Vlčata str. Skauti str. Výlet Roverky strana

Středisko

Vlčata str.

oddíly

Skauti str.

tip na

historie

Výlet Roverky strana

třesk

časopis TŘEbechovických SKautů

29. číslo leden - únor 2016

2

Úvodní slovo

úvodní slovo Sešel se rok s rokem a opět lehce pozměňujeme náš střediskový časopis. Děje se tak v době, kdy se zamýšlíme, zda nám ve vydávání časopisu stojí za to pokračovat. Položili jsme si, zcela legitimně, otázku, zda čas, který nám psaní článků, fotografování a neustálé mailování, bere, raději nevyužít v prospěch činnosti s oddílem. Vždyť ty hodiny nad Třeskem strávené lze využít i jiným, stejně prospěšným způsobem. Na stranu plusů klademe vypovídající a spíš historickou než aktuální hodnotu. Plusem je též obrazová dokumentace, která by jinak nevznikla, jelikož bychom na schůzkách nefotili. Na stranu záporů nedodržování termínů, nadále vlekoucí se a zpožďující se samotné vydání Třesku. Hodiny strávené nejen samotnou tvorbou, ale prošením a dobýváním článků. Jak to dopadne? To v tuto chvíli nevíme, stále ještě si dáváme čas na diskuzi a na najití vhodného formátu spolupráce. Zatím jedeme dál i v tomto novém vzhledu Třesku pro rok 2016. Přemek

Redakce: Přemysl Pistora - [email protected], Stanislav Dostál - [email protected] Přispěli: Přemysl Pistora, Eliška Školníková, Viktor Charvát, Helena Vlasáková, Eliška Hrubešová, JItka Babicová, Robin Zubr, Pavel Látr, Stanislav Dostál Fotografie: Přemysl Pistora, František Drnovský, Gabriela Müllerová, Lucie Štursová, Magdaléna Pistorová, Viktor Charvát, Věra Applová, Eliška Hrubešová, Tereza Pavlíková, Pavel Látr, archiv:juntrebech.com Jazyková korektura: Lucie Dostálová

Třesk | Leden Únor 2016

www.juntrebech.com

Obsah

3

Obsah

2

Úvodní slovo

3

Obsah

4

Tříkrálová sbírka

6

Vandr na Velkou Deštnou

8

»»s.8

Víkendovka Vlčat v Nebeské Rybné

12 Den Zamyšlení v Ostroměři

»»s.6

14 Víkendovka skautů v Rokytnici 18 Benjamínci »»s.30

20 Světlušky 22 Vlčata 26 Skautky 30 Skauti 32 Roveři 34 Tip na výlet: Roverky

»»s.12

36 Bludiště 38 Historie: Předválečné TpO 40 Jiří Prášil: 7. část

»»s.14 Třesk | Leden Únor 2016

4

středisko

tři králové 16. - 17. 1. 2016 středisko

Eliška Školníková členka 5. oddílu skautek skautkou od roku 2013

Jednou ke skautkám a ke skautům na schůzku přišel Přemek, a zeptal se nás, jestli bychom nešli Zapsala: Eliška pomoc dělat Tři krále. My jsme samozřejmě řekli, že ano, tak nám rozdal informace. Když přišel den, kdy jsme měli vyrazit, tak se všichni pořádně ustrojili, protože ten den byla zima a mohli jsme vyrazit. Sraz jsme měli u fary, kde jsme se sešli. Nejdříve nás tam občerstvili, a pak nám rozdali kostým a korunu, a když to všem sedělo, tak jsme měli jít na svěcení. Tam nám řekli něco o Třech králích. Jakmile to farář dopověděl, nachystali jsme se a jeli. Bylo nás hodně skupinek. Někdo jel do Výravy, do Čestic, ale také po Třebechovicích. Probíhalo to tak, že jsme měli pokladničku, zazvonili jsme na zvonek u domu a zazpívali jsme písničku. Vybrali jsme peníze, dali kalendář a cukr a šli o dům dál. A tak pořád dokola. Když to skončilo, tak jsme jeli do fary, odevzdali vše panu faráři. Za to nám dali odměnu, za kterou jsme poděkovali a hurá domů s vědomím, že jsme někomu pomohli. Moc nás to všechny bavilo a určitě půjdeme i příští rok. Třesk | Leden Únor 2016

středisko

5


6

středisko

vandr velká deštná 16. - 17. 1. 2016 středisko

Viktor Charvát - Viking zástupce vedoucího střediska vedoucí 7. oddílu roverů vedoucí tábora 2016 držitel medaile Lilie a přáteství

Třetí ročník zimního vandru na Velkou Deštnou začínal tradičně na autobusové zastávce na náměstí v Třebechovicích. Všichni už vědí, že na tenhle vandr jezdíme z autobusové (tzn. ne vlakového nádraží) zastávky z náměstí, takže nikdo nemusel dobíhat. Autobus byl kla– sicky až do Dobrušky narvaný, ale zde jsme přestoupili už do prázdného busu směr Olešnice v Orl. h.

k počasí zde moc běžkařů nebylo. V místním turistickém a značně omrzlém přístěnku jsme udělali zastávku a Tomíno se Savagem dokonce nachystali čerstvou kávu, takže jsme řádně poseděli. Dále jsme pokračovali po hřebenu směr Masarykova chata. Opět nás zaujala ještě o fous větší sjezdovka (resp. celý areál) na polské straně u Masaryčky než vloni.

Z Olešnice jsme letos zkusili projít až ke sjezdovce a vystoupat sjezdovkou nahoru, což se nakonec ukázalo jako lepší varianta než ctít červenou turistickou značku a stoupat po louce. Sjezdovka je jednak upravená, takže jsme se nebořili a výstup je výrazně kratší než dlouhé pozvolné stoupání po louce, a hlavně je pod sjezdovkou bufet, kde jsme se mohli občerstvit.

‌ Cesta sněhem Popis:

Sněhu bylo celkem dost, ale ani v lese jsme se tolik nebořili a nechalo se jít. Bohužel bylo spíše zataženo, takže z výhledů moc nebylo. Po červené jsme dorazili až na křížení s běžeckou trasou na Vrchmezí. Naštěstí vzhledem Třesk | Leden Únor 2016

Kolem páté hodiny jsme všichni úspěšně dorazili na Masaryčku, zde jsme poobědvali a povečeřeli zároveň. Vzhledem k tomu, že teplota venku stále klesala, moc se nám z vyhřáté chaty ven nechtělo. Nakonec jsme ale v podvečer vy– razili směr bufet na Velké Deštné a na teploměru u chaty bylo myslím -10°C.

středisko

7

Popis: S ‌ toupání nahoru

K velkému překvapení jsme se na bufetě potkali ještě s jednou skupinou, která zde také chtěla přespat. Nakonec jsme zjistili, že to není až tak velké překvapení, protože se jednalo o vojenské nadšence, kteří taky každoročně vyráží na přespání na Velkou Deštnou. Potkali jsme se zde s nimi už při prvním ročníku, ale to nakonec všichni večer vy– razili spát ven. Letos ta mrazivá noc (tuším -16°C) nakonec některé kluky ukecala a rozhodli se taky nocovat v přístřešku jako my. Takže nakonec nás tu přespalo celkem asi 13 a dva psi. I já se musím přiznat, že jsem letos vyměknul a nešel spát ven.

Ráno jsme ku zděšení především Toulavé boty :-) (pozn: členové trampské osady Toulavá bota Tomíno, Savage a Péťa) zhruba před sedmou vstali a vyrazili na vrchol Velké Deštné a dále do Luisina údolí. Ráno bylo stále mrazivé, ale vidina hotelu Orlice nás hnala kupředu. Zde jsme byli už před devátou hodinou, dali si čaj a polévku a počkali na bus, který nás dovezl přímo až do Třebechovic. Poučením pro příště bude se do autobusu vůbec neodstrojovat, protože se v autobuse oteplilo až tak někdy kolem Dobrušky. Jediné nešťastné bylo, že jsme odjížděli z krásně zasněžených hor zalitých sluncem, kterého jsme si v sobotu opravdu moc neužili. Tak na zimním vandru zase za rok ;).

‌ Popis: Zleva: Savage, Tomíno, Péťa, Zuza, Zdeněk, Naďa, Ivan a Viking

Zapsal: Viking Fotografie: Lucka Štursová


8

středisko

víkendovka vlčat 22. - 24. 1. 2016 středisko

Přemysl Pistora vedoucí střediska zástupce vedoucího 2. oddílu vlčat

V lednu roku 2016 vlčata vy– razila na svou první samostatnou vícedenní akci. Pořádaly ji Gabča a Jitka, které dělají čekatelské zkoušky a víkendovku měly jako svou práci. Rádi jsme jejich nabídku na akci využili a moc se do Nebeské Rybné, kterou Gabča vybrala, těšili.

V sobotu jsme vstali, posnídali a vyrazili na dopolední vycházku podle GPS. Šli jsme podle vytyčené trasy, při které jsme nacházeli recept. Podle něho jsme si uvařili oběd. Nejprve jsme však museli po chalupě najít ukryté suroviny, postupně jsme tak nacházeli těstoviny, rajské protlaky, salám a cibuli. Z toho jsme připravili Přijeli jsme vlakem do Rokytnice chutné, i když trochu přesolené v Orlických horách a odtud nás ‌ Společný zpěv Fanda a Gabča odvezli na zhruba Popis: 6 kilometrů vzdálenou chalupu místních turistických oddílů. Chata to byla moc pěkná, útulná a pro náš oddíl tak akorát velká. Byl již pozdní páteční večer, když jsme dorazili a tak jsme se pouze ubytovali, vybalili si a šli se navečeřet. Po večeři jsme s Gabčou vyráběli paracordové náramky. Pletli jsme si je sami a Gabča nám dala přezky, abychom si je mohli připnout na ruku. A tak zhruba za hodinku zdobila zápěstí vlčáků tato hezká ozdoba, která se dá v případě nouze rozplést a použít. Poté jsme se uložili ke spánku, natěšení, co se bude dít zítra.


jídlo. Polévku uvařil Fanda, ta byla bez jediné chybky. Po obědě jsme si řádně odpočinuli. Odpočinutí a někteří i vyspaní jsme se sešli kolem třetí. Naším dalším úkolem bylo najít po chalupě cokoli, na čem se dá sjet svah. Pořádal se totiž sjezd na čemkoli. A tak kluci přitáhli igelity, lopaty, přepravky, pekáče a dali se do zdobení, aby jejich vozidlo vyhrálo alespoň anketu o

středisko to nejhezčí, když už třeba nepojede. Jakmile byla všechna vozidla řádně připravena, vyrazili jsme na svah. Pořádně jsme jej ujezdili, pár vlčáků, kterým vozidla nejela, se vypravili pro jiné zpět do chalupy. Většina přišla s pekáčem z trouby, to byla tutovka. A pak začal závod na čas i podívaná, jakou místní svahy dlouho neviděly. Bavili jsme se,váleli ve snahu, a koulovali dobré dvě hodiny. Poté jsme se vrátili zpět do tepla chalupy, kam po strastiplné cestě dorazili Matěj a Zuza. Přivítali jsme se s nimi, navečeřeli skvělého vepřa, knedla zela, které uvařil Fanda, a lehce si odpočinuli. Následovala hra z historií skautingu a pohybové aktivity, abychom si jen nenamá– hali hlavičky. Jednou z nich byla oblíbená hra, při které se hází kostkou, komu padne šestka, ten se musí obléci do čepice, bundy, šály a rukavic a poté příborem

začíst jíst čokoládu. Zábavná hra, při které se svlékající a oblékající vlčáci měnili závratným tempem a málokterému se podařilo do úst vpravit alespoň jeden kousek čokolády. Večer jsme měli Poradní skálu. Obřad, při kterém jsme mezi sebe přijali nováčky Vojtu, Šimona, Lukáše, Ondru a Dana. Dali jsme jim rovnou i jejich skautská jména a od nynějška tak mezi sebou máme Šedáka, Špunta, Bizona, Šotka a Breptu. Při obřadu jsme si i předali výsledky bodování za měsíce listopad-prosinec. Vyhrál jeden z nováčků Šedák a tím jen potvrdil, jak platným členem smečky bude. Pak vzal Jířa do ruky kytaru a začal hrát naše oblíben písničky. Zpívali jsme zhruba do půl desáté. Poté jsme se odebrali se umýt a šli jsme spát.

9

Přemek s Fandou si přivstali, zadělali na těsto a za pomoci Cvrčka a Stopaře, kteří se k nim přidali, udělali množství lívanců se skořicovým cukrem. Byla to mňamka. Po této skvělé snídani jsme se začali balit a zhruba kolem desáté dopolední jsme opustili uklizenou chatu. Gabča a Fanda nás hodili na vlak do Rokytnice. Sníh byl ten den skvělý, stavěli jsme do odjezdu sněhuláky a koulovali se. Do Třebechovic jsme dorazili unavení, ale velmi spokojení ze skvělé víkendovky, za níž patří náš dík zejména Gabče, která se s ní dala mnoho práce. Snad ji někdy zopakujeme. Zapsal: Přemek

Fotografie: Fanda Drnovský, Když jsme v neděli vstávali, všude Přemek Pistora a Gabča Müllerová se linula vůně čerstvých lívanců.

Popis: Zleva: Michal Mencl - Stoupa, Šimon Urbánek - Špunt, Kuba Šeps - Spiderman, Ondra Fišer - Šotek, Martin Franc - Kecka, Lukáš ‌ Šrámek - Bizon, Dan Mencl - Brepta, Ondra Pistora - Cvrček, Matouš Drnovský, Kuba Vavřinka - Baghýra, Jindra Vondráček - Grizzly a Christien Begera - Stopař


10

středisko

‌ Ondra tvoří paracordový náramek Popis:

‌ Přemek se Špuntem Popis:

‌ Šťoura, Šotek, Stopař, Sttoupa, Kecka, Spiderman, Baghýra a Grizzly Popis:

‌ S “pekáči” Popis:

‌ Kecka stoupá nahoru Popis:

Popis: ‌ Stupně vítězů: Spiderman, Grizzly a Kecka


středisko ‌ Grizzly a Brepta s GPS Popis:

11

‌ Cvrčekna sněhu Popis:

‌ Stopař s Cvrčkem hrají deskovky Popis:

‌ Cvrček a Spiderman vaří, Popis:

‌ Lívance s Fandou Popis:

‌ Společný oběd Popis:

‌ To nejsou Bandeři, to jsou vlčata Popis:

‌ Špunt praží chleba do polévky Popis:

‌ A vzhůru na koulovačku Popis:


12

středisko

den zamyšlení 20. 2. 2016 středisko

Helča Vlasáková zástupkyně vedoucí 5. oddílu skautek skautkou od roku 2001 držitelka medaile Jiřího Prášila 2015

Dne 20. 2. 2016 k příležitosti Dne zamyšlení jsme se již poněkolikáté vydali společně se skauty z Chlumce do Vlčí rokle u Ostroměře. Z Třebechovic se nás navzdory brzkému času v 7:30 vydalo hodně. Když jsme se potom v Ostroměři spojili s Chlumečákama, bylo nás 49 dětí a k tomu vedoucí. Počasí nám i přes nepříznivou předpověď přálo skoro celý den. Hned jak jsme vystoupili z vlaku, zahájili jsme první hru a to pochod po stopách Eduarda Štorcha, který se v Ostroměři narodil. Cestou jsme potkávali poučné tabule a vývěsky a luštili šifry. Ty nás zavedly až k muzeu Eduarda Štorcha, kde jsme se vyfotili s mamutem, nahlédli dovnitř a zakoupili suvenýry. Potom jsme už vyrazili do Vlčí rokle. Na místě jsme se rozdělili na dvě skupiny a jedna šla slaňovat k Viktorovi, Pavlovi, Přemkovi a dalším a druhá skupina se s Helčou vydala na bojovou hru Záchrana ohrožených zvířat. Po krátkém úvodu, proč a jak bychom měli top 10 ohroženým druhům, zvířat a to gorile nížinné, orangutanovi Třesk | Leden Únor 2016

sumaterskému, karetě pravé, tygru ussurijskému, gaviálu indickému, levhartu mandžuskému, delfínu indočínskému, nosorožci dvourohému, leguánu modravému a koni převalského pomáhat, jsme se pustili do skutečné akce. Byli jsme rozdělení na 3 skupiny a každá dostala omezený počet kartiček s výše uvedenými druhy zvířat. Ti nejvíce ohrožení jako kůň

převalského a leguán modravý byli jen dvakrát za nejvíce bodů. Družiny si vytyčily území rezervace, kam pytláci nemohli, a záleželo tedy jen na nich, jakou zvolí taktiku, aby přes pytláky propašovaly co nejvíce zvířat a hlavně za co nejvíce bodů. Úkolem tedy bylo dostat přes území pytláků do záchranné stanice, co nejvíce ohrožených zvířat (obrázků). Po

‌ Helča vysvětluje pravidla hry Ohrožená zvířata Popis:

středisko těžkém a vyrovnaném boji byla nakonec nejlepší družina bílých. Potom si obě skupiny i vedoucí, kteří to stihli, opekli buřty a chvíli si odpočinuli. A po sváče se skupinky protočily, a ti kdo slaňovali, šli na hru a naopak. Takže odpoledne bylo opravdu nabyté, počasí bez deště vydrželo také celé odpoledne a tak jsme si celý den všichni parádně užili. Potom co jsme si opravdu vyzkoušeli a užili všechno, jsme se rozloučili, rozdali pamětní listy a diplomy a již za drobného deště a trochu unavení jsme se vydali na vlak na cestu domů.

‌ Na stěně Popis:

13

‌ Pavel a Vojta připravují slackline Popis:

‌ Ondra v muzeu E. Štorcha Popis:

Zapsala: Helča V. Fotografie: Věrka Applová, Viking ‌ Seřazení za nádražím Popis:

‌ Společné foto s mamutem Popis:


14

středisko

víkendovka skautů 26. - 28. 2. 2016 středisko


Ve dnech 26. – 28. 2. se skauti, skautky a vedoucí zúčastnili 2. ročníku zimní víkendovky v Rokytnici v Orlických horách tentokrát jen na běžkách a bez lyží. Chvíli to vypadalo, že nás bude více než loni, ale nakonec to dopadlo tak, že nejela žádná skautka, 6 skautů a to Renda, Bárt, Matěj, David, Luky a Stoupa, 2 zkušené mladší roverky, které byly už loni a to Lea a Janča a vedoucí Helča, Pavel, Lucka, Viktor, Lucka s Matouškem a kuchař Fanda. Takže nakonec účast dobrá a o to víc jsme si to užili. V pátek po příjezdu nás čekaly seznamovací hry ve společenské místnosti a zahájení dvou her na pozadí, které jsme hráli až do sobotního oběda/ večeře. A to minci a zakázaná slova. Zakázaná slova aneb slova, která se pod trestem ztráty života (lístečku) nesměly říkat, byly NE, BĚŽKY, NEMŮŽU, ZIMA A KDY. Obzvlášť s prvníma dvěma měli děti ale i vedoucí problém, ale zase si nikdo na nic nestěžoval, všechny všechno bavilo a všichni všechno chápali. V sobotu ráno jsme se nasnídali, naložili běžky k Fandovi Třesk | Leden Únor 2016

do auta a vyrazili na autobus, který nás vyvezl na hřeben Orlických hor na Šerlich, kde byl ještě sníh. Tam jsme po lehčích zmatcích zjistili, že nám chybí jedny hůlky (aspoň letos měli všichni boty na běžky) a tak se Viktor vydal bez hůlek. Po tom co jsme se sešli v bufetu na Velké Deštné, jsme se rozdělili na dvě skupinky, kdy jedna měla za úkol dojet dlouhých 14 km do ‌ Bárt, Renda, Stoupa a Lukáš Popis:

Říček a druhá se pomalu vrátit na Šerlich. Po menším chybném úsudku vedoucích, kdy jsme se po třech kilometrech a půl hodině jízdy objevili na rozcestí těsně nad Šerlichem, kde jsme jeli ráno, jsme se opět rozdělili. Komu se nechtělo znova šlapat kopec na Velkou Deštnou, tak se připojil k první skupince a vracel se na Šerlich a druhá skupina odvážných a vytrvalých

středisko teď už jen Pavel, Helča, Lea, Matěj a Renda se vydali opět na Velkou Deštnou, na Pěticestí a do Říček. První skupinka ze Šerlichu přijela asi ve tři do Rokytnice, druhá až v pět. Dali jsme si výbornou domácí gulášovku od Fandy a šli jsme na „polední klid“. První skupinka si ještě stihla zahrát venku s Viktorem hru a potom po večeři, ke které byla sekaná se šťouchanými bramborami a kyselým okurkem, jsme všichni změřili své síly v turnaji v ping pongu. Turnaj to byl opravdu napínavý a vyrovnaný až jsme byli všichni překvapeni, jak dobří hráči jsou mezi námi. Nakonec síly ve finále změřili Renda a Helča a konečným vítězem byl Renda. Potom jsme ještě hráli pár kol obíhaček, vedoucí si zahráli Time´s up a šli jsme po dlouhém dnu spát. Ráno byl budíček až v 8:30, dali jsme si k snídani sýrovou pomazánku, společnými silami uklidili chatu, vyčistili běžky, naložili Fandovo auto a ještě jsme stihli obíhačku, než jsme vyrazili na vlak. A vzhledem k tomu, že jídla jsme s sebou neměli opravdu málo, dostali jsme ještě velkou svačinu do vlaku.

15

‌ Mazání Popis:

‌ Lucka se Stoupou mažou Popis:

‌ Sedací hra Popis:

‌ Michal, Lukáš, Matěj, David a Renda Popis:

Zapsala: Helča Vl. Fotografie: Lucka Štursová

‌ Lea, Lukáš, Matj, Renda, David, Stoupa, Pavel, Helča, Bárt, Janďa a Viking Popis:


16

středisko

‌ Lůca ve stopě Popis:

‌ Bárt nakládá jídlo Popis:

‌ Lea, Janďa a David Popis: ‌ Zavátou stezkou Popis:

‌ Krátká pauza Popis:

‌ Matěj a Renda Popis:


‌ Lucka, Janďa a Lea s čajem Popis:

středisko ‌ Před startem Popis:

17

‌ Mazání pod přísným dohledem Vika Popis:

‌ Pavel, Lea, Janďa a David Popis:


18

středisko

benjamínci oddíly

Eliška Hrubešová vedoucí družinky Benjamínků skautkou od roku 2009

11. 1. Schůzku jsme započali hrou “chodí pešek okolo”. Sešli jsme se docela v malém počtu, tak jsme si vevnitř mohli zahrát přehazovanou, protože venku nebylo moc hezky. Zbytek schůzky jsme kreslili obrázky na téma co máme nejradši. Děti tam kresliliysvé rodiče, mazlíčky, jídlo a hračky. Moc se jim obrázky povedly. 18. 1. Naší oblíbenou novou hrou se stala pantomima. Benjamínci předváděli pantomimu na téma povolání a zvířátek. Bez zvuků se to nejdříve neobešlo. Poté jsme kreslili obrázky na papír a ostatní hádali co to je. Děti měly velmi bujnou fantazii. Nakonec jsme si zahráli molekuly. 25. 1. Pracovali jsme s pracovními listy pro Benjamínky. Měli za úkol seřadit z rozstříhaných obrázků příběh. Další hra byla pojídání čokolády. Děti házely kostkou, pokud jim padla šestka a mohly běžet ke stolu nasadit si čepici a rukavice a příborem začít jíst čokoládu. Pokud mezi tím hodil šestku někdo jiný musel se vrátit. Třesk | Leden Únor 2016

8. 2. Využili jsme hezkého počasí a strávili schůzku na hřišti. Jako první jsem schovala různé obrázky po celém areálu. Děti hledaly obrázky a musely je přesně v klubovně nakreslit. Tato hra nám vydala na celou schůzku.

15. 2. Tuhle schůzku jsme se hned na začátku rozcvičili bojov– kou. Jelikož Benjamínci mají rádi pohádky, byla na téma Doba ledová. Určitě všichni znají šílenou veverku. Míč, který představoval ořech ostatní honili jako zběsilé

‌ Oblíbená hra, jezení čokolády, dokud další nehodí číslo 6 Popis:

středisko veverky. Všichni byli rozběhaný tak jsme si ještě zahráli vybíjenou.

19

‌ Chodí Pešek okolo Popis:

29. 2. Už se nám blížily Velikonoce, tak jsme s Benjamínkama oseli malé květináčky řeřichou. Nejdřív si každý naplnil květináč zeminou, navrch dali kousek vaty, na které opatrně rozprostřeli semínka. Vatu jsme následně zalili vodou. Děti pozorovaly komu nejdřív vyraší první zelené výhonky. Květináčky si další schůzku odnesly domů jako velikonoční ozdobu. Nakonec jsme si zahráli pár oblíbených her v klubovně, jelikož nám počasí nepřálo. Zapsala: Eliška Fotografie: Eliška Hrubešová

‌ Benjamínci v plné sestavě Popis:


20

středisko

světlušky oddíly

Jitka Babicová zástupkyně vedoucí 1. oddílu Světlušek zdravotnice našich táborů držitelka medaile Jiřího Prášila 2010

Začátek roku byl pro nás startem pro ‚‚souboj‘‘ našich dvou družin v Pevnosti Boyard. Tato hra nás bude provázet do konce roku a pokračovat v ní budeme v určité podobě i na táboře, kde budeme mít úkoly, které v prostorách skautského domu nejsou realizovatelné. Základem pro začátek našeho klání je učení, a tak jsme nejdřív začaly holky učit rostliny, následovat budou stromy, zvířata, ptáci a další, především skautské znalosti. Rostliny, které jsme vybraly, pro holky nebyly těžké k naučení, mile nás překvapily, kolik z nich jich znaly. Při další schůzce jsme holky vyzkoušely, kolik si zvládly zapama– tovat rostlin, abychom mohly z jedné z následujících schůzek přistoupit k jednomu z mnoha úkolů Pevnosti Boyard. Musíme opět jenom chválit, protože si pama– tovaly téměř všechny rostliny. Všichni určitě víte, jakými úkoly musí projít hráči, než získají klíče a indicie pro získání hesla a následného otevření pokladnice. Třesk | Leden Únor 2016

Mezi další úkoly, kdy získávají čas navíc, patří souboje s Mistry temnot. Souboje světlušky baví hodně, protože soutěží proti nám (vedoucím) a to je největší motivace pro ty nejlepší výsledky. Mezi úkoly, se kterými se holky musí poprat, jsou např. hádání hádanek, logické uvažování při tahání dřevěných dřívek, postřeh, zapamatování umístění barevných

kuliček, zatloukání hřebíku, šipky, držení závaží nad provázkem a mnoho dalších. Celé dva měsíce jsme se samozřejmě nevěnovaly jenom Pevnosti boyard. Naše šestnice se iniciativně chopily učení svých členů družin vázání ambulantního uzle, které zvládly všechny na jedničku. Mezi další naše úkoly a

‌ Denča, Adélka, Markétka, Kamča a Klárka se svými záložkami do knihy Popis:

středisko přání je účast na závodě světlušek a vlčat v roce 2018. Abychom mohly vytvořit hlídku na tento závod, tak je k tomu opět zapotřebí trocha učení. Ale spoustu znalostí světlušky už mají díky nováčkovské zkoušce a účasti na skautských akcích. Všechny lednové a únorové schůzky jsme samozřejmě také prokládaly hraním, od poznávání pohádkových postav přes Bang až po hraní na schovku, kdy jsme konečně mohly být chvíli venku.

‌ Markétka vyrábí Popis:

21

‌ Denča dělá záložku Popis:

Zapsala: Jitka Fotografie: Magda Pistorová

‌ Holky společně šifrují Popis:

‌ Buld učí holky šifry Popis:

‌ Foukaná Popis:

‌ Foukaná 2 Popis:


22

středisko

Vlčata oddíly

Přemek Pistora vedoucí střediska zástupce vedoucího 2. oddílu Vlčat

První schůzky nového roku 2016 jsme strávili převážně v klubovně. I když, v té první jsme nejprve vyběhli ven a pořádně se protáhli při pohybových hrách. Když jsme měli tváře dostatečně červené a tričko mírně zapocené, vrátili jsme se do vytopené klubovny a řekli si, jak bylo o svátcích, kdo co dostal k vánocům a zahráli si několik her. Druhou schůzku byla venku pořádná zima. Proto jsme nejprve nahřáli svá těla v klubovně. Přemek nás zkoušel z dopravních značek. Ukázal nám 10 značek a my jsme museli vše určit. Mezitím Matěj venku schoval „poklad“ a kluci jej vyrazili hledat podle připravené mapy. S nalezeným pokladem se vrátili za chvilku. Proto jsme si ještě popovídali o nadcházející víkendovce a zahráli si městečko Palermo. A také na tuto druhou schůzku poprvé dorazil nováček Jonáš, nejprve na obhlídku. Snad se mu u nás bude líbit a stane se platným členem naší smečky. Na třetí schůzku Jonáš dorazil a tak jsme se společně pustili do naší seznamovací hry. I přes to, že venku teploměr ukazoval Třesk | Leden Únor 2016

zhruba deset stupňů pod nulou, vyběhli jsme na hřiště a házeli jsme si balónem. Každý musel říct jméno, na koho hází. Tak jsme se postupně s Jonášem seznámili a upalovali zpět do klubovny, kde bylo o poznání lépe. A vzhle– dem k tomu, že ZVAS je již za pár týdnů, trénovali jsme uzle. Nejprve lodní, poté ambulantní a nakonec pro šikuly i Škotův. Musím říct, že ‌ Tarzan se raduje Popis:

nováček Jonáš se projevil jako šikula a uzly zvládal s lehkostí starého mazáka. Kéž by se to dalo říct i o dalších vlčácích. Nakonec nám Přemek ukázal pouta a tak se skoro do konce schůzky stalo největší zábavou, přivazovat se k židli. Ale to Matěj připravil dvě další hry. Nejprve Foukanou, kdy měli vlčáci na vzdálenost zhruba dvou metrů sfouknout

středisko

23

‌ Sfoukávání svíček na hřišti, hra s atmosférou Popis:

svíčku a poté Chytanou, kdy měli okem vytvořeným z uzlovačky uzmout bonbón. Většině se to podařilo ještě dříve, než Přemek s Matějem stačili jejich ruku do oka chytit, ti měli sladkou odměnu hned. Ti, kterým se to nepodařilo, dostali bonbón posléze. To už se schůzka nachýlila ke konci. Na další schůzce jsme vyráběli stojánky na svícny. Ale než jsme se k tomu dostali, řekli jsme se něco málo k plánovanému výletu ke Dni zamyšlení do Ostroměře a vyběhli na hřiště zahrát si honičku. Mezitím Zuza vše připravila a my jsme se ve dvojicích pustili do výroby stojánků. Dostali jsme sádru, kelímek od jogurtu a svíčku. Sádru jsme podle návodu rozmí– chali, nalili do kelímku a nechali částečně zaschnout. Poté jsme dovnitř „bodnuli“ svíčku a čekali, až vše úplně zaschne. Mezitím jsme hráli Městečko Palermo. Na konci schůzky jsme vytáhli kelímky, rozstřihli je a vyndali stojánek. Příště jej budeme barvit, tak huráááá. A jak jsme si řekli, tak se stalo. Nejprve nás Matěj na další schůzce vzal opět na hřiště a malinko jsme se vydováděli.

Hráli jsme přebíhanou na čísla. Poté jsme se se Zuzou pustili do barvení stojánků na svíčky. A nejen stojánků. Po chvilce bylo od vodových a temperových barev kde co. Stůl, podlaha a hlavně my. Po zhruba třičtvrtěhodince jsme vše uklidili, sebe, štětce a misky omyli a pustili se do luštění mřížkové šifry. Ta nám dala natolik zabrat, že jsme s ní zápolili až do konce schůzky. Už jsme si jen připomněli sobotní Ostroměř a mazali jsme domů. Po výletu do Ostroměře, jako by do nás ťala chřipková epidemie. Bylo nás sotva polovina. Nejprve jsme se pustili do nadepisování pohlednice. Ne, nepsali jsme pohled z klubovny domů, jen jsme se učili, jak to má správně vypadat, jak pohlednici nadepsat, na co si dát pozor. Poté jsme tréninkově napsali pohled z tábora mamince a šli si zahrát hru od Zuzy. Vytvářeli jsme vlašťovky a poté se s nimi trefovali na cíl. Krom Jindry nikdo cíl netrefil a tak jsme ještě zkusili, komu dál vlašťovka doletí. S přehledem vyhrál Baghýra. Nakonec jsme se vrhli na krizové situace. Říkali jsme si o bouřce a o elektřině. Víc jsme toho nestihli. Snad nás

příště bude více. A bylo. Na další schůzce se nás sešlo 13, což byl znatelně lepší počet. A bylo to znát i na programu. Nejprve s námi Přemek probral další dvě krizové situace, tentokrát úraz elektřinou a proboření se na ledu. Odpovídali jsme celkem správně, až na pár zajímavých návrhů, jako polévat zraněného elektřinou vodou, což pokud bude ještě „pod proudem“ zapříčiní i naše zranění. Ale u pohybu na ledu jsme znali správná pravidla a poučili jsme se, jak se z případného proboření dostat. Tyto dvě krizové situace nám zabrali zhruba dvacet minut. Poté jsme na dalších dvacet minut vyběhli na hřiště a hráli Přehazovanou a další hry s Matějem. Když jsme se vrátili do tepla klubovny, rozdali jsme si uzlovačky a učili se Škotův a rybářský uzel. Na paškál si nás vzali Přemek a zejména Matěj. Více jsme toho za schůzku nestihli a další program si nechali na příště. Zapsal: Přemek Fotografie: Přemek Třesk | Leden Únor 2016

24

středisko

‌ Jezevci Popis:

‌ Se svíčkami Popis:


‌ Bobři Popis:

středisko ‌ Brepta se Stoupou, bratři Popis:

25

‌ Cvrček hází do misky hrací karty Popis:

‌ Úklid areálu Popis:

‌ Grizzly hází na cíl vlašťovkou Popis:


26

středisko

Skautky oddíly


V lednu a únoru se skautky opět nenudily. S účastí to sice bylo horší, ale snad jen kvůli mrazivějšímu počasí a typickým zimním chřipkám. Takže občas jsme se sešly i v pěti a to tři vedoucí a dvě skautky. Ale občas i v plném počtu. Zrovna když nás bylo hodně, paradoxně přišel Robin, že by potřeboval spojit schůzku s kluky a tak jsme hráli hru společně. Zahráli jsme si na zloděje aut. Hra byla zajímavá, děti si musely zapamatovat a přiřadit nejrůznější čísla k různým autům a všechny to bavilo. Také jsme se se začátkem nového roku vrhly na nějakou tu skautskou teorii. Začaly jsme pořádně projíždět nováčka a několikrát jsme se s Áďou učily skautský zákon a to skrze teorii, praxi, diskuzi i hrou. Helča nám také připravila hru „Co do lesa nepatří“, kde jsme si musely zapamatovat předměty, které opravdu nemají v lese co dělat a ještě u toho vymyslet, co za činnosti můžeme dělat v lese a co ne. Také jsme si na jedné schůzce zkusily poznávačku zvířat.


Na jiné schůzce jsme se zase rozhodly, že vyrobíme čokoládové dračí vejce. Zrovna přišla jen Mary a Kája a my tři vedoucí ale o to víc na nás zbylo. Na kamnech jsme roztavily čokoládu a pak přišel ten těžší úkol a to natřít čokoládu na nafouklý nafukovací balonek. Když Helče hned první prasknul s prvním dotekem teplé čokolády, trochu jsme zapochybovaly, jestli to vůbec ‌ Helča vysvětluje Popis:

půjde. Tak jsme ještě nechaly čokoládu chvíli vychladnout, překonaly jsme strach a nakonec se nám dva balonky podařilo celé natřít a i Ádi malý, který se každým okamžikem vyfukoval a zmenšoval. Vejce jsme nechaly vychladnout a potom nastal další těžký úkol a to dostat čokoládu z balonku. Nakonec se nám to taky částečně podařilo a do každé půlky

středisko vejce měl přijít připravený ovocný salát. To sice úplně nevyšlo, také jsme měly čokoládu úplně všude, ale všechno jsme snědly a ještě jsme se u toho pořádně pobavily. Na jiné schůzce, protože většina skautek je u nás teprve první rok a zase tak dobře se neznáme, jsme hráli seznamovací hru. Každý napsal oblíbenou barvu, oblíbenou hračku, oblíbený předmět ve škole, koníčky, kolik má sourozenců, jaké zvíře ji představuje, co by chtěla v životě dělat a další. Pak následoval mnohem těžší úkol a to se za 4 minuty nakreslit. Helča neoblomně odpočítávala čas, ale nakonec to každý vzhledem k nedostatku času skvěle zvládnul. A potom jsme už jen četly odpovědi a snažily se je přiřadit ke konkrétnímu člověku a Lucka jednotlivé lístečky lepila k našim autoportrétům. Byla to sranda a ještě jsme se něco nového o ostatních dozvěděly. Také jsme využily toho málo sněhu, co bylo a když byl sníh, jsme vyrazily ven a stavěly jsme sněhuláka, koulovaly

27

‌ Výroba Popis:

se nebo hrály naši oblíbenou esky- Fotografie: Lucka Štursová máckou honičku ve vymezených cestičkách. Zapsala: Helča Vl.

‌ Lucka a Áďa při hře Popis:


28

středisko

‌ U kluků v Trojce Popis:

‌ Jak na KPZ Popis:


‌ I Mary kontroluje “kápezetku” Popis:

středisko

29

‌ Mám vše z Nováčka? Popis:

‌ Helča opět popisuje trať Popis:


30

středisko

Skauti oddíly

Robin Zubr zástupce vedoucího 3. oddílu skautů skautem od roku 1999

V novém roce jsme se opět všichni sešli v naší malé Trojce (klubovně). Kluci byli natěšeni víc než obvykle a hned nás zavalili otázkami, co jsme si pro ně s Terkou na rok 2016 připravili. V klidu jsme si sedli a něco málo z našich plánů jsme jim prozradili. To ostatní jsme si nechali jako překvapení. Po předložení našich představ jsme si ještě chvilku povídali o tom, jak kdo prožil Nový rok. Hned na první schůzce jsme nechtěli moc té teorie a počasí bylo vcelku dobré, tak jsme se teple oblékli a šli na hřiště, které bylo zasněžené a nohou net– knuté. Pro naši hru jak dělané! Šlo o klasickou hru “na babu” s malým vylepšením. Ve sněhu jsme vyšlapali různě prolinuté cestičky a mohlo se chodit jen po nich. Takže když vás honila “baba”, tak nebylo moc na výběr kam běžet. Navíc se cestičky pěkně smekaly, což dělalo hru ještě zábavnější. Kousek od nás hrály i holky a jak už to tak bývá v zimě, tak se strhla menší koulovaná. Bylo fajn si zase jednou takhle zablbnout ve Třesk | Leden Únor 2016

sněhu. Po velkých sněhových hrátkách jsme všichni zalezli do vytopené klubovny, kde jsme se ohřáli a začali hrát další hru, která byla už poněkud klidnější. Jednalo se o hru “Babička mi přivezla...”, kde si procvičíte svou paměť a zároveň se u toho dobře pobavíte. Princip této hry je takový, že se posadíte do kruhu a popořadě každý opakuje “babička mi přivezla” plus ‌ Renda při hře Popis:

k tomu přidá jakoukoliv věc, co ho napadne, třeba tužku a ten další to musí zopakovat s tím, že řekne jak tu “tužku”, tak plus svou věc a takhle se to dál a dál nabaluje dokud někdo nesplete a nevypadne. Kluci vymýšleli takové věci, že jsme je s Terkou pomalu neznali, takže to bylo opravdu zajímavé. Ale dost o hraní her. Samozřejmě

středisko nehrajeme pořád jen hry, ale také se zábavně zdokonalujeme. V dalších schůzkách jsme se pustili do řady takových věcí. Například jsme si dali lekci zdravovědy, kterou je dobré znát. Nejdříve jsme si řekli, co by nás mohlo potkat, jak bychom se měli zachovat a co je nutné dělat a nedělat při takové situaci a po té si i kluci vyzkoušeli třeba to, jak je těžké nést raněného v terénu, aniž by ho vyklopili. Terén byl jako překážková dráha. Přeskočit, přelézt, podlézt a tak dále. To vše je jednoduché, když to zdolávají sami, ale ve čtyřech lidech a s raněným na nosítkách už to pro ně nebylo tak jednoduché. Zvlášť když to měli jako závod mezi družinami na čas.

‌ Jonáš vyrábí Popis:

31

‌ Taktéž Stoupa Popis:

Zapsal: Robin Fotografie: Lucka Š. a Terka ‌ Výroba v plném proudu Popis:

‌ Kluci vyrábí rámeček Popis:

‌ Robin vysvětluje jak na to, u Rendy to vypadá dobře Popis:


32

středisko

roveři oddíly

Pavel Látr zástupce vedoucího 7. oddílu roverů

První letošní schůzku jsme měli 6. 1. a sešli jsme se poměrně v hojném počtu, a tak jsme se domluvili, jak to v tom novém roce bude probíhat. V konečné fázi zůstalo vše při starém, což znamená, že na každou schůzku si vždy někdo připraví pro ostatní program na půl hodiny. Na další schůzky už ale moc lidí nepřišlo a tak jsme hráli stolní hry, jako například Time‘s up, kterou jsme hráli po dvojicích. Byli tři týmy, v prvním byl Pavel s Péťou, ve druhém Zuzka s Ondrou a ve třetím David s Vaness. Hra byla velice vyrovnaná, plná odborných frází a profesionální pantomimy. Nakonec však vyhrál tým PePa (Péťa a Pavel). Další týden jsme si zahráli hru, ve které se ukázalo, jak dobří jsme řečníci a jak umíme improvizovat a takzvaně vařit z vody. Hra spočívala v tom, že každý hráč musel vyprávět příběh na dané téma a postupně do příběhu musel zapojit slova, která mu byla postupně ukazována. Slova Třesk | Leden Únor 2016

většinou byla taková, že by je hráč v kontextu vůbec nepoužil, a o to složitější bylo je do příběhu tak skrýt, aby na ně ostatní hráči nepřišli. Myslím si, že hra měla úspěch a všichni se u ní dobře bavili.

Poslední únorovou schůzku jsme si řekli, že pojmeme trochu netradičně. Pokusíme se nacpat co nejvíce aktivit do jedné schůzky což je hodina a půl. Začali jsme tím, že nám Zuzka každému zadala nějakou krátkou větu (například

‌ Vaness a Proužek se přetahují, David soudcuje Popis:

středisko Ježek dupal po hřebeni) a my jsme pak šli po jednom k tabuli a museli jsme za krátký časový limit tuto větu nakreslit, ale nesměli jsme psát. Nebylo to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Někomu to šlo lépe někomu hůře, ale nejlépe to asi nakreslila Vaness, i když nám chvíli trvalo, něž jsme to poznali. Další aktivitou bylo vázání uzlů, kdy bylo za úkol uvázat všech šest základních uzlů. Kdo je neuměl, tak se je musel doučit. Pak jsme si ukázali, co kdo umí ještě za další uzle, a nakonec se ukázalo, že jich dohromady dáme celkem dost. Pokračovali jsme dál a to s přetahováním, ale to šlo ve čtyřech a ještě v klubovně špatně, a tak jsme šli na poslední aktivitu a tou bylo do dvaceti sekund provléct lano mezi čtyřmi lidmi a každý musel začít u kotníku a skončit u krku. Za schůzku jsme nakonec stihli udělat pouze 4 aktivity, ale příště to určitě překonáme.

33

‌ Vaness, David, Ondra a Pavel Popis:

Sepsal: Pavel Látr Fotografie: Pavel Látr

‌ Ondra popisuje Popis:

‌ Vaness a její uzel Popis:

‌ Zuza - Proužek Popis:


34

tipy

Roverky tip na výlet

Standa Dostál člen oddílu oldskautů Orebité skautem od roku 1990 tvůrce táborovky MASH

Roverky...krásné i tajemné

do suchého jehličí.

CHKO Kokořínsko - Máchův kraj

Pravda, tenhle komfort bývá v jiných dnech vyvážený celodenním úmorným zdoláváním skalnatých hřbetů a roklí, často s pálícím sluncem nad hlavou a bez jediné kapky vody. Žhnoucí peklo táhnoucí se do nedohledna.

Pokud jste se někdy dostali na Roverky, určitě jste zaznamenali, že výpravy v pískovcích mají svoje zvláštnosti. Prosvětlené borové lesy, vřes a

borůvčí jsou jakoby protipólem brdských nebo šumavských hvozdů a - možná právě proto - čas od času zlákají i zarytého „brdomila“. Pokud vás tu náhodou zastihne nepřízeň počasí, nemusíte dlouho hledat suchý flek: matka příroda stihla na Roverkách za ta léta vybudovat stovky převisů, dutin a jeskyněk, kde můžete složit hlavu Třesk | Leden Únor 2016

Roklí a strží jsou tu tisíce. Za každým rohem se přitom může skrývat překvapení - dosud nepoznaný přírodní nebo lidský výtvor. Poznat tenhle kraj je projekt na celý život a není pochyby, že duše roverských trampů vedle letitého pouta ke svéráznému kusu skalnaté země nepostrádá ani objevitelského ducha. První novodobé kempy vyros– tly na Roverkách těsně po roce 1960: Key-Way, Galathea, R7D a dalších. Většina dnes používaných tábořišť je dost daleko od návalu turistů a cykloturistů. Převis, ohniště a lavičky, někdy i plocha na spaní. Klasické sruby jsou v menšině

tipy

35

a daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Díky určité ukázněnosti a častým úklidovým akcím na kempech postupně získal tram– ping na Roverkách dobré jméno i mezi lesáky a ochranáři. Zapsal: Standa Zdroj: http://www.toulavej.estranky. cz/


36

tipy

Bludiště pro zábavu

Standa Dostál člen oddílu oldskautů Orebité skautem od roku 1990 tvůrce táborovky MASH

Připravili jsme pro vás sérii bludišt. Jsou obtížnější než ta, která asi znáte. Tato jsou pro ty, kterým nevadí hledat cestu delší dobu. Začněte vlevo nahoře, východ je vpravo dole. Standa


tipy

37


38

o s tat n í

Z naší historie předválečné T. p. o. historie


Prostředí a podmínky skautování v předválečném Československu byly s dnešními možnostmi a stylem života nesrovnatelné. Lepšímu pochopení, jak vaši dědové a otcové v létech do vypuknutí 2. světové války v Třebechovicích žili a skautovali by mohly přispět tyto vzpomínkové řádky, sepsané podle dobových pramenů. Třebechovice se v mladé Československé republice staly moderním a pohledným městem, vyhledávaným i k letnímu pobytu. Známý a uznávaný kunsthistorik prof. V. V. Štech v roce 1937 poslal Městské radě tento pochvalný dopis, který bez jazykových úprav opisujeme: „Měl jsem příležitost dvakrát projet Třebechovice. Užasl jsem, když jsem shlédl vzornou úpravu ulic – čistý vzhled budov veřejných i soukromých – zelené pásy u chodníků – květiny v oknech – ladné zahrádky – dokonale pěstěné stromoví - pořádek života v prostorách Třesk | Leden Únor 2016

veřejných. Jsem tím nesmírně dojat a musím dáti výraz svému smýšlení o tom, protože jako pracovník veřejný – dlouholetý pozorovatel české samosprávy a starý spisovatel vím, co námahy dá takové pořádání vzhledu obce – jak těžce se u nás leckdy dobré věci prosazují – jak velkých peněz je třeba na pořízení sadů, dlažby, zdravotních nutností – a jak těžce se udržuje, co krásného, jen mravní zisk přinášejícího, si obec opatří. Pokládám za povinnost já neznámý, co cítím vůči Vám, pánové velmi vážení, ač mi neznámí, poněvadž tak krásné a čistě jevící se město je pýchou naší vlasti. Avšak pýchou naší je i občanstvo, které tak krásného zjevu města památného je bedlivo a dovedlo si ke správě věcí veřejných zvoliti radu a zastupitelstvo tak vkusně obec upravující. Pln úcty Vám tisknu ruce – mužové vzácní a prosím Vás, abyste nepolevovali. Do Třebechovic měla by jiná česká města vysílati ušlechtilé hospodáře svých věcí veřejných, aby poznali,

že krásný vzhled ulice vychovává všechny občany k nejlepším ctno– stem, k pěstění veřejného statku – k dobrému počínání si mládeže, a tím i k jemnému cítění pro život vůbec. Ať kvetou dále krásné Třebechovice, ať se Vám, pánové vzácní, daří vše v městské radě i v zastupitelstvu, a ať slovutný starosta – rovněž mně úplně neznámý – kráčí s ostatními vůdci města ve všem ke zdaru obyvatelstva. Nic od Vás nechci – jsem Vám dalek – ale musel jsem si uleviti těmito řádky, když jsem tak spořádané město zjistil a takovou radost z toho měl. Pln úcty jsem Vám oddán – vzácní a vážení pánové. Nikdy mi Třebechovice z mysli nevymizí.“ V. V. Š t e c h O 20. století se mluví jako o století techniky, v jeho první polovině to však byly jen začátky nesrovnatelné s dneškem. Byly to roky elektrifikace, začátku

o s tat n í automobilové a letecké dopravy. Chvála pana profesora Štecha se bude zdát přehnaná, ale ono v té době skutečně nebylo obvyklé, aby město naší velikosti mělo svůj „územní zastavovací plán“ (návrh arch. Zakrejse schválený 1927), zrealizovalo vodovod a kanalizaci za necelý rok (konec v listopadu 1931), navíc „chytře“ při jednom rozkopání ulic, aby pracovalo s bankovním úvěrem, za který se svým majetkem zaručil jeho starosta, továrník Rudolf Vitoušek. Úřady bylo konstatováno, že není znám podobný případ tak rázného a úspěšného řešení vodního hospodářství. Byla regulována říčka Dědina, upraveno náměstí, vydlážděny chodníky. V roce 1928 bylo otevřeno hřiště v Boře, v roce 1925 postavena sokolovna, v roce 1933 otevřeny říční lázně na Orlici,b a rok po Skautském domově byl v roce 1935 postaven i Společenský dům DTJ. Jen postavení nové měštanské školy se pro začátek války zrealizovat nepodařilo, a tak i náš Skautský domov byl od roku 1939 provizorní školní učebnou. Občané také využili velkorysé státní pomoci ve financování stavby rodinných

domků, z nichž vznikla na východě města, vedle obecních činžovních domů, celá nová čtvrť. O 20. století se mluví jako o století techniky, v jeho první polovině to však byly jen začátky nesrovnatelné s dneškem. Byly to roky elektrifikace, začátku automobilové a letecké dopravy, rozhlasu a filmu, ale snad hlavním pokrokem (pokládaným i za druhou průmyslovou revoluci) byl nástup elektromotorů na střídavý proud, který umožnil individuální pohon strojů v továrnách. V domácích spotřebičích (pračky, chladničky, vysavače, gramofony, holící strojky apod.) se elektromotory začaly masově užívat až po 2. světové válce. A tak předválečný gramofon byl s pérovým strojkem, který se natahoval klikou, také u telefonu se točením kličkou spojoval volající s manuální ústřednou pošty. Předválečný skauting nelze tedy hodnotit dnešním světem počítačů, mobilních telefonů, digitální fotografie, či možnostmi cestování. Byl to vpravdě jiný svět, kdy automobil měl jen ten, kdo jej ke svému povolání potřeboval, respekt u dětí měl nejen učitel, ale i školník či domovník, terorizmus a řada dnes běžných druhů kriminality byla tehdy neznámá,

39

krádež v kostele nebo poničení hřbitova bylo prostě nemyslitelné. Neznámými pojmy byla televize, počítač, ale i samoobsluha, bankomat, posilovna, ochranka, bezdomovec, satelit, antibiotika a řada dalších, nebyla hrozba terorizmu, drog, AIDS. Nebyl také dnešní problém odpadků, protože se topilo v kamnech, igelit, silon, PVC a další (nezničitelné) plastické hmoty ještě nebyly vynalezeny, stejně jako pesticidy a další přírodu poškozující chemikálie, nebyly kyselé deště, a tak v mnoha potocích byla pitná voda, krajina nebyla poškozena meliorací, rozoráním mezí a rušením remízků. Bez televize bylo rozhodně více času a chuti k aktivní zábavě a spolkové činnosti. Byla však i omezení, která se nám dnes zdají neuvěřitelná: placená dovolená existovala totiž až od roku 1924 a pracovalo se také v sobotu, a to až do roku 1968. (První volná sobota byla 15. 6. 1968). Skautům výdělečně činným to účast na táborech značně komplikovalo, a byly i dva roky, kdy se nenašel pro tábor volný vedoucí a třebechovičtí skauti museli být hosty cizích táborů.


40

o s tat n í

JIří prášil Část 7. představujeme


V sedmém dílu o bývalém vedoucím střediska Jiřím Prášilovi - Šilkovi, po kterém máme pojmenovanou naši střediskovou medaili, se podíváme na další dva dokumenty z jeho skautského života. Prvním je podepsaná listina o složení činovnického slibu. Ten složil 6. září 1968 a byl podepsán více než 20 dalšími činovníky střediska. Druhým je jmenovací dekret, který Šilka jmenoval do funkce Tiskový zpravodaj střediska. Tehdejší vedoucí střediska Slávek Steinwald jej jmemoval 10. října 1968 a popřál mu mnoho zdaru a ujistil ho, že může očekávat i jeho pomoc. Přemek


o s tat n í

41


Vlčata str. Skauti str. Výlet Roverky strana

Recommend Documents