Filozofická fakulta Univerzita Palackého Olomouc
Seminární práce SOUDCE TI
16. května 2003 Petra Ťulpíková Sinologický seminář Čínská filologie 1. ročník 1
OBSAH
ROBERT VAN GULIK .....................................................................................................................3 DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY ..................................................................................................................4 TI ŽEN-ŤIE – PORTRÉT ..................................................................................................................6 Soudce ................................................................................................................................................6 Bojovník .............................................................................................................................................8 Detektiv ..............................................................................................................................................8 Ženy ....................................................................................................................................................9 ROMÁNY A POVÍDKY R. VAN GULIKA PODLE CHRONOLOGIE PŘÍPADŮ......................10 POUŽITÁ LITERATURA ...............................................................................................................11
2
SOUDCE TI Při psaní těchto podivných a záhadných případů nelze, než obdivovat tohoto soudce dávných dnů: muže ryzího charakteru, bystrého a obětavého, v paměti navždy jako mstitele bezpráví chovaného.1 Postava soudce Ti v sobě propojuje historickou osobnost období dynastie Tchang, legendárního představitele právní moci, literárního hrdinu, jednoho ze zástupců slavných detektivů a v širším pojetí i celou sérii kriminálních příběhů, jejichž originalita spočívá v kombinaci klasické detektivky, starých vyprávění o nápravě zločinu a čínského prostředí, jeho právního systému, kultury a historie. Soudce Ti Žen-ťie a jemu podobní hrdinové se objevovali už od 9. století v čínských lidových příbězích a od 17. století i v kriminálních románech. Mezinárodní proslulost však získal soudce Ti až díky novodobému zpracování holandského diplomata a orientalisty Roberta van Gulika.
ROBERT VAN GULIK Vznik a věhlas Gulikových příběhů se z velké části zakládá na vlastním poznání čínské kultury a společnosti a celoživotním zájmu o asijské umění2. Robert van Gulik se narodil roku 1910 v holandském městě Zuthpen v provincii Geldeland. Díky svému otci, důstojníku zdravotní služby holandské armády v Indonésii, prožil celé své dětství a mládí v Asii. Měl pověst jazykového génia; studoval sanskrt na amsterodamské univerzitě a od roku 1934 čínštinu a japonštinu v Leydenu. O rok později odjel do Tokia, kde působil až do roku 1942 v diplomatických službách. Ve válečných letech byl přeložen do čínského Čchunťingu3. Do Tokia se znovu vrátil už jako velvyslanec roku 1965. Zemřel o dva roky později v Holandsku. Kromě znalosti kultury a historie byl Gulikovou hlavní inspirací čínský anonymní4 1 GULIK, R. Van. Slavné případy soudce Ti. Plzeň: Perseus, 1996, s. 40. 2 Gulikovy orientální sbírky obsahují vzácné tisky, obrazy, hudební nástroje. Zajímal se také o kaligrafii a napsal studii Sexuální život ve staré Číně (1961). 3 Gulik se v Číně i oženil. Jeho žena pocházela z vážené mandarínské rodiny. Měli spolu čtyři děti. 4 Čínský detektivní román 18. a 19. století byl ve své době považován za podřadnou literaturu, a proto se jeho autoři, mezi kterými byli i skuteční soudci a úředníci, skrývali raději v anonymitě. Tvůrce románu o soudci Ti také zřejmě působil ve funkci okresního náčelníka. Dokazuje to jeho znalost trestního práva a systému soudnictví.
3
detektivní román z 18. století Čtyři velké tajemné případy za vlády císařovny Wu. Gulik se s ním seznámil roku 1940 a přeložil jej do angličtiny5 a román vyšel poprvé v Tokiu roku 1949 pod názvem Dee Goong an (Kriminální případy řešené soudcem Ti). V doslovu Gulik uvedl, že by mohlo jít o zajímavý experiment, kdyby se některý z našich moderních spisovatelů detektivních příběhů pokusil vlastní rukou stvořit detektivní povídku ze staré Číny6. Ke Gulikovu rozhodnutí napsat detektivní příběh o soudci Ti přispěla i snaha přesvědčit čtenáře, že jejich staré čínské kriminální romány jsou daleko bohatší a zajímavější než nepřeberné množství laciných dobrodružných knih západního typu. Své první romány Soudce Ti a vražedný zvon (The Chinese Bell Murders, 1950) a Záhada čínského bludiště (The Chinese Maze Murders, 1950) zamýšlel Gulik vydat pouze v čínštině a japonštině, ale po velkém čtenářském ohlasu je převedl i do angličtiny a další volně navazující pokračování už psal také pro evropské publikum.
DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Dlouhodobý pobyt v Asii umožnil Gulikovi poznat celou řadu specifických rysů ze všech společenských oblastí. Jeho romány navazují na čínské vzory, ale ve struktuře vyprávění se přidržují postupů z evropských literatur. Účel je jednoduchý: větší míra napětí a přitažlivosti pro čtenáře. Gulik vysvětlil svůj záměr v předmluvě k Slavným příběhům soudce Ti7; vymezil pět základních znaků typických pro čínský kriminální příběh, které při své tvorbě vynechal nebo upravil ve prospěch napínavého sledu událostí8. Významnou změnou je odtajnění zločincovy totožnosti v závěru vyšetřování na rozdíl od čínské potřeby znát pachatele už od počátku a jakoby shora a přehledně sledovat veškeré dění. Soudce Ti zpravidla řeší najednou tři volně či těsně související případy (Záhada čínského zlata, Záhada čínského bludiště atd.) nebo jeden samostatný případ (Tykev a náhrdelník, Tygr loví v noci atd.) a postupně odkrývá motivy a pachatele. Gulik popsal dále pouze událostí přímo související s hlavním dějem a vyhnul se tak rozvleklosti čínských románů. Podobně omezil i počet zúčastněných osob, vysvětlování příbuzenských vztahů a vynechal i detailní popisy poprav.
5 Překlad vznikl v letech 1941 – 1945 v Pacifiku. Předmluvu, doslov a poznámky doplnil Gulik během svého pobytu ve Washingtonu. Český překlad Slavné případy soudce Ti vzešel až z upravené doverské verze Celebrated Cases of Judge Dee z roku 1976. 6 GULIK, R. van. Slavné případy soudce Ti. Plzeň: Perseus, 1996, s. 254. 7 Tamtéž, s. 12-15. 8 Román Dee Goong an si Gulik vybral právě pro jeho kompozici, která se způsobem vypravování přibližovala spíše evropským zvyklostem.
4
Oproti čínským románům Gulik úplně odstranil nadpřirozené jevy a zdání o nich vždy rozumově objasnil nebo je umístil na pohyblivou hranici mezi fikcí a skutečností. Domnělé výjevy z jiného světa jsou pro soudce Ti hlavně známkou něčeho nekalého, maskujícího pravou podstatu věcí. Přítomnost nevysvětlitelných úkazů použil Gulik pouze v úvodních krátkých pasážích vypravěče, časově vzdálených (období dynastie Ming) od hlavního děje. Fiktivní vypravěč se v nich vyznává k obdivu k dávným slavným činům soudce Ti, má k dispozici i hmatatelné důkazy (svědectví prapotomka soudce Ti v Záhadě čínského bludiště, předměty soudcem používáné v Záhadě čínského zvonu atd.), ale jejich výpovědní hodnota je vždy za záhadných okolností zpochybněna (prapotomek beze stopy zmizí, předměty vyvolají snovou horečku). Nejistota samotného vypravěče o podílu fantazie v následujícím příběhu vede zase jenom k jedinému ověřitelnému zjištění, že soudce Ti opravdu existoval a všechno ostatní už je na posouzení čtenáře. Gulik se občas záměrně dopouští drobných dobových mystifikací. V románu Pavilon se smuteční vrbou se sám přiznává k anachronismu9 - anglický porcelán z 18. století v Číně druhé poloviny 7. století. Ve Vraždách na čínském jezeře zase soudce Ti čelí nebezpečnému spiknutí tajné organizace Bílý lotos. Sekta ale vznikla až ve 12. století jako buddhistická škola a ve 13. - 15. století se zapojovala do rolnických povstání. Šestnáct románů a osm povídek o životě a skutcích soudce Ti psal Gulik v letech 1950 – 1967. Podle Zlaty Černé10 mu psaní jednoho příběhu trvalo přibližně šest týdnů. Nejdříve si určil námět, nakreslil mapu města, poté načrtl základní charaktery postav, a teprve pak začal vytvářet děj. Romány se dají rozdělit chronologicky podle období, v němž se odehrávají. Jejich sled pak vytváří základní životopisné údaje soudce Ti a zároveň je člení podle místa jeho působnosti. Soudce vstupuje na scénu rok 663 v Záhadě čínského zlata a ujímá se funkce okresního náčelníka v Peng-laj na severovýchodním pobřeží. Poté je ještě čtyřikrát přeložen a postupně se přesouvá do Chan-jüanu (Vraždy na čínském jezeře, Strašidelný klášter atd.), Pujangu (Soudce Ti a vražedný zvon, Básníci a vražda, Tykev a náhrdelník atd.), Lan-fengu (Záhada čínského bludiště, Fantom chrámu atd.) a Pej-čou (Záhada čínského hřebíku, Tygr loví v noci atd.) a nakonec završuje svou kariéru jako předseda Nejvyššího soudu v hlavním městě. 9 GULIK, R. van. Pavilon se smuteční vrbou. Praha: Odeon, 1987, s. 177. 10 ČERNÁ, Zlata. Staročínské detektivní romány Roberta van Gulika. In GULIK, R. van. Třikrát život a skutky soudce Ti. 2. vyd. Praha: Odeon, 1984, s. 526.
5
Gulikovy romány přináší řadu poznatků o starší čínské společnosti a kultuře. Popisy uměleckých i obyčejných předmětů (obrazy, psací potřeby), náhled do života a hierarchie kurtizán, žebráckého cechu i císařského paláce, podoba soudního dvora (vysoký stůl s červeným brokátem, soudcův obřadní šat, šarlatová pláštěnka na znamení hrdelního trestu) dodávají příběhům specifickou atmosféru a originalitu.
TI ŽEN-ŤIE – PORTRÉT Hlavním smyslem zákona je napravit škodu zločinem způsobenou.11 (Soudce Ti) Soudce Soudce Ti není pouze vymyšlenou literární postavou, ale skutečnou historickou osobností z doby dynastie Tchang. Narodil se roku 630 do rodiny vysokého úředníka a vzdělance. Začínal jako soudce ve venkovských okresech a jeho kariéra stoupala až k funkci předsedy Nejvyššího soudu hlavního města. Podle Gulika12 Ti významně zasahoval do národní i zahraniční politiky císařského dvora13. Zlata Černá uvádí14, že ovlivňoval císařovnu Wu15 a po pokusu o reformu vlády mu hrozil trest smrti. Utekl ale z vězení a znovu zastával vysoké mocenské pozice. Zemřel roku 700 jako státní ministr. Podkladem pro anonymní detektivní román z 18. století bylo zřejmě počáteční období kariéry soudce Ti, zvláště lidová vyprávění o úspěšně vyřešených případech doprovázená navíc legendou o výjimečné osobnosti. Otázkou zůstává, do jaké míry se kryje literární zpracování se svou o přibližně tisíc let starší skutečností. Románový Ti Žen-ťie představuje dokonalý obraz spravedlivého a bezúhonného soudce. Pro své povolání byl snad přímo předurčen. V nadprůměrné míře oplývá všemi potřebnými vlastnostmi ideálního vykonavatele práva a je také ztělesněním konfuciánské vzdělanosti. Řadí se do kategorie výhradně kladných literárních hrdinů, u nichž se nedá za žádných okolností předpokládat, že by se i při hrozbě osobní újmy postavili proti spravedlnosti. 11 Tamtéž, s. 326. 12 GULIK, R. van. Slavné případy soudce Ti. Plzeň: Perseus, 1996, s. 22, 23. 13 Úřednická kariéra soudce Ti je zapsána v čínských historických záznamech. Z jeho literárních prací se dochovalo devět memorand k Trůnu a jedna báseň. 14 ČERNÁ, Zlata. Staročínské detektivní romány Roberta van Gulika. In GULIK, R. van. Třikrát život a skutky soudce Ti. 2. vyd. Praha: Odeon, 1984, s. 523. 15 Císařovna Wu (625-705) vládla nejdříve prostřednictvím nezletilých císařů. Stala se jedinou ženou na trůně v čínských dějinách, roku 657 se dostala k moci a vládla až do své smrti. Proslula jako schopná, ale velmi krutá panovnice.
6
Schopnosti soudce Ti vyniknou zvláště ve srovnání se soudcem Luo z okresu Ťinchua. Ačkoli oba mají stejné postavení, Ti převyšuje směšně působícího a rozmařilého Luoa svou důstojností a bezchybným zvládnutím úředních povinností. Ti by se navíc nikdy nezapletl s podezřelou kurtizánou nevalného charakteru, byť by byla sebevíc krásná16, a nikdy by nevyužíval svého úřadu k zábavám nejrůznějšího druhu. Genialitu, postřeh a „omračující“ logiku dokazuje Ti ve všech vyšetřovaných případech. V okamžiku, kdy vdova po guvernérovi Jou navštíví soudce Ti se záhadným svitkovým obrazem a posledním odkazem svého muže, dle kterého může rozluštit tajemství jen moudrý okresní náčelník17, je jasné, že obraz vydá svědectví právě soudci Ti, protože geniálnějšího muže by paní Jou ve své době asi nenašla (alespoň ne v jednom okrese). Soudce Ti musel několikrát prokázat i taktické a diplomatické schopnosti. Na první pohled obyčejné případy se totiž občas rozrostly do záležitostí celostátního významu. V Peng-laj řešil pašování zlata mezi Koreou a Čínou, v Lan-fengu odolával útokům barbarských hord ze západních stepí, v Chaj-jüanu překazil proticísařské spiknutí Bílého lotosu a v Pujangu napravoval podvodné buddhistické mnichy a projevil se jako pravý vyznavač konfuciansimu: „...styky s buddhisty nevyhledávám. Plně mě uspokojuje moudré učení našeho jedinečného mudrce Konfucia a jeho ctihodných žáků. Necítím potřebu plést si hlavu doktrínami, které sem zanesli cizinci v černých hábitech z Indie.“18 Soudce Ti měl jako okresní náčelník rozsáhlé pravomoci a povinnosti. Kromě vyšetřování zločinů, vynášení rozsudků a urovnávání sporů, dohlížel na daně, matriku a za pořádek v celém okrese (město a okolí do 80 km) se zodpovídal prefektovi. V soudní síni podléhal pevně stanoveným zákonům, za jejich nedodržení mu hrozil trest smrti. Obžalovaného nesměl odsoudit, pokud se sám nepřiznal a nepotvrdil své doznání otiskem palce. Celý soudní dvůr mohl být také potrestán, pokud vyslýchaný zemřel při mučení. Soudce Ti se dostal do obtížné situace třeba v Záhadě čínského hřebíku, kde mu hrozila poprava za křivé obvinění a nepovolenou exhumaci. Bojovník Bleskurychle si přehodil meč z pravé ruky do levé. Jako všichni dobří šermíři ovládal zbraň stejně hbitě pravou i levou rukou.19 16 GULIK, R. van. Červený pavilon. Praha: Knižní klub, 1996. 17 GULIK, R. van. Záhada čínského bludiště. In Třikrát život a skutky soudce Ti. 2. vyd. Praha: Odeon, 1984, s. 203. 18 GULIK, R. van. Soudce Ti a vražedný zvon. Praha: Práce, 1989, s. 32. 19 GULIK, R. van. Tykev a náhrdelník. In Třikrát soudce Ti. 2. vyd. Praha: Odeon, 1990, s. 41.
7
Do výčtu obdivuhodných vlastností soudce Ti patří i výborná tělesná zdatnost a umění zacházet s mečem. Soudce vlastní proslulý meč Dešťový mrak s kalenou čepelí, dědictví rodiny Ti, a ovládá řadu tajných výpadů, které spolehlivě zmatou každého nebezpečného protivníka. Před očekávaným soubojem soudce vždy provede malou úpravu plnovousu (rozdělí je do dvou pramenů a sváže za krkem), a pak už je připraven postavit se i nejlepším mistrům šermu. Detektiv Při hledání zločinců a řešení složitých zápletek volí soudce několik ověřených postupů. V ideální situaci, pokud se nejedná o vyšetřování mimo svěřený okres, se soudce Ti po ohledání místa zločinu pohodlně usadí do křesla ve své pracovně, v zamyšlení se probere dlouhým vousem, od seržanta Chunga, své pravé ruky si nechá připravit čaj a povolá své spolehlivé pomocníky (Ma Žunga a Ťiao Taje, zápasníky, dovedné šermíře a lučištníky a Tao Kana, mistra v oboru tajných chodeb, uzamčených pokojů a znalce podsvětí). Následuje přesná organizace práce, po ní série soudních i mimosoudních výslechů, důmyslné lsti a objevení nových skutečností. Soudce Ti geniálně utřídí shromážděná fakta, obvykle se ukáže, že vše chápe podstatně rychleji než udivené okolí (typický rys všech detektivů), a pak už jen hledá poslední indicii. Všímá si zdánlivě nedůležitých a nepatrných detailů, které mohou být při správném porozumění klíčem nebo usvědčujícím důkazem celého případu. Snaží se najít skryté významy pod těmi přímočarými a často matoucími (v Záhadě čínského zlata mu dopomůže k rozřešení smítka v čaji a zhlédnutí divadelního představení atd.). Pověstná je i soudcova intuice. Dokáže vytušit přítomnost zločinu a jeho tíživé pocity pak vytváří napjatou atmosféru a až hororové situace. Nebylo slyšet nic než sníh křupající pod nohama. Ale teď už se ho zmocnil skutečný děs, tajuplný pocit skryté hrozby, vznášející se nad ním. Bezděčně zůstal stát a rozhlédl se. Srdce se mu zastavilo. Pod keři nehnutě seděla podivná bílá postava... ...Soudce se chtěl zasmát, ale úsměv mu zmrzl na rtech. Dva kousky uhlí, které vždy představují oči sněhuláka chyběly a prázdné důlky ho přibíjely zlověstným pohledem k zemi. Postava navozovala tísnivou atmosféru smrti a rozkladu.20
20 GULIk, R. van. Záhada čínského hřebíku. In Třikrát život a skutky soudce Ti. 2. vyd. Praha: Odeon, 1984, s. 400.
8
Ženy Zmínky o soukromém životě soudce Ti mají podobu diskrétních informací. Ve srovnání s čínským originálem přiřadil Gulik svému soudci klidné a harmonické manželství s třemi ženami. Soudce Ti patří k přísným zastáncům práva a morálky. Někdy však zachází až do krajností. V Záhadě čínského hřebíku ho striktní dodržování zákonů na chvíli zbavuje lidskosti. V duchu císařského hesla „Spravedlnost má větší cenu než lidský život“21 je schopen poslat na smrt i svou „femme fatale“, paní Kuo, která se kvůli němu neváhala obětovat a zachránila mu život i kariéru.
Slavná vyprávění o soudci Ti byla až do 19. století výhradně čínskou záležitostí. Díky novodobému zpracování Roberta van Gulika se však pověst o životě a skutcích soudce a vyšetřovatele kriminálních případů dostala do povědomí
čtenářů na celém světě. Série
detektivních románů nepřináší jenom požitek z napínavých příběhů a chytře napsaných dialogů, ale zábavnou formou také seznamuje s čínskou kulturou a společností.
21 GULIk, R. van. Soudce Ti a vražedný zvon. Praha: Práce, 1989, s. 212.
9
ROMÁNY A POVÍDKY ROBERTA VAN GULIKA PODLE CHRONOLOGIE PŘÍPADŮ Záhada čínského zlata (1959) Pět šťastných mraků (1967) Případ úředního šimla (1967) Přicházel s deštěm (1967) Lakový paraván (1962) Vraždy na čínském jezeře (1960) Gibon přichází zrána (1965) Strašidelný klášter (1961) Vražda na lotosovém jezírku (1967) Záhada čínského zvonu (1950) Dva žebráci (1967) Dva meče (1967) Červený pavilon (1964) Císařova perla (1963) Básníci a vražda (1968) Tykev a náhrdelník (1967) Záhada čínského bludiště (1950) Fantom chrámu (1966) Císařovy rakve (1967) Vražda v předvečer nového roku (1967) Záhada čínského hřebíku (1961) Tygr loví v noci (1965) Pavilon se smuteční vrbou (1965) Vražda v Kantonu (1966)
10
POUŽITÁ LITERATURA FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Přel. Martin Hála, Jana Hollanová a Olga Lomová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 656 s. GULIK, Robert. Červený pavilon. Přel. Věra Šťovíčková – Heroldová. Praha: Knižní klub, 1996. 160 s. GULIK, Robert. Lakový paraván. Přel. Věra Šťovíčková – Heroldová. Praha: Knižní klub, 1996. 159 s. GULIK, Robert. Pavilon se smuteční vrbou. Přel. Zlata Černá. Praha: Odeon, 1987. 179 s. GULIK, Robert. Slavné případy soudce Ti. Přel. Evžen Albert. Plzeň: Perseus, 1996. 261 s. GULIK, Robert. Soudce Ti a vražedný zvon. Přel. Zlata Černá. Praha: Práce, 1989. 216 s. GULIK, Robert. Třikrát soudce Ti. 2. vyd. Přel. Dana Heroldová. Praha: Odeon, 1990. 388 s. GULIK, Robert. Třikrát život a skutky soudce Ti. 2. vyd. Přel. Libuše Boháčková a Zlata Černá. Praha: Odeon, 1984. 528 s. GULIK, Robert. Tygr loví v noci. Gibon přichází zrána. Plzeň: Perseus, 1994. 143 s. GULIK, Robert. Vraždy na čínském jezeře. Přel. Věra Šťovíčková – Heroldová. Praha: Odeon, 1992. 202 s. HURST, L. J. Robert van Gulik´s Judge Dee Stories. http://dspace.dial.pipex.com/l.j.hurst./gulik.htm, (6. 4. 2003). 6 s. LIŠČÁK, Vladimír. Dobrodružství Hedvábné cesty. Po stopách styků Východ – Západ. Praha: Set out, 2000. 366 s.
11
