Anketa o výuce divadelní kritiky Sdružení českých divadelních kritiků uspořádalo anketu o stavu výuky divadelní kritiky na českých a slovenských univerzitách. Zde předkládáme její výsledky. SČDK se snaží působit jako platforma pro vzdělávání, podporu aktivit směřujících k přemýšlení o divadle a sdílení zkušeností z oblasti divadelní kritiky a reflexe divadla. Proto anketní odpovědi poslouží k přípravě diskuze o výuce divadelní kritiky, která se uskuteční v roce 2012.
1. V jaké míře je výuka divadelní kritiky závaznou, resp. realizovanou součástí oborového kurikula poskytovaného vaším pracovištěm? Proč by měla, nebo neměla být závaznou? Doc. PhDr., Tatjana Lazorčáková, Ph.D. a doc. PhDr. Jiří Štefanides, Katedra divadelních, filmových a mediálních studií FF UP Výuka divadelní kritiky je závaznou součástí studijních oborů Teorie a dějiny dramatických umění a Divadelní věda na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií FF UP Olomouc. Je považována za jednu ze tří disciplín divadelní vědy, důležitou pro reflexi živého divadla, pro dokumentaci současného divadla, pro heuristický výzkum historických podob divadla, pro studium historických proměn myšlení o divadle i vývoje teoretické terminologie. Mgr. Libor Vodička, Ph.D., Katedra divadelních studií FF MU, garant kurzu Umění recenze a kritiky V rámci bakalářského studia oboru Teorie a dějiny divadla je na naší fakultě jeden semestrální kurz povinný, zpravidla se uskutečňuje ve třetím semestru, následující semestr je pak povinně volitelný, přičemž pokračuje vždy větší půlka studentů 2. roč (tzn. 15-18 studentů), výjimečně i studenti z vyšších ročníků, kteří tímto způsobem pokračují, aniž by se obsah výuky v této fázi pro ně opakoval. Domníváme se, že schopnost osvojit si základy psaní publicistických útvarů a kritiky patří do oborového kurikula a základním kurzem proto procházejí všichni, i ti, kteří se nikdy kritice nebudou věnovat. Kurz byl tudíž zařazen do řádné akreditace na další období. Od r. 2006, kdy je kurz součástí akreditace bakalářského studia, pedagogicky spolupracovali: Mgr. et Mg.A. Michal Čunderle, Ph.D.; Mgr. et Mgr. Radka Kunderová, Mgr. et Mgr. Jitka Šotkovská, Mgr. Iva Mikulová. V r. 2009 byl součástí kurzu Umění recenze a kritiky rozšířený - inovovaný seminář Teorie divadelní kritiky (grant FRVŠ, spol. Mgr. et Mgr. Radka Kunderová). Mgr. et Mgr. Radka Kunderová, doktorandka Katedry divadelních studií FF MU, vědecko-výzkumná asistentka, DiFa JAMU Podle mého názoru by divadelní kritika měla být alespoň v základní míře součástí povinného studijního programu, protože kultivuje estetické vnímání divadelního představení, stejně jako schopnost o něm uvažovat a své myšlenky plynně a co nejpřesněji vyjádřit. Tříbení posuzování estetické kvality divadla je po mém soudu důležitou výbavou nejen kritika, ale také divadelního historika a teoretika, či jakéhokoliv jiného absolventa divadelní vědy. Mgr. Iva Mikulová, doktorandka KDS FF MU, šéfredaktorka Rozrazilu online V akademickém roce 2010/2011 byla povinným předmětem podzimního semestru druhého ročníku bakalářského studia, volitelným v jarním semestru (Umění recenze a kritiky). V akad. roce 2011/2012 se s předmětem počítá jako volitelným v jarním semestru. Přikláním se k zařazení výuky kritiky v kombinaci povinného a následně volitelného předmětu, neboť jsem si vědoma jeho nezbytnosti při formování kritického myšlení o divadle. Kromě něj mají studenti možnost projevit kritický hodnotící názor také například v povinném předmětu Analýza inscenace. Prof. PhDr. Vladimír Štefko, CSc., Katedra divadelných štúdií, DF VŠMU, s jeho odpoveďou sa za KDŠ DF VŠMU stotožňuje prof. Dr. Zuzana Bakošová-Hlavenková, PhD. Divadelná kritika v štúdijných plánoch Katedry divadelných štúdií DF VŠMU má svoje pevné miesto. Pre poslucháčov katedry je záväzná a realizuje sa formou vstupných prednášok a intezívnych seminárov. Záväznou je preto, že divadelná kritika je prvou fázou, bránou do ďalších teatrologických discipline, akými sú teória a história divadla. Nazdávame sa, že schopnosť analyzovať inscenáciu dáva šancu porozumieť aj širším pohľadom na divadelnú tvorbu. Dôraz kladieme aj na znalosť dejín a teórie divadla, ktorá je condítio sine qua non teatrológie. Pravdaže, nie každý poslucháč chce byť kritikom, ale nadobudnúť vedomosti a zručnosti v písaní kritík považujeme za nevyhnutnú fázu teatrologickej praxe. Navyše bohatá skúsenosť z divadelno-kritickej praxe sa dá v neskoršom vývine kritika zužitkovať napr. pri širšom, divadelno-historickom bádaní. Významnou súčasťou výuky je tvorba tzv. rekonštrukcií inscenácií z minula, pri ktorých si študenti ozrejmujú
metódu rekonštrukcie, učia sa pracovať s archívnymi materiálmi, fotografiami, záznamami, oral históriou, memoárovou literatúrou, vnímať kontexty konkrétneho diela – jeho význam vtedy a dnes. Pevnou súčasťou seminárov je písanie kritík na aktuálne inscenácie a ich kolektívne posúdenie pod vedením pedagóga. Rovnako sa zaoberáme aj inými typmi teatrologických textov – štúdia, interview, fejtón, referát a pod. Popri práci s týmito typmi textov sa študenti zoznamujú aj s významnými predstaviteľmi kritiky na Slovensku, v Čechách, sporadicky i zahraničnými. PaedDr. Stanislava Matejovičová, Ph.D., Katedra divadelných štúdií, DF, VŠMU Na našej katedre divadelných štúdií DF VŠMU je výučba divadelnej kritiky nevyhnutnou súčasťou štúdia v každom ročníku. Ukazuje sa ako potrebné - začínať s týmto predmetom už v prvom ročníku v rámci proseminára kritiky a postupne prehlbovať nadobudnuté teoretické základy o vlastné skúsenosti precvičovaním zručností poslucháča. Mgr. Petr Christov, Ph.D., vedoucí Katedry divadelní vědy FF UK V rámci studijního programu oboru Divadelní věda na FF UK je kritika (v různých podobách) vyučována v rámci tzv. povinně-volitelných předmětů – tedy studenti v bakalářském i magisterském programu si mohou tyto předměty zapisovat dle svého zájmu. Nejsou povinné, nicméně tvoří nedílnou a pravidelnou součást rozvrhové nabídky. Kritiku vnímáme jako jednu z praktických dovedností, kterou je záhodno rozvíjet u studentů bakalářského studia, nicméně není zařazena jako povinný předmět – a to mj. s ohledem na kapacitní omezení takovéto seminární výuky, tak na vyšší počty studentů (cca 20-25 v prvním ročníku Bc. studia) a na skutečnost, že studenti se mohou v rámci svého studia orientovat (a profilovat) různými směry (psaní o divadle, praktická dramaturgie, provozní a produkční aktivity…). prof. PhDr. Vladimír Just, CSc., Katedra divadelní vědy FF UK Výuka divadelní kritiky by měla být (a vždy jsem se na katedře snažil a vlastními skromnými silami přičiňoval o to, aby byla) samozřejmou součástí závazného penza oboru teatrologie. Měla by být závaznou už proto, že výchova ke kritickému myšlení je nutným předpokladem jakéhokoli dalšího studia a rozvíjení oboru (to platí nejen pro teatrologii, ale pro vědu obecně). doc. Mgr. Daniela Jobertová, Ph.D., vedoucí Katedry teorie a kritiky DAMU Seminář kritiky je klíčovým předmětem bakalářského studia, je povinný ve všech třech ročnících; v magisterském studiu na něj navazuje kritické praktikum (plus studenti mají možnost volitelně navštěvovat další seminář kritiky). Nedokážu si představit, že by na oboru „teorie a kritika” nebyla disciplínou závaznou. Osnova předmětu (1.-3.) je následující: 1/ Kritika jako odborné posouzení díla 2/ Objektivita a subjektivita kritiky 3/ Osobnost kritika a východiska k odbornému posuzování jevištního díla 4/ Struktura textu kritiky a „žánry” kritiky v souvislosti s jejím konkrétním určením (deník, odborné periodikum, rozhlas, internet, festival...) 5/ Umění popisu hereckého výkonu a východiska k jeho posouzení 6/ Historie české divadelní kritiky a tvorby nejvýznamnějších osobností MgA. Eva Kyselová, doktorandka KTK DAMU Keďže Katedra teorie a kritiky na Divadelnej fakulte Akadémie múzických umení v Prahe zabezpečuje poslucháčom špecificky vymedzený okruh divadelného/teatrologického vzdelania, kde teória a kritika odbor určujú, je výučba kritiky záväznou a primárne podstatnou súčasťou štúdia. Mgr. Alena Zemančíková, externí vyučující KTK DAMU Pracoviště, na němž externě působím, se jmenuje Katedra teorie a kritiky DAMU Praha. Z názvu samého vyplývá, že výuka kritiky je závazná a že se studenti ke studiu kritiky vědomě přihlašují. prof. Pavel Švanda, DiFa JAMU Účast v semináři o kritice není povinná, nýbrž se realizuje na základě osobního výběru posluchačů. Ti přicházejí z různých oborů studia (například divadelní dramaturgie, televizní a rozhlasové dramaturgie a scenáristiky, divadelní režie, herectví, divadelního manažerství, scénografie apod.) Různá mentalita oborů vyžaduje výběr různého studijního materiálu.
2. Jakou má vaše výuka divadelní kritiky studijní osnovu, výukovou formu? Na jakých autoritách (texty, osobnosti, příklady) ji zakládáte, nebo záměrně nezakládáte? Tatjana Lazorčáková a Jiří Štefanides V 1. ročníku studenti absolvují předměty, které jsou zaměřeny na stručné seznámení se s dějinami divadelní kritiky, s teoretickým vymezením jako jedné z disciplín divadelní vědy, se základními žánry kritiky přednáška Úvod do studia divadla, dále na schopnost kritického a analytického myšlení o divadle - seminář Analýza divadelní inscenace (v semináři jsou studenti vedeni v rámci reflexe konkrétních představení k formulování názorů, argumentaci ve skupinové diskusi i v písemné formě). V rámci Prosemináře oborové metodologie se seznamují s významem divadelní kritiky jako historického pramene, s institucemi, které dokumentují a zpřístupňují divadelní kritiku – vyučuje doc. PhDr. Jiří Štefanides. V dalších ročnících bakalářského stupně studia je zařazena každoročně výuka Praktika divadelní kritiky – zaměřená na prohloubení znalosti žánrové typologie divadelní kritiky, na diskusi o současném postavení a významu kritiky, na stanovení základních kritérií a předpokladů divadelní kritiky a rozvoj praktických schopností studentů (vznik studentských recenzí, jejich prezentace, metakritika – návaznost na aktuální inscenace, festivaly, příprava pro možnost publikování v tištěných i elektronických médiích). Studentům magisterského studia je určeno Praktikum divadelní kritiky s obsahem zaměřeným na další žánry divadelní kritiky (analytická kritika, festivalové recenze, kritické studie) – vyučuje doc. PhDr. Tatjana Lazorčáková, Ph.D. Studenti v doktorském studiu jsou vedeni k vlastní divadelněkritické praxi. Studenti na všech stupních studia procházejí praktickým výcvikem jako redaktoři festivalových periodik (Ostra-var, Divadelní Flora) a účastní se seminářů na přehlídkách. Libor Vodička Kurz je zamýšlen především jako seminář tvůrčího psaní, v němž každý student musí napsat a veřejně obhájit před svými kolegy a pedagogy (vždy 2: odborný asistent a asistující doktorand) několik svých textů. Jeho součástí je ovšem i teorie a historie divadelní kritiky. Za několik let se obsah i struktura kurzu ustálila takto: nejprve probíhá rozprava o tom, co je kritika a co není, jaký je provoz divadelní kritiky v médiích (reflexe stávající praxe), analýza jazyka a stylu. V této fázi semináře je obrácena pozornost studentů k mediálnímu provozu, k praxi (a také k dějinám), k autoritám, jazyku, argumentaci, ideologii, filosofii… stereotypům, klišé aj. To probíhá několik prvních týdnů, kdy si současně studenti připravují své první texty (na základě domluvy, které inscenace budeme reflektovat – podmínkou je společný divácký zážitek a tedy znalost reflektovaného). Součástí rozpravy v této fázi je poznávání některých textů teoretické povahy, nebo publicistických útvarů vztahujících se k oboru; pokaždé např. F. X. Šalda, K. Čapek, V. Černý, M. Rutte, J. Patočka, R. Barthes aj, různě fakultativně podle zájmů a „chuti“ studentů i celá řada dalších textů českých i zahraničních autorů. Zhruba po 4-5 seminářích pokračujeme vlastním seminářem tvůrčího psaní. Studenti nejprve do určitého data umístí své texty do Isu [Informačního systému Masarykovy univerzity, pozn. MB], aby byly přístupné, poté je přečtou nahlas svým kolegům a následuje pokaždé rozprava o textu, o argumentaci, stylu, jazyku, kompozici textu aj. Studenti mají povinnost tímto způsobem vystoupit nejméně dvakrát, třetí text – většího rozsahu, cca 5000 znaků – odevzdávají ve zkouškovém období. Hodnoceni jsou za však i za celý průběh semináře, aktivity apod. Radka Kunderová Na úvod nutno podotknout, že nejsem žádná zkušená pedagožka kritiky: tuto disciplínu jsem dosud vyučovala pouze tři semestry, a to v spolupráci s Mgr. Liborem Vodičkou, Ph.D.: dvakrát jsem se podílela na předmětu Umění recenze a kritiky, poté jsem vytvořila předmět Teorie divadelní kritiky. Dosavadní model výuky dr. Vodičky považuji za funkční: v rámci povinného semináře Umění recenze a kritiky I v prvním semestru druhého ročníku se studenti seznamují se základními teoretickými texty o kritice (F. X. Šalda, M. Rutte, R. Barthes ad.) a zároveň diskutují o recenzích a kritikách v aktuálním tisku, stejně jako o svých vlastních textech, v nichž se pokoušejí o hodnocení divadla. V následujícím semestru je seminář kritiky již volitelný (Umění recenze a kritiky II), takže vzniká menší skupina studentů, s nimiž je možno zacházet více do hloubky. Při vedení tohoto semináře jsem kladla důraz na individuální práci se studentem (což počet cca 10 umožňoval) a na co nejvyšší frekvenci jejich psaní (jednotlivec prezentoval text každý druhý týden), protože i zde pochopitelně platí, že cvičení dělá mistra. Studenti postupně analyzovali a hodnotili tři aktuální brněnské inscenace, nejprve opět jednotlivé složky, v závěru celek. Za důležité jsem považovala, aby studenti hodnotili tytéž inscenace, jelikož tak se mohli nejvíce učit z chyb či úspěchů svých kolegů - bezpečně znali jejich materii a mohli tak s nimi bezprostředně srovnávat své názory a výsledky. Značný důraz jsem kladla na stylistiku studentů, protože úměra mezi přesností vyjadřování a myšlení je samozřejmě přímá, proto dostávali detailně opoznámkované texty, které postupně zlepšovali. Seminář teorie kritiky byl postaven na analýze a kritickém zhodnocení teoretických textů o (nejen) divadelní kritice a stěžejních témat, jichž se týkají, v úzkém propojení s dosavadní kritickou praxí studentů (seminář časově navazoval na Umění recenze a kritiky II). Příprava studentů spočívala jednak ve psaní dvou recenzí (na kterých si pak uvědomovali teoretické postuláty), v domácí četbě určených textů (mj. T. S. Eliot, F. X.
Šalda, J. Mukařovský, J. Císař, Z. Hořínek ad. ) a následné diskusi o obecných tématech kritiky, několikrát obohacené přítomností zástupců kritické praxe (B. Schnelle, R. Sikora, R. Hrdinová, K. Král) i teorie (M. Kaplický). Domnívám se, že student by měl být ponoukán k vlastním pokusům o kritické uchopení divadla, ale zároveň by měl být seznámen s dosavadním uvažováním o kritice. To je však mnohdy normativní (předkládá návody, někdy dokonce rozkazy, jak kritiku psát), takže hrozí, že kritik-začátečník by je mohl jen slepě následovat . Proto je podle mého názoru nutné v diskusi podporovat kritický odstup od těchto textů a vést studenty k vlastnímu názoru a potenciálně z nich vychovávat kritiky s měřítky a metodami odpovídajícími současnému divadlu. Iva Mikulová Výuka probíhá formou semináře. Na začátku semestru je věnována pozornost teoretickým textům o divadelní kritice (Šalda, Černý: Co je kritika, co není a k čemu je na světě, Machonin a j.), které studenti zpracovávají formou referátů. Postupně začínají sami psát, nejdříve dílčí kritiky vybraných divadelních složek, následně recenze inscenací. Dále probíhají diskuze o současných divadelních kriticích opřené o současné texty. Výchozím materiálem jsou tedy jak teoretická díla, tak aktuální recenze a kritiky. Vladimír Štefko viď 1 Stanislava Matejovičová Tento predmet učíme na našej katedre viacerí. Ja osobne začínam s prvákmi najskôr teoreticky (neskôr aj prakticky) so základným členením žurnalistických žánrov, ako aj so žánrami samotnými (nadväzujúc aj na štylistiku a teóriu drámy, či analýzu), aby poznali formálne možnosti a ich využitie. Tieto poznatky a skúsenosti sú nevyhnutným základom pre budúce špecializovanie sa na kritické písanie o divadle a dráme. Neskôr sa pokúšajú sami o ich tvorivé uskutočnenie, konkrétne sa sústredíme najmä na analytické i beletristické písanie recenzií a rozhovorov v rámci osvojenia si techniky oral history. Cieľom je priviesť poslucháčov od formulovania dojmov k analytickému, profesionálne (i štylisticky) zvládnutému hodnoteniu divadelnej inscenácie vo všetkých jej zložkách, osvojiť si remeselnú i etickú stránku kritikovej práce, oboznámiť sa s divadelným životom v Bratislave a na Slovensku. teoretická literatúra ako základ pre budúceho kritika: Aristoteles, Bech-Karlsen, Berka Follrichová, Freytag, Grác, Hořínek, Kadnár, Karvaš, Lukeš, Mistrík, Pavis, Paštěka, Pfister, Styan, Štorkán, Tušer, Veltruský, Vostrý, Veľas, Zich, Žilka. Teória dramatických umení. Zost. R. Mrlian. Bratislava: Tatran, 1979. Peter Scherhaufer: 246 navádzajúcich otázok pre analýzu dramatického textu, ktorý pri ich vypracovávaní vychádzal z publikácie: James, Thomas: Script Analysis for Actors, Directors, and Designers. Londýn & Boston : Focal Press, 1992. Petr Christov Výuka kritiky je v rámci kurzů nabízených katedrou jak teoretická a historiografická, tak praktická. Já osobně realizuji především kurzy praktické, v nichž se pedagogická aktivita opírá o konkrétní kritické a publicistické texty (zpravidla z období posledních 20 let), a to včetně autorů zahraničních – konkrétní náplň kurzů se průběžně variuje – studenti pracují jak s publikovanými recenzemi a kritikami (které čtou, analyzují, komentují), tak píší vlastní texty různých formátů (glosy, delší recenze, komentáře apod.), texty studentů jsou na seminářích komentovány pedagogem i studenty a jsou průběžně upravovány, redigovány (některé následně i zveřejněny). Vladimír Just Já osobně léta pěstuji kromě divadelní kritiky i kontextuálně nezbytnou výuku mediální kritiky (považuji mj. za nutné seznámit studenty se způsobem kritického uvažování o médiích u klíčových „zakladatelských” osobností, jakými jsou Marshall McLuhan, Neil Postman, Vilém Flusser, Roland Barthes nebo Umberto Eco, i když já výuku mediální kritiky začínám zásadně u J. A. Komenského). Konkrétní výukové formy divadelní kritiky se pohybují od praktického semináře jak na současná, tak historická témata, až po historické lekce z dějin české divadelní kritiky v širokém dvousetletém rozpětí od J. K. Chmelenského či K. H. Borovského až po Zdeňka Hořínka. Za povinnou výbavu absolventa tohoto oboru považuji znalost díla a způsobu myšlení J. Nerudy, F. X. Šaldy, J. Vodáka, V. Tilleho, M. Rutteho, J. Trägera, S. Machonina, J. Černého a J. Grossmana. Nevyhýbám se přitom ani kritice ideologické (J. Fučík, M. Majerová, J. Hájek, raný S. Machonin). Daniela Jobertová Viz odpovědi pedagogů, kteří kritiku učí či učili - pokud se do ankety zapojili (doc. Boková, prof. Císař, PhDr. Hrdinová, do minulého roku dr. Christov, od letošního roku nově MgA. Roman Sikora, nárazově též MgA. Eva Kyselová). Já vedu v magisterském stupni Kritické praktikum, které je zaměřeno na přípravu studentského časopisu, a dále pak seminář Historie věnovaný vývoji evropské (resp. euroamerické)
divadelní kritiky. Eva Kyselová Nie som pedagogičkou divadelnej kritiky, ako interná doktorandka pracujem so poslucháčmi v rámci jednotlivých seminárov (napr. seminář historie, kritické praktikum) individuálne v závislosti od danej témy, zadania čiastkových prác, kde im poskytujem reflexiu a presadzujem formu diskusie k ich individuálnej prácie, kde je kritická reflexia podmienkou ich ďalšieho odborného vzdelávania. So zahraničnými študentami v rámci programu Erazmus na seminári Performance analysis sa zameriavam na reflexiu konkrétnych divadelných inscenácií, s cieľom prehĺbiť premýšľanie o divadle, formulovať kritický ale argumentami podložený názor, čo vzhľadom k rozdielnemu zázemiu, divadelno-kritickej tradícií a spôsobe výučby vyžaduje nielen špecifický prístup ale zároveň prináša rozmanité výsledky v rámci formy aj obsahu kritického stanoviska. V rámci predmetu Kritické praktikum (mgr. stupeň štúdia) sa spolupodieľam na tvorbe časopisu Hybris, kde je úlohou nielen kritická reflexia divadelného umenia, ale aj redakčná práca, tematická a formálna stavba obsahu jednotlivých čísel, poskytovanie odbornej redakčnej spätnej väzby a práca na texte, čo niekedy znamená dlhobobejší proces. Cieľom nie je len napísať „dokonalú“ recenziu, ale zároveň sledovať proces formovania kritického názoru poslucháča, osvojenie si osobitého odborného jazyka a štýlu. Súčasne ale tiež adaptovať sa na spôsob práce v redakcii periodika, ktorá nekončí len napísaním a odoslaním recenzie. Tento zodpovedný prístup je z pedagogického hľadiska nevyhnutnou súčasťou a podmienkou vzniku čísla. Podstatou by malo byť nielen pracovať s vlastnými textam a textami kolegov ale súčasne sledovať domácu kritiku, poznať minulosť aj súčasnosť, ktoré môžu byť v mnohom inšpiratívne pre individuálny rozvoj jednotlivca, okrem toho je to i súčasť odborného vzdelania. Pomerne dôležité je neizolovať sa do solitérskej pozície, budovať osobitý rukopis, ale súčasne sledovať európske trendy v oblasti reflektovania divadelného umenia, čo nie je vždy jednoduché. Ešte stále je citeľný problém s rešpektovaním inojazyčnej kritiky (ale aj literatúry), niekedy je však problém i so sledovaním tej aktuálnej a domácej. Niekedy totiž poslucháči zabúdajú na podstatný fakt, ktorým je získavanie skúseností a vedomostí aj prostredníctvom iných ako vlastných textov. Alena Zemančíková Můj předmět se jmenuje Seminář kritiky a vedu ho v pátém, závěrečném ročníku magisterského studia. Výuková forma je tedy forma semináře, tj. rozborem prací a zadaných úkolů se dostáváme k teoretickým otázkám, případně k otázkám, na něž je třeba hledat odpověď v oborech jako je filozofie, dějiny umění, literární historie a teorie. V zimním semestru se snažím se studenty hledat v mimodivadelních dílech a úkazech (výtvarné umění, film, média ve své kulturní i publicistické funkci), ale i společenské dění, prvky divadelnosti a dramatičnosti. V letním semestru pak vyžaduji větší práci, esej, umělecký portrét, studii. Netrvám na tom, aby všechny odevzdané práce byly o divadelních inscenacích, ale snažím se ve studentech pěstovat smysl pro divadelnost a dramatičnost v umění vůbec. Pro mě osobně jsou výraznými autoritami v myšlení o divadle Jan Grossman a Jaroslav Vostrý. Nicméně každá umělecká epocha má jak své tvůrce, tak i své kritiky, a v tom smyslu je každé kritické dílo zajímavé a příkladné. Dnes opomíjený, a přitom ve své době vlivný, je například Sergej Machonin se všemi svými přesnými postřehy i fatálními omyly. Jan Lopatka se svou pozorností upřenou na outsidery a underground. Tak, jako podrobujeme kritice umění té které epochy, musíme podrobovat kritice i jeho kritiku. Je to cesta, jak se dobrat obrazu epochy zajímavým a podnětným způsobem. Pavel Švanda Cílem semináře nazvaného Umění kritiky je seznámit posluchače se základními problémy kritiky estetických děl obecně, aby sami byli schopni kritického výkonu na základě uznání objektivní existence artefaktu (odmítnutí „dojmologie“). Cílem však je také, aby posluchači byli posléze schopni rozumně vnímat i kritiku vlastní tvorby. Obvykle dojde během akademického roku na seznámené s osobností F. X. Šaldy, méně často na Václava Černého.
3. V jakém vzájemném poměru jsou součástí výuky * dějiny divadelní kritiky, *reflexe konkrétního díla / události, *stylistika, rétorika a vyjadřování, případně *odborná praxe? Jaký poměr preferujete? Tatjana Lazorčáková a Jiří Štefanides Program výuky divadelní kritiky obsahuje všechny oblasti, převažuje výuka zaměřená prakticky. Libor Vodička Těžko vyčíslit. Nic nestojí osamoceně, vše se doplňuje, ale časově bezpochyby převládá vlastní psaní, prezentace a reflexe vlastních textů (na nichž se dá mnohé zobecnit a abstrahovat). Teorii a dějiny kritiky citlivě zařazujeme podle času. Radka Kunderová Nepřekvapivě se domnívám, že v ideálním případě by se všechny jmenované disciplíny měly snoubit. Při vedení kritického semináře nejvíce akcentuji tvůrčí činnost studentů, tedy reflexi konkrétního díla/události ,a stylistiku/vyjadřování, protože na základním stupni poznání a zkušeností, na němž se studenti nacházejí, jsou tyto dva aspekty myslím nejdůležitější. Následuje teoretická reflexe kritiky jako takové, jež je podle mě při její „výuce“ (takto individuální, tvůrčí obor lze vyučovat jen do jisté míry), zásadní: jestliže student při psaní uvažuje, JAK kritiku napsat, nutně se také musí ptát PROČ TAKTO?. Na dějiny divadelní kritiky podle mé dosavadní zkušenosti čas nezbývá, ale bylo by samozřejmě velmi užitečné vést samostatný seminář dějiny divadelní kritiky, protože dosavadní vrcholy této disciplíny by mohly stanovit pro studenty měřítko (úrovně jejich vlastních textů, nikoliv posuzování divadla) a inspirovat je. Ohledně odborné praxe: z pedagogického hlediska je dobré, pokud studenti již mají zkušenosti s publikováním recenzí/kritik. V tomto ohledu je výborné provázání studentů KDS s portálem Rozrazil online, který zajišťuje festivalové zpravodajství i recenzní pokrytí (nejen) moravských divadel. Studenti se potom mohou např. lépe vztahovat k teoretickým otázkám kritiky, protože už si je mnohdy při vlastním psaní kladli. Na druhé straně, nejsem přesvědčena o tom, že by studenti (přinejmenším) bakalářského cyklu měli zveřejňovat své texty, protože jsou v naprosté většině nezralé a mohou ublížit divadelníkům i pověsti divadelní kritiky samé. (Vycházím ze své vlastní zkušenosti, recenze, jež jsem publikovala či interně psala před svým dvaadvacátým rokem, byly opravdu špatné.) Je však pravda, že psaním student získává zkušenosti a zdokonaluje se. Iva Mikulová Hlavní pozornost je věnována konkrétním recenzím studentů, semináře probíhají formou diskuzí nad napsanými texty. V rámci nich se od konkrétních příkladů problematických míst recenzí (míra vyjádření hodnotícího stanoviska, projekce autorského subjektu/objektivita recenzí, zohlednění společenského a politického kontextu, vývoje divadelního dění v daném divadle, ukotvení kontextu umělecké činnosti daných tvůrců atd.) dostáváme k obecným otázkám: smyslu divadelní kritiky, její funkce, cílového adresáta, problematice novinových recenzí v běžném tisku, odborných recenzí, statí, problematiky recenzí krajských divadel, rozličných forem a žánrů divadla (alternativní divadla, studentská divadla, performance, produkce uměleckých škol a jejich hodnocení) aj. Podle mého názoru by se měla věnovat větší pozornost jazykové rovině (kterou neopomíjím při rozpravách o recenzích, student vždy obdrží komentář i ke stylistické úrovni práce) – jak systematičtější práci s odbornou terminologii, tak důraz na tvůrčí psaní, na rozvíjení písemného projevu studentů (např. formou volitelných předmětů, ne-li přímo na katedře, tak např. na katedře bohemistiky). Jako nápomocný vidím zároveň rozbor recenzí z odborných periodik, pojmenování jednotlivých prvků recenze, vlastní uvažování studentů nad sestavením kritického textu. Vladimír Štefko Súčasťou výuky kurzu „divadelná kritika” sú aj dejiny kritiky, rozoznávanie autorov kľúčových, hodnoverných a autorov príležitostných, žurnalistických. Upozorňujeme ich na politickú či konfesionálnu orientáciu kritikov – teda na faktory, ktoré ovplyvňovali ich pohľady na inscenácie. Štylistika a nácvik verejnej (rétorickej) prezentácie svojich názorov je integrálnou súčaťou výuky. Nazdávame sa, že zastúpenie všetkých spomínaných vrstiev divadelno-kritických prejavov je samozrejmosťou a nesledujeme ich štatistické pomery. Výuku neraz treba prispôsobiť vedomostiam (a záujmu) študentov a častokrát aspoň suplovať strednú školu – napr. v oblasti všeobecnej histórie, literatúry, etnografie a filozofie. Stanislava Matejovičová Konkretizovala som to v predchádzajúcej odpovedi. Spočiatku by mala ísť teória s praxou 1:1, potom je dôležité sústrediť sa na hľadanie vlastného osobitého rukopisu, avšak nezabúdajúc na teoretické základy, či opory. Petr Christov Výuka je realizována ve všech těchto oblastech. Nejvýrazněji asi ve sféře reflexe konkrétních děl (včetně
těch napsaných studenty) a praktické tvorby, dále pak dějin divadelní kritiky a v menší míře pak ve stylistice, rétorice aj. (v tomto směru funguje na KDV FF UK spolupráce s Ústavem pro český jazyk a teorii komunikace, kde jsou realizovány kurzy jako např. Český jazyk pro odborný diskurz aj.). Zároveň jsou otázky „tvůrčího“ psaní průběžně řešeny také při reflexích konkrétních děl. Ideální poměr si nedovolím odhadnout, je třeba ho upravovat dle aktuálních kapacit, možných pedagogických a odborných sil apod. Vladimír Just Dějiny divadelní kritiky – české i světové – jsou oborem alespoň v kontextu pražské teatrologie velmi zanedbaným, a v minulosti neblaze ideologicky poznamenaným, proto jej preferuji jako momentálně nejdůležitější – s předpokladem, že ostatní nezbytné obory či součásti výuky (reflexe konkrétního díla, stylistika, rétorika a vyjadřovací schopnosti) jsou jako samozřejmé pěstovány kontinuálně. Daniela Jobertová Dějiny divadelní kritiky – zejména v 1. ročníku bakalářského studia, více pak v semináři Historie v 1. ročníku magisterského studia, jehož první semestr se zabývá českou divadelní kritikou a 2. semestr zahraniční divadelní kritikou a jejími osobnostmi. Reflexe konkrétního díla – bez toho snad divadelní kritiku učit nelze, je základem semináře. Stylistika – viz závěrečná poznámka. Odborná praxe – v bakalářském studiu je vítána, nicméně ne vyžadována, v magisterském je povinná. Omlouvám se, ale „poměřování” jednotlivých součástí je ošemetné, reflexe se učí skrz stylistiku a vice versa – přece nemohu učit stylistiku bez materiálu, a stejně tak popis (a postoj k) materiálu musím nějak vyjadřovat. Studiem divadelní kritiky přes konkrétní texty se student učí i stylistice (samozřejmě v semináři analyzují i existující texty, ovšem důraz je kladen na přepracovávání textů vlastních)… opravdu se mi to oddělování zdá zcela zbytečné a nesmyslné. Eva Kyselová V rámci bc. stupňa sa poskytuje poslucháčom dostatočné množstvo predmetov, ktoré sa venujú dejinám divadla aj divadelnej kritiky. Kritický seminár, kde sa pod pedagogickým dohľadom a supervíziou snažia o reflexiu divadelnej inscenácie stavia na každoročnej pedagogickej výmene, čiže sa poslucháčom dostáva dostatočne široký rozhľad a odlišná metodológia, čo je samozrejme obohacujúce. Úskalím môže byť príliš krátka doba dvoch semestrov na to, aby dokázal pedagóg postrehnúť individálny vývin kritického názoru. Analýza dramatického textu je samozrejmosťou, ktorá podporuje nielen stupeň erudície v odbore, ale aj jazykové znalosti a prácu s českým jazykom. Otázne je, do akej miery má vysoká škola byť garantom dovzdelávania častokrát aj základných jazykových (gramatických a štylistických) pravidiel. S istou nadpriemernou úrovňou tejto výbavy pravdepodobne mal poslucháč/ka byť prijímaný/á už do prvého ročníka bc. štúdia. Mgr. stupeň sa už ďalej zameriava na náročnejší prístup ku kritickej reflexii, kde už poslucháči jednak disponujú (respektíve by mali) odborným teoretickým vzdelaním, teda sa kritika už chápe ako nástroj formovania nielen kritického názoru ale aj ako nástroj pre vytvorenie individuálneho teoreticko-kritického diskurzu so širším záberom, bez izolovania diskurzu len v teatrológii ale aj v iných humanitných a umeleckých odboroch a súčasne tiež obsiahnuť žánrovú pestrosť písomného (nielen odborného) prejavu. Špecifickým predmetom je potom Kritické praktikum, ktoré sa zameriava na vydávanie časopisu Hybris. Pre výučbu a štúdium kritiky je však mimoriadne dôležité sa orientovať nielen v teórii a kritike ale aj v dejinách divadla a umenia, v súčasnom stave kultúry a umenia, moderných a dobových spoločenských kontextoch. Tam sú citeľné neustále zjavné rezervy. Alena Zemančíková K dějinám divadelní kritiky se dostáváme v semináři příležitostně, v souvislosti s tématem jejich prací a zpracováním. Reflexe konkrétního díla a události je primární, velkou péči věnuji stylistické a jazykové úrovni práce a vůbec kultuře, přesnosti a logice vyjadřování. Pavel Švanda Dějinami divadelní kritiky ani dějinami kritiky obecně se nezabýváme. Důraz kladu na ústní a posléze písemné kritické pokusy posluchačů a na jejich schopnost kriticky reflektovat konkrétní umělecký tvar a pokud možno jej nahlédnout v širších souvislostech, ne pouze popsat osobní reakce na umělecké dílo.
4. S jakým nejobtížnějším metodickým problémem se ve výuce vyrovnáváte? Tatjana Lazorčáková a Jiří Štefanides Neexistuje žádný učební text věnovaný přehledným dějinám české divadelní kritiky, stejně opomíjená je tematika teoretického konceptu a jeho proměn, dále nestabilní postavení divadelní kritiky (týká se absence vzorových autorit současné kritiky, prestiže oboru atd.). Libor Vodička Ani ne s metodickými problémy. Textů „teoretické“ povahy je relativně dost a kdo chce pracovat, ten pracuje již od počátku. Asi nejtěžší je překonat počáteční ostych studentů, aby psali a „šli s kůží na trh“, ale to již docela umíme. Také jsem již pochopil, že většina studentů, kteří se zapisují do 2. ročníku, moc intenzivně kritiku nečtou a nesledují, proto je důležitá ona první fáze, kdy společně poznáváme mediální provoz a co je a co není kritika… Radka Kunderová Žádný si neuvědomuji. Iva Mikulová Výuka kritiky závisí z velké části na dispozicích studenta, jeho pracovitosti a schopnosti se v dané oblasti rozvíjet (četbou recenzí, vlastními pisatelskými pokusy). Učitel může „pouze“ usměrňovat, pomáhat hledat cesty, jak přemýšlet o divadle, kriticky se vymezovat, ukazovat možnosti, samotné psaní je však závislé na daných jedincích. Vladimír Štefko Najzávažnejším problémom je málo intezívny záujem poslucháčov študovať – najmä čítať hry a teatrologickú literatúru, medzery v základnej vedomostnej príprave (viď vyššie) a odbúravanie pocitového vnímania inscenácie, uspokojovanie sa s klasifikáciou divadlených výkonov, namiesto analýzy a charakterizácie. Vážnym problémom je, že dnes na Slovensku de facto neexistuje divadelná kritika ako inštitút divadelnej kultúry, ako činnosť systematická a štrukturovaná a hojne sa v periodikách vyskytujúca. Študenti tak nemajú konkrétne vzory – odstrašujúcich prípadov je zase viac. V bulvárnych denníkoch sa uverejňujú len pikantérie, v ostatných nad odbornou recenzistikou prevládli rozšírené správy či beznázorové referáty. Jediný odborný časopis Kod (akademické Slovenské divadlo, kvartálnik, má malý vplyv na úzku čitateľskú základňu) vzhľadom na svoj rozsah a periodicitu (mesačník) nemôže všetko vyriešiť. Závažným problémom teda je nemožnosť konfrontácie názorov aktuálnej odbornej kritiky a názorov študentov. Ak tvorcovia divadelných opusov polemizujú s kritikou, ak najmä herci „nenávidia” kritikov – je to normálny jav. Ale ak sú si navzájom ľahostajní, je to vážny problém. Na Slovensku existuje vo veľmi výraznej podobe. Neexistuje žiaden dialóg, ktorý ako vieme, je základom divadelnej kultúry. Stanislava Matejovičová Domnievam sa, že aj nedostatok súčasnej literatúry – napr. ako napísať správne teatrologický rozhovor s hercom (ale aj analytickú recenziu) – dostatočne supluje u poslucháčov vlastná skúsenosť pri podpore pedagóga. Sami na vlastnej koži skúšajú, akú nesú veľkú zodpovednosť za odbornú prípravu pred rozhovorom, akú trému musia prekonávať počas neho a následne, ako správne a vhodne preštylizovať odpovede, aby prešli autorizáciou. Poslucháči mi sami tvrdia, že až po takejto skúsenosti si uvedomujú neľahkosť tejto profesie. Čo sa týka písania recenzií. Možno vychádzať napr. z Pavisovho dotazníka o analýze inscenácie, aby si poslucháči uvedomili, na čo všetko by mala recenzia reflektovať. Najväčší problém vidím u študentov v detailnej konkretizácii kritizovaného, avšak opäť je riešenie len v tréningu písania. Keďže pozorovanie, zmysel pre detail a jeho následné formulovanie je otázka cibrenia zručností, nie tak metodického usmerňovania. Tu možno len poslucháča viesť a posmeľovať k púšťaniu hlbších sond... O to ťažší je ďalší krok, z detailov vytvoriť mozaiku s akýmsi svojským posolstvom korelujúcim napr. s názvom recenzie – ale opäť je to otázka najmä tvorivosti. Metódy analýzy, syntézy, ale aj analógie, atď. si študenti osvojujú aj v iných predmetoch. Petr Christov Pro „výuku“ kritiky (respektive spíše pro rozvoj kritického myšlení a schopností vyjádřit se) je adekvátní podoba intenzivního semináře s menším počtem studentů, což je v aktuálních podmínkách výuky a studia velmi obtížné – není to tedy sice problém metodologický, ale zásadně ovlivňuje metodu a povahu výuky. Vladimír Just Rok od roku upadlejší jazyk (písemná i mluvená forma), jenž nejen gramaticky, ale i stylisticky, plochou frázovitou uniformitou ztrácí rozlišovací (tedy elementárně kritickou) schopnost. Daniela Jobertová
Neučím klasický seminář kritiky, proto mohu odpovědět pouze za předmět Kritické praktikum, který má specifické parametry – reflektuje umělecké dění na škole, koncepce a tvář časopisu se mění s každým ročníkem, stejně tak fungování redakce, řeší praktické provozní problém (distribuce, fundraising atd.) - takže největším metodickou výzvou je pro mě nalezení správné míry pedagogického vlivu tak, aby časopis byl jak „výstupem” katedry garantujícím jistou odbornou kvalitu, tak výrazem generačního smýšlení redakce. Eva Kyselová Za najťažšie považujem (z pohľadu stále študujúcej v odbore) sústavnú prácu aj mimo zadaných povinných prác a zadaní, sledovanie a komplexný záujem o štúdium. Úlohou pedagóga by mala byť zrejme i snaha motivovať poslucháčov k samostatnej práci a vytváranie zdravého konkurenčného ale súčasne kolegiálneho priestor, nastavenie istých kritérií hneď v začiatkoch štúdia, ktoré si poslucháč osvojí. Pomerne zanedbávaným aspektom výučby je rétorika, respektíve verejná slovná prezentácia divadelno-kritických stanovísk, vedenie či aktívna účasť behom diskusie, ktorá stále nie je súčasťou osnov, hoci je nepostradateľnou súčasťou kritického názoru a základnej výbavy divadelnej kritiky. Čo sa týka konkrétnych ťažkostí, považujem za pomerne nedostatočnú mieru pozornosti, ktorá sa venuje cibreniu základných teatrologických zručností, prácu s dobovými materiálmi (nielen s kritikou), rozhľad v otázke získavania, triedenia, hodnotenia a odborného a teda kritického spracovania zdrojov. S tým súvisí i problém pochopenia podstaty štúdia odboru aj z výskumného hľadiska. Študenti si priliš neskoro osvojujú nielen teatrologické zručnosti ale nesystematický a nesústredený prístup zadanej látke, nesprávne časové vrstvenie máva potom negatívne dôsledky na úroveň a kvalitu konkrétneho výstupu. Alena Zemančíková Metodickým? Nejvíc bojuji s tím, aby studenti splnili úkol tak, jak byl zadán, aby se z něj nevykrucovali a neutíkali. Příklad: zadám-li studentům, aby na základě výstavy Dekadence Now napsali esej o tom, jak se posunulo za sto let vnímání pojmu dekadence a co dnes považujeme za dekadentní, nechci od nich recenzi na výstavu v Rudolfinu, ale úvahu o fenoménu dekadence. Moje metoda spočívá na vzájemném dialogu – nejsou-li studenti dialogu schopni nebo k němu ochotni, nastává problém. Pavel Švanda Nejobtížnější problémy obvykle vyplývají z toho, že v semináři se dle osobního výběru setkávají začátečníci i studenti magisterských oborů, sem tam dokonce i doktorand. Je tedy někdy problém nastavit konkrétní téma tak, aby bylo srozumitelné a zajímavé i pro účastníky různé úrovně.
5. Kde vidíte meze a také možnosti pedagogické podpory studentstva? Tatjana Lazorčáková a Jiří Štefanides Meze - v subjektivitě a výběrovosti předávaných znalostí (student se může v praxi setkat s diametrálně odlišným názorem na význam kritiky, na osvojený styl a způsob hodnocení). Možnosti – pedagog může po celou dobu studia podporovat studenty se zájmem o kritické reflektování divadla, kultivovat formulační schopnosti i umění argumentace i v rámci jiných předmětů (zejména teoretických a zaměřených na současné divadelní tendence), nabízet příležitosti pro publikování (festivalové zpravodaje, on-line časopisy, doporučení redakcím). Libor Vodička Vycházím z toho, že kritiku a kritické myšlení se nelze naučit, ale lze se jimi učit – pokud nechybí základní předpoklady: gramotnost, inteligence, logika, tvořivost, určitý talent pracovat s textem, formulační schopnosti… Lze je rozvíjet a to se snažíme a vidíme i určité výsledky. Součástí „pedagogické podpory“ je nejen ukázat možnosti poznání, seznámit studenty s oborem, literaturou… ale také jim dodat potřebnou sebedůvěru k tvorbě (kritika je tvorba), k vědění (kritik musí vědět) a myšlení (kritika je myšlení), ke kritickému myšlení zvláště. A současně se jim pokusit ukázat, že i tento obor má svou etiku. Radka Kunderová Jak už jsem zmínila, souhlasím s názorem řady kritiků a teoretiků, že kritika je obor na pomezí umění a vědy, a tedy nelze zcela naučit. Je do značné míry tvůrčí disciplínou, k jejímuž zvládnutí nestačí znalosti ani mechanické postupy. Pedagog podle mého soudu může vést studenty ke kultivaci jejich vnímání a myšlení a poskytnout své znalosti, zkušenosti a empatii, toť vše. Velmi bych uvítala debatu pedagogů kritiky na výše zmíněná témata. Iva Mikulová Možnosti pedagogické podpory vidím ve výše zmíněném – tedy ukazování cest, příkladů, jak psát, diskutovat nad obsahy recenzí, jejich formou, strukturou, rozšiřovat stylistické dovednosti aj. Dávat studentům příležitost publikovat (např. Studentský SAD, server RozRazil online, Divá báze aj.), kde již budou redaktoři s texty editorsky pracovat. Mezí výuky divadelní kritiky je nutná práce a snaha každého studenta, jeho autorské schopnosti a možnosti písemného projevu. Vladimír Štefko viď 4 Stanislava Matejovičová Myslím, že medzou je až hranica talentu poslucháča. Ak poslucháč nadobudne teoretické znalosti a prejaví schopnosti myslieť analyticky, synteticky i analogicky a pedagóg ho v tom podporí, poslucháč sa skúsenosťami sám vypracuje. Petr Christov Opět především jsou limitem počty studentů na konkrétního pedagoga. Zároveň je poměrně nezbytné, aby pedagog(ové) vedl(i) studenty k tomu, že texty mohou vznikat již se záměrem zveřejnění a že některé z nich mohou zasáhnout do veřejného prostoru... Vladimír Just Nejúčinnější formou podpory kritického myšlení u studentstva je osobní příklad. Daniela Jobertová Otázce příliš nerozumím – jde o to, do jaké míry má pedagog zasahovat do studentova názoru a usměrňovat jej? Pomáhat mu jej formulovat? Příliš mi z dotazníku není jasné, kam jím směřujete a jak a k čemu jej chcete použít, doufám, že máte vytvořenou nějakou metodiku zpracování odpovědí a vyhodnocení. Eva Kyselová Azda najdôležitejšie je vyvolať v poslucháčoch záujem o individuálny rast hneď v počiatku štúdia, pomôcť im uvedomiť si miesto a podstatu divadelnej kritiky v kontexte divadelného umenia, vyvolať záujem o vyhľadávanie divadelného dialógu a konfrontácie s divadelnými tvorcami. To sa čiastočne darí zlepšovať vďaka spolupráci časopisu Hybris s projektom Disk-use, ktorého súčasťou je pre študentov mgr. stupňa a teda redaktorov časopisu verejné vystúpenie s odbornou reflexiou konkrétnej inscenácie a tiež verejná diskusia. Alena Zemančíková Výuka na DAMU má výhodu (i nevýhodu, pokud dostatečně nepracují) malého počtu studentů v ročníku, se
svým pedagogem se tedy, pokud o to stojí, mohou dobře poznat, přistupuje se k nim individuálně i v tom smyslu, že v celkové atmosféře školy panuje respekt k individualitě. Jako pedagog je tedy můžu zejména podporovat v rozvoji jejich osobních témat a individuálních schopností a originality. Jako profesionál je dokážu podporovat bohužel dost nedostatečně – publikační možnosti sice jsou, ale většinou neplacené. Pavel Švanda Meze vlivu pedagoga na umělecké škole jsou v zásadě dvojí. Primární omezení vyplývají z počáteční mentální a technické nezralosti a nedostatečné „sečtělosti“ posluchačů. Sekundární omezení jsou výsledkem postupného vyzrávání posluchačů, kteří si vytvářejí první křehkou variantu vlastního uměleckého světa, do něhož si neradi nechávají zasahovat. V některých případech pedagogická podpora spočívá v kritické analýze ještě nezralého, a přesto sebevědomého postoje. Jindy je potřebná pedagogická podpora dosud příliš nejistého sebeuvědomění. To se netýká pouze výuky kritiky.
Osloveni byli: Katedra divadelních, filmových a mediálních studií, UP: doc. PhDr., Tatjana Lazorčáková, Ph.D., doc. PhDr. Jiří Štefanides, Katedra divadelních studií, Seminář estetiky, FF MU: Mgr. et Mgr. Radka Kunderová, Mgr. Iva Mikulová, Mgr. et Mgr. Jitka Šotkovská, Mgr. Libor Vodička, Ph.D., Katedra divadelných štúdií, DF, VŠMU: prof. PhDr. Zuzana Bakošová-Hlavenková, CSc., doc. PhDr. Naděžda Lindovská, PaedDr. Stanislava Matejovičová, Ph.D., prof. PhDr. Soňa Šimková, CSc., prof. PhDr. Vladimír Štefko, CSc., Katedra divadelní vědy FF UK: PhDr. Barbara Topolová, Ph.D., Mgr. Petr Christov, Ph.D., prof. PhDr. Vladimír Just, CSc., Katedra teorie a kritiky DAMU: doc. Marie Boková, PhDr. Radmila Hrdinová, doc. Mgr. Daniela Jobertová, Ph.D., MgA. Eva Kyselová, Alena Zemančíková, prof. PhDr. Jan Císař, CSc., MgA. Roman Sikora, Oddělení kulturní dramaturgie, Ústav bohemistiky a knihovnictví, FPF SLU: MgA. Hana Galetková. Divadelní fakulta Janáčkovy akademie Múzických umění: prof. Pavel Švanda Anketu za SČDK připravil Mgr. Martin Bernátek
