[Sem vložte text] Úvodní číslo studentského časopisu. Rozhovory Kritiky Pozvánky

[Sem vložte text] Říjen 2010

0.číslo

Úvodní číslo studentského časopisu

Rozhovory Kritiky Pozvánky

Úvodník Milí čtenáři, Dostává se vám do ruky první číslo časopisu pro nás, studenty Pražské konzervatoře. Jedná se o demo číslo, které jsme připravili s vypětím veškerého našeho širokého intelektu pouze tři a byli nuceni si ho sami graficky upravit (jak vidno) a zaplatit jeho vydání. Pokud se vám zdají naše články poněkud jednotvárné, nezlobte se. Psali je dva lidé. Osobností čísla je Kateřina Kněžíková, úspěšná česká sopranistka, která nejen skvěle zpívá, ale také oplývá krásou a šarmem. Dále pak skočíme na slovíčko s panem ředitelem, přečteme si fejeton, různé kritiky, pozvánky, poezii. Máme tu dokonce i sociopatologické téma o holohlavých individuích (škoda, že nám nevyšel ten rozhovor s Landou). O co nám jde? Chceme stmelit ten poněkud chaotický obsah naší školy. Je jasné, že ti, kteří tu jsou jednou nohou, rukou, asi z naší snahy šílet nebudou, ale je tu plno z nás, kteří chodí do školy poctivě den co den a třeba by rádi věděli, co se tu tak nějak děje. Rozhovory s kantory a vybranými studenty potvrzuje onu funkci propojení; Rozhovory s hotovými osobnostmi chceme demonstrovat různé možné konce toho, kam se můžem dobrat po zdárném studiu. Prozatím jsme velmi nevyhranění, ale snad se časem srovnáme a najdeme zlatou střední cestu mezi plnohodnotným plátkem a studentskou nadsázkou. Jak jste si jistě všimli, časopis prozatím nemá název. To je práce pro vás. Svoje nápady nám posílejte na mail [email protected]. Za vítězný nápad od nás dostanete bonbon. Nepoužitý, věřte mi. Ale názvem to nekončí. Pokud vás náš časopis zaujal a chtěli byste do něj sami něco zaslat – ať už recenze, pozvánky, poezii, tipy na dobré žeraso - nebo se stát členem redakce, ozvěte se ihned. Milostná vyznání posílejte na naše jednotlivé emailové adresy. Doufáme, že se vám první číslo bude líbit nejenom proto, že je Gratis, a že nás také podpoříte! Ve třech to totiž dlouho neutáhnem. Žijte blaze! jiri

3

Zamyšlení Výročí školy. To je to, oč tu běží. Nejen v jejích prostorách, ale i v časopisech, novinách a v televize se můžeme s tímto faktem setkat. Škola, která je nejstarší konzervatoří v Čechách, potažmo ve střední Evropě, vychovala řadu světových osobností a to je nutné zdůrazňovat. Když vám totiž nikdo pravidelně nepřipomíná, že ten či onen byl světovou osobností, záhy jí není. V těchto letech na to jdeme ve velkém. Čeká nás dlouhá řada koncertů, která vyvrcholí 12.5.2011, kdy bude školní orchestr zahajovat Pražské jaro: dejž to Pánbůh hodně zdaru muzikantům a toleranci hudební kritice. Nastane spolupráce s institucemi jako je Čf, FOK, ND, objeví se další televizní a rozhlasové pořady. Co víc, z nádvoří se již brzy bude ozývat líbezná hudba a vášnivé herecké výlevy z nového sálu. Celá hudební obec více či méně tyto oslavy pozoruje a my se budeme také snažit toto dění reflektovat. Na druhou stranu škola, která v novém roce na dluh výše řečenému spájí dohromady nesourodé skupiny, či rovnou celá oddělení do jedněch hodin. Poslouchat Chopina doprovázeného synkopickým rytmem bicích a zpěvem hrdinného tenoru dohromady v jedné třídě mi jako skladateli není k neužitku, ale to podstatné je, že kantoři musejí měnit styl výuky od základů, hledat kompromisy a snížit péči k jednotlivým studentům. A tak se stává, že výuka zejména cizích jazyků pro více jak 20 lidí se na míle vzdaluje gymnaziální úrovni. Co teprv výuka odborných předmětů jako harmonie, intonace apod., kde by se každému žákovi měl věnovat kantor alespoň chvíli. Nejsem pedagog, ale řekl bych, že rovnoměrně rozdělit pozornost mezi nejakých dvadvacet lidí není zrovna Comodo con nožka na stole. A tak si říkám, aby to nedopadlo tak, že budeme mít krásný sál, ale méně teoreticky zdatné studenty v něm. Nebo kdo ví, možná se jednou takovýmto tempem sejdou dva houslisté u jednoho pedagoga hlavního oboru. Inu, mohli by si alepsoň v klidu nacvičit Bachův d moll koncert. jiri A jedna k zamyšlení pro vás: Jak moc je pro mě důležitá teorie v tom, co dělám?

4

Na slovíčko… S panem ředitelem a slečnou z pátého ročníku Pro jemnou kontroverzi jsme si připravili několik krátkých otázek pro výše zmíněné, abychom ilustrovali reakce na naši snahu z řad studentů i profesorů. Dobrý den, co říkáte na nápad založení Ahoj, co říkáš na nápad založení časopisu? studentského časopisu? Je to zajímavá idea. Několikrát se o to někdo Nevím jistě, čeho že se to přesně bude týkat, pokoušel, ale k realizaci zatím nedošlo. ale jestli půjde o nějaké stmelení vedení se studentstvem nebo studentů vůbec, tak Jaké rubriky byste tam hledal? Je na vás, jaké rubriky tam dáte, které se bezva. Jen aby to fungovalo. osvědčí a které nikoliv. Nicméně ten nápad o Jaké rubriky bys tam ráda našla? rozhovorech s kantory, s žáky a také s Určitě něco o aktuálním dění na škole. absolventy školy o kterém jste se mi zmínil, Věnovala bych se také zvlášť každému mi přijde sympatický. Např. srovnání názorů oddělení, aby člověk zvěděl novinky a současných studentů s názory absolventů, zajímavosti. kteří mají od školy již odstup, může být velmi A co články mimo hudební svět? Třeba o inspirativní. politicie, společnosti... Zůstala bych u hudebního světa. O jiných Přivítal byste články týkající se tématech si můžu přeci přečíst někde jinde. mimohudebních témat? Nevadilo by mi to, ale je to především otázka Líbila by se ti tištěná nebo eletronická pro vaši redakci. Důležité je, aby to přišlo verze? žákům zajímavé a na takové články byli Obojí, ale více tu tištěnou. Četlo by se mi to zvědaví. Inspirace se může nalézt i v jiných lépe, protože mám ráda knihy. Na internetu odvětvích než jen v těch uměleckých. to není ono. Upřednostnil byste tištěnou či elektronickou Kolik by měl mít podle tebe stránek? To je těžké říct. Když to bude měsíčník, tak podobu? Tištěná podoba má jistě něco do sebe, ale není myslím okolo dvaceti stránek. to levná ani rychlá záležitost. Pro Koupila by sis ho za dvacku? elektronickou podobu škola může poskytnout Pokud to bude možné, tak bych první jeden prostor na našem webu. Elektronická podoba dva výtisky rozdala zdarma. No a když bude také přirozeně nebude studenty nic stát. kvalitní, tak bych si ho za tu dvacku ráda Kolik by měl mít podle vás časopis stránek? koupila. To záleží na tom, jaké rubriky a v jakém počtu Co bys takovému časopisu popřála? se vám časem ustálí. Když to bude dobré Hodně štěstí, ať se daří! čtivo, dvacet stránek to snese určitě. Moc díky. Za kolik si myslíte, že by se měl prodávat? Líbily se vám zde otištěné názory, nebo na Nevím, myslím, že nejlepší variantou je věc pohlížite jinak? Tištěná či eletronická internetový časopis. podoba? Chcete zabránit dvacetikorunové Co byste časopisu popřál? ceně? Chcete číst mimohudební témata? Aby se váš projekt zdařil, studenti ho rádi Není dvacet stránek přespříliš? A nebo moc četli. málo? Jsou tohle řečnické otázky? Ne! Napište nám do redakce na Velmi děkuji za váš čas, který jste nám [email protected], těšíme se. věnoval

5

Rozhovor Mladá, nadaná a sympatická sopranistka Kateřina Kněžíková je absolventkou zpěvu na Pražské konzervatoři a na pražské AMU. Už při svých studiích byla členkou souboru sezoně slyšet v rolích jako Ilja (Idomeneo), Almirena (Rinaldo), Adina (Nápoj lásky), Zerlina (Don Giovanni), Zuzanka (Figarova svatba) atd. a žádanou pěvkyní na tuzemských operních scénách i v koncertních síních. Pro náš začínající časopis si našla chvilku v prostorách příjemné pizzerie, kde jsme spolu absolvovali hodinku povídání nejen o hudbě. Nemáte hudebně založené rodiče, k hudbě jste se dostala sama. Co pro vás tato múza znamená? Znamená pro mě velký dar od Boha, políbení z nebes... nicméně člověku nestačí jen talent. Musí ho v sobě živit, pěstovat, rozvíjet. Myslím, že je spousta talentovaných lidí, jen je podstatné v ten správný čas talent objevit a začít jej budovat. Tak to bylo i v mém případě. Kdybych úplně náhodou nepotkala svou první paní učitelku zpěvu, tak by se ze mě zpěvačka asi nikdy nestala. Nevyjímaje fakt, že jsem vlastně zpěvačkou ani být nechtěla. Zkrátka to bylo nějak dáno a osud tomu chtěl, že mohu dělat tuto nádhernou profesi. V roce 2007 jste dokončila studium na Pražské konzervatoři u profesorky Jiřiny Přívratské a téže paní profesorky jste pak navázala studia na AMU. Byl to pro vás velký skok nebo jenom formalita? Skok to určitě nebyl a dalo by se říci, že jsem na AMU šla hlavně z toho důvodu, že tam má paní profesorka učí. Změna však přišla sezoně 2007/2008 s nabídkou stálého angažmá v Národním divadle v Praze. Od té doby jsem ve škole i na hodinách zpěvu trávila stále méně času a jen horko těžko jsem hledala volný čas pro studia.

podotkla, že bez velkého pochopení a vstřícnosti školy a pedagogů bych jen těžko vystudovala.

Jak vzpomínáte na svá studia na Pražské konzervatoři? Konzervatoř mi dala vše co jsem potřebovala pro úspěšnou profesionální kariéru.Studia na AMU už byla jen takovou třešničkou na dortu. Na Konzervatoři jsem potkala mnoho úžasných osobností. Vzpomenu paní profesorku Marii Krombergerovou, která nám dala lásku k Italštině a se kterou stále spolupracuji v ND. Dále to byla paní profesorka Regina Szymiková, která nás cele vybavila po stránce Stíháte studium v současné době? V momentální chvíli jsem na sklonku svých jevištní mluvy a herectví a je velikánská škody, studii. Rozhodla jsem se spojit druhý a třetí, že tuto kapacitu již studenti pěveckého oddělení čtvrtý a pátý ročník, takže jsem pětileté studium na Prazšké konzervatoři nemají. Bez její zvládla za tři roky. Nicméně, bych ráda průpravy bych první kroky v

6

Národním divale jen těžko zvládala. V neposlední řadě to je také dirigent a šéf Národního divadla Moravskoslezského Robert Jindra a naše těla zase úžasně zformovala paní profesorka Marcela Benoniová. Studium na konzervatoři bylo zkrátka nejhezčím obdobím mého života. Vaší první velkou rolí v divadle F. X. Šaldy v Liberci byla Markétka v Gounodově nejslavnější opeře. Jak jste se s ní poprala, co vám tato role přinesla? Velmi dlouho jsem se rozhodovala, jestli mám tuto roli vůbec přijmout, protože je lehce mimo můj hlasový obor. Řekla jsem si ale, že budu zpívat v malém divadle, s ne tak hutným orchestrem a že to zkusím, abych zjistila, jestli jsem vůbec takových počinů schopná. Výsledkem bylo zjištění, že i když si tuto roli neuvěřitelně užívám, nemusela jsem ji zpívat tak brzy a že není kam spěchat. S pokorou jsem se vrátila k mému Mozartovi, kde se cítím více doma a dospěla jsem ke zjištění, že by mi vůbec nevadilo se Mozartovi věnovat co nejdelší dobu. . Hostujete v Brně, v Liberci, v Ostravě a jste stálou členkou souboru opery Národního divadla v Praze. Která z vašich mnoha současných rolí je vám nejblíž? Nejradši mám Zuzanku z Figarovy skladby. To jsem totiž celá já, vůbec ji nemusím hrát. Ale samozřejmě nejen tu. Šéf opery Jiří Heřman má velmi dobrý cit pro výběr rolí a s každou, kterou mi přiřadil, jsem se ztotožnila a všechny interpretuji velice ráda

udělat krok nebo nedej bože se otočit k lidem zády a zpívat. Z takového pojetí role bych neměla požitek ani já a myslím, že ani diváci. ND má v repertoáru teď spoustu moderně pojatých inscenací a dle mého názoru jsou velmi kvalitní a velmi logicky provedeny. Myslím, že vůbec není na škodu se podívat na jeden problém z několika úhlů. Důležité je, aby pěvec věřil koncepci režiséra a zcela ji naplnil. Bohužel se často stává, že si režisér neumí obhájit a vysvětlit svou předtavu pěvci a pak bohužel může vznikají nedotažená a polovičatá představení. Spolupracovala jste už s mnohými dirigenty, ať už v opeře či v koncertních síních. Na které nejraději vzpomínáte? Mně je velmi blízký Serge Baudo, se kterým jsem absolvovala konzervatoř. Je to takový můj umělecký táta. Vždy milý, starostlivý, úžasný člověk. Myslím, že mám na dobré dirigenty štěstí a jsem za to velmi ráda. Na konzervatoři to byl už zmíněný Robert Jindra, dále Jakub Hrůša, Tomáš Netopil či Manfred Honneck apod. Osobně mám ráda dirigenty, na kterých nemusím viset očima a je tam takové to myšlenkové napojení a souznění. Charisma a jasný názor, ne matematika či správné mávání taktovkou. Prostě muzicírování a radost z hudby.

Kromě operní scény se také věnujete koncertnímu vystupování. V loňské sezoně ČF jste uvedla Mahlerovu čtvrtou nebo Novákovu Bouři. Chcete se této činnosti věnovat hlouběji? Jak vnímáte rozdíly mezi operním a koncertním světem? Ideální je kombinace obojího. Já se na jevišti Co říkáte na časté moderní insenace na půdě cítím jako ryba ve vodě a s prvním krokem na něj pražského Národního divadla? Otevírá vám to ze mě padá veškerá nervozita a napětí. Na druhou nějaké nové možnosti, nebo dáváte přednost stranu na koncertním pódiu jste sám za sebe a tradičnímu pojetí? můžete více komunikovat s posluchači a vtáhnout Pro každého zpěváka je důležité, když má je do hudby. Člověk není „schovaný“ za postavu, insenace hlavu a patu a je úplně jedno, jestli je to kterou ztvárňuje, za kostým, líčení apod. tradiční nebo moderní pojetí. Co ale opravdu Mahlerovu čtvrtou symfonii jsem si náramně nemám ráda, tak jsou kýčovité a zastaralé užila nejen proto, že taktovky se ujal maestro inscenace a režijní klišé a takzvané koncertní Honneck, ale také z toho důvodu, že Mahlerovu herectví, kdy pěvec stojí na jednom místě, bojí tvorbu zbožňuju.

7

Co vy a soudobá hudba? Chtěla byste se jí do budoucna věnovat? Nevyhýbám se soudobé hudbě, jen mám občas pocit, že to postrádá vnitřní celistvost a smysl. Kdyby to byly skladby, které jsou napsány „inteligentně“, které neubližují hlasu, tak není problém. Někdy mám ale pocit, že jak se zrovna skadatel opřel o klaviaturu, tak to napsal. Já jsem na AMU ve čtvrtém a pátém ročníku prošla celou výukou soudobé hudby. Vzpomínám na jeden workshop o sprechgesangu s výtečnou lektorkou, která nás detailně seznámila s touto technikou zpěvomluvy. Je to tak náročná technika, že pěvec, který by neměl dokonalou techniku by si mohl velice ublížit a nesl by následky po celý život. Rozsah se často pohybuje od malého g po es3, což je velice vypjaté a určitými postupy popírá i techniku bel canta. Velice to obdivuji, ale myslím, že každý pěvec by měl znát svůj hlas a jeho limity. V mém případě se stále držím Mozarta, který mému hlasu vyhovuje nejvíce. Je ale pravdou, že tak, jak se učíme interpretovat hudbu baroka či klasicismu, bychom se měli aspoň z části seznámit se současnou tvorbou.

Žádný tlak nepociťuji. Myslím si, že toto je problém lidí pohybujících se v popkultuře. A nejsem ani taková operní diva, aby za mnou běhali paparazzi a byli se mnou na každém kroku. Co se týče kritik, s těmi člověk musí počítat. Je důležité mít svůj názor a umět si ho obhájit, pak kritiky ustojíte. Já mám obecně moc ráda kritiku, ale musí být konstruktivní a prospěšná. Jen taková vás posune dál. Co si myslíte o mladé generaci pěvců? Nevím jak současní studenti, ale když jsem já studovala, mnoho mých kolegů studentů nebyli za celých šest let v divadle ani jednou! Budoucí operní pěvci a pěvkyně. Já, když jsem přišla do Prahy, tak první co jsem udělala bylo zakoupení speciálního diáře, do kterého jsem si zapsala všechny představení z Národního divadla, Státní opery a Stavovského divala a chodila jsem do divadla na studentskou průkazku 5x až 6x týdně, několikrát na stejnou operu. Člověk si takhle tříbí názor. Je mylné se domnívat, že až člověk vystuduje, že bude trávit v divadle tolik času, že to zákonitě musí stačit. Bohužel je tento přístup cestou do pekla. V tomto případě méně není více.

V tuto středu 25.8. (rozhovor proběhl 30.8, pozn. red.) jste odzpívala v rámci festivalu Dvořákova Praha mozartovský program a odstartovala jste tak svoji letošní sezonu. Jaké z toho máte dojmy? Jen dobré a stále si je užívám. Publikum bylo báječné. Bylo pro mě úžasné spolupracovat s takovým orchestrem jako je Camerata Salzburg. Vždy je pro mě inspirací, když hráči neodehrají jen noty, ale snaží se je procítit a interpretovat, když přemýšlí nad každým tónem, nad každým spojem, dynamikou, agogikou atd. . V poslední době vaše kariéra nabírá na obrátkách, krom již zmíněného jste také nahrála novou verzi české hymny, byla jste i v televizi… jak snášíte tlak veřejnosti laické i odborné?

Je to tak i dnes, žádná změna nenastala, řekl bych. Určitě jste zažila chvíle, kdy byste s tím vším nejraději sekla. Jak se vyrovnáváte s takovými ošklivými myšlenkami a pocity? Zažila. Vždy jsem měla slabý, malinký hlas a spolužáci kolem mě ho měli krásný, barevný, velký. Možná proto jsem jednu dobu přemýšlela o tom, že bych se věnovala foniatrii. Hudba ale vždycky zvítězila. Pokaždé přijde cosi, co vám vlije život do žil a pokud toho má člověk opravdu jak se říká plné zuby, tak stačí se na chvíli odprostit od toho zžírajícího světa a jet se na nějaký čas vyvětrat a udělat si pořádek sám v sobě. Máte při vašem pracovním nasazení vůbec příležitost a čas přemýšlet nad rodinou? No to se ví, že ano.V mém věku už je přirozené, že to člověk myslí na rodinu, ale

8

netlačím na to. Rozhodně nenahazuji udice jen proto, abych honem, honem vyhověla mateřskému pudu. Až to přijde, tak to přijde. Tak v horizontu dvou, tří let by to bylo fajn.

s orchestrem), v divadle budu zpívat Adinu v Nápoji Lásky a Blondu z Únosu ze Serailu. Do Versailles jedu s Rinaldem, v Bruselu budem dělat la Fintu giardinieru. V lednu mě čeká koncert v rámci mozartovských oslav ve Jak se odreagováváte, jak trávíte volný čas? Stavovském divadle s Tomášem Netopilem a Adamem Plachetkou, v květnu v Londýně V poslední době jsem začala více sportovat. s BBC orchestra a maestrem Bělohlávkem Mám ráda kolečkové brusle, plavání, Esmeraldu v Prodané nevěstě. Je toho plno a badminton a spoustu dalšího. Velkým odreagováním je uklízení a obzvlášť žehlení, to moc se na všechno těším. opravdu miluju! Inu, jsem taková ideální žena Kam byste nás pozvala? (smích). Do Národního divadla si zajděte na Figarovu Moc ráda bych si našla více času na rodinu, svatbu, Idomenea nebo Nápoj lásky, který bude kterou mám až na Severní Moravě a také na přátelé, ale je báječné, že v tomto případě ze sta mít premiéru v prosinci tohoto roku. procent funguje přísloví, když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. A Co byste vzkázala studentům Pražské konzervatoře, především zpěvákům? za to jsem ráda. Ať na sobě pracují po všech stránkách, nikdo jim nedá nikdy nic zadarmo. Je to nejen o velké Jak se staráte o svůj hlas? Alfou a omegou pro pohodu mých hlasivek je dřině, ale také o štěstí. Ať chodí do divadla, na koncerty, do kina AERO, tam na ně všude čeká pravidelný a dlouhý spánek. Stejně jako unavený člověk těžko zvedne nějaké závaží, tak krásná hudba. Člověk musí dělat muziku naplno, jinak to nemá smysl. Je to velká řehole. unavený hlas těžko vyzpívá vysoký tón, A jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. koloraturu. Samozřejmě nekouřím a během Já sama se řídím větou, kterou mi kdysi dávno divadelní sezóny se snažím alkohol omezit na minimum. Vím o pár věcech, které mi vyloženě řekla má sestra: To, co zažiješ a sníš ti nikdo nikdy nevezme... vadí na hlas (mleko, káva, džusy, čokoláda...) ale snažím se nebýt tolik úzkostlivá a jednou za Děkuji za váš čas a někdy na jevišti čas si to dopřeji. Přílišná opatrnost není moc nashledanou! dobrá. Za redakci se ptal Jirka

Máte nějakou vysněnou roli? Těch je. Chtěla bych se stát Mařenkou, Traviatou (i když je to taková lepší opereta, jak se říká), Rusalkou…, ale nato je ještě spousta času. A operní dům? Metropolitní opera, Covent Garden a Staatsoper ve Vídni. To je můj top. Vaše přání, plány, cíle? Být zdravá; aby cíle měly smysl a plány se mohly realizovat. Mé plány na tuto sozónu jsou více než krásné. Zahájila jsem ji koncertem na Dvořákově Praze, s PKF budeme dělat mého milovaného Strausse (výběr jeho písní

9

Buď a nebo Tenor x soprán Tenor, ale musí být dobrý! Doma x zahraničí Občas se podívat ven, ale pak honem zpátky domů Pesimista x optimista Optimista Mozart x Mahler Vy jste někde vyštrachal, že zbožňuji Mahlera? (Mahler nakonec v líté bitvě zvítězil) Dirigent x režisér Dirigent

Kritiky Kdo: Haasovo kvarteto Kde: České muzeum hudby Kdy: 25.8 Co: Britten, Haas, Dvořák Pro: Dvořákova Praha 10 Akustika Českého muzea hudby je nebezpečna pro každého interpreta. V srpnovou středu 25.8 si s ní členové Haasova kvarteta poradili na jedničku. Podtrženou. Jejich přesná artikulace a sevřenost nedovolila nepříznivým prostorům, ani kýčovité žluté ponorce (v ČMH probíhá výstava o Beatles - Beatlemanie) znehodnotit jejich umělecký výkon. Vybrali si velmi pestrý a dramaturgicky neotřelý program. Začali Brittenovou studentskou legráckou Tři divertimenta, v níž každá jedna věta znázorňuje autorovi přátele ze školy. Brittenova hudba byla velmi vtipná, až groteskní a skvěle vystihující onu studentskou, bagantskou atmosféru (o kterou se budeme rozličnými články snažit i v našem/vašem časopise). Autor si v ní po svém způsobu hrál s technickými a výrazovými možnostmi nástrojů a nemyslím si, že by dbal na nějaké světoborné hudební sdělení. Haasovci ji zahráli s gustem a s divokým nasazením. Radost poslouchat i hrát. Doporučujeme studentským kvartetům! Po odlehčeném úvodu následoval Smyčcový kvartet č. 2 „Z Opičích hor“ Pavla Haase. Hudbu svého kmenového skladatele mají hráči zažitou a celé toto svérázné dílo předvedli velmi podmanivě, suveréně, ale dlužno říci, že zároveň s pokorou. A to je úctyhodná kombinace. Haasova hudba pro mě osobně byla zjevením a krásným překvapením. Proměnlivá v náladách i v metru, neotřelá ve výrazu, ve stavbě. Atraktivní na první poslech, ne však podbízivá. Kromě silné melodiky je tu znát i zdárná snaha o zvukomalbu – ať už si představujete Kočího, kočár a koně, jak předepsal k jedné větě sám autor, nebo šimpanze v dívčích sukýnkách tančících na palubě žluté ponorky (Opičí hory totiž nejsou přezdívkou pro fantaskní svět, nýbrž pro Českomoravskou vysočinu). Dvořákův 13. kvartet G dur, Op. 106 není tak atraktivní a zapamatovatelný jako ten předchozí „americký“, ač myšlenkově bohat. Bylo lze všimnout si, že Haasovci nebyli již tak spontánní a nespoutaní. Mistrovo dílo nemají ještě tak v krvi. Nic to ale nemění na faktu, že dílo přednesli precizně a sklidili hlasité ovace. Jací tedy byli? Neuvěřitelně sehraní v dynamice, v tempu i ve výrazu celkově – nebyli to čtyři hráči, byl to jeden celek. Právem se o nich hovoří jako o jednom z nejnadanějších českých mladých kvartet. Počkat! Kritika, ve které není nic kritizováno? Toho Bohdá nebude; inu: posluchači se nemuseli tolik vrtět! jiri Dogville 60 % Divadlo: činohra Národního divadla Scénář: Lars Von Trier Režie: Miroslav Krobot Tato hra, je divadelní adaptací stejnojmenného filmu režiséra Larse Von Triera, který po světě sklidil nemalý úspěch. Jeho vyjímečnost tkví především v tom, že se nesnaží o co nejrealističtější zachycení obrazu světa po vizuelní stránce, ale ukazuje nám jej skrze povahy vztahů mezi obyvateli malého města.

10

Děj se odehrává v americkém městečku Dogville, zcela izolovaném od ostatní civilizace. Jsou třicátá léta dvacátého století, období hospodářské krize. Zdejší lidé ale město neopustili a nadále se drží svých konvencí. Jednoho dne se v Dogville náhle objeví krásná žena Grace, která zde hledá úkryt. Dogville vezme dívku mezi sebe. Výpomoci, jež jim Grace na oplátku poskytne, však brzy začne každý zneužívat. Když jde člověk na maškarní ples převlečený za mafiána, jeho doutník, klobouk a knír udělá na okolí pravděpodobně větší dojem, než zjev opravdového mafiána, který se ničím podobným nevyznačuje. Proto se mi zdá ošemetné, převádět na jeviště film, jenž svými prostředky budí dojem divadelní hry. Pokud se o to režisér přesto pokusí, musí přijít s velkým nápadem. Scéna svou nápaditostí film rozhodně nepřekonala. Prostředí působí nepřehledně, čemuž napomáhají postavy, opouštějící scénu například dveřmi cizího domu, nebo vchodem do zdejšího obchodu. Do těchto míst však divák nemá šanci nahlédnout, takže většina dialogů probíhá na jakém si veřejném prostranství, které postrádá tíseň uzavřených domácností. Za největší nedostatek inscenace však považuji její zkratkovitost. Po celou dobu představení jsem měla pocit, jako bych se dívala jen na nějakou rekapitulaci. Obyvatelé městečka splývají v nepřehledný dav a nebyly mi jasné motivační změny jednotlivých postav. Hlavní hrdinku ztvárnila Lucie Žáčková a to značně odlišně oproti filmové předloze. Její Grace nepůsobí křehce a pokorně, stále z ní cítíme jakousi nečitelnost a tajemnost. Nikoho tedy v závěru nepřekapí, jak nekompromisní rozhodnutí náhle učiní. Troufám si tvrdit, že její mužský protějšek Jan Hájek (v roli Toma) křehkostí také neoplývá. Míněno v tom smyslu, že jeho jevištní nešikovnost často vyčnívá z povahy role. Tu zvláštní gestikulace, tu zakopnutí o rekvizitu, a důvěryhodnost postavy je ztracena. V závěru bych však chtěla říct, že ne vše je úplně špatně, jak se může z kritických připomínek zdát. Stále je zde dost dobrých herců, kteří vás svým výstupem zasáhnou, i přes zkrácení hry, je čitelná její základní myšlenka, která vás osloví, a jistě se pobavíte důmyslným řešením příjezdů aut. Sára

Okénko pro poezii 12 / 6 / 2010 Sára

Když lítost znáš, též poctivost a lásku, chceš chováním svým čest vzdát životu a krutost odmítáš i pyšnou krásku, než krásný šat si zvolíš nahotu. Jak odpouštět víš a též plnit sliby, sníš, že každý má co jíst a pít vždy, šlapat právo nedovolíš ani kdyby tě upálit chtěl, věšet každý. To pro svou lásku takto bojuješ, chceš lepší svět jí, dětem přichystat, o jejich duše, těla pečuješ, bys mohl dál se s nimi milovat. Ty hlupáku, lék na zlo není láska: v kaluži krve roste sedmikráska.

11

Pozvánky, novinky, tipy • 19.září začíná velmi pestrý festival Struny podzimu, který se snaží o crossovery jako třeba spojení středověkých písní ze zvukem jazzového saxofonu nebo evropskou klasiku s íránskou lidovou. Více informací najdete na stránkách, které překvapivě zní: www.strunypodzimu.cz • Pro ty, jenž holdují avantgardní větvi soudobé hudby, je jako stvořený koncert 5.10 ve Švandově divadle od 19:30. Pod zastřešením abonentních řad PKF předvede hudební soubor Prague modern skladby P. Bouleze, M. Pudláka, M. Srnky apod. Zahájí tím tak další sezonu „Krásy dneška“ • 7.10 v kostele svatého Šimona a Judy vystoupí v rámci populárního cyklu FOK vokální uskupení 4tet, který je znám z médií a tím, že v něm mimojiné zpívá Jiří Korn. Svůj večer nazvali originálně „4tet v kostele“. Co si připravili pro posluchače FOKu? • 12.10 začíná festival Rozhlasový podzim. Je to skromnější nahrazení zrušivšího Pražského podzimu, ale s neméně zajímavým programem. Chopinovo výročí využili dramaturgové festivalu trochu jinak. Podle jejich slov je Chopina všude plno, a tak se zaměřili na jiné, méně známé polské autory jako I. J. Paderewski (současník Mahlera) či klasiky druhé poloviny 20.století jako W. Kilar, W. Lutoslawski atp. Další z koncertů (15.10) nabízí umění vítězů Concertina Praga, mimojiné studentky naší školy Julie Svěcené nebo neuvěřitelně hrající pianistky Anastasie Vorontaji. • 13.10 houslový pedagog naší školy, Jiří Vodička, vystoupí v Sukově síni ve 13:00 pod záštitou Čf společně s klavíristou Adamem Skoumalem. Předvedou Beethovena, Ravela a dílo Adama Skoumala – skladatele Djinnia, které má na svém repertoáru i světově uznávaný houslista Shlomo Mintz. • Ve čtvrtek 14.10 ve 20.00 proběhne v Národním divadle baletní představení Suita v bílém. V komponovaném večeru na hudbu Edouarda Lala, Janáčka a Spirituál quintetu vystoupí mimojiné i soubor Taneční konzervatoře. • 19. a 21.10 zazní v Obecním domě mohutné tóny „Vzkříšení“: druhé symfonie Gustava Mahlera. Tohoto nelehkého uměleckého počinu se chopí Tomáš Netopil, jehož dirigentské pobídky budou sledovat pěvkyně Simona Houda-Šaturová a Jana Sýkorová, Český filhramonický sbor Brno a pražští symfonikové (FOK). • Když se chcete dosyta najíst za slušný peníz, zajděte si do Restaurace u Knihovny, která leží v ústí ulice Veleslavínovi z Valentinské. Je to naproti Hany bany, takže cestu netřeba dlouze popisovat. Hodí se zejména na prima večeři ( i svíčky tam mají), na kterou je třeba zajít po dobrém koncertu v Rudolfinu, do kterého správný konzervatorista chodí alespoň jednou do měsíce!

12

V tvídovém saku Jako studenti prestižní školy, bychom se měli nejen reprezentativně chovat, ale také bychom měli ovládat něco málo z rétoriky. Tato rubrika nám poslouží k tomu, aby se naše řeč postupem času stala velmi vytříbenou, výrazově pestrou a náležitě erudovanou. Naleznete zde vždy pět cizích slov, jejich význam, popřípadě původ, a použití ve větách. Upřímě doufám, že se tento malý příspěvek nestane přehlíženým a nudným, ale naopak Vás povzbudí v zdokonalování sebe sama. Určitě jste si všimli, že i v takto krátkém článku se vyskytlo několik cizích slov. Pojďme se na ně podívat. Prestiž vážnost, významnost, pověst; hodnocení nebo ocenění ostatními •Chtěl jsem Evičce vyjádřit, jak hlouboce ji miluji, a tak jsem ji vzal na večeři do prestižní restaurace. •Po určení dvou set druhů bezobratlých živočichů jsem se stala členkou prestižního klubu „Korýši“. Reprezentace/ representace zastoupení, zastupování na veřejnosti •Na reprezentační dresy České republiky, bylo vyčleněno méně financí, než na dresy reprezentantů Španělska. •Má matka byla z místa prodeje potravin odvolána pro její nereprezentativní vzhled. Rétorika řečnické umění, nauka o řečnictví, krasořečnění, bezobsažné mluvení Je vedle gramatiky a dialektiky jedním ze tří původních svobodných umění (tzv. Trivium), která se vyučovala na středověkých univerzitách. Jde o jednu z nejstarších jazykových disciplín, která vznikla již ve středověku. •. Nebyl to žádný fešák. Jeho zbraní byly nevídané rétorické schopnosti. Rubrika sloupec, kolonka; rozpočtová položka (z lat. ruber- červený) je původně (obvykle červenou barvou psaná) poznámka v lirurgických knihách. •Babička by se neobešla bez své oblíbené rubriky „Potraviny v akci!“. Erudovaný znalý, zkušený, vzdělaný (z lat. e-ruditio- vyvedení z primitivní hrubosti) •Je potřeba zjistit, zda-li je lékař dostatečně erudovaný v tom oboru, jež vykonává. •Jeho rádoby erudované řeči byly tak unavující! sára

13

Odjinud Velmi často se setkávám s tím, že otevřu noviny a spatřím šokující titulek „Parta neonacistů poničila židovské hřbitovy!“. Čtu dál a najednou už to nejsou neonacisté, ale skinheadi. Řeknu si, že to má pan redaktor zřejmě trochu popletené a nechám to být (nedovím se, kdo ty hřbitovy opravdu rozbil). Jenomže kdo to nemá mít popletené, když ani média nepoužívají správnou terminologii? Proto mě napadlo otisknout něco málo z historie... Jamajští přistěhovalci se v 50. letech vlivem nezaměstnanosti přesouvali do Velké Británie, kde se společně s Britskou dělnickou třídou střetávali v tzv. tančírnách. Jamajčani společně s Britskou pracující třídou se tak začali formovat v první předchůdce skinheads. Tito příslušníci neměli žádné politické cíle, jednalo se spíše o návštěvníky koncertů, kteří se snažili odlišit od bohaté části populace.Typickým poznávacím znakem se stala vyholená hlava a oblečení, které se skládá z tzv. „těžkých“ bot (např. značky Dr. Martens), případně pracovních bot s okovanou špičkou, jaké nosili dělníci v docích, vojenské letecké bundy (tzv. „bombery“) nebo tzv. Harringtony, džíny a kšandy přes košile. Kromě soulové hudby se u nich stalo moderní reggae a ska. Vše vzniklo docela přirozeně, díky multirasovému a multikulturnímu prolnutí. Šlo o odmítnutí kompromisu s buržoazií, cítění příslušnosti k pracující třídě. Výsledkem setkání anglických a jamajských skupin tzv. Hard Mods a Rude boys byl vznik skinheads. Subkultura skinheads byla svou podstatou antirasistická a apolitická. Byli to jak běloši, tak i příslušníci ostatních ras. Poslouchali reggae či stylově spřízněné ska - totiž hudbu, která svými kořeny sahala až ke břehům vzdálené Jamajky. Taktéž nosili těžké pracovní boty, seprané levisky a košile. Stavěli se proti měšťáctví, konformismu a hippies. Byli hrdí na to, že jsou dělníci, měli sklony k patriotismu, distancovali se od drog. Už jen vzhledově dávali svůj odpor k hippies najevo krátkými sestřihy. Oblíbeným povyražením se stal také fotbal. Zde bylo hlavním cílem ukázat naprosto fanatickou oddanost svému klubu. Četné bitky na stadionech a v okolí dali vzniknout subkultuře Hooligans. Skinheads začali častěji páchat drobné výtržnosti a dostávat se do konfliktů s policií. Mezi jednotlivými „gangy“ skinhedů docházelo k rozřazování „revírů“ spojené s pouličními bitkami. Některé skinheadské gangy napadaly i studenty, homosexuály a, kvůli obavě o práci, také imigranty zejména muslimské Pakistánce. Na počátku 70. let první vlna skinheads opadává a na ulicích v letech 1972-1976 nejsou skinheads v podstatě vidět. V roce 1976 byla Velká Británie v krizi a to přineslo nemalé sociální problémy. V této situaci vzniká Punk, který byl neodmyslitelně spojený s punkovou muzikou, chaosem a rvačkami. S touto punkovou vlnou se znovu objevují polozapomenutí Skinheads, kterých je nyní sice více, nicméně se už všichni nechovají tak nepoliticky - někteří skinheadi se dávají na pravicové myšlení. Noví skins při svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Nosili různá tetování, i na obličeji. Vzbuzovali dojem uniformované armády, kde útok na jednotlivce má za následek násilnou odpověď od ostatních.

14

Jako reakce na šíření neonacismu se vrátila subkultura Tradicionálové (Trojans). V Evropě nebyli tak známí jako ve Velké Británii. Snaží se svojí hudbou a svými časopisy udržet klasický kult Skinheads. O fašistech říkají, že jim ukradli jejich kult, jméno a pro lidi, kteří se o tyto věci nezajímají, je těžké pochopit smysl a myšlenku Skinheadství. Samozřejmostí je také nerasistický a apolitický postoj. Oblékají se hlavně do sportovních značek typu Lonsdale, Ben Sherman či Fred Perry a poslouchají tradiční Ska a zejména skinhead reggae. Zastávají především stálé partnerské vztahy, dobrou práci a odpor k drogám s výjimkou alkoholu. Příslušníci antirasistických proudů skinheads dnes často tvrdě vystupují proti neonacistům, kteří z jejich subkultury vzešli, a snaží se šířit osvětu ve společnosti, aby nebyl příslušník subkultury skinheads pokládán za neonacistu, kterým ještě ze samotné podstaty své příslušnosti ke skinheads zdaleka být nemusí. Sára

O nás Abyste věděli, co jsme vlastně zač Sára Friedlaenderová 16.4.1991, Praha obor hudebně – dramatický Potřebuji být stále aktivní. Když duševně, tak píši, hraji na kytaru, skládám texty, chodím do divadla, maluji, či diskutuji a když fyzicky, tak jdu na box, tenis, nebo plavat. Ve zbylém čase sbírám podněty k výše zmiňované tvorbě. Napište mi na [email protected]

Jiří Slabihoudek 20.6.1992, Praha obor hudební – skladba Zdravím. Jsem v druháku na skladbě a krom psaní notiček holduji i psaní písmenek. Zastupuji zavilé šakali, co nedají dopustit na vážnou muziku. Jsem slušně oblečený, slušně se chovám, slušně zdravím, slušně navštěvuji výuku a jsem slušně suchý. Napište mi na [email protected]

15

Pavel Zajíček obor hudební – hra na pozoun

Coming soon! Ve vašem časopise

Další číslo vyjde nejpozději na svatého Dindy, záleží na vašich reakcích: mailujte, kritizujte a mějte se pěkně