Setkání k filmové výchově Zápis z jednání neformální skupiny - Setkání k filmové výchově
Datum: Místo:
10. února 2011 Ministerstvo kultury Odbor médií a audiovize Milady Horákové 139, Praha 6
Moderátor: Účastníci:
Michal Bregant Rudolf Adler, Linda Arbanová, Pavel Bednařík, Jan Bernard, Zuzana Bukovinská, David Čeněk, Tomáš Hála, Jiří Králík, Filip Kršiak, Markéta Pastorová, Karel Strachota, Jarmila Šlaisová, František Topinka, Patrik Vacek, Martina Voráčková, Michal Surma, Zdeňka Vyleťalová, Tomáš Houška (viz prezenční listina v příloze)
Za OMA MK:
Helena Fraňková (ředitelka) Kateřina Besserová, Artuš Rejent, Olga Raitoralová Adéla Faladová Marián Oravec (OMA MK)
Za OAP MK: Zapisovatel:
Úvod: Účastníky setkání přivítal Artuš Rejent, vedoucí oddělení médií a audiovize MK. Setkání navazuje na přijetí Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu v letech 2011 až 2016 (dále jen „Koncepce“), která byla schválena usnesením vlády ČR č. 871 ze dne 1. prosince 20101. Koncepce se ve svém opatření č. 5 věnuje „Vzdělávání profesionálů, podpoře seminářů a worshopů, včetně posilování mediální a filmové gramotnosti veřejnosti“. Jedním z cílů Koncepce v tomto opatření je vytvoření mezirezortní koncepce mediální a filmové gramotnosti. Setkání bylo moderováno Michalem Bregantem z FAMU, který se v úvodu krátce věnoval nedávné historii filmové výchovy (dále jen „FV“); za zárodek FV je možné považovat činnost dr. Abrahámové v síti pedagogických fakult. - Markéta Pastorová / Rudolf Adler - povinnou součástí výuky na ZŠ a gymnáziích je mediální výchova. Od září 2010 se na ZŠ a gymnáziích začala vyučovat také filmová a audiovizuální výchova (dále jen „FAV“)2. Jde o nový doplňující, nepovinný vzdělávací obor, který byl připraven VÚP a je výsledkem kurikulární reformy. Prof. Adler zdůraznil kompatibilitu se vzdělávací oblastí Umění a kultura, průřezy a rozdíly s mediální výchovou. Cílem je podpora „produkce, recepce a reflexe“ žáků. Základem pro dosažení tohoto cíle je odborně a kompetentně připravený učitel. 1
http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/kinematografie/koncepce-podpory-a-rozvoje-ceske-kinematografiea-filmoveho-prumyslu-2011---2016-79977/ 2 http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/9721/filmova-audiovizualni-vychova-.html
1
- Michal Bregant - FAV a mediální výchova jsou dvě odlišné části. Na druhé straně mezi nimi existují průniky a proto nesmí být navzájem izolovány. - Helena Fraňková - ředitelka OMA MK dodatečně přivítala účastníky setkání. Důležitá je spolupráce MK, MŠMT a dalších subjektů působících v oblasti filmové výchovy. Setkání by mělo vyústit ve vytvoření pracovní skupiny a další postup tak, jak předpokládá Koncepce. Příspěvky účastníků: - následovala prezentace krátkých písemných podkladů, které byly zaslány do 10. 2. 2011: Filip Kršiak - Aeroškola Jaromír Blažejovský - Ústav filmu a audiovizuální kultury FF MU Brno Pavel Bednařík - umělecký ředitel AČFK Linda Arbanová - Katedra výtvarné výchovy PedF UK Praha Briana Čechová - vedoucí odd. filmových historiků NFA Jiří Králík - Kánon filmu - texty všech příspěvků v příloze - prezentace příspěvků nastolila několik témat: A) Subjekt odpovědný za filmovou výchovu: bylo vysvětleno, že NFA není daným subjektem, jelikož jeho hlavním posláním je shromažďování, ochrana, vědecké zpracování a využívání AV archiválií dokumentujících národní filmovou produkci, vznik a vývoj filmového umění, život českého národa a významné světové události; NFA nemůže být hlavním orgánem koordinujícím činnost v oblasti FAV. B) Problematika autorských práv: existují různé názory a interpretace; je důležitá právnická debata, ve které převáží zdravý rozum nad ortodoxní právnickou vědou; návrh na vytvoření manuálu, který by pomohl učitelům s autorsko-právními dotazy; více dále v diskusi. C) Zůstává otázkou, zda pracovní skupina MK se bude zabývat přímo určováním metodiky stane se z ní odborná schvalující komise. Zda je pro tuto skupinu zavazující RVP F/AV nebo je to pouze základní metodický materiál, který může být dále rozvíjen. Jedná se především o dělení a slučování filmové/ audiovizuální výchovy a podpory pro školní i mimoškolní aktivity. Samotné určování cílové skupiny se může dělit mezi budoucí pedagogy F/AV, pedagogy se zájmem o rozvoj svého vzdělání F/AV a další odborníky působící na školách i mimo ně externě. Jedná se také o rozvoj aktivit působících mimoškolu, avšak doplňujících školní výchovu či aktivit působících přímo jako zájmové a mimoškolní. Důležité je také to, jestli je záměrem rozvoj těchto aktivit nebo samotného působení dětí. Základní potřeba definovat cílovou skupinu zůstává základní otázkou pro tuto pracovní skupinu. D) Důležitá je spolupráce v rámci Evropy, zaměření nejen na film, ale obecně na audiovizuální tvorbu. E) Tato pracovní skupina musí mít jasně definovaný mandát.
2
Diskuse: Adéla Faladová - odbor autorského práva MK má za úkol připravit vzdělávací koncepci, která by zlepšila povědomí veřejnosti – laické i odborné (neprávnické) o autorských právech, konzultace k její přípravě v 2. pololetí 2011 - výzva účastníkům k zapojení se do konzultací. Pokud jde o FV a autorská práva, je možno využívat výjimky upravené autorským zákonem. Je třeba dodržovat podmínky pro využití výjimek: a) použití při vyučování a b) v rozsahu odpovídajícímu účelu, c) je-li to možné, uvést autora, zdroj apod. Podmínka je splněna v případe kdy nejde o „parazitování“. Každou situaci je potřeba hodnotit individuálně. Právní úprava je obecná, což umožňuje reagovat na různé nové způsoby užití autorských děl. Není vhodné vymýšlet „telefonní seznam“ konkrétních výjimek. Diskuse k vytvoření pracovní skupiny a její úkolů: Michal Bregant - je potřeba trvalá péče OMA MK o tuto oblast. Funkcí skupiny by měla být koordinace dalšího vývoje FAV a hledání finančních zdrojů, obsahově a technicky definovat podporu učitelům a jiným účastníkům FAV, jak k nim podporu efektivně dostat, důležitý je více-kanálový přístup / dynamická struktura, je zapotřebí webový portál. Učitelé potřebují jednoduchý manuál nebo vytvořit jednoduché prostředí, které bude ideálně interaktivní. Pracovní skupina by měla koordinovat: témata, spolupráci v rámci státní správy, podporu učitelům, autorsko-právní otázky, spolupráce s VŠ - příprava pedagogů. Markéta Pastorová - pracovní skupina / komise má reprezentovat všechny aktéry, včetně VŠ. Cílem je sjednotit terminologii, definovat podstatná témata a cílovou skupinu, pojmenovat věci k řešení, managament změn pro učitele - nabízet jim další vývoj. Závěr: 1) Koordinátorem výstupu ze setkání bude OMA. 2) Zápis bude použit jako odrazový bod pro navázání komunikace mezi MK a MŠMT, a další postup směřující k vytvoření pracovní skupiny / komise. OMA připraví návrh žádosti o setkání s MŠMT do konce března 2011. S ohledem na připravovaný zákon o kinematografii, by společná komise MK, MŠMT a subjektů působících v oblasti filmové výchovy měla mít koordinační a dočasný mandát, počet členů by neměl přesahovat 4. Jejich jmenování a další organizační otázky musejí být nejprve vyjasněny mezi oběma rezorty. 3) Další postup bude záviset na přijetí zákona o kinematografii, který v rámci Fondu kinematografie předpokládá vznik nového dotačního okruhu „vzdělávání a výchova v oblasti kinematografie“ a s tím související vznik expertní skupiny pro tento okruh. 4) OMA na webových stránkách MK3 vytvoří sekci věnovanou filmové výchově, na které bude uveřejněn zápis ze setkání a do budoucna bude sloužit pro zveřejňování dalších informací k problematice. 5) OMA uvítá participaci i dalších subjektů z oblasti FAV, které nebyly k setkání pozvány nebo se ho nemohly účastnit. 3
www.mkcr.cz/media-a-audiovize/
3
Přílohy: - písemné podklady k setkání obdrženy OMA MK: 1) Filip Kršiak - Aeroškola 2) Jaromír Blažejovský - Ústav filmu a AV kultury FF MU Brno (prezentoval M. Bregant) 3) Pavel Bednařík - umělecký ředitel AČFK 4) Linda Arbanová - Katedra výtvarné výchovy PedF UK Praha 5) Briana Čechová - vedoucí odd. filmových historiků NFA (prezentoval T. Hála) 6) Jiří Králík - Kánon filmu 7) Patrik Vacek - Katedra pedagogiky PdF MU Brno
Navrhovaná struktura příspěvku podle pozvánky: 1) Vyjádření se k jednotlivým bodům - V jakém vztahu jsou filmová, audiovizuální a mediální výchova? Jaký je rozdíl mezi filmovou výchovou a výchovou filmem? Jak by měla vypadat ideální podoba filmové/ audiovizuální výchovy? (Ideálně rozepsat v jednotlivých bodech, lze využít příklady z praxe). Již od srpna existuje nový vzdělávací obor RVP Filmová / audiovizuální výchova, ale právě snaha ujasnit vzájemné vztahy jednotlivých činností a ideální podoby praktické realizace by měla tento vzdělávací plán konkretizovat a zároveň rozvést. Prosíme o stručné a strukturované odpovědi. 2) Definování potřeb pro rozvoj filmové/ audiovizuální výchovy (metodika, autorita, komunikační platforma, autorské právo). Takto definované potřeby mohou být podkladem pro práci pracovní skupiny/ komise pro mediální a filmovou výchovu.
- prezenční listina
4
1) Filip Kršiak - Aeroškola 1) Jestliže využijeme definici RVP - tak filmová/ audiovizuální výchova spojuje především interpretaci s tvorbou (a s percepcí), obojí funguje v součinnosti - tvorba umožňuje interpretaci a interpretace umožňuje tvorbu a nezáleží v jakém pořadí se vyučuje. Celé propojení filmu a audiovize by mohlo hlouběji zasahovat do dalších školních oblastí, nebýt pouze apendixem, ale pevnou pojmenovanou součástí - aby se film a audiovizuální tvorba staly významově autonomním průřezovým tématem. ideální F/AV - je taková, která není zatěžována pouze historií filmu, ale historie je její součástí. Filmová výchova se soustředí na film - film je ústřední a jeho složky nelze degradovat na doplněk něčeho jiného, oproti tomu výchova filmem se více podobá mediální výchově. Tedy tomu, že film přestává být nahlížen z hlediska estetického, ale více z pohledu funkční využitelnosti (i když to nevylučuje kritický přístup). Jestliže použijeme film v hodině českého jazyka a literatury jako rovnocenného partnera literární předloze, jednalo by se o ideální propojení filmové výchovy a výchovy filmem, jestliže však film poslouží pouze pro ilustraci příběhu, jednalo by se o výchovu filmem. Konkrétně k naplňování F/AV - není důležité, zda na školy mají chodit odborníci, nebo se učitelé mají sami vzdělávat, či zda mají být další učitelé specialisté k F/AV. Tyto varianty budou pravděpodobně koexistovat. Je třeba mít na paměti, že pro rozvoj F/AV je třeba spojovat odborníky směřující do škol i aktivní učitele. Obojí je stejně důležité. 2) - autorský zákon - je nutné, aby MŠMT ve spolupráci s MK vytvořili zcela konkrétní závazné pokyny (návod) pro učitele ve vztahu k audiovizuálním dílům (ideálně s modelovými příklady). - jednoduchá komunikační platforma - ideální by byla jednoduchá komunikační platforma (zaštiťující jednotlivé snahy institucí, jednotlivců, učitelů, studentů a žáků) pro filmovou, ale i mediální výchovu. Ideální je samozřejmě web, který by měl být vytvořen po výběrovém řízení (s důrazem na interaktivní přístup a udržitelnost projektu). - institucionální zaštítění - "filmový institut"/ NFA/ jiná instituce - záštita aktivit spojených s filmovou výchovou. Ovšem funkčně a udržitelně. - Metodika by měla být rozvíjena cílenou finanční i poradenskou podporou, která by měla být v součinnosti s institucionálním zaštítěním. - dělení na školní a mimoškolní vychovávání - toto dělení je často tak trochu formální. Ideální není rozdělovat tyto činnosti, ale spíše umožnit rozvoj těchto činností samostatně i ve spolupráci (jednoznačně nedělit finanční podporu na školní a mimoškolní, ale umožnit společnou podporu).
5
2) Jaromír Blažejovský - Ústav filmu a AV kultury FF MU Brno Mediální výchovu chápu jako nezbytnou součást vzdělání. Jejím cílem je pomáhat žákům v každodenní orientaci ve světě médií; rozlišovat typy médií, jejich fungování, vlastnické vztahy (soukromé x veřejnoprávní), chápat vztah mezi informací a propagandou, bránit se mediální manipulaci, pochopit fungování reklamy, vyznat se v internetu (včetně rozlišení relevantních a irelevantních informací, odborného a fanouškovského diskursu apod.). Mediální teorie by zde neměly tvořit více než 20 % učiva, nechť převažuje seminární metoda. Příklady: učitel nahraje z tv publicisticko-zpravodajský pořad (např. Události, komentáře) a se studenty ho analyzuje; rozbor webového portálu (rozlišení rubrik, článků zpravodajských, názorových, blogů, diskusních fór…) atd. Úkoly by měli studenti plnit v samostatném či kolektivním výzkumu. Předmět má úzký vztah k informační gramotnosti a měl by být vyučován v součinnosti s informatikou. Možná to již takto ve školách funguje. Ke kreativní části doplňujícího vzdělávacího oboru Filmová/Audiovizuální výchova F/AV (tvorba vlastního díla) nemám připomínek. Nejdramatičtější spor v této diskusi se zřejmě týká tzv. filmové výchovy (zařazené nyní do F/AV), jež je tradičně chápána jako uměnověda a uvažuje se o ní jako o obdobě výchovy literární. Zde zastávám „antikanonické“ stanovisko. Nevěřím v povinné řady filmů, nemyslím si, že by se studentům měly předkládat vzorové analýzy či rozbory filmů podle nějakých metodických materiálů poskytovaných z ústředí, a to z následujících důvodů: 1. Filmologie se v poslední době odklání od estetických otázek k otázkám pragmatickým. Je stále méně uměnovědou, více se její výzkumné pole kříží se sociologií, lokální historií, kognitivní vědou atd. (na FF MU vyučovala v posledních deseti letech řada uznávaných zahraničních filmologů, jen málokterý z nich ale použil v přednášce slovo „umění“). Analogický obrat směrem k recepčním studiím, výzkumu čtenářství atd. probíhá i v literární vědě. 2. Přestože středoškolské a akademické vzdělání jsou dvě různé sféry (základní orientace ve světovém kulturním dědictví se na vysoké škole nevyučuje, ale očekává) – střední škola by neměla vyvolávat mylné představy o celém oboru. 3. Sestavování kánonů je užitečné asi jako luštění křížovek: kdo luští (sestavuje kánon), ten se pobaví, ale ničemu tím nepomůže. Tak jako práce zoologa nespočívá v sestavování žebříčků nejhezčích brouků, nezabývají se filmoví vědci v rámci své profese sestavováním kánonů. 4. Shodneme se, dejme tomu, na tom, že by studenty neměla minout informace o existenci japonské kinematografie. Jaký význam má hlasování, zda je k tomuto poznání nejvhodnější film od Kurosawy, Mizogučiho, Ozua, Imamury nebo Kobajašiho? A když Kurosawa, jaký význam má petrifikovat, že to bude Rašomon, a ne Sedm samurajů nebo Krvavý trůn? (Stejně si student nakonec oblíbí anime, které učitel ani nezná.) 5. Coby veteráni občas podléháme bludnému pocitu, že musíme mladé generaci předat veškeré kulturní dědictví, se kterým jsme se kdysi seznámili (a zapomínáme, že my jsme na své vzdělání měli celý svůj dosavadní život, zatímco oni to mají stihnout do svých 19 let). Jako generační souputník Jiřího Králíka chápu a sdílím zkušenostní zázemí, z něhož kanonické myšlení vychází – jedná se o cinefilní ideál, jenž byl nejživější v hnutí filmových klubů někdy kolem roku 1967. Ale jako nelze v hodinách literatury trvat na četbě románů z 19. století v rozsahu, v jakém Tolstoj či Dostojevskij formovali obzor generací „předpočítačového“ věku, nelze ani filmovou výchovu
6
6.
7.
8.
9.
stavět na povinné znalosti mnoha režisérů, kteří svou tvorbu ukončili dávno před datem, kdy se dnešní studenti narodili. Dodnes oceňuji způsob, jakým pracoval za mých gymnaziálních studií v hodinách literatury prof. Zdeněk Kožmín. Žádný kánon stanoven nebyl. Předkládali jsme seznam četby dle vlastního výběru; profesor jen individuálně a podle toho, jak své studenty znal, doporučil přečíst navíc to či ono. Tato metoda vyžaduje otevřeného a relaxovaného pedagoga, který vnímá žáka jako partnera ve společném úsilí o poznání, ne jako nádobu, do níž je třeba v přesně stanoveném poměru nalít nějaký kánon. Je vcelku jedno, na kterém konkrétním díle předvede učitel takové operace, jako je rozbor formálních prostředků, interpretace či kontextová analýza. Sféra významů by měla zůstat pro studenty otevřená; s vědomím toho, že osvojení uměleckého díla je výsostně osobní zážitek a významové pole nekonečné. Netřeba posílat do škol nějaké vzorové rozbory či analýzy kanonických filmů; tedy písemné útvary, které mimo školu prakticky neexistují. Užitečnější může být čítanka filmového myšlení (analýz či recenzí; každý takový text je ale třeba chápat jen jako jako jednu z možností, kterak lze k dílu přistoupit). Je truchlivé ukazovat povinně sedmnáctiletým studentům Zvětšeninu nebo Andreje Rubleva a umrtvit jim tyto filmy následným rozborem podle nějaké schválené šablony. Nezaplavujme školy diletantskými iniciativami. Příkladem diletantství je brožura Mýty o socialistických časech, vydaná Člověkem v tísni, jejíž pokleslý styl a podpásovou argumentaci lze doložit hororovou charakteristikou typické normalizační učitelky: „na hlavě má půlmetrovou trvalou nebo ruský cop, má chlupaté ruce i nohy, silnější postavu, chodí nemožně oblečená“. V záplavě zmatečného strašení, které se zde proplétá s nespornými empirickými fakty, tato knížka opomene mladému čtenáři vysvětlit to podstatné: totiž specifika politického systému za socialismu, především pak tzv. vedoucí úlohu strany (i studenti na vysoké škole mívají problém pochopit duální systém řízení celé společnosti a často ve svých seminárkách zaměňují stranické orgány s exekutivou). Textovou analýzou Mýtů o socialistických časech lze ale dobře demonstrovat pojmy jako manipulace či propaganda.
K otázce autorských práv: Podle § 31 (Citace) do práva autorského nezasahuje ten, kdo „c) užije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům; vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.“ Podle některých výkladů je navíc nutné použít jen takový nosič (DVD), který je registrován ve školní knihovně. Domnívám se, že interpretace autorského práva ve vztahu ke vzdělávacím účelům není dostatečně vyjasněna a veřejně známa a zaslouží si metodickou pomoc a náležitou popularizaci. Učitelé se potřebují explicitně dozvědět, zda mohou použít nahrávku filmu, za jakých okolností ano či ne, jaké další podmínky musí být při tom splněny atd., včetně hraničních či hybridních případů (audiovizuální materiál na you tube apod.).
7
3) Pavel Bednařík - umělecký ředitel AČFK Úvod k tématu Filmová a audiovizuální výchova je součástí / podmnožinou mediální výchovy, jež je součástí RVP. Od roku 2010 je FV a AV také samostatným vzdělávacím oborem a dobrovolně volitelným předmětem na středních a základních školách (součást vzdělávací oblasti Umění a kultura). Filmová a audiovizuální výchova by v současnosti měly tvořit jeden integrální celek, který by měl směřovat a). ke zvýšení audiovizuální gramotnosti učitelů (!) i studentů, b). k přehledu a orientaci v základech filmové řeči, filmové historie a teorie. FV a AV by ve výsledku měly patřit do širšího rámce mediální výchovy, která by vycházela a byla obohacována z poznatků či východisek „užší“ filmové a audiovizuální výchovy. Konkrétně by FV a AV měla obnášet: -
výchovu ke kritické recepci hodnotných (i pokleslých) filmových děl seznámení se základními kapitolami dějin české a světové kinematografie seznámení se základy filmové řeči teoretickou zkušenost se základními složkami filmu a filmovými profesemi rozvoj kritického myšlení a občanského postoje reflexi a dešifrování filmových (mediálních) sdělení schopnost hodnotit a komunikovat nad obsahy audiovizuálních děl praktické cvičení a práci s audiovizuální technikou
Filmová výchova a výchova filmem Výchova filmem jako širší a volnější užití konkrétních filmových děl je prostředkem doplňujícím výuku na základních a středních školách a to jak v povinných, tak volitelných předmětech. V důsledku se jedná zejména o ilustrativní užití filmových děl, které nabízí řadu mimofilmových témat a souvislostí a pomáhá tak ke zpestření a oživení klasické výuky. Filmová výchova vedle toho tvoří systém výuky věnovaný kritické reflexi filmových děl, hlubšímu poznání základů filmové řeči, klíčových děl filmové historie, ale také schopnost docenit estetické a etické hodnoty jakéhokoliv filmového díla. Oba přístupy by podle zkušenosti realizátorů různých projektů měly tvořit komplex audiovizuálního vzdělávání, které a). doplňuje stávající výuku a předměty na ZŠ a SŠ, b). rozšiřuje vzdělávací programy o nový předmět a nový přístup ke studiu filmu jako samostatné umělecké disciplíny. Postavení AČFK v aktuální situaci FV Mediální výchově se v ČR věnuje řada subjektů, AČFK se soustavně – zejména v podobě projektu Film a škola, ale také v rámci Letní filmové školy a distribuční činnosti (Projekt 100) – věnuje prohlubování zpřístupňování a recepce klasických filmových děl s důrazem na kritický přístup diváka (recipienta). AČFK dlouhodobě zpřístupňuje hodnotná klasická filmová díla, seznamuje diváky LFŠ s osobnostmi filmu, filmovou poetikou, jednotlivými etapami i současnými tendencemi vývoje kinematografie od počátků po současnost. AČFK rovněž soustavně podporuje a zvýhodňuje filmové kluby v šíření hodnotných děl a rozvíjení spolupráce jednotlivých FK a místních středních a základních škol. Vedle této činnosti začala od roku 2009 realizovat (dosud neakreditovaný) kurz filmové výchovy pro
8
učitele, který by měl být integrálně propojen se vzdělávacím a odborným programem na Letní filmové škole. Co chybí v oblasti filmové výchovy Obecně vzato je základním úskalím absence systémového přístupu, který by sestával z fundamentálních materiálů a strategie, a vycházel zejména z konsensu obou klíčových institucí – Ministerstva kultury ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Hlavním předpokladem jakýchkoliv významných aktivit v oblasti FV je vytvoření systému a podílu jednotlivých klíčových institucí a organizací (NFA, FAMU, filmové vědy, filmové školy, AČFK, Jeden svět na školách, jednotlivá kina, vědecké a pedagogické instituce) na celkovém systémovém postupu v dané oblasti. Mezi konkrétní chybějící položky struktury filmové výchovy patří zejména: -
komunikační platforma organizací věnujících se filmové výchově strategie hodnocení a podpory (bodový systém) podporovaných aktivit v oblasti FV a AV střednědobý a dlouhodobý plán podpory FV a AV na školách (OMA + MŠMT) manuál k autorskému právu (ideálně příručka OMA MKČR a MŠMT) manuál dostupnosti a použitelnosti konkrétních filmových děl samotná filmová díla v adekvátní kvalitě metodika přípravy podpůrných pedagogických a metodických materiálů pro učitele (MŠMT) poradenské, informační a metodické centrum (centra) filmové výchovy
Tyto důležité body a jejich postupné naplňování jsou pak také součástí ideální podoby filmové a audiovizuální výchovy v ČR. Na počátku nutně musí stát systémové kroky ministerstev či jimi pověřených institucí a odborů, které vytvářejí strategii a rozpracovávají (nebo zadávají rozpracování) jednotlivých kroků a aktivit přidružené nebo podporované subjekty. Tento postup s sebou také nese deponování potřebných finančních prostředků na realizaci konkrétních kroků a aktivit – tyto prostředky však nutně nemusejí pocházet z centrálních dotačních programů ministerstev, ale mohou být také doplňovány regionálními dotačními programy či podporou konkrétních lokálních aktivit a projektů.
9
4) Linda Arbanová - Katedra výtvarné výchovy PedF UK Praha 1.1. Vztah filmová/audiovizuální/mediální výchova - filmová výchova je úžeji zaměřená, mnohem důležitější je podle mě řešit audiovizuální výchovu obecně, tedy pohyblivý obraz ve spojení se zvukem - všechny formy pohyblivého (dnes již převážně digitálního) obrazu. V současné vizuální kultuře pohyblivý obraz v nejrůznějších formách převažuje, je proto potřeba se mu věnovat i ve výchově a vzdělávání. - zásadní je rozlišení mezi audiovizuální a mediální výchovou – mediální výchova má jistě ve všeobecném vzdělávání své místo, zahrnuje však veškerá masová média a zabývá se přenosem a manipulací informací ve společnosti, včetně všech sociologických a politických souvislostí. - audiovizuální výchova s mediální jistě souvisí, avšak zabývá se pohyblivým obrazem jakožto zejména tvůrčím nástrojem pro potřeby vlastního vyjádření žáka (tvorba – nutnost znát základní vyjadřovací prostředky filmu/pohyblivého/digitálního obrazu a jejich účinek), a také jako dílem, které je uměleckým sdělením autora (interpretace – co, jak a proč autor dílem sděluje, jak to na mě působí a jak to působí na ostatní, v čem se shodneme a v čem ne, z jakého důvodu...) 1.2. Filmová výchova/výchova filmem - zjednodušeně se dá říct, že při výchově filmem je film spíše nástrojem, pomůckou, ilustrací při řešení různých témat (např. při výuce dějepisu, literatury, občanské výchovy apod.) - film se v těchto předmětech využívá poměrně často. - filmová výchova – dnes méně častá a méně metodologicky podchycená zejména pro potřeby základoškolské výuky - řeší samotný film – samozřejmě se nedá od filmu oddělit jeho obsah, sdělení, ale řeší se zejména to, jak je tento obsah sdělován, proč je sdělován tak a ne jinak, jak spolu obsah a forma souvisí, jak ve filmu vzájemně souvisí obraz a příběh atd... 1.3. Ideální podoba - to je na delší rozbor, ovšem zásadní pro mě je propojovat teorii s praxí (analýzu a interpretaci s tvorbou) - nestavět filmovou výchovu pouze na sestavování seznamu doporučených filmů, na historických úvodech k projekcím a na výuce dějin kinematografie – například pro základní školy takovýto způsob pojetí filmové výchovy nemá význam. Přitom je nutné s filmovou výchovou začínat v co nejnižším věku – a jak ukazují zkušenosti z mé praxe – je to možné. 2. Potřeby pro rozvoj filmové/audiovizuální výchovy - autorské právo – možnost využívat audiovizuální materiál pro potřeby výchovy bez hrozby porušení zákona. Jak ve školách (školní projekce, práce s filmem v hodině, v rámci výuky budoucích učitelů na vysokých pedagogických školách apod.), tak v ostatních vzdělávacích institucích a organizacích (např. možnost využít film při přípravě filmově-edukačního programu pro školy i veřejnost) - vzdělávání učitelů – na úrovni vysokoškolské přípravy budoucích učitelů v rámci pedagogických fakult ve spolupráci s odbornými filmovými studijními programy (FF UK, FAMU), a také na úrovni dalšího vzdělávání učitelů prostřednictvím akreditovaných kurzů - systém akreditace programů dalšího vzdělávání učitelů MŠMT – chybí samostatná kategorie „filmová/audiovizuální výchova“, vzdělávací programy pro učitele se tak musí akreditovat jako mediální, nebo výtvarná výchova, což není zcela přesné - publikování metodiky – závisí na jednotlivých subjektech, zejména na pedagogických fakultách, je to stejné jako metodika jiných vzdělávacích oborů
10
5) Briana Čechová - vedoucí odd. filmových historiků NFA Odpověď na bod č. 1) Filmová výchova - filmová výchova se soustředí výhradně na dějiny kinematografie, mediální výchova na oblast médií (tisk, rozhlas, televize a internet) a audiovizuální výchova na vše dohromady - filmová výchova zahrnuje dějiny filmu prostřednictvím osobností, jednotlivých děl, stylů, proudů a vývoje filmové řeči vůbec, zatímco výchova filmem představuje výchovný proces, v jehož rámci se objevuje film pouze jako prostředník pro další vzdělávání - naše podoba filmové výchovy má formu Kursu filmové historie pro studenty středních škol a veřejnost: v rámci dvousemestrální výuky se přednášející soustředí na vývoj filmové řeči od vynálezu kinematografu až do 60. let 20. století : každá lekce je věnována jednomu titulu a jedné osobnosti, které zprostředkovávají znalost určitého stylu, směru, proudu, případně národní kinematografie v určitém období : přednášející demonstruje pomocí ukázek nejen dílo zvoleného tvůrce, ale rovněž filmy jeho kolegů, vytváří dobové souvislosti : lekce je zakončena projekcí jednoho celého titulu, k jehož erudovanějšímu uchopení výklad směřuje : cílem je, aby se divák na konkrétní titul dokázal podívat novýma očima, zařadil si jej do souvislostí, všiml si filmových postupů, na něž byl předem upozorněn atp.
11
6) Jiří Králík - Kánon filmu Úvod: První setkání aktivistů filmové / audiovizuální výchovy (FAV) jen potvrzuje, že dozrál konečně čas řešit problém filmové výchovy koncepčně a koordinovaně. Doposud všechny aktivity působily nekoordinovaně a víceméně náhodně, vždy ale s úmyslem zase o kousek posunout úroveň domácí FAV a potvrdit její nutnost a potřebu. Podmínky: v současné době se vytváří takřka ideální podmínky pro rychlé a efektivní vytvoření koncepce FAV a pak následné realizace. Mezi ty nejvýznamnější patří − akcent a podporu FAV v EU a fondech (MEDIA, EFA, …) − aktivní podpora významných osobností zahraničních (W.Wenders, R.Gutek, …) − dlouholetá cenná zkušenost zahraniční – Anglie, Německé, Švédsko, Dánsko − iniciace a úspěšná realizace obdobných projektů v zemích VISEGRADU, především Polsko a Slovensko − podpora FAV v koncepci MK, současně i snaha ministra oživit meziresort. komisi MŠMT − tradice úspěšných výchovných projektů posledních let (semináře, LFŠ, artkina a FK, …) − relativně velký zájem škol o využití filmu ve vyučování díky úspěchu projektu JEDEN SVĚT NA ŠKOLÁCH − velký potencionál filmových odborníků (filmové školy, tvůrci) a nadšenců (diváci festivalů a artkin, aktivně píšící fanoušci, filmoví amatéři, …) − ideální podmínky a stav digitalizace (technická zařízení, digitalizace filmů, …) Způsob a formy: Velmi důležitý je způsob a forma FAV, která bude efektivní a zasáhne nejširší okruh zájemců. Z tohoto hlediska lze rozdělit jednotlivé projekty FAV do dvou základních kategorii − všeobecně vzdělávací (určené všem) − specializované (určené jen menšímu okruhu zájemců) Toto základní dělení je možné a účelné dělit i dle věku nebo či tradičního školního dělení na ZŠ první stupeň, ZŠ druhý stupeň a SŠ. Velmi důležitá je i volba FOREM FAV. V koncepci je pak nutné přesněji stanovit postavení filmové výchovy v oblasti mediální výchovy a FAV. Současně je efektivní blíže specifikovat i základní úlohu filmu - umění, prostředek či médium. Všechny tyto úlohy jsou důležité, ale každá z nich přece jenom plní jinou roli a má i jiného cílového diváka. Pak bude i snazší přesněji stanovit jednotlivé postupy, cíle, postavení i význam jednotlivých projektů FAV. Cíle a postupy: Předchozí dělení usnadní i efektivnější hledání a definování postupů: −
Film jak UMĚNI – nejefektivnější je hledání forem a obsahu obdobných a navazující na stávající další druhy umění - literatura, hudba, .. Proto by také obdobně mělo být předmětem všeobecným a výrazně přispět k posilování především estetické výchovy a budování kritického estetického vnímání. Takto pojatá výchova by měla být přítomna na všech školách všeobecného vzdělávání, ale na rozdíl od jiných druhů umění nemusí být přítomna jako zvláštní předmět. Film je syntetickým uměním a může tedy být přirozeně přítomen a rozmístěn v jiných předmětech uměleckých a paradoxně pomoci k pochopení i větší angažovanosti či zaujetí studentů. Podobně jako literatura může i filmové umění být efektivně využito mimo vyučování („povinná četba“) a to v různých formách – školní filmotéky, studentské filmové kluby, vlastní aktivita). Nejdůležitějším problémem je stanovení co možná nejmenšího množství děl, které nejlépe, srozumitelně a efektivně
12
−
−
mapují dějiny filmového umění. Obdobný problém řeší i další umělecké předměty – ve většině případů pracují s tzv. Kánony (např. Literatura), tedy minimálním počtem nejvýznamnějších děl historie daného umění. Typickými projekty je Film a škola, Kánon filmu a v Polsku Filmoteka Szkolna. Film jako MEDIUM – obdoba předchozího přístupu, ale při jeho využití není kladen tak velký důraz na posílení estetické výchovy, ale na obsah – film zde plní spíš roli média, které efektivně, srozumitelně a atraktivně přináší důležité informace. Ideální stav je v případě, kdy film jako médium rovněž splňuje přísnější kritéria umělecká a je tedy součástí KÁNONU. Obdobně jako u prvního příkladu se jedná o využití ve všech školách a s formami výše uvedenými. Typickým příkladem je projekt Jeden svět na školách. Film jako PROSTŘEDEK – k vlastnímu vyjádření. Toto využití je ale určeno už jen vybraným jedincům, kteří zvládnou poměrně náročné technické a umělecké dovednosti. Také je to proces, který je poměrně časově náročný a poměrně složitě aplikovatelný ve vyučování. I když může a měl by obsahovat i výše uvedená využití filmu, bude to vždy jen okrajová a výběrová, případně čistě volnočasová aktivita, která se ale může stát nedílnou součástí stávající výuky výtvarného umění. V tomto případě je to spíš otázka zásadnější změny právě v předmětu Výtvarná výchova, kde právě film i fotografie, případně počítačová grafika měly najít větší uplatnění. Hodně to bude záležet na vybavení škol a specifických schopnostech učitelů, které u výše uvedených užití nejsou tak výrazně potřeba. Proto také v této oblasti existuje největší počet menších a lokálních projektů, pokus o plošné zavedení nového předmětu FAV od září 2010 nepovažuji za šťastný a komplexně řešící problematiku Filmové výchovy.
Problémy a potřeby Výše uvedené základní tři typy přístupu k filmové výchově v současné době naráží na několik zásadních problémů a potřeb − absence společné koncepce filmové výchovy podpořené nejenom MK ČR, ale i MŠMT, ve které bude přesněji definováno postavení filmu ve systému všeobecného vzdělávání − obnovení organizační platformy pro přirozenou komunikaci MK ČR a MŠMT – tzv. mezirezortní komise, která by měla nejenom posoudit současný stav všeobecné výchovy v oblasti umění, ale i upřesnit pozici jednotlivých druhů umění. Také by měla vytvořit prostor, ve kterém se spojí zájmy obou ministerstev. V oblasti filmu je nutné definitivně zařadit film mezi umění a posílit především jeho funkci estetickou a uměleckou. − Po těchto dvou nezbytných krocích nebude problém koordinované podpora a přirozeného začlenění stávajících, případně i nově vznikajících projektů FAV. Nejdůležitější podmínkou je vzájemná spolupráce a společné hledání i nalezení svého prostoru v systému FAV − Výrazně vyšší komunikace a spolupráce s obdobnými projekty v zahraničí, především v zemích, kde se již několik desítek let úspěšně realizuje FAV na školách – Anglie, Švédsko, Německo, Polsko, Dánsko. Vytvořit platformu pro přirozené a pravidelné setkání (konference, panelové diskuse, ..) za osobní účasti zahraničních aktivit a jejich přirozené zapojení do budování domácí koncepce FAV − definitivní dořešení a vyjasnění všech právních podmínek využití filmu v systému všeobecného vzdělávání (autorské právo) a v souladu s evropskými normami − vytvoření základu pro efektivní využití nákladného procesu digitalizace, opačně pak proces digitalizace filmového dědictví přizpůsobit základním potřebám FAV − výrazné posílení propagace, maximální využití stávajících silných informačních zdrojů (internet, ČT, ..) a také zapojení osobností do propagace FAV, především v oblasti umělecké
13
7) Patrik Vacek - Katedra pedagogiky PdF MU Brno 1) Terminologické vymezení filmové/audiovizuální/mediální výchovy mě nechává chladným, neboť je dle mého soudu celkem jedno, jak se daná vzdělávací oblast jmenuje pokud tato vychází z předpokladu, že s filmem, televizí, rozhlasem, Internetem či počítačovými hrami se zachází s kritickým přístupem a že neopominutelnou součástí filmové/audiovizuální výchovy (kterou chápu jako organickou podmnožinu mediální výchovy) – a tuto zdánlivou samozřejmost je třeba neustále zdůrazňovat – je vedle složky receptivní i její protiklad – vlastní praktické, poučené a kreativní ohledávání možností toho kterého média. Za zásadní považuji skutečnost, že by filmová/audiovizuální výchova měla pracovat nejen s filmem, ale také s dalšími audiovizuálními médii (do adjektiva audiovizuální spadají na prvním místě počítačové hry, které dnes mají možná více pravidelných „uživatelů“ než film diváků) a fenomény (digitální revoluce v oblasti vytváření, distribuci a recepci audiovizuálních obsahů - YouTube, Facebook, fan fiction v audiovizi apod.) a být tak ve své koncepci otevřená dalšímu vývoji v této oblasti. 2) Plně se ztotožňuji s příspěvkem Jaromíra Blažejovského a pro podrobnější analýzu problematiky odkazuji na materiál „Audiovizuální výchova“ publikovaný v časopise Cinepur (č. 49, 1/2007) viz http://cinepur.cz/list.php?author=324.
14
Prezenční listina (scan)
15
