OBSAH 1 2
3
4
5 6 7 8 9
ÚVOD........................................................................................................................ 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 3 2.1 Způsoby ochrany rostlin......................................................................................... 3 2.2 Počátky biologické ochrany ................................................................................... 3 2.3 Problematika biologické ochrany ve světě............................................................. 4 2.4 Problematika biologické ochrany v ČR ................................................................. 5 2.5 Metody a principy biologické regulace.................................................................. 6 2.6 Obecné metody regulace škodlivého činitele......................................................... 7 2.7 Škůdci ve sklenících............................................................................................... 9 2.7.1 VRTALKY - AGROMYZIDAE ........................................................................... 9 2.7.2 MOLICE - ALEURODOIDEA .......................................................................... 12 2.7.3 MŠICE - APHIDOIDEA .................................................................................. 14 2.7.4 SVILUŠKY - TETRANYCHIDAE...................................................................... 17 2.7.5 TŘÁSNĚNKY - THYSANOPTERA.................................................................... 18 2.8 Škůdci a jejich antagonisté................................................................................... 20 2.8.1 ANTAGONISTÉ VRTALEK ............................................................................. 21 2.8.2 ANTAGONISTÉ MOLIC .................................................................................. 23 2.8.3 ANTAGONISTÉ MŠIC .................................................................................... 25 2.8.4 ANTAGONISTÉ SVILUŠEK............................................................................. 27 2.8.5 ANTAGONISTÉ TŘÁSNĚNEK ......................................................................... 28 2.9 Čmeláci jako součást opatření při pěstování rajčat .............................................. 29 METODIKA........................................................................................................... 32 3.1 Lokality pozorování ............................................................................................. 32 3.2 Pěstební podmínky............................................................................................... 32 3.3 Faktory sledování kultur ...................................................................................... 33 3.4 Sledování zdravotního stavu kultur...................................................................... 34 3.5 Hodnocení účinnosti biologické ochrany............................................................. 35 3.6 Plánování a realizace pozorování......................................................................... 35 VÝSLEDKY ........................................................................................................... 37 4.1 Charakteristika podniků ....................................................................................... 37 4.2 Poznatky ze sledování kultur ............................................................................... 38 4.3 Výskyt škůdců a uplatnění metod BO v podnicích.............................................. 39 4.3.1 VÝSKYT VRTALEK A JEJICH REGULACE ....................................................... 39 4.3.2 VÝSKYT MOLIC A JEJICH REGULACE ............................................................ 40 4.3.3 VÝSKYT MŠIC A JEJICH REGULACE .............................................................. 43 4.3.4 VÝSKYT SVILUŠEK, TŘÁSNĚNEK A JEJICH REGULACE .................................. 45 4.4 Zdravotní stav kultur ............................................................................................ 46 4.5 Využití čmeláků jako opylovačů.......................................................................... 47 4.6 Finanční zhodnocení nákladů na BO v podnicích................................................ 48 4.7 Celkové zhodnocení podniků............................................................................... 49 DISKUSE................................................................................................................ 50 ZÁVĚR ................................................................................................................... 52 SOUHRN A RESUME .......................................................................................... 53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.................................................................. 55 PŘÍLOHY............................................................................................................... 59
1
ÚVOD V přirozených ekosystémech je pomocí systému autoregulačních mechanismů
udržován vyvážený počet druhů jednotlivých organismů. Nadměrný výskyt jedinců určitého druhu je doprovázen rozmnožením jejich přirozených nepřátel, kteří pak tento stav regulují. V uměle vytvořených situacích fungují samovolné interakce jen částečně. Odlišné mikroklima temperovaných prostor a izolace od okolního prostředí vytváří příznivé podmínky rozvoje organismů, které na kulturách mohou působit škody. Zároveň navozuje ideální předpoklady k využití jejich přirozených nepřátel, jež do systému vnáší prostřednictvím introdukcí člověk. Použitím záměrně aplikovaných antagonistů škůdců se zabývají metody biologické ochrany rostlin. Jejich hlavním cílem je udržení škodlivého činitele pod prahem ekonomické škodlivosti. Prostředky s jejichž pomocí je při biologické ochraně (BO) zajištěno snížení početnosti škůdců jsou organismy, které svůj regulační potenciál zakládají na principu parazitace či predace. Mezi bioagens jsou zastoupeni mono i polyfágové, s potravní specializací souvisí použití konkrétních užitečných druhů pro regulaci. Biologická ochrana klade vysoké nároky na zkušenosti a znalosti biologie a bionomie aplikovaných organismů i vyskytujících se škůdců. Proto řada podniků využívá při realizaci biologických metod ochrany rostlin v produkčních sklenících pomoci servisních služeb dodavatelů bioagens. Hlavním důvodem využití BO při pěstování skleníkové zeleniny je snížení zatížení produktů k přímé spotřebě rezidui aplikovaných pesticidů. Odpadá dodržování ochranných lhůt, kultury jsou zdravotně nezávadné pro obsluhu skleníků i pro případné opylovače. Rozvoji biologické ochrany v posledních letech napomohla řada faktorů. Každým rokem dochází k omezení škály přípravků na ochranu rostlin, ponechané prostředky nemají z důvodu rezistence vůči regulovaným patogenům dostatečný účinek. Možnosti pro regulaci škodlivého činitele jsou stále omezenější. Biologická ochrana rostlin zaznamenává v ČR pozvolný vzestup, její další rozšíření znamená pokrok ve smýšlení lidí, kterým otázka současné kvality životního prostředí není lhostejná. Cílem této diplomové práce bylo navázat na poznatky o biologické ochraně rostlin prostřednictvím praktického pozorování na kulturách rajčat v temperovaných prostorách. Bylo zadáno vymezit v Jihomoravském kraji tři studijní plochy, na nich sledovat zdravotní stav rajčat, navrhnout metodu biologické ochrany proti zjištěným škodlivým činitelům a realizovat ji v podmínkách provozu. Na základě pozorování pak zhodnotit využití biologické ochrany i význam opylovačů v jednotlivých podnicích na kulturách rajčat.
2
2 2.1
LITERÁRNÍ PŘEHLED Způsoby ochrany rostlin Integrovaná ochrana rostlin (IOR), je postup využívající všech ekonomicky,
ekologicky a toxikologicky přijatelných metod k udržení škodlivých činitelů pod hladinou škodlivosti (ROD a kol., 2005). IOR představuje spojení všech metod ochrany rostlin jejichž cílem je minimalizace negativních vlivů na životní prostředí a necílové organismy, snížení počtu aplikací cizorodých látek do prostředí, zavedení agrotechnických preventivních opatření, posílení výskytu přirozených nepřátel, zvýšení tolerance či rezistence pěstovaných plodin pomocí šlechtění i výběr přípravků v závislosti na toxicitě a selektivitě vůči užitečným organismům. Součástí aplikovaných metod IOR je komplex biologické ochrany rostlin (BO). Potlačení rozvoje škůdců pomocí jejich přirozených nepřátel, podpora organismů, které se na omezování škůdců podílí, případně cílené vysazování uměle namnožených užitečných organismů - bioagens, jsou základní charakteristiky biologické ochrany rostlin. V klasickém pojetí je BO chápána jako introdukce parazitoidů, predátorů nebo patogenních mikroorganismů k potlačení škůdců rostlin nebo zvířat (COPPEL, MERTINS, 1977). Cílem biologické ochrany je omezení chemických zásahů, snaha o zlepšení potravin a životního prostředí, odstraňování nepřirozených prvků z biologických sítí a snížení dopadů lidské činnosti na stabilitu ekosystémů kulturní krajiny.
2.2
Počátky biologické ochrany Na postupu začlenění biologické ochrany mezi vědní disciplíny se formulací
teoretických základů biologických metod ochrany rostlin podílel H. S. Smith, který v roce 1919 poprvé použil pojem ,,biologický boj”. Na jeho činnost navázal Bach vyčleněním a definicí 2 systémů ochrany. Ochrana přirozená (natural control), je založena na udržování populační hustoty organismu vlivem faktorů životního prostředí. Vlastní ochrana biologická (biological control), podstatou je zde vliv parazitů, parazitoidů nebo predátorů na udržení nebo snížení populační hustoty jiných organismů. Termín biologická ochrana se v určitých obdobích používal prakticky pro jakoukoliv regulaci škůdců, kromě neselektivního užití chemických pesticidů. Dnes je pojem omezen na označování těch případů, kdy regulátorem škůdců jsou jejich přirození nepřátelé. (NAVRÁTILOVÁ, 2003)
3
Biologická ochrana zaznamenala první trvalý úspěch hubení hmyzího škůdce užitečným organismem v roce 1888 v Kalifornii, zavedením slunéčka Rodolia cardinalis (Mulsant, 1850) na škůdce perlovce zhoubného Pericerya purchasi (Maskell, 1878), zavlečeného do citrusových sadů z Austrálie (BEGON, HARPER, 1997). Od té doby se metody BO uplatňují s různými úspěchy v různých částech světa. V ČR má praktická biologická ochrana více než sedmdesátiletou tradici. K prvním snahám o využití biologické ochrany patří introdukce mšicovníka vlnatkového Aphelinus mali (Haldeman, 1851) proti vlnatce krvavé Eriosoma lanigerum (Hausmann, 1802) ve 30. letech minulého století na jižní Moravu. (NAVRÁTILOVÁ, 2003)
2.3
Problematika biologické ochrany ve světě Biologická ochrana se v posledních padesáti letech stala významnou složkou
praktického zemědělství. Každým rokem poskytují výzkumná centra nové podklady pro její další rozvoj. Specializované podniky v Evropě, zabývající se chovy komerčně používaných bioagens, produkují přes 80 druhů přirozených nepřátel. Při ochraně rostlin ve sklenících se využívá třetina těchto organismů. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Za posledních 100 let proběhlo ve světě 4 300 introdukcí, z nich bylo 1 250 úspěšných, ve 420 případech se stala dovezená bioagens trvalým regulujícím faktorem škůdců (TÁBORSKÝ, ŠEDIVÝ, 1997). Existuje mnoho dokladů o úspěšnosti introdukcí a strategiích biologické ochrany. HOPPER (1996) však uvádí, že 3/5 až 3/4 introdukcí proti hmyzím škůdcům selhaly při zavedení a úroveň ochrany je dokonce nižší. Mezi příčiny, které se podílí na úspěšnosti BO patří např. vliv laboratorních chovů, charakteristiky účinných přirozených nepřátel a genetická proměnlivost hostitele. LENTEREN (1988) vidí hlavní důvod selhání BO v nedostatečném proškolení a výcviku pěstitelů a těch, kteří bioregulace v kulturách zavádějí a řídí. I přesto se roční nárůst využití biologické ochrany ve světě pohybuje okolo 15-20 % a BO se tak pomalu stává rovnocenným konkurentem ochrany chemické. Svědčí o tom fakt, že produkcí biologických prostředků se začaly zabývat i nejvýznamnější chemické firmy, jako např. Novartis, Cyanamid, Sandoz aj. (PULTAR, 2003b). Obecně je biologická ochrana založena na použití 130 druhů agens, převládají druhy lehce masově množitelné (tvoří 90 % nabídky) a druhy se širším využitím, např. Encarsia formosa tvoří 25 % světové produkce, následuje Amblyseius cucumeris s 12 %, Phytoseiulus persimilis 12 % a oba druhy rodu Trichogramma (LENTEREN, 1987).
4
Ve všech zemích řídí pravidla stanovená mezinárodními organizacemi EPPO (European and Mediterranean Plant Protection Organisation) a OECD (Organisation for Economic Cooperation and Development) bezpečné využívání a zavádění BO do zemědělské výroby. Analýze užitku a hodnocení nebezpečí introdukcí biologické ochrany by měla být věnována zvýšená pozornost. FERGUSON a kol. (1996) uvádí, že BO nemůže být zcela bezpečná, protože monitoring necílových druhů je minimální. Větší pozornost by měla být věnována vlivům škůdce i bioagens na přirozený ekosystém a jeho druhy. S problematikou narušení biodiverzity introdukcemi nepůvodních druhů souvisí rozšiřování škůdců zavlečených prostřednictvím pohybu rostlinného materiálu mezi jednotlivými státy i kontinenty. Od roku 1975 byla do Evropy s rostoucím objemem importu rozšířena řada skleníkových škůdců s vysokým stupněm rezistence, kteří v zemi svého původu prošli sítem působení nejmodernějších pesticidů. K nejnebezpečnějším škůdcům, proti kterým je BO v Evropě cílena, patří vrtalky Liriomyza huidobrensis (Blanchard, 1926), L. trifolii (Bergess, 1880), molice Bemisia tabaci (Gennadius, 1889) a třásněnka Franklineiella occidentalis (Pergande 1895). (NAVRÁTILOVÁ, 1999)
2.4
Problematika biologické ochrany v ČR Vysoká intenzita chemické ochrany a časté použití přípravků se stejnou skupinou
účinných látek vedly k tvorbě rezistence řady škodlivých organismů, proto v 70. a 80. letech započal cílený výzkum a praktické využití biologické ochrany a došlo k vyčlenění BO a IOR jako samostatných vědních oborů (POLÁK, 1994). V následných desetiletích se biologická ochrana rozvíjela díky významnému omezení škály přípravků na ochranu rostlin vhodných pro použití ve skleníkových kulturách. Trend vytěsňování produktů uváděných v Seznamu registrovaných přípravků stále přetrvává. Kategotie tzv. minoritních plodin, kam se řadí i skleníkové zeleniny a okrasné rostliny, stojí jednoznačně na okraji zájmů producentů pesticidů (NAVRÁTILOVÁ, 1999). BO byla původně v ČR založena na využívání dvou bioagens produkovaných v domácích podmínkách (dravého roztoče Phytoseiulus persimilis (Athias-Henriot, 1957) a chalcidky Encarsia formosa, Gahan, 1924). Se změnou druhového spektra škůdců ve sklenících se však stala nedostačující. Import rezistentních druhů, třásněnky západní (přenašeč TSWV) a vrtalek čeledi Agromyzidae po roce 1990 (BITTNER, ČERNÝ, 1994) způsobil na území ČR velké problémy v ochraně skleníkových kultur. Možností řešení bylo rozšíření spektra užitečných druhů používaných v BO.
5
V zahraničí a následně i v ČR vznikla řada firem, které se zabývaly produkcí přípravků na bázi predátorů, parazitů a parazitoidů, byl umožněn dovoz bioagens ze západní Evropy, zejména z Nizozemí a Belgie. Na trh se tak dostaly i přípravky s obsahem účinných organismů nedomácího původu, které z důvodů nekompetence bioagens vedly k selhání biologické ochrany (NAVRÁTILOVÁ, 1999). V současnosti zaznamenává BO rozšíření v kulturách skleníkových zelenin, ve vinicích a sadech. V posledním desetiletí došlo v ČR k dynamickému rozvoji množství přípravků na bázi užitečných makroorganismů. Do roku 1997 se počet bioagens téměř ztrojnásobil, v Seznamu registrovaných přípravků bylo evidováno 68 biologických přípravků na bázi 34 účinných organismů. V následujících letech nastal zlom v počtu evidovaných biopreparátů, firmy dodávající bioagens přehodnotily z ekonomických důvodů svůj sortiment. Nabídka biopreparátů na českém trhu se snížila téměř na polovinu, z hlediska nároků na povinnou registraci. V roce 2000 bylo evidováno 61 přípravků na bázi makroorganismů, které obsahovaly 39 účinných organismů, v současnosti je evidováno 37 prostředků na bázi 24 druhů makroorganismů. (KUPEC a kol. 2005) Tabulka 20.
2.5
Metody a principy biologické regulace Biologické metody regulace početnosti škůdců jsou založeny na antagonistických
mezidruhových vztazích jako jsou predace a parazitizmus. Do uvedených interakcí mohou vstupovat volně žijící i uměle vypouštění antagonisté. Jen některé druhy jsou schopny početnost populace škůdce účinně snižovat, a jen takové jsou v ochraně rostlin použitelné. (LAŠTŮVKA, 2003) Význam biologické regulace je v nastolení podmínek pro účinné využití principů regulace škodlivého činitele pomocí bioagens a jejich aplikace. Jednotliví bioregulátoři nejsou stejně efektivní. Jejich účinnost je vyjádřena celkovým bioregulačním potenciálem, to znamená intervalem mezi maximální a minimální hustotou populace škůdce, ve kterém se uplatňuje bioregulace a schopností vyvinout predační tlak. Ten vyjadřuje poměr mezi celkovou početností populace a usmrcenými patogeny. U aplikovaných druhů organismů by měl dosahovat hodnot 80-90 % (HUDEC, HUZSÁR, 2003). Značné rozdíly v bioregulačním potenciálu jsou mezi druhy i různými geograficky odlišnými populacemi přirozených nepřátel škůdců. Vyrovnaného efektu regulace škodlivých organismů se dosahuje ve strukturálně složitějších nebo uzavřených kulturách, ve sklenících. (NAVRÁTILOVÁ, 2003)
6
Potenciál regulujícího organismu je charakterizován řadou vlastností: Vývojový cyklus je zpravidla kratší než u hostitele (kořisti); Vysoký koeficient reprodukce; Vysoká potravní specializace; Schopnost zničit dostatečný počet jedinců škůdce; Vysoká schopnost aktivního vyhledávání hostitele (kořisti); Schopnost přežívat a množit se i při velmi nízkém výskytu škůdce; Přežívání v dostatečně širokém intervalu abiotických podmínek; Maximální tolerance k pesticidům; Vhodnost pro namnožení v laboratorních podmínkách. V ochraně rostlin se jako bioregulátoři uplatňují více druhy s mírným a trvalým predačním tlakem na hostitele. Antagonisté, kteří snižují početnost hostitele příliš rychle, fungují v počáteční fázi velmi efektivně, následovně ale sami trpí nedostatkem potravy, což vede ke snížení jejich populační hustoty a velmi rychlému opětovnému nárůstu škodlivého činitele. (LAŠTŮVKA, 2000)
2.6
Obecné metody regulace škodlivého činitele Metody využívané v rámci BO jsou členěny s ohledem na způsob a podmínky, za
jakých jsou bioagens introdukována do zájmového agroekosystému. Podle PULTARA, (2003a) a NAVRÁTILOVÉ (2003), jsou charakterizovány následujícím způsobem: Inokulativní introdukce: jednorázové vysazení menšího množství jedinců, zpravidla alochtonního druhu ohniskově, do nového areálu. Introdukovaný druh se množí, rozšiřuje až dosáhne efektivního poměru ke škůdci, při kterém je schopen jej regulovat. Udržuje se v areálu dlouhodobě, vytváří se téměř stabilní systém dynamické rovnováhy. Proces je pomalejší, spojený s aklimatizací introdukovaného druhu. Tento postup je podmíněn dobou a charakterem pěstovaných kultur, ve sklenících se používá zřídka. Inundativní introdukce: periodické vysazování velkého množství bioagens, které je zpravidla větší, než je nezbytně nutné k regulaci škůdce. Nástup ochranného efektu je okamžitý, vysazené bioagens však rychle vyčerpává zdroje potravy, systém je labilní a biologická rovnováha se v něm nevytváří. Nejčastější uplatnění nalézá při likvidaci nebezpečných ohnisek škůdců nebo jako ochrana kultur, na kterých se z kvalitativního hlediska škůdce nesmí vůbec vyskytnout.
7
Opakovaná introdukce: opakovaná aplikace bioagens za účelem trvalého udržení populační hustoty v podmínkách neumožňujících dosáhnout tohoto efektu přirozenou cestou. Používá se na kulturách, na kterých není druh schopen se trvale aklimatizovat vlivem pěstebních postupů nebo změnou podmínek prostředí při vývoji kultury. Typickým příkladem opakované introdukce je celý komplex biologické ochrany ve sklenících. Narůstající introdukce: každoroční vysazování bioagens při populační hustotě škůdce, která neohrožuje přímo kulturu a zajišťuje postupný růst populace užitečného organismu v průběhu vegetační sezóny. Populace antagonisty reaguje adekvátně růstem na populační hustotu škůdce. Je nejčastějším případem introdukcí ve skleníku. V praxi se používají tři metody vysazování bioagens: a) škůdce se uměle aplikuje ohniskově do kultury ještě před jeho přirozeným výskytem. Následně se použije bioagens, které se postupně množí a šíří se do okolí, kde redukuje škůdce, který se mezitím objeví přirozenou cestou. Metoda klade nižší nároky na množství dodávaného bioagens a zpravidla nedochází k nekontrolovatelnému přemnožení škůdce. Metody se využívá například k vysazení dravých roztočů Phytoseiulus persimilis a Amblyseius californicus (McGregor, 1926) proti škůdci svilušce chmelové. b) bioagens se postupně množí na zásobních rostlinách, kam byl aplikován škůdce jímž se živí. Odtud se rozptyluje do okolí, kde se nadále množí na druzích škodlivých pro kulturu a dlouhodobě je tak reguluje. Při nedostatku potravy a po vyčerpání škůdce ze zásobních rostlin lze nahradit škůdce jinými zdroji potravy, pokud bioagens nepoužívá ke své obživě také rostlinný pyl. Této metody se používá k vysazování afidofágů, zejména mšicomarů Aphidius colemani Viereck, 1912, A. ervi Haliday, 1834 a dravého roztoče Amblyseius cucumeris (Oudemans, 1930). c)
metoda postupného vysazování bioagens od prvního přirozeného výskytu škůdce až do
doby dosažení efektivního poměru v porostu. Při preventivní introdukci se používá menší množství bioagens, po zjištění škůdce se dávka zvýší a v určitých termínech se opakuje, dokud není škůdce pod kontrolou. Nejvíce se používají kombinace uvedených metod, které jsou prakticky vzájemně propojeny a jejich rozčlenění do pojmů je jen otázkou teorie. Situace výskytu škůdců je v každém pěstebním celku specifická, proto je nutné pro ni adekvátně upravit program biologické či integrované ochrany. Introdukce, inokulace, augumentace a inundace jsou základními metodami bioregulace (BEGON, HARPER, 1997). Nelze při nich předpokládat trvalé vymizení škůdců ve skleníkových komplexech, pouze udržení jejich množství v únosných mezích. NAVRÁTILOVÁ (2003)
8
2.7
Škůdci ve sklenících Pro škůdce skleníkových prostor obecně platí, že vlivem příznivých životních
podmínek, které jim člověk svou činností zajišťuje, se mohou za velmi krátkou dobu rychle namnožit a zkracovat jednotlivé části svého vývoje až do dospělosti. V pracích (LENTEREN, 1987) je rozlišen sortiment významných druhů škůdců do skupin: a) celosvětově významní klíčoví škůdci b) místně významní klíčoví škůdci (region, hostitelská rostlina) c) místně významní příležitostní škůdci Z hlediska této kategorizace patří většina škůdců vyskytujících se na sledovaných kulturách do prvních dvou skupin. Přehled nejvýznamnějších škodlivých druhů ve sklenících v ČR uvádí tabulka 2. Pro zvolení vhodných ochranářských opatření je důležité znát životní podmínky užitečných organismů, stejně jako bionomii a biologii škůdců, které má bioagens regulovat. V práci uvádím pouze charakteristiky škůdců, kteří se během pozorování ve skleníkových kulturách vyskytli a byli záměrně nebo samovolně biologicky regulováni.
2.7.1 Vrtalky Řád: Diptera, dvoukřídlí Čeleď: Agromyzidae, vrtalkovití Škodlivost: vrtalky škodí na skleníkové zelenině a okrasných rostlinách přímo i nepřímo. K přímému poškození rostlin dochází žírem larev, vpichy samic a úživným žírem. Larvy vyžírají v listech hadovité chodbičky - miny (hyponomy). Když je min více, mohou splývat a poškozený list nebo jeho část odumírá, rostliny krní, násada a výnos klesá. Při napadení sadby, mladých rostlin nebo při silném celkovém napadení, dochází k úhynu rostlin. (HEYLER a kol., 2003) Při úživném žíru se na listech objevují bílé, později zasychající kulovité a oválné skvrnky tvarově rozpoznatelné pod mikroskopem. Oválným vpichem bylo nakladeno do svrchní strany listu, u L. huidobrensis a ostatních druhů zespod vajíčko, ze kterého se vyvine hadovitá, hustě vinutá mina vrtalky, v níž prosvítá larva a její trus. Nepřímé škody vrtalek snižují vzhled výpěstků, jsou vstupní branou pro vznik chorob. Stále významnější postavení zaujímají vrtalky jako přenašeči virových infekcí, k ochranným prostředkům jsou často imunní z důvodu rezistence.
9
Vrtalky jsou teplomilní škůdci, jejich vývojový a rozmnožovací proces brzdí nízké teploty, vyšší teploty jej urychlují. Ve vytápěných sklenících škodí celoročně. V letním období může být jejich škodlivost kalamitní. Morfologie druhu: dospělci vrtalek jsou drobné mouchy, 1-2,5 mm velké s masivní hrudí a širokým zadečkem. Jsou většinou černo žlutavého zbarvení. Vajíčka jsou 0,2 mm velká, oválná, bělavá, lehce průsvitná. Larvy jsou beznohé a zdánlivě bezhlavé, bíle až oranžově zbarvené. Klidová stadia, kukly, jsou na povrchu chráněna soudečkovitou, silně sklerotizovanou schránkou. Pupária mohou být šedobílá, žlutavá až černá, velká 1,3-2,3 x 0,6 mm. Determinace jednotlivých druhů vrtalek je velmi obtížná, využívá se při ní odlišností vyústění párových dýchacích orgánů na článcích těla (VLK, 1998). Bionomie druhu: vrtalky mají 4 vývojová stadia: vajíčko, 3 larvální instary, kuklu, imago. Dospělé samičky nařezávají nepravým kladélkem pokožku listů, ze vzniklé ranky sají buněčnou šťávu a drť, potřebnou pro výživu vajíček v jejich těle. Po poranění listů následuje nekróza patrná pouhým okem. Jamkovité otvůrky, nazývané jako požerové vpichy, pokrývají listy ve velkém množství. Vajíčka kladou samičky pod listovou pokožku, kde se líhnou larvy, které se živí výhradně rostlinnými pletivy. Vyžírají v parenchymu listů chodbičky různých tvarů. Během vývoje prochází larva třemi stadii, pak se kuklí. Chemická ochrana: hubení vrtalek chemicky je spojeno s řadou problémů, dospělci jsou zasažitelní jen po krátkou dobu, navíc se líhnou postupně, kukly jsou chráněny půdou, sklerotizovanou schránkou či pokožkou listu. Problémem při použití pesticidů je rovněž rezistence importovaných druhů vrtalek, situace je komplikována dodržováním ochranných lhůt po aplikaci přípravků. (HEŘMAN, 2005) K odchytu škůdce v porostu lze účinně použít žluté lepové desky, v Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin je povolen do kultur rajčat na vrtalky Vertimec 1,8 EC: (abamectin), s OL 3 dny v koncentraci 0,1 % (KUPEC a kol., 2005). Biologická ochrana: v Evropě se nejvíce osvědčily přípravky na bázi lumčíka Dacnusa sibirica a lesknatky Diglyphus isaea (LINDEN, 1990). V ČR je povolen přípravek Miglyphus: Diglyphus isaea, přípravek Minex: kombinace D. isaea, Dacnusa sibirica, přípravek Minusa: Dacnusa sibirica. Larvy vrtalek byly pokusně hubeny také hlísticemi rodu Steinernema, úspěšnost aplikace je podmíněna vysokou vlhkostí vzduchu a včasnou aplikací hlístic před namnožením vrtalek.
10
Nejvýznamnější zástupci: druhové spektrum vrtalek ve sklenících je podobné se zastoupením ve sledovaných kulturách (jak uvádí VLK, 1998). Jedná se o druhy:
Vrtalka rajčatová - Liriomyza bryoniae (Kaltenbach) 1858
Původ a rozšíření: L. bryoniae je palearktický druh, Evropa představuje jeho původní areál. Dnes je kosmopolitním škůdcem, vyskytuje se a Africe, Rusku, Izraeli a Japonsku. Morfologie druhu: sameček je asi 1,5 mm dlouhý, samička 2,3 mm dlouhá, oba s jasně žlutě zbarveným hrudním štítkem a žlutočerným zbarvením. V mině hlodá 2 mm velká bělavá beznohá larva, která za sebou zanechává trus v podobě tmavé nitky. Nepřezimující pupária jsou světle žlutá, přezimující pupária jsou hnědá až černá (LINDEN, 1990). Bionomie druhu: optimální teplota pro reprodukci a vývoj je 25 °C. Samička při ní naklade asi 50 vajíček, vývoj jedné generace proběhne za 18 dní. Při nízkých teplotách během vývoje roste mortalita. Dospělci žijí 1-2 týdny v závislosti na teplotě. Spodní teplotní práh pro vývoj tvoří teplota 11 °C (NAVRÁTILOVÁ, 1999). Na podzim a v zimě se vývoj prodlužuje až na 42 dnů, vlivem zkráceného dne upadají imaga do diapauzy (LINDEN, 1990). Význam: je ekonomicky významným škůdcem na kulturách rajčat v Evropě i mimo ni. Ve Velké Británii a Skandinávii je nejškodlivějším druhem vrtalky. Pokusně byl prokázán přenos některých virových chorob tímto druhem. Ekonomicky významné poškození skleníkových rajčat je 10 min na 1 rostlinu. (NAVRÁTILOVÁ, 1999)
Vrtalka jihoamerická - Liriomyza huidobrensis (Blanchard, 1926)
Původ a rozšíření: je rozšířen na obou amerických kontinentech, v Asii a v Africe. V roce 1989 byla zavlečena z Kolumbie do Nizozemí. V ČR byla poprvé zaznamenána v roce 1993. (BITTNER, ČERNÝ, 1994) Morfologie druhu: dospělá vrtalka je 2,3 mm velká, žlutohnědá, s černými ploškami na hrudi. Přezimující pupária jsou tmavě zbarvená, larvy minují na spodní straně listu. Bionomie druhu: samička žije 2-3 týdny a naklade 200-300 vajíček. Larva se po 10 dnech kuklí na listech či na půdě, vývoj jedné generace trvá 16-38 dnů v závislosti na teplotě. (NAVRÁTILOVÁ, 1999)
11
2.7.2 Molice Řád: Homoptera, stejnokřídlí Čeleď: Aleyrodidae, molicovití Škodlivost: molice jsou běžnými škůdci ve sklenících. Na rostlinách škodí sáním na listech a mladých částech, produkcí medovice a přenosem virových onemocnění. Přímé škody způsobují larvy, nymfy i dospělci. Pletiva poškozená sáním vykazují chlorotické změny, mladé rostliny mohou být intenzivním sáním úplně umořeny. V důsledku posátí se snižuje výnos a kvalita sklízených produktů, mohou se vyskytnout fyziologické poruchy. (BŘEZÍKOVÁ, ČERVENÁ, 2005) V kulturách skleníkových zelenin je nejvýznamnější chorobou nestejnoměrné dozrávání rajčat, listy rostlin jsou výrazně proužkované, vnitřní pletiva zdánlivě zralých plodů jsou bílá, nízké konzumní kvality. (LANDA, BOHATÁ 2002) Dospělci produkují tekuté výkaly které odkapávají na listy a plody v nižších patrech. Na povrchu rostlin znečištěných medovicí se mohou sekundárně rozvíjet černě, které negativně ovlivňují fotosyntetickou aktivitu listů a snižují tržní hodnotu výpěstků (MUŠKA, 2002). Poškozené orgány se deformují, žloutnou a opadávají, rostlina krní, je oslabená, odumírá. Molice jako polyfágní škůdci mohou vývojový cyklus realizovat na více než 500 druzích hostitelských rostlin, mezi rezervoárové rostliny patří řada plevelů, od poloviny léta se molice skleníková vyskytuje ve volné přírodě. (LANDA, BOHATÁ 2002) Chemická ochrana: v Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin pro rok 2005 jsou proti molici skleníkové uvedeny ochranné prostředky: Applaud 25 WP: (buprofezin), Biool: (řepkový olej), Karate Zeon 5 CS: (lambda-cyhalothrin), Sumithion Super: (fenitrothion), Talstar 10 EC: (bifenthrin). Biologická ochrana: Seznam registrovaných přípravků uvádí přípravky na bázi chalcidky Encarsia formosa, přípravek Biolaagens-EF, na bázi mšicovníka Eretmocerus eremicus, přípravek Ercal, na bázi klopušky Macrolophus caliginosus, přípravek Macrolophus caliginosus.
Nejvýznamnější zástupci na kulturách rajčat: na kulturách skleníkových zelenin se nejčastěji vyskytují následující zástupci čeledi Aleyrodidae:
12
Molice skleníková - Trialeurodes vaporariorum Westhoff, 1887 Původ a rozšíření: původním areálem jsou subtropické oblasti Jižní Ameriky, do Anglie byla zavlečena na počátku 20. století, v ČR zaznamenána v roce 1941 (DLABOLA, 1941). Morfologie druhu: dospělci jsou žlutaví se dvěma páry bílých křídel, 1-1,5 mm dlouzí, larvy jsou žlutobílé, zploštělé, podlouhle oválné se třemi páry nohou a červenýma očima. Larvy a dospělci jsou pokryty bílými jehličkami voskových výpotků, které na okrajích tvoří třásnitý lem. Nymfy dlouhé asi 0,8 mm jsou nepohyblivé, oválné, zploštělé. Pupárium má bochníkovitý tvar o velikosti 0,8 mm. Homolkovitá vajíčka jsou žlutá, později černá. Bionomie druhu: celý vývojový cyklus jedné generace probíhá na spodní straně listů při teplotě 21-23 oC, relativní vzdušné vlhkosti 60-70% a je ukončen za 23-25 dnů. Délka vývoje závisí na teplotě a druhu hostitelské rostliny. Ve vytápěných prostorách se škůdce množí po celý rok, během kterého může mít až 12 generací. (MUŠKA, 2002)
Molice bavlníková - Bemisia tabacii (Gennadius, 1889)
Morfologie druhu: dospělci molice bavlníkové mají měkké, žlutě zbarvené tělo, dosahují velikosti 0,8-2,1 mm. Dva páry blanitých křídel jsou po vylíhnutí pokryty vrstvou drobných voskových výmětků, které dodávají molici bílé zbarvení. Vajíčka jsou oválná, velká 0,2 mm, na bázi hruškovitě rozšířená, opatřená krátkou stopkou, pomocí které jsou uchycována do mezofylu spodní strany listů. Po nakladení jsou perleťově bílá, v průběhu vývoje tmavnou do černohněda. Nymfa 1. instaru má vyvinuty 3 páry funkčních končetin a zřetelně červeně zbarvené oči. Nymfy vyšších instarů jsou nepohyblivé, na okrajích těla vylučují voskové výměšky, pomocí nich přilnou k listu. Nejvýznamnější rozdíly od T. vapporariorum lze pozorovat na dospělcích a nymfách 4. instaru. Zkoumá se např. žilnatina a klidová poloha křídel, stavba tykadel a složených očí, struktura kaudální oblasti pupária včetně tvaru voskových výrůstků. (LANDA, BOHATÁ, 2002) Bionomie druhu: samičky kladou oplodněná i neoplodněná vajíčka na spodní stranu listů, preferují nejmladší listy na rostlině. V průběhu života: 10-25 dnů při teplotě 20 °C, 25-60 dnů při teplotě 20 °C, naklade samička 60-300 vajíček. Plodnost ovlivňuje teplota a druh hostitelské rostliny. Optimální teplotou pro kladení a vývoj je rozmezí 23-27 °C, vývoj jedné generace trvá 17-23 dní. V podmínkách vytápěných skleníků lze počet generací molice bavlníkové stanovit rozpětím 9-14 generací za rok. (LANDA, BOHATÁ, 2002)
13
2.7.3 Mšice Řád: Homoptera, stejnokřídlí Čeleď: Aphididae, mšicovití Škodlivost: mšice patří k hospodářsky nejvýznamnějším škůdcům. Škodí sáním, vyvoláváním novotvarů a přenosem virových infekcí. Z rostlinných šťáv přijímá mšice dusíkaté aminokyseliny a nestrávené cukry vylučuje jako součást trusu. Listy napadené mšicemi bývají pokryty lesklým lepkavým povlakem těchto výkalů, které slouží jako živné médium pro rozvoj např. plísní, černí a snižují schopnost fotosyntézy rostliny. (HELYER a kol., 2003) Medovici mšic mohou využívat např. dospělci parazitických vosiček jako zdroj potravy. Při masovém výskytu mšic, kdy stonky a listy osídlují početné kolonie, napadené rostliny krní a žloutnou. Významné škody vznikají reakcí pletiv na toxiny obsažené ve slinách mšic. Tyto výměšky působí růstové a barevné změny posátých orgánů. (ROD a kol., 2005) Na rostlinách nacházíme mšice na spodní straně listů nebo na mladých orgánech, výjimku netvoří ani plody a kořeny. Zdrojem primárního výskytu mšic na rostlinách bývá buď vnitřní migrace škůdce ve skleníku nebo nálet mšic z okolních agroekosystémů. Většina druhů mšic zakládá na hostiteli kompaktní kolonie, ve kterých jsou přítomny pouze nymfy a živorodé samičky. Pro mšice je charakteristický sezónní populační nárůst od jarního výskytu po maximální nárůst četnosti během léta. (ZACHARDA, 2002) Později dochází k poklesu jejich množství v důsledku přirozeného výskytu parazitoidů a predátorů. V důsledku používání neselektivních insekticidů je zvýšený výskyt populací mšic typický i v letním období. (RABASE, WAYTT, 1985) Morfologie: mšice jsou stejnokřídlý hmyz s proměnou nedokonalou. Tělní pokryv je jemný, pouze u okřídlených forem došlo ke sklerotizaci v oblasti hrudi, tenká kožovitá pokožka nese jemné štětinky a voskové žlázy, produkující ochranný voskový film. Zbarvení je většinou zelené, černé, hnědé, žlutozelené, oranžové, u jednoho druhu se vyskytují i různě zbarvení jedinci současně. Hlava nasedá široce na hruď, je málo pohyblivá, složené oči jsou plně vyvinuty u okřídlených forem, která jsou doplněna o očka jednoduchá - oceli. Tykadla jsou článková s vyvinutými smyslovými orgány. Ústní ústrojí je bodavě savé, umístěné naspodu hlavy a vyvinulo se v různém stupni u obojího pohlaví. Hrudní články jsou u bezkřídlých forem málo diferencované, dobře rozlišitelné jsou u forem křídlatých, které mají dva páry transparentních křídel. Determinačním znakem mšic je pár trubičkovitých orgánů - sifunkulů na konci zadečku. (ZACHARDA, 2002)
14
Bionomie: postembryonální vývoj zahrnuje 4 nymfální stádia a dospělce. Charakteristickou vlastností je heterogonie, střídání oboupohlavních a partenogenetických generací. Vývoj mšic je složitý a odlišuje se u jednotlivých druhů. Společnou vlastností z hlediska rozmnožování je pro všechny partenogeneze - schopnost rozmnožování bez účasti druhého pohlaví, oviparita: rozmnožování vajíčky a současně i viviparita, živorodost. Parthenogenetické samičky mohou rodit až 25 mláďat denně, která dospívají po 8-10 dnech a znovu se množí. (ZACHARDA, 2002) Význam: mšice se díky schopnosti namnožit se do obrovského množství, přenosu virové infekce a resistenci k insekticidům řadí k nejdůležitějším a druhově nejbohatším škůdcům skleníkových kultur, u kterých bylo zaznamenáno nejvíce projevů rezistence. Chemická ochrana: v Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin pro rok 2005 jsou proti mšicím do kultur rajčat zaregistrovány tyto přípravky: Agrion delta: (deltamethrin), Biool: (řepkový olej), Fast M, K: (deltamethrin), Mospilan 20 SP: (acetamiprid), Perfektion: (diamethoate), Pirimor 50 WG: (pirimicarb), Sumithion Super: (fenitrothion), Tribute Trigger: (pirimicarb). Biologická ochrana: bioagens proti mšicím a kyjatkám uváděné v Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin na bázi mšicomarů rodu Aphidius: A. colemani, přípravek Aphidius colemani, Biolaagens-ACO, na bázi A. ervi přípravky: Aphidius ervi, Ervipar, na bázi bejlomorky Aphidoletes aphidimyza přípravek, BiolaagensAA na bázi slunéčka Hippodamia convergens přípravek Aphidamia (KUPEC a kol., 2005).
Nejvýznamnější zástupci na kulturách rajčat: spektrum vyskytujících se druhů mšic ve sklenících (NAVRÁTILOVÁ, 1999), je shodné se zastoupením ve sledovaných kulturách.
Mšice broskvoňová - Myzus persicae Sulzer, 1776
Původ a rozšíření: mšice broskvoňová je polyfágní a kosmopolitní druh, přirozeně se vyskytuje v mírném nebo subtropickém pásu celého světa (HEIE, 1994). Morfologie druhu: bezkřídlá živorodá samička má oválně vejčité tělo, 1,4-2,6 mm velké, okřídlená samička je štíhlejší s výraznější kresbou na zadečku. Zbarvení je velmi variabilní od světle zelené, často jsou v kolonii i růžově zbarvení jedinci. Tmavá kresba je konstantní. Tykadla jsou kratší než tělo, sifunkuli dlouhé, uprostřed rozšířené, světlé s tmavým koncem. Nymfy jsou vždy červené (MILLER, 1956).
15
Bionomie druhu: dicyklická, fakultativně migrující mšice. Primárním hostitelem je broskvoň, jen na ní se mohou ze zimních vajíček vyvinout zakladatelky. Na primárních hostitelích má mšice 2-3 generace, na sekundárních až 10 generací (HEIE, 1994), mšice může přezimovat i jako dospělec. Samičky snášejí krátkodobě pokles teplot na -12 oC, proto mohou za mírnějších zim přezimovat na rostlinách nebo ve studených sklenících. Význam: ve vytápěných prostorách se vyskytuje po celý rok, kromě přímých škod sáním, při kterém dochází k deformacím, žloutnutí a krnění vzrůstu, má význam jako vektor viróz.
Mšice bavlníková - Aphis gossyppii Glover, 1877
Původ a rozšíření: kosmopolitní druh pravděpodobně z jihozápadní Asie, do ČR zavlečena v 60. letech (PINTERA, 1959). Morfologie druhu: bezkřídlá živorodá samička je drobná, 1,0-1,8 mm. Kultury osídlují mšice různých barev, nejvíce tmavě zelené až černé okřídlené samičky. Další generace tvoří směs žlutě a zeleně zbarvených jedinců. Tykadla dosahují do poloviny těla, sifunkuli jsou krátké a tmavé, nohy krátké. Nymfy jsou žlutě zbarveny. (ZACHARDA, 2002) Bionomie druhu: samička naklade při teplotě 20 oC 60 larev, délka vývoje je závislá na teplotě, trvá 3-5 dnů. Mšice bavlníková přezimuje ve sklenících a chráněných prostorách. Význam: největší škody ve sklenících způsobuje v letních měsících, vyskytovat se může i trvale nebo od dubna. Je významným škůdcem všech skleníkových kultur. Byla u ní zaznamenána vysoká rezistence k chemickým přípravkům. (NAVRÁTILOVÁ, 1999)
Kyjatka zahradní - Macrosiphum euphorbiae (Thomas, 1878) Původ a rozšíření: je široce polyfágní druh, původem ze severní Ameriky, do ČR byla zavlečena před rokem 1990. (HEIE, 1994) Morfologie druhu: neokřídlená samička je 2 mm dlouhá, má široce vejčité žlutozelené tělo, okřídlená samička je velmi podobná bezkřídlé, tykadla jsou zpravidla černá, sifunkuli na bázi síťkované, tmavého zbarvení (ZACHARDA, 2002). Bionomie druhu: monocyklická polyfágní mšice která může v podmínkách Evropy přezimovat jako dospělec na chráněných místech nebo ve stadiu vajíček na druzích venku. Význam: kromě poškození sáním a tvorbou medovice se uplatňuje jako vektor viróz. (NAVRÁTILOVÁ, 1999)
16
2.7.4 Svilušky Řád: Acarina, roztoči Čeleď: Tetranychidae, sviluškovití Škodlivost: nejvýznamnější polyfágní škůdci rychlené zeleniny i okrasných rostlin. Svilušky kolonizují spodní stranu listů, při přemnožení i ostatní rostlinné části, kde škodí sáním. To je doprovázeno barevnou změnou, důsledkem rozkladu chloroplastů. Na napadených listech se objevují bělavé, žluté až zahnědlé difúzní skvrny, šířící se od báze řapíku podél hlavních nervů listu. 30% poškození listové plochy je rostlinou tolerováno. V důsledku sání může dojít i k likvidaci celé rostliny. Napadené listy postupně žloutnou až zcela nekrotizují. Silně napadené vrcholy rostlin jsou pokryty hustou pavučinou s velkým počtem migrujících škůdců. Šíření škůdce podporuje sucho a vysoké teploty, největší výskyt bývá koncem léta a na podzim, i celoroční výskyt nelze vyloučit. Chemická ochrana: v Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin pro rok 2005 byl proti sviluškám do kultur rajčat zaregistrován: Vertimec 1,8 EC: (abamectin). Biologická ochrana: sortiment přirozených nepřátel svilušek zahrnuje různé druhy dravých roztočů z čeledi Phytoseiidae, dravé třásněnky, ploštice, bejlomorky a patogenní organismy (NAVRÁTILOVÁ, 1999). V Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin jsou proti sviluškám uvedeny biologické přípravky na bázi dravých roztočů. Phytoseiulus persimilis, přípravek: Phytoseiulus persimilis, Biolaagens-PP, Spidex, na bázi Amblyseiulus californicus přípravek Spical. (KUPEC a kol., 2005)
Nejvýznamnější zástupci na kulturách rajčat: Sviluška chmelová - Tetranychus urticae Koch, 1836 Původ a rozšíření: kosmopolitně rozšířený fytofágní roztoč, je běžnou součástí akarifauny polních a zahradních agroekosystémů. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Morfologie druhu: svilušky mají měkké oválné tělo, hlavohruď je zřetelně oddělená od zadečku. V dospělosti dosahují délky 0,6-0,7 mm, dospělci mají 4 páry nohou, larvy pouze 3 páry. Za vegetace jsou svilušky nazelenalé se dvěma tmavými skvrnami na bocích těla. Bionomie druhu: vývojový cyklus, vajíčko - larva - protonymfa - deutonymfa - dospělec, trvá za příznivých podmínek, sucho a teplota v rozmezí 20-27 °C 10-15 dnů. Za vyšších teplot 30-32 oC dovrší sviluška svůj vývoj za 5-8 dnů. Při teplotě pod 12 °C je vývoj svilušky zastaven, teploty nad 40 °C jsou pro svilušku škodlivé (NAVRÁTILOVÁ, 1999).
17
Samičky po kopulaci kladou oplodněná i neoplodněná vajíčka, za kterých dospívají samci i samičky zpravidla v poměru 1:3. Neoplodněné samičky dávají vznik pouze samcům. V průběhu života naklade samička 50-120 vajíček, max. 200 ks. Denně je schopna naklást 2,5-8 vajíček, množství závisí na podmínkách prostředí. Optimum pro rozvoj škůdce je teplota 20-30 °C a vlhkost pod 50 %. Během roku se vyvine několik generací, ve sklenících probíhá vývoj často celý rok. Při přemnožení se dospělci shromažďují na vrcholech rostlin, odkud se na vláknech spouštějí a pomocí vzduchu rozšiřují na okolní rostliny. V porostech migrují oplodněné samičky, které 2-3 dny po vylíhnutí kolonizují nejdříve nejmladší části hostitelské rostliny. Přezimují diapauzující oranžové samičky v nejrůznějších úkrytech nebo oplodněná vajíčka. Potravu v při přezimování nepřijímají.
2.7.5 Třásněnky Řád: Thysanoptera, třásnokřídlí Čeleď: Thripidae, třásněnkovití Škodlivost: třásněnky jako škůdci ve sklenících představují zavlečené tropické druhy i druhy přirozeně se v přírodě vyskytující. Škodlivost spočívá v jejich reprodukčním potenciálu, mají až několik generací ročně. Na rostlině poškozují pletiva sáním buněčné šťávy, následkem vstupu vzduchu do pletiv vznikají stříbřitě bělavé skvrny. Poškození se projevuje na mladých částech rostliny, na listech a květech, které postupně hnědnou, odumírají a vzniká typické okénkování. Specifickým příznakem přítomnosti třásněnek jsou kupičky trusu, které pokrývají poškozená místa. Při silném napadení škůdci dochází k deformacím plodů a zpožďování v růstu. (HŘEBÍČEK, 2002) Nejvýznamnější virovou chorobou, kterou třásněnky přenáší je virus bronzovitosti rajčete. Chemická ochrana: proti třásněnkám jsou v Seznamu registrovaných přípravků pro rok 2005 do kultur rajčat uvedeny chemické přípravky: Biool: (řepkový olej), Dursban 480 EC: (chlorpyrifos), Sumithion Super: (fenitrothion), Vertimec 1,8 EC: (abamectin). Biologická ochrana: ve světě se stále objevují nové možnosti biologické regulace třásněnek. Jako příklad lze uvést doplněk k introdukci predátora A. cucumeris na bázi entomopatogenní houby Verticillium lecanii. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Pro účely biologické ochrany jsou v Seznamu registrovaných přípravků preparáty na bázi dravých roztočů
rodu
Amblyseius:
A.
cucumeris,
přípravky:
Biolaagens-ACU,
Thripex,
A. degenerans, přípravek Thripans, na bázi hladěnky Orius laevigatus, přípravky: Orius laevigatus, Thripor-laevigatus.
18
Nejvýznamnější zástupci na kulturách rajčat:
Třásněnka západní - Frankliniella occidentalis (Pergande, 1895)
Původ a rozšíření: původem severoamerický druh, do Evropy byl zavlečen koncem 20. století. V ČR poprvé zjištěna v roce 1987. (PELIKÁN, 1989) Morfologie druhu: samička má pilovité kladélko kterým napichuje listovou epidermis a vytváří tak prostor pro nakladení vajíčka. Larvy i dospělci jsou 0,8-1 mm dlouzí, mají bodavě savé ústní ústrojí. Zbarvení je přes léto žluté, na podzim hnědavé. Ke změně barvy dochází jen u samic, ty jsou zpravidla větší než samci, měří 1,2-1,6 mm. Bionomie druhu: samička klade vajíčka pod pokožku rostlinných částí, vývoj generace trvá při 25 oC 18 dnů. Žlutohnědé larvy prvních dvou stadií jsou pohyblivé, žijí na rostlině převážně v květech a poupatech. Před ukončením vývoje se stěhují do půdy. Význam: škůdce může mít až 12-15 generací za rok, znehodnocuje výpěstky, přenáší virové choroby, které se projevují jako zakrslosti, deformace, skvrnitosti i nekrózy.
Třásněnka zahradní - Thrips tabaci Lindeman, 1883
Původ a rozšíření: druh je původní v Evropě, ve volné přírodě je hojný, často zalétá do skleníků, kde může působit vážnější škody (MILLER, 1956). Morfologie druhu: dospělci jsou 2 mm dlouzí, žlutí až tmavě hnědí. Vajíčka jsou bílá až oranžová, larvální stadia jsou bezkřídlá, bílá až světle žlutá, o velikosti 0,5-1,2 mm. Bionomie druhu: samička naklade asi 4 drobná vajíčka za den do rostlinného pletiva, vývoj trvá 20-28 dní, larvy prvních dvou stadií jsou pohyblivé a žijí v květech a poupatech, za dalších 5 dnů je ukončen vylíhnutím dospělce. Celkový vývoj v létě proběhne za 16-22 dnů, v zimních měsících se může prodloužit až na 32 dnů (JAROŠÍK, 1991). Význam: třásněnka zahradní je velmi široký polyfág, největší škody působí ve sklenících na zelenině a cibulnatých rostlinách, při silném napadení dochází k typickému svinování a zkroucení listů. Je vektorem viróz.
19
2.8
Škůdci a jejich antagonisté Ve skleníkových kulturách se mohou vyskytovat hmyzí škůdci, kteří se do původně
sterilního prostředí dostali nejrůznějšími cestami. Například nedodržením hygienických a ochranářských norem při nákupu sadby případně introdukcí z dovozového rostlinného materiálu nebo samovolným náletem z okolního přírodního prostředí. Po zaznamenání výskytu škodlivého činitele by měl následovat zákrok vedoucí k jeho potlačení a zabránění tak přemnožení škůdce nad práh ekonomické škodlivosti. V rámci IOR mohou být škodlivé organismy regulovány různými kombinacemi metod. V zemědělské produkci přetrvávají metody umírněné chemické regulace použitím pesticicdů. Graf 1. Při produkci skleníkových zelenin zaujímají stále významnější postavení postupy biologické ochrany založené na vzájemných vztazích škodlivého činitele a jeho antagonisty. Ve světě se regulace škodlivých organismů zakládají na použití řady druhů užitečných organismů. Přehled antagonistů používaných při bioregulacích uvádí tabulka I.
Tabulka I: Škůdci a jejich antagonisté Škodlivý činitel Antagonista Třásněnky Amblyseius barkeri Amblyseius cucumeris Amblyseius degenerans Orius insidiosus Orius laevigatus Orius majusculus Mšice Aphelinus abdominalis Aphidius colemani Aphidius ervi Aphidius matricariae Aphidoletes aphidimyza Hippodamia convergens Chrysoperla carnea
Škodlivý činitel Antagonista Molice Delphastus pusillus Dicyphus hesperus Encarsia formosa Encarsia perniciosi Eretmocerus eremicus Eretmocerus mundus Macrolophus caliginosus Vrtalky Dacnusa sibirica Diglyphus isaea Svilušky Amblyseius barkeri Amblyseius californicus Phytoseiulus persimilis Typhlodromus pyri
V ČR jsou do kultur skleníkových zelenin servisně aplikována bioagens, která byla v domácích podmínkách úspěšně odzkoušena. Následující kapitola uvádí charakteristiky nejčastěji aplikovaných bioagens proti vyskytujícím se škodlivým činitelům ve sklenících, vychází z vypracování plánu biologické ochrany a opírá se o pozorování prováděné na kulturách rajčat. Jsou zde popsána bioagens introdukovaná proti škůdcům (tabulka 3) a doplněná informacemi o dalších způsobech biologické regulace škodlivého činitele.
20
2.8.1 Antagonisté vrtalek K ochraně kultur proti vrtalkám se používají parasitoidé. Endoparazitický lumčík Dacnusa sibirica je doporučován při nižší populační hustotě vrtalek a v období, kdy vlivem nižších teplot (od září do dubna) škůdci nejsou schopni uplatnit celý regulační potenciál. Ektopearzitická lesknatka Diglyphus isaea vyžaduje pro svůj vývoj vyšší teploty a větší množství potravy. Její využití je ideální pro pozdější jaro a léto. V přechodném období se používá směs obou bioagens. (PULTAR, 2003a)
Diglyphus isaea (Walker, 1838) Řád: Hymenoptera - blanokřídlí Čeleď: Eulophidae - lesknatkovití Původ a rozšíření: přirozeně se vyskytuje v Evropě, severní Africe a Japonsku, odtud se rozšířil do celého světa. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Morfologie: dospělec je kovově černý, na rozdíl od endoparazitoida D. sibirica má krátká tykadla. Samička je 2-3 mm dlouhá. (MALAIS, RAWENSBERG, 1992) Bionomie: do blízkosti ochromených larev klade samička jedno neprůhledné vajíčko. Mladá larva žije v blízkosti vrtalek, starší stadium zalézá do miny vrtalky, kde postupně prochází třemi instary. Kuklí se v mině svého hostitele. Dospělec vylétá z miny vytvořeným kruhovým otvorem, který naznačuje, že larva vrtalky je už mrtvá. (HANSON, LAGENBRUCH, 1990) Samička klade za život 200-300 vajíček. Délka vývoje trvá 3-4 týdny. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Podmínky regulace: optimální podmínky vývoje jsou teplota 23-27 oC, vlhkost 60-80 % a dostatek potravy. Ektoparazit je vhodný pro ovlivnění hostitele při vyšších teplotách, v létě je přemnožení škůdce výhodné, může se rychleji vyvíjet (ACKERMANN, 2004). Potrava a způsob regulace: Diglyphus isaea je známa jako parazit 18-ti druhů vrtalek, např. L. bryoniae, L. trifolii, L. huidobrensis, rovněž je schopna parazitovat larvy motýlů. Lesknatka kladélkem paralyzuje larvy vrtalek 2. a 3. instaru, klade vajíčka do jejich blízkosti. Larvy se živí ektoparaziticky, zpravidla dvě až tři jednou vrtalkou. Podle počtu min lze zjistit stupeň parazitace. Pokud jsou zajištěny optimální podmínky, usmrtí samička až 360 larev vrtalek. Část je využita ke kladení a část jako potrava (ACKERMANN, 2004). Aplikace: pro praktickou ochranu se u nás používá v kombinaci s D. sibirica, v aplikacích 3x po týdnu, v měsících duben až srpen 0,1 ks/m2 nebo při ohniskovém výskytu 1 ks/m2.
21
Dacnusa sibirica Telenga, 1934 Řád: Hymenoptera - blanokřídlí Čeleď: Ichneumonoidea - lumci Původ a rozšíření: zástupci rodu Dacnusa se běžně vyskytují v mírném pásmu. Morfologie: dospělec lumčíka je tmavě hnědý až černý dlouhý 2-3 mm, determinačním znakem je žilkování na křídlech. Vajíčko je bílé, oválné, larva šedožlutá, lze ji zřetelně identifikovat dle tvaru ústního ústrojí a hlavy. Kukly jsou mléčně bílé, bez ústního ústrojí. Bionomie: lumčík klade vajíčka do larev vrtalek uvnitř napadených listů. Zde probíhá i jeho další vývoj. Množení a délka života závisí na teplotě, nejvyšší reprodukční potenciál má při 20 oC, až 14 vajíček denně. Samička naklade za život 50-230 vajíček do larev hostitele, preferuje 1. a 2. larvální stadium (ACKERMANN, 2004). Životní cyklus samičky trvá 7-20 dnů. Po 4 dnech od kladení se líhnou larvy, při teplotě 15-20 oC probíhá vývoj rychleji než u vrtalek. (HANSON, LAGENBRUCH, 1990) Podmínky regulace: limitujícím faktorem pro účinnost parazitoida je teplota. Vyšší teplota než 20 oC způsobuje pomalejší vývoj ve srovnání s vrtalkami. Optima se pohybují v rozmezí 15-20 oC a vlhkosti nad 60 %. Endoparazit se používá při nižších populačních hustotách vrtalek, v obdobích s nižšími teplotami, kdy ostatní bioagens nemohou uplatnit svůj reprodukční potenciál. (LINDEN, 1990) Pro využití v BO je důležitá kratší délka vývoje bioagens než délka vývoje vrtalky. Potrava a způsob regulace: Dacnusa se běžně používá proti vrtalkám Liriomyza bryoniae, L. trifolii ve skleníkových kulturách. Lumčík je účinný od začátku sezóny do července. Dacnusa je poměrně rychlá při vyhledávání hostitele, pokud je úroveň parazitace vysoká, kladou samičky i více vajíček do 1 larvy. Lumčík je schopen parazitovat všechny larvální instary hostitele, nejvíce parazitovaných vrtalek se nachází v dolní části rostlin. (LINDEN, 1990) Dacnusa může přezimovat v pupáriích vrtalek, diapauzu kukly indukuje krátký den, na jaře dalšího roku je lumčík schopen ihned napadat larvy hostitele. Aplikace: introdukce má být provedena okamžitě po prvním zjištění vyvíjejících se min nebo dospělých vrtalek na žlutých lepových deskách. Aplikace lumčíka se doporučuje provádět na podzim nebo na jaře, od listopadu do února se aplikuje 0,25 ks/m2, 4x po týdnu nebo se používá směs v poměru 90:1 D. sibirica a D. isaea. Při silnějším napadení lze aplikovat 2-5x parazitoida v množství 2 ks/m2. (PULTAR, 2003a)
22
2.8.2 Antagonisté molic Jako základní biologický přípravek v ochraně kultur proti molicím uvádí PULTAR (2003a) chalcidku Encarsia formosa, při výskytu molic rodu Bemisia jej doporučuje kombinovat s parazitoidem Eretmocerus eremicus Rose & Zolnerowich, 1997. Dalším doporučovaným bioagens je dravá klopuška Macrolophus caliginosus, která efektivně reguluje také svilušky, mšice, třásněnky i mladé housenky, nevýhodou je, že po vyčerpání potravy a při přemnožení poškozuje kultury sáním.
Encarsia formosa Gahan, 1924 Řád: Hymenoptera Čeleď: Aphelinidae - mšicovníkovití Původ a rozšíření: původní v tropických a subtropických oblastech, nyní ji lze najít v Evropě, Austrálii, na Novém Zélandu a v Severní Americe. Poprvé použita inundativní introdukcí do skleníků v roce 1927. Komerčně je týdně distribuováno víc než 20 milionů jedinců Encarsia formosa (LENTEREN, 2003). Morfologie: samička dlouhá 0,6 mm má černohnědě zbarvenou hlavu a hruď, leskle žlutý zadeček. Neparazitovaná pupária jsou mléčně bílá, parazitované pupárium molice skleníkové je černé, molice tabákové hnědé (PULTAR, 2003c). Bionomie: samice parazitoida vyhledává aktivně nymfy a pupária molic, do kterých klade vajíčka, za život naklade 60-100 (max. 300) vajíček (ACKERMANN, 2004), klade 10-15 vajíček za den. Vývoj parazitoida probíhá současně s vývojem hostitele, parazitovaná larva molice se vyvíjí až do pupária, které postupně hyne a parazitoid ukončuje svůj vývoj. Vývoj je významně kratší při teplotě 27 oC v porovnání s vývojem molice skleníkové. Cyklus od parazitace po dospělce trvá přibližně 20 dnů. Za 10-25 dnů života je schopna inokulovat v průměru 75-300 vajíček molice. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Podmínky regulace: optimem pro kladení a další vývoj jsou teplota 22-27 oC a relativní vlhkost 50-80 %. Ochrana je funkční při nočních teplotách minimálně 10 oC a během dne: minimální 18 oC, maximální 30 oC. Teplota ovlivňuje i rychlost pohybu, teplota pod 15 oC snižuje účinnost parazitoida. (BARTOŠ, 1981) Potrava a způsob regulace: Encarsia formosa je vývojově i potravně vázána na molici skleníkovou, larvy a dospělci se živí vajíčky a nymfami molic. Dospělci aktivně vyhledávají kořist do vzdálenosti 10-30 m. (ACKERMANN, 2004) Bez molice v kultuře nepřežívá. Plnohodnotnou potravou dospělců je medovice produkovaná molicí.
23
Účinnost ochrany je ovlivněna populační hustotou, podmínkami ve skleníku a habitem rostliny. Chalcidka může usmrtit více jedinců škůdce za časovou jednotku, než je schopna molice naklást vajíček. Aplikace: Encarsia je dodávána jako kukly ve zčernalých pupáriích molice skleníkové nalepených na kartičky nebo v trubičkách, které se rozvěšují na rostliny. Na malých plochách se vysazení provádí jednorázově, pro praxi se aplikace dělí do více dávek po 7-14 dnech. V případě potřeby se Encarsia doplňuje do ohnisek molice. Je dodávána také ve směsi s parazitoidem Eretmocerus eremicus v poměru 1:1. Tato kombinace je vhodná pro introdukce v zimních a předjarních měsících, kde zprvu vlivem nižších teplot více funguje E. formosa a v horkých letních měsících nahrazuje její účinek E. eremicus. Směs doporučuje PULTAR, (2003a) jako preventivní na kultury, které byly dovezeny z EU.
Macrolophus caliginosus Wagner, 1950 Řád: Heteroptera - ploštice Čeleď: Miridae - klopuškovití Původ a rozšíření: pochází z palearktické oblasti, přirozeně se vyskytuje v Jižní Evropě. Do biologické ochrany uveden v roce 1980. Morfologie: štíhlá dravá klopuška, dospělci dorůstají délky 6 mm. Larvy i dospělci jsou světle zelené barvy. Charakteristickým znakem ploštice jsou dlouhé nohy. (MALAIS, RAWENSBWRG, 1992) Bionomie: samička naklade za život asi 260 vajíček do rostlinných pletiv, kde probíhá celý embrionální vývoj, který trvá 6-7 týdnů. Ve sklenících žije 30-40 dnů, populační hustoty dosahuje v červnu a červenci. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Podmínky regulace: vývoj je závislý na teplotě, při 20 oC trvá 1,5 měsíce, optimální teplota je v rozmezí 18-27 oC, relativní vzdušná vlhkost má být okolo 50-85 %. Potrava a způsob regulace: dospělci i larvy se živí vajíčky a mladšími nymfami molic, mají výrazný synergický efekt při kombinaci s parazitoidy, preferujícími starší nymfy a pupária. Rychle reaguje na zvýšení populační hustoty molice, živí se také sviluškami, mšicemi a třásněnkami (ACKERMANN, 2004). Po vyčerpání potravy saje na rostlinách. Aplikace: vysazuje se plošně nebo do ohnisek molic, je dodávána jako směs nymf a imaga v lahvích s vermikulitem, s nímž se posypává na listy nebo do závěsných zásobníků. Dávka je 0,25-0,5 ks/m2 aplikovaná 2-4x po 14 dnech tak, aby konečný stav v porostu byl 1 ks klopušky/m2. Do ohnisek se dávka zvyšuje až na 5-50 ks/m2. (ORR, BAKER, 2006)
24
2.8.3 Antagonisté mšic Za kostru afiodofágního komplexu považuje PULTAR, (2003a) mšicomorku Aphidoletes aphidimyza, která je použitelná na všechny druhy mšic. Do kultur napadených kyjatkami a mšicí broskvoňovou doporučuje aplikace mšicomarů Aphidius colemani a Aphidius ervi Haliday, 1834. Použití druhého je účelné při nižší vlhkosti vzduchu a jako prevence proti invazi mšic při červnové migraci. Velmi efektivním predátorem je dravé slunéčko Hippodamia convergens Guerin, 1846. Během dne je schopno usmrtit až 50 mšic, při nedostatku potravy se živí pylem i jiným hmyzem. Nevýhodou bioagens je, že po vyčerpání potravy migruje z kultury. Jednorázová introdukce se provádí do chráněných prostor na začátku sezóny, za účelem zamezení silného namnožení mšic v kultuře.
Aphidius colemani Viereck, 1912 Řád: Hymenoptera - blanokřídlí Čeleď: Aphidiidae - mšicomarovití Původ a rozšíření: mšicomar A. colemani zaujímal původně areál ve střední Indii, odkud byl rozšířen na ostatní kontinenty. Většina komerčních producentů se vzdala původních chovů příbuzného A. matricarie (Haliday, 1834) ve prospěch A. colemani. Morfologie: zástupci rodu Aphidius jsou v dospělosti asi 2 mm dlouzí, černá samička má pruhovaný zadeček s kladélkem, sameček je delší, také černý. (FORTMANN, 1993) Bionomie: samice kladou vajíčka jednotlivě do mšic, parazitovaná mšice však pokračuje v sání a přenosu chorob. Samička naklade za život 300-350 vajíček. Při teplotě 22 oC může během týdne naparazitovat 100-200 mšic. Kompletní vývoj larev se odehrává uvnitř kokonu. (ACKERMANN, 2004) Průměrná délka života je 58 dnů. Má 15 generací za rok. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Podmínky regulace: optimem pro vývoj a rozmnožování je teplota 25 oC a vlhkost vzduchu nad 60 %. Při teplotě pod 20 oC nebo nad 30 oC parazitoid pouze přežívá. Potrava a způsob regulace: samice naparazituje až 300 mšic, napadené mšice jsou nafouklé a slámově žluté. Používá se proti mšici bavlníkové, broskvoňové a tabákové, neúčinná je proti kyjatce zahradní (ACKERMANN, 2004). Aplikace: dodává se ve stadiu kukel uvnitř mumifikovaných mšic s pilinami, které se sypou na listy rostlin. Introdukci je nutné provést ihned po výskytu mšice. Preventivně se aplikují 0,2-0,5 ks/m2, po 14 dnech celkem 2-3 aplikace. Při výskytu mšic a samostatné aplikaci mšicomara až 3 kusy/m2 2-3 x po 14 dnech. (PULTAR, 2003a)
25
Aphidoletes aphidimyza (Rondani, 1847) Řád: Diptera - dvoukřídlí Čeleď: Cecidiomyidae - bejlomorkovití Původ a rozšíření: zaujímá areál v severní části Ameriky a Evropy. V roce 1933 byla poprvé použita k regulaci populace mšice bavlníkové. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Morfologie: dospělci jsou šedohnědí, mají tenké dlouhé nohy, jsou velmi podobní drobným komárům. Dorůstají délky 2,5 mm, za dne se ukrývají v porostu. Tykadla samců jsou pokryta dlouhými chloupky, samičky mají tykadla kratší s hustšími chloupky, žilkování křídel je silně redukováno. Vajíčka bejlomorek jsou oválná, velká 0,1 mm leskle oranžově červené barvy, larvy po vylíhnutí jsou nepatrné, mají proměnlivou barvu. Kuklí se v půdě pod rostlinami v oválném, hnědém, 1mm dlouhém kokonu, který si slepí ze zrnek půdy a exkrementů mšic. (MALAIS, RAWENSBERG, 1992) Bionomie: imaga jsou aktivní v noci, za dne jen v přítmí porostu. Páření a kladení probíhá v noci a za šera, vajíčka jsou umístěna do kolonií mšic nebo na spodní stranu listů. (ACKERMANN, 2004) Samička naklade asi 100-250 vajíček. Délka života samic je 10 dnů, samců 7 dnů. Celý vývoj trvá 7-14 dnů v závislosti na teplotě. Vývoj jedné generace trvá 3 až 4 týdny při 21 oC. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Podmínky regulace: optimální podmínky pro vývoj a účinnost jsou dány teplotou 25 oC a vlhkostí nad 70 %. Limitujícím faktorem množivosti je vlhkost a teplota, klesne-li trvale pod 50 % a 16 oC je predátor téměř nefunkční. Důležitým faktorem pro udržení bioagens v porostu je přítomnost půdy pod rostlinami, bez které nejsou schopna se kuklit a dokončit tak vývojový cyklus. Larvy v kokonu mohou přezimovat i ve skleníkových podmínkách. (HANSON, LAGENBRUCH, 1990) V hydroponických kulturách je nutné mšicomorku až do likvidace mšic stále doplňovat. Potrava a způsob regulace: samičky aktivně vyhledávají kolonie mšic a kladou do nich vajíčka, larvy nabodávají mšice a vysávají je, během vývoje spotřebují 10-100 mšic, při nadbytku potravy usmrtí více mšic, než je schopna pozřít (ACKERMANN, 2004). Aplikace: reguluje mšici zelnou, jitrocelovou a mšici (Dysasphis pyri), aplikace do června, při výskytu mšice bavlníkové, řešetlákové nebo broskvoňové je vhodnější kombinace s mšicomarem Aphidius colemani. Aphidoletes aphidimyza je dodávána ve stadiu kukel, smíchaných s vlhkými pilinami v papírových trubičkách. Obsah se v malých dávkách posypává na půdu pod napadenými rostlinami. Místo aplikace by mělo být trvale vlhké, ne však pod přímou závlahou. (PULTAR, 2003c)
26
2.8.4 Antagonisté svilušek Základním prostředkem biologické ochrany je tropický nediapauzující dravý roztoč Phytoseiulus persimilis použitelný ve skleníkových kulturách celoročně. Na kulturách, kde nejsou vlhkostní poměry optimální pro jeho vývoj a dlouhodobé udržení v porostu, je vhodné jej kombinovat nebo zcela nahradit jinými druhy, např. roztočem Amblyseius californicus (Mc Gregor, 1926), do rajčat je vhodnější introdukce bejlomorky Feltiella acarisuga (Vallot, 1827), používané v kombinaci s uvedeným dravým roztočem. V ČR není registrována, často se objeví ve sklenících spontánně během léta. (PULTAR, 2003a)
Phytoseiulus persimilis Athias-Henriot 1957 Řád: Acarina - roztoči Čeleď: Phytoseiidae Původ a rozšíření: přirozeně se vyskytuje v oblastech Chile, Alžíru, Libanonu, na jihu Francie a Itálie, náhodně byl přivezen do Německa na kořenech orchidejí v roce 1958, odtud se rozšířil do světa. V ČR byl poprvé pro využití v biologické ochraně uplatněn v letech 1974-1975 s nevelkým úspěchem (SPURNÝ a kol., 1985). Morfologie: oranžově červený 0,5 mm velký dravý roztoč. Vajíčka jsou oválného tvaru, po nakladení růžová, průhledná, později tmavší, asi dvakrát větší než vajíčka svilušky. Bionomie: délka vývoje generace trvá 9 dnů, samička za 30 dnů naklade 50-80 vajíček, denně 3-4 kusy. Larvy se líhnou za 2-3 dny, 4 dny trvá vývoj od larvy po nymfu, během dvou dnů se dokáže dvojnásobně namnožit. Cyklus nemá klidové stadium jako sviluška. Podmínky regulace: optimální podmínky jsou 20-27 oC a 70-80% vlhkost, při vyšší teplotě trvá vývoj 5,5 dne. Spodní teplotní hranicí je 11 oC, horní teplotní limit je 35 oC. Nízká vlhkost snižuje vyhledávací schopnost predátora a zvyšuje mortalitu. Roztoči se mezi rostlinami šíří běžně vzduchem, pokrytí závisí na lokální hustotě kořisti a na zapojení porostu. Druh neprochází diapauzou, je použitelný celoročně. (NAVRÁTILOVÁ, 1999) Potrava a způsob regulace: dospělci, proto a deutonymfy regulují všechna stadia škůdce svilušky chmelové, larvy potravu nepřijímají. Denní spotřeba dospělce je až 5 svilušek nebo 20 larev a vajíček (ACKERMANN, 2004). Aplikace: dodávána jsou všechna vývojová stadia nebo pouze nymfy a imaga. První introdukce je preventivní, bez výskytu svilušky, používají se 2 ks/m2. Na rostlinách následují 2-3 introdukce v intervalu 14-21 dnů dávkou 6 ks/m2. (PULTAR, 2003a)
27
2.8.5 Antagonisté třásněnek Základním bioagens k ochraně proti třásněnkám je dravý roztoč Amblyseius cucumeris (Oudemans, 1930), efektivně regulující larvální instary škůdce. Denní spotřeba dravého roztoče je 5,4 larev u třásněnky zahradní a 3,2 larvy u třásněnky západní (THOMPSON, 1991). Plnohodnotnou potravou je pyl, rovněž reguluje svilušku chmelovou (ACKERMANN, 2004). Při dlouhodobé absenci potravy se u tohoto druhu vyskytují případy kanibalismu. Jeho nevýhodou je průběh diapauzy v zimním období a tedy nutnost použití jiných druhů. Například nediapauzujících roztočů A. barkeri (Hughes, 1948) nebo Amblyseius degenerans (Berlese, 1889), je vhodnější do kultur paprik. Na třásněnku zahradní může být Amblyseius cucumeris použit celoročně, proti třásněnce západní pouze v období mimo teplot nad 25 °C, kdy by měl být doplněn dravými plošticemi rodu Orius, nejdůležitějšími bioagens v boji proti třásněnkám. (PULTAR, 2003a) Dravé ploštice, hladěnky, jmenovitě v ČR žijící Orius majusculus (Reuter, 1879) a mediteránní Orius laevigatus (Fieber, 1860), jsou jako jediní schopni regulovat třásněnky v letních měsících. Imaga i larvy za den zlikvidují až 18 dospělců škůdce, v případě množství potravy ploštice usmrtí více kořisti, než sami spotřebují (TOMLIN, 1997). Jejich další výhoda spočívá v širokém potravním spektru náhradní potravy. Regulují také svilušky, molice, mšice, červce i housenky (ACKERMANN, 2004). Optimální podmínky pro vývoj bioagens jsou 26 oC a relativní vzdušná vlhkost 80 %, limitujícími faktory jsou nedostatek potravy, teplota a délka dne, musí být minimálně 10 hodin, jinak predátoři upadají do diapauzy. Délka jedné generace závisí na teplotě, nejdelší je při 20 oC, až 34 dnů. Má 1-3 generace za rok. Dospělci žijí 3-4 týdny, dobře létají, snadno vyhledávají kořist. Při nedostatku potravy se ploštice málo množí a odlétají z kultury. Na trh je dodávaná směs nymf a imag v PE lahvích obsahujících pohankové pokrutiny a vermikulit nebo papírové ústřižky, které se sypou na rostliny. U kultur bohatých na pyl (rajčata) je možné aplikovat ploštice preventivně nebo při nízké populační hustotě škůdce. Při preventivní introdukci se dávkuje 1 ks/m2, při výskytu škůdce se dávky pohybují okolo 10-50 ks/m2 . Jako doplněk k ostatním bioagens PULTAR (2003a) uvádí dalšího roztoče, Hypoaspis aculaifer (Canestrini, 1883), který je účinný proti stadiím třásněnek prodělávajících část vývoje v půdě, požírá i larvy smutnic (Sciaridae). Je dodáván na otrubách v papírových pytlích podobně jako A. cucumeris. Introdukce se provádí jednorázově, 100 ks při prevenci, 500 ks jako kurativní introdukce.
28
2.9
Čmeláci jako součást opatření při pěstování rajčat Využívání metod biologické ochrany v temperovaných prostorách tvoří v těchto
kulturách předpoklady pro použití dalších organismů. Podmínky, které při efektivních postupech aplikace bioagens panují, především netoxicita prostředí a zvýšená pozornost při volbě prostředků na ochranu rostlin, jsou ideální pro využití doplňkových systémů, vyvinutých světovými firmami zabývajících se produkcí bioagens. (KOPPERT BIOLOGICAL SYSTEMS, 2005) Příkladem může být aplikace čmeláků jako opylovačů do kultur skleníkových zelenin. Jako první vyvinula tuto technologii belgická firma Biobest. Díky neustálé kontrole kvality, selekci nejvýkonnějších čmeláků, technickým inovacím a důrazu na vysoce odborné poradenství je nyní technologie opylení čmeláky světovou špičkou (HLUCHÝ, ZACHARDA, 1994). V ČR se na prostředky biologické ochrany rostlin vztahuje dotační titul 3.a. Biologická ochrana jako náhrada chemické ochrany rostlin. Její součástí je také poskytování dotací na používání čmeláků jako opylovačů. Dotace ve výši do 60-40 % nákladů, dle počtu podaných žádostí v daném roce, se vztahuje na všechny osoby s registrovanou zemědělskou činností. (LÁTALOVÁ, 2005) •
Historie
Chovy čmeláků se zabývá celá řada badatelů již víc než 100 let. Zájem o čmeláky vzrostl během 80. let, když se zjistilo, že jsou schopni opylovat skleníková rajčata. Výzkumem problematiky chovu čmeláků se u nás zabýval v 60. letech F. Zapletal, od 80. let zaujímá v dané problematice na našem území důležité postavení Doc. V. Ptáček. Chov čmeláků je v současnosti samostatným hospodářským odvětvím. Důkazem jsou světová sympozia, která slouží odborníkům v dané problematice pro výměnu nových poznatků a informací o chovu čmeláků a jejich využívání v temperovaných prostorech. V roce 1999 se v Holandském městě Sosterbergu konalo setkání světových specialistů. Právě zásluhou Holanďanů a Belgičanů byly zdokonaleny chovy natolik, že se čmeláci stali automatickou součástí pěstování plodové zeleniny. (PTÁČEK, 2001) •
Dodavatelé
Světoví producenti bioagens doprovázejí svou nabídku také úly čmeláků. K nejznámějším firmám nabízejícím čmeláčí úly patří např. britská společnost Koppert UK specializovaná na biologické systémy se sídlem v Suffolku a belgická společnost Biobest.
29
•
Opylení
V temperovaných prostorech, kde se aplikují metody biologické ochrany, je vhodné použít k opylování rajčat čmeláky. Květy rajčat jsou sice samosprašné, ale v době zralosti pylu potřebují buď poryv větru nebo jiný zásah, který by je rozvibroval a tím uvolnil pyl z prašníků. Právě tímto způsobem dobývají květový pyl čmeláci. (PTÁČEK, 2001) Tabulka II: Výhody opylení čmeláky (HLUCHÝ, ZACHARDA, 1994) zvýšení výnosu plodů až o 20 % zvýšení tržní kvality plodů minimální deformace plodů z nedostatečného opylení nestandart se nevyskytuje možnost pěstování na celé vijany •
šetří náklady na opylení vibrací pracují v kteroukoliv roční dobu nesdělují si informace o pastvě, malá snaha vylétat ze skleníku ven čmeláci pracují již od 5 °C pracují za každého počasí
Úly, aplikace, kontrola
Úly: úl je umístěn na suchém a pro kontrolu dostupném místě. Komerční úl obsahuje kartónový obal, ve kterém je zapuštěna vlastní konstrukce, kde budují čmeláci své dílo. Obal chrání úl při přepravě i na stanovišti, zajišťuje příznivější mikroklima. Na dně krabice je umístěna nádoba s cukerným roztokem stabilizovaným proti kvašení, která pomocí knotu vyvádí roztok do díla. Čmelák na rajčatech sbírá jen pyl, pro energii přijímá tekuté krmivo jako doplněk stravy, které zároveň slouží jako zdroj potravy při přepravě nebo při přečkávání ochranné lhůty po použití neselektivních pesticidů. Společnost Biobest dodává na trh úly s matkou a 50-80 dělnicemi. V metodikách uvádí, že kolonie zesílí až na 350-400 dělnic a zajistí opylení uvedených ploch po dobu 8-9 týdnů. (HLUCHÝ, ZACHARDA, 1994) Jeden úl se podle síly doporučuje do kultur rajčat pro opylení 1 000-5 000 m2 podle roční doby a stavu porostu. Cena úlu se pohybuje kolem 4 500 Kč. V nabídce firem jsou i úly krátkodobější a na opylení menších ploch. Na závěr vegetačního období se aplikují levnější úly (3 800 Kč) s označením TS 4. Čmeláci jsou 14 dní staří, opylují kratší dobu, jen 6-8 týdnů. (HLUCHÝ, ZACHARDA, 1994) Aplikace: úl se do porostu umísťuje v době rozkvětu prvního vijanu na konstrukci chráněnou stříškou. Čmeláci žijí 12 týdnů, po celou dobu pracují, ale na konci je úl příliš slabý, aby zaručil maximální kvalitu opylení, proto se v 7. týdnu od aplikace překrývají novými čmeláky. Do té doby ručí firma za dokonalé opylení. Při vysoké teplotě a velkém počtu květů je lepší dodat nové úly již v 6. týdnu. Během překrývání se staré úly neodstraňují dokud čmeláci žijí. Na konstrukci je několik úlů, od nejnovějšího po nejstarší.
30
Kontrola: při nedostatečném opylení (pod 80 %) se kontroluje čmeláčí dílo. Nejprve se uzavře výletový otvor, pak následuje vynesení úlu na vhodné suché místo, jeho vyjmutí z papírového obalu a kontrola stavu knotu a množství cukerného roztoku. Na díle i kartonovém obalu se sleduje přítomnost škůdců a jiných organismů, například vos, škvorů, mravenců, kteří mohou čmeláky vyrušovat. Po odstranění závad se úl zkompletuje a přenese na původní místo. Velmi obtížné bývá následné otevření výletového otvoru, protože čmeláci jsou útoční. Každá kontrola úlu představuje pro čmeláky stres, je vhodnější ji omezit na nejnutnější případy. Při výskytu škůdce zavíječe voskového se kontrola musí provádět bez ohledu na stres pro čmeláky při každé příležitosti. •
Škůdce čmeláků
Na dílech čmeláků škodí řada organismů. Ve sklenících na kulturách rajčat je v posledních letech aktuální problematika škůdce zavíječe voskového, který působí v místě svého výskytu na opylovačích značné materiální škody. Jeho význam v dané lokalitě je vyšší, díky jeho každoročnímu výskytu a praktické nesnadnosti ochrany. Zavíječ voskový Galleria mellonella (Lindemann, 1758) Škodlivost: v průběhu června kladou dospělci zavíječe do hnízd shluky vajíček. Světlé housenky zůstávají ve skupinách, postupně napadnou a zcela provrtají čmeláčí dílo. Vylučují při tom hedvábné předivo, kterým zpevňují chodby, kde žijí. Napadené hnízdo tvoří na konci léta pevný, těžko rozdělitelný spletenec plný dvoucentimetrových housenek. Vosk, larvy čmeláků i zásoby pylu jsou sežrány. Housenky zavíječe před ukončením vývoje hromadně opustí hnízdo a zakuklí se v jeho blízkosti. Po napadení je hnízdo zničeno i v plném jeho rozvoji. Ochrana: chemické látky v případě čmeláků jako živých organismů nelze aplikovat protože jsou společně s většinou prostředků na ochranu rostlin pro čmeláky jedovaté. Toxicitu použitých přípravků na ochranu kultur rajčat uvádí tabulka 12 a 19. Mechanická obrana úlů proti zavíječi je obtížná. Jediná možnost je důsledně kontrolovat hnízda, čímž jsou čmeláci značně rušeni. Je také snaha pokusit se mechanicky zamezit vniknutí zavíječe do úlu instalací dvířek, která se za soumraku uzavírají a otevírají za rozbřesku. Zavíječ voskový létá v noci, kdy jsou dvířka do úlu zavřená. Další možností může být pravidelné natírání česna petrolejem nebo jinou aromatickou látkou. Čmeláci si na její zápach zvyknou, ostatní hmyz odpuzuje. (PAVELKA, SMETANA, 2000)
31
3
METODIKA Na třech lokalitách Jižní Moravy bylo v roce 2005 zaznamenáváno a hodnoceno
používání biologické ochrany v produkčních sklenících na kulturách rajčat (rajče jedlé Lycopersicon aesculentum Mill.). Porosty k pozorování byly vybrány na základě vykonávané servisní služby dodavatelů bioagens. V každém ze zvolených podniků byly uplatňovány metody biologické ochrany v různém rozsahu a za různých podmínek, vycházejících z charakteristik daného provozu.
3.1
Lokality pozorování Všechna pozorování a následné aplikace bioagens byla prováděna v produkčních
sklenících na třech lokalitách Jihomoravského kraje. Velké Bílovice: firma Ing. Košťál, Tvrdonice: firma Jižní Morava a.s., Brno-Slatina: Zahradnictví Nekolný, na celkové ploše 49 960 m2. Plochy s uplatňovanými postupy biologické ochrany odpovídaly produkčním výsadbám kultur rajčat daného podniku, pouze v lokalitě Velké Bílovice, byla část kultur rajčat ošetřována postupy integrované ochrany rostlin.
3.2
Pěstební podmínky Ve sledovaných podnicích byly kultury rajčat pěstovány v prostorách skleníků
a fóliovníků standardními agrotechnikami, hydroponicky (Tvrdonice) nebo ve volné půdě. V hydroponii byly živiny dodávány průběžně se závlahou, v systému pěstování na půdních záhonech bylo základní hnojení provedeno před začátkem pěstování dodáním organické hmoty. Kultury byly dále přihnojovány během vegetace prostřednictvím kapkové závlahy i aplikacemi listových hnojiv. Před výsadbou kultur a předpěstováním sadby byly prázdné skleníky a fóliovníky desinfikovány chemickými prostředky (formaldehyd). Předpěstování sadby probíhalo v půdním substrátu (Velké Bílovice, Brno-Slatina), v podniku ve Tvrdonicích v minerální plsti. Pro výsadbu byly použity vlastní vypěstované sazenice ve všech podnicích, z 45 % byly sazenice nakoupeny v Brně-Slatině. Výsadba probíhala v podniku ve Velkých Bílovicích etapovitě, v průběhu měsíce dubna až května. V ostatních podnicích byla jednorázová, v průběhu týdne až 14 dnů.
32
3.3
Faktory sledování kultur V jednotlivých podnicích probíhalo pozorování a uplatňování metod biologické
ochrany po celou dobu vegetace skleníkových kultur. V podniku ve Tvrdonicích bylo realizováno 28 návštěv během 287 dnů trvání kultur rajčat, ve Velkých Bílovicích 22 pozorování v průběhu 174 dnů, v Brně-Slatině bylo uskutečněno 12 pozorování během 167 dnů trvání kultur rajčat. •
Sledovaná kultura
V každé kultuře byl kontrolován vzorek náhodně zvolených rostlin. Množství rostlin vycházelo z výsledků předchozích pozorování, odpovídalo časovému období sezóny a stavu výskytu škůdců. Na začátku vegetace bylo v každém skleníku a fóliovníku pozorováno přibližně 20-25 % všech rostlin. V praxi bylo nutné zkontrolovat každou 5. rostlinu v řádku. Po prvním zaznamenání výskytu škůdce počet kontrolovaných rostlin vzrostl na 45-50 % (každá 2.-3. rostlina v porostu). Prohlídky kultur rajčat byly prováděny v týdenních intervalech v podniku ve Tvrdonicích a ve Velkých Bílovicích a přibližně 1x za 14 dnů nebo podle potřeby v Brně-Slatině. Častější intervaly kontrol umožňovaly rychlejší reakci na konkrétní výskyty škodlivého činitele a včasné provedení zásahu. •
Opylovači
Pro opylení kultur rajčat byli ve všech podnicích používáni čmeláci. První osazení kultur opylovači i následné introdukce byly prováděny na základě doporučení dodavatele. Součástí hodnocení porostů bylo ověřování opylení květů. Z kvetoucích vijanů bylo odebíráno v každé lodi ve skleníku 10 čerstvě uzavřených květů, po odtrhnutí vnějších květních obalů se hodnotilo poškození zbylé části květu od čmeláčích kusadel. Projevem opylení byly hnědé skvrny na zbytku květu. Kromě poměru opylených a neopylených květů, např. 9/1, který byl vyjádřitelný v % (90 %) a za daný skleník vypočten průměrováním hodnot ze všech lodí, byly při hodnotách opylení pod 80 % kontrolovány úly. Bylo zjišťováno množství cukerného roztoku a stav knotu přivádějícího roztok do čmeláčího díla. V Brně-Slatině byly úly prověřovány při každé návštěvě bez ohledu na zjištěný stav opylení, kvůli přítomnosti škůdce zavíječe voskového ve sklenících. Údaje byly zaznamenávány pro jednotlivé skleníky a fóliovníky zvlášť, jejich zpracováním byl na závěr každého pozorování vyhotoven záznam o stavu porostu, výskytu škůdců, aplikacích bioagens a doporučení k ochraně.
33
3.4
Sledování zdravotního stavu kultur Sledováni a regulováni byli klíčoví škůdci kultur rajčat: svilušky, mšice, molice,
třásněnky, vrtalky i ostatní škůdci, kteří se v daném roce na místech pozorování vyskytli. Přehled škůdců zaznamenaných během pozorování uvádí tabulka 2. Na rostlinách byly sledovány projevy škůdců a jejich vývojová stadia, na žlutých lepových deskách orientačně jejich přítomnost v porostu. Všechna hodnocení byla prováděna vizuálně. Posuzování hustoty škůdců vycházelo z nulového stavu, tedy nepřítomnosti škůdce v porostu, případný výskyt byl vždy hodnocen v pěti kategoriích, výskyt ojedinělý až výskyt značně početný a označen jako index poškození porostu (IPP). Stupnice byla stanovena na základě pozorování škůdců na sledovaných lokalitách v předchozích letech a sledované sezóně. Stanovení IPP vyjadřuje tabulka III. Na základě hodnocení přítomnosti škůdce, při současném zohlednění fáze pěstební technologie, byly v porostech prováděny následné aplikace biogens nebo ochranářské zásahy. Pokud byl škůdce zaznamenán v rozmezí výskytu 1-3, záviselo biologické či chemické ošetření na hustotě a vývojovém stadiu škůdce. Při napadení definovaném rozmezím 4-5, bylo provedeno lokální nebo celoplošné chemické ošetření porostu. Na kulturách byla sledována přítomnost ostatních patogenů. Proti chorobám byly během vegetace aplikovány kompatibilní méně toxické fungicidy a baktericidy. Korekční zásahy živočišných škůdců byly provedeny v případě nedostatečné účinnosti BO. Tabulka III: Index poškození porostů IPP
Hodnocení výskytu
Podíl poškozených rostlin (%) Počet poškozených rostlin
1
výskyt ojedinělý
0,02-0,08 %
1-4 rostliny
2
výskyt nízký
0,1-0,45 %
5-23 rostlin
3
výskyt průměrný
0,5-2,5 %
26-125 rostlin
4
výskyt početný
2,6-10 %
130-503 rostlin
5
výskyt značně početný
nad 10 %
více než 503 rostlin
Vysvětlivky: IPP: stupnice hodnocení významnosti škůdce v daném dni na pozorované kultuře, subjektivně zaznamenává napadení porostů škůdci. Zohledňuje termín pozorování, podmínky pro namnožení a odhadnutý populační potenciál současného výskytu škůdce.
34
Podíl poškozených rostlin: procentické vyjádření napadených rostlin škůdcem vzhledem k jejich celkovému množství (5 030 rostlin ve skleníku o rozloze 2 200 m2) v dané kultuře. V temperovaných prostorách jiných rozměrů byly úměrně velikosti přizpůsobeny hodnoty významnosti napadení porostu škůdcem. Počet poškozených rostlin: přibližný počet rostlin v porostu, na kterých byla zaznamenána přítomnost škůdce. Neodráží problematiku vývojových stadií ani hodnocení populační hustoty výskytu škůdce. Projevuje se zde velká míra objektivity, záleží na posuzovacích schopnostech pozorovatele, nakolik významný bude nalezený výskyt vzhledem k celku a jak množství škůdců ovlivní následné doporučení k ochraně.
3.5
Hodnocení účinnosti biologické ochrany Do kultur byli introdukováni antagonisté klíčových škůdců skleníkových zelenin.
Množství aplikovaných bioagens vycházelo z doporučení výrobců, podmínek při regulaci, stavu kultur rajčat a z výsledků hodnocení množství jednotlivých škůdců. Funkčnost chalcidky Encarsia formosa byla hodnocena na základě parazitovaných pupárií molic. Množství dospělců na rostlinách a výskyt neparazitovaných larválních stupňů na listech bylo ukazatelem přítomnosti molic v porostu. U svilušek, dravých roztočů, dravých ploštic, třásněnek a mšic byl zjišťován výskyt imag a juvenilních stadií na listu. U mšicomarů byla hodnocena přítomnost parazitovaných mšic. Výskyt vrtalek byl sledován prostřednictvím min a vpichů na listech, během vegetace byly kontrolovány projevy parazitce lumčíka Dacnusa sibirica a lesknatky Diglyphus isaea.
3.6
Plánování a realizace pozorování Plánování prohlídek porostů bylo realizováno podle postupů osvědčených
v předchozích letech, jeho cílem bylo přesné zaznamenání výskytu škodlivého činitele. Stručně je lze vyjádřit v několika bodech: 1) Znalost posledního stavu: před pozorováním bylo důležité znát stav porostu z předcházejících pozorování a naplnění úkonů, které byly navrženy. 2) Plánování prohlídek kultur: podle výskytu škodlivého činitele, bylo realizováno od nejméně napadených porostů po nejzasaženější (zabránění rozšiřování patogenů). 3) Lokalizace: při prohlídce byl pozorovaný prostor rozčleněn na části. 4) Postup při pozorování: prohlídka porostů byla realizována systematicky.
35
•
Lokalizace
U staveb typu LUR bylo používáno provozní číslování skleníků, lodí a řádků. Záznam lokalizace škůdce pak vypadal např.: 3. skleník, jih, 3. loď, 4. řádek, 6. konstrukce. Vždy bylo určeno přibližné umístění napadené rostliny v řádku od jeho začátku nebo konce. Sledovaný prostor zahrnoval běžná meziřadí a úseky, kde byly na základě znalosti místních podmínek během 13 let zaznamenány části s jiným lokálním mikroklimatem a tedy i dřívějším nástupem škůdců v těchto oblastech. S větší pozorností byly sledovány jižní části skleníků, dvojřádky, kterými byla ve skleníku vedena opěrná konstrukce, části skleníků u topných těles a koncové prostory, tyto byly označeny jako kritické zóny (KZ). Zaznamenání přítomnosti škůdce v KZ mělo výrazně signalizační charakter, při následných kontrolách byla zvýšena pozornost při celkové kontrole kultury. Ve fóliovnících bylo důležité orientovat se podle čísel řádků, dílců konstrukce a přibližného označení čísla rostliny, které bylo během vegetace stále stejné. •
Postup při pozorování
Při vstupu do porostu byl zhodnocen jeho růstová fáze i nevykonané zákroky související s uplatňovanou technologií (např. odstraňování spodních listů, vylamování zálistků). Po zhodnocení byly procházeny jednotlivé dvojřádky od středové uličky ke konci skleníku či fóliovníku na každé straně. Cesta zpět byla realizována vedlejší uličkou mezi sousedními dvojřádky. Během chůze byly vnímány oba řádky najednou. Bylo doporučeno procházet všemi uličkami v porostu s důrazem na koncové řádky a okolí topných těles. Z hlediska praxe však bylo možné do prvního zaznamenaného výskytu škodlivého činitele procházet dvojřádky vždy s vynecháním vedlejšího. V praxi tento postup ve sklenících typu LUR znamenal prohlédnutí dvou dvojřádků v jedné lodi. Na různě starých listech středního a dolního patra byla od spodních listů směrem vzhůru sledována přítomnost škůdců a jejich antagonistů. Listy byly opatrně otáčeny a zkoumány i ze spodní strany. Cílem bylo nevyrušit pohyblivé stadium škůdce ani jeho antagonisty. V případě zaznamenání výskytu svilušek bylo ložisko označeno barevným sprejem. U ostatních škůdců byl výskyt zaznamenán s přesností potřebnou k jejich opětovnému nalezení, ošetření a kontrole. Přítomnost škůdce v lokalizovaném místě byla nadále sledována.
36
4
VÝSLEDKY
4.1
Charakteristika podniků Ve třech podnicích Jihomoravského kraje bylo v roce 2005 sledována a hodnocena
realizace metod biologické ochrany na kulturách rajčat. Při uplatňování postupů BO využívaly vybrané podniky pomoc servisních služeb dodavatelů bioagens. Využití temperovaných prostor, ploch pro aplikaci biologické ochrany a odrůdové zastoupení v jednotlivých podnicích uvádí tabulka 1. •
Velké Bílovice
Zelinářský podnik ing. Košťála ve Velkých Bílovicích se specializuje na pěstování polní zeleniny a produkci skleníkových rajčat a paprik. Kryté plochy jsou využívány pro předpěstování sadby polní zeleniny a rajčat. V době vegetačního období, po vysazení předpěstované sadby na pole, jsou v nich aplikovány metody biologické ochrany na kulturách plodové zeleniny. V roce 2005 byly uplatňovány na 75 % (5 960 m2) všech temperovaných prostor. Zbývající porosty (2 000 m2) byly ošetřovány postupy IOR. Biologická ochrana byla v roce 2005 realizována v novém skleníku (NS), ve sklenících I, II, a fóliovnících I a II. Kultury skleníkových rajčat zde byly pěstovány klasickým způsobem na zemních záhonech ve volné půdě. •
Tvrdonice
Podnik Jižní Morava a.s. ve Tvrdonicích se na ploše 66 000 m2 skleníků zabývá produkcí rychlené zeleniny (2 000 tun ročně), hlavní podíl na druhové skladbě zaujímají rajčata, okurky, paprika a květiny k řezu (1 500 tis. ks). Zelenina je pěstována systémem biologické ochrany a je opatřena certifikací zdravé nezávadné potraviny HACCP. Část areálu podniku určená pro produkci je rozčleněna do tří staveb S I, S III, S V, s vlastními komplexy skleníků a mechanizační halou. Pro pěstování kultur rajčat byla využívána stavba I se sedmi skleníky (označení č. 4-10) a stavba V s devíti skleníky (označení č. 1-4 a 7-11). Kultury skleníkových rajčat byly realizovány na celkové ploše 35 200 m2 ve 16 sklenících typu LUR, technicky přizpůsobených pěstování v hydroponii. •
Brno-Slatina
Zahradnictví Nekolný v Brně-Slatině se zabývá produkcí okrasných rostlin a plodové zeleniny na ploše 16 000 m2 krytých ploch. Pěstování rajčat na zemních záhonech ve volné půdě bylo v roce 2005 realizováno na rozloze 8 800 m2 ve 4 sklenících typu LUR s provozním označením 2, 3, 4 a 5. Ostatní kultury byly ošetřovány postupy integrované ochrany rostlin. 37
4.2
Poznatky ze sledování kultur Při využití postupů biologické ochrany rostlin na kulturách rajčat bylo důležité
zaznamenání počátku kultur pro včasné provedení aplikací bioagens a postupy udržování porostů během vegetace v optimálním fyziologickém stavu, které se lišily podle možností jednotlivých podniků. Závěr kultur ve všech podnicích nastal do dvou týdnů po ošetření porostů přípravkem s účinnou látkou ethephon. •
Velké Bílovice
Začátek kultur lze stanovit na přelom měsíce dubna a května (4.4.-6.5.). Etapovitá výsadba byla způsobena postupným uvolňováním plochy předpěstovanou sadbou a komplikovala počáteční aplikaci čmeláků. Kultury byly ukončeny ve druhé polovině září. Veškeré úkony byly v temperovaných prostorách plánovány až po splnění prací v polních podmínkách nebo v době nepříznivého počasí. Na udržení bezvadného stavu kultur během vegetace, správné načasování a realizaci zásahů nebylo dostatek volných pracovníků. Některá pěstební opatření byla realizována v nejzazším termínu. Nedostatky byly vždy odstraněny dříve, než mohly negativně ovlivnit fungování biologické ochrany. •
Tvrdonice
Výsadba kultur rajčat byla v podniku ve Tvrdovnicích zahájena 17. ledna a ukončena 3. února v komplexu stavby I, skleníku č. 7 a č. 8. Během vegetace byla ve stavbě III realizována podzimní kultura rajčat, výsadba sazenic proběhla na začátku července. Závěr vegetačního období jednotlivých kultur byl postupný. Zastavení závlah probíhalo od konce října do druhé poloviny listopadu. Nejpozději byly ukončeny kultury ve sklenících 9 a 10 ve stavbě I (7.11.). Před ukončením vegetace byla rajčata ve vrcholové partii zakrácena a ošetřena přípravkem pro podporu dozrání nasazených vijanů. Veškeré pěstební úkony na rostlinách byly prováděny obsluhou skleníku, která za danou kulturu rajčat odpovídala. S její pomocí byly porosty po celé vegetační období udržovány ve vysoce produkčním stavu, pěstitelské zásahy byly realizovány včas. •
Brno-Slatina
Začátek kultur byl postupně realizován výsadbou sazenic a rozmístěním závlah ve druhém dubnovém týdnu. Poslední sklizeň plodů předcházející závěru kultur byla uskutečněna na konci měsíce září, poté byly porosty zlikvidovány. Během vegetace byly pěstební úkony v kulturách rajčat dodržovány v potřebných termínech, cílem bylo zajistit kvalitní produkci a nenarušit podmínky pro fungování BO.
38
4.3
Výskyt škůdců a uplatnění metod BO v podnicích Během pozorování byly ve všech podnicích na kulturách rajčat řešeny problémy
s výskyty klíčových škůdců, jejich přehled a systematické zařazení shrnuje tabulka 2. Uvedení škůdci byli v jednotlivých podnicích regulováni metodami BO nebo systémem integrované ochrany rostlin. Celkově byly do kultur rajčat uměle vysazeny 4 druhy bioagens, 2 druhy byly použity po namnožení z jiných kultur. Pro jednotlivé podniky byly charakteristické nálety antagonistů škůdců z volné přírody, mšicomara rodu Praon, dravé bejlomorky
Aphidoletes
aphidimyza
nebo
mšicovníka
Aphelinus
abdominalis.
Systematické zařazení antagonistů uvádí tabulka 3, aplikované množství tabulka 5.
4.3.1 Výskyt vrtalek a jejich regulace Na kulturách rajčat byly v průběhu pozorování ve dvou podnicích regulováni zástupci vrtalek rodu Lyriomyza biologicky, k ošetření porostů byla použita směs lumčíka Dacnusa sibirica a lesknatky Diglyphus isaea v poměru 90:1. V podniku v Brně-Slatině bylo množství škůdců snižováno pouze mechanickými zásahy. •
Velké Bílovice
První výskyt dospělých vrtalek byl zaznamenán na žlutých lepových deskách na konci dubna (26.4.). Z porostu byly mechanicky odstraněny 3 miny škůdců, výskyt byl hodnocen jako ojedinělý. Do června nepřekročilo napadení porostů škůdci stupeň nízký, přítomnost vrtalek v porostu byla zjistitelná po vyhledání listů poškozených úživným žírem. Počet min vrtalek společně s výskytem parazitoidů začal narůstat koncem měsíce června, maxima dosáhl 12.července. Na každém řádku byla prostřednictvím min zaznamenána přítomnost škůdců na 1-2 rostlinách. Tento výskyt byl zhodnocen jako průměrný. Před aplikací bioagens byly miny mechanicky odstraňovány, snižoval se tak počet larev vrtalek před namnožením jejich antagonistů. Po introdukci bylo odstraňování hyponomů z kultur ukončeno, aby se zabránilo vynášení vysazených antagonistů z kultury. Do každého porostu bylo v průběhu pozorování vysazeno ve dvou dávkách 750 ks bioagens, při první introdukci bylo aplikováno 500 ks do všech porostů, po 2 týdnech následovalo vysazení 250 ks bioagens do všech porostů. Introdukční termíny a dávky bioagens uvádí tabulka 4. Během vegetace postačily na regulaci vrtalek vysazení parazitoidé, nebylo nutné podporovat jejich účinek další introdukcí ani regulovat škůdce chemickým zásahem.
39
•
Tvrdonice
Množství vrtalek ve všech sklenících na kulturách rajčat nepřesáhlo v průběhu vegetace výskyt ojedinělý. První zaznamenání škůdců bylo provedeno při kontrole žlutých lepových desek na počátku června. Náhodně zachycený dospělec indikoval přibližně 6 měsíců po výsadbě kultury přítomnost vrtalek ve sklenících. Množství škůdců od tohoto termínu narůstalo, maximální výskyt byl zaznamenán 11.července, v každém skleníku bylo zjištěno průměrně 4-8 rostlin s hyponomy. Od tohoto data projevů přítomnosti vrtalek postupně ubývalo, listy s parazitovanými minami byly do vylétnutí bioagens ponechány pod rostlinami. Ve sklenících byli škůdci do ukončení kultur zaznamenáni jen ojediněle. Pro regulaci vrtalek byli antagonisté aplikováni jednorázovou introdukcí ve třetím březnovém týdnu. Celkové množství po aplikaci bylo 0,5 ks dospělců na m2. Od jarního vysazení se bioagens ve sklenících udržela až do letního namnožení škůdců, které spolehlivě bez dodatečných introdukcí do ukončení vegetace regulovala. •
Brno-Slatina
Většinu posuzované sezóny bylo poškození rostlin minami vrtalek na velmi nízké úrovni, nebylo ekonomicky významné. Maximální výskyt škůdců rodu Lyriomyza byl zaznamenán v prvním srpnovém týdnu a hodnocen jako ojedinělý. K regulaci početnosti vrtalek přispělo odstraňování spodních pater listů rostlin (součást pěstební technologie), mechanické snižování počtu larev dostatečně zabraňovalo namnožení škůdce za vegetace.
4.3.2 Výskyt molic a jejich regulace Biologická ochrana proti molici skleníkové byla ve všech podnicích uplatňována introdukcemi chalcidky Encarsia formosa. Při nedostatečné účinnosti biologické regulace byl pro snížení množství škůdce a podporu bioregulace použit korekční chemický zásah přípravkem Applaud 25 WP (buprofezin) v 0,15% koncentaci. •
Velké Bílovice
Pro signalizaci výskytu molice byly použity žluté lepové desky. K ošetření porostů byly uplatněny dvě introdukce chalcidky formou karet s parazitovanými pupárii. První aplikace byla provedena po 14 dnech od výsadby sazenic, následná introdukce proběhla za 4 týdny. V průběhu pozorování byla provedena doplňková výsadba bioagens po chemickém zásahu proti sviluškám. Celkově bylo během vegetace do všech kultur vysazeno 53 000 kusů chalcidky E. formosa. Aplikované množství uvádí tabulka 4.
40
Během vegetace postačilo na regulaci molice skleníkové ve fóliovnících i novém skleníku vysazené množství bioagens. Jediný problém byl lokalizován ve skleníku I (SI). První přítomnost škůdce byla zaznamenána ve skleníku I na ŽLD v počtu 3 ks dospělců koncem června. Na rostlinách byla molice zjištěna poprvé na začátku měsíce srpna v jižním konci skleníku. V ložisku bylo nalezeno do 5 ks imag i neparazitovaná pupária. Při dalším sledování byla zaznamenána pupária parazitovaná chalcidkou, počet bílých pupáríí zde stále převládal. Během ošetřování kultur nedocházelo k vynášení spodních listů s parazitovanými pupárii molice před jejich vylíhnutím, zákroky v porostu byly plněny se zpožděním z důvodu vytíženosti zaměstnanců. Koncem měsíce srpna početnost dospělců i juvenilních stadií škůdce mnohonásobně převyšovala množství parazitovaných pupárií. K regulaci bylo doporučeno chemické ošetření celého porostu. Po aplikaci došlo počátkem září, před opětovným namnožením bioagens, k nárůstu populace molice. Při kontrole ze dne 6.9. byl výskyt molice v porostu zaznamenán roztroušeně na 50 rostlinách, byl označen jako nízký. Všechna ložiska byla prazitována chalcidkou již na nejmladších listech. Po týdnu ukončila část neparazitovaných pupárií molic svůj vývoj, výskyt škůdce na kultuře byl ohodnocen jako průměrný. Celý porost byl opět chemicky ošetřen. Postup opatření a zaznamenání výskytů škůdce znázorňuje tabulka 6. •
Tvrdonice
Pro indikaci výskytu molice byla 3. ledna do všech 16 skleníků umístěna rostlina tabáku Nicotiana tabacum L., po výsadbě kultur byla odstraněna jako potencionální zdroj tohoto škůdce. Ve stejném termínu byla do sadby preventivně introdukována Encarsia formosa v dávce 1,6 ks parazitovaných pupárií molice na m2. Další aplikace chalcidky následovala do všech kultur po 14 dnech od jejich výsadby. Celkově byly introdukce E. formosa prováděny mozaikovitě v porostu, v průběhu šesti termínů během vegetace. Aplikované a konečné množství při introdukcích vyjadřuje tabulka 8. Při zaznamenání výskytu škůdce v porostu mimo uvedený termín aplikací byla napadená rostlina ošetřena posypáním bioagens přímo na list do ohnisek škůdce. Počátkem července bylo zaznamenáno v každém skleníku průměrně 10-12 rostlin s pupárii molice, většina ohnisek byla do 20 % parazitována. Tento výskyt byl označen jako nízký. Poprvé byl průměrný výskyt zaznamenán na přelomu měsíce července a srpna. Sledování nejvýznamnějších výskytů molice uvádí tabulka 7.
41
Na rostlinách ve stavbě V, ve skleníku č. 2 a 10, přesáhlo množství parazitovaných pupárií molice 50 %. Listy rostlin s takovou parazitací byly sbírány, jejich prostřednictvím byla osazována chalcidkou méně parazitovaná ohniska škůdce v jiných porostech. Od tohoto termínu bylo realizováno doporučení nevynášet parazitovaná pupária při odlisťování ze skleníků, pro nastolení rovnováhy bylo důležité zachovat listy na suchém místě pod rostlinami do vylétnutí chalcidky. V srpnu bylo možné v každém skleníku zaznamenat přítomnost dospělců molice a na listech ve střední části rostliny jeho neparazitovaná pupária. Pro kontrolu významnosti molice ve sklenících však byla určující parazitace na spodních listech, která se průměrně pohybovala od 65-85 %, pokud byla nižší, bylo ohnisko opět osazeno vysoce parazitovanou kolonií molice. Během této doby byla molice regulovány také pomocí dravé klopušky Macrolophus caliginosus, která byla do kultur rajčat aplikována přibližně po dvou měsících od výsadby rostlin. Introdukce proběhla ve dvou dávkách s odstupem přibližně 14 dnů, konečné množství po aplikaci bylo 0,6 ks na m2, během vegetace bylo introdukováno 23 000 kusů těchto bioagens. Společně s chalcidkou E. formosa se podílela na regulaci molic ve všech sklenících. Početnost dravých klopušek kopírovala do poloviny vegetace množství molic, na přelomu měsíce července a srpna bylo snadné nalézt klopušky v porostu na každé rostlině. Do konce vegetace se množství bioagens na rozdíl od pozvolně se snižující početnosti škůdce zmnohonásobilo. V listopadu byl výskyt dravých klopušek natolik silný, že docházelo k jejich odchytu z likvidovaných porostů a následné aplikaci do chemicky ošetřovaného skleníku č.3. Vzhledem k diapauze bioagens a konci kultury nestačila dravá klopuška svůj regulační potenciál uplatnit. Aplikace bioagens uvádí tabulka 8. V závěru sledování, přibližně dva měsíce před ukončením kultur rajčat, byl výskyt molic regulován v nejvíce ohrožených porostech chemicky. Ošetření ohnisek molic insekticidem bylo zpočátku prováděno lokálně, při narůstajícím množstvím škůdce byla chemická ochrana rozšířena na celou kulturu. Po chemickém zásahu, který snižoval také množství imag chalcidky o 25-50 % došlo k porušení nastávající rovnováhy škůdcebioagens. Do konce vegetace musela být molice v těchto porostech regulována už jen chemicky. Z celkového počtu 16 skleníků byla chemická ochrana uplatňována do měsíce října pouze ve stavbě I, ve skleníku č.3, kde byl porost třikrát lokálně ošetřován, od poloviny září byla aplikace insekticidů provedena v dalších dvou sklenících. Před koncem vegetace byl výskyt molice ve sklenících stavby V významný, všechny kultury byly celkově chemicky ošetřeny.
42
•
Brno-Slatina
V podniku v Brně Slatině byla biologická ochrana formou záměrných introdukcí bioagens uplatňována pouze proti molici skleníkové. Prostřednictvím tří introdukcí parazitické vosičky E. formosa v konečné dávce 6,4-9,6 kusů parazitovaných pupárií molic na m2 zde byl škůdce regulován po celou dobu vegetace. První introdukce byla provedena preventivně ve všech kulturách rajčat za 3 týdny od jejich výsadby, po 14 dnech následovala druhá aplikace bioagens, za 2 týdny byla aplikace zopakována ve všech sklenících. Množství parazitoida (celkem 77 000 ks) bylo aplikováno mozaikovitě, rozvěšováním kartiček s nalepenými parazitovanými pupárii molic na listy rostlin. První výskyt škůdce byl v porostu zaznamenán ve druhé polovině června v počtu 1 ks dospělce molice ve skleníku č. 2. Výskyt byl hodnocen jako ojedinělý, škůdce byl mechanicky odstraněn. První ohnisko molice bylo zaznamenáno na začátku srpna, do 5 % v něm bylo možné pozorovat projevy parazitace. Chemické ošetření molice ve sklenících nebylo potřebné, E. formosa v introdukovaném množství udržela škůdce po celou dobu vegetace v množství ojedinělém. Aplikace BO a výskyt škůdců uvádí tabulka 9.
4.3.3 Výskyt mšic a jejich regulace Na porostech byla během pozorování zaznamenána mšice broskvoňová Myzus persicae, mšice bavlníková Aphis gossypii a kyjatka zahradní Macrosiphum euphorbiae. •
Velké Bílovice
Pro ošetření porostů proti mšicím nebyla bioagens uměle introdukována. Během vegetace osídlili temperované prostory antagonisté škůdců z volné přírody. Mšicovník Aphelinus abdominalis, bejlomorka Aphidoletes aphidimyza a mšicomaři rodu Praon. Výskyt mšic v kulturách rajčat byl poprvé zaznamenán ve druhé polovině dubna ve fóliovníku II. Nálet škůdců z venkovního prostředí byl ohodnocen jako ojedinělý, mšice byly pozorovány na dvou rostlinách v celé kultuře. Po týdnu byly v ohniscích nalezeny projevy parazitace mšicovníkem Aphelinus abdominalis. Od konce května byl vývoj početnosti mšic kopírován se čtrnáctidenním zpožděním nárůstem parazitoidů dravé bejlomorky Aphidoletes aphidimyza a mšicomarů rodu Praon. Účinnost bioagens byla posuzována podle mumifikovaných mšic na spodních listových patrech rostliny. Napadení rostlin mšicemi dosáhlo vrcholu koncem května. Po lokálním zásahu aficidem s účinnou látkou pirimicarb Pirimor 50 WG (0,05% koncentrace) byla snížena početnost mšic na 1/3.
43
Od počátku července do likvidace jednotlivých kultur bylo možné označit výskyt mšic za nízký až průměrný, tento stav nadále udržovaly druhy antagonistů z volné přírody. Druhý nárůst bejlomorky A. aphidimyza byl zaznamenán v polovině července ve skleníku I. Výskyt mšic, antagonistů a realizaci chemických zásahů uvádí tabulka 13. •
Tvrdonice
Do kultur rajčat v podniku ve Tvrdonicích nebyla zamýšlena žádná introdukce bioagens pro regulaci mšic, případný výskyt měl být ošetřován chemicky nebo pomocí mšicomara Aphidius colemani aplikovaného pro biologickou regulaci mšic do papriky. Poprvé byla přítomnost škůdců zjištěna přibližně 3 měsíce po výsadbě v množství ojedinělém. Nárůst početnosti mšic byl registrován v květnu, největší množství bylo zaznamenáno ve skleníku č. 7 ve stavbě I, zde byly mšice na spodních listech při kontrole 25.4. nacházeny běžně. Výskyt byl ohodnocen jako průměrný. Na zvýšenou početnost škůdce bylo ihned reagováno sběrem listů se silně parazitovanými koloniemi mšic mšicomarem A. colemani v paprice, (průměrná parazitace 80-95 %). Nasbírané paprikové listy s mumifikovanými mšicemi byly rozloženy na rostlinách rajčat, do 14 dnů byly zaznamenány první projevy parazitace mšic bioagens z papriky. Velký význam pro snižování početnosti mšic ve sklenících mělo odlisťování rajčat. Po odstranění spodních listů s koloniemi mšic byl škůdce vynesen ze skleníku. Takto bylo postupováno ve všech kulturách rajčat. Odlistění rostlin ve třetím červnovém týdnu dopomohlo k nastolení rovnováhy mezi bioagens a škůdci, měsíc po prvním roznesení parazitoida z papriky ve skleníku č.7. Na regulaci mšic se od počátku května podíleli také mšicomaři rodu Praon, kteří se na kultury rajčat dostali z volné přírody. S podporou mšicomarů nebylo nutné do kultur rajčat zasahovat chemickými prostředky po celou dobu vegetace. Výskyt mšic ve Tvrdonicích bylo možné v 95 % skleníků hodnotit jako ojedinělý až nízký, mechanické odstraňování listů a přítomnost mšicomarů zde významně regulovaly množství mšic. Zaznamenání výskytu mšic a jejich antagonistů uvádí tabulka 11. •
Brno-Slatina
Přítomnost mšic na kulturách rajčat byla ve sklenících zaznamenána přibližně měsíc po výsadbě kultur. Při pozorování ve druhé polovině května byl výskyt mšic ohodnocen jako ojedinělý, škůdce byl nalezen na 1-2 rostlinách v kultuře a byl mechanicky odstraněn. Do konce vegetace nebyla uvedená hladina významnosti překročena, proti škůdcům nebyla aplikována bioagens ani chemické zásahy.
44
4.3.4 Výskyt svilušek, třásněnek a jejich regulace Význam třásněnek na kulturách rajčat byl ve všech podnicích v průběhu pozorování zanedbatelný, přítomnost škůdce ve sklenících dokládaly pouze lepové desky. V porostech byl výskyt třásněnek hodnocen na úrovni ojedinělý. Proti svilušce chmelové nebyly v žádném podniku do kultur rajčat provedeny introdukce bioagens, výskyt škůdce byl regulován přípravkem s účinnou látkou abamectin, Vertimec 1,8 EC v 0,1% koncentraci. •
Velké Bílovice
V jednotlivých porostech byl od počátku vegetace sledován výskyt svilušek, pokud nepřesáhlo množství škůdce výskyt průměrný, nebyly kultury z důvodů uplatňované BO proti molicím chemicky ošetřovány. K první regulaci svilušky došlo ve druhé polovině července. Lokálně byla ošetřena polovina skleníku I. Po týdnu zde byla provedena introdukce 7 000 ks parazitoida E. formosa, který mohl být přípravkem redukován. Největší výskyt škůdce byl zaznamenán na začátku srpna, lokálně byla ošetřována ohniska v obou fóliovnících. Aplikace přípravku Vertimec 1,8 EC byla jediným účinným řešením problému s hálčivcem rajčatovým Aculops lycopersici, který výskyt svilušky od začátku srpna doprovázel. Při jeho zaznamenání bylo ošetřováno okolí 2 metrů od napadené rostliny, při silném napadení hálčivcem bylo provedeno celkové ošetření kultury. Aplikace bioagens proti sviluškám při současné chemické ochraně, by vzhledem k toxicitě přípravku (reguluje množství bioagens o 75 %, kromě pupárií E. formosa), byla neekonomická. •
Tvrdonice
První výskyt škůdce byl zaznamenán ve druhé polovině března na jedné rostlině, byl ohodnocen jako ojedinělý a ošetřen dravým roztočem Phytoseiulus persimilis, aplikovaným v kulturách okurek. Při následující kontrole nebyla sviluška zjištěna jinde než v ošetřeném ohnisku, byli zde i mrtví jedinci. Ve druhém květnovém týdnu bylo provedeno lokální ošetření ohniska ve skleníku č. 2 ve stavbě V, kde byly silně napadeny 3 rostliny v jižní části skleníku u topného tělesa. Ohnisko bylo nadále sledováno, do konce vegetace zde již se sviluškou problém nebyl. Škůdce byl nadále regulován aplikacemi predátora, namnoženého na okurkových listech, do zaznamenaných ohnisek. Po týdnu od aplikace bylo v ohniscích možné zaznamenat projev dravého roztoče, optimální podmínky pro jeho regulaci byly nastoleny ve druhé polovině června. Ve většině pozorovaných skleníků svilušku reguloval do jejího přechodu do zimního stadia. Při nedostačujícím účinku bioagens bylo provedeno doplňkové chemické ošetření pouze označených rostlin. Výskyt škůdce kulminoval ve dvou etapách. 45
Na přelomu května a června bylo množství škůdce regulováno pomocí dravého roztoče, od srpna do konce vegetace lokálním nebo celkovým chemickým ošetřením kultury. Problém s hálčivcem rajčatovým byl poprvé řešen při pozorování 11. července, škůdce byl nalezen na jedné rostlině, ta byla ošetřena. Od tohoto data byly při každém pozorování zaznamenány jednotlivé napadené rostliny do poloviny září, kdy došlo k útlumu škůdce. Zásahy proti svilušce a záznam výskytů v nejvíce napadených kulturách uvádí tabulka 10. •
Brno-Slatina
Na základě výskytu hálčivce rajčatového v předchozím období a nemožnosti nechemické regulace tohoto škůdce byla ve sledované sezóně při regulaci svilušek použita výhradně chemická ochrana. Poprvé byla ložiska svilušek registrována na spodních listech rajčat v letním období, spodní patro listů bylo do dalšího pozorování otrháno, došlo k omezení početnosti svilušek. Do konce vegetace nepřesáhl škůdce výskyt ojedinělý také díky lokálním či celoplošným aplikacím akaricidu proti hálčivci. Na rozdíl od ojediněle se vyskytující svilušky byly výskyty tohoto škůdce na kulturách rajčat od 10. srpna hodnoceny v rozmezí ojedinělý až průměrný. Ve třetím srpnovém týdnu bylo provedeno celoplošné ošetření skleníku číslo 4. Výskyty škůdců zaznamenává tabulka 9.
4.4
Zdravotní stav kultur Součástí uplatňování biologických metod v praxi bylo také sledování zdravotního
stavu kultur rajčat a uplatňování zásahů proti vyskytujícím se patogenům. V průběhu vegetace byly zaznamenány houbové choroby a provedena nápravná opatření aplikací fungicidů, tabulka IV. Volbu přípravků pro ochranářský zásah bylo nutné přizpůsobit s ohledem na toxicitu pro aplikovaná bioagens. Toxicitu přípravků uvádí tabulka 12. Tabulka IV: Choroby a ošetření na kulturách rajčat Český název Fusariové vadnutí rajčete
Latinský název Fusarium oxysporum f.sp.lycopersici Padlí rajčete Oidium lycopersici Olivově hnědá skvrnitost Cladosporium fulvum, rajčete syn. Fulvia fulva Plíseň rajčete Phytophtora infestans
Přípravek/koncentrace OL Termín Dithane M 45, 0,2 % 21 d. III, sadba Kuprikol 500, 4 % 7 dnů vegetace Kumulus WG 0,2%
3 dny VIII
Bravo 500, 0,2 %
7 dnů vegetace
Bravo 500, 0,2 %
7 dnů VII, IX
46
4.5
Využití čmeláků jako opylovačů Ve všech sledovaných podnicích bylo opylování kultur rajčat zajišťováno pomocí
populací čmeláků dodávaných belgickou firmou Biobest. Do porostů byly aplikovány úly klasického typu, se zárukou 6-8 týdnů (cena 4 250 Kč) i úly tzv. TS4, se zkrácenou dobou životnosti čmeláků (cena 3 800 Kč za úl). Objednání úlů bylo plánováno 3-4 týdny před výsadbou čmeláků, opylovači byli aplikováni do kultur při rozkvétajícím prvním vijanu. Tabulka V: Termíny introdukcí a finanční náklady na opylení v jednotlivých podnicích Velké Bílovice Datum Počet Cena introdukce úlů (Kč) 18.4. 3 12 750 19.5 1 4 250 4.6. 3 12 750 28.6. 1 4 250 11.7. 3 12 750 17.8. 1 3 800 Celkem Kč 50 550
Tvrdonice Datum Počet Cena introdukce úlů (Kč) 17.2. 14 59 500 4.3. 1 3 800 8.4. 16 68 000 19.5. 16 68 000 27.6. 16 68 000 19.8. 16 60 800 Celkem Kč 328 100
Slatina Datum Počet Cena introdukce úlů (Kč) 19.5. 4 17 000 28.6. 4 17 000
Celkem Kč
34 000
V podniku ve Tvdonicích byl poměr standardních úlů k TS4 62:17, ve Velkých Bílovicích 11:1 a v Brně-Slatině bylo celkem introdukováno 8 standardních úlů. Efektivita opylení byla ve všech produkčních sklenících a fóliovnících sledována na rostlinách ve všech vedlejších dvojřádcích. Průměrováním získaných údajů se zjistilo výsledné opylení dané kultury v %. Výsledky v jednotlivých podnicích a termíny vysazení čmeláků uvádějí tabulky 16-18. Nejčastěji se hodnota sledovaného opylení pohybovala v rozmezí 90-100 %, před překrýváním úlů novými čmeláky byla nižší, obvykle 80-90 %. Při opylení pod 80 % byl kontrolován úl. Příčinou slabého opylení byl obvykle zaschlý knot nebo napadení úlu škůdcem, který byl při pozorování zaznamenán pouze v Brně-Slatině. •
Brno-Slatina
První výskyt zavíječe voskového byl zaznamenán ve skleníku č. 2 a 3 v polovině července. Zavíječ napadl úly kryté další introdukcí čmeláků, úly byly spáleny. Nárůst populace škůdce se projevil koncem července, kdy byl napaden nový úl ve skleníku č. 3. Úl byl v laboratoři vyčištěn a přenesen Doc. Ptáčkem, se kterým se dosud problém se zavíječem voskovým konzultoval, z původního komerčního obalu, do obalu náhradního a opět vysazen. Čmeláci si po přenesení do skleníku dva týdny zvykali na nové prostředí, kontrolované opylení květů rajčat bylo velmi nízké - 40%, úl byl po zákroku slabý. 47
Při další kontrole bylo opylení srovnatelné s úly od zahraničního dodavatele v ostatních sklenících. Od konce července byly postupně napadeny zavíječem všechny staré úly. Ihned po zjištění byly spáleny. Koncem srpna proběhla další vlna osídlování úlů zavíječem voskovým. Ve skleníku č. 2 byl nový úl zničen, další introdukce už vzhledem ke konci vegetace nebyla potřebná. Aplikace úlů do kultur rajčat navázaly na zkušenosti z předchozích let, díky nim bylo možné maximální využití potenciálu opylovačů ve sledovaných kulturách i realizace zásahů při ošetřování porostů proti chorobám. Během aplikace pesticidů a kapalných hnojiv na list bylo nutné čmeláky uzavřít v díle, po dobu oschnutí hnojiva nebo uplynutí lhůty po kterou byl přípravek pro čmeláky toxický. Při aplikaci akaricidu Vertimec 1,8 EC, přípravku Mospilan 20 SP i Kumulus WG je doporučeno vynést čmeláky na 1,5 dne, při aplikaci Applaud 25 WP, Pirimor 50 WG a Bravo 500 čmeláky zavřít po dobu oschnutí porostu. Na dodržování ochranných lhůt stanovených pro čmeláky byl vždy kladen důraz.
4.6
Finanční zhodnocení nákladů na BO v podnicích V podniku ve Velkých Bílovicích a Tvrdonicích byla biologická ochrana
realizována na ostatních kulturách plodové zeleniny. Pouze v Brně-Slatině byla biologicky ošetřována pouze rajčata, celkové náklady na biologickou ochranu zde dosáhly 19 250 Kč, částka byla v celé výši vynaložena na introdukce chalcidky E. formosa proti molicícm. •
Velké Bílovice
Celkové náklady na biologickou ochranu byly v roce pozorování realizovány ve výši 25 730 Kč, podíl biologické ochrany aplikované v kulturách rajčat byl 70%. Na celkových nákladech vynaložených v kulturách rajčat se podílela v 68 % BO proti molicím, podíl na regulaci vrtalek tvořil 32 %. Přehled aplikovaných bioagens do kultur uvádí tabulka 14. •
Tvrdonice
Celkové náklady na biologickou ochranu ve všech kulturách zelenin byly v roce 2005 realizovány ve výši 387 010 Kč. Nadpoloviční podíl (58 %) na konečné částce byl vynaložen na aplikaci BO v kulturách rajčat. Nejvyšší část, 85 % z těchto nákladů, byla použita pro regulaci molic pomocí dravé klopušky Macrolophus caliginosus (57 %) a chalcidky Encarsia formosa (28 %). Celkovou sumu doplňují náklady na introdukce bioagens proti vrtalkám do kultur rajčat. Náklady na BO uvádí tabulka 15.
48
4.7
Celkové zhodnocení podniků Ve všech sledovaných podnicích byly v sezóně 2005 realizovány v různé míře
metody biologické ochrany proti živočišným škůdcům na kulturách rajčat. V podnicích ve Velkých Bílovicích a Tvrdonicích byly metody BO aplikovány také v ostatních skleníkových kulturách plodové zeleniny, využitím zde namnožených bioagens byly regulovány výskyty mšic a molic použitím mšicomara Aphidius colemani z papriky a dravého roztoče Phytoseiulus persimilis namnoženého na okurkách. Druhové zastoupení aplikovaných bioagens i podíl na celkové biologické ochraně uvádí tabulky 4; 14; 15. Z praktického hlediska byla biologická ochrana realizována metodami opakované a narůstající introdukce se zaměřením na první zaznamenání výskytu škůdce. Uvedeným způsobem byla aplikována dravá ploštice Macrolophus caliginosus, lumčík Dacnusa sibirica a lesknatka Diglyphus isaea do kultur rajčat ve Velkých Bílovicích a Tvrdonicích. Prvním způsobem byla regulována molice ve všech podnicích chalcidkou Encarsia formosa aplikovanou v dávkách i termínech dle doporučení dodavatelů. Množství aplikovaných bioagens společně s druhovým zastoupením bylo úměrné velikosti podniku a počtu kultur ošetřovaných metodami biologické ochrany. V Zahradnictví Nekolný v Brně-Slatině byla biologicky regulována pouze molice, ostatní škůdci byli potlačováni úměrnými pesticidními zásahy v rámci IOR nebo samovolným výskytem přirozených nepřátel škůdců z volné přírody. Podobná situace byla pozorována ve Velkých Bílovicích, kde byla navíc použita bioagens pro účinnou regulaci vrtalek. Po předchozích letech zde nebylo možné problém s výskytem rezistentní molice řešit jinou než biologickou cestou. Bioregulace vykonaným způsobem byla velmi účinná. Počasí i teplotní a vlhkostní podmínky sledované sezóny podporovaly výskyt svilušek doprovázený dalším roztočem, hálčivcem rajčatovým, Aculops lycopersici. Vzhledem k nemožnosti biologické ochrany tohoto škůdce, bylo ošetření porostů prováděno a jediným účinným pesticidním prostředkem jímž byl Vertimec 1,8 EC, který zároveň snižoval početnost svilušek. Nevýhodou aplikace byla toxicita účinné látky abamectinu pro všechna bioagens (tabulka 12), která musela být po zásahu doplněna. Ve všech podnicích byly pro opylování kultur rajčat úspěšně používáni čmeláci. Jediný problém byl během vegetace zaznamenán v Brně-Slatině, kde byla účinnost čmeláků narušována výskytem škůdce zavíječe voskového. Využití čmeláků lze i přesto na všech kulturách rajčat hodnotit jako úspěšné, hodnoty opylení uvádí tabulky 16-18.
49
5
DISKUSE Pro využívání biologických metod v praxi jednoznačně hovoří mnoho faktorů, které
ji zvýhodňují v rámci IOR. Zároveň jsou s biologickou regulací spojovány potíže s její praktickou realizací. Jako hlavní problém neúspěšnosti BO vidí LENTEREN; WOETS (1988) v nedostatečném proškolení a výcviku pěstitelů a těch, kteří BO v ošetřovaných kulturách zavádějí a řídí. NAVRÁTILOVÁ (1999) uvádí, že je pozoruhodné, že se po dobu používání metod BO z praktického hlediska v myšlení některých pěstitelů nic nezměnilo. Při pozorování využití BO na kulturách rajčat nebylo možné tato tvrzení podpořit. V současnosti je běžnou záležitostí využití servisních služeb dodavatelů bioagens. Jejich zástupci jsou proškoleni v oblasti zavádění biologických metod ochrany na vysoké úrovni. Ve vymezených podnicích byl zaznamenán nejen zájem majitelů o danou problematiku ale i snaha naučit se postupy BO zvládat do jisté míry samostatně. Ve své práci LENTEREN (1987) rozlišuje sortiment významných druhů škůdců do tří skupin podle světové a regionální významnosti. Škůdci na kulturách rajčat spadají do prvních dvou kategorií i přesto, že se biologická ochrana z různých důvodů proti nim v praxi neuplatňuje. Třásněnky se na kulturách rajčat během pozorování vyskytovaly jen sporadicky. Malou atraktivitu kultur rajčat pro škůdce zmiňuje při svých pokusech také NIHOUL (1994), k podobným výsledkům dospěla i NAVRÁTILOVÁ (1999). I přes nezávislé výsledky autorů je do kultur rajčat doporučován dravý roztoč Amblyseius cucumeris, jehož rozporuplnou účinnost na třásněnku západní zmiňují např. PLÍVA a JAROŠÍK (1994). Jako lepší alternativu biologické ochrany navrhuje PULTAR (2003a) aplikaci polyfágní dravé klopušky Macrolophus caliginosus do kultur rajčat. Sviluška chmelová se obvykle vyskytovala ve sledovaných porostech od počátku hodnocení zdravotního stavu. Její škodlivost spočívala ve schopnosti zvýšit svůj populační potenciál během krátké doby. K ochraně rajčat byl použit přípravek s účinnou látkou abamectin, který se osvědčil jako velice efektivní i proti dalšímu zjištěnému roztoči, hálčivci rajčatovému. Využití dravého roztoče Phytoseiulus persimilis bylo v letních měsících provázeno nižší účinností bioagens vlivem nevyhovujících teplotních a vlhkostních podmínek. Ke stejnému závěru došli také DRIESCHE a VITTUM (1987), kteří konstatovali, že při vysokých teplotách byla účinnost BO proti sviluškám nedostatečná. V praxi byl tento problém ve všech podnicích řešen aplikacemi akaricidů.
50
Ošetření porostů proti molici skleníkové bylo realizováno preventivní introdukcí mšicovníka Encarsia formosa a následnými aplikacemi bioagens do ložisek škůdce. Pro efektivní kontrolu účinnosti aplikace a parazitace mšicovníkem E. formosa je vhodné podle NAVRÁTILOVÉ (1999) vybrat střední patro listů. Z realizovaného pozorování vyplynulo, že pro udržení množství molice pod průměrným výskytem je zapotřebí soustavně doplňovat bioagens a sledovat parazitaci na všech částech rostliny. BARTOŠ a kol. (1981) uvádějí, že při dosažení poměru 2:1 ve prospěch parazitovaných pupárií, lze předpokládat dlouhodobě rovnovážný stav zajišťující udržení populace molice na tolerované úrovni. Biologická regulace molice byla ve většině skleníků dostatečná, pouze ojediněle byl aplikován korekční zásah přípravkem s účinnou látkou buprofezin. Početnost mšic byla regulována přirozeně se vyskytujícími antagonisty z volné přírody, aplikací mšicomara Aphidius colemani z paprik nebo korekčními zásahy povolených aficidů. Také NAVRÁTILOVÁ (1999) zmiňuje účinnost mšicomara rodu Praon na kulturách rajčat. Zároveň uvádí, že základem úspěšné BO proti mšicím je včasná introdukce a podpora vývoje bioagens potlačením množství škůdců chemickým zásahem před introdukcí. V praxi je aplikace chemických přípravků doplňujících výskyt nebo introdukce bioagens ve většině případech nezbytná, protože jinak nelze eliminovat ekonomické ztráty z pozdního vývinu mšicomara. Dosud byla na ochranu proti mšicím doporučována kombinace bioagens dravých slunéček, bejlomorek a mšicomarů (BIOBEST, 1994; KOPPERT, 1994). Směrodatná je v tomto případě finanční otázka introdukcí, k nastolení rovnovážného stavu by mohlo dojít také při aplikaci samostatných druhů bioagens. FERGUSON a STILING (1996) ve svých pozorováních navíc zjistili, že populaci mšic více redukovali mšicomaři než dravá slunéčka. Kultury rajčat poškozovaly prostřednictvím vpichů a hyponomů na listech také vrtalky čeledi Agromyzidae. V průběhu pozorování byl výskyt vrtalek udržován na nízké úrovni směsnými introdukcemi dvou parazitoidů (lumčíka Dacnusa sibirica a lesknatky Diglyphus isae). Biologická ochrana za využití parazitoidů a predátorů proti vybraným živočišným škůdcům s minimálními korekčními zásahy pesticidy byla v programech pěstování rajčat účinná. Podobně se k dostatečné účinnosti BO v rajčatech vyjádřili i autoři MOLINER a GABARRA, (1994), kteří své tvrzení opírali o pokusy regulací všech vyskytujících se škůdců ve sledovaných porostech podobně jako NAVRÁTILOVÁ (1999).
51
6
ZÁVĚR Při ochraně skleníkových kultur zelenin zaujímají metody biologické regulace
škodlivého činitele stále významnější postavení. Většina zavlečených a karanténních druhů škůdců je vůči používaným pesticidům vysoce rezistentní. Nízká účinnost chemických zásahů společně se stále užší škálou přípravků včetně podmínek, které v temperovaných prostorách panují, zaručují ideální předpoklady pro výskyt a častější rozmnožování škůdců. Prostředí krytých pěstebních ploch je po splnění řady podmínek a předpokladů maximálně vhodné pro uplatnění postupů biologické ochrany. Mezi hlavní technologická opatření patří dezinsekce prostor, výsadba rostlin prostých škůdců a netoxicita prostředí. Důležitou podmínkou úspěšnosti bioregulace je včasná detekce a determinace škůdců doprovázená introdukcemi bioagens ve správné dávce a četné kontroly zdravotního stavu porostů, doplněné v krajním případě použitím méně toxických pesticidů. Při dodržení těchto zásad dochází k vytvoření vhodných podmínek pro namnožení užitečných organismů, použití opylovačů v kulturách rajčat i účinné biologické regulaci. Realizace biologické ochrany v praxi vyžaduje řadu znalostí a zkušeností a pro nespecializovanou osobu není jednoduchou záležitostí. V sezóně 2005 využívaly zvolené podniky, ve Velkých Bílovicích, Tvrdonicích i v Brně-Slatině, při uplatňování metod biologické ochrany rostlin v produkčních sklenících pomoc servisních služeb dodavatelů bioagens. Při její asistenci byl ve všech podnicích v průběhu vegetace pozorován na kulturách rajčat výskyt 11 druhů závažných škůdců temperovaných prostor. V podnicích byly metody BO na kulturách rajčat prováděny formou záměrných introdukcí 4 druhů bioagens výhradně proti vrtalkám a molici skleníkové. Na bioregulaci ostatních škůdců se podílely druhy aplikované do rajčat po namnožení v jiných kulturách nebo přirození nepřátelé z volné přírody po samovolném náletu. Ostatní škůdci byli usměrňováni chemickými zásahy doprovázejícími ošetření porostů proti chorobám. Z pozorování realizovaném ve třech podnicích Jihomoravského kraje vyplynulo, že systémy biologické ochrany na kulturách rajčat jsou často jediným účinným řešením regulace vysoce rezistentních škůdců a jejich uplatňování se jeví jako velmi perspektivní článek komplexu IOR. Fungování BO, založené pouze na aplikaci bioagens proti všem škůdcům, není v praxi z důvodů potřeby ošetřování chorob i ostatních škodlivých organismů na kulturách rajčat ekonomické. Jako nejoptimálnější řešení se jeví kombinace BO s korekčními aplikacemi netoxických prostředků ochrany rostlin vůči bioagens.
52
7
SOUHRN Tématem této diplomové práce je praktické využití biologické ochrany v kulturách
rajčat ve skleníkových podmínkách. Cílem práce bylo sledování zdravotního stavu rajčat a použití metod biologické ochrany v praxi proti zjištěným škůdcům na třech vymezených lokalitách v ČR, ve Velkých Bílovicích, Tvrdonicích a Brně-Slatině. Na základě pozorování byl hodnocen význam biologické ochrany a využití čmeláků jako opylovačů. Výskyt škůdců byl zjišťován pomocí lepových desek a vizuální kontrolou rostlin. Byl regulován prostřednictvím užitečných organismů, v případě velkého výskytu škůdce bylo jeho množství sníženo korekční aplikací pesticidů. Při chemickém ošetření kultur bylo nutné použít přípravky málo toxické pro užitečné organismy a opylovače. Při pozorování bylo na rajčatech introdukováno 6 druhů antagonistů proti zjištěným druhům škůdcům. Mezi zaznamenané škůdce patřily vrtalky (rod Liriomyza), molice (m. skleníková Trialeurodes vaporariorum), mšice (m. broskvoňová Myzus persicae, m. bavlníková Aphis gossypii, kyjatka zahradní Macrosiphum euphorbiae), roztoči (sviluška chmelová Tetranychus urticae, hálčivec rajčatový Aculops lycopersici). Proti vrtalkám byli introdukováni parazitoidé (lumčík Dacnusa sibirica a chalcidka Diglyphus isae), kteří udrželi škůdce pod hladinou ekonomické škodlivosti. Molice skleníková byla regulována chalcidkou Encarsia formosa, případně klopuškou skleníkovou Macrolophus caliginosus. Při velkém množství škůdce byla molice korekčně ošetřena chemicky (Applaud 25 WP). Početnost mšic byla tlumena přirozeně se vyskytujícími parazitoidy (mšicovník Aphelinus abdominalis, mšicomar rodu Praon, bejlomorka Aphidoletes aphidimyza). Pro cílenou regulaci byl introdukován mšicomar Aphidius colemani z papriky. V některých sklenících bylo přemnožení mšic upraveno aplikací přípravku Pirimor 50 WG. Výskyt svilušky chmelové byl regulován přípravkem Vertimec 1,8 EC, který byl účinný i proti hálčivci rajčatovému Aculops lycopersici. Pouze v podniku ve Tvrdonicích byl aplikován dravý roztoč Phytoseiulus persimilis z kultur okurek. Regulace třásněnek nebyla potřebná, škůdci se vyskytovali v nevýznamném množství. Opylení kultur rajčat bylo ve všech sklenících zajišťováno introdukcí čmeláků. Během pozorování bylo velice efektivní, bylo dosaženo maximálního (90-100%) opylení květů. Náklady na biologickou ochranu rajčat ve sledovaných podnicích tvořily 58-70 % celkových nákladů vynaložených na biologickou ochranu všech kultur zeleniny. Nejvyšší částky podniky investovaly do aplikací bioagens proti molici skleníkové (Encarsia formosa, Macrolophus caliginosus) a vrtalkám (Dacnusa sibirica a Diglyphus isaea).
53
SUMMARY The topic of this thesis is practical use of biological control on tomato cultures in greenhouse conditions. The aim of this work was assessment of tomato’s plant health and practically uses the methods of biological control against occurrence pests. Based on research there were essential consider the impact and efficacy of biological control and monitoring of using of bumble-bees as pollinators for growing of tomatoes. Evaluation was doing in three study areas in the CR, in Velké Bílovice, Tvrdonice and Brno-Slatina. Occurrence of harmful organisms was detected by sticky traps and by visual control of the plants. Pests were regulated by beneficial organisms; if the abundance of pests was high, pesticides were used for the correction of their occurrence. Plant protection products slightly toxic for natural organisms and pollinators were used for correction treatment. Six species of antagonists were used against species of pests on the tomatoes. during monitoring. We monitored leaf miners (Liriomyza), whitefly (Trialeurodes vaporariorum), aphids (Myzus persicae, Aphis gossypii, Macrosiphum euphorbiae), mites (Tetranychus urticae and Aculops lycopersici). We used against leaf miners parasitoids Dacnusa sibirica and Diglyphus isaea, which kept pests under economic-injury level. Glasshouse whitefly was regulated by chalcid Encarsia formosa, respectively by predatory bug Macrolophus caliginosus. In the case of a large number of pests, glasshouse whitefly was chemically reduced by preparation Applaud 25 WP. The abundance of aphids was naturally controlled by parasitoids Aphelinus abdominalis, Praon spp. and by gall midge Aphidoletes aphidimyza. For the target reduction of aphids, parasitoid Aphidius colemani from culture of pepper was introduced. There was applied Pirimor 50 WG for regulation of aphids in some greenhouses. Vertimec 1, 8 EC was used for control of the two-spotted spider mite, this product had also good biological efficacy against mite Aculops lycopersici. Predatory mite Phytoseiulus persimilis from cucumbers was applied only in Tvrdonice. Tomato pollination was successfully provided by bumble-bees in all the companies. The pollination was very successful, rating 90-100% during the time of our trials. The biological control of tomatoes represents 58-70 % of total costs of the vegetable production under the biological control in the evaluated glasshouses. Primarily money were put into introductions of bioagents Encarsia formosa, Macrolophus caliginosus against glasshouse whitefly and parasitoids Dacnusa sibirica and Diglyphus isaea against leaf miners.
54
8
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ACKERMANN, P. a kol., 2004: Metodiky ochrany zahradních plodin. Praha: Květ, 303 s. ALBAJEC, R. GULLINO, M. L., LENTEREN, J. C. van, 2003: Integrated Pest and Disease Management in Greenhouse Crops. Dodrecht: Kluwer Academic Publishers, NL, 545 s. BAGAR, M., HONĚK, A., PULTAR, O., ZACHARDA, M. a kol., 2003: Predátoři a parazitoidi v biologické ochraně polních kultur, skleníků, a skladovaných komodit. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 60 s. BEGON, M., HARPER, J. L., 1997: Ekologie - jedinci, populace a společenstva. Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 949 s. BELLOWS, T.S., FISHER, T.W., 1999: Handbook of Biological Control.: Princeton, Academic Press, 1 040 s. COPPEL, H. C., MERTINS, J.W., 1977: Biological insect pest suppression. Berlin, Heidelberg, New York: Springer-Verlag, 314 s. COPPING, L. G., 2001: The Biopesticide Manual. Farnham: The British Corp Protection Council, UK, 258 s. FORTMANN, M., 1993: Das grosse Kosmobuch der Nützlinge. Stutgart: Franker Kosmos Verlag, 319 s. HANSON, S. A., LANGENBRUCH, G. A., 1990: Biologische Schädlingsbekampfung. Berlin: Felgentreff GmBH, 320 s. HELYER, N., BROWN, K., CATTLIN, N. D., 2003: A Colour Handbook of Biological Control in Plant Protection. London: Manson Publishing, UK, 123 s. HLAVJENKOVÁ, I., 2004: Možnosti, uplatnění a efektivita biologické ochrany okrasných rostlin ve sklenících. Bakalářská práce, MZLU, Brno, 40 s. HLUCHÝ, M., ZACHARDA, M., 1994: Prostředky a systémy biologické ochrany rostlin. Brno: Biocont Laboratory, 79 s. HUDEC, K., HUZSÁR, J., 2003: Slovak and Czech Plant Protection Conference. Sborník referátov, Nitra, September 2003, 346 s. KŮDELA, V., KOCOUREK, F., 2002: Seznam škodlivých organismů rostlin. Praha: Agrospoj, 342 s. KUPEC, V. a kol., 1997-2005: Seznam registrovaných přípravků na ochranu rostlin na rok 1997-2005. Praha: Agrospoj, 260 s. LAŠTŮVKA, Z., KREJČOVÁ, P., 2000: Ekologie. Brno: Konvoj, 184 s.
55
LENTEREN, J. C. van, 2003: Quality Control and Production of Biological Control Agents. Wallingford: CABI Publishing, 327 s. MALAIS, M., RAVENSBERG, W. J., 1992: Knoving and Recognizing. Rotterdam: Koppert Biological Systems, 104 s. MILLER, F., 1956: Zemědělská entomologie. Praha: ČSAV, 1 057 s. NAVRÁTILOVÁ, M., 1999: Ověřování biologických metod ochrany rostlin ve skleníkových kulturách, disertační práce. Brno: MZLU, Agronomická fakulta, 151 s. NAVRÁTILOVÁ, M., 2003: Biologické metody ochrany rostlin proti živočišným škůdcům. MZLU v Brně, výběr z přednášek do předmětu ochrana rostlin (nepublikované materiály). PAVELKA, M., SMETANA,V., 2000: Čmeláci. Valašské Meziříčí: ZO ČSOP, 105 s. RABASE, J. M., WAYTT, I. J. 1985: Biology of aphids and their parasites in greenhouses. Uthaca: Cornel University Press, s. 66-73. ROD, J., HLUCHÝ, M., ZACHARDA, M., ZAVADIL, K. 2005: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy. Brno: Biocont Laboratory, 392 s. TÁBORSKÝ, V., ŠEDIVÝ, J., 1997: Rostlinolékařství. Praha: Credit, 347 s. THOMPSON, W. T., 1991: A worldwide guide to benefical animals (insect, mites, nematodes), used for control purposes. Fresno: Californis, 91 s. TOMLIN, C. D. S., 1997: The Pesticide manual, eleventh Edition. The british Crop Protection Council, 1 606 s.
DALŠÍ PUBLIKACE: BARTOŠ, J., TÁBORSKÝ,V., LANDA, Z., 1981: Zdokonalení masového chovu parazita Encarsia formosa a jeho použití. Dílčí závěrečná zpráva. AF VŠZ Praha, 50 s. BITTNER I., ČERNÝ, M., 1994: Výskyt vrtalky jihoamerické Liriomyza huidobrensis (Blanchard, 1926) na Gypsophile elegans. Ochrana rostlin, 30: 133-139 BŘEZÍKOVÁ, M., ČERVENÁ, G., 2005: Molice Bemisia tabaci (Gennadius, 1889) a viry přenášené touto molicí. Rostlinolékař, 16(5): 17 DLABOLA, J., 1941: Příspěvek k poznání rhynchot Čech a Moravy. Folia Ent., 4: 140-141 DRIESCHE, R. G.
VAN,
VITTUM, P., 1987: Potential for increased use of biological control
agents against greenhouse pests in Massachusetts. Research Bulletin. Massachusetts Agricultural Experiment Station, 718: 88-111 FERGUSSON, K. I., STILING, P., 1996: Non additive efects of multiple natural eminems on aphid populations. Oecologia, 108(2): 375-379
56
HOPPER, K. R., 1996: Making biological control more effective. Biological control introductions-Oportunities for Improved Crop Production, 67: 61-67 HEIE, O. E., 1994: The Aphidoidea (Hemiptera) of Fennoscandia and Denmark. Fauna Entomologica Scandinavica, 28: 1-241 HEŘMAN, P., 2005: Karanténní vrtalky rodu Liriomyza. Rostlinolékař, 16(3): příloha HŘEBÍČEK, J., 2002: Třásněnky. Rostlinolékař, 13(1): 13-15 KABÍČEK, J., 2004: Tlumení výskytu škůdců pomocí biologických metod. Zahradnictví, 96(7): 3-6 JAROŠÍK, V., 1991: Třásněnky na skleníkových okurkách: druhové složení, populační dynamika a věková struktura. XII. Československá konference o ochraně rostlin, sborník referátů. Praha: s. 329-330 KOPPERT BIOLOGICAL SYSTEM, 2005: Metodika: Koppert products with directions for use. LÁTALOVÁ, M., 2005: Biologická ochrana. Rostlinolékař 16(2): 34 LANDA, Z., BOHATÁ, A., 2002: Molice bavlníková. Rostlinolékař, 13(2): příloha LAŠTŮVKA, Z., 2003: Za jakých okolností je bioregulace účinná?, s. 303-304. In: HUDEC K. & HUSZÁR J. (eds) : Sbor. referátov, 16. Slovenská a Česká konferencia o ochrane rastlín v Nitre, 16.-17. september 2003, 346 s. LENTEREN, J. C. van, 1987: World situation of biological control in greenhouses and factorslimiting use of biological control. Bulletin, 10(2): 78-81 LENTEREN, J. C. van, WOETS, J., 1988: Biological and integrated pest control in greenhouses. Annual Review of Entomology, 33: 239-269 LINDEN, A. van der, 1990: Biological control of the leafminer Liriomyza huidobrensis in Dutch glasshouse tomatoes. Mededelingen van de Facultiet Landbouwwetenschappen, Rijksuniversiteit Gent. 56(2a): 265-271 MOLINER, J., GABARRA, R., 1994: Control integrado de plagas en envernaderos de tomate tempranoen la isla de Menorca. Boletin de Sanidad Vegetal, Plagas, 20(2): 501-509 MUŠKA, F., 2002: Molice skleníková významný škůdce. Rostlinolékař, 13(3): 32 NIHOUL, P., 1994: Phenology of grandular trichomes related to entrapment of Phytoseiulus persimilis A.-H. in the glasshouse tomato. Journal of Horticult. Science, 69(5): 783-789 PELIKÁN, J., 1989: Nově importovaný škůdce skleníkových rostlin, třásněnka západní, Frankliniella occidentalis (Pergande, 1985). Ochrana rostlin, 25(4): 271-278 PINTERA, A., 1959: Mšice - Aphidinea, p. 471-525 In. KRATOCHVÍL, J., Klíč zvířeny ČSR III. ČSAV, Praha, 871 s.
57
PLÍVA, J., JAROŠÍK, V., 1994: Studie možnosti biologické regulace třásněnek na okurkách. Závěrečná zpráva. Praha: MZe ČR, 40 s. POLÁK, J., 1994: Současný stav rostlinolékařského výzkumu v České republice, XIII. konference o ochraně rostlin, sborník referátů. Praha PTÁČEK, V., 2001: Čmeláci, opylovači vhodní do uzavřeného prostoru. Zahrádkář, 33: 28 PULTAR, O., 2003a: Základní metodiky použití biologické ochrany rostlin v temperovaných prostorách. Metodika, VÚRV, 56 s. PULTAR, O., 2003b: Biologická ochrana rostlin, cyklus přednášek pro AF. MZLU, Brno PULTAR, O., 2003c: Biologická ochrana skleníkových kultur. Zemědělec, 2004 (3):35 SPURNÝ, J., DUŠKOVÁ, E., SLANAŘOVÁ, I., HŘÍBAL, S., 1985: Dravý roztoč Phytoseiulus persimilis. Zahradníctvo 15(8): 360-362 VLK, R., 1998: Results of examination of leaf-miners of economic importance on field and glasshouse crops in the Czech Republic. Book of Abstracts VI. European Congress of Entomology, České Budějovice: s. 353-354. ŠEDIVÝ, J., 1997: Využití biologické ochrany v zemědělských plodinách. Výběr z referátů in ZOUBEK, B., 1997: Současný stav a perspektivy biologické ochrany rostlin. Česká společnost rostlinolékařská: Praha, 36 s. ZACHARDA, M., 2002: Mšice. Rostlinolékař, 13(4): 18-20
INTERNETOVÉ ZDROJE: DODSON, M., Organic Greenhouse Tomato Production, pěstování rajčat ve skleníkových podmínkách, Florida 26.4.2006 http://attra.ncat.org/attra-pub/PDF/ghtomato.pdf GILKENSON, L., A., Biological Control Methods for pests in Comercial Greenhouses, 26.4.2006 http://www.eap.mcgill.ca/publications/eap52.htm Hluchý, M., Systémy biologické ochrany rostlin v České republice, 27.4.2006 http://www.pro-bio.cz/bioakademie2005/czech/prezentace.htm HOFMANOVÁ, D., Predátoři a parazitoidi v ochraně rostlin Zemědělec, 27.4.2006 http://www.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=15504 JAHN, O., Základní informace o využití biologické ochrany, 18.4.2006 http://www.garden-e.hyperlink.cz/Bio/ LANDA, Z., 2000: Biologická ochrana rostlin, 8.4.2006, http://www.home.zf.jcu.cz/public/departmens/krv/rostlin/vyuka/pp/biologochrrostl/: ORR, D., BAKER, J., Biocontrol in Greenhouses, tabulka doporučovaných aplikací bioagens 26.4.2006 http://cipm.ncsu.edu/ent/biocontrol/introduction.html 58
