Číslo: 31
Cena: 5 Kč
Bc. E. Rusová
str. 3
Zase o webu
str. 9
Durex na hodině
str. 4
Haloween
str. 10
Z deníku knihomola
str. 5
Přijímačky
str. 12
Učitelé mezinárodně
str. 6
Eurodrawing
str. 12
Dravci
str. 7
Jan Werich
str. 15
Tajný výlet
str. 9
Den poezie
str. 16 Dáno do tisku 4. 12. 2005
-1-
Já a školní časopis - úvodník Proč jsem se pustila do časáku? Protože nemám co na práci, ráda honím redaktory, aby něco pořádnýho napsali, když to přinesou, tak jim říkám, aby to přepsali, že je to dost hrozný, protože miluju stresy atd. Ale ne, tak docela to zase nebude... Do časáku se pouštím společně se starým školním časákovým bardem Vaškem Fišerem proto, abychom na vás byli dva! Protože – jak všichni víme- dva je víc než jeden ) Do začátku jsem si dala několik předsevzetí, a to: 1. časák má být hlavně dílem dětí, 2. dát prostor pro konstruktivní a slušnou kritiku, 3. mít časopis pro pobavení, soutěžení a hru. Na tomto vydání se podílelo asi 10 redaktorů většinou z řad dětí /tak první bod bych jakžtakž splnila/. Ovšem vlastní názory /bod 2./ zatím zazněly jen v anketách a konstruktivní kritika zatím chybí úplně! Tak na tom se bude muset ještě zapracovat a tímto vyzývám odvážné, chytré, nadané, česky píšící dítka z našeho ústavu, aby něco koukaly dokulit a staly se tak součástí našeho společného dílka.Třeba už v dalším čísle otiskneme váš článek, který ovlivní náš pohled na vás, vaši třídu, jídelnu, pana řídícího, učitele, pana školníka, naše školní akce, kroužky a další věci, které se školy týkají. Takže: pište, pište, pište!! Nová časopisová spolukoordinátorka a pisatelka Z.Růžičková (ZURU)
Hvězda čísla Nové tváře lákají, jsme zvědaví. Tak se ptáme naší nové němčinářky. Prosíme o trochu shovívavosti Simča to ďála poprvé, ještě víc se na zpověď chystala a nakonec to zplichtila v šíleným kalupu, takže soráč:) Simča: Takže ještě jednou i já sama řikam, že to byl fakt dost fascinující okamžik pravdy, kde se ukázalo, jakej jsem neschopnej novinář:)). Naprosto jistě vim, že jsem z toho byla 10x vyplácanější než pančelka... Ruce spocený, rozklepanej hlas, navíc jsem nejmíň 2x ztratila otázky...no, co vám budu povídat děs a hrůza! Díky mojí neustálé (ne)zaměstnanosti:) to za mě nakonec museli přepisovat fíšovi otroci z 9. B.......holt no, co dodat v týhle době už jsou na všechno lidi.... :-) Ok, nakonec jsem ale něco sesmolila(samo i s pomocí druhých....) a tady to máte.
-2-
Bc. Eva Rusová Datum narození: 30. 10.1972 Znamení: na tohle datum narozeni prej žádný není Znalost jazyků: mluví 1, Kolik je vám let? - ??? Kristova léta - řekla pančelka ...no ani nevim, kdy to bylo.....? 2, Proč jste přešla právě k nám na školu? - Protože tato škola sháněla němčináře. 3, Jaké předměty učíte? - Němčinu a češtinu. 4, Proč jste si vybrala právě tento mučící předmět? - Protože jsem už od základní školy chtěla učit němčinu. 5, Co říkáte na kolektiv učitelů? Je podle vás vůbec na škole? Myslím tím.. zapadla jste?:) - Nedokážu to zatím říct, protože jsem tady krátce a nemám tolik času, protože mám doma malé děti. S kolektivem v kabinetě jsem spokojená, je to dobrý kolektiv. 6, S kým si nejvíc rozumíte a proč? - S jazykáři, protože mají stejné zájmy a problémy. 7, Jaké je vaše nej jídlo, hudba, zvíře, sport, barva? - Na jídlo nejsem vyhraněném typ, jím skoro všechno, hlavně ovoce a zeleninu. Na hudbu také nejsem vyhraněný typ, poslouchám skoro všechno, ale co nesnáším je tvrdá hudba. Nesportuji, pouze v zimě lyžuji. Doma žádné zvíře nemám a moje nejoblíbenější barva je modrá. 8, Jaký jste typ člověka? - Otevřený. 9, Máte už nějaký vtipný zážitek ze školy? - Momentálně mě nic nenapadá. 10, Dobře.. a co vaše první školní lásky? Byly? :-) - Myslím si, že ne. 11, Jaká jste byla dívčina? Nenápadná, nebo jste vyváděla lumpárny? - Nenápadná...
-3-
12, Ok.. čtete ráda? Doufám, že se ukážete někdy v knihovně, ještě jsem vás tam nepotkala:)). - Moc. dík za interwiew Simča:)
Hodina rodinné výchovy aneb DUREX na scénu ! V rodinné výchově se probírá spousta věcí. Počínaje správnou výživou, přes rodinné vztahy až po sexuální výchovu. Toto „nejoblíbenější“ téma nauky se probírá v 9.ročníku (je jasný že se o tom v 9 nemluví poprvý). Nás tato radostná událost potkala před necelými 2 týdny. Začali jsme menším opáčkem formou testíku, bylo to docela fajn. Na konci hodiny nám pí.uč. sdělila, že si máme na příští hodinu přinést prezervativ. Týden uplynul a nastal ten den D. Už ráno se vedli debaty o tom co vlastně budeme na hodině RV dělat. Na poslední chvíli se ještě kšeftovalo s tímto latexovým zbožím. Během dne se pak pořádaly v naší třídě skupinové zábavy s touto „hračkou“ naplněnou vzduchem. Ani byste neřekli, jak málo někomu stačí k radosti. O přestávce jsme čekali na zvonek plni očekávání, někteří se možná těšili že se něčemu novému naučí a přiučí. No zkrátka každý do hodiny vstupoval s úplně jinou představou. Zazvonilo. Po několika okamžicích vstoupila paní učitelka. Přinesla si igelitovou velkou tašku. Položila ji, a začala nám něco vykládat o antikoncepci. Když jsme došli ke kondomům, řekla pí.uč. ať si vytáhneme své „domácí úkoly“. Po dotázání několika vybraných jak k tomu vůbec přišli, přišel pokyn rozbalit ten malinkatý sáček. Vyskytli se i tací jedinci, kteří se tohoto „mastného“ válcovitého (v některých případech i vroubkovaného) nafukovacího balónku štítili a nechtěli se ho ani dotknout. Poté nám pí.uč. odhalila tajemství své igelitové tašky. Byla plná pokusných zajímavých předmětů. Většinou se jednalo o předměty ze skladu TV. Převážnou část tvořily štafetové kolíky (dřevěné i plastové), ale našel se i speciálně vytvarovaný chyt z horolezecké stěny a samozřejmě i něco z rostlinné říše. Tu zastupovaly velké mohutné mrkve. Každý měl jedno náčiní do lavice. Měli jsme jasný úkol. Navléci kondom na připravený váleček (pokud možno správně). Z přední lavice se ozývalo něco jako: „no fuj to je hnus, ble toho se nedotknu“ atd. Přitom měli ručičky od lavice a mávali s nimi ve vzduchu. Ale zase kupříkladu na druhém konci třídy jsme viděli poněkud speciální způsob navlékání. No přeci jen byl to jen nácvik. Realita může být samozřejmě jiná (doufejme). Asi 3min. jsme měli možnost omakávat povlečené předměty. Pak většině třídy skončila zábava a museli to sundat. Nefim jesi se dá říct že sem od hodiny čekala něco víc...(možná sem se těšila na to jak to budem celou hodinu probírat, omílat, provádět s tim všemožný věci, poslouchat podrobný výklad pí.uč. o používání, možná z toho udělat i sranda akci....), ale nakonec se dá říct že hodiny splnila má očekávání.
Katka
-4-
Z deníku Knihomola Noc s Andersenem Na noci s Andersenem byla strašná švanda. Když jsme šli na lampionový průvod kluci zpívali a to se nedalo poslouchat. Nejdříve jsme zasadili pohádkový strom a to byla strašná nuda. Když jsme pak šli ke kostelu tak už pár jedincům shořel lampion. Když jsme se ve škole napili teplého čaje tak jsme shlédli vystoupení rokenrolu nebo něco takovýho prostě nám tancovali. To byli fakt profíci. Tancovali jak malý tak i dospělý. S nadšením se potom všichni rozdělili do skupin. V těch jsme nacvičovali pohádky od Hanse Christiana Andersena. Naše skupina s paní učitelkou Klimešovou nacvičovala Princeznu na hrášku. To bylo asi nejlepší ze všeho. Strašně jsme se u toho vyřádili. Když jsme to měli nacvičený tak jsme se šli vytancovat na tvrdou muziku. Nejvíce to bavilo asi ty nejmenší. Pak z toho každého bolely uši, protože to bylo hrozně nahlas. A abychom neusnuli tak jsme si šli navzájem zahrát pohádky, co jsme si předtím nacvičili. Moc se mi nelíbilo co udělali ti velcí, protože to bylo trapný a nebylo na ně vidět. TAKŽE VELKÝ STYĎTE SE!!! Každýmu samozřejmě vyhládlo, tak všichni honem na jídlo. Ale tam je čekalo trochu zklamání. Byly to kosti s trochou masa a uvařenýma bramborama (vepřová žebírka). Přesto se někdo do toho pustil. To už bylo kolem 1. hodiny ráno. Ale ještě mnoho dětí mělo energii tak byla plíživá hra. Ta se hrála po celý škole, kde byla tma a otázky které jsme museli vyluštit. Menší děti by se báli tak museli jít s velkýma, ale stejně se báli. Když jsme skončily hru tak se do knihovny šli číst pohádky. Kdo se nechtěl ztrapnit jako třeba já tak si šel lehnout. V knihovně četli a pak si pustily film. Někdo usnul už u čtení a nějací usli až u filmu. Pan učitel Horčička usnul v křesle a pan učitel Fišer si ustlal mezi vejtahem a košem. Ráno se nikomu ze zahřátého pelíšku nechtělo. Všechny žiněnky se musely zase natahat do tělocvičen a skladu. Taková zátěž po ránu. Přece jenom jsme se těšili na ty buchty co nám upekly paní učitelky. BYLY SUPER!!! A hlavně nesmím zapomenout na závěrečné foto i když není nic moc, ale jde to. Jinak si myslim, že jsme si to všichni užili, tím myslim učitele i nás děti. Tak doufám, že se tam všichni zase sejdeme za rok Ahoj.
Kačer
-5-
Učitelé na mezinárodní půdě Neoficiální. zpráva, aneb nevážně vážně Kontaktní seminář v Istanbulu mne zaujal již při prvním projíždění stránek E-twinningu a Socrata. Bohužel na našem ústavu panuje totální nechuť k jakémukoli projektu, kolem kterého by se mělo papírovat víc než stránka formuláře, nedej bože v angličtině. Poslední a definitivní rozhodnutí padlo na konferenci o počítačích ve školství, kde mne kontaktoval kolega ze sousední školy a doslova mne přemluvil k účasti. Co naplat společně jsme rozjeli projekt Eurodrawing a tento seminář jsme brali jako vhodnou příležitost k navázání dalších kontaktů, které by mohly náš projekt obohatit. Příprava na odjezd byla velice hektická, nebylo moc času, letenky se zajednávaly pozdě, takže jsme si nemohli moc vybírat a nejlevnější varianta nakonec byla zůstat v místě konání o 2 dny déle no proč si neudělat dovolenou za prachy EU. Let proběhl bez problémů, maďarská společnost Malev se nakonec projevila jako velice seriózní firma dokonce jako jediná z těch co přivezli účastníky podávala sváču. Ubytování ve čtř hvězdičkovým hotelu v centru historické části Istanbulu splňovalo nároky i těch nejzhýčkanějších učitelek. Trochu nás zarazil fakt, že jsme nebyli informováni o tom, co nás vlastně čeká. První večer byla naplánována prezentace jednotlivých účastnických států, na což jsme nebyli připraveni! Pravda, prezentovat Českou republiku Becherovkou je dost okaté a zavádějící, ale v muslimské zemi to slavilo úspěch. Naštěstí jsme se spojili s kolegyněmi ze Slovenska, se kterými jsme se docela obstojně prezentovali (borovička + parenica). Tento večer proběhl ve zcela přátelském duchu a rozhodně jsme se nenudili, probírali jsme problémy kolem všech školských systémů a mezinárodních projektů a vesele lanařili učitelky pro náš projekt. Druhý den: Naše práce na projektech začala dost typicky, přišli jsme pozdě. A kupodivu byla po nás docela sháňka, jako po lidech, kteří pocházejí ze země, kde se narodil Komenský a toho jsme se nezbavili do konce semináře. Prezentace s dataprojektorem probíhala za velikého zájmu všech účastníků, zde se měl každý projevit se svojí myšlenkou na mezinárodní projekt, moje prezentování bylo docela zábavný, protože, v naší prezentaci jsme zapomněli přeložit poslední slajdy, kde bylo největší kvantum informací. Takže jsem se pocvičil i v simultánním překladu – Dana Hábová – hadr. Dle toho, že mi úči z Irska slibovaly účast na projektu, mohu hodnotit, že mé první anglické vystoupení před 70 lidma a s počítačem, kterej měl windows v turečtině asi nedopadlo tak nejhůř. Eurodraving se moc líbul (kuloární přetřes), ale poté, co jsem několikrát zdůraznil, že náš projekt už běží a Sokrates se na něm nepodílí, nadšení připojit se do projektu trochu opadlo. Každopádně jsem plénum ujistil, že rozhodně další kolo chceme zkusit zorganizovat pod křídly Sokrata. A zase jsme byli kamarádi Další práce se odehrávala ve skupinkách, jelikož jsme na prvním večeru semleli vše možné, okamžitě jsem si našel partnera do projektu. Projekt byl nakonec prezentován na závěrečném workshopu, kde se představovaly všechny projekty upečené na tomto semináři. Náš jazykový projekt se týkal fyzikální problematiky, abychom si vyměnili s tureckou školou fyzikální názvosloví. Cílem našeho projektu je sestavit jednoduchý česko–turecko–anglický slovník fyzikálních termínů. Tato práce bude provázena výměnnými pobyty, kdy se skupina vybraných žáků bude podílet na přípravě prezentace fyzikálních pokusů a sestavování slovníku. Koordinátorem projektu se nakonec zvolil turecký kolega a od té doby jsme v kontaktu a
-6-
dolaďujeme detaily. Jinak docela záhul, hlavně při probírání papírů a způsobu schvalování a upravování podoby našeho projektu, aby byl schvalitelný pro obě národní agentury. Vlastní program pak probíhal v zajetých kolejích jídlo, káva, konference, jídlo, káva, čaj, procházka po nočním Istanbulu… Další, co se povedlo, byla realizace kontaktu na projekt Programování s Baltíkem – Tvořivá informatika, kde nás slovenská koordinátorka pozvala spolu s Tureckem a Anglií. Doufejme, že tento projekt se uskuteční, v případě schvalování by měl tento projekt přednost před slovníkem. Přátelská atmosféra byla udržována pečlivou organizací, někdy až moc pečlivou. Program byl pro nás suchozemce velice atraktivní, třeba večerní projížďka na lodi po Bosporském průlivu je snem nejedné suchozemské krysy. Není třeba rozebírat veškeré detaily programu, viz prohlídky historických pamětihodností centra Istanbulu. To rozhodně nebyl hlavní cíl naší účasti na tomto semináři. Za zmínění jistě stojí i návštěva turecké školy, kde jsem si po určitou dobu připadal, jak superstar . Závěr: Naše cesta do Turecka rozhodně nebyla zklamáním. Cíle bylo dosaženo! Během pobytu jsme si ověřili, že komunikace s pedagogy z jiných států je naprosto bez problémů a je možno se domluvit s každým na čemkoli
Několik foteček na : http://www.zskomtu.cz/ucitele/ucitele_akce/2005/05istanbul
DRAVCI Dne -13.září- se na škole konala akce s názvem Dravci, která měla pomoci nemocným a zraněným dravcům. Skupinka lidí přivezla několik zdravých dravců a vybíralo se 40,- Kč. Tato částka šla na zraněné dravce (dravci kteří byli přivezeni na ukázku vydělávali na zraněné dravce) pořadatelům jsme položili pár otázek…….. …….1. Odkud jsou odchycení všichni ty dravci (co byli přivezeni) Dravci nejsou odchycení. Všichni jsou z umělých odchovů , takže jsou narozeni už nějakým chovatelům. Některé máme koupené z pražské zoologické zahrady nebo z některých jiných zahrad, někteří jsou jako pacienti. Dravce nejde odchytit v přírodě, všichni jsou chráněni. 2. Jsou nějak nemocní? Samozřejmě jako každé zvíře jsou nějak nemocní , ale my je dvakrát ročně podrobujeme veterinární prohlídce z trusu. Většinou nemoci předejdeme , ale když dravec onemocní, je potřeba navštívit veterináře nebo odborníka a dostane patřičné léky. 3. Jak dlouho se o dravce staráte? -7-
Naše společnost funguje už patnáct let. Ze začátku jsme měli sedm nebo osm dravců. Sbírali jsme dravce z Brněnska a okolí. Teď jsme se rozšířily, naše společnost má sedm lidí. Dravců i s pacienty máme přes sto. 4. Pouštíte je někdy do přírody? Někteří dravci se pouštějí zpátky do přírody , ale všichni ,co tu jsou na ukázku , jsou z umělých odchovů a vydělávají na nemocné dravce z přírody, které nám lidi nosí a ty, co nám lidi nosí, pouštíme zpět do přírody. 5. Kdybychom našli nějakého dravce, co sním? Nejlepší je zavolat nejbližší zoologickou zahradu nebo sokolníka Pár foteček jistě najdete na www.zskomtu.cz Aleš Culek
Den Jazyků Letošní Den Jazyků byl úplně jiný než loňský a podle mě byl i lepší. Děti z druhého stupně se měly dozvědět, jak můžeme mezi sebou komunikovat. Pro děti byl asi nejzajímavější pokec s ředitelem. V této dílně se mohly děti zeptat pana ředitele na to, co je zajímalo nebo mu mohli říct co se jim nelíbí ve škole. Mnoho dětí nevědělo co to znamená neverbální komunikace, ale myslím, že paní učitelky Juhászová a Koucká jim to vysvětlily. Sportovci si mohli rozvinout vědomosti na řeči rozhodčích a muzikanti u paní učitelky Oždianové v dílně řekni to hudbou. I ti náročnější si určitě něco našli, co je zaujalo např.: pantomima, rétorika, znaková řeč, etiketa atd. Tyto akce by se mohly opakovat častěji, samozřejmě ne aby se děti ulily z vyučování, ale aby si pořád rozvíjely určité dovednosti, třeba - komunikovat rukama a nohama. I třeba to jak poznat nebezpečnost cizího člověka, podle tónu hlasu, chůze, pohybů o tom jak je komunikace důležitá a že u komunikace nemusíme jen mluvit. A mohli jsme si vyzkoušet, jaké je to být reportér či moderátor v televizi nebo v novinách. Takže se poučili a dozvěděli něco nového nejen žáci, ale také učitelé. Asi se každému ten nápad líbil jinak jak už míň nebo víc a každý má na to svůj názor. Kačer
-8-
Naše líheň Nejen deváťáci přispívaj do časáku, mezi redakčními příspěvky se objevilo i několik slibných příspěvků od žáků z 1. stupně, je na nich sice vidět, že v některých partiích vedla ruku spíš mamina, ale nedalo nám to, nakonec, je to docela dobrý
TAJNÝ VÝLET 13.10.2005 škola požádala tajný výlet pro nejlepší sběrače pomerančové kůry a papíru. Do poslední chvíle bylo tajné, kam vlastně jedeme. Cil cesty nám oznámili až v autobuse.Jeli jsme do pevnosti Dobrošov. Prohlídka muzea pevnosti začala v místnosti,kde byly vystaveny mapy Náchodska a okolí z období 2. sv. války a uniformy československých vojáků ze stejné doby. Součástí expozice bylo cínové vojsko představující vojáky včetně koní a děl. Další část prohlídky tvořilo vyprávění o letech 1935-1945. Nakonec jsme vstoupily do jednoho z nekonečných bunkrů.Poprvé jsem byla v podzemí. Byla tam zima,vlhko a tma. Velice nepříjemné podmínky pro muže, kteří hájili hranice v roce 1938. Po prohlídce jsme se všichni společně vyfotografovali. Bylo hezké podzimní počasí vybízející k procházce. Došli jsme až na Jiráskovu chatu. Zde jsme vystoupali až na samý vrchol chaty kde se nachází rozhledna. Výhled byl okouzlující. Pak jsme se vrátili domů. Nepodepsaný autor
WEB - stokrát o tom samým Nové stránky Vítejte na zskomtu.cz . Tak jsme po roce příprav spustili nový web, uff pár dní před spuštěním jsme Pavka a já skoro nespali a dolaďovali skripty galerie a nastavení databází a spoustu jiných věcí, které přechod z woken na linux vyžaduje, nakonec jsme do spustili abych zjistil že mojí vinou polovina věcí, které jsme už udělali nefachá a že veškerý zálohy jsou v loji… no za blbost se platí. Výsledek jsou takřka profesionální dynamické stránky s šílenou možností úprav a rozvoje. Co se ale nestalo, místo poplácávání po zádech a pochvalných pokřiků na chodbách jsem byl postaven před brutální skutečnost, že ne všichni uživatelé skáčou nadšením kolem nového vzhledu stránek. Co našim škarohlídům vadí ? Pokusím se popuzeně (berte to s rezervou ) reagovat na některé připomínky. 1. Stránky jsou nepřehledný ! Abychom nemátli veřejnost, zvolili jsme takřka stejný způsob ovládání, ale jelikož nám přibylo daleko víc věcí, který chceme zveřejnit, tak jsme museli přidat ještě jednu lištu a to vás mate ? Nebo snad redakční systém ? S aktuálními zprávami na první stránce ? To je reakce internetových fosílií, takhle přece nechcete přežívat a až do důchodu a sledovat stále stejný nudný vzhled stránek. -9-
2. Jééé nejde mi poštááá. Tak to je klasický problém nepozorných pedagogů, kteří nečtou zpráva v redakčním systému – pokud bych tuto reakci měl komentovat, tak bych asi někoho urazil 3. Málo obrázků . Omyl ! Pouze o 1 obrázek méně. A to ten centrální, jinak všechny fotogalerie zůstaly zachovány, postupně je převádíme na formát php, některé ještě nefachají v důsledku výše zmíněné chybky, ale slibuju, že je časem zprovozním. 4. Špatně se trefuje na odkazy. Tak to je pravda, museli jsme trochu volit mezi velikostí lišt a volným místem na obrazovce. Zvolili, jsme víc místa na zobrazování jiných věcí, než odkazových tlačítek. A kdo se nenaučil jemné práci s myší holt nemusí k počítači vůbec usedat, pro takové je nástěnka u ČSOB. 5. Jsou takový divný. Cha chá tak to je vůbec připomínka Všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo! V poho. Na tohle si určo zvyknete, mohu vás ubezpečit, že ke starýmu vzhledu se stejně nevrátíme, pro takovéto divňaře doporučuji sekci škola, Trutnovská konkurence, abyste mohli porovnat, jak daleko dorazil vývoj stránek na jiných školách. 6. Kamery, nikdo mi nebude koukat jak učim ! Tak tady už se nesměju. Proč by se někdo nemohl kouknout na to, jak kvalitně učíte, chcete snad říci, že učíte nekvalitně a musíte se tedy schovávat ? Sámo, že se snažíme zajistit, aby na vás, nebo děti nekoukal každej, k tomu slouží registrace uživatelů, postupně dolaďujem práva uživatelů, aby to opravdu bylo košer. Každopádně mne potěšila reakce několika kolegů, kteří zaškemrali o kameru do třídy – hurá, jen co seženu prachy, jdem do toho ! Máme připravenou spoustu dalších vyfikaností, ale ty na vás nemůžem vychrlit hned, to by asi jedna stránka na reakce nestačila Tak nazdárek na www.zskomtu.cz fíša
„HELOUVÍNSKÁ“ NOC Všechno vypuklo kolem sedmé hodiny….nejdříve se zkontrolovalo kdo tu všechno je tzv. kdo chybí a kdo přibil…..:) pak jsme si řekl co dělat smíme a co dělat nesmíme... potom nás učitel rozdělil do dvou skupin (rozdělila nás velká „helouvínská“ hlava….) jelikož jsme měli číst taxme se odebrali s pančelkou do jedné třídy na žíněnky a tam jsme začali … nejdříve začali malé děti a pak i velké …..bylo to celkem podařené… .trvalo toa si hodinku….a pak začalo to největší „vzrůšo“ všichni se odebrali do knihovny a postupně bušil na dveře strašák že chce děti… ..pan učitel je postupně vyvolával a oni si vybírali do dvojice někoho ze svých kamarádů nebo někoho ouplně cizího….nakonec došlo i na mě …vybrala si mě jedna holčina (nebudu jmenovat ti kdo tam byli vědí ;) ) stezka byla výborně připravená ….chytli jsme nějakého „strašáka“ tj. pan ředitel… který nás provázel celou strašidelnou cestou… ..nejdříve jsme šli po mostě směrem k jídelně a zastavili jsme se v nějakým „kumbálu“ kde jsme si měli vzít bačkoru a jít dál…..další mistnost kterou jsme navštívili byl přírodopis kde perfektně zafungoval „datáč“ bylo to výborný ještě jsme prošli nějaký mistnosti ale na ty si nepamatuju….ale jedna místnost byla ouplně - 10 -
skvělá….byla to strojovna nebo něco podobného….byla tam připravená lebka a nějaká kyselina…museli jsme si zapamatovat básničku která tam byla napsaná …holčina se kterou jsem šel tam odmítala vstoupit (prej že se bojí lebky ) taxem si ji musel zapamatovat sám … .nakonec jsme skočili v nějakým „kumbálu“ kde se to bortilo a museli jsme si vybrat mezi „živou a mrtvou“ vodou …přičichnul jsem a zjistil jsem že jedno je limonáda a jedno je voda …taxem se napil limči a bylo to dobře jelikož ta druhá „voda“ byla slaná voda…njn měl jsem štěstí…poté co jsme absolvovali strašidelnou cestu…..kde jsme prošli všemi možnými i nemožnými nástrahami…jsme se opět vrátili do knihovny….kde ostatní děcka čekala, až je učitel vyvolá… až všichni absolvovali „cestu rájem“ taxme dostali dotazníky a museli jsme odpovědět na otázky které se týkaly cestičky….poté následovalo kreslení příšer nebo omálování….vzhledem k tomu že bylo celkem pozdě bylo už spousta dětí ospalých a stejně zůstali na divadélko Mr. p. uč. Horčičky a Mr. p. ředitele. Háska….pitvali nějakou mrtvolu kde nevěděli ani jaké je to pohlaví … nechali kolovat mozek, kůži a jiné podobné orgány…schylovalo se k ranním hodinám ale kdo byl ještě čilý mohl zůstat na strašidelný film…do úplného začátku skoro nikdo nevěděl oč se jedná… .až to přišlo „ŘADA NEŠŤASTNÝCH PŘÍHOD“ ……to je panečku film ….ale jak jsem čekal taxem u toho usnul a postupně se probouzel…byl jsem si jist že bych z toho filmu nic neměl takže jsem si šel lehnout….ale děti říkaly že ten film byl výborný tak jsem si ho pujčil abych zjistil jaký je doopravdy a měli pravdu……mno na snídani jsem nebyl a na poslední uklízení taky ne uklízel jsem co se dalo ale nestíhal jsem protože jsem musel jet vláčkem dom…abych si to připravil na svoji noc….. Jinak myslím že se to dětem líbilo …podle mě to bylo výborně připravené…..moc se mně to líbilo….už se těšim na „ANDERSENA“ …… Jan Petráš
Křížovka 1. část 2. část 1.Přikrývka jinak 2.Zelená pohádková postava 3.Objevitel Ameriky 4.Dámská taška 5.Pátý den v týdnu 6.Malá kočka 7.Pestrobarevný pták který umí mluvit
1.Nástroj na psaní 2.Začátek závodu 3.Nádoba na benzín 4.část rostliny 5.Opak ke slovu vysoko
- 11 -
1.
S
2. 3.
A
4. 5.
O
1. 2. 3. 4. 5. 6.
A
7.
K
Teď už z pohledu středoškolačky
Určitě jste si stačili všimnout, že vám někdo 18.dubna scházel. Byly jsme to my-devítky. Asi každého napadne, co se dělo.Správně, dělali jsme přijímačky a jestli vás to nebude vadit, tak vám tak trochu popíšu, co se bude ten den dít. Aspoň teda těm co půjdou na gympl. Sice nám všichni učitelé ještě v pátek říkali ať už se o víkendu neučíme, ale mě to nedalo a musela jsem si to ještě v neděli večer zopáknout. Večer se mi aspoň usínalo s klidnym svědomím , že jsem pro to udělal skoro všechno. Ráno bylo vcelku normální..sešla jsem se s kámoškou a šlo se na věc. Když jsme přišli před trutnovský gympl potkala jsem další kámošku. Dostala jsem od ní potřebné rady na přijímačky(dělala je už před dvěma rokama). A něco vám řeknu…fakt nechtějte znát někoho , kdo dělal přijímačky nějaké minulé roky. Věty typu: Je to dost těžký, ale když nebudeš nervózní tak to určitě zvládneš, opravdu asi moc nepomůžou. Jediné co pro mě bylo útěchou, bylo zjištění, že dělám přijímačky ve stejné třídě jako ona. A protože přijímačky udělala sedla jsem si do stejné lavice, kde seděla ona. Byla to prostřední řada, čtvrtá lavice a napravo. Až chvíli před začátkem hodiny jsem si na tabuli všimla zasedacího pořádku. Co mě fakt nepotěšilo bylo to, že jsem se se všema už vybalenejma pomůckami musela přestěhovat o lavici dopředu. No co říkala jsem si, aspoň že sedim napravo, to mi taky přinese štěstí. Když přišel učitel, tak jsem se málem nervově zhroutila. Jeho
- 12 -
první věta byla přesedněte si všichni víc doleva. A to už jsem si fakt začínala myslet, že přijímačky neudělám. První hodinu nám rozdali testy z matiky. Na první pohled byly úplně obyčejné, ale už na ten druhý jsem si všimla něčeho zvláštního. Test byl na tři stránky a měli jsme na něj jenom hodinku. Dál bych to nerozebírala, protože ostatně na příklady se můžete podívat na webovkách gymplu(to není reklama). Po přestávce jsme z naší krásný školy sešli na chodbě a já zjistila, že půlku příkladů mám špatně. Ale říkala jsem si, ještě je naděje , že se dostanu- test z češtiny. Ten ale taky nedopadl nejlíp…ba naopak…ještě hůř. Byla jsem už tak vystresovaná, že jsem si ani nebyla jistá, jestli jsem dobře napsala,že Ratibořicemi protéká Úpa. Ale učitel, který na nás dohlížel, byl fakt o dost lepší, než ten matikář. Asi aby nás trochu „odstresoval“ si s náma po diktátě začal povídat o Superstar a našem plánu na prázdniny. Takže docela pohoda. Po češtině jsme se všichni vyhrnuli na chodbu, rozloučili se s dalšíma chudáčkama a šli domů přemejšlet, jak jsme asi dopadli. Odpoledne jsem přežívala dost těžko. Pomalu jsme se scházeli všichni ze třídy. Bylo něco kolem jedný hodiny a Pája už měl jistý, že se dostal. Další se to dozvídali během odpoledne. V pět už to měly jistý i holky. Ty propadly v takovej menší pláč štěstí, když se to dozvěděly. Je jasný, že se taky dostaly. A tak jsem byla skoro jediná, kdo ještě nic nevěděl. No a tak jak se říká, „v nouzi poznáš přítele.“ Všichni kdo s náma byli celé odpoledne se šli se mnou podívat ke gymplu. Hodiny ve městě už odbíjely šetou hodinu a moje výsledky pořád nikde. Za tu dobu , co jsem tam stála, se tady nahromadil pěkný dav zvědavců jako jsem byla já. A už je to tady, říkal jsem si, když se dav nahrnul ke dveřím. Bohužel, pro mě, to byly výsledky na malej(osmiletej) gympl. Tak a teď už zase víc lidí ví, že se dostalo. A já pořád nic. V tu chvíli jsem se sama sebe ptala, jestli jsem ty přijímačky udělala nebo ne. Ale to zatím věděli možná jen ty, co seděli někde v budově, nad náma, opravovali zbylé testy. Jednu chvíli už jsem to chtěla vzdát a jít domů. Pomalu jsem si tak říkala, že to přece bude i na internetu a tak se podívám, ale o trochu dýl. Nakonec jsem vydržela. Naše výsledky vyvěsili asi kolem čtvrt na osum. Po tom čekání už mě byla docela zima a tak jsem se ke svému překvapení nehrnula k výsledkům. Tam se Vedle mě postavila Lucka, asi aby mě pomohla hledat. Byla jsem si jistá, že když budu hledat odspoda najdu se rychleji a ničemu to neuškodí. Ale Lucka, která mně věřila (jak už to u dobrejch kamarádů bývá) začala hledat od prvního míst. Najednou vykřikla: „Seš tam …seš 21. Dostala ses.“ V tu chvíli se ve mně asi nashromáždily všechny emoce za celej den a já jsem tam začala všechny známý lidi objímat. Měla jsem takovou radost jako málokdy v životě. Hned jsem chtěla dát vědět všem příbuzným, který mě na to už měsíc před přijímačkami upozorňovali. Hlavně nám hned zavolej, jak to dopadlo. A tak jsem taky udělala. Zrovna , když jsem si šla k baťohu pro mobil, slyšela jsem, jak zvoní. Byl to táta, od kterého, jak jsem později zjistila, jsem měla už 6 nepřijatých hovorů. Bylo jich mnohem víc, a tak jsem napsala skoro celé naší rodince. Těžko se ten pocit „vítězství“ popisuje. Musíte si ho zažít sami. A to si myslím, že většina z vás zažije, teda s výjimkou učňáků.
Aneta
- 13 -
Eurodrawing je vlastně kreslení 150m dlouhého obrázku, my jsme za českou republiku kreslili první část 15m dlouhej obraz. Kreslení proběhlo na začátku školního roku na náměstí. Asi tři dny předtím se „veliká“ role papíru roztáhla u nás ve škole a každá dvojce nebo trojce si předkreslila síť podle které by potom kreslila svůj obraz. Bylo to strašně zdlouhavý, protože učitelky tam bláznily a musely stanovit kde jakej obraz bude a ještě k tomu bylo málo pravítek a když jsme měli to utrpení konečně za sebou tak jsme jen čekali na den D. Když jsme se pak sešli na náměstí natáhla se fólie a sem tam nějakej, aby se nám malováníčko neumazalo zespoda, tak se přinesla (sama) očekávaná role papíru. Technickej tým šel nabrat vodu a všichni si připravili barvy a každý už netrpělivě čekal na očekávané odstartování. Nedočkavci málem zaklekávali do bloků – imaginární výstřel… a jejich duchovní plody se pomalu ale jistě začali rýsovat. Zvědavci se už taky začali hemžit, ale nikomu to moc příjemný nebylo když nás a naše obrazy pořád někdo očumoval ani když pak pan učitel začal fotit. Stejně na nás čučela internetová kamera, díky který byl průběh naší práce přenášen do celého světa, sestřih si můžete stáhnout z adresy, kterou uvádim za podpisem. A ještě k tomu přišla nějaká paní s mikrofonem a každý si ji začal prohlížet. Ta paní byla z Českého rozhlasu, tak si s nějakýma lidma udělala rozhovor, ale když jí někdo řek něco hnusnýho (Petráš), tak se urazila a odešla což bych na jejím místě taky udělala. Na pár místech se obraz začal trhat, protože malovat to na dlažebních kostkách nebylo zrovna nejpříjemnější a klečet na nich taky ne i když jsme si pak dali pod nohy kartony tak to stále nebylo zrovna ideální. Mnoha dětem se obrazy ale dařily. Celý obraz spojují jedny (no měly spojovat) dlouhatánský koleje, ale někde to autorům trochu ujelo, resp nějak nevešlo či tématicky nesedělo. No zkuste narvat koleje na Karlův most či na vrchol Sněžky, kterej je ještě k tomu pokryt věčným sněhem. Když už byla díla vytvořena, tak každý pod svůj výtvor napsal svůj uměleckej podpis nebo i nějaký malý anglický dopísek, kde napsali co na tom obrazu je. Na obraz se natáhla fólie aby se nezašpinil zbytek obrazu a technickej tým vylil všechnu špinavou vodu samozřejmě do kanálu. Barvy se zabalily (zase samy) všichni se rozloučili a teď už jen každej čeká, až se s obrazem pojede po Evropě. Kačer Více na www.zskomtu.cz nebo na www.eurodrawing.net
- 14 -
IQ nad 100 Asi Vám neušly tahanice kolem „Werichovy“ vily, jestli ano, tak nevadí tady se aspoň můžete seznámit s tím, po kom se té tolik propírané stavbě říká.
Jan Werich (6.2.1905 - 31.10.1980) Tento český herec, dramatik, spisovatel a publicista se narodil 6.února 1905(jen tak pro zajímavost: o 60 let později se narodil můj otec…ten ale není tak slavnej takže vás to asi moc zajímat nebude…ale za zmínku to stojí). Jan Werich se narodil v Praze-Dejvicích jako dítě úředníka v pojišťovně. To jsem vůbec netušila že za 1. republiky už byly pojišťovny. Ale tak v té době jsme byli dost slavná a vyspělá země (proti dnešku). Vzdělání získává Werich nejprve na gymnáziu v pražské Křemencově ulici (tady se spřátelí s Voskovcem), později pak studuje práva na Univerzitě Karlově i s Voskovcem…no prostě nerozlučná dvojka. V roce 1926 spolu Jan Werich s Voskovcem poprvé autorsky spolupracují - nějaký čas spolupůsobí v redakci časopisu Přerod, a tato spolupráce stojí u vzniku prvního Werichova a Voskovcova úspěšného divadelního kusu, a to slavné "Vest Pocket Revue" premiéra této hry, či spíše pásma je na scéně Osvobozeného divadla v pražské Umělecké besedě 19. dubna roku 1927 a Voskovec s Werichem slaví obrovský úspěch.Během dalších let se k nim přidává další nezapomenutelná postava divadelní klavírista a skladatel J. Ježek. S ním vytvoří mnoho známých her: Uvedu jich jen pár, protože i když čerpám z dobrých zdrojů(aspoň si to myslim) mohlo by se stát, že bych na nějakou zapomněla. Tak teda pár nejznámějších: Golem, Sever proti Jihu, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc….a mnoho dalších. Když je v roce 1938 Osvobozené divadlo uzavřeno emigrují všichni tři do U.S.A. Zde vystupují s anglickými verzemi her až do r.1942. Pak pracují pro Americký úřad pro válečně informace. Po roce 1945 Jan Werich společně s J. Voskovcem Osvobozené divadlo obnovuje, a to jako Divadlo V+W - obnovená scéna ale neslouží divákům dlouho, po komunistickém puči v roce 1948 a následné Voskovcově emigraci do Spojených států amerických opět končí. No škoda a je po všem. Teda skoro po všem. Werich začíná sám působit na mnoha divadelních scénách. V letech 1956-61 je pak Werich ředitelem pražského Divadla ABC. Jeho "spoluhráčem" se přitom po J. Voskovcovi stává M. Horníček, s nímž uvádí na jeviště mnoho obnovených her Osvobozeného divadla. Werich hrál taky v mnoha filmech. Jako u divadelních her jich vyjmenuju jenom pár, protože bych na nějakou mohla zapomenout( popravdě je to kvůli místu, aby se toho do časáku vešlo víc) : Hej rup!, Peníze nebo život, Císařův pekař a pekařův císař!, Byl jednou jeden král. Dále taká hraje v televizních inscenacích: Uspořená libra ( kdo by se chtěl podívat p. uč. Horčička ji má na kazetě, ale není jisté, že vám ji půjčí..ale jak ho znám, tak jako knihovník by byl určitě ochotný), Medvěd a Slzy, které svět nevidí…Tento pán je mnohostranný, takže napsal i pák knížek. Z nichž nejznámější je asi pohádkové Fimfárum( je v knihovně). Po roce 1968 postaven mimo hlavní proud tehdejší československé kultury a víceméně až do své smrti je pak záměrně komunistickým režimem opomíjen (v roce 1978 nicméně z donucení podepíše tzv. antichartu). A tento slavný muž umírá 31. října roku 1980 v Praze.
Aneta
DEN POEZIE - 15 -
Byla středa 16.11.05 blížila se ta osudná chvíle, můj debut a i některých ostatních žáků a členů dramatického kroužku pod vedením pančelky Klimešové ….ano je to pravda my všici kdo jsme se přihlásili do „dramaťáku“ Budeme přednášet básně….. všecko to mělo vypuknout až se usadí všichni kdo přišli… .atmosféra byla výborná pančelka všechny usadila a my jsme chodili a ptali jsme se jesli si nedají čaj či něco jiného ….až všichni dostali to co chtěli mohli jsme začít…..schválně jsme se ptali do kolika to bude …bylo nám řečeno že do 21:00 ….což nebyla vůbec pravda postupně jsme začali přednášet básně s vynikajícím doprovodem pí.uč. Oždianové….všichni přednesli to co měli a bylo hotovo měli jsme to přednesené ani ne za hodinku….pak jsme roznesli posluchačům také básně „ať si to taky zkusí jaké to je přednášet před obecenstvem…“ bohužel se nikdo neodvážil přednést báseň a situaci musely zachraňovat pančelky Klimešová a Schubertová….bylo to celkem v pohodě skončili jsme před osmou hodinou….a myslím si, že to bylo připravené a mělo to celkem úspěch….myslím si že by se to mělo opakovat i příští rok i když už tady nebudu … ..určitě bych přišel…. btw: byly dobrý buchty… Jan Petráš
Blábolení senilního starce Tak vám nevim, sestavili jsme tohle číslo a vůbec neskrývám obavy. Věc se má tak. Minulý rok jsem dokázal sestavit jen jedno číslo, a to rozhodně není moc. Navíc odešla většina přispěvatelů na střední školy. Je čas na generační výměnu ! Proto jsem požádal o pomoc p. uč. Růžičkovou takže od letoška jsme na to 2 no, já spíš už jen jako poslíček či příležitostný grafik. Co je však horší, musím socialisticky zvolat „Nejsou lidi !“ NO voni jsou, ale abyste z nich články tahali bagrem, příspěvky pak jsou nemastný neslaný… Zatím je potřeba mít trochu trpělivosti, než z nich něco vymlátíme. Pár slibných jedinců se už rýsuje, viz Kačer, doufám, že je neodradíme tím, jak budem prudit kolem dolaďování článků, pokud i vy se považujete za slibné jedince, neváhejte, na něco nám napište..my si to přečtem a řeknem, že je to blábol a že to máte předělat a to uděláme asi tak 3x než vám to nakonec necháme projet kopírkou a vy se tak stanete redaktory, takže pište o všem, co jste zažili, co se vám líbí či nelíbí o tom na co máte nějaký názor, o všem, pište… fisa
Autoři článků:
Aneta Jelínková, Kateřina Erbenová, Aleš Culek, Jan Petráš, Simona Kubizniaková, Kateřina Bratršovská, Fybek
Obrázek na obálce:
Neznámý autor z družiny
Grafická úprava:
Fybek s.r.o. + kolektiv divoženek z 7.A
Jazyková korekce:
Olga Švadlenová - NAPOSLEDY
Obrázky a fota:
Clipart, Fybek, Internet
- 16 -
