Setkání P. Nečase s americkým prezidentem strana kongres: sebereflexe a cíle do budoucna str. 6 9 Novela lesního zákona str

Informační bulletin Občanské demokratické strany

8 / 2011

Setkání P. Nečase s americkým prezidentem strana 2 22. kongres: sebereflexe a cíle do budoucna

str. 6–9

Novela lesního zákona str. 18

V BÍLÉM DOMĚ

Premiér Nečas jednal v Bílém domě s prezidentem USA Barackem Obamou O blízké spolupráci České republiky a Spojených států se během dvoudenní návštěvy na sklonku října ujistili čelní představitelé obou zemí – premiér Petr Nečas a prezident Barack Obama. „Česká republika je jeden z našich největších spojenců, který nám poskytuje podporu jak v bezpečnostních, tak dalších otázkách, což je“ znak opravdového spojence," uvedl prezident Obama. Konkrétně oba představitelé jednali například o možnosti spolupráce na výcviku pilotů vrtulníků, dalším aktuálním tématem byla dostavba Jaderné elektrárny Temelín. Americký prezident vyjádřil podporu účasti společnosti Westinghouse ve vyhlášeném tendru, premiér Nečas ho ve své reakci ujistil o tom, že výběrové řízení bude transparentní a férové. Jednání ve slavné Oválné pracovně Bílého domu proběhlo v přátelské atmosféře. „Dokázali jsme si navzájem, že se jedná o přátelské a korektní vztahy světové velmoci se zemí střední velikosti, kde je snaha vystupovat rovnoprávně a chovat se vzájemně jako spolehliví spojenci,“ řekl český premiér. Součástí návštěvy byla i účast české delegace na Washingtonském fóru, kde premiér Nečas přednesl příspěvek o pohledu střední Evropy na transatlantickou alianci. Rovněž jednal s předsedou zahraničního výboru Senátu Johnem Kerrym nebo předsedou Výboru pro ozbrojené síly Sněmovny reprezentantů Buckem McKeonem. Na závěr cesty česká delegace absolvovala pietní akt u památníku T. G. Masaryka.

OBSAH

Z obsahu

Vážení čtenáři,

ODS prosazuje svůj reformní program Petr Nečas Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu. V oblastech jako rovná daň, adresný sociální systém, vyrovnané veřejné finance, zamezení zneužívání sociálních dávek, pružný a motivující pracovní trh, důchodová reforma jsme dokázali prosadit své principy. strana 5

Kongres: prioritou jsou nadcházející volby Hlavním poselstvím kongresu je schopnost prosazovat v rámci koalice programové priority. Zároveň bylo opakovaně zdůrazněno, že je třeba využít potenciálu komunálních politiků, aby ODS opět získala vedení krajů. strana 6–9

Chceme do elitní dvacítky Martin Kocourek Ekonomická situace potvrzuje, že konkurenceschopnost i v rámci Evropy nás staví před těžký úkol. Mezinárodní srovnání ukazují, že místo abychom se Německu nebo severským zemím blížili, posouváme se naopak spíš ke skupině, do níž patří Španělsko, Itálie, Portugalsko. strana 14

Holocaust ve filmu a literatuře Na toto téma vznikla řada světových bestsellerů a mezinárodně ceněných filmů. Některé z nich nevypovídají jenom o utrpení obětí, ale leckdy i o kontroverzních historických událostech a konkrétních osudech. strana 16–17

J. Černochová o víře a politice Poslankyně vzpomíná na vlivy svých polských příbuzných, kteří jsou ortodoxní katolíci. Sama se snaží v životě i v politice oprostit od jakýchkoli dogmat. V rozhovoru vzpomíná i na komunální politiku, po které se jí stýská. strana 20–21

Opět nabízíme speciální přílohy: 20 programových priorit ODS a Argumentář k rozpočtovému určení daní Přílohou Listů je tentokrát brožura s názvem 20 programových priorit ODS se stručným vysvětlením cílů, které obecně patří k tradičním hodnotám občanských demokratů. Jsou formulovány co nejkonkrétněji, abychom si my sami i voliči mohli udělat představu, jaká konkrétní práce před námi stojí a čeho chceme dosáhnout. Další přílohou je Argumentář k rozpočtovému určení daní, které patří k současným stěžejním tématům: Týká se občanů všech měst a obcí, všech daňových poplatníků. Občanští demokraté v této souvislosti vynaložili maximální úsilí, aby přerozdělování mezi státem a obcemi různých velikostí bylo co nejspravedlivější. 8/2011 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: [email protected], http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 31. 10. 2011 Inzerci přijímá: e-mail: [email protected]

jak známo, mezníky politického života staví historie od voleb k volbám, mezníky vnitropolitického dění většinou od kongresu (nebo sjezdu) ke kongresu. A mezi nimi se odehrává každodenní politický život. Spousta práce, stresy a napětí… Ne všichni se idylicky snesou, ne pokaždé se na všem shodnou, ne vždycky si odepřou kritiku. Je to podobné jako v rodině, kde jsou mezníky svátky, narozeniny, výročí. A mezi tím onen každodenní život naplněný prací, starostmi, často i šarvátkami. Rodinná sešlost pak může skončit třeskutou hádkou, vzájemným obviňováním, pláčem a uražeností, nebo naopak povzneseností nad předchozí spory a nedorozumění, posílením vzájemné sounáležitosti. Kongres ODS vyslal jasný signál, že občanští demokraté nepropadají vzájemnému obviňování, uraženosti, nepláčou, protože se nemají za co stydět… Ba co víc, s velkorysostí (nikoli slabostí) a vstřícností (nikoli za cenu nepřijatelných ústupků) dokážou komunikovat i s koaličními partnery na gentlemanské úrovni. To vše je bezesporu povzbuzením pro voliče včetně těch, pro něž možná byla leckdy současná politická scéna nepřehledná a pozice ODS nedostatečně přesvědčivá. Zkrátka kazisvěti a škodolibci po kongresu zplakali nad výdělkem. Podstatnější ovšem je, že každý příslib je závazkem a každé jeho nedodržení bývá odsouzeno – lidsky i ve světě politickém. Tím spíš je důležité, abychom na tyto principy patřičně dbali. A hlavně je třeba potvrzovat postoje strany s ohledem na nastávající krajské a senátní volby. K tomuto tématu padlo na kongresu mnoho podnětných vyjádření, které v souhrnu znamenají, že občanští demokraté na všech úrovních budou v rámci svých sil participovat na tom, aby skončily krajské sociálnědemokratické „vlády plýtvání a arogance vůči občanům“, aby výsledek senátních voleb nekomplikoval přijímání reformních zákonů. To vše jistě nikomu nespadne do klína. Ale jak vyznívá sdělení účastníkům kongresu od Václava Klause, ODS už mnohokrát prošla nelehkými situacemi, ale vždy je dokázala zvládnout, pokud trvala na svých zásadách. Vaše redakce

3

NÁZOR

Kongres zdůraznil význam voleb 2012, změna stanov je návrat k tradici Zbyněk Stanjura Kdo v týdnu před naším 22. kongresem sledoval zpravodajství ČT24, nejspíš od soboty 22. října čekal sprchu kritiky mezi Prahou a Hradcem Králové, kde se ve stejný den sešli politici TOP 09. Médii avizovaný „souboj na pravici“ se ale nekonal a ani konat nemohl. Občanští demokraté jsou etablovanou konzervativní stranou, která si nepotřebuje dodávat sebevědomí zbytečným hašteřením s menším koaličním partnerem. Kromě bilance našeho vládního angažmá a prosazování reforem „made in ODS“ se na kongresu řešila další klíčová témata. Díky tomu máme jasnou představu, jak a s čím chceme jít do voleb 2012. A změnou stanov jsme si otevřeli cestu k tradičním podzimním kongresům. Pojďme se teď na tyto body podívat zblízka.

Kampaň: obhajoba reforem i regionální témata

4

Blížícím se krajským volbám se věnovala celá řada kongresových příspěvků. Jako červená nit se v nich prolínalo přesvědčení, že do souboje o hejtmanství má jít ODS s kvalitním programem, který bude spojovat centrální i regionální témata. Naším soupeřem bude příští rok na podzim ČSSD, která nenabízí pro budoucnost naší země jinou alternativu než nezodpovědnou politiku dluhů. To ostatně prokazuje i způsob, jak oranžoví hejtmani nakládají s krajskými rozpočty. Volební kampaň ODS se proto musí zaměřit nejen na vysvětlování reforem, které prosazujeme na celostátní úrovni, ale také na konkrétní regionální témata, ve kterých kraje pod taktovkou ČSSD selhávají. Vzhledem k dluhové krizi eurozóny a hrozícímu návratu hospodářské recese musí dostat prioritu právě důraz na odpovědnou správu rozpočtů, kterou ODS ve svém programu dlouhodobě prosazuje a obhajuje. Vystoupení delegátů přinesla i sérii konkrétních témat, která musíme pro podzimní volby 2012 v následujících měsících detailně rozpracovat pro každý region. Tematickou prioritu by měla dostat doprava (např. zavedení mýta na silnicích

nižší třídy), zdravotnictví (restrukturalizace nemocnic), školství (optimalizace sítě středních škol), sociální politika, evropské fondy, zemědělství a venkov, životní prostředí i cestovní ruch. To jsou oblasti, které mají zásadní vliv na kvalitu života v regionech a ve kterých má ODS co nabídnout. Pozornost bychom měli samozřejmě věnovat pečlivému výběru kandidátů. ODS a její kandidáti musí být důvěryhodní, s dlouhou a čitelnou pracovní i politickou historií. Musí být také kvalitní komunikátoři, kteří přesvědčivě zvládnou kontaktní kampaň. Lídrům kandidátek by měla jako platforma od příštího roku pomáhat stínová Asociace krajů ČR coby protiváha stávající Asociace krajů ČR, která namísto racionálních řešení pro kraje produkuje jen jednobarevnou kritiku koaliční vlády. Je to myšlenka, která v ODS rezonuje již delší dobu a její realizace již má svůj zárodek v pravidelných setkáních předsedů našich regionálních sdružení.

Změna stanov je přínosem Druhým klíčovým výsledkem kongresu je usnesení, které mění pět bodů našeho základního dokumentu. Jako konzervativní strana přistupujeme ke změně stanov výjimečně. Naposledy to byla změna delegátského systému na kongresy v roce 2009, která reagovala na částečně umělý nárůst členské základny po roce 2005. Pro dočasné prodloužení mandátu všech orgánů ODS zvolených minulým volebním kongresem, což je nejpodstatnější bod aktuální změny stanov, existují racionální důvody. Ty delegátům přiblížil předseda jihočeské ODS Martin Kuba, který spolu s dalšími předsedy regionálních organizací tento krok letos v září navrhl. Prodloužení funkčního období jednak umožňuje návrat k tradici podzimních kongresů přerušené vloni v červnu, jednak zabrání tomu, aby termín volebního kongresu kolidoval se sněmovními volbami v roce 2014. Nemluvě o tom, že příští rok by kongres fakticky rozpůlil kampaň ke krajským a senátním volbám, což by mohlo zbytečně zamíchat volebními kartami.

Kongres do stanov zakotvil také další důležitý bod, kterým je přerušení členství na žádost člena se souhlasem místní rady. Tento institut umožní přerušit členství členům ODS, kteří se ucházejí o funkci neslučitelnou se členstvím v politické straně, aniž by museli jako doposud opustit řady občanských demokratů. Umožní ale také reagovat na situace, kdy je člen strany napaden a skandalizován nebo je proti němu vedeno trestní stíhání. Za další aktuální úpravu stanov mohou vlastně letní prázdniny. K prodloužení období pro svolávání místních rad ze tří na čtyři měsíce sáhl kongres proto, že právě v létě některá místní sdružení stanovy neúmyslně porušují. Jde o případy, kdy se místní rada sejde začátkem června a následně až v polovině září, čímž se dostane mimo dosavadní tříměsíční rytmus zakotvený ve stanovách. Na to navazuje další změna, která se týká povinnosti místní rady projednat přihlášku do ODS od konkrétního zájemce do čtyř měsíců od jejího podání. Zabrání se tak situacím, kdy žádosti některých zájemců o členství místní rada vůbec neprojedná. Její právo případného zájemce o členství nepřijmout ale samozřejmě zůstává nedotčeno. ■

Změny stanov ODS schválené 22. kongresem 1. prodloužení intervalu pro svolání místní rady ze 3 na 4 měsíce (změna čl. 5, odst. 7, písm. b)) 2. povinnost projednat přijetí člena do lhůty 4 měsíců od podání přihlášky (změna čl. 5, odst. 7, písm. e)) 3. zavedení institutu pozastavení členství na žádost člena se souhlasem místní rady (změna čl. 3, odst. 4, písm. f) a i) a nový odst. 5) 4. prodloužení funkčního období orgánů zvolených 21. kongresem do 31. 12. 2012 (nový článek) 5. technická úprava stanov ODS – změna sídla (změna čl. 1, odst. 2)

autor je předseda poslaneckého klubu ODS a předseda regionálního sdružení ODS v Moravskoslezském kraji

SLOVO PŘEDSEDY

ODS prosazuje svůj reformní program 22. kongres ODS se odehrál v době, kdy od sestavení vlády uplynulo patnáct měsíců. Nebylo to období jednoduché, ale je to dostatečná doba na to, abychom mohli bilancovat, co se nám povedlo, co se nám povedlo méně a hlavně jak chceme pokračovat dál. Nejen ve vládním angažmá, ale i na půdě ODS. Pokud bych měl současnou vládu hodnotit, stihla za tu dobu prosadit 40 procent programového prohlášení. Z tohoto hlediska bych mohl být spokojen. Musím přitom důsledně oddělit skutečný výkon vlády a její schopnost prosazovat vládní návrhy v Parlamentu od mediálního obrazu, který bohužel často formují různé mediální aféry a pseudoaféry, z nichž většina má jepičí život, ale přesto otravují vzduch. Zdůrazňuji, že to není způsob politiky, který preferuji a měli bychom se ho do budoucna vyvarovat, i když snít o zcela bezkonfliktním světě by bylo příliš idealistické. Na druhou stranu, když si vezmeme suchou statistiku, do doby konání kongresu prošlo v Poslanecké sněmovně alespoň prvním čtením 145 vládních návrhů. Z toho 80 vyšlo ve Sbírce zákonů a dalších 34 už prošlo třetím čtením. Žádný z nich nebyl zamítnut nebo vrácen k dopracování. To je bilance, ze které vyplývá, že koalice z věcného pohledu naplňuje silný mandát, který dostala od voličů.

Dokončujeme reformy z roku 2007 Koaliční vládnutí není jednoduché a nebylo jednoduché nikdy předtím. Nikdy nebylo možné v koaličním prostředí prosadit vše. Na druhé straně bych chtěl zdůraznit, že všechny reformy vycházejí z programových tezí občanských demokratů a vládní programové prohlášení nese už druhé volební období výrazný rukopis ODS. Reformy byly zahájeny za vlády ODS už v roce 2007 a dnes je dokončujeme a dolaďujeme detaily. Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu. Pojmy jako například rovná daň, adresný sociální systém, vyrovnané veřejné finance, zamezení zneužívání sociálních dávek, ochrana soukromého vlastnictví, pružný a motivující pracovní trh, důchodová reforma reagující na demografický vývoj, národní zájmy České republiky nebo

posilování transatlantické vazby a řada dalších jsou už pevně zakotveny v českém společenském diskurzu. Naším hlavním cílem není pravopravý střet, jak se snaží posouvat mediální atmosféru některá média, ale střet pravolevý. Hlavním soupeřem ODS je nereformovaná levice, především ČSSD, která nemá reálné alternativy k vládní politice a nahrazuje je obřími transparenty a mávátky s prázdnými hesly. Její populismus je nebezpečný, protože vytváří dojem, že se stále nic neděje a ono to nějak dopadne. Důsledky vidíme takřka denně v řeckých ulicích. Oproti konkurenci v pravém politickém spektru máme tradici a vyvinutou plošnou strukturu, jsme vypočitatelní, neměníme stranické dresy ani programy a netváříme se jako náhle zrození reformátoři, protože občanští demokraté jimi byli odjakživa. Nebudeme lidem lhát jako klasici domácí socialistické politiky, že „zdroje jsou“, nebo že „dluhy se platit nemusí“. Celá Evropa teď řeší problém, že zdroje nejsou a hledají se krkolomné cesty, jak je najít, aby se tyto gigantické dluhy mohly zaplatit. Tyto zdroje dnes evropští politici hledají v kapsách daňových poplatníků, a to dokonce i těch zemí, které se chovaly zodpovědněji.

Chceme uspět v krajských volbách Musíme se ale dívat dál. Musíme nejen pokračovat v reformách na celostátní úrovni, ale soustředit se na krajské a senátní volby v příštím roce. Potřebujeme kvalitní volební programy pro krajské volby a musíme sestavit kvalitní kandidátky. Zároveň z toho pro nás vyplývá, že musíme reformy důkladně veřejnosti vysvětlovat, protože za ně neseme podstatnou část odpovědnosti. Na krajské úrovni se musíme zaměřit na témata, jako je zdravotnictví, školství, dopravní obslužnost, sociální otázky a další. Pro občanské demokraty je naprosto klíčová rozpočtová odpovědnost. Prosazujeme ji na celostátní úrovni a budeme ji bezesporu prosazovat, dostaneme-li důvěru od voličů, i na úrovni krajské. ODS je správnou stranou i do těžkých dob. Je správnou stranou do „nečasu“, který možná čeká celou Evropu. Jsem přesvědčen, že se to projeví dnes i v budoucnosti důvěrou voličů.

Co já považuji za nesmírně klíčové, je, že z kongresu vysíláme veřejnosti jasný signál: ODS je jednotná, silná a je připravená uspět příští rok v krajských volbách. Možná jsme zklamali některé naše politické oponenty, kteří na kongresu očekávali předem virtuálně šířená dramata. Je vidět, že ODS je konsolidovaná strana s různými názory na řešení politických i vnitřních otázek, nicméně jsme zároveň demokratickou stranou, která respektuje rozhodnutí většiny. A jsem rád, že na tomto kongresu nedošlo k žádným mediálně očekávaným konfliktům. Jsme všichni společně připraveni pracovat pro co nejlepší výsledek ODS. Nesmíme přitom opakovat chyby z minulosti, kdy nás zcela pohltila vládní agenda na úkor vnitřního stranického života. Už jsme obnovili činnost odborných komisí, ale musíme jít dál. Nastartujeme pravidelné konání ideových a programových konferencí, kde se budou tříbit nové myšlenky a impulsy nejen pro celostátní, ale i pro krajskou a komunální agendu. Přiznávám, že výkon vlády a ODS za uplynulý rok mohl být lepší. Ale přesto nebyl neúspěšný, protože přinesl řadu důležitých schválených zákonů. Přes všechny problémy je za námi velký kus trpělivé a poctivé práce. Ještě větší kus trpělivé a poctivé práce na nás čeká v příštích letech. Pojďme spolu do toho! .

Petr Nečas předseda vlády ČR a předseda ODS

5

KONGRES

22. kongres: sebereflexe, věcná diskuse a stanovení hlavních cílů do budoucna Pokud kdokoli očekával od kongresu občanských demokratů skuhrání na politickou situaci nebo nevybíravé napadání politických soupeřů, vnitrostranické půtky či zbytečné plýtvání penězi, byl zklamán, nebo naopak uklidněn, podle vlastního úhlu pohledu. Kongres byl finančně úsporný, jeho hlavním sdělením bylo, že reformy zdárně pokračují a nyní je třeba se věnovat se vším nasazením přípravě krajských a senátních voleb. V následujícím textu přinášíme úryvky z některých projevů. Petr Nečas: Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu • Nikdo nikdy netvrdil, že lze v koaličním prostředí prosadit vše. To nebylo a není možné nikdy a tuto ambici nikdo soudný mít nemůže. Na druhé straně bych chtěl zdůraznit, že všechny reformy vycházejí z našich programových tezí a vládní programové prohlášení nese už druhé volební období výrazný rukopis ODS. Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu. Mýty o údajné programové vyprázdněnosti ODS šíří ti, kteří buď od ODS program sami opsali, nebo ti, kteří sami věrohodný program nemají. • Bez fanfár a přehnané sebechvály můžeme střízlivě konstatovat, že mimořádně obtížný první rok vládnutí jsme zvládli lépe, než doufala politická konkurence. Nepadli jsme před problémy na kolena, nehodili ručník do ringu, nenechali se odepsat. Vnitrokoaliční pnutí a krizovky jsme řešili bez hysterie, korektně, ale pevně. Nevyhýbali jsme se odpovědnosti, přesto jsme nakonec z těchto politických soubojů vyšli posíleni.

Václav Klaus: ODS vždy zvládla složité situace, pokud měla pevnou ideovou kotvu • Scházíte se v situaci, kterou ODS za dvacet let své existence dobře zná: V obtížné době nesete rozhodující vládní odpovědnost ve složité koalici. Na něco takového si sám dobře vzpomínám z dob, kdy jsem byl Vaším předsedou a kdy jsme společně prosazovali radikální společenskou a ekonomickou transformaci naší země. Je mezi Vámi stále ještě řada těch, jako Váš současný předseda Petr Nečas, kteří na tyto doby s oprávněnou hrdostí jistě mohou vzpomínat se mnou. Je ale také mnoho těch, kteří přišli do ODS později a pro které je tato situace možná v něčem nová. Těm bych chtěl říci: ODS vždycky zvládla složité společenské situace, pokud měla pevnou ideovou kotvu a z ní vyplývající jasný směr své politiky.

Politická část usnesení 22. kongresu ODS

6

1. K politické spolupráci Kongres Občanské demokratické strany: 1.1 děkuje Konfederaci politických vězňů za dlouholetou přízeň; velice si váží spolupráce a podpory ze strany Konfederace politických vězňů; 1.2 vítá uzavření smlouvy o politické spolupráci mezi ODS a Mladými konzervativci.

Mirek Topolánek: O reformách se nemluví, reformy se provádějí • Velice si vážím každého, byť milimetrového posunu v naplňování našich programových priorit s vědomím všech těžkostí koaličního vládnutí, jež dobře znám a nechci je tu zvlášť rozebírat. Nechci ani hodnotit cenu, kterou platíme za vynucenou spolupráci s Věcmi veřejnými ztrátou hlasů veřejných. A to plně respektuji vaše rozhodnutí s nimi vůbec pokračovat. Míru kompromisů spíše tuším, než abych měl pravdivé informace. Nezakrývejme ale naše vlastní nebo skutečné společenské problémy reformní rétorikou, nepoužívejme slovo reforma jako kladivo na lidi s názorem, nota bene jiným názorem. To je krátkozraké. ODS vždy stála v čele největších pozitivních změn a událostí posledních 20 let. Klausova transformace, vstup do NATO, do EU, rehabilitace třetího odboje, Schengen, rovná daň, plynová krize. To jsme dokázali my, občanští demokrati, a musíme na to být patřičně hrdí. O tom, co jsou, respektive co byly, úspěšné reformy, se rozhoduje až při pohledu do zpětného zrcátka. Předním sklem se díváme do mlhy nejistot, které máme před sebou. Nezpochybňuji reformní étos, naopak. Zkusme ale sami sebe trochu méně prožívat. A to je má poznámka číslo sedm nebo dobrá rada s příchutí trpké zkušenosti: O reformách se nemluví, reformy se provádějí.

Miroslava Němcová: Vzkaz koaličním partnerům • ODS uzavřela koaliční smlouvu a patří k pravicovým ctnostem, že takový závazek se plní. Samozřejmě s tím, že stejné jednání požadujeme i od našich partnerů. Proto jim z našeho kongresu chci něco vzkázat: Vážení členové TOP 09 a starostové, vážení členové VV, žádám vás, abychom plnili závazek, který jsme na sebe se vší odpovědností k naší zemi vzali. Jakkoli chceme individuálně uspět v nadcházejících volbách, musíme spolu umět vládnout. Doba, která nás čeká, bude těžší než období, které uplynulo od voleb. Jakékoli zpochybňování společného úsilí poškodí vás jako strany, nás jako stranu, ale též (a zejména) občany, naše voliče, kteří mají oprávněné obavy. Sledují jak situaci v eurozóně, tak celou EU, dění na severu Afriky i v jiných, notoricky komplikovaných částech světa. Chtějí, abychom se plně koncentrovali na tyto hrozby a udělali vše, co je v lidských i politických silách, abychom je co nejvíce eliminovali. To je náš společný úkol. ODS se k němu hlásí a tak, jedině tak, hodlá postupovat. Vyzýváme vás k takové spolupráci. 2. K senátním a krajským volbám 2012 Kongres Občanské demokratické strany: 2.1 konstatuje, že senátní a krajské volby v roce 2012 jsou pro ODS klíčovou prioritou; volební úspěch ODS zabrání nezodpovědné socialistické politice, která postrádá jakoukoli strategii, jak provést Českou republiku turbulencemi, kterými v současnosti prochází Evropská unie; 2.2 ukládá VR vypracovat a schválit volební program pro senátní a krajské volby v roce 2012, který bude založen na propojení centrálních a regionálních volebních témat. 3. K programovým a ideovým pilířům Kongres Občanské demokratické strany: 3.1 vyzývá všechny členy ODS na všech úrovních, aby učinili maximum pro prosazování a obhajobu konzervativních hodnot v české společnosti, lidské svobody, soukromého vlastnictví a liberálního ekonomického prostředí; 3.2 konstatuje, že se občanským demokratům v posledních dvou politických vládách daří prosazovat své programové priority a vlastní návrhy reforem.

7

KONGRES Jiří Pospíšil: Krajské volby jsou pro nás referendem o úspěšnosti vlády

Pavel Drobil: Odborné komise slouží vedení i členům ODS • Jistě díky kvalitě svého programu dokážeme ve vládě prosazovat naše řešení. Nicméně s širším zázemím odborného politického managementu nám to půjde ještě lépe. • Díky výchově vlastních lidí a s využitím nezávislých odborníků, což je pokračování úspěšné spolupráce s NERVem a ESem, jsme schopni nejen pojmenovávat problémy, ale i přicházet s vlastními řešeními problémů nezávisle na koaličních partnerech, případně oponovat jejich návrhům. Kromě toho, že odborné komise slouží vedení i členům ODS k nezávislému informování o problémech a návrzích řešení, jsou také přirozenou možností ke kariérnímu vzestupu našich lidí z regionů. Jsou šancí, jak se pracovití a schopní jedinci mohou posunout vzhůru po politickém žebříčku nikoli díky protekci, ale díky svým vlastním schopnostem. • V závěru chci v dobrém vyzvat, abyste se nejen zajímali o výstupy práce odborných komisí, ale aby se ti z vás, kteří se k tomu cítí býti povoláni, zapojili do jejich práce. Je to způsob, jak znásobit naši sílu. A díky tomu porazit ČSSD a prosadit se oproti VV a TOP 09.

8

• Podíváme-li se na to, kolik zákonů bylo schváleno, kolik bylo připraveno, pak je zřejmé, že tato vláda je po vládách premiéra Klause první zcela úspěšnou reformní vládou. Navazuje tak na předchozí vládu Mirka Topolánka, která leckteré projekty připravila, ale díky tomu, že jsme neměli většinu v Poslanecké sněmovně a díky tomu, že sociální demokraté vládu hanebně svrhli, se mnohé projekty nepodařilo prosadit. • Jsem přesvědčen, že po přijetí těch ekonomických fiskálních reforem do konce tohoto roku nastává doba pro to, abychom vybírali i jiné neekonomické reformy, které jsou důležité z pohledu našich voličů a z pohledu této země. Jsem přesvědčen, že bychom měli prosazovat i ty reformy, které nevedou pouze k materiálnímu bohatství, ale vedou též k vyšší vyspělosti, kultivovanosti, chcete-li kulturnosti naší země. • Krajské volby jsou pro nás do určité míry referendem o úspěšnosti vlády. Měli bychom se na ně důkladně připravit a poučit z chyb, které jsme udělali v roce 2008. Na jedné straně je třeba věcně a tvrdě kritizovat neúspěšné regionální vlády socialistů, poukazovat na jejich nekompetentnost a plýtvání s veřejnými prostředky. Na druhé straně pak bude třeba připravit kvalitní centrální volební kampaň s kvalitním centrálním volebním programem. V rámci tohoto bychom také měli lépe vysvětlovat naše reformní kroky tak, aby se nestaly záminkou pro negativní volební kampaň socialistů. Senátní volby, které budou krajské volby doprovázet, pak mohou hrát klíčovou roli v případě, že bude příští prezident volen nepřímo, tj. Parlamentem České republiky.

4. K domácí politice Kongres Občanské demokratické strany: 4.1 konstatuje, že úspěšné prosazení reforem penzijního, zdravotního, sociálního a daňového systému je jedinou cestou, jak zlepšit stav veřejných financí a umožnit zdravý rozvoj ekonomiky, z něhož budou mít prospěch všichni občané České republiky; 4.2 konstatuje, že pravidla a zákony platí pro všechny bez rozdílu; národnostní a etnická příslušnost nesmí být důvodem k diskriminaci ani privilegiím žádného občana; 4.3 konstatuje, že občanští demokraté podporují začleňování migrantů do české společnosti, pokud do České republiky přicházejí legálně pracovat, nikoli jen čerpat sociální dávky; nelegální pracovníci nectící zákony musí být ze země vyhoštěni; 4.4 konstatuje, že jaderná energetika má být nadále klíčovou součástí energetického mixu České republiky a její další rozvoj je v zájmu zajištění energetické bezpečnosti státu; 4.5 podporuje dokončení restitucí církevního majetku a ekonomické oddělení církví od státu podle parametrů schválených vládou České republiky; 4.6 konstatuje, že nová úprava rozpočtového určení daní má posílit příjmy obcí spravedlivě, aniž by ochuzovala kteroukoli z nich, a její součástí má být také zvýšení motivace obcí pro podporu podnikání a zaměstnanosti.

Alexandr Vondra: Řešení krize v eurozóně je v nedohlednu • Jedna hospodářská krize, kterou jsme přečkali se ctí a bez velkých šrámů, je za námi. Krize druhá, možná větší, klepe na dveře. Biblických sedm let hojnosti levicová vláda promarnila. Teď se nacházíme v poločase šetření a strádání. V Evropě vládne nejistota, bezradnost a strach z budoucnosti. • Krize v eurozóně obnažila zásadní problémy jejího fungování. Řešení je v nedohlednu. Tato krize není jen důsledkem souhry nepříznivých okolností dneška. Je také možná výsledkem trvalé nesourodosti národních tradic, kultur a ekonomik v Evropě a na ně mnohdy naroubované falešné solidarity a důsledkem života nad poměry a dlouhodobého porušování pravidel hry. Staré zlomové linie, které si pamatujeme z doby komunismu a které dělily kontinent na Západ a Východ, nenahradila jednota a svornost, ale nové dělení, nyní na ose Sever a Jih. • Česká republika není izolovaným ostrůvkem, kterého se tento problém netýká. Nejsme ani na Východě, ani na Západě, ani na Jihu, ani na Severu, nýbrž přesně uprostřed. Jsme otevřená ekonomika, kterou netáhne domácí spotřeba, ale především zahraniční obchod. Nesmíme se proto škodolibě radovat ze starostí u sousedů, protože do tří měsíců je máme tady doma. Neplatí čím hůř, tím lépe.

Pavel Blažek: Nezavdávat příčinu ke vzniku nových subjektů • Náš volební úspěch je závislý na tom, do jaké míry dokážeme přesvědčit českou, moravskou a slezskou veřejnost o tom, že nejlepší politický systém (má-li to být demokracie) je ten, kde funguje málo politických stran, silných politických stran, byť se vším špatným co to přináší. My se musíme hlavně snažit o to, abychom těch špatných příkladů pro to, aby vznikaly nové subjekty, které budou říkat, že chtějí nějakou změnu a téměř vždy voliče podvedou, aby neměly důvody ke vzniku. Já myslím, že v tomto smyslu jsme nakročili dobře a zkušenost voličů z posledních voleb v tomto smyslu nám snad dá nějakou šanci do budoucna. 5. K otázkám EU Kongres Občanské demokratické strany: 5.1 zdůrazňuje, že podmínky, za kterých v roce 2003 rozhodli občané České republiky v referendu o přistoupení k Evropské unii a o závazku přijmout společnou měnu euro, se zásadně změnily, proto ODS bude požadovat, aby o případném přistoupení k jednotné měně euro a současně vstupu do Evropského stabilizačního mechanismu rozhodli občané České republiky v referendu; 5.2 konstatuje, že snahy o unifikaci migrační politiky v EU jsou nepřijatelné; uplatňování migrační politiky je výsostným právem národních vlád; myšlenku multikulturalismu v tomto kontextu považuje ODS za mrtvý koncept; 5.3 konstatuje, že bankovní domy v České republice nejsou díky účinnému dohledu České národní banky a bezpečným smlouvám s mateřskými společnostmi ohroženy případnými dopady evropské dluhové krize. 6. Ke změně stanov ODS Kongres Občanské demokratické strany: 6.1 se shodl na změně stanov ODS, včetně přechodného prodloužení mandátu současného vedení ODS do konce roku 2012. 7. Ke vzdělávání v ODS Kongres Občanské demokratické strany: 7.1 ukládá VR ODS vypracovat a schválit koncepci dalšího rozvoje vzdělávání členské základny, kandidátů a politiků ODS a zahájit její realizaci.

9

TÉMA

Rozpočtové určení daní musí být spravedlivé Vývoj rozpočtového určení daní (RUD) prošel od 90. let poměrně dramatickým vývojem. A rozhodně nelze říct, že by minulé změny vedly k lepšímu a hlavně spravedlivějšímu systému. Protože je to klíčová otázka pro většinu měst a obcí a potažmo jejich obyvatele, stala se problematika RUD součástí koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády. V této souvislosti byly dohodnuty hlavní principy, na nichž by měl stát zcela nový zákon. Přesto musí občanští demokraté o tento závazek bojovat znovu. Předloha Ministerstva financí se totiž jednak v mnohém liší od zásad, které ODS považuje za stěžejní, a navíc je ve spoustě ohledů pouhou novelou stávajícího zákona, který trpí mnoha ryze levicovými úchylkami. Proto se občanští demokraté rozhodli spolu s dalšími odborníky předložit vlastní návrh, který již leží ve Sněmovně. Podrobnější argumentář k postojům ODS a konkrétní výhrady k návrhu koaličních partnerů naleznete v příloze těchto Listů.

10

Východiskem je, aby nebyly zvýhodňovány, resp. znevýhodňovány malé nebo střední obce ani statutární města. „Naším cílem je nastavit takový systém, který má logiku pro obce, občany i stát a oprostí se od absurdních prvků, které demagogicky poškozují všechny,“ zdůrazňuje předseda poslaneckého klubu

Zbyněk Stanjura. Předloha z rukou Ministerstva financí, tedy TOP 09 a STAN totiž vyvolává mimo jiné zbytečnou averzi mezi starosty a primátory podle velikosti obcí a měst. Její schválení by také znamenalo snížení příjmů čtyř statutárních měst (Praha, Brno, Plzeň, Ostrava) o pět miliard sdílených daní. V této souvislosti je třeba si uvědomit,

za prací zhruba 150 tisíc lidí, dalších 45 tisíc zde využívá krátkodobých pracovních pobytů, sídlí tu řada mezinárodních institucí, z jejichž provozu logicky vyplývá řada specifických povinností, které kromě jiného ovlivňují i mezinárodní prestiž České republiky,“ konstatuje pražský primátor Bohuslav Svoboda.

Hlavní priority ODS • Zvýšit podíl na daňových výnosech pro menší a střední obce, což odpovídá programovému prohlášení vlády i koaliční smlouvě. • Navýšení financí by podle ODS představovalo miliardu korun, aniž by se omezovaly rozpočty statutárních měst – Prahy, Brna, Plzně a Ostravy. • Občanští demokraté, kteří mají za poslední roky maximum zkušeností z komunální politiky, vědí, že je nutné posílit rozpočty obcí a středně velkých měst, která dlouhodobě trpí podfinancováním. Řešením ale není klást větší daňové břemeno na čtyři statutární města, která pomáhají i přilehlým obcím snižovat nezaměstnanost a poskytují služby dojíždějícím i zahraničním návštěvníkům. • I z výše uvedených důvodů ODS se vší korektností odmítá návrh TOP 09 a STAN, který by ve své podstatě jen nevýznamně přidal malým a středním obcím na úkor dramatického propadu velkých měst. že tyto peníze neplynou na to, aby si občané těchto měst mohli užívat nad poměry ostatních, ale hlavně na zajištění služeb pro stovky tisíc návštěvníků a lidí, kteří sem pravidelně dojíždějí za prací. To vše, zkráceně řečeno, představuje například vytváření pracovních míst, tudíž snižování nezaměstnanosti, která bývá i v okolí velkých měst nezanedbatelná. Nemluvě o Praze, která jako hlavní město musí nést největší podíl odpovědnosti za dojíždějící, turisty, infrastrukturu… „Denně sem přijíždí

Nenechme mezi sebe vrazit klín Rovněž primátor Plzně Martin Baxa upozorňuje na to, že obce dokonce až do 20 tisíc obyvatel jsou v rámci současného daňového systému na tom často prachbídně. Proto souhlasí s tím, že obecní a městské rozpočty je potřeba posílit, nesmí se tak ale dít na úkor čtyř největších metropolí. Taková změna, která přehazuje peníze mezi městy a obcemi, je podle jeho slov k ničemu. Plzeň by při uskutečnění

představ TOP 09 a STAN přišla o 900 milionů Kč. Museli by tak výrazně zvýšit jízdné, drasticky omezit investice a omezit stávající podporu kultury, vzdělání, sociální oblasti a dalších aktivit. Ve výsledku by neutrpěli jen Plzeňané, ale i mimoplzeňští, zejména pak obyvatelé obcí a měst v okolí. Rozpočty jejich sídel by si sice drobně

největším, ale přesto přidává městům a obcím tolik potřebné finanční prostředky,“ prohlásil Martin Baxa.

Co obnáší návrh ODS Východiskem je posílit příjmy obcí s pěti sty až dvaceti tisíci obyvateli, ale zároveň tak, aby výsledná situace motivovala obce k podpoře podnikání a zaměstnanosti.

Snížení současného rozdílu příjmů? Vliv předloženého návrhu Ministerstva financí na pět „nejchudších“ a pět „nejbohatších“ obcí podle sdílených daňových příjmů v tis. Kč na jednoho obyvatele: obec

nyní

poté

rozdíl

1. Modrava

73,1

79,0

+5,8

2. Kryštofovy Hamry

49,6

53,9

+4,3

3. Prášily

38,6

42,3

+3,7

4. Praha

29,6

27,8

–1,8

5. Stožec

28,6

32,3

+3,7

6241. Josefův Důl

6,3

7,7

+1,4

6242. Strukov

6,2

7,6

+1,4

6243. Závist

6,2

7,6

+1,3

6244. Horní Lapač

6,2

7,7

+1,5

6245. Strýčice

6,1

28,5

+22,5

polepšily, efekt v peněženkách lidí by však byl záporný. Vydali by totiž více například za dopravu, kulturu, sport, ale i za vzdělání. Právě v tom tkví nadregionální charakter Plzně: Má 169 tisíc obyvatel, ale denně se v ní pohybuje a služeb poskytovaných městem využívá okolo 240 tisíc lidí. Každý den sem dojíždí za prací a do škol téměř 43 tisíc lidí. „Provozní výdaje na zajištění městské hromadné dopravy nás jen v loňském roce stály přibližně tři čtvrtě miliardy korun. V současnosti se navíc jako město podílíme i na investicích státu do dopravní infrastruktury. A to nemluvím o našem vítězství v soutěži o Evropské hlavní město kultury pro rok 2015. Blamáž projektů spojených s Evropským hlavním městem kultury způsobená nedostatkem financí by byla ostudou nejen města Plzně, ale celé České republiky. Nenechme mezi sebe jako primátoři, starostky a starostové, zastupitelé a členové ODS vrazit klín. Nedopusťme, abychom se rozhádali kvůli rozpočtovému určení daní. Věřím, že se nám podaří prosadit náš návrh, který nebere

Celkové navýšení RUD by ve srovnání s koncepcí TOP 09 a STAN mělo představovat jednu miliardu. Přitom příjmy statutárních měst by měly být zmraženy na současné úrovni. „Řešení, které prosazuje ODS, je spravedlivé a vyvážené. Na jednu stranu posiluje příjmy obcí a menších měst, na druhou stranu neohrožuje

kvalitu života ve velkých metropolích,“ stojí v argumentáři k RUD. Nicméně ohledně Prahy by se pravidla měla změnit: „U Prahy navrhujeme redukovat dosavadní anomálii, kdy má jako obec nejvyšší příjmy z RUD na jednoho obyvatele, ale jako kraj nejméně. Proto Praze ubereme jako městu a přidáme jako kraji. Tím také snížíme poměr mezi příjmy Prahy a nejmenších obcí,“ konstatoval předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura. Jak dodává, podstatné je, že se podařilo překlopit vyhroceně emotivní debatu k racionálním argumentům. „Nechci ji proto dále rozdmýchávat hartusením, že současný návrh ministerstva financí není v souladu s koaliční smlouvou. Je to sice fakt, protože se tento návrh neopírá o pečlivou analýzu a intenzivní diskusi se zástupci samospráv, ani neobsahuje prvky, které by obce motivovaly k podpoře podnikání. Za klíčové ale považuji základní východisko koaliční dohody, a tím je společný cíl posílit příjmovou základnu obcí a měst. Dveře k dohodě jsou otevřené a protestující starostové se do nich vlamují zbytečně. Buď jde TOP 09 a STAN skutečně o to, aby menší obce a města dostávaly více peněz ze sdílených daní. Pak opustí svoji revoluční rétoriku a návrh ODS podpoří. Anebo budou svéhlavě trvat na potrestání čtyř největších měst, kde se nepodílí na vládě. Takový přístup ale nepovažuji za klíč, který by starostům obcí a menších měst odemknul cestu k větším příjmům,“ uzavírá toto téma předseda poslaneckého klubu ODS. –red–

KARLOVARSKÝ REGION

Jan Bureš: V Karlovarském kraji to není snadné, ale potenciál tu ODS stále má

12

Zastávat roli regionálního předsedy občanských demokratů v Karlovarském kraji není určitě záviděníhodný úkol. Jan Bureš, který je zároveň poslancem Parlamentu, se ho snaží zhostit se vší odpovědností a znalostí místních poměrů. Zatím na to měl rok a půl. Nad tímto obdobím až tak úplně nejásá, protože by toho chtěl dosáhnout víc, ale zároveň nepatří k těm, kteří by házeli flintu do žita. Tato oblast je historicky i novodobě poznamenána mnohými paradoxy. Promítají se i do práce těch, kteří ve složitých podmínkách budují pravicovou politiku a snaží se oslovit potencionální voliče. Navíc je nabíledni, že se samotným pojmem Karlovarský kraj je v obecném povědomí vázáno mnoho nepříliš pozitivních asociací: ruská mafie, její provázanost s politikou, bohatství takzvaného lázeňského trojúhelníku, v jehož rámci se v Karlových Varech, Mariánských ani Františkových Lázních nedá mluvit o chudobě. Ale skutečnost bývá jiná než povrchní zdání. I o tom jsme se bavili s Janem Burešem. Za hlavní problém „svého“ regionu považuje právě historickou zátěž regionu, jeho rozpory, k jejichž řešení je třeba nemalého úsilí.

„Zdejší lázeňská města jsou samozřejmě specifický fenomén, který láká návštěvníky, a prospívá tak i rozvoji služeb a zaměstnanosti. Ale co je podstatnější, tento kraj jako celek byl hlavně místem, kde nacházeli živobytí chudé hornické rodiny a lidé ze zemědělských oblastí. Právě oni tvořili – a část jejich potomků dodnes tvoří – valnou část obyvatelstva Karlovarského kraje. Uranové doly jakožto němí svědkové extrémního lidského utrpení jsou naštěstí zavřené, ani těžby jiných kovů se tu již neprovozují, zemědělství také nepatří k profesím, kde se lehce bohatne. A připojme k tomu ne úplně ideální dopravní infrastrukturu. Takže tu převládá pozůstatek chudoby, který logicky nebývá živnou půdou pro pravicové strany, zvláště v období ekonomické krize,“ popisuje specifika regionu Jan Bureš. Přesto i tady prokazatelně stojí za občanskými demokraty nemálo úspěchů. Snadnější to samozřejmě bylo, když měla ODS svého hejtmana – Josefa Pavla. „Poslední krajské volby jsme prohráli hlavně kvůli tomu, jak byla nastavená celostátní ekonomická situace. Ale zároveň jsem rád, že i když náš volební výsledek k tomu dával příležitost, tak jsme nešli do koalice s levicí,“ zdůraz-

ňuje předseda regionální oblasti. Jak připouští, problémem je také odchod části členů k jiným alternativním pravicovým uskupením. „Ale nevidím to nijak dramaticky. Zaznamenali jsme úbytek členů zhruba o 11 %, ale je to kompenzováno meziročním nárůstem členské základny.“ Za nejpodstatnější ovšem Jan Bureš považuje to, co nazývá personální nouzí. „Schází příliv nových lidí, kteří by sice byli dostatečně do politiky zasvěcení, ale ne zkažení nebo jen zvyklí se v ní pohodlně pohybovat, kteří přinášejí nové podněty, mají i odvahu být kritičtí…“

Noví lidé nám umožní lépe nahlížet situaci ODS i zevnitř Jak dodává, tento problém se týká všech stran včetně těch, kteří jsou ve vrcholné politice relativními nováčky, na čemž nic nemění, že se občas pokoušejí hrát na otrlé matadory. „Osobně si myslím, že osm let v politice na jednom místě je hranice, za níž už dotyčný není schopen být dostatečně věcný a citlivý k reálným problémům tak, jak dopadají na občany. Nemíním to rozhodně jako nedocenění zkušených politiků, ale i oni by měli mít možnost jak předávat své zkušenosti,

tak čerpat nové pohledy a inspiraci od těch, kteří sdílejí tradiční ideály ODS a zároveň mohou lépe vidět její situaci zvenčí.“ Rozdíly mezi městy a venkovem v Karlovarském kraji jsou enormní, což prohlubuje nedostatek investic. „K tomu přistupuje špatné dopravní spojení, čímž nemyslím jen silniční infrastrukturu, ale i katastrofální stav vlakových spojů,“ dodává Jan Bureš. V souvislosti s dopravou oceňuje, že napříč politickým spektrem se všichni shodují na prioritě – dostavbě dálnice R6. „Směrem na Cheb a Sokolov se sice vesele staví, což je samozřejmě dobře, ale hlavním úskalím zůstává spojení na Prahu.“ Předseda regionu se zároveň netají kritikou vůči bývalému ministru dopravy Bártovi. „Nadělal pěknou paseku, když tady svévolně zastavil výstavbu tolik potřebné silnice. Přitom kraj ze svých peněz zaplatil pro ministerstvo dopravní model, který měl šanci na zařazení do příslušného operačního programu. Systémově je to priorita, ale patřičně využít této šance nám v podstatě pan Bárta znemožnil.“ Situaci z hlediska ODS neusnadňuje ani současné levicové vedení kraje. Navzdory tomu se Jan Bureš snaží vůči němu vyjadřovat gentlemansky. „Hejtman je také poslancem, takže se setkáváme. Nepanuje mezi námi žádná hysterická válka, o lecčems se lze domluvit, ale rozhodně nelze mluvit o nějaké úzké spolupráci.“

setřít. I za tu cenu, že to vyžaduje obětavou mravenčí práci, být v kontaktu i s lidmi v malých obcích, zkrátka přesvědčovat voliče, že ne všichni jsou ‚ti špatní‘ z ODS. A k tomu znovu připomínám, že to vše vyžaduje aktivně hledat nové tváře.“

Krajské volby – nová výzva, nové plány a naděje Nadcházející krajské volby budou určitě obtížné klání. „Lze předpokládat, že sociální demokraté použijí obdobnou strategii jako v těch předchozích: Budou hrát celostátní témata, jako byly poplatky u lékaře. Tentokrát se budou opírat o odpor proti reformám. ODS na to musí být připravena a zároveň mít svá krajská témata,“ zdůrazňuje poslanec a regionální šéf. Vyzdvihuje v té souvislosti pro Karlovarský kraj zkvalitnění struktury středního školství a mimo jiné se chce zasadit o zřízení pobočky Karlovy univerzity, která by nabízela obory související s místní problematikou: například lázeňskou péči, rehabilitaci, rekultivaci krajiny.

Snad se podaří zvolit lídra, který voliče osloví Ohledně krajských voleb považuje Jan Bureš za důležitý předpoklad jednak najít toho správného lídra občan-

ských demokratů, který by byl nositelem idejí ODS, jednak jeho volbu provést demokraticky a transparentně. (Všichni víme, že by to měla být samozřejmost, ale také víme, že občas vítězí vnitrostranické – i mimostranické – pletichy. „Byl bych strašně rád, kdyby se nám podařilo postupovat zcela regulérně: Prvním krokem je zvolit správného lídra, kterého budou nominovat představitelé všech oblastí Karlovarského kraje: Karlovarsko, Sokolovsko, Chebsko.

Někdo by měl být odpovědný za udržování ideologie strany Na celostátní úrovni propaguje mimo jiné vznik funkce jakéhosi „ideologického tajemníka“. „Nemusel by to být člen exekutivy, ale měl by koordinovat zprostředkování a medializaci idejí, na nichž ODS vznikla, hledat nové personální zdroje a mít přehled o lidech, kteří si zaslouží stranu veřejně zastupovat. To souvisí i s tím, že bychom si měli dlouhodobě ‚vychovávat‘ odborníky na jednotlivé oblasti – rozpočet, životní prostředí…“ Jak závěrem Jan Bureš konstatuje, na to vše mají občanští demokraté „zdravě nakročeno“, a pokud využijí svého potenciálu, nemusejí se o svoji budoucnost bát. –red–

Co karlovarskou ODS šlechtí a co poškozuje Jan Bureš sám dobře ví, co si v problematickém kraji občanští demokraté odpracovali. „Proto jsem přesvědčen, že voličský potenciál tady stále máme. Hlavně pravicoví voliči vědí, jak se pod hlavičkou ODS podařilo pokročit v optimalizaci školství, získali jsme řadu dotačních titulů na zlepšení kvality života, zasazovali a zasazujeme se o zlepšení dopravy, důstojné podmínky pro zemědělce… Podle toho, co vidím, tak současné levicové vedení kraje v tomto trendu nepokračuje, přesněji řečeno, nedělá skoro nic.“ Zároveň je ale zjevné, že mediální nálepka „kmotrů“ udělala své. Nejen v očích veřejnosti a potencionálních voličů ODS, ale i mezi samotnými členy. „Ale je to nálepka, kterou můžeme

Z návštěvy premiéra Petra Nečase v Karlovarském kraji

Z RESORTU

Chceme do elitní dvacítky Martin Kocourek

Sociální demokraté by řekli pravý opak, ale České republice se podařilo poměrně dobře přestát hospodářskou krizi po roce 2008. Otevřeně ale musíme připustit, že dobrých výsledků jsme dosáhli zejména proto, že jsme se svezli na vlně vynikajících hospodářských výsledků Německa, kam míří podstatná část našeho exportu. Je však nezbytné se vážně zamýšlet nad tím, jak zařídit, abychom Německu stačili s dechem příště, ať už další etapa té současné krize, nebo krize zcela nová přijdou kdykoli. Mezinárodní srovnání totiž ukazují, že místo abychom se v konkurenceschopnosti Německu nebo třeba severským zemím blížili, posouváme se naopak spíš ke skupině, do níž patří třeba Španělsko, Itálie nebo Portugalsko.

Zpět na vrchol

14

Nezbytným krokem vlády tak bylo vypracování sady opatření, která by zmíněný trend změnila a nasměrovala Českou republiku žádoucím směrem. Tento úkol připadl Ministerstvu průmyslu a obchodu a ve spolupráci

s NERV byl dokončen v září, kdy finální dokument s názvem „Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 až 2020“ schválila vláda. Pod sloganem „Zpět na vrchol“ tak vláda vyhlásila cíl navrátit v příštích devíti letech naši zemi mezi 20 nejvíce konkurenceschopných ekonomik světa. Nesnadný úkol, když jsme jen mezi roky 2009 a 2010 propadli z jednatřicáté na šestatřicátou pozici. Okamžikem schválení strategie se v realitu změnilo celkem 250 konkrétních opatření, která se zdaleka netýkají pouze MPO, ale také velké části ostatních resortů. Nechybí mezi nimi naše letité téma, ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti – tzv. finanční ústava, je zde ale také rozklikávací rozpočet, rozvoj dopravní i informační infrastruktury, sjednocení dat účinnosti podnikatelské legislativy na pouhé dva dny v roce, protikorupční opatření či podpora studia přírodovědných a technických oborů. Své místo našla i opatření ve prospěch schopnosti rozvoje inovačního podnikání a hledání komerčně uplatnitelných výsledků vědy.

Nestačí napsat, je třeba realizovat Strategie není v řadě různých předchozích dokumentů unikátní jen šíří svého rozsahu přes většinu vládních resortů, ale také existencí podrobného plánu zavedení jednotlivých opatření a mechanismu, který bude jejich realizaci koordinovat i kontrolovat. Byli jsme si dobře vědomi, že naplňování strategie nebude možné bez velikého úsilí při zavádění jednotlivých ustanovení do praxe, a tak jsme vytvořili efektivní strukturu, jejímž jádrem se stala Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. To byla od počátku jasná volba, protože jsme nechtěli bojovat za vyšší konkurenceschopnost (a v jejím rámci za vyšší efektivitu a celkovou modernizaci veřejné správy) zavedením nového byrokratického orgánu. Čtyři pracovní výbory rady budou zasedat ve dvoutýdenním cyklu a budou se zabývat detaily realizace jednotlivých

opatření. Výbor pro „veřejný sektor“ bude mít na starosti opatření odstraňující nedostatky v nakládání s veřejnými prostředky a směřující k efektivnímu uspořádání institucí veřejné služby. Výbor pro „vzdělání a zaměstnanost“ obsáhne opatření vedoucí k provázanosti vzdělávání s trhem práce a ke zvýšení mobility pracovní síly, ale také problematiku zaměstnanosti a snižování nákladů zaměstnavatelů. Výbor „podnikatelské prostředí“ se bude věnovat opatřením vedoucím ke zlepšování prostředí pro podnikání, včetně zpřehlednění legislativy a rozvoje infrastruktury. Konečně výbor „ekonomika globálních inovací“ bude garantem opatření vedoucích k posílení významu inovací jako zdroje dlouhodobému zvyšování životní úrovně.

Pod dohledem premiéra Vzhledem k tomu, že předsedou rady vlády je premiér Petr Nečas, dostane se tak do jeho rukou nástroj umožňující vytvořit jasný přehled o postupu jednotlivých opatření, o tom, který z resortů postupuje podle plánu a kde se spíše váhá. I proto mohl premiér nedávno na tiskové konferenci k realizaci strategie mezinárodní konkurenceschopnosti zdůraznit, že za její naplňování budou osobně odpovědní jednotliví ministři. Plán zavádění jednotlivých opatření strategie konkurenceschopnosti by měl být schválen ještě letos, aby se s jeho plněním mohlo začít hned na začátku roku 2012. O postupu zavádění jednotlivých opatření pak bude jednou za čtvrt roku zvláštní zprávou informována vláda. Neděláme nic, co by neuměli vymyslet kdekoli na světě – však také většinu opatření různé země více či méně úspěšně zavedly, a proto víme, že jsou-li dobře provedena, fungují. A tak jde o jediné. Chceme-li uspět, musíme být vytrvalí a důslední. Jen tak můžeme alarmující propad konkurenceschopnosti během několika let proměnit v příklad, který budou chtít jiné země následovat. autor je ministr průmyslu a obchodu

TRADICE

Nostalgické vzpomínky na bugatky, auta s romantikou i silným motorem

Nezaměnitelnou podobu těchto vozů bezesporu poznamenal i fakt, že Ettore Bugatti pocházel z umělecké rodiny. Otec byl úspěšný designér, bratr mezinárodně známý sochař. Ovšem přetrvávající obdiv vůči bugatkám ani v té době nezávisel jen na jeho „vnější kráse“. Bugatti byl podle všech dostupných informací člověk veskrze renesanční. Dokázal

skloubit své umělecké nadání se schopností bravurně pronikat i do technických záležitostí. Výsledkem bylo auto, které poutalo pozornost a nadšení nejen svým vzhledem, ale i technickou dokonalostí. Stalo se inspirací jak pro designéry, tak techniky, stalo se jedním ze symbolů své doby. Takových ale samozřejmě bylo mnohem víc. Ne všechny ale oslovily fanoušky, spotřebitele a výrobce natolik, aby se snažili – a poté dokázali – pokračovat v tradici dobového fenoménu. Bugatka se stala fenoménem nadčasovým. Jestliže počátkem minulého století to byl vůz, který budil obdiv svojí vizáží

a výkonností, tak i dnešní modely, o kterých se zřejmě jejich zakladateli a tvůrci ani nezdálo, splňují totéž: estetická originální krása a mimořádná technická dokonalost. Model Bugatti je prestižní záležitostí. Nejnovější varianty se vyrábějí – teď v produkci Volkswagen Group – jen pro pár stovek nejmovitějších zákazníků. S rychlostí přes 400 km za hodinu excelují na automobilových závodech, kde budí zasloužený respekt. Možná je v této souvislosti škoda laických slov, protože fotografie vypovídají o kráse bugatek určitě více. –red–

Foto: www.bugatti.com, www.cartype.com

Příslušníky mladší generace, zejména pokud nemají smysl pro kouzla automobilů z dob dávno zašlých, by mohl tento článek nudit. Ale i když je zajímají auta moderní, nechť si ho i oni přečtou. Nemusejí znát ani píseň Blonďák s červenou bugatkou, stačí se podívat na fotografie automobilů, které po generace charakterizuje obdivuhodný design a zároveň obrovský výkon. To platí od roku 1909 až do současnosti. Zakladatelem této tradice byl Ettore Bugatti. Jak jméno napovídá, byl to Ital, narozený před 130 lety v Miláně, ale jeho Bugatti Automobiles S.A.S. byla založena ve Francii. Současnou výrobu bugatek ovládají hlavně Němci v rámci svých automobilových koncernů.

KULTURA

Připomínky holocaustu ve filmu a literatuře Mládež se dozví o tragédii Židů na portálu YouTube

Knih a filmů o holocaustu vznikly stovky. Od svědeckých dokumentů po světové bestsellery a filmy sklízející ty nejprestižnější ceny. Postupem času se začala objevovat i díla, která nejsou pouhým mapováním utrpení obětí, ale i dosti kontroverzní pohledy na vinu jednotlivých skupin většinové společnosti, nebo dokonce na to, jak sami Židé participovali na nacistických metodách vůči svým soukmenovcům. Tyto publikace často vyvolali někdy až hysterické reakce té či oné dotčené skupiny.

16

Zcela novou cestou, jak připomínat tragédie židovského národa, je videoklip, který se bude šířit prostřednictvím portálu YouTube. Podle jednoho z tvůrců, Daniela Finkelmana, by to mělo být poselství srozumitelné současné mládeži, která nečte knihy a nemá trpělivost ani zhlédnout film. „Má to být něco jako Schindlerův seznam v pěti minutách,“ vysvětluje. Videoklip je hotový, ale na YouTube by se měl objevit až začátkem listopadu, v době výročí Křišťálové noci, která odstartovala jeden z nejstrašnějších příběhů v novodobých

dějinách. Ale v této souvislosti stojí za zmínku i projekt Václava Marhoula, který Hollywoodu „vyfoukl“ natočení filmu podle světoznámého bestselleru polsko-amerického autora Jerzy Kosińského Nabarvené ptáče. Některé diskuse a konference týkající se odkazu holocaustu se zabývají i myšlenkou, zda je vůbec ještě záhodno holocaust připomínat a hlavně zda nové generace jsou schopny tyto relativně nedávné, ale pro mladé lidi poměrně vzdálené události připomínat. Stejně jako mnozí z těch, kteří prošli hrůzou koncentračních táborů, se snaží vzpomínky a noční můry vytěsnit, tak i někteří umělci, z nichž mnozí rovněž popisují své autentické zážitky, se občas nechají slyšet, že ztrácejí sílu se ve svých dílech do temné minulosti vracet. Ale velké události dějin včetně těch tragických zcela potlačit nelze, takže stejně jako se budou i po staletích psát knihy a točit filmy třeba o Césarovi a Kleopatře nebo krvavé bartolomějské noci, nevymizí určitě z paměti lidstva ani události a souvislosti holocaustu. Jen forma se možná bude měnit, jak dokládá avizovaný videoklip.

Za projektem stojí skupina mladých amerických filmařů, kteří se snaží vzbudit zájem mladých lidí o dějiny způsobem, jaký je této věkové skupině nejbližší, tedy prostřednictvím webu, stručnou formou, která kombinuje obrazy a hudbu. Videoklip se natáčel hlavně v polském Krakově a v New Yorku. Obsahem „videoklipového příběhu“ je osud mladého židovského chlapce a jeho blízkých. Na realizaci se podílelo zhruba třicet herců, zpěváků, tanečníků. Hlavním protagonistou je mezinárodně uznávaný zpěvák židovské hudby Jaakov Lemmer. „Moji prarodiče se v Polsku narodili. Často jsem od nich slyšel příběhy o polských Židech. Musíme to předávat budoucím generacím,“ říká Jaakov. Obdobně zapálená je produkční videoklipu Valeria Haywardová. „Jsem příznivcem generace YouTube. Věřím, že videoklip o holocaustu hodně zlepší osvětu o tom, co se stalo,“ konstatuje. Již hotový snímek by se měl objevit na internetu 9. nebo 10. listopadu, kdy v roce 1938 v celém Německu vypukl protižidovský pogrom, po němž následovaly nové diskriminační zákony a hromadné deportace.

Václav Marhoul chystá film, o který měl zájem Hollywood Režisér Václav Marhoul sice miluje satiru a je takřka celoživotním spolutvůrcem svérázného humoru Divadla Sklep, ale když se zatne pro nějaký velký projekt, není to nic menšího než náročný historický velkofilm. Po snímku Tobruk to bude filmový přepis věhlasného bestselleru polsko-amerického autora Jerzy Kosińského Nabarvené ptáče, který líčí válečné útrapy židovského chlapce, ovšem zahrnuje i velmi kontroverzní pohledy na tehdejší události, nemluvě o řadě vyhroceně brutálních výjevů. Sám autor do značné míry vycházel z vlastních trpkých zážitků. Polská veřejnost knihu radikálně odsoudila a z Kosińského se stal ve vlastní zemi vyvrhel. Ani jeho kariéra po emigraci do Spojených států se neobešla bez komplikací a skandálů, což rozhodně neprospívalo jeho již tak v lecčems nalomenému psychickému stavu. V roce 1991 spáchal sebevraždu. O to těžší bylo pro Václava Marhoula dopídit se autorských práv.

„Román mě natolik zasáhl, že jsem hned po dokončení Tobruku nasměroval veškeré své síly k získání filmových práv na Nabarvené ptáče. Až teď se to podařilo, takže se mohu pustit do psaní scénáře,“ uvedl před časem pro média Marhoul. Každopádně tato „předpřípravná fáze“ trvala zhruba dva roky. Jen pátrání po tom, kdo vlastně spravuje práva po autorově sebevraždě a poté i smrti jeho druhé ženy, zabralo osm měsíců. Více než rok pak Marhoul vyjednával s chicagským nakladatelstvím Spertus College of Judaica. Nyní se konečně může připravovat samotné natáčení. Začne pravděpodobně v roce 2013 na Ukrajině, do kin by měl snímek přijít až v roce 2016. Už nyní je zřejmé, že se jedná o mimořádně náročný projekt. Tím spíš, že výsledek bude bezesporu srovnáván s prvním (a jediným) zfilmovaným dílem Jerzyho Kosińského s názvem Byl jsem při tom, který si vysloužil oskarovou nominaci.

Jedním z průkopníků tématu holocaustu byl Alfréd Radok I v českém kulturním prostředí má Václav Marhoul na co navazovat. Například prvotina Alfréda Radoka Daleká cesta z roku 1948 pojednává o životě v terezínském ghettu i osudech dalších lidí, kteří se potáceli marasmem druhé světové války. Film se stal důkazem, že tento tvůrce rozhodně není předurčen k tomu, aby točil plytké „chvalozpěvy“ na úžasné úspěchy a štěstí lidu dle gusta komunistického režimu. Snímek předkládá sžíravou kombinaci hraných scén a dokumentárních záběrů, což pro komunisty nebylo to pravé, jak přesvědčovat pracující lid o vysněné budoucnosti, kde je každý každému soudruhem. Film byl odsunut na tzv. druhou kolej, poslední ránu mu zasadil Otakar Vávra, jehož umělecké kvality sice zůstávají nezpochybnitelné, ale stejně nezpochybnitelné zůstávají i jeho podivné „koketérie“ s požadavky tehdejších bolševických papalášů. Jak sám Vávra přiznává ve své autobiografii Podivný život režiséra, při jedné ze svých audiencí u předního stranického ideologa a ministra informací Václava Kopeckého se netajil kritickým názorem na Radokovu Dalekou cestu. Výsledkem byl zákaz promítání.

Další díla, která otřásla svědomím světa Film Amen z roku 2002 režiséra Costa-Gavrase, který spolupracoval s fran-

couzskými, rumunskými i německými tvůrci, oživil zejména ve Francii debaty o postoji církve k holocaustu. Její role z filmu nevyznívá právě příznivě, což vzbudilo odpor křesťanských komunit. Popudil je již samotný námět podle dramatu Rolfa Hochhutha, takže natáčení přímo ve Vatikánu se stalo tabu. Záběry z církevních paláců se proto museli pořizovat v Rumunsku. Polemiky vyvolal nejen samotný film, ale i reklamní upoutávka, kterou vytvořil známý italský návrhář Oliviero Toscani, který zachycuje křesťanský kříž zalomený na koncích tak, aby připomínal svastiku. Katolické asociace u soudu neuspěly se žádostí, aby byl plakát zakázán. Složité vazby mezi nacisty, obyvateli okupovaných zemí a židovskými oběťmi mapuje také snímek Final Solution z roku 2010. I ten vyvolal rozporuplné reakce – byl oslavován i zatracován. Z další náhodné nabídky filmů lze doporučit i ty, které hledají a nacházejí inteligentní humor i v souvislosti se situacemi, které jsou ve své podstatě veskrze tragické. Smích skrze slzy vyvolává oskarový počin Roberta Benigniho Život je krásný nebo svérázné izraelské dílo Moshe Zimermana Pizza v Osvětimi.

Z novějších titulů stojí za pozornost Zlaté žně amerického historika polskožidovského původu Jana Tomasze Grosse, který vzbudil vlnu protestů polské veřejnosti, protože Poláky obviňuje z toho, že se na holocaustu a jeho obětech obohacovali. Naopak jednoznačný světový obdiv, vrcholící – byť po téměř dvaceti letech od prvního vydání – udělením Nobelovy ceny, si získal maďarský spisovatel Imre Kertész knihou Člověk bez osudu: Velmi drsný příběh, částečně inspirován autobiografickými prvky, je psán strohým a přitom krásným jazykem, který jakoby svým vlastním způsobem kloubil vše, co ona zrůdná doba obsahovala: absurditu, krutost, morbiditu, naději … Poměrně nedávná kniha Chudí v Lodži spisovatele Steva Sem-Sandberga vychází z reálných dobových dokumentů, které ukazují, jak v některých případech byli vysoce postavení Židé ochotni zneužívat situace svých soukmenovců, spolupracovat s nacisty a leckdy se za ně ujmout té nejšpinavější práce. Každopádně ve výčtu špičkových uměleckých děl věnovaných různým aspektům jedné z největších tragédií

Pokud zatím zůstáváme u filmu, bylo by hříchem nezmínit sérii dokumentů Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty, které strhujícím způsobem líčí osudy lidí deportovaných do Běloruska, Lotyšska, Estonska a Polska. Autentické výpovědi se týkají nejen utrpení těch, z nichž jen málo přežilo, ale také rozdílů mezi podmínkami a kulturou jednotlivých židovských skupin. Co se týče literatury, jedním z kultovních děl jsou Mladí lvi Irvinga Shawa, který kromě jiného upozornil na antisemitismus v americké armádě během války.

lidstva jde nikoli o nenávistné hledání viníků, ale mapování pravdy. Ta mívá ozdravné i bolestné momenty, zejména když se týká tak fatálních událostí. Snad nejlepší, co si říct, je nezapomínat na ně a hledat cesty, jak oslovit i budoucí generace. Je určitě dobře, že současná kultura se s velmi přesvědčivou vypovídací hodnotou věnuje i událostem v Africe, Asii … To vše může paralelně s mocnějšími vlivy politiků přispět alespoň k tomu, aby méně lidí trpělo. –red–

17

NÁZOR

Novela lesního zákona – naplnění koaliční smlouvy? Pavel Rensa

18

Koaliční smlouva z 12. července 2010 představuje základní politický dokument současné vlády. Na straně 36 na konci kapitoly Životní prostředí, zemědělství a venkov se uvádí následující: „Koalice zajistí pro vlastníky lesů srovnatelné podmínky s ostatními zeměmi EU tak, aby je nezatěžovala nadbytečnými předpisy a byrokratickou zátěží.“ Tato věta mě přímo nadchla, neboť jsem se domníval, že: 1. naši političtí představitelé si už konečně uvědomují, že vlastnit v Česku les je něco méně výhodného než vlastnit les západně od státní hranice, 2. bude vyhotovena analýza současné lesnické legislativy, aby bylo jasné, v čem není vlastnictví lesů v Česku srovnatelné s ostatními zeměmi EU a co bude třeba opravit, co vypustit a co doplnit. Uplynul více než rok a jaký je stav. Nevím. Přestože legislativním plánem práce vlády pro rok 2011 je Ministerstvu zemědělství uloženo zpracovat

návrh novely lesního zákona, práce na novele vnímám jako konspirační činnost. Analýza veškerá žádná či alespoň nebyla nikde zveřejněna. Na ministerstvu zemědělství se schází ad hoc sestavená pracovní skupina s nulovou účastí soukromých vlastníků lesů. Podaří-li se kontaktovat některého z účastníků, potom výsledky činnosti této komise nelze oficiálně získat. Naštěstí jsme v Česku, kde se vykecá všechno. Jaký je tedy obsah jedné z uniknuvších verzí novely lesního zákona ze začátku září 2011? Především nápadně připomíná myšlenky, o kterých veřejně mluvil jeden nejmenovaný funkcionář Ministerstva zemědělství v dubnu 2009 na jednom lesnickém semináři. Tehdy se jednalo o „práci do šuplíku“, kterou by bylo možné nabídnout po volbách 2010 novému ministrovi. Nenajdete zde téměř nic, co by bylo možné označit za naplnění oné věty z koaliční smlouvy. Spíše naopak. Připravovaná novela především:

• rozšiřuje pravomoci státu, zavádí nové činnosti či legalizuje konané mimo právní rámec (informační standard lesního hospodářství, školení odborných lesních hospodářů, lesnická typologie, vyhlašování lesnických parků, „pověřená osoba“), • rozšiřuje pravomoci odborných lesních hospodářů (vjíždění s motorovými vozidly), nově stanovuje povinnosti vůči vlastníkům lesů i státu (informovat, když vlastník lesa „nekoná“), • mění postavení odborného lesního hospodáře z poradce na „vykonavatele“, • zmocňuje k vydání dalších prováděcích předpisů (informační standard, vedení hospodářské evidence), dokonce i vydáváním ve Věstníku ministerstva (!), • a jak už je v naší zemi zvykem, rozšiřuje sankční ustanovení. Platný lesní zákon má jednu „vadu“. Vládní předloha projednávaná v Parlamentu v roce 1995 byla v množství povinností ukládaných vlastníkům lesů a navazujících sankcí shledána za protiústavní. Věc byla vyřešena tak, že povinnosti zůstaly zachovány (vypuštěním by se předloha „rozsypala“ do nehlasovatelné podoby), avšak většina sankčních ustanovení byla vypuštěna. Značná část povinností zůstala bez sankcí nevymahatelná. Tento „poklesek“ tehdejšího Parlamentu měla napravit novela v roce 2000. Zarazil ji místopředseda vlády a předseda legislativní rady vlády, socialista dr. Rychetský (t. č. předseda Ústavního soudu). Teď to vypadá na šanci na reparát za vlády ODS – posílení státu a postavení profesních lesníků, pro vlastníky lesů další povinnosti a sankce. Reparát, o kterém jeden kolega z ODS po prvním přečtení prohlásil, že by se za něj žádný komunista nemusel stydět. A co nový ministr? Pošle novelu do vlády, nebo ji smete ze stolu? ■ autor je člen MS ODS Havlíčkův Brod

EVROPSKÝ PARLAMENT

Smyslem evropských fondů je nastartovat místní ekonomiku Oldřich Vlasák Evropské fondy by měly sloužit k vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi zeměmi a regiony Unie. Realita je ovšem trochu jiná. Nyní se navíc zintenzivňuje debata o čerpání evropských fondů po roce 2013, ve které jsou zdůrazňovány pojmy jako solidarita, snižování ekonomických rozdílů či vymýcení chudých oblastí. Podíváme-li se ale na mapu poskytující srovnání HDP v jednotlivých regionech, zjistíme, že rozdíly v Unii přetrvávají, resp. se dokonce prohlubují. Dvacet nejchudších regionů 27členné EU leží v Bulharsku, Rumunsku, Polsku a Maďarsku. Nejbohatším oblastem dominují regiony z Německa, Nizozemska, Británie či Dánska (nejbohatší je vnitřní Londýn s 3,34 násobkem evropského průměru). Praha je mimochodem pátý nejbohatší region EU podle HDP na osobu (1,72 násobek evropského průměru). Meziregionální a intraregionální rozdíly v EU jsou tak významné, že kohezní politika nemá šanci sama o sobě tuto nerovnováhu zvrátit (s celkovým objemem prostředků přibližně 0,35 % unijního HDP; ani její alokace v podrozvinutých zemích v rozsahu až desetinásobném – 3–4 % národních HDP, porovnáme-li

například, že v předkrizovém období činila roční míra investic v České republice po několik let i více než 25 % HDP). Za předpokladu odpovídajícího zacílení však evropské fondy umožňují zásadním způsobem motivovat a akcelerovat výnosnost a využitelnost územních (regionálních) aktiv. Znalost skutečných rozvojových potřeb země, jednotlivých regionů a měst je pro toto zacílení nutnou podmínkou. Evropské peníze bychom proto měli využít ne proto, abychom měli všichni stejně, ale proto, abychom tam, kde je to skutečně potřeba, vytvořili podmínky a umožnili nastartovat místní ekonomiku. Obecně bohužel platí, že důraz je kladen na čerpání evropských fondů (aby žádné prostředky nepropadly nebo se nemusely vracet) namísto toho, aby prioritou byla realizace prorůstových a kvalitních investic. Typickým příkladem v tomto ohledu je nedávné zveřejnění Evropské komise, že nebude možné využít evropské fondy na rekonstrukci naší dálnice D1, zatímco se neustále staví nové a nové mosty v okrajových částech Evropy, po kterých projede jen několik aut denně. V polovině prázdnin letošního roku bylo podáno téměř 69 tisíc žádostí o podporu v celkové hodnotě 1 104,3 mld. Kč.

AECR na kongresu ODS Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR) se představila účastníkům 22. kongresu ODS v pražských Letňanech. Společně s frakcí EKR a think tankem New Direction prezentovala svou činnost publikacßemi či diskuzí s účastníky. Pro diplomaty, kteří se účastnili kongresu, uspořádal předseda AECR Jan Zahradil společně s místopředsedou ODS Alexandrem Vondrou číši vína, během které probírali činnost Aliance a její budoucí směřování. Aliance evropských konzervativců je nadnárodní politická organizace sdružující podobně smýšlející strany. Byla založena v lednu 2010 společně Občanskou demokratickou stranou, britskou Konzervativní stranou, polskou stranou Právo a spravedlnost a několika dalšími evropskými stranami. V současné době se počet členů rozrostl na jedenáct. V čele Aliance a jedním ze zakladatelů je europoslanec Jan Zahradil (ODS). AECR je uznána a částečně financována Evropským parlamentem. Názory vyjádřené v tomto článku nemusí být v souladu s názory Evropského parlamentu.

www.aecr.eu

To představuje 146,4 % objemu prostředků, které máme k dispozici na celé programové období 2007–2013. Proplacené prostředky na účtech příjemců dosahují 253,2 mld. Kč, tedy 33,6 % celkové alokace. Proplaceno Evropskou komisí dosud bylo 105,8 mld. Kč. Na právě probíhající programové období 2007–2013 má Česká republika z evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur. Tuto sumu lze přirovnat přibližně ke třem čtvrtinám ročního státního rozpočtu ČR. Obce se podílejí na celkové alokaci zhruba jednou čtvrtinou, kraje přibližně třinácti procenty. V tematických operačních programech obce čerpají podporu zejména v oblasti životního prostředí, společně s kraji využívají také regionální operační programy. Evropské fondy směřují především do měst a zejména pak do měst v tzv. strukturálně postižených regionech, kterými jsou Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj. Alokace současně do značné míry závisí na aktivitě jednotlivých obcí, připravených a podaných projektech. ■

autor je poslanec Evropského parlamentu

NAŠI POLITICI V CIVILU

Jana Černochová o svých polských kořenech, víře i politice

20

Jana Černochová působí ve Výboru pro obranu a bezpečnost, v rámci podvýborů se podílela například na koncepci reformy policie nebo bezpečnostní strategie a zbrojní politiky. Určitě to nejsou typicky ženská témata a už vůbec by je málokdo spojoval s dámou, která na první pohled působí jako křehká porcelánová panenka. Ve skutečnosti má do porcelánové panenky hodně daleko. Její charakter a síla zvládat rozmanité situace a hříčky osudu vycházejí z pevných základů. Možná právě proto je tak silná a otevřená. Osud její rodiny ji zkrátka předurčil k vnímání odlišných kultur, schopnosti se povznést nad jakýkoli fanatismus a hledat racionální cesty v osobním i politickém životě. Nezastírá, že i ODS má své nešvary, ale to ji rozhodně neodrazuje od pravicové konzervativní politiky, jakou občanští demokraté reprezentují a které nezlomně věří.

Díky většině svých polských předků, kteří byli vesměs ortodoxní katolíci, si přinesla do vlastního života mimo jiné nesnášenlivost vůči komunistickému režimu. Ale dokázala se odklonit od zapálené víry a hledat smysl věcí osobních i veřejných podle toho, co považuje za správné. Význam křesťanského odkazu nikdy neopustila, ale jakýkoli fanatismus nebo netolerance je jí bytostně cizí. „Nejsem ta pravá praktikující katolička, ale občasná návštěva kostela mi nejen připomíná dětství, ale dokáže mě i dobít, pořád k tomu mám vztah,“ říká Jana Černochová. „Největší zázemí se vzpomínkami na dětství a dospívání mám na Vinohradech, i když zároveň na naše pendlování mezi Prahou a Polskem také nelze zapomenout. A z poslední doby, když vidím vinohradskou radnici a vzpomenu si na své starostování, tak se mi stýská.“ K tomu stesku přistupují i okolnosti z dávného dětství, kdy jako malá holčička chodila s babičkou na výlety po Praze nebo nakupovat. „Věděla, kde je třeba na ‚Tyláku‘ nejlepší řezník, kde seženeme

kvalitní brambory, kde je nejlepší švadlena. A během té procházky mi líčila různé historické souvislosti – rodinné i obecné.“ Ty stojí za to si připomenout, protože o nich málokdo ví. Poslankyně Jana Černochová je zná z příběhů své rodiny, ze svých vlastních vzpomínek, zkušeností… Dokáže je doplnit i tím, co jí daly pro práci starostky a poslankyně. Naučila se umět zvládat nepřízeň osudu a nepodléhat samolibě momentální přízni osudu. Každopádně její vyprávění by vydalo na román.

Naše česko-polská rodina to neměla lehké „Poláci byli nasazováni na nucené práce do Německa. To se týkalo i mojí polské babičky. Děda, který byl Čech, tehdy pracoval v Braunschweigu a zamiloval se do ní. Ale neměli to jednoduché. Podobně jako Židi nosili svoji pověstnou hvězdu, tak babička musela mít na kabátě přišité ‚péčko‘. Když měla vycházku a šla s dědou na ‚rande‘, tajně si ho sundávala, aby spolu mohli jít do kina nebo na kávu. V roce 1944 s ním utekla do Prahy, kde

se musela do konce války schovávat ve sklepě,“ vypráví poslankyně. Po válce se vzali a ze šťastného manželství se narodil otec Jany Černochové. Jeho inklinace k Polsku byla zřejmě osudová: Když jako mladík odjel s rodiči do Gdaňska k moři, potkal tu mezi jinými krasavicemi svoji celoživotní lásku – maminku Jany Černochové. Ale ukázalo se, že zavrženíhodné kontakty obyvatel socialistického bloku se „Západem“ nebyly vládnoucí garnituře jediným trnem v oku. I přílišné souznění mezi tzv. komunistickými státy včetně komunikace mezi Čechy a Poláky se příliš nenosilo. „Měli jsme odposlouchávané telefony, zadržovali nám dopisy.“

Komunistické obstrukce Přestěhování rodičů Jany Černochové z Polska do Čech bylo provázeno absurditami, jimiž komunistický systém nechvalně proslul. „Vrátili nás z hranic jako zločince, s veškerým majetkem. Já se sestrou jsme byly batolata a spaly jsme na zadní sedačce. Pak to bylo občas podobné, i když jsme jeli jenom na návštěvu, protože jsme měli v Polsku téměř všechny příbuzné. Přitom jsme vozili nanejvýš kafe a čokoládu, drobné dárky… Ty obstrukce byly příšerné včetně detailních osobních prohlídek.“ Naštěstí dnes se s početnou polskou rodinou stýká bez problémů. „I když někdy mi už chvíli trvá, než se dostanu do plynulé polštiny,“ dodává. Katolické zaměření svým dcerám vštěpovalo takřka celé okolí, nicméně maminka v něm vytvořila i budoucí prostor pro svobodné rozhodování. „Prohlásila, že do osmnácti let musíme přijmout a dodržovat veškeré náboženské zvyklosti a tradice, pak se můžeme samy rozhodnout, nakolik je přijmeme za své i v dospělosti. I když jsem se odklonila od zcela ortodoxní formy víry, jakou prezentovali moji předci, nelituji. Nejen kvůli tomu, že člověk tak získá další duchovní prostor, ale taky jsem v této komunitě poznala spoustu zajímavých lidí, kteří vybočovali z převládajícího komunistického marasmu. Samozřejmě i tady se vyskytovali estébáci a práskači, ale převládala snaha chovat se slušně a statečně.“ Zejména s druhou babičkou žijící v Poznani však měla velké střety ohledně svých liberálnějších názorů a hledání smyslu i jiných náboženství. Řadu konfliktů si zažívala i v socialistickém školství, kdy musela mít povolení ředitelky školy na to, aby mohla chodit do kostela na

výuku náboženství. A drobnost jako křížek na krku, který si odmítla sundat ve vyučování, z ní udělala rebelku. I tato zatvrzelost zřejmě přispěla k tomu, že se jí nesplnilo přání dostat se na střední knihovnickou školu. Ale měla obrovskou výhodu ve svém všestranném nadání: I když byla sečtělá a literatura patřila k jejím prioritám, tak zvládala i matematiku a technické předměty. Skončila na maturitním oboru odborné školy spojů. Ale touha po vzdělání a šíře zájmů ji neopustila. Pracovala v bance, postupně absolvovala dvousemestrální kurz při VŠE, už jako zastupitelka Prahy 2 se vrhla na regulérní vysokoškolské studium práva. „Byla to muka všechno stíhat, ale nestojím o žádné koupené tituly, chtěla jsem si to poctivě prožít a dovzdělat se. Jako druhoou vysokou školu jsem si vybrala studium oboru mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě v Praze, což mi hodně dalo i ohledně znalostí historie, geopolitických vazeb a dalších souvislostí. Tento

tátu‘, přestala jsem montovat skříň a šla demonstrovat. Krátce potom jsem se šla zeptat, jak bych mohla vstoupit do ODS na Praze 2. Přijímali mě někdy večer v hospodě U Kalendů,“ vzpomíná s úsměvem Jana Černochová. V následujících obdobích dřela na kampaních a pomáhala svým kolegům, ale sama přijmout komunální funkce se dlouho zdráhala. Role místostarostky a potom starostky Prahy 2 ji pohltila, takže i když pak úspěšně kandidovala do Poslanecké sněmovny, po vinohradské radnici se jí dodnes stýská. Nicméně i poslaneckou práci se snaží dělat naplno, i když začátky nebyly snadné. „Pro nováčky rozhodně neplatí, že by se snadno dostali do těch výborů, které by jim nejlépe vyhovovaly, natož do těch klíčových. Mně moje pozice vyhovuje hlavně proto, že bezpečnostní výbor má řadu podvýborů, kde dané problematice rozumím a nemusím tápat, takže můžu zastávat relevantní postoje,“ popisuje svoji parlamentní práci.

obor doporučuji každému, kdo má zájem chápat politiku v širších souvislostech,“ konstatuje poslankyně. Kromě toho považuje za důležité, že si díky poctivému studiu získala ocenění vysokoškolských pedagogů a zároveň měla možnost útěků z politického vakua mezi zcela odlišný typ lidí, poznat smýšlení různých generací.

Co se týče koníčků, okamžitě zdůrazňuje, že nikdy nedržela v ruce golfovou hůl a golf jí nic neříká. Zato propadla potápění a zůstává věrná Chorvatsku – žádné exotičtější lokality zatím nehledala. Ohledně cestování po souši se těší na Egypt, kde ji už před časem ohromila mystičnost některých míst, historické souvislosti, krása přírody i architektury. „Tentokrát se chystám na sever Egypta, kde jsem nikdy nebyla a čím víc si o tom zjišťuji, tím víc se nemůžu dočkat. A pokud by se nám ve Sněmovně povedlo prosadit ty nejdůležitější zákony, měla bych dovolenou o to klidnější,“ říká během loučení Jana Černochová. –red–

Jak mě lapila politika „Nikdy jsem se politicky neangažovala, ale chtěla jsem žít v Česku a svobodné společnosti. V roce 1997 pro mě byl jedinou osobností, která je schopná toto garantovat, Václav Klaus. Takže když jsem z rádia slyšela zprávu o ‚sarajevském aten-

21

NÁVŠTĚVA U STAROSTKY

Jana Vildumetzová: Úspěchy ODS v Horním Slavkově mě těší Kořeny Horního Slavkova na Karlovarsku sahají minimálně do počátků 14. století. Na dávné i nedávné prosperitě města se podepsala těžba nerostů – nacházel se tu cín, wolfram i stříbro. Nedaleké jáchymovské uranové doly, kde trpěli a umírali političtí vězni, jsou jednou z nejsmutnějších připomínek komunistického režimu. Ten se velmi výrazně podepsal i na podobě Horního Slavkova. Původní památková zóna vzala do značné míry za své, i když historických i přírodních skvostů tu zůstává dostatek. Komunisté zničili ve městě mnoho historicky cenného. Na druhou stranu právě ve Slavkově se jim podařilo vybudovat tzv. socialistická sídliště, která mají specifický architektonický půvab. To platí i o náměstí, kde stojí radnice a kde jsme se setkali se starostkou Janou Vildumetzovou. Tato energická dáma, byť působí jako křehká blondýnka, umí prosazovat racionální plány, oslovovat voliče, pracovat v zájmu města, dělat kompromisy i být nekompromisní v tom, co považuje za zásadní. Bezesporu tu přispěla k nárůstu členů ODS. A jak jsme zjistili, mezi novými členy převažují ženy – se dvěma z nich, které v městě podnikají, jsme rovněž mluvili. I o jejich zajímavých osudech se dočtete v následujícím textu.

22

Starostka Vildumetzová není žádná feministka, nicméně se netají uspokojením, že se v místním sdružení ODS zvýšil počet žen. „Když jsem začínala v zastupitelstvu, byla jsem jedinou ženou. Chovali se ke mně gentlemansky, ale trochu nadřazeně. Dneska vědí, že i za mnou a mými kolegyněmi stojí kus práce, čímž nesnižuji ani jejich nápady a přínosy.“ Přitom nepatřila k zakladatelům ODS, kam vstoupila v roce 2006. Sice už byla předtím čtyři roky v zastupitelstvu, ale snažila se uhájit si politickou nezávislost, původně kandidovala jako nezávislá za zelené. Ale dění kolem ní a pravicové sklony ji nakonec přivedly k občanským demokratům, protože zelení byli ochotni ke koalici s komunisty. A za druhé není místní rodačka, což je občas obtížné u některých místních voličů obhájit. Snad

Jana Vildumetzová, daňová poradkyně Lenka Moschová a magistra Maria Čerňovská

to bylo snazší díky tomu, že v tomto pohraničním kraji, postiženém umělým vysidlováním a umělým osidlováním, se tolik nehledí na to, kdo odkud pochází. Nicméně znalost zdejších poměrů a mentality je důležitá. Jana Vildumetzová si ji osvojila a umí ji používat ve prospěch svého okolí. „Začátky nebyly lehké. Provdala jsem se sem, pak se rozvedla, když jsem se jako učitelka vzdala původního povolání a začala se věnovat politice, měla jsem malé dítě,“ vzpomíná na své politické začátky starostka. Úspěch pravice je tu nebývalý. Osvědčily se zejména kontaktní kampaně, které Jana Vildumetzová iniciovala. „Osobně jsme se setkávali s místními lidmi, chodili za nimi domů, bavili se s nimi, celá naše volební patnáctka chodila vhazovat letáky do poštovních schránek. Určitě je to tím, že komunální politika je jiná než ta takzvaně vysoká, mnohem víc jde o lidské kontakty. Ale ty musejí být o to více

přesvědčivé.“ Jak ovšem dodává, jakákoli kampaň je krátkozraká, pokud politici své sliby neplní a nepokračují v komunikaci s voliči. „Zavedla jsem dny se starostkou, kde se dozvídám, s jakými problémy se tu lidé potýkají, co považují za priority, a zároveň je mohu informovat o akcích města.“ Za úspěchy z poslední doby považuje starostka zateplení základní a mateřské školy, dokončení nového autobusového nádraží, těžce vybojované zachování dětského domova, systém veřejných prací, které město organizuje ve spolupráci s příspěvkovými organizacemi. „Ti, kteří berou veřejné práce odpovědně, mají možnost pro město pracovat dál. Těm, kteří své povinnosti neplní, vysvětluji, že nebudu podporovat jejich živobytí na úkor ostatních a o tuto šanci přijdou.“ Stálou výzvou je i pro Horní Slavkov shánění dotací. Toto město s necelými sedmi tisíci obyvateli má k dispozici

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELEK 42 milionů vlastních daňových příjmů, což ale nestačí na řešení řady úkolů, jako je oprava místních komunikací, lepší zázemí by si zasloužili slavkovští fotbalisté... „Osvědčilo se, že jsme vyčlenili dva zaměstnance, kteří mají na starosti dotační programy a jejich čerpání.“ V souvislosti s rozpočtovým určením daní i dotačních titulů jednoznačně podporuje návrh ODS směřující k nápravě současného znevýhodnění menších měst. Turisticky je Slavkov bezesporu atraktivní: Nabízí slavný Slavkovský les, je součástí chráněné krajinné oblasti a lázeňského trojúhelníku (Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně). Přesto si starostka uvědomuje, že je třeba turisty dál lákat. K tomu by mohly přispět i opravy památek. Zároveň je však nutné myslet na rozvoj města a péči o potřeby občanů, aby se jim zde dobře žilo. Co se týče plánů do budoucna, zvažuje Jana Vildumetzová kandidaturu do krajského zastupitelstva, od čehož si slibuje v první řadě lepší přístup k informacím potřebným pro efektivní správu obce. Pak už nám temperamentní starostka ve vší zdvořilosti nedovolí další otázky – spěcháme do nedaleké lékárny. Její majitelka spolu s další společnou přítelkyní – obě členky ODS – nás již očekávají.

Pověst lékárnické profese nejvíce poškodil David Rath Maria Čerňovská se snažila držet od politiky co nejdál. „Zápal paní starostky mě však oslovil a postupně jsem se rozhodla ji podpořit i na kandidátce ODS,“ konstatuje paní lékárnice. Její osud je dosti dobrodružný. Vyrůstala na Ukrajině, poblíž Černobylu. „V naší vesnici žili jen Češi, mluvilo se česky, udržovali jsme české zvyky.“ Lékárenskou profesi preferovala Maria od dětství. „Maminka byla nemocná, často jsem s ní chodila pro léky a to prostředí mě fascinovalo. Studium jsem absolvovala v Záporoží. Pak jsem se vrátila domů.“ Problém ovšem byl, že uzavřenost tamní komunity způsobila, že postupem času už tam byli skoro všichni více méně příbuzní. A tak rodiče Marii doporučili, aby se po případném ženichovi raději poohlédla jinde, což se stalo. Novomanželé pak odjeli na Dálný východ, nebyla to sice žádná velká romantika, ale do značné míry je to zachránilo: Nebyli doma, když došlo k černobylské katastrofě. „Z naší rodiny to nejvíc odnesl bratr, který byl v četě, která tam likvidovala katastrofu.

Samozřejmě se jeho zdraví neobešlo bez následků. Ty se nevyhnuly ani rodičům. Pak se představitelům vesnice podařilo zkontaktovat prezidenta Havla během jeho návštěvy Ukrajiny, který zprostředkoval možnost přesídlení nás všech zpátky do Čech.“ Jak dodává, jen tak snadné to ale nebylo. Dostali jsme mapu, kde byly vyznačené obce, jejichž starostové byli ochotni nás přijmout a nabídnout práci.“ Tak se Maria ocitla na Karlovarsku. Do Slavkova, kde bylo volné místo magistry, nejprve dojížděla, později tu získala byt.

nedostala, ale pracuje v městské bytové komisi, což je sice vedle náročné práce občas zatěžující, ale sympatická dáma tvrdí, že se této problematice věnuje s chutí. Ale co ji živí, tím zůstává daňové poradenství. Ani ona se ke své profesi nedostala nijak přímočaře. „Původně jsem obráběčka kovů. Ale matematika mě vždycky bavila a docela mi šla, takže jsem k ní postupně směřovala. Nicméně po vyučení jsem vystudovala školu sociálně právní, teprve později finančnictví.“ V každém případě se celý život uměla ohánět.

Starostka nás svojí odhodlaností přesvědčila, takže jsme vstoupily do ODS a teď pracujeme pro město. V roce 1996, kdy se rozjížděla privatizace lékáren, se do ní chtěla odvážně pustit, ale narazila s tím, že dosud neměla české občanství. To po poměrně složitých peripetiích nakonec získala, kromě toho si musela udělat českou atestaci. Teď zaměstnává tři asistentky, ale se situací v oboru zdaleka spokojená není. Nejvíc si stěžuje na to, co napáchal bývalý ministr David Rath. „Vědomě lhal a strašně pověst naší profese v očích veřejnosti poškodil. Konkrétně lhal hlavně o 32% marži. Obecně se kvůli jeho postojům zapomíná, že my neprovozujeme běžný byznys, jako kdybych prodávala třeba halenky, kde je moje věc, za kolik je nakoupím a za kolik prodám. Lékárníci mají regulovanou marži, o kterou se navíc dělíme s velkoobchodníky. Kromě toho samozřejmě nabízíme potravinové a jiné zdravotní doplňky, na které se marže pohybuje mezi 22 až 23 %. Celkově se rozhodně v mém případě o žádném velkém ‚kšeftu‘ mluvit nedá. Ale o to nejde. Nejsem prodavačka, spíš musím umět lidem poradit, někdy i upřesnit informace od doktora, často uvádět na pravou míru různá reklamní doporučení, kterým dnes spousta lidí nekriticky podléhá.“

Toto období bude těžké, ale šance tu vždycky jsou Také daňovou poradkyni Lenku Moschovou ke vstupu do ODS inspirovala nynější starostka, přesněji řečeno to, jak se díky ní život ve městě zlepšuje a zpříjemňuje. „Ale znala jsem ji už dřív, když byla ředitelkou domova mládeže. Takže vím, jak umí vzít za práci a s jakou odpovědností k ní přistupuje. To se potvrdilo i na radnici,“ říká Lenka Moschová. Sama se v posledních volbách do zastupitelstva

„Jsem ze šesti dětí, vyrůstaly jsme bez táty, přesto nám máma dokázala dát tu nejlepší výchovu a vedla nás k sourozenecké soudržnosti. O to víc jsem se snažila, aby moje děti nemusely třít bídu s nouzí, nebála jsem se žádné práce, jednu dobu jsem dělala taky prodavačku, protože ne vždycky si člověk může vybírat,“ vzpomíná na dobu dávnou i nedávnou Lenka Moschová. Snaha se osamostatnit a zaměřit na daňové poradenství přišla v podstatě shodou okolností, zároveň s vědomím že svoboda ve všech ohledech je vždycky velkou výhodou. „Když jsem byla před deseti lety na mateřské dovolené a musela řešit úvěr na byt, začala jsem pronikat do různých tajů ohledně hypoték, úroků, spoření … Osobně to občas nebylo jen příjemné, ale bavilo mě to, takže jsem se v této oblasti dál vzdělávala a začala radit lidem. Ty začátky byly krásné, začínala spousta nových možností, o které se lidi zajímali a hledali u mě radu. Stálo mě to hodně času a úsilí, abych mohla vyhovět přáním klientů, ale nelituji toho. Pořád se na mě obracejí, vědí, že jejich důvěry nezneužiji a nejsem typ, který by bral úplatky. Navíc považuji za samozřejmost důsledně sledovat změny zákonů a předpisů, když vím, že jsou klienti na mém stanovisku závislí,“ zdůrazňuje Lenka Moschová. Přiznává, že poslední období pro ni nebylo oproti minulosti dvakrát úspěšné. „Ale nepatřím k těm, kteří by propadali beznaději. Následující období pro nás bude asi těžké jak v podnikání, tak v politice, ale šance tu vždycky jsou, když jsou lidé schopni a ochotni pro jejich naplnění něco udělat,“ uzavírá naši návštěvu Horního Slavkova Lenka Moschová. –red–

23

ZAHRANIČÍ

Blízký východ na rozcestí Jakub Čermák „Diktatura je státní forma, kde se všichni bojí jednoho a jeden všech.“ Alberto Moravia

Vlna arabských revolucí, tzv. arabské jaro či arabské probuzení, přišla náhle, ale stejně rychle jako vlna tsunami. Spouštěcím mechanismem kaskádovitých událostí v celém arabském světě se stal zoufalý čin mladého Tunisana Muhammada Buazízího (26). Tento mladý muž se kvůli své beznadějné sociální situaci demonstrativně upálil, a tím otevřel Pandořinu skříňku sociální a politické nespokojenosti od Maroka po Perský záliv. Důvodem tohoto zoufalého činu byla konfiskace jeho živnosti policií (prodával ovoce a zeleninu), protože na její provoz neměl povolení.

Arabské jaro

24

Poté, co se 17. prosince 2010 Muhammad Buazízí upálil, se jeho pohřbu zúčastnilo více než pět tisíc lidí. V návaznosti na to se v Tunisku rozpoutala celá řada pouličních protestů a demonstrací z důvodu vysoké míry nezaměstnanosti a zejména pak kvůli nedostatku volných pracovních míst pro absolventy vysokých škol. První politickou „obětí“ arabského jara se následně stal tuniský autoritářský prezident Zín Abidín bin Alí. Ten byl v lednu tohoto roku, po 24 letech u moci, nucen rezignovat na svou funkci prezidenta Tuniska. Po své rezignaci se bin Alí uchýlil do exilu v Saudské Arábii. Mezitím byl ve své domovině v nepřítomnosti odsouzen k několika desítkám let odnětí svobody. V Tunisku již v současné době proběhly první svobodné demokratické parlamentní volby, které se konaly v neděli 23. října. Pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

označili volby za svobodné a čestné. Tunisané tak ve volbách rozhodli o rozdělení 217 křesel v ústavodárném shromáždění mezi 11 618 kandidátů z 81 stran, přičemž voleb se zúčastnilo na 90 procent oprávněných voličů. Další významnou zemí, do které se přelily protesty z Tuniska, byl Egypt. Od 25. ledna demonstrovaly desetitisíce lidí za odstoupení prezidenta Husního Mubaraka. Egyptské demonstrace na káhirském náměstí Tahrír se brzy staly jedním ze symbolů vzdoru obyvatelstva proti dalším arabským autoritativním politickým režimům. K tomu rovněž ve velké míře přispěly sociální sítě a celosvětová média. Po několika dlouhých týdnech demonstrací byl nakonec i prezident Mubarak donucen po téměř třiceti letech vlády odstoupit ze své funkce. V současné době drží moc v Egyptě vojenská vláda, která se také snaží zemi dovést k demokratickým volbám.

Občanská válka v Libyi Následně dorazila revoluční vlna do Libye. Dominantní osobou libyjského autoritativního režimu byl nejdéle vládnoucí arabský vůdce Muammar al-Qaddáfí. Tento muž vládl v Libyi od roku 1969, když 1. září toho roku provedl společně se skupinou neloajálních důstojníků vojenský puč, který sesadil z královského trůnu Idrise I. Poté spoluvládl jako jeden z 12členné Rady revolučního velení a postupně začal budovat svou tzv. „vládu mas“, jinak také známou jako libyjskou socialistickou lidovou džamáhíriji. Qaddáfímu a jeho režimu se postupně podařilo zlikvidovat veškerou občanskou společnost a shromáždit všechnu moc do svých rukou. Jeho diktátorský styl vlády se mu nakonec stal osudným. V probíhající

občanské válce byl 20. října zastřelen a pravděpodobně lynčován povstalci. Je těžké odhadnout, jaký bude další vývoj v Libyi, protože zde existuje celá řada problémů, s nimiž se musí prozatímní vláda vypořádat (kmenová struktura státu, mnoho nezávislých povstaleckých jednotek, absolutní absence občanské společnosti atd.). Avšak na druhou stranu je zde velké očekávání spojené s nadšením pro budování nového demokratického státu. Je tedy nutné vyčkat, až se Libye vzpamatuje z právě probíhající občanské války. Uvidíme, jak se jí podaří ustavit nové politické struktury a především zapojit obyvatelstvo do veřejného života tak, aby mohly být uspořádány první svobodné volby – podobně jako tomu bylo v Tunisku nebo, doufejme, bude i v Egyptě.

Krveprolití v Sýrii Posledním významným státem regionu, na nějž se zaměříme, je Sýrie. Opět je zde téměř identická situace. V Sýrii od roku 1971 vládne rodinná dynastie Asadů. Nejprve byl prezidentem Háfiz al-Asad, který později předal prezidentský úřad svému synovi Bašárovi. Otec i syn vládli Sýrii autoritativním způsobem a nikdy se nezdráhali užít síly pro udržení své moci. V roce 1982 nechal Háfiz al-Asad armádou zdecimovat celé město Hamá jako odplatu za revoltu sunnitských muslimů. Je důležité podotknout, že syrská populace je majoritně tvořena sunnitskými muslimy. Vládnoucí garnitura včetně prezidenta a jeho rodiny se ovšem řadí mezi alavity (ší'itská náboženská skupina), kterých je v zemi pouze okolo 13 procent. Není tedy žádnou náhodou, že nynější protesty proti prezidentu Bašárovi al-Asadovi mají jedno ze svých hlavních center opět ve městě Hamá. Při demonstracích v Sýrii již

zemřelo vinou syrského režimu na tři tisíce nevinných lidí a další oběti je možné očekávat. V současné době občanské nepokoje v Sýrii stále s různou intenzitou trvají a k jejich ukončení nepřispělo ani jmenování nové vlády či zrušení 48 let trvajícího výjimečného stavu. Na rozdíl od poklidnějšího vývoje v Tunisku a v Egyptě lze tedy v případě Sýrie očekávat spíše libyjskou cestu nebo úplné potlačení protirežimní opozice, jak se tomu stalo již v roce 1982.

Arabský podzim Jarní demonstrace v arabském světě se samozřejmě odehrály i v dalších zemích, na tomto místě není ovšem možné zmínit všechny. Proto k článku přikládáme přehlednou tabulku s klíčovými událostmi a mapu, na níž jsou znázorněny státy, ve kterých probíhá arabské probuzení. Současně je nutné říci, že arabské jaro se pomalu přesunulo do svého podzimu a bude tedy zajímavé sledovat jeho další vývoj. Možnosti následného vývoje jsou v zásadě pouze tři. Buď se tyto země vydají cestou demokracie, nebo cestou radikálního islámského fundamentalismu, podobně jako Írán po revoluci v roce 1979, eventuálně dojde k zakonzervování současného stavu. Já osobně bych preferoval možnost první. autor je analytik politické sekce ODS

Přehled nejdůležitějších událostí prosinec 2010 • V Tunisku se upálil Muhammad Buazízí. leden 2011 • První demonstrace v Libanonu, Jordánsku, Mauretánii, Súdánu, Ománu, Saudské Arábii a Egyptě. • Jordánský král vyměnil vládu. únor 2011 • Alžírsko zrušilo 19 let trvající výjimečný stav. • Súdánský prezident oznámil, že v roce 2015 již nebude obhajovat svůj mandát. • Egyptský prezident Mubarak rezignoval, vládu v zemi převzala armáda. • Irácký premiér Málikí oznamil, že nebude potřetí obhajovat svůj mandát. • Bahrajnský král Hamad propustil politické vězně a začal vyjednávat s opozicí. • Začala občanská válka v Libyi. • Marocký král provedl politické ústupky. březen 2011 • Ománský sultán rekonstruoval vládu a předal legislativní pravomoci volenému orgánu. • Saudský král přijal ekonomické ústupky a vyhlásil volby do obecních zastupitelstev. • V Egyptě se konalo referendum o ústavních změnách. • Rezignovala vláda v Kuvajtu. • Začaly nepokoje v Sýrii, rezignovala vláda. duben 2011 • Konec stanného práva v Sýrii. červen 2011 • Při atentátu byl zraněn jemenský prezident Sálih. červenec 2011 • Syrská armáda zaútočila na Hamá. srpen 2011 • Začal soud s exprezidentem Mubarakem. říjen 2011 • Qaddáfí byl zabit poblíž města Syrta.

Škola vaření Michala Prachaře – Borgo Agnese Pokud se vám některou neděli nechce chystat sváteční oběd, přitom máte chuť na nějakou lahůdku a máte cestu kolem Brna nebo jste odtud, neváhejte navštívit restauraci Borgo Agnese. Můžete okusit vybrané a špičkově připravené lahůdky nejen tuzemské kuchyně, ale například i středomořské speciality či kulinářské skvosty z různých dalších zemí světa. A co víc, v neděli se tu jednou měsíčně pořádají kurzy vaření pod vedením samotného šéfkuchaře restaurace – Michala Prachaře. Zájem je veliký a maximální počet účastníků je deset, takže pokud se chcete přihlásit, neváhejte a pospěšte si. Michal Prachař a jeho asistenti vás naučí pokaždé nové a nové věci. Zjistíte, jak správně zacházet s jednotlivými surovinami, jaké postupy jsou typické pro různé styly světové kuchyně. K celkové atmosféře vždy patří dobrá zábava a hlavně těšení se na finální večeři, kterou si žáci Michala Prachaře pod jeho vedením ve své podstatě sami uvaří a společně vychutnají. „Je to vždycky příjemné setkání a mnohdy vzniknou i přátelské vztahy mezi lidmi, kteří se do té doby vůbec neznali. Smích a práce s lidmi mě baví,“ shrnuje „své“ kurzy vaření Michal. Co k tomu dodat? Pokud budete mít někdy chuť, náladu a možná i trochu štěstí, tak se můžete takového kurzu zúčastnit a sami si vyzkoušet, jaké to je vařit (v klidu a bez nervů…) v restauraci Borgo Agnese a po pravici mít přátelského, ale zároveň přísného šéfkuchaře Michala Prachaře. Více informací naleznete na: www.borgoagnese.cz.

Téma kursu – Classico Italiano: Tradičně klepané Carpaccio s pestem • Vitello Tonnato alla Piemontese • Minestrone • Rissoto Frutti di Mare • Raviolli Papa Pomodoro s bazalkovou pěnou • Bílé lasagne s telecím masem a zeleninou • Pečený mořský vlk v solné krustě • Mořský ďas alla Seafood • Tiramisu

25

HISTORIE MÍSTO KOMPASU

Parašutistická skupina CHROMIUM v Itálii na jaře 1945 – uprostřed stojí její velitel kt. Václav Knotek, který v Praze jako jeden z prvních kurýrů III. odboje spáchal 16. června 1948 sebevraždu jedem během zatčení orgány StB

Nekonečný spor o III. odboj Jindřich Marek

26

Společenské nálady v naší společnosti jsou čím dále tím více proměnlivější jako vrtkavé letní počasí. Není proto divu, že postmodernističtí intelektuálové a levičáci všeho druhu nastoupili v posledním období do tvrdé ofenzívy také proti samotné podstatě a existenci III. (protikomunistického) odboje, který je stále více zpochybňován jako buď neexistující, či v opačném případě coby dílo hrstky placených teroristů. Tato válka dostává někdy i tragikomické rysy jako například v případě bývalého senátora ČSSD Jiřího Dienstbiera, který v posledních dnech svého života bez ohledu na závažnou chorobu, která jej tvrdě sužovala, zuřivě vystupoval proti III. odboji stále pevně přesvědčen o tom, že jediná legitimní cesta odporu spočívala tehdy ve vstupu do komunistické strany a v pokusech ji reformovat zevnitř...

Země bez hrdinů – země bez zločinců? Krátce po listopadu 1989 náš tisk zaplavila řada oslavných článků na hrdiny III. odboje. Bohužel tyto často konjunkturální texty byly vedeny zpravidla povrchní snahou o senzace, a tak jsme se mohli dočíst různé oslavné články na velkolepě přichystané pokusy o převrat, kdy se například tankisté v Žatci a vojáci v řadě dalších posádek chystali vyrazit na Prahu s cílem svrhnout režim Klementa Gottwalda apod. V těchto článcích, kde bylo často přání otcem myšlenky (či konstrukcí StB), stály nepřehlédnutelné řady odbojářů a pomalu by se zapomnělo na to, jaká masa fanatiků i hlupáků (včetně mnoha disidentů ze 70. let) oddaně sloužila komunistické diktatuře. Po čase se pro změnu objevily při popisu protikomunistického odboje zcela opačné tendence, kdy za vším byly naopak viděny intriky StB anebo se začala postupně zpochybňovat oprávněnost

ozbrojeného boje proti komunistické diktatuře. Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu přitom stále zcela jasně definuje odpovědnost KSČ za režim, který byl v letech 1948–1989 „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“, a ustanovil, že odpor proti tomuto režimu, projevovaný i ve formě odboje, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty. Tehdy nezbylo komunistům než skřípat zuby, zatímco sociální demokraté byli ještě bezvýznamnou neparlamentní stranou. V dané situaci proto nezbývá než české levici, která není ochotna se odstřihnout od ostudné minulosti let „budování socialismu“ a sentimentálně říhá nad prorostlým bůčkem u televizních obrazovek u záplavy filmového braku, oslavujícího statečné estébáky i bodré kombajnéry, zpochybnit samou existenci III. odboje – popřípadě jej marginalizovat

či skandalizovat. Případně problematiku širokého spektra III. odboje zahalit pod nekonečnou tahanici o bratry Mašíny. Za aktivní účastníky protikomunistického odboje však musíme naopak považovat i ty, kteří byli do různých vykonstruovaných skupin nalákáni estébáckými provokatéry. Nacisté přece také s pomocí svých konfidentů řídili některé

dentů a přes 500 vysokoškolských profesorů. Státní bezpečnost vzala v roce 1948 do vazby z politických důvodů na 3 000 osob, vykonala 3 700 domovních prohlídek, tisíce dalších lidí se těmto perzekucím vyhnulo útěkem do zahraničí. Mimo to došlo již i k prvním politickým vraždám jako například v případě funkcionářů Čs. strany národně socialistické Josefa Heroda a ing. Petra Konečného. Poté přišly na řadu justiční vraždy, tábory nucených prací, jáchymovské lágry, teror proti sedlákům, falšování historie a celý ten kolotoč systematické

Jeden z dnešních šumavských pomníčků připomíná více než dramatická 50. léta minulého století

velice rozvětvené „odbojové“ organizace – např. HK 17 a KOS, ve kterých obětavě pracovaly desítky upřímných vlastenců, kteří vůbec netušili, že jsou po celou dobu pod kontrolou gestapa, a když nakonec skončili v koncentračních táborech či na popravištích, byli stále přesvědčeni o tom, že jejich organizace byla skutečně odbojová, a mysleli si jen, že jí gestapo přišlo na stopu náhodou či s pomocí jednoho udavače. Pro seriózního historika to je však vždy úkol hodný rozmotávání gordického uzlu, pro politiky je to potom noční můra, kterou by většina z nich nejraději zametla pod koberec, protože to přináší mnoho komplikací například při přípravě zákonů, které by měly odbojáře odškodnit či vyznamenat. Česká neúcta k vlastním hrdinům a neochota stíhat zrádce potom vede k tendencím vytvářet zdání, že kde není hrdinů, nejsou ani zločinci…

Jedna z legend II. i III. odboje parašutista major František Bogataj (1913–1999), kterého se StB pokusila neúspěšně unést z Bavorska

devastace země, proti kterému je zcela oprávněné odpovědět i ozbrojenou formou odporu. To je sice jasné třeba

Účast českého ministra obrany Alexandra Vondry na pohřbu Ctirada Mašína v USA povzbudila levicovou opozici k novým útokům na III. odboj jako takový…

Polákům, Tibeťanům, Estoncům či Litevcům, ale není to tak samozřejmé v zemích českých. Zastánci hesla „smrádeček, ale teploučko“ na straně jedné či neskonalé intelektuální pýchy na svůj falešný pseudohumanismus na straně druhé dokážou vymyslet nekonečnou řadu argumentů proti všem protikomunistickým aktivitám, které překročily rámec kavárenských debat a sepisování pamfletů. Přesto je jisté, že bez ohledu na to, zda naši zákonodárci jsou k této historické problematice schopni přijmout nějaký dobrý zákon, všichni opravdoví bojovníci proti komunistické diktatuře si zaslouží náš respekt.

Zahraniční odboj vedli vojáci… Třetí odboj měl mnoho podob a forem. Jednou z nich byla jeho zahraniční varianta, která se opírala o bývalé československé důstojníky z řad význam-

Právo na odpor bylo oprávněné! Když se v únoru 1948 zmocnili komunisté s pomocí zmanipulované ulice a mladých zaslepených intelektuálů moci, neměli v sobě ani špetku velkorysosti a okamžitě rozpoutali teror proti všem, kteří byli příliš viditelnými zastánci ideálů masarykovské demokracie. Jimi ovládané „akční výbory Národní fronty“ propustily na 28 000 zaměstnanců, z národních výborů muselo odejít 75 000 funkcionářů, z armády bylo v první vlně čistek vyhozeno 4 600 důstojníků, z vysokých škol bylo vyhozeno 8 640 stu-

Chalupská slať, přes kterou procházel jako kurýr a převaděč legendární Kilián…

Kurýr a převaděč bývalý strážmistr SNB Josef Hasil proslul také jako „král Šumavy“ na straně těch, kteří se rozhodli postavit proti komunistické diktatuře

ných osobností I. a II. odboje a o jejich spojení se zpravodajskými službami USA, Velké Británie a Francie. V americké „větvi“ působil například bývalý legionář a šéf naší vojenské zpravodajské služby za 2. světové války generál František Moravec či třeba bývalí velitelé parašutistických skupin CLAY a CARBON majoři Antonín Bartoš

➤

27

HISTORIE MÍSTO KOMPASU

Film „Král Šumavy“ je populární u mnoha lidí dodnes, realita v Kvildě a okolí však byla poněkud jiná…

28

a František Bogataj. Jejich kurýři, nazývaní komunistickou bezpečností agentichodci, přecházeli v letech 1948–1954 s nasazením života přísně střeženou československou hranici se zpravodajskými a organizačními úkoly. Státní bezpečnost evidovala 2 299 osob napojených na tyto aktivity, 199 kurýrů zatkla, 17 bylo popraveno a dalších šest zastřeleno při zatýkání nebo na hranicích. Jedním z nejproslulejších kurýrů byl bývalý strážmistr SNB Josef Hasil, kterého se StB po útěku z vězení již nikdy nepodařilo dopadnout. V roce 2001 právem obdržela tato šumavská legenda od prezidenta ČR medaili Za hrdinství. S Francouzi spolupracovala organizace, kterou vedl bývalý legionář a účastník II. odboje generál Čeněk Kudláček-Hutník. Zde evidovala Státní bezpečnost 535 osob, zatkla řadu kurýrů, několik bylo popraveno a další zahynuli na hranicích jako například dlouho nepolapitelný Jan Král z Práčova u Českého Krumlova, který byl však nakonec při přechodu do Bavorska 16. října 1954 v prostoru Maršlák zabit elektrickým proudem v hraničních zátarasech. Velice aktivní byla britská sekce s názvem Czechoslovak Intelligence Office (CIO), kterou v letech 1948–1957 řídil plukovník Karel Procházka, v letech 2. světové války náčelník štábu dělostřelectva 1. čs. armádního sboru v SSSR. V organizaci působili i hrdina ze západní fronty jednooký major Karel Vrdlovec a české válečné letecké legendy Tomáš Vybíral, Václav Cukr či Miroslav Plaňava. Zde Státní bezpečnost evidovala 1 090 osob napojených na CIO, zatkla 30 kurýrů, dva popravila a tři zastřelila. Mezi nimi i další šumavskou legendu hajného Josefa Ziku, který padl v obklíčení po dlouhé přestřelce s přesilou.

Zde je nutno přiznat komunistickým bezpečnostním složkám řadu úspěchů především zásluhou infiltrace mnoha jejích agentů v uprchlických táborech, kteří své řídicí orgány dokázali zásobovat řadou cenných informací o aktivitách odboje. Tak se komunistickým bezpečnostním složkám podařilo zlikvidovat mnoho připravovaných akcí již v zárodku nebo převzít nad některými operacemi plnou kontrolu a ve vhodný okamžik provést vlnu zatýkání, do kterého byly často zahrnuty i osoby režimu třeba „jen“ nepohodlné. Na konci všeho potom stály drakonické rozsudky k mnohaleté ztrátě svobody a často i šibenice. Toto období III. odboje v drtivé většině končí po roce 1956, kdy se po potlačení maďarského povstání jasně ukázalo, že s ozbrojenou konfrontací obou znepřátelených mocenských bloků nelze ve střední Evropě počítat. Studená válka v této části světa dostala jinou formu i kulisy a její těžiště se ve většině případů přeneslo jinam – třeba do Konga, Vietnamu či na Kubu.

Zapomenutí králové Šumavy Na hrdiny III. odboje by se asi zcela zapomnělo, kdyby na ně nevzpomínali, ovšem zcela po svém, komunističtí filmaři a propagandisté v řadě svých tendenčních filmů, televizních seriálů a publikacích, které mnozí z nich podepisovali cizím jménem. Jedním z mála filmů té doby, který je schopen nabídnout nějaké umělecké

Nejmladší člen povstalecké České národní rady v květnu 1945 Veleslav Wahl (na poválečném snímku na Václavském náměstí s manželkou) byl za účast v III. odboji komunisty popraven v roce 1950

Pohraniční stráž se v roce 1951 stala velkou posilou komunistického režimu při tvorbě neprodyšné uzávěry, která z Československa prakticky udělala jeden velký kriminál pro Čechy a Slováky…

kvality a zachycuje relativně objektivně alespoň zlomek tehdejší reality (službu a životní podmínky šumavských pohraničních čet SNB v roce 1948) je Kalčíkův a Kachyňův „Král Šumavy“ z roku 1959. I on však v sobě skrývá falšování historie s pomocí volného nakládání s historickými reáliemi. Slavný pašerák Kilián (Franz Nowotny ze Starých Hutí u Kvildy), který po roce 1948 působil jako kurýr a převaděč lidí, nebyl nikdy příslušníky SNB dopaden či zastřelen. Zemřel v březnu 1977 v Bavorsku ve věku 72 let jako obchodník se dřevem. Film končí tím, že novými „králi Šumavy“ se tehdy stali komunistickému režimu oddaní příslušníci SNB a z šumavské Kvildy, kde byl film natočen, se stal turisty vyhledávaný symbol neprostupnosti železné opony a pro pohraničníky takřka posvátné místo v roli základního kamene jejich poúnorových tradic. Je tu však malý háček, o kterém by čtenář měl vědět. Právě v Kvildě působilo v letech 1948–1949 několik příslušníků SNB na opačné straně barikády jako zpravodajci, kurýři a převaděči! Nebyli na Šumavě zdaleka jediní. Bohužel i jejich činnost nezůstala před Státní bezpečností utajena. Jen některým z nich se podařilo uniknout za hranice, zbývající byli zatčeni a strávili dlouhou řadu let v komunistických lágrech. Někteří jejich kolegové – jako například poručík SNB Jan Hošek – byli dokonce popraveni. Tito zapomenutí „králové Šumavy“ si spolu s dalšími odbojáři zaslouží náš respekt a obdiv bez ohledu na to, kolik argumentů snese naše levice proti tomuto názoru… autor je historik a publicista

REGIONY

Návštěva ministra životního prostředí Tomáše Chalupy na Vysočině Na základě osobního pozvání poslankyně Jany Fischerové navštívil na konci září Kraj Vysočina ministr životního prostředí Tomáš Chalupa společně se senátory Vítězslavem Jonášem, Milošem Vystrčilem a europoslancem Ivo Strejčkem. Na programu byla mimo jiné prohlídka kompostárny v Jemnici, beseda se starosty obcí II. a III. stupně, představení projektu Cihlářský potok v Havlíčkově Brodě či setkání se členy ODS. ■

Drakiáda ODS v Havlíčkově Brodě má tradici I v letošním roce zorganizovalo MS ODS Havlíčkův Brod oblíbenou akci pro děti i dospělé. „Máme zde i věrného ‚rybáře‘, který chodí pouštět draka každý rok. Vždy má ale jiného, doma vyrobeného draka,“ říká poslankyně Fischerová. Ta již po několikáté tvoří spolu se starostou Janem Teclem hodnotící komisi a na závěr vyhlašují vítěze různých kategorií. „V letošním roce máme kategorie tři: nejkrásnější kupovaný drak, nejkrásnější doma vyrobený drak a nejmladší účastník. Ceny jsou ale připraveny pro každého účastníka,“ popisuje vyhlašování výsledků starosta Tecl. Při vyhlašování výsledků nechybělo ani opékání špekáčků, které k drakiádě místní ODS prostě patří. Organizátoři se těší na další ročník, který se uskuteční pravděpodobně druhou neděli v říjnu 2012. ■

30

Ministr zemědělství Petr Bendl navštívil Bramborářské dny

20. výročí založení ODS oblasti Praha-západ

Nově jmenovaný ministr zemědělství Petr Bendl vystoupil 14. října na tradičních havlíčkobrodských Bramborářských dnech a potvrdil tak Vysočinu jako významnou bramborářskou oblast. Zároveň Petr Bendl vyzdvihl nutnost, aby ministerstvo v řešení všech problémů úzce spolupracovalo se zemědělci a subjekty, které je zastupují. „Jsem rád, že ministr potvrdil Havlíčkův Brod jako hlavní město brambor v České republice a Vysočinu jako nejvýznamnější bramborářskou oblast,“ prohlásil senátor Miloš Vystrčil, který se společně s poslankyní Janou Fischerovou Bramborářských dnů zúčastnil. Dvacátý první ročník Bramborářských dnů již tradičně zahrnoval výstavu a ochutnávku jednotlivých odrůd, prodej konzumních i sadbových brambor a dalších výrobků, k dispozici byla také poradenská služba. ■

Za slunečného podzimního počasí se v restauraci Rozmarná ve Štěchovicích uskutečnilo setkání zakládajících, ale i současných členů, kteří mají vztah k ODS Praha-západ. Akci moderoval Pavel Makovský. Účastníky přišli pozdravit také vrcholní představitelé středočeské ODS, z nichž mnozí ji zároveň reprezentují v Parlamentu nebo v komunální politice. Zajímavou součástí programu byla prohlídka útrob štěchovické přehrady, plavební komory pro lodě do výtlaku 1000 t, překonávající rozdíl hladin více než 20 m. Kromě prohlídky přehrady, mnoha cukrářských a gastronomických specialit si mohli účastníci odnést i speciálně vyrobené DVD s historickými fotkami ze stavby přehrady. Příjemnou atmosféru pak provázela kapela Repete. Pro děti byl k dispozici skákací hrad se skluzavkami, který byl využíván i kolemjdoucí veřejností, turisty s dětmi apod., kteří byli příjemně potěšeni otevřeností ODS, i jak sami říkali, mimo volební kampaně. O tom, že se oslava podařila, svědčí i to, že se jí zúčastnilo přes 150 hostů. Všem účastníkům za organizátory děkuje Antonín Zdeborský. ■