nemám vystra‰en˘ ani zlomen˘ hlas, ale vystra‰ená a zlomená jsem. Zním pevnû a sebejistû. Zpoza pásku dÏínÛ vytahuji pistoli. Kov je od mé kÛÏe ohfiát˘. DrÏím ji v ruce a pfiipadá mi pevná a oprávnûná. Je to podruhé v Ïivotû, co drÏím zbraÀ s úmyslem ji pouÏít. Stejnû jako poprvé se mi to vÛbec nelíbí, ale tentokrát jsem jistûj‰í, protoÏe vím, Ïe v pfiípadû potfieby dokáÏu vystfielit. Vystoupí ze stínÛ, pohybuje se zcela nehluãnû, vzná‰í se jako duch, kter˘m také ve skuteãnosti je. Udûlám krok jeho
16
smûrem, zÛstávám stát a zvednu pistoli. Stále mu nevidím do tváfie. Skrz díry ve stfie‰e zaãíná pronikat mléãné svûtlo mûsíce prosvítajícího mezerou mezi mraky. V temnotû se r˘sují tvary. Pomalu se pohne m˘m smûrem. Stojím bez pohnutí, ale pistole v ruce se mi zaãíná tfiást. „Nedûlej to, Ridley. Nedokázala bys s tím Ïít.“ Hlas pfiichází zezadu. Otoãím se a spatfiím nûkoho, koho jsem neãekala, Ïe je‰tû nûkdy uvidím. „Nic ti do toho není,“ kfiiknu a obrátím se zpátky k muÏi, kterého honím. „Ridley, neblázni. Dej tu pistoli dolÛ.“ Hlas za mnou je zoufal˘, pfietéká emocemi. „Ví‰, Ïe ti nemÛÏu dovolit ho zabít.“ Srdce se mi rozbu‰í z obav, které v jeho hlase cítím. Co to dûlám? Vlivem adrenalinu mám sucho v puse a po zádech mi bûhá mráz. NedokáÏu vystfielit, ale nemÛÏu ani sklonit pistoli. Nejradûji bych své obavy, vztek, frustraci a zmatek vykfiiãela, jenÏe hlas mi vázne v krku. KdyÏ koneãnû dojde tak blízko, Ïe na nûho vidím, upfienû se mu podívám do obliãeje. Je to nûkdo, koho vÛbec nepoznávám. Málem vyjeknu, kdyÏ se mu ve tváfii objeví ‰irok˘, krut˘ úsmûv. Pak v‰echno pochopím. Je tím, co o nûm fiíkají. „BoÏe,“ hlesnu a skloním pistoli. „Ach, to ne.“
17
Vsadím se, Ïe jste si mysleli, Ïe uÏ o mnû neusly‰íte. MoÏná jste pfiinejmen‰ím doufali, Ïe uÏ mám dramat na cel˘ Ïivot dost, uÏ na mne neãíhají Ïádná pfiekvapení a Ïe odteì pobûÏí v‰echno hladce. Vûfite mi, také jsem si to myslela. V‰ichni jsme se pletli. PfiibliÏnû pfied rokem série v‰edních událostí a obyãejn˘ch rozhodnutí propojila mÛj Ïivot se Ïivotem batolete jménem Justin Wheeler. Náhodou jsem stála v chladném podzimním dopoledni na protûj‰ím chodníku, kdyÏ se dostal do cesty pfiijíÏdûjící dodávce. Bez pfiem˘‰lení jsem skoãila do ulice, popadla ho a oba nás dostala z dosahu auta, které by ho nejspí‰ zabilo. Dopadlo by to asi hÛfi, kdybych se objevila o tfiicet vtefiin dfiíve nebo pozdûji. Pfiesto tím mohlo v‰echno skonãit jako hrdinsk˘ ãin, na kter˘ by vzpomínala pouze rodina Justina Wheelera a já, pokud by na rohu nestál fotograf Postu, kter˘ v‰e zachytil na film. Ta fotografie (velmi dobrá momentka, to musím uznat) vedla k dal‰í sérii událostí, které mû donutily zpochybnit cel˘ mÛj pfiede‰l˘ dokonal˘ Ïivot, a nakonec mi ho zmûnily tím nejhor‰ím moÏn˘m zpÛsobem. Nejzajímavûj‰í asi je, Ïe i poté, co se mÛj Ïivot kolem mû rozpustil, a aãkoli se v‰echno, o ãem jsem si myslela, Ïe mû definuje, ukázalo jako leÏ, jsem zjistila, Ïe jsem to pofiád já. Dál jsem mûla sílu postupovat do neznáma. Musím pfiiznat, Ïe ãlovûka potû‰í, kdyÏ se nûco takového o sobû dozví.
2
18
