Sergej Rachmaninov: druhý klavírní koncert

Sergej Rachmaninov: druhý klavírní koncert 1 historka a 5 faktů To prý takhle jednou – na konci 19. století – padla na Sergeje Rachmaninova chmura a malomyslnost. V té době navštívil slavného ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Když mu zahrál na klavír, Tolstoj pravil: „Sergeji, řekněte mi, kdo vlastně potřebuje vaši hudbu?“ A dodal: „Já hudbu nenávidím. Beethoven je k ničemu, ostatně mezi spisovateli jsou i Puškin nebo Lermontov k ničemu.“ – „Bylo to strašné,“ vzpomínal později Rachmaninov. Nicméně přišel večer a Tolstoj se omluvil: „Promiňte. Jsem starý muž. Nechtěl jsem se vás dotknout.“ Rachmaninov pohotově odvětil: „Jak byste se mohl dotknout mě, když se mě nedotklo, že jste urazil Beethovena?“

1. Rachmaninov začal psát Druhý klavírní koncert na podzim 1900 a dokončil ho v dubnu 1901. 2. Psaním této skladby překonal velkou krizi, kterou způsobil hlavně neúspěch jeho První symfonie v roce 1897. Kritik Cézar Kjuj o ní tehdy napsal: „Kdyby byla v pekle konzervatoř, kdyby měl jeden z jejích talentovaných studentů napsat symfonii „Deset ran egyptských“ a kdyby napsal takovou hudbu jako pan Rachmaninov, pak by svůj úkol splnil brilantně a potěšil tím všechny pekelníky.“ 3. Rachmaninovovi pomohly z depresí konzultace u moskevského psychiatra Nikolaje Dahla, který prý v hypnóze Rachmaninova přesvědčoval, že je skvělý skladatel a napíše krásný klavírní koncert. Když Rachmaninov 2. klavírní koncert napsal, Dahlovi ho z vděčnosti věnoval. 4. Celá skladba byla poprvé provedena 27. října 1901, přičemž druhá a třetí věta zazněly na koncertě už v prosinci 1900. Dirigoval Rachmaninovovův bratranec Alexandr Siloti, na klavír hrál sám skladatel. 5. Už během roku 1902 začalo Rachmaninovovo dílo sbírat první velké úspěchy. Nejprve v Lipsku, kde ho uvedl slavný dirigent Artur Nikisch (na klavír hrál A. Siloti), v Londýně, ale taky ve Vídni a v Praze. Dnes patří k nejhranějším a nejpopulárnějším klavírním koncertům vůbec. Melodie si z něj často vypůjčovali populární zpěváci (například Frank Sinatra) a hudba 2. klavírního koncertu se několikrát objevila i ve filmu.

Starý muž Lev Nikolajevič Tolstoj

Sergej Rachmaninov kolem roku 1900

Psychiatr Nikolaj Dahl

CO V SRDCI, TO V HUDBĚ



1873 – Sergej Rachmaninov se narodil na apríla jako čtvrté dítě v rodině vojenského důstojníka ve městě Semjonovo; vzhledem k nezřízenému životu, který Sergejův otec vedl, ovšem rodina záhy zchudla a o všech šest dětí nakonec pečovala matka

1878 – malý Sergej začíná hrát na klavír

1882 – Rachmaninovovi se stěhují do Petrohradu, Sergej vstupuje na konzervatoř, ale často chodí za školu a má špatné studijní výsledky – před maminkou to ovšem dlouho tají 1885 – na doporučení bratrance Alexandra Silotiho odjíždí studovat do Moskvy

1893 – premiéra opery Aleko na báseň A. S. Puškina; Rachmaninov za dílo dostal Velkou zlatou medaili konzervatoře v Moskvě

Alexandr Siloti a Sergej Rachmaninov

1887 – píše první skladby 1890 – začal komponovat První klavírní koncert 1892 – Rachmaninov složil jednu ze svých nejslavnějších skladeb – Preludium cis moll; v podání samotného autora si ji můžete poslechnout na přiloženém cédéčku!!!

Rachmaninov s  přítelem Fjodorem Šaljapinem, slavným ruským pěvcem

1897 – neúspěch 1. symfonie, následné deprese, které nerozptýlila ani koncertní cesta do Londýna; pomohly teprve konzultace u moskevského psychiatra (a odborníka na hypnózu) Nikolaje Dahla

2

1901– premiéra Druhého klavírního koncertu 1904– stal se dirigentem Moskevské státní opery (a byl jím do roku 1906) 1909 – první koncertní cesta do Ameriky spojená s premiérou 3. klavírního koncertu

1918 – natrvalo se usadil ve Spojených státech amerických; hodně se věnoval nahrávání a koncertování

1931 – podepsal antisovětský manifest a na základě toho byla jeho hudba v Rusku (tehdy v Sovětském svazu) zakázána 1934 – premiéra skladby Variace na Paganiniho téma 1939 – poslední koncerty v Evropě

1926 – premiéra Čtvrtého klavírního koncertu

Rachmaninov s dcerou Irinou, 1914

1917 – po bolševické revoluci vedené Leninem opouští navždycky rodnou zemi; 23. 12. odjíždí na základě pozvání do Švédska; Rachmaninov je v té době autorem 39 skladeb – během následujících 26 let jeho života jich už vznikne pouhých 6! 3

1930– nechal si postavit vilu u Lucernského jezera ve Švýcarsku

1943 – 28. března zemřel v Beverly Hills; o svojí skladatelské tvorbě jednou řekl: „Když píšu hudbu, snažím se jednoduše a přímo vyjádřit, co je v mém srdci. Ať už je to láska, hořkost, smutek nebo víra…“

LADISLAV CIGLER Hudební karikatury a hurá styl? Nikdy! Rozhovor s dirigentem Filharmonie mladých Praha Ladislavem Ciglerem; obligátně začínáme jeho vstupem do hudebního světa… Když sis tohle uvědomil, tak hurá do Prahy?

Když jsem si ve 3. třídě vyvzpomněl, že chci hrát na housle, rodiče mě chtěli dát do lidové školy umění v Milevsku, ale tam mě nevzali, protože už jsem byl z jejich pohledu příliš „starý“. Úplně na začátku mě tedy vedl bratr mého dědy, který mi i jako první dal do ruky housle. Když jsem pak přišel ke svému prvnímu učiteli, na první hodině jsem mu hrál melodie z Polské krve Oskara Nedbala. Vzpomínám si, že mi řekl: „Hele, přišel jsi učit ty mě, nebo já tebe?“ Nakonec mě vzali i  do  hudební školy, kde mě předtím odmítli. Bylo to milé, bavilo mě hrát a dostal jsem se postupně k  náročnějším koncertům, ale způsob hry byl vlastně pořád amatérský. Znak města Milevsko

Tak jednoduché to nebylo. Bavilo mě řemeslo, takže jsem byl dva roky na středním odborném učilišti v Milevsku, zaměřeném na vzduchotechniku. Někdy v roce 1986 nebo 1987 jsem dokonce dostal titul „vzorný učeň“, protože jsem vyhrával různé soutěže – ať už v matematice nebo v houslích. Když jsem se s houslemi dostal do celostátního kola, začal jsem uvažovat o tom, že bych se přece jen chtěl naplno věnovat hudbě. V  Praze jsem pak měl konzultace u  paní profesorky Prorokové, která mě přivedla od amatérského hraní k profesionálnímu. Byl to ale docela boj, kolikrát jsem myslel, že to vzdám. Výsledkem nakonec bylo, že mě v Praze vzali na konzervatoř rovnou do 2. ročníku, a kromě houslí jsem se začal učit hrát také na lesní roh. A dirigování?

Někdy ve 4. ročníku jsem tak šíleně cvičil, že jsem si namohl levou ruku, takže jsem měl asi na půl roku zakázané hraní. K profesorovi Vlasatému, který mě učil na lesní roh, jsem začal chodit na dirigování – vlastně jen tak, abych

Tak vypadá tamburašský soubor… 4

měl co dělat. Profesor vedl Pražský tamburašský orchestr, těleso složené z nástrojů, kterým jsem vůbec nerozuměl – z balalajek a podobně. Na jednu stranu to bylo docela komické, na druhou stranu to znělo úžasně. A pro mě to bylo užitečné, protože jsem se otrkal.

lety tento systém vytvořit a díky tomu orchestr stále „roste“, nicméně každý nový člen musí být o činnosti orchestru poučen a samozřejmě se orchestr s každým školním rokem personálně mění.

Jak vypadá Tvoje práce s Filharmonií mladých Praha?

Vždycky jsem se snažil připravovat se co nejpoctivěji, což začíná především výběrem vhodného repertoáru a přípravou notových materiálů. Musí být jasné, jaké hrát smyky a prstoklady, musí být jasná dynamika – noty musí být dobře čitelné a  každý člen orchestru musí mít své „na doma“, aby se mohl v rámci svých možností na zkoušku připravit. Když se rozhoduji, jakou budeme hrát symfonii, koncert nebo ouverturu, hlavní je říct si, co může orchestru přinést a jak navazuje na předchozí repertoár.

Pro mě nejsou motivací nějaké nesmyslné projekty, protože jsou většinou nemetodické a můžou přinést orchestru katastrofu! Stále musím zvažovat výkonnostní a  časové možnosti každého hráče! Uvažuji v první řadě jako učitel, teprve ve druhé řadě jako dirigent. V práci se studentskými orchestry je nejtěžší právě to, aby v ní byl pořádek, systém či metoda. To samozřejmě musí jít shora, ode mě; ostatně toto pravidlo by mělo platit všude počínaje státní správou. Na mě musí být stoprocentně spolehnutí: v docházce, dochvilnosti, přípravě materiálů… Teprve pak můžu něco podobného vyžadovat po hráčích, třeba aby byli dochvilní. Když přijde na zkoušku 5 lidí včas, 10 lidí skoro včas a 20 úplně špatně, tak to prostě nejde a  vůbec se nedá vážně a  soustředěně studovat náročný program. A když se dělá, lezou z toho parodie, karikatury, prostě se to odflákne takovým „hurá stylem“, ale poctivá nota tam není jediná! U nás se podařilo už před mnoha 5

Co všechno se muselo odehrát, aby byl orchestr připravený na doprovod Rachmaninovova Klavírního koncertu?

Na začátku šlo standardně o přípravu notového materiálu. Většinou kupujeme originály do kterých se napíší smyky, prstoklady, případně jiné poznámky, a  oxeroxují se pro každého člena orchestru. Občas si půjčuji party z  předních pražských orchestrů pro inspiraci… Moje nastudování začíná tím, že si seženu několik nahrávek, v případě Rachmaninova jsem jich slyšel snad pět nebo šest. Nakonec člověk dojde ke svojí vlastní představě, ke které se snaží orchestr vést. Ale pak přichází zdaleka nejmagičtější chvíle, a  to je souhra se sólistou, který do  provedení vnáší inspiraci. Navíc v  Rachmaninovovi je skoro každý takt jinak rychle, protože jednotlivé fráze jsou velmi hudebně složité. Je to krásná hudba, už vlastně moderně znějící, což myslím mladé lidi oslovuje. Mimochodem: je často rozdíl mezi hudbou 20. a 21. století – vliv počítačových programů na  některé skladatele je prostě znát… Ale to není případ Rachmaninova, jehož klavírní koncert vznikl na počátku 20. století.

Rozšířenou verzi rozhovoru s Ladislavem Ciglerem čtěte na stránkách www.cfjunior.cz

Jakub Uhlík HRAJEŠ MODRÉ Z NEBE? Sólista našeho koncertu Jakub Uhlík obětavě zaskočil za Patrika Hévra, který ze zdravotních důvodů nemohl koncert odehrát. Jakub se o  „záskoku“ dověděl necelý měsíc před koncertem, v době, kdy ještě neměl nacvičenou 3. větu Rachmaninovova Klavírního koncertu. Ale jak sám říká, cítí se být v životě i ve světě klavíru bojovníkem, ne někým, kdo fňuká. Asi to bude mít z  rodiny, která je českobudějovická a muzikantská… Maminka původně studovala hru na klarinet, pak toho ale na  vysoké škole nechala a  odešla do  Prahy na  fakultu žurnalistiky. Dnes se živí v  Českém rozhlase v Českých Budějovicích. Na  hudbu ale nezanevřela, teď třeba moderuje pořady, kde se lidem hraje na přání nejrůznější hudba. A co jsem zapomněl říct: sama pochází z jihočeské muzikantské rodiny a má docela blízko i k různým dechovým kapelám. Je to docela pitoreskní, protože můj táta je naopak jazzový pianista. Každopádně si rodiče přáli, aby jejich děti dělaly muziku. My jsme měli to štěstí, že jsme se narodili dva, mám ještě dvojče – sestru Zuzanu. Já chtěl být původně houslista, ale v  základní umělecké škole mi řekli, že mám moc krátký malíček, takže jsem skončil u klavíru. Na klavír hrála i moje sestra.

si člověk někdy chce zahrát fotbal nebo jít za holkama, tak musí zůstat doma sedět a cvičit. Ale to prostě patří k věci. Dneska už mě to samozřejmě netrápí. Je pak snadné dostat se z  Budějovic do  Prahy na Akademii múzických umění?

Když jsem se hlásil poprvé, přistoupil jsem k  tomu trochu povrchně. A  vymstilo se mi to. Pamatuji si, že jsem začínal nějakým Bachovým kusem, načež přišla Beethovenova Appassionata. Najednou koukám, že levá ruka mi předbíhá pravou asi o dva takty a já vůbec nevím, co s tím. Úplné okno a k tomu ještě vidíte, jak se páni profesoři v komisi začínají zlehka pohupovat, jako by říkali: „Copak nám asi ještě předvedeš?“ No, dostal jsem prostě po papuli, což bylo myslím dobře. V  následujícím roce jsem se hlásil znovu a  chtěl se dostat do třídy prof. Ivana Klánského. Hlásila se nás k němu spousta a on řekl, že vezme toho, kdo vyhraje soutěž konzervatoří a bude první při přijímačkách na AMU. Podřídil jsem se tomu, makal jsem od rána do večera a povedlo se.

Po  základní umělecké škole jsi šel na  budějovickou konzervatoř. Mimochodem: když se člověk rozhodne studovat klavír profesionálně, zažívá taky nějaká omezení?

Samozřejmě si hlavně pořád musíte dávat pozor na ruce. A když 6

Jak Ivan Klánský učí?

Nikdy jsem nebyl uhlazený typ klavíristy. Myslím, že jsem hodně dobře uměl hrát dramatické věci, na druhou stranu jsem se vyhýbal lyrickým kusům: jsem spíš bojovník a nerad fňukám. Profesor Klánský, který má velkou hudební i lidskou intuici, to samozřejmě záhy rozpoznal a začal mi hned od prvního ročníku dávat věci, které mi vlastně moc neseděly. Samozřejmě jsem trochu skřípal zuby, ale zase jsem mu věřil – věděl jsem, že za tím je nějaký záměr, že se po mně rozhodně nechce nějak vozit. Jsem taky typ, který neměl problém s tím hrát – hlavně v budějovických začátcích – podle sluchu; taky by se dalo říct, že jsem byl líný učit se noty. Teprve u Ivana Klánského jsem se naučil poctivosti ve čtení hudebního textu. Ono se to ani nedá jinak, když se k vám profesor někdy nakloní a říká: „Hraješ modré z nebe?“ Profesor Klánský dovede skvěle „ďobnout“, úžasně trefně, že by to člověk vůbec nečekal.

a od té doby zkouší generace všech dalších pianistů. Problém je hlavně v souhře; střídají se tady místa, kdy orchestr doprovází sólistu a kdy sólista naopak doprovází orchestr – obě složky se musejí navzájem poslouchat. U Rachmaninova mě napadá přirovnání, které kdysi řekl jazzman Miles Davis. Hudbu přirovnává k boxu v tom smyslu, že skutečně špičkovému boxerovi musí neustále „jet hlavou“ program, aby nedostal ránu, jinak by byl knock-out. Vynikající muzikanti by s ním měli společné to, že jim v hlavě taky pořád něco „jede“.

Jak je to mezi Klánského žáky? Je tam rivalita, nenávist, falešné poklepávání po  ramenou, od všeho trochu anebo nic z toho?

Tohle nepozoruji. Myslím, že profesor Klánský si dovede dobře seskládat třídu. Samozřejmě jsou tam různé typy klavíristů: někteří se budou v budoucnosti věnovat spíš pedagogické činnosti, někdo vysloveně směřuje ke komornímu hráčství a několik lidí se snaží aspirovat na sólové hraní. Prosadit se je dnes ovšem obtížné. Existuje sice hodně soutěží, ale tím se vlastně jejich úroveň trochu devalvuje; navíc je ohromný příval pianistů z Asie, kteří se snaží dostat do Evropy nebo do Ameriky. Když se mě někdo zeptá, co budu dělat po Akademii múzických umění, tak musím říct, že nevím. Rozhodně nemůžu s klidem říct, že se budu živit hudbou. To ale neznamená, že házím flintu do žita! Naopak jsem optimista a pracuji na tom, abych dělal hudbu na co nejvyšší úrovni! Co se Ti líbí na Rachmaninovově 2. klavírním koncertu?

Rachmaninovovy koncerty jsou brané jako veledíla mezi klavírními koncerty. Mně osobně se ta hudba strašně líbí. Rachmaninov má úžasnou schopnost vyklenout melodii a podpořit ji zajímavou harmonií. Můžeme si sice říkat, že ten koncert je mazaně napsaný, aby se líbil, ale hlavně je dobře napsaný! Je to ovšem taky dost těžká skladba: Rachmaninov na ní tehdy zkoušel sám sebe 7

A  co to konkrétně znamená u Rachmaninova?

Člověk musí mít dokonale zvládnutou technickou stránku, ale ta musí být současně v područí muzikálnosti. V pozadí by tedy mělo být znát, že člověk odpracoval veliký kus práce, a nutno přiznat, že pokud neodsedí hodiny a hodiny, tak se to nepovede. Přesto by ale hraní nemělo budit dojem, že je nějak těžké; koncert musí působit tak, že je interpretovi naprosto vlastní. A když posluchač doposlouchá, měl by slastně vydechnout, že se sice pianista nadřel, ale hlavně to bylo krásné.

Rozhovor s Jakubem Uhlíkem čtěte také na stránkách www.cfjunior.cz

!!!FOTOSTORY – 6. a 9. 2. 2009!!! FELIX MENDELSSOHN–BARTHOLDY: HOUSLOVÝ KONCERT 1

Dvě nové mladé tváře hudebního světa… 3

… dovede taky leckdy pořádně loupnout okem… 5

… který v jednu chvíli s gustem předváděl… 7

… hudební výkon (v Praze máme takových nepočítaně!)…

2

… houslista Jakub Fišer, který kromě hraní na housle… 4

… a dirigent (a arabista) Petr Louženský… 6

… jak vypadá opravdu znuděný a otrávený… 8

… naštěstí ne na našem koncertě! 8

!!!FOTOSTORY – 6. a 9. 2. 2009!!! FELIX MENDELSSOHN–BARTHOLDY: HOUSLOVÝ KONCERT 9

Publikum se těší na Hostivařský komorní orchestr… 11

… Petra Louženského a sólistu… 13

… hrajícího s velkým vypětím… 15

… s očima na stopkách… 9

10

… dirigenta… 12

… Jakuba Fišera: hroužícího se do sebe… 14

… bojovného… 16

… a hrajícího prostě s přehledem.

ANKETNÍ OHLASY NA MENDELSSOHNŮV KONCERT: Jak hodnotím hudbu Mendelssohnova Houslového koncertu?

• Vždyť umí hrát i  za  zády! Samozřejmě je skvělým hráčem a já mu mohu jen závidět. Navíc je jako osobnost sympatický a vtipný. • Osobně jsem držela housle v ruce jednou jedinkrát a po tom kratičkém zážitku musím obdivovat všechny, kdo ten… předmět dokáží přimět hrát něco tak pěkného, zvlášť samotný za  naprostého ticha v celém sále. • Ten chlapec ví, co dělá. 

• Krásná, pochopitelná hudba – akorát dlouhý. • Mnohem víc než Mendelssohn se mi líbí třeba Beethoven, Mendelssohn mne moc nezaujal. • Naprosto mě uchvátila hlavní melodie koncertu. Výrazná, neobvyklá, krásná – střídání forte a piana se mi líbilo. Nebo návaznost mezi druhou a třetí větou. • Překvapila mě lehkost, s  jakou je ztvárněno a  obměňováno hlavní téma. Tajil se mi dech nad vysokými tóny, které dokonale zapadaly do  směsky rytmických zvuků. Z  celého koncertu jsem měla obohacující pocit a na chvíli se mi podařilo oprostit se od všedních starostí. • Jak řekl dirigent Petr Louženský, bylo tam trošku málo akce. Na  Mendelssohnovu hudbu člověk prostě asi musí přijít. Je líbezná, ale o  žádné vášnivosti, která udeří do ucha, se mluvit nedá. • Koncert se mí líbí, hudbu jsem docenila více až při poslechu cédéčka. Jednak proto, že jsem si ji mohla pustit opakovaně, a  taky proto, že jsem nebyla rozptylována jinými vjemy.

• Dirigent výborný i  po  stránce vzhledové. Hostivařský orchestr hrál skvěle. • Byli úžasní. Přesně jak řekl dirigent Petr Louženský; byli jako fotbalový tým. Krásně podporovali útočníka – sólistu Jakuba Fišera. Celkově působili jako opravdu silný mančaft. • Orchestr včetně dirigenta můžu ohodnotit jen kladně. Mám po ruce zajímavé srovnání s profesionálním orchestrem, který ve  Stavovském divadle doprovázel Romea a  Julii, a  to, že mi přijde, že mladí studenti hudbu více prociťují a prožívají.

Jak hodnotím houslistu Jakuba Fišera?

Jak mě zaujal průběh koncertu?

• Nechápu, jak něco tak krásného může zahrát jeden člověk. Obdivuji ho.

• Zaujala mě simulovaná falešná hra dechových nástrojů. •P  růběh se mi zamlouval. Je dob-

Jak hodnotím hru Hostivařského komorního orchestru a Petra Louženského?

10

ře a  jsem ráda, když vím, co znamená pro sólistu nebo orchestr zahrát určitý part koncertu. Když vím, jak je to – alespoň mi tak připadá – obtížné, dokážu to více ocenit. • Nepamatuji se, že bych se na nějakém koncertu tak pobavila, to bylo skvělé!! • Méně povídání je lepší. Někomu to pak může připadat jako nudný školní koncert (výchovný), což může zkazit celý dojem z koncertu. • Moc se mi líbila první část, byla vtipná, svižná a  zajímavá. Druhá část – klasika – mě už tolik ne-

bavila, ale to asi každého v  mém věku. • Nebavil mě moderátor. • Obecně mě moc nebaví 1. (okecávací) část těchto koncertů. (…) I  když musím přiznat, že tentokrát to ani moc nudné nebylo… • Bavil mě celkově rozhovor se sólistou, hodnotím to, že příležitost dostali i  diváci, ovšem jen ti, kteří měli zájem, tedy jsem ráda, že už publikum není vyvolávané jako v dřívějších letech. • Dárek CD je pěkný, ale asi to málokterý student SŠ ocení.

ANKETNÍ HLASY O VZTAHU K JINAKOSTI: Všimli jste si někdy projevů rasismu? Pokud ano, jak jste na ně reagovali? • Ne, nikdy jsem se s projevem rasismu nesetkala. • Ano, mělo to podobu fyzických i slovních útoků. – Pokud to byly jen nadávky (rasistické), ignorovala jsem to, jelikož nebudu marnit čas se stupidními rasisty. • Ano, spolužák se choval dost nevhodně, když k  nám přišla nová spolužačka: Romka. Téměř všichni ze třídy ji okamžitě odsoudili a  on dokonce v  hodině pronášel odporné rasistické vtipy. – Snažila jsem se ji bránit, neměl právo ji soudit, když ji vůbec neznal, navíc zrovna on se chová mnohem hůř než jakýkoliv mně známý Rom. • Výsměch, odsuzování. – Mlčel jsem, stejně bych s tím nic neudělal. 11

• Posměšné pokřiky a  pískání na fotbalisty tmavé pleti. – Kvůli strachu raději nijak. • Všímám si nevraživosti českých lidí k Rusům nebo lidem s  „východním“ přízvukem. Projevuje se malou mírou uctivosti v jednání s  nimi. – Nezasáhla jsem, jen jsem si pomyslela, že se dotyčná osoba chová hloupě. • Zažila jsem situaci, kdy si lidé v tramvaji dovolovali na Vietnamce pod úplně banální záminkou a  předhazovali mu, že neumí dobře česky. – Měla jsem chuť se ozvat, ale bohužel než jsem se rozhoupala, bylo už pozdě. Musela jsem vystoupit. • Ano, ve městě – nadávky z obou stran. – Jelikož jsem lidi neznal a byla to početná skupina, mlčel jsem.

Další ohlasy najdete na stránkách www.cfjunior.cz

HLEDEJTE RACHMANINOVA NA SÍTI

Pokud hledáte základní rachmaninovovské informace, rozhodně nezklame heslo na anglické WIKIPEDII cs.wikipedia.org/wiki/Sergei_Rachmaninoff. Nadšencům, kteří by byli Rachmaninovem tak uchváceni, že by se chtěli stát členem Rachmaninovovy společnosti, doporučujeme stránku www.rachmaninoff.org — pokud byste si chtěli jenom pořídit hezkou fotogalerii na téma Sergej Rachmaninov, podívejte se na stránky www.rachmaninoff.de nebo www.rachmaninow.narod.ru.

Rachmaninovovu hudbu – nejen jeho Druhý klavírní koncert – najdete bohatě zastoupenou na  YouTube. Pokud do vyhledávače zadáte „rachmaninoff film“, můžete se podívat na záběry přímo se Sergejem Rachmaninovem, zadáte-li „rachmaninoff live“, díky prvnímu odkazu, který se zobrazí, si můžete poslechnout Rachmaninovův hlas a vzpomínku jednoho z jeho přátel. Zajímá-li vás dokumentární film, stačí zadat „rachmaninoff memories (english)“. Zadáte-li „rachmaninoff plays rachmaninoff“, čeká vás autorská hudba v autentickém podání; zadání „rachmaninoff plays piano concerto 2“ vás přivede k možnosti poslechnout si v Rachmaninovově podání 1. větu 2. klavírního koncertu. Hudba tohoto koncertu je na YouTube v mnoha dalších verzích: za všechny lze doporučit třeba interpretaci klavíristů Jevgenije Kissina, Hélene Grimaud či Alexise Weissenberga. 12

› anketa ‹ anketa

1

› Jak hodnotím hudbu Rachmaninovova Klavírního koncertu: .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. › Jak hodnotím hru sólisty Jakuba Uhlíka: .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. ›Jak hodnotím hru Filharmonie mladých Praha a dirigování Ladislava Ciglera: .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. › Jak se mi líbil průběh koncertu. Co mě zaujalo/co mě nebavilo: .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. .................................................................................................. 13

Dárky pro respondenty ankety

1. O provedení Rachmaninovova Klavírního koncertu c moll

› anketa ‹ anketa

2

2. O projektu ČTYŘI KROKY DO NOVÉHO SVĚTA

› Jaké skladby bych si rád/a poslechl/a v některém z příštích ročníků cyklu? ............................................................................................................ ............................................................................................................ › Co bych se chtěl/a dovídat o klasice (pokud vůbec něco) – jaké druhy informací? ............................................................................................................ ............................................................................................................ › Jak hodnotím brožurku, která se ke každému koncertu připravuje. Je k něčemu? ............................................................................................................ ............................................................................................................ › Součástí každé brožurky je cédéčko s hudbou – je k něčemu, nebo je to zbytečné? ............................................................................................................ ............................................................................................................ Další informace nejen o ČTYŘECH KROCÍCH, ale i o dalších projektech České filharmonie pro žáky a studenty jsou k nalezení na stránce www.cfjunior.cz. Můžete tyto stránky zhodnotit? Z hlediska grafického i obsahového? Co je na nich dobrého, co je úplně špatně – čeho je moc, případně co úplně schází? ............................................................................................................ ............................................................................................................ ............................................................................................................ ............................................................................................................ ............................................................................................................ ............................................................................................................ ............................................................................................................

dárky Dárky pro respondenty ankety

Pro 60 z  vás máme připravené kompaktní disky s  nahrávkami interpretů klasiky,

vstupenky na koncerty České filharmonie a velkou knížku o historii orchestru Česká

filharmonie.

Pokud vyplněnou anketu pošle celá třída nebo skupina, se kterou jste na  koncertě byli, můžete navíc zažít – jako bonus od nás – prohlídku Rudolfina i s výkladem.

List s vyplněnou anketou pošlete na adresu: Petr Kadlec, Česká filharmonie, Alšovo

nábřeží 12, 110 01, Praha 1 (nejpozději) do 30. května 2009.

Staň se členem klubu CLASSIC GANG na: www.supraphon.cz

SU 3951-2

SU 3945-2

SU 3928-2

SU 3947-2

SU 3949-2

SU 3942-2

SU 3922-2

SU 5924-2

CD si můžete objednat na: [email protected]

Cyklus Čtyři kroky do nového světa se koná za podpory Magistrátu hlavního města Prahy

a ve spolupráci s Českou filharmonií.

VELKÉ PODĚKOVÁNÍ: JAKUBU UHLÍKOVI, LADISLAVU CIGLEROVI A FILHARMONII MLADÝCH PRAHA

zvláštní PODĚKOVÁNÍ: Vladanu Drvotovi, Magdě Friedrichové, Dagmar Henžlíkové, Patriku Hévrovi, Janu Hronovi, Janě „Hillary“ Klimtové, Martinu Petrasovi, Václavu Riedlbauchovi, Stanislavě Střelcové, Janě Tomáškové a Tomáši Zikmundovi.

Příprava textů Petr Kadlec, grafický návrh Signature s.r.o. a tisk Realtisk