Seminární práce Klastry Regionální management 2006
Tomáš Severa 5. PÚPN
1
1.
Definice klastru
Koncepce klastrů není nová. Již v roce 1890 si vlivný britský ekonom Alfred Marshall všiml, že průmyslové obory jsou často geograficky koncentrovány a získávají významný prospěch z externalit, jako jsou úspory z rozsahu a tzv. "přelévání" (spillovers), generovaných těmito koncentracemi. Tyto externality vznikají v důsledku: • • • •
přilákání a rozvoje příbuzných oborů poskytujících specializované vstupy a služby (včetně výrobců specializovaného zařízení pro daný průmysl) vytváření rezervoáru specializovaných pracovních sil se všemi dovednostmi, znalostmi a know—how potřebným pro dané odvětví šíření nápadů, znalostí a technických postupů mezi podniky v rámci odvětví vytvoření "průmyslové atmosféry" se souborem formálních a neformálních pracovních praktik, zvyků, tradic, sociálních hodnot a specializovaných institucí, které umožňují danému průmyslu, aby se inovoval a efektivně fungoval.
Rozvoj těchto zdrojů (tj. dovednosti, znalosti, dodavatelé, specializované instituce) je možný právě tím kritickým množstvím dosaženým geografickou koncentrací konkrétního průmyslu. Marshallova analýza se vztahovala k průmyslovým koncentracím formovaným během průmyslové revoluce. Mnohé z nich stále ještě existují. A co je zajímavější, že průmyslové obory vzniklé během 20. století a také nejnovější obory jako jsou digitální média a biotechnologie, jsou rovněž příkladem silných geografických koncentrací. Pokračovatelem této a dalších prací se v moderní ekonomické teorii stal Michael Porter, profesor Harvard Business School a uznávaný expert na konkurenceschopnost, svou publikací z roku 1990 nazvanou "Konkurenceschopnost národů”. V této práci definuje klastry jako " … geografickou koncentraci vzájemně propojených podniků, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, podniků v příbuzných oborech a přidružených institucí zvláště těch, které spolu soutěží ale také spolupracují". Také OECD uznala klastry jako významný nástroj pro rozvoj konkurenceschopných ekonomik. Definuje klastry jako "sítě vzájemně závislých podniků, institucí produkujících znalosti, podpůrných institucí (např. centra pro transfer technologií, vědeckotechnické parky apod.) a zákazníků propojených do výrobního řetězce, který vytváří přidanou hodnotu. Koncepce klastrů přesahuje networking podniků, jelikož pojímá všechny formy sdílení znalostí a výměny a také přesahuje tradiční sektorovou analýzu”. Autoři strategie budou nadále v textu využívat tuto definici, která nejlépe vystihuje potřeby předloženého dokumentu. "Průvodce guvernéra klastry" — publikace zpracovaná v USA popisuje opodstatněnost "inovačních klastrů" následujícím způsobem: "…ekonomická síla USA závisí na schopnosti každého státu úspěšně soutěžit na světovém trhu. Každý stát musí využít svých jedinečných výhod, které má vůči jiným státům, a stavět na svých silných stránkách nalezených ve svých místních "inovačních klastrech" — výrazných skupinách soutěžících a spolupracujících podniků, dodavatelů, poskytovatelů služeb a výzkumných institucí." Tento průvodce definuje klastry jako: "…geograficky provázané koncentrace podobných, příbuzných nebo doplňujících se podniků s aktivními kanály pro podnikatelské a obchodní 2
transakce, komunikaci a dialog, které sdílejí specializované infrastruktury, trh práce a služby, a které čelí společným příležitostem a ohrožením." Evropská komise po nedávné analýze regionálních klastrů v Evropě definovala klastry jako skupiny nezávislých podniků a přidružených institucí, které jsou: • •
• •
spolupracující a soutěžící geograficky koncentrované v jednom nebo několika regionech, i když tyto klastry mají globální rozsah. Faktor geografické blízkosti je podmínkou vytvoření neformálních vazeb, které jsou pro existenci a fungování klastru esenciální. Pouze díky těmto vazbám mohou mezi členy klastru vznikat společné rozvojové projekty a tím je plně využít růstový potenciál oboru v daném regionu. specializované v konkrétní oblasti provázané společnými technologiemi a dovednostmi založeny buď na vědeckých poznatcích nebo tradičních odvětvích.
Klastrování je proces, kterým společnosti působící ve stejném nebo příbuzném odvětví spolupracují na společných projektech, rozvíjejí spolupráci s vysokými školami, výzkumnými institucemi a soukromým sektorem za účelem zvýšení konkurenceschopnosti a ekonomického růstu v rámci daného sektoru a regionu. Zpráva Evropské komise pokračuje, že klastrování má pozitivní vliv na inovace a konkurenceschopnost, formování dovedností a informací, a na růst podniků a jejich dlouhodobou dynamiku. V jádru všech úspěšných klastrů je celá řada společných prvků a linií. Jedná se o: • • • • •
poznání, že klastry by měly být vedeny podnikatelskými a veřejnými lídry pochopení významu spolupráce a soutěže silné vazby mezi podniky a institucemi poznání, že klastrový přístup je systémový, v němž všichni účastníci hrají stejně důležitou roli dobrou spolupráci a dialog mezi všemi účastníky v rámci pomoci podnikům při řešení jejich společných problémů, zlepšení konkurenceschopnosti a zvyšování inovační úrovně.
1.1.
Různé typy klastrů
Literatura definuje dva základní typy klastrů, které existují také na území České republiky. 1.1.1.
Klastry založené na hodnotovém řetězci
Klastry založené na hodnotovém řetězci jsou obecně definovány sítí dodavatelských vazeb, mezi nimiž existuje lineární propojení od surovin po finální výrobek. Například automobilový klastr je obvykle vybudován kolem páteře hodnotového řetězce spojujícího výrobce automobilů s jeho dodavateli, kteří mohou být dále spojeni s výrobci specializovaných průmyslových zařízení, elektroniky, plastů, gumy a textilu. Podpora tohoto druhu klastrů se zaměřuje na odvětví a jeho nižší úrovně podél celého hodnotového řetězce v závislosti na
3
jejich konkrétních potřebách. V České republice jsou to například projekty dřevařského klastru v Moravskoslezském kraji, klastru obalových systému v Pardubickém a Královehradeckém kraji nebo projekt technických textilií v NUTS II. Severovýchod. 1.1.2.
Klastry založené na kompetencích
Klastr založený na kompetencích se soustředí na konkrétní oblast technické expertízy nebo kompetence v regionu, jako jsou například výzkumné nebo vzdělávací dovednosti. V tomto typu klastru se nejedná o klíčové dodavatelské vazby v rámci daného odvětví, ale o aplikaci samotných znalostí a expertízy často napříč velmi rozdílnými hospodářskými aktivitami. Příkladem takového klastru by mohly být informační technologie a software v Moravskoslezském kraji nebo projekt biotechnologie v Jihomoravském kraji, jejichž geografická koncentrace může být zřejmá, avšak aplikace a klienti pro tyto dovednosti jsou velmi různorodé. Často se vyskytuje otázka ideální velikosti klastru. Na jedné straně velmi malý počet účastníků ztrácí výhody kritického množství. Na druhé straně příliš velký počet podniků může vést ke složité a nesnadné koordinaci a networkingu. Odpověď tedy závisí na dynamice regionu, úrovni důvěry mezi zainteresovanými podniky a zaměření klastru. MPO stanovilo na základě zkušeností ze zahraničí jako minimální velikost klastru 15 účastníků v rámci podmínek žádosti o financování. Předpokládá se však, že velikost klastrů bude značně větší.
2.
Klastrová iniciativa
Zatímco některé klastry se vytvářejí spontánně, nejlepší praktiky vývoje moderní ekonomiky ukazují, že jak vláda, tak regionální samosprávy mohou sehrávat významnou podpůrnou roli při pomoci klastrům rozvíjet se a expandovat. Tam, kde se taková podpora formalizovala do uceleného programu činností s cílem napomáhat rozvoji klastrů za plného či částečného financování vládou, hovoříme o klastrové iniciativě. Finanční podpora pro klastry, která umožní vznik široké škály klastrových iniciativ v celé zemi, je v ČR dostupná prostřednictvím OPPP. Některé klastrové iniciativy budou podporovat stávající klastry, jiné se soustředí na rozvoj nových klastrů. 2.1.
Agentury pro podporu inovačního podnikání
2.1.1.
CzechInvest
Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest je státní příspěvková organizace podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Vznikla 2. ledna 2004 sloučením s dalšími dvěma agenturami ministerstva – s Agenturou pro rozvoj podnikání (ARP) a Agenturou pro rozvoj průmyslu ČR (CzechIndustry). Hlavním posláním agentury je podpora konkurenceschopnosti
českých podnikatelů. CzechInvest má zahraniční zastoupení v 6 zemích světa (USA – Illinois a Kalifornie, Velká Británie, Německo, Japonsko, Francie, Belgie). V ČR je vytvořena síť regionálních kanceláří agentury CzechInvest, jejichž pracovníci poskytují informace o strukturálních fondech EU a systému státní podpory, pomáhají při vyplňování žádostí o podporu, tyto žádosti přijímají a dohlíží také na čerpání finančních prostředků pro jednotlivé projekty. RERA a.s. spolupracuje
4
s regionální kanceláří CzechInvest v Českých Budějovicích v oblasti přílivu zahraničních investic. Aktivity RERA a.s. jako zástupce agentury CzechInvest: • • • • •
pomoc investorům při vyhledávání vhodných lokalit pro lokalizaci jejich investičních záměrů spolupráce s developery při realizaci jejich podnikatelských záměrů aktivní propagace regionu v zahraničí v oblasti přílivu zahraničních investic pomoc s vyhotovením marketingových materiálů a s prezentováním souhrnných informací o průmyslových zónách a dalších investičních příležitostech v regionu shromažďování relevantních informací o regionu za účelem aktualizace databází agentury CzechInvest (jedná se zejména o databázi subdodavatelů a průmyslových nemovitostí)
RERA dále sleduje vývoj významných výrobních podniků na území regionu a v rámci svých možností a kompetencí pomáhá rozvíjet jejich investiční a podnikatelské aktivity.
CzechInvest se snaží klastrové aktivity podporovat prostřednictvím programů financovaných Evropskou unií a státem. Jedním z příkladů je jihočeský EKOGEN, který získal dotaci z programu Klastry (součást Operačního programu Průmysl a podnikání*) na počáteční vyhledávání firem a nyní požádal o podporu na založení a rozvoj. Klastr se zabývá zpracováváním jemných anorganických odpadních materiálů ve stavebnictví, konkrétně pro výrobu anhydritových pojiv, sádrokartonu, cementu a podobně. V současné době má EKOGEN patnáct členů a úzce spolupracuje s Kloknerovým ústavem ČVUT. *OPPP = jeden z nejúspěšnějších operačních programů z hlediska rychlého reálného čerpání evropských prostředků v ČR. Je to silný nástroj pro podporu konkurenceschopnosti zvláště malých a středních podniků. Velká část prostředků přímé podpory směřuje do oblasti, které přímo předznamenávají vyšší produktivitu práce a hmatatelné výstupy.
2.1.2.
JAIP
Jihočeská agentura pro podporu inovačního podnikání o. p. s. (JAIP), vznikla v červnu 2005 přeměnou platformy Steering Committee pro podporu inovací v Jihočeském kraji (SCI) do neziskové společnosti a v současné době přebírá všechny její činnosti a pravomoci. Platforma SCI fungovala od roku 2003 při Jihočeské hospodářské komoře, sdružovala zástupce regionu, kteří se aktivně zabývali řízením podpory inovací v Jihočeském kraji prostřednictvím Rady a Pracovní skupiny SCI. Jediným zakladatelem JAIP je Jihočeská hospodářská komora. Podpora klastrových iniciativ v JK Projekt navazuje na aktivity z roku 2005, kdy byla zpracovávána analýza vhodnosti ekonomických odvětví pro vznik klastrů v Jihočeském kraji a podpora konkrétních záměrů klastrů v rámci OPPP. JAIP identifikuje konkrétní možné klastrové iniciativy v rámci podrobného rozlišení oborové klasifikace ekonomických činností resp. parametrů výstupů dílčích ekonomických disciplín na produkčních charakteristikách ekonomiky JK. Na základě selekce potenciálních multimodálních klastrů a klastrů bez možnosti současné podpory z programu KLASTRY v rámci OPPP vyšetří navržené kvalitativní faktory určující
5
potenciál klastrové iniciativy ve vybraných oblastech, dále pak ve vybraných oblastech rozpracuje koncept podpory vč. identifikace potenciálních subjektů. Systémový nástroj klastr - vhodnost využití v JK Cílovým stavem bylo vypracování komplexního materiálu pro posuzování konkrétního systematického nástroje implementovaného za účelem zvyšování ekonomické úrovně daných geografických lokalit. Jednalo se především o posouzení vhodnosti "klastrování" v JK prostřednictvím realizace jednotlivých činností v rámci projektu. Vzniknul tak podkladový materiál pro rozhodování o účelnosti implementace "Klastru" pro současné i další programovací období strukturálních fondů, které pamatuje v poměrně velkém rozsahu na programovou podporu tohoto nástroje. Zároveň byl základním metodickým i věcným podkladem pro zpracovávání žádostí do tohoto programu. 2.1.3.
CEVTECH
Na základě potřeby užší spolupráce výrobního sektoru s institucemi z oblasti vědy a výzkumu, snahy posílit inovační podnikání a také vzhledem k výhledově stabilním trendům finanční podpory těchto aktivit ze strany EU a státu se řada firem a institucí působících zejména v Jihočeském kraji rozhodla založit zájmové sdružení právnických osob CEVTECH – Centrum vodárenských technologií – klastr firem a vědeckovýzkumných institucí v oboru vodárenství a dalších služeb pro životní prostředí. Myšlenka založení prvního klastru v Jihočeském kraji vznikla na přelomu let 2004 a 2005. Iniciátorem byla skupina firem okolo společnosti Envi-pur, s. r. o, které se zabývají rozvojovými projekty, vývojem a výrobou technologií pro životní prostředí a jejich komponentů. První důležité setkání proběhlo v lednu 2005, v návaznosti na něj bylo provedeno mapování vhodných firem a institucí. V této fázi byla také zpracována žádost o podporu z Operačního programu průmysl a podnikání. Lidé, kteří stáli u zrodu klastru se od té doby také podílí na neustálé výměně informací mezi jednotlivými facilitátory (tj. iniciátory) klastrových aktivit v České republice, agenturou Czechinvest, která má na starosti implementaci dotačního programu Klastry a dalšími institucemi, které se touto problematikou zabývají. Tak vznikl soubor zkušeností v tomto u nás novém oboru. Mapování firem, které by byly nejvhodnější jako členové klastru, prokázalo, že potenciál v regionu je velký a že zde působí firmy v mnoha příbuzných odvětvích a existuje mezi nimi i velký potenciál pro spolupráci. Od té doby se také vyvíjela představa o konkrétních cílech a předpokládané činnosti sdružení. Tyto aktivity, stejně jako práce na společných zakázkách, se začaly postupně rozvíjet. Vznikla následující představa : oborově bude sdružení působit v oblasti technologií pro životní prostředí, přičemž snahou je poskytovat kompletní šíři služeb – poradenství, předprojektové a projektové práce, posouzení ekonomické stránky, zajištění financování, výroba, inženýring, montáž a servis zařízení. Vše na principu propojení s veřejným sektorem, vybudovaného trademarku, rozsáhlých referencí. Velikou motivací je též snaha vyrovnat se konkurenčně jiným velkým firmám a mít možnost se tak stát generálním dodavatelem větších zakázek. Jakousi nástupní platformou by přitom bylo odvětví vodárenství, kde lze navázat na stávající schopnosti a reference. Do budoucna se počítá s rozšířením záběru dále do oblasti zpracovávání odpadů, energetiky, technologií pro ekologické stavby apod.
6
Studie proveditelnosti a ekonomická analýza ukazuje, že fungování klastru bude možné a trvale udržitelné. Fungování je založeno na dobré komunikaci a dobrých vztazích mezi členy, stejně tak jako na jejich ochotě prosazovat společné cíle – tento přístup je také definován ve stanovách sdružení. Výběr členů ani do budoucna nebude omezen velikostí firmy, či instituce, ale především tím, zda splňuje dané cíle, tj. je orientovaná na inovace apod. V projektu se také přímo počítá s rozvojem podnikatelského inkubátoru a s rozvojem aktivit orientovaných na export – zahraniční mise, vyhledávání zakázek. Dále bude práce klastru orientována na optimalizaci "dotační strategie" členů. V průběhu roku 2005 vznikly i webové stránky CEVTECH. Na nich je prezentován klastr a také služby, které nabízí svým zákazníkům. Jde o komplexní služby v oboru vodárenství:
detailní průzkum stávající situace návrh optimálního řešení projekční práce pomoc při získávání stavebního povolení podpora při získávání finančních zdrojů na realizaci daného řešení vlastní realizace testování nestandardních řešení dle přání zákazníka vyhledávání nejprogresivnějších technických řešení, jejich ověřování a přizpůsobení definovaným potřebám zákazníka
A to vše v oblasti čištění pitných i odpadních vod nejrůznějšího původu a povahy V nejbližší době bude též vytvořena prezentace klastru pro reklamu v zahraniční. Cílem je představit možnosti, které sdružení je schopné nabídnout klientům při řešení jejich zadání. Těží přitom ze schopnosti zapojit do práce technologické firmy od dodavatelů chemikálií, přes výrobce komponentů až po projekci, montáž a servis zařízení pro čištění a úpravu vody, zpracování odpadů, výrobu pelet, spalování a další procesy. Zcela ojedinělá je i možnost ověřit úplně nové technologické postupy ve spolupráci s nejlepšími výzkumnými institucemi našimi i zahraničními (VŠCHT, VUT Brno, STU Bratislava, IE Leipzig). Tyto služby CEVTECH chce nabídnout nejen tuzemským klientům, ale i zahraničním zákazníkům. Právě spojení s výzkumem a široké možnosti adaptace stávajících poznatků na nové podmínky, ale i zkušenosti "netechnologických" členů klastru (firma MEPCO – mezinárodní poradenské centrum obcí – silný partner v oblasti rozvojových projektů ve východní Evropě i jinde) ideálním seskupením pro účast na realizaci velkých rozvojových projektů v zahraničí, zejména ve státech přistupujících k Evropské unii. KODEX spolupráce mezi firmami sdruženými v klastru CEVTECH 1. Mít především na mysli, že klastr v podmínkách oboru je volné sdružení firem, majících společný zájem o novou strategii rozvoje oboru formou podpory průmyslových klastrů 2. Začleněním do klastru každá z firem bere na sebe povinnosti a závazky tuto strategii aktivně naplňovat a rozvíjet 3. Aktivním vkladem svých odborných znalostí a zkušeností se jednotlivé sdružené firmy nejenom podílejí na celkovém rozvoji činnosti klastru, ale zároveň prezentují své přednosti a schopnosti 7
4. Jedním z úkolů klastru je pomáhat růstu zaměstnanosti v oboru a spolupráce s místními úřady práce v průzkumu trhu pracovních sil 5. Členové klastru usilují o počáteční podporu klastru z veřejných prostředků s cílem postupného dosažení rostoucí konkurenceschopnosti zúčastněných firem, ale i rostoucí prosperity 6. Členové klastru získávají informace o národních a nadnárodních vládních podpůrných programech a možnostech čerpání podpůrných finančních prostředků pro rozvoj aktivit klastru, spolupracují s místními, regionálními a národními státními orgány 7. Členové klastru navazují úzkou spolupráci mezi firmami v klastru, např. pořádáním pravidelných akcí rozvíjí vzájemně propojenou síť (identifikování a vyplňování mezer v dodavatelských řetězcích, spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje, informovanost o potřebách průmysl. subjektů) 8. Členové klastru propagují silné stránky klastru v národním a mezinárodním měřítku (v rámci svého marketingového plánu, při účasti na veletrzích apod.) 9. Člen klastru musí splňovat všechny podmínky specifikované v §30 a 31 zákona č. 40/2004 Sb. o zadávání veřejných zakázek V návaznosti na založení klastru by měla být revitalizace administrativní budovy a rozsáhlého areálu v Soběslavi na vědeckotechnický park. Zde vznikne i centrum klastrových aktivit; vybavená laboratoř a další zázemí pro spolupráci s vývojovými pracovníky a doktorandy z vysokých škol. Toto "Centrum mobility" pak bude sloužit při práci na řadě dílčích projektů, jejich výsledkem bude jak zvýšení zájmu o tuto oblast a o vzdělání v regionu, ale také konkrétní inovace výrobků. Cílem je tak přilákat do regionu odborníky a také další firmy, které budou mít zájem o vývoj svých technologií v oblasti životního prostředí. Žádost o dotaci programu Klastry. Zároveň se založením sdružení začne být aktuální i otázka financování celé organizace. Pro počáteční fázi fungování klastru bude zpracována žádost o dotaci v OPPP, program Klastry. Tím se podstatnou měrou sníží nároky na počáteční investice a výsledné členské poplatky budou přijatelné i pro menší podniky. Rozpočet se bude odvíjet od jednotlivých návrhů, kteří členové vznesou a bude vytvořen na základě společné práce, tak, aby se co nejvíce mohly rozvíjet aktivity, které budou jednotlivé členy spojovat a budou reprezentovat společný zájem klastru. Předpokládaný termín podání žádosti o dotaci je červenec 2006.
2.1.4.
AgEnDa
Občanské sdružení AgEnDa bylo založeno na konci roku 2003 s cílem přispět k rozvoji povědomí o využívání obnovitelných zdrojů energie. Současně se zabýváme i dalšími tématy především v oblasti odpadového hospodářství a ekologie obecně.
8
AgEnDa si klade za cíl: o o
o o o o o
3.
prezentovat problematiku obnovitelných zdrojů energie a dalších vztahů energetiky, ekologie a municipální sféry, a to jak v ČR, tak v EU, poskytovat poradenství a zajišťovat podporu v oblasti obnovitelných zdrojů energie, skleníkových plynů a odpadů zprostředkovávat a upevňovat vztahy veřejného a podnikatelského sektoru v oblasti obnovitelných zdrojů energie v rámci regionu, České republiky i příhraničí, vytvářet prostředí vzájemné diskuse, nastavení pravidel spolupráce subjektů, které se zabývají problematikou blízkou výše uvedeným cílům sdružení, propagovat využívání obnovitelných zdrojů energie. předkládat a realizovat projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, odpadového hospodářství a ekologie, monitorovat investiční a dotační příležitosti v environmentální oblasti, spolupracovat s institucemi terciárního vzdělávání a tuto spolupráci zprostředkovávat dalším subjektům.
Ochrana hospodářské soutěže
Při budování regionálních sdružení podnikatelů nelze zapomínat, že spolupráce firem má soutěžně-právní limity. Pojem klastr se mnoha místech České republiky skloňuje jako jeden z klíčů k regionální konkurenceschopnosti a prosperitě. Od července minulého roku máme vládou schválenou Národní klastrovou strategii pro léta 2005 až 2008. Klastry jsou jedním z dotačních podprogramů Operačního programu průmysl a podnikání. Z denního zpravodajství lze vyčíst, že o klastru uvažují vinaři i plastikáři, dřevaři i hoteliéři, výrobci jídelního vybavení i hudebních nástrojů. Vytvoření funkčního klastru má však četná úskalí. Na jedno z nich ukazuje běžně užívaná definice klastru coby spolupráce konkurujících si firem. Mají-li být klastry regionálními sdruženími podnikatelských subjektů, které působí ve stejném nebo příbuzném odvětví, pak jejich budování nevyhnutelně naráží na limity dané právem ochrany hospodářské soutěže, tj. především článkem 81 Smlouvy o založení ES a paragrafu 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Tato ustanovení chrání volnost konkurence, která bývá nejvíce ohrožena, když se konkurenti začnou dohadovat o cenách svých prodejů, o rozdělení trhů, nebo si "jen" začnou vyměňovat citlivé obchodní informace.
3.1
Malí mají zelenou
Představíme-li si klastr ve formě sdružení nebo družstva podobných firem jednoho regionu, které zajišťuje efektivní zásobování případně i odbyt pro své členy, soutěžních úskalí je celá řada. Pro jejich ilustraci není třeba pracně vymýšlet příklady. Firmy vytvoří exportní alianci, která bude jako obchodní centrála zajišťovat jejich marketing, distribuci a prodej v jiných regionech a sousedních zemích. Tvůrcům takové aliance stojí za to seznámit se s tím, co Evropská komise napsala do svých metodických pokynů (Guidelines) pro tento typ spolupráce. Uvádí výmluvný příklad. Pět malých potravinářských výrobců, 9
jejichž podíl na trhu je zhruba 10 procent, spojí svou distribuci a pod společnou značkou, čili za stejnou cenu, začnou prodávat obchodním řetězcům. Dojde-li k tomu v situaci, kdy velké nadnárodní koncerny ovládají trh s potravinami, nenaruší jejich spolupráce hospodářskou soutěž. To znamená, že exportní klastr malých firem, vytvořený s cílem uchycení se na trhu, který je jinak ovládán velkými hráči, pravděpodobně konkurenci více prospěje, než uškodí. Proto bude zpravidla soutěžním právem tolerován. Jakmile však půjde o střední a větší hráče v oboru, cílem jejich spolupráce bude "nejít si vzájemně po krku", ale společně tlačit ostatní ke zdi, konflikt se soutěžním právem je nevyhnutelný. Evropská komise uvádí, že společný tržní podíl účastníků prodejní (nebo nákupní) aliance by neměl přesáhnout 15 procent tzv. relevantního trhu, tj. trhu prodejů zaměnitelných výrobků v teritoriu, na kterém jsou podmínky soutěže (tedy především ceny a možnosti dovozu odjinud) dostatečně homogenní a zároveň odlišné od okolí. Spojí-li se pod značkou společného klastru například moravští vinaři a trh obchodu s vínem bude vymezen alespoň jako středoevropský, jejich podíl na něm zřejmě nepřesáhne 15 procent a vinařská prodejní aliance může bez problémů se soutěžním právem fungovat. Pokud by však antimonopolní úřad vymezil trh úžeji a společný podíl účastníků klastru přesáhl hranici 15 procent, velmi pravděpodobně by jejich vzájemná dohoda byla hrubým narušením soutěže ve formě tzv. tvrdého horizontálního kartelu. 3.2. Kdy ano a kdy ne Projekt každého klastru vyžaduje kvalitní soutěžně-právní analýzu, která se zaměří především na:vztahy soutěžitelů-účastníků klastru mezi sebou,vztahy klastru ve formě sdružení, družstva nebo obchodní společnosti s jeho členy, společníky, akcionáři,vztahy klastru s jeho dodavateli a odběrateli,podíl klastru na trhu nákupů a prodejů komodit, které bude obchodovat, případně další charakteristiky tohoto trhu (počet konkurentů, otevřenost nové konkurenci atd.). Problémům se soutěžním právem se zpravidla vyhnou klastry, jejichž účastníci nebudou vzájemnými konkurenty a horizontální kartel mezi nimi bude vyloučen. V ostatních případech se riziko snižuje, bude-li vztah klastru s vlastními členy transparentní, nediskriminační (otevřený nově příchozím) a nejlépe i neexkluzivní, aby nebyli ke společnému nákupu či prodeji bezvýhradně zavázáni. Odběratelům a dodavatelům by neměl klastr vnucovat výhradní vztahy či určovat trhy, na nichž mohou odebrané zboží sami dále prodávat. Podíl klastru by měl být ideálně do 15 procent relevantního trhu, bude-li jeho náplní společný výzkum a vývoj, nikoli nákup a prodej, může být tento podíl až 25 procent. Naopak v problémech s hospodářskou soutěží budou klastry, jejichž účastníci v postavení konkurentů si začnou vyměňovat citlivé cenotvorné informace a zavážou se spolupracovat výhradně nebo přednostně mezi sebou. Tajně si vytvoří bílou listinu dodavatelů a odběratelů, kteří budou jejich klastr ve všem všudy respektovat a černou listinu "vyděděnců", s nimiž všichni přestanou obchodovat. Pojistku toho, že svým chováním hrubě naruší hospodářskou soutěž a budou za to antimonopolním úřadem potrestáni, dokonale zajistí vyšší podíl jejich klastru na relevantním trhu.
10
3.3. Šedá zóna Černobílá ilustrace zakázaného a dovoleného je sice výmluvná, v praxi se však vyskytují barvitější formy spolupráce. Funkční sítě spolupráce potřebují svého lídra, kterým je zpravidla větší firma. Někdy je nutné, aby se členové klastru prosazovali pod společnou značkou nebo se přednostně zásobovali přes společnou centrálu, protože v opačném případě by objem jejich zakázek nebyl pro velké dodavatele dostatečně zajímavý. V takových situacích se těžko hledají jednoduchá a vždy platná vodítka. Nezbytností je důkladné individuální posouzení podle výše uvedených bodů analýzy, s jejichž pomocí se konkrétní parametry spolupráce poměří s platnými ustanoveními soutěžního práva. Každá firma se musí zajistit sama, protože antimonopolní úřady již od května 2004, kdy došlo k celoevropské novelizaci soutěžního práva, neposkytují servis tzv. předběžných určení toho, zda smlouvy či modely spolupráce firem nenaruší soutěžní právo. "Soutěžní minimum" se tak stává součástí povinné podnikatelské výbavy a zájemci o klastr by měli pamatovat na tyto soutěžní axiomy: Až na drobné výjimky jsou za všech okolností zakázány tzv. tvrdé kartely, tj. horizontální i vertikální dohody soutěžitelů o prodejních cenách, o rozdělení trhů, o omezení výroby nebo odbytu. Čím vyšší je podíl účastníků klastru na relevantním trhu, tím větší je riziko konfliktu s pravidly soutěže. Na dohody se zanedbatelným dopadem na soutěž, tzv. de minimis (viz níže) se s výjimkou tvrdých kartelů soutěžní předpisy neaplikují. Existuje řada zákonných výjimek pro jednotlivé typy spolupráce firem, které za určitých podmínek soutěži prospívají, a proto nejsou právem zakázány. Tyto tzv. blokové výjimky (viz níže) existují v podobě nařízení Evropské komise zejména pro distribuční, specializační a výzkumné dohody a obsahují konkrétní kritéria dovoleného a zakázaného jednání. Ani tyto výjimky však neomlouvají tvrdé kartely. Obecně jsou ze zákazu dohod narušujících soutěž vyňaty ty formy spolupráce, které prokazatelně zajišťují vyšší ekonomickou efektivitu, část získaných výhod přenášejí na spotřebitele, neobsahují neúčelná omezení účastníků a nevylučují soutěž z podstatné části trhu, tj. jejich "společenská prospěšnost" převažuje nad jejich negativními dopady na soutěž. Tuto prospěšnost nejsnáze prokážou menší a střední firmy, které se pustí do společného výzkumu a vývoje nových produktů. 3.4. Podíl na relevantním trhu a soutěžní právo Tržní podíl - Důsledek podle soutěžního práva 10 % - Překročí-li společný tržní podíl spolupracujících konkurentů tuto hranici, nevztahuje se na ně výjimka pro dohody se zanedbatelným dopadem na soutěž. 15 % - Překročí-li tržní podíl účastníka dodavatelsko-odběratelské dohody tuto hranici, nevztahuje se na ni výjimka pro dohody se zanedbatelným dopadem na soutěž. Překročí-li tuto hranici společný tržní podíl účastníků nákupních nebo prodejních aliancí, reálně hrozí narušení soutěže.
11
20 % - Překročí-li společný trží podíl konkurentů - účastníků specializační dohody tuto hranici, nevztahuje se na ně tzv. bloková výjimka ze zákazu. 25 % - Překročí-li společný tržní podíl konkurentů - účastníků dohody o výzkumu a vývoji tuto hranici, nevztahuje se na ně tzv. bloková výjimka ze zákazu. 30 % - Překročí-li podíl dodavatele-účastníka dodavatelsko-odběratelské dohody tuto hranici, nevztahuje se na ni tzv. bloková výjimka ze zákazu. 40 % - Překročí-li tržní podíl soutěžitele nebo aliance tuto hranici, má pravděpodobně dominantní postavení na trhu. Nemůže využít výjimek pro dohody s menším dopadem na soutěž, ani užívat postupy běžné u řadových firem, kterými by se dopustil zneužití své dominance. Výzkum ano, výroba a distribuce ne Kolize výzkumně-vývojového klastru s pravidly soutěže bezpečně nenastane, pokud nekonkurenční firmy spolupracují s výzkumnými ústavy a vzájemná spolupráce se týká jen výzkumu-vývoje, nikoli na ně navazující výroby a distribuce. Ve všech ostatních případech je však vhodné nahlédnout do nařízení Evropské komise č. 2659/2000 a s ním spojeného metodického pokynu (Guidelines) z téže dílny. Zájemce o klastr zde zjistí, že za určitých podmínek může společně s ostatními nejen zkoumat a vyvíjet, ale také vyrábět a prodávat, tj. stanovovat společné výrobní a distribuční cíle a dokonce i ceny! Neznamená to ovšem, že by společný výzkum-vývoj bez dalšího omlouval tzv. tvrdé kartely. Základní podmínkou legality společné výroby a prodeje toho, co bylo společně vyvinuto, je, aby se následná spolupráce týkala pouze ekonomicky hodnotných výsledků společného výzkumu - vývoje, nikoli však ostatních výrobně-obchodních aktivit spolupracujících firem. Chtějí-li společně komercializovat výsledky výzkumu-vývoje konkurenční firmy, nesmí jejich společný podíl na relevantním trhu produktu, který by mohl být zlepšen nebo nahrazen novým, přesáhnout v momentě zahájení spolupráce 25 %. Za hranicí dovoleného je vyloučení některého ze soutěžitelů-účastníků klastru z praktického využívání výsledků společného výzkumu-vývoje. Rovněž je zakázáno omezovat účastníky spolupráce ve vlastním výzkumu-vývoji, který nesouvisí se společnou věcí. Další prodejci na trh uvedených novinek nesmějí být omezováni v tom, kde mohou výrobky klastru nakoupit nebo komu je smějí v EU prodat. Podobná omezení by pouze maskovala rozdělení trhů nebo jinou variantu vzájemné koordinace mezi konkurenty.
12
4. Použitá literatura http://www.czechinvest.org/web/pwci.nsf/nws/06E39B7F90B870CEC125720B00588091?OpenDocum ent http://www.rera.cz/index.php?documentID=52 http://www.jaip.cz/projekty.htm http://www.cevtech.cz/project_cz.html http://www.os-agenda.cz/about/ http://fulltext.prosperita.info/detail.php?id=004534
http://www.mpo.cz/dokument6216.html http://www.casp.cz/clanky/klastr-nebo-kartel.html http://www.plastr.cz/klastr.php?nTab=1
13
