Seminář požární prevence

pořádají

Seminář požární prevence ÚVOD Zákon č.133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů uvádí, že každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek. Při zdolávání požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných událostí, je každý povinen poskytovat přiměřenou osobní pomoc, nevystaví-li se tím vážnému nebezpečí nebo ohrožení sebe nebo osoby blízké anebo nebrání-li mu v tom důležitá okolnost, a potřebnou věcnou pomoc. Co vyplývá z uvedeného? Že… … ve všech případech je nezbytné odstranit jako příčinu ohrožení osob neznalost rizik a kvalifikovaného přístupu k řešení situací. Specifickou úlohu při zdolávání požárů, živelných pohrom a jiných mimořádných událostí představuje problematika ochrany a záchrany zvířat. Zvířata jako živí tvorové jsou schopni vnímat bolest, utrpení a samostatně reagovat na vzniklé situace. V těchto situacích zvířata mohou uniknout z místa ohrožení, nebo vznikne panika (stresový stav), která může vést k zvýšenému ohrožení zvířat, nebo ke komplikaci zákroků při likvidaci havárií. Kvalifikovaný přístup vede i k tomu, že mnohdy, přestože se jedná o extrémní situace, je možné právě tímto přístupem je zvládnout tak, že se vyloučí i možné nekvalifikované bolestivé zákroky a týrání zvířat ve vztahu k zákonu č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Je třeba si uvědomit, že v extrémních situacích se může právě vlivem uplatnění stresových vlivů jednat o zvířata, která bezprostředně ohrožují život nebo zdraví člověka, tedy podle pojmu v zákonu uvedeném „zvířata nebezpečná“.

1. Obecné zásady taktiky při organizování záchrany zvířat Záchrana zvířat je chápána jako ucelený soubor nejrůznějších opatření, směřujících k odpovídajícímu splnění úkolu. Hasiči by měli vědět nejen jakým způsobem zvířata vyvádět z ohrožených prostor, ale také jak ke zvířeti přistupovat, jakým způsobem poskytnout první pomoc, kam umístit bezprizorní zvíře, kde jsou hranice týrání a celou řadu dalších důležitých informací. Hasiči zachraňují zvířata prakticky od dob svého vzniku. Tato dnes již samozřejmá činnost, je také zakotvena v obecně závazném právním předpise, který vymezuje obecné hranice úkolu záchrany tak, aby tato činnost nebyla zcela bezbřehá. Veliteli zásahu je dána možnost přerušit záchranné práce v případě, že s ohledem na míru ohrožení životů zasahujících hasičů není zásahová činnost možná. Hlavní úkoly jednotky požární ochrany při záchraně zvířat Velitel zásahu musí stanovit prioritu, přičemž zvažuje: rozsah události, počet a druh ohrožených zvířat, zhodnocení rizika, která zvířata představují pro hasiče atd. V úvahu je také nutné

www.hyje.cz [email protected]

vzít síly a prostředky, které jsou v daný okamžik a na místě zásahu k dispozici a zhodnotit taktickotechnické možnosti zasahující jednotky. Principy záchrany zvířat Úkolem jednotky při záchraně zvířat je odstranit bezprostřední ohrožení jejich života. 1) přerušením příčiny mimořádné události 2) omezením zdroje rizika působícího na bezprostředně ohrožená zvířata. Velitel tedy rozhodne podle situace a možností, zda bude pro výsledek zásahu efektivnější přerušit příčinu mimořádné události (vypnutí el. proudu, uhašení ohniska..), nebo snížit riziko bezprostředního ohrožení zvířat (odčerpání vody, evakuace..). Zvířata je vždy nutné po snížení míry rizika ohrožení odpovídajícím způsobem zajistit. Zajištění zvířat Bezprostředně navazujícím aspektem na provedený zásah je nezbytnost zachráněná nebo evakuovaná zvířata odpovídajícím způsobem zajistit a to z mnoha objektivních důvodů. Některá zvířata se vrací zpět do ohrožených prostor, jiná naopak mohou nenávratně utéci.. Mohou způsobit nekontrolovatelným pohybem nejen zranění zasahujících hasičů a jiných osob, ale i materiální škody apod. Zajištění zvířete:

fyzické: poskytnutí první pomoci – pouze v krajních případech, kdy není přítomen majitel, ošetřovatel atd. nouzové umístění zvířete

2. Bezpečnost práce a chov hospodářských zvířat Vztah člověk – zvíře Ochrana zvířat před týráním je základní povinností každého (zákon č. 246/92 Sb. na ochranu zvířat). Je – li nezbytné se zvířetem zacházet, přistupujeme ke zvířeti klidně, ale rozhodně – obecné zásady bezpečnosti u přístupu ke zvířeti - nebezpečí kopnutí, u ležících uklouznutí! Pozor na zvíře se zlozvyky, agresivní (nutnost upozornění od majitele, ošetřovatele apod.) 1)

vstup mezi zvířata: nutné vybrat si stranu, kde při nenadálém pohybu nemůže dojít k přiražení ke zdi. kopnutí apod. K plemeníkům lze přistoupit pouze v přítomnosti další osoby! Zacházení se zvířaty: pracovní postup převádění či přehánění je volen podle použité technologie a prostorového uspořádání. K převádění zvířat je zakázáno používat takové pomůcky, které by mohly vyvolat bolest nebo poranění a nebo lze takové působení předpokládat. Vodící pomůcky nesmí být nikdy omotány kolem ruky!! Také při přehánění zvířat je třeba dodržovat určité bezpečnostní zásady. Především je nutné předem připravit cestu k přehánění a zvířata pohánět tak, aby se nedala do rychlého pohybu. Nikdy nelze zastavovat skupinu rychle běžících zvířat v úzké naháněcí chodbě. Zvířata běžící vzadu překážku nevidí!

2)

Jaké pomůcky je dobré mít po ruce pro případ potřeby:

Pytel PVC, pytel jutový Provaz, motouz Plachta Nůž, sekera Dýchací maska


Lano Hradidlo na přepažení uličky Vysoká síť (alespoň 3m) Popruhy na zvedání zvířat Skřipec – fajfka pro koně

3. Etologie Vědecký obor zabývající se chováním živočichů, zákonitostmi životních projevů zvířat a jejich způsobem života v přirozených i umělých podmínkách. Zahrnuje i procesy, kterými živočich přijímá podněty ze svého vnějšího i vnitřního prostředí a charakteristicky na ně reaguje. Chování a) vrozené

b) získané

Sociální chování – zahrnuje významné ochranné chování. Patří sem jednak ochrana před faktory abiotickými (teplota, vlhkost, osvětlení…), jednak faktory biotickými (jinými živočichy). 1) Agonistické chování – představuje ochranu s využitím strategie spolupráce mezi jedinci či skupinami 2) Antagonistické chování – naopak vztahy typu konkurence, parasitismus, agresivita.. - ochranné chování zahrnuje útok i útěk. Jeho důležitou součástí je dominantní chování. Opakem je chování submisivní. Co je pro nás důležité si uvědomit? Důsledkem i cílem agonistického i antagonistického chování je vytvoření hierarchie. Její znalost u zvířat ve vlastním případně ošetřovaném stádě může být nápomocna při samotné záchraně zvířat.

4. Stáje pro hospodářská zvířata Charakter staveb má velký vliv např. na cesty šíření požáru, podmínky výměny plynů při požáru a s tím související možnosti provádění záchranných případně hasebných prací. Vzhledem k tomu, že podrobná analýza požárního nebezpečí objektů pro ustájení zvířat by svým rozsahem stála za samostatnou publikaci, zaměříme se jen na faktory, které mohou přímo ovlivnit záchranu ustájených zvířat.

Rozdělení stájí Podle tvaru půdorysu jsou stáje pavilonového typu a monobloky. U stájí pavilonového typu lze evakuaci zvířat provádět otevřením vstupních vrat, umístěných ve štítových zdech na obou protilehlých stranách stáje, popř. vrat požárních, umístěných na stěnách podélných. Při rozhodování o způsobu evakuace je nutné zvážit možný vliv proudění vzduchu ve vztahu k případnému dalšímu šíření požáru. U monobloků mohou vzniknout problémy při evakuaci zvířat ze střední části objektu.


Z hlediska tepelně izolačních vlastností obvodových konstrukcí stájového pláště dělíme stáje na zateplené (klima uvnitř je odlišné od podmínek vnějšího prostředí) a nezateplené (klima uvnitř je velmi podobné venkovním podmínkám, vždy musí být řešeny jako stáje otevřené).

Podle způsobu ustájení dělíme stáje na volné a vazné, stelivové a bezstelivové. Stelivové představují z hlediska požárního nebezpečí daleko větší riziko. Nebezpečí vyplývající z použité technologie ustájení Ve stájových objektech lze předpokládat, že se setkáme s kluzkými povrchy podlah, na nichž bude snadno docházet k uklouznutí jak zasahujících pracovníků, tak evakuovaných zvířat. Dále je třeba zaměřit se na typ větrání a vytápění stájí! Zabezpečení funkčnosti a bezpečnosti manipulace.

5. Transport zvířat Jen pár poznámek pro úplnost: zajištění vody využití snahy zvířat jít ze tmy do světla využití stádového pudu za týrání je považováno i točení, lámání nebo drcení ocasu! S lehkým otazníkem: koním, s výjimkou sportovních, musí být před nakládkou sejmuty podkovy. Sejmutí podkov se nevyžaduje při přepravě koní určených pro práci v lese a při vnitropodnikové přepravě užitkových koní na krátké vzdálenosti při dodržení těchto podmínek: koně musí být uvázáni nakrátko koně musí být od sebe odděleni přepážkou v podkovách mohou být pouze tupé ozuby

6. Stres Stres je odezva organismu na vnitřní nebo vnější zátěž, kterou může být bolest, chlad, horko, strach, námaha, nemoc apod. Ve své podstatě je děj stimulující děj. Negativně se projevuje až při nadměrném nebo dlouhodobém působení. Účelem stresové reakce je nabudit organismus


k maximálnímu výkonu. Tím může být útěk nebo útok. Při stresu dochází k mnoha změnám v organismu, které mohou být prospěšné, ale i škodlivé. Např. se objevuje ztráta chuti k příjmu potravy. Dalším záporným projevem je rozpad bílkovin a útlum jejich tvorby. Zásahy do imunitních dějů mohou vést ke snížení odolnosti vůči infekci.

Průběh stresové reakce

1) Stadium alarmové (poplachové) reakce Při poplachové reakci se uvede organismus do stavu mobilizace. Regulační systémy uvolní velké množství pohotové energie, zajistí přerozdělení krevního systému, umožní správnou distribuci iontů na buněčných membránách. Tato fáze je krátkodobá (6 – 48 hodin) a jsou pro ni typické některé děje ve žlázách s vnitřní sekrecí, pokles svalového napětí, teploty těla a krevního tlaku, zhoustnutí krve apod. V tomto stadiu se obecně mobilizují obranné mechanismy proti negativním vlivům prostředí. Urychlují se procesy rozpadu organických látek v tkáních, dochází k hubnutí a poklesu produkce. Dochází i k potlačení vnímání bolesti a zvíře nebo člověk mohou i se smrtelnými zraněními vykonávat různé velmi náročné činnosti. Po uvedení organismu do stavu klidu pak může dojít k náhlému zkolabování či smrti. Toto první stadium má dva stupně – a) šok (nervový, vyplavení NA a A => zrychlení dechu, tepu a cirkulace). b) antišok (humorální, vyplavení KRS => původně vysoké reakce organismu se sníží a přiblíží se tak skutečné potřebě. Přechod do stádia rezistence)

2) Stadium odolnosti (rezistence) Účinek stresoru trvá, ale organismus se přizpůsobil. Postupným opakováním zátěže může dojít ke zvýšení odolnosti (princip tréninku). Pokud však intenzivní vliv stresoru trvá, vliv zátěže a se nezvládne a nastává stadium vyčerpání. 3) Stadium vyčerpání Intenzivní stresor vyvolá vyplavení převážné části KR => vyčerpá rezervy potřebné pro jejich tvorbu. Dochází k místnímu poškození tkáně při místním stresovém působení, nebo nastává stádium celkového vyčerpání nebo až smrt. Do této poslední fáze vstupuje organismus i v důsledku stáří ke konci života. U různých jedinců byla prokázána různá reakce na stres. U zvířat citlivých na stres se klinické příznaky objevují takřka nečekaně. Zpravidla začínají otřesy svalů a ocasu, pokračují poruchami krevního oběhu, ztíženým dýcháním až dušením, zvýšením tělesné teploty, bledostí, kterou vystřídá mírné zčervenání kůže. Dalším znakem je stísněnost, omezení pohybu, často také vydáváním


neobvyklých zvuků. Stav může skončit během 20 – 90 minut úplným zhroucením, až uhynutím. Nápadné je skoro okamžité rigor mortis. Za charakteristické změny po dlouhodobějším působení stresorů se dále považují žaludeční vředy, změny v nadledvinkách, degenerativní změny na játrech a slezině, ložiskově bývá také postižen srdeční sval. Stresové faktory Organismus hospodářských zvířat je soustavně vystaven nesčetným vlivům vnějšího prostředí. Intenzita i kvalita dráždivého účinku těchto faktorů se mění. Mezi tyto faktory patří přírodní a klimatické jevy, podmínky ustájení, způsob krmení, biologická hodnota krmných dávek, veterinární, profylaktická a zootechnická opatření. Tyto faktory (mechanický, fyzický, chemický, biologický a psychický) se podle jejich vlivu na organismus dělí na fyziologické a škodlivé - stresory. Základní druhy stresů u hospodářských zvířat Psychické podněty:

Somatické podněty

strach, úzkost, frustrace hrubé zacházení, nevhodná manipulace transport rozbití sociální hierarchie

onemocnění mikroklima hlad, žízeň námaha

7. Zásady první pomoci Všechny zásahy, které jsou zde uvedeny, lze v plné šíři uplatnit pouze při záchraně jednotlivých kusů a především u malých zvířat. Smysl zachraňovat zvířata má tehdy, jedná –li se o vzácné nebo cenné jedince. První pomoc je důležité meziopatření před tím, než je k dispozici profesionální veterinární pomoc a jako taková může zachránit zvířeti, které je v nouzi, život. Jedná se například o zastavení krvácení, protišoková opatření, nebo obnovu či úpravu dýchání. Cíle první pomoci by měly směřovat k: zamezení zhoršení podmínek, do kterých se zvíře dostalo - odstranění příčiny poranění - zmírnění bolesti a utrpení - pomoc zahájení procesu uzdravování Základním pravidlem je zvířeti neuškodit. Provádíme pouze nezbytné úkony a vždy co nejrychleji zajistíme odbornou pomoc. Vyšetření poraněného zvířete, které se nehýbá 1. Zjištění, zda zvíře dýchá 2. Otevření dutiny ústní a vytažení jazyka ven. Očištění DÚ, náklon hlavy směrem dolů. 3. Vyhmatání pulsu – u malých zvířat na vnitřní ploše stehna, u velkých na krční tepně.

Zhroucení a šok Do šoku se zvíře může dostat po těžké nehodě – na pohmat má studené tělo, dýchání a puls jsou rychlé, zorničky rozšířené.


Zabránění ztrátám tepla Zvířeti zajistíme maximální pohodlí a udržujeme ho v teple (pokud netrpí přehřátím). Menší zvíře je možno zabalit volně do ručníku nebo prostěradla,ale nesmíme omezit jeho dýchání. Větší zvíře je možné přikrýt plachtou nebo dekou, zasypat slámou apod. Stabilizovaná poloha Jestliže je zvíře v bezvědomí nebo má potíže při dýchání, položíme je na bok s hlavou skloněnou dolů. Otevřeme mu tlamu a zajistíme průchodnost dýchacích cest. Je-li zvíře v bezvědomí, nenecháváme jej ležet na jednom boku déle než hodinu a nevkládáme nic do tlamy. Klidové fyziologické hodnoty dechové frekvence Dospělý velký kůň v klidu

8-16 dechů/minutu

Hříbata po narození

50-75 dechů/minutu

hříbata 12 hodin po narození v klidu

okolo 34 dechů/minutu

hříbata v prvních dnech života v klidu

20 – 40 dechů/minutu

Nehody Manipulace a pohyby se zvířetem v bezvědomí 1)

2)

v případě možnosti odstraníme poraněné zvíře z dosahu nebezpečí. Prostěradlo, plachta nebo kabát poslouží jako improvizovaná nosítka. U větších zvířat je možno použít desku, na ni zvíře přemístit a opatrně smykem odtáhnout. Zajistíme, aby dýchací cesty byly průchozí a odstraníme z tlamy všechny tekutiny. Zvířeti z tlamy vytáhneme jazyk.- Zastavíme všechna vážná krvácení .

Přeprava nespolupracujícího zvířete 1) Poraněné zvíře bude vyděšené a pravděpodobně bude mít bolesti. Na poraněné zvíře mluvíme a zároveň se k němu velmi pomalu a opatrně přibližujeme. Vystrašené zvíře může být agresivní a bude se bránit, a to i lidem, které zná. 2) Malé zvíře zakryjeme ručníkem, abychom je fixovali a zabránili mu v útěku. K ochraně rukou použijeme rukavice. 3) Jednou rukou držíme malé zvíře za kůži na krku a druhou rychle ale bezpečně ovineme prostěradlo kolem jeho těla. Volnou necháme jenom hlavu. Zlomené končetiny Máte-li podezření, že zvíře má zlámanou končetinu, zacházejte s ním velmi opatrně – zvedáme a přepravujeme jej co nejopatrněji. Nedlahujeme, vyhledáme okamžitě veterinární pomoc.

Resuscitace Je-li zvíře v bezvědomí, nedýchá a srdce mu nebije, pokusíme se ho oživit. Nemůže-li resuscitaci provést veterinář, postupujeme následovně: při oživování je nejdůležitější co nejdříve obnovit dýchání a srdeční činnost. V těchto případech často rozhodují o životě či smrti minuty. Umělé dýchání 1) Zvíře položte do stabilizované polohy a případně mu sundejte obojek či řetěz z krku. Otevřete mu tlamu a uvolněte mu dýchací cesty od všech tekutin a nečistot.


2) Jestliže zvíře nedýchá, ale srdce mu stále pracuje, zahajte umělé dýchání. S pomocí tkaniny nebo rukavice mu vytáhněte jazyk z tlamy, aby se uvolnily dýchací cesty. To může podpořit dýchání a zvíře z bezvědomí procitne. 3) Je-li zvíře i nadále v bezvědomí, položte mu ruku na hrudník a silou přiměřenou velikosti zvířete jej stlačte. Tím vytlačíte vzduch z plic , takže se mohou naplnit čerstvým vzduchem. Opakujte toto stlačení každých 5 sekund, dokud zvíře nezačne dýchat. Srdeční masáž Jestliže je zvíře v bezvědomí, nedýchá a ani mu nepracuje srdce, je nutné provést přímou stimulaci srdce. Položíme ruku na hrudník zvířete pod loketním kloubem a jemně, ale silně hrudník stlačíme. Jedná-li se o větší zvíře (např. hříbě), působíme také odpovídající silou. Pomalu a rytmicky masírujeme srdeční oblast bez náhlých výkyvů (je nutné vyvarovat se arytmických přerušení masáže). Pracujeme ve frekvenci asi 60-70 stlačení za minutu. Spojení s umělým dýcháním je nejlépe proveditelné s pomocí další osoby 1dech : 3 stlačení. DO deseti minut by se mělo podařit zvíře oživit. Pokud ne, pak je další naděje na jeho záchranu již velmi malá. Dýchání z úst do tlamy 1) 2)

3)

Při poranění hrudníku se plíce nenaplňují vzduchem automaticky, ale musíme do nich vzduch vdechnout. Celou tlamu zvířete překrytou ochrannou rouškou vezmeme do úst, zakryjeme rukou volné nozdry a plynule přibližně 3 sekundy vydechujeme, pak dvě sekundy počkáme a znovu celý proces opakujeme. U velkých zvířat je nutné tlamu a případně jednu nozdru uzavřít a vdechovat vzduch do volné nozdry. Dýchání z úst do tlamy je ale u velkých zvířat velmi namáhavé a obvykle i málo účinné a proto se ve většině případů nepoužívá. Pokračujeme v oživování, dokud zvíře nezačne dýchat samo.

Dávení, cizí předměty v očích/uších, otravy, hadí uštknutí, včelí bodnutí, pořezání, odřeniny, zastavení krvácení, popáleniny, omrzliny, popáleniny el. proudem, omrzliny, podchlazení, porod.

7. Nutná porážka Nutná porážka se provádí, pokud je další přežívání spojeno s bolestí nebo utrpením zvířat nebo hrozí uhynutí. Porážka se v tom případě provádí přímo na místě, kde došlo k jejich zranění, vyčerpání nebo zjištění nemoci, a to za podmínek stanovených veterinárními předpisy (opatření proti rozvlékání nákaz), předpisy životního prostředí (zákon o odpadech) a předpisy MPRaO (o provozování živnostenské činnosti. Poražení zvířete musí být provedeno v souladu s ustanovením vyhlášky 245/1996 Sb., o ochraně zvířat při porážení. Porážku může provést osoba podle této vyhlášky způsobilá. a) osoby s výučním listem nebo osvědčením vydaným podle zvláštních předpisů b) absolventi středních odborných škol oboru zpracování masa, c) absolventi středních a vysokých škol veterinárních. Nutnou porážku může provést jiná než odborně způsobilá osoba k porážení starší za podmínek stanovených zvláštními předpisy.


než 18 let jen

Seminář požární prevence

Recommend Documents