Secesní alegorie karlovarského Vřídla od vídeňského malíře Bertholda von Löffera z roku 1902

Secesní alegorie karlovarského Vřídla od vídeňského malíře Bertholda von Löffera z roku 1902

Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách na Moravě a ve Slezsku Stanislav Burachovič a Stanislav Wieser

Nakladatelství LIBRI Praha 2001

6

SLOVO NAKLADATELE

Slovo nakladatele

V 17. století napsal horlivý vlastenecký kněz Bohuslav Balbín: Všude, v každé vsi, tryská z české půdy blahodárná pramenitá voda, kterou můžeme bez obav pít. U nás není, jak vím, jediný pramen, který by škodil hltanu nebo chřtánu, svíral hrdlo nebo obtěžkával visícím voletem, který by otupoval ostří zraku, působil trnutí nervů či přinášel jiná zla pro člověka, neřku-li smrt. Nic takového jsem neviděl, ani o tom neslyšel mluvit. Na věci nic nemění okolnost, že se za Vimperkem směrem k bavorským lesům vyskytují tu a tam venkované s voletem. Pijí totiž vodu z potoků, jež tečou od bavorských hranic, a tak sdílejí s bavorskými sedláky a horaly stejnou nemoc. Naopak vyráží z české půdy množství pramenů, které poskytují lék těžce nemocným, které bystří oči, zahánějí žaludeční nemoci a jemností svého složení pronikají do žil. V lidském těle se skrytě rozloží, působí uvolnění nervů na rukou a na nohou a ulevují pokrouceným a uzlovitým údům. O karlovarských, teplických a deštěnských lázních jsem pojednal již výše, poukázal jsem na proslulé prameny ve Slaném, v Bílině a jinde, ve zvláštním pojednání jsem probíral chebské kyselky, jež na prvním místě získaly vážnost v německých zemích, v Uhrách, v Polsku a sousedních rozsáhlých končinách… Netušil jistě, že na počátku 21. století jeho potomci s ním sice budou sdílet nedůvěru v to, co na nás číhá za bavorskou hranicí, ale blahodárnou vodu si budou většinou kupovat jen v umělohmotných lahvích. Že dokáží nechat zdevastovat nejen rozsáhlé oblasti v pohraničí (po vyhnání německých obyvatel), ale i severních Čech (důlní činností), a dokonce otrávit i vzácné minerální prameny přímo v lázeňských lokalitách. Těžko by uvěřil, že budou číst podobné novinové články: OTRÁVENÝ PRAMEN BUDE MÍT NOVÝ VRT (Mariánské Lázně. Téměř 30 milionů korun zaplatí správci léčivých pramenů za nový vrt, aby zbavili věhlasný Lesní pramen znečistění nebezpečnými jedy). (12. 10. 2000) A že dokonce nechají zaniknout i většinu z asi 250 lázní, které tu byly ještě v první polovině 20. století, z nichž dnes je v provozu sotva pětina – necelých 50! A to i ty fungující se jen těžko vzpamatovávají ze čtyřicetileté „socialistické“ péče, kdy byly až na výjimky jen využívány bez nutných investic. Když před časem vydalo nakladatelství LIBRI knihu Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, myslel jsem si, že „černější“ knihu už snad ani vydat nelze. Četba rukopisu této knihy mě však bohužel vyvedla z omylu! Jejím autorům patří veliký dík za úsilí, s nímž se snažili co nejpodrobněji zmapovat historii i současnost našich lázní, minerálních a léčivých pramenů. Přes jejich velké úsilí zůstalo ještě mnohé nedořečeno, a tak se už tradičně obracíme s prosbou na čtenáře, aby další informace (doplňující či zpřesňující text) laskavě poslali do nakladatelství. Budou předány autorům a využijeme je rádi v dalších vydáních. Snad i tato kniha přispěje k tomu, abychom si vskutku velkého a nenahraditelného bohatství začali více

7

SLOVO NAKLADATELE

vážit a skutečně o něj pečovali. Bez silné podpory státu či bohatých firem to samozřejmě nepůjde u lázní, ale i jedinec má možnost pomoci zachránit studánku či vývěr a může usilovat o to, aby se přestala devastovat příroda a její vodní zdroje, ať už odpadky neukázněných „turistů“, černými skládkami anebo neuváženou zemědělskou a průmyslovou činností, k níž může patřit mj. nekontrolované stáčení podzemních vod. A na závěr mi dovolte malé postesknutí. V souvislosti s přípravou této knihy jsem se obrátil na celou řadu organizací, v jejichž náplni je péče o naše lázeňství a minerální prameny, s prosbou o podporu tohoto projektu, ať již formou grantu, sponzorství či zadání reklamy. Cíl byl jediný: vydat knihu v co nejvyšší kvalitě (nejlépe celobarevnou na křídě) a přitom za cenu dostupnou širokému okruhu čtenářů a zájemců. Vybavit ji i dlouhými cizojazyčnými resumé, aby mohla sloužit propagaci našeho lázeňství navenek, pro zahraniční návštěvníky, doplnit ji kompletním a ilustrovaným seznamem současných stáčených minerálních vod a podobně. Napsal jsem desítky dopisů, rozeslal desítky e-mailů, vedl i řadu osobních jednání a podobnou iniciativu vyvinuli i autoři, kteří na knize pracovali několik let... Počínaje Ministerstvem zdravotnictví ČR, které mě odkázalo na Českou centrálu cestovního ruchu (výsledek = několik dní jsem vyplňoval grant, jehož podmínky se po odevzdání vyplněných formulářů změnily!), přes Svaz minerálních vod a výrobce jednotlivých minerálek, sdružení lázeňských objektů a po správce lázeňských zařízení až ke konkrétním majitelům lázeňských objektů. Těm, kteří se ozvali a objednali si v knize za nevelký paušál alespoň uvedení adresy, upřímně děkuji, jmenovitě: REHA sanatorium Vráž, řediteli MUDr. Petru Klapetkovi, Chodovaru, spol. s r. o., z Chodové Plané, Lázním Richmond, spol. s. r. o., z Karlových Varů SPA hotelu Smetana – Vyšehrad, z Karlových Varů. Za poskytnutí celostránkové reklamy patří dík firmě LIAS VINTÍŘOV, K. S. O příčinách zájmu či spíše nezájmu té „mlčící většiny“ se mohu jen dohadovat. Stejně tak o okolnostech, zda to má souvislost se skutečností, v jakém vesměs zbídačeném stavu je naše lázeňství i dnes – více než 10 let po pádu totality. Zmínil jsem se už výše, že ze 250 lázeňských objektů před 2. světovou válkou dnes funguje necelá padesátka. Některé lázeňské objekty se opravily, modernizovaly, jinde se přes často opravdovou snahu renovace protahují, pokud k nim vůbec dochází. A tak trend uzavírání objektů, jejich chátrání a často i demolice stále na mnoha místech pokračuje a v knížce o tom naleznete až příliš mnoho dokladů. Že tak všichni přicházíme o nenahraditelné hodnoty, podvazujeme si cestovní ruch, a tedy i velký příjem peněz, jsme lhostejní k tomu, co pracně vybudovaly generace před námi, to je zřejmě stále ještě mnoha lidem vychovaným v komunistické mentalitě lhostejné. Ale on to za nás nikdo nezmění!

8

SLOVO NAKLADATELE

Doufám přesto, že i ve skromnější podobě a za vyšší cenu, než jsme chtěli, si knížka nalezne své čtenáře, a děkuji autorům, že shromáždili a utřídili tolik cenného materiálu k dějinám našich lázní a mysleli i na další využití knížky jako turistické příručky. Bude se nesporně hodit nejen lázeňským hostům a pacientům pro jejich výlety do okolí, ale všem, kteří rádi cestují a poznávají naši zemi. Autoři na to pamatovali v téměř každém z hesel, která jsou věnována i zaniklým objektům, vývěrům pramenů, studánkám či poutním místům. V této souvislosti patří velký dík Svazu českých turistů a Trase, spol. s r. o., za souhlas s bezplatným přetiskem základního kladu jejich mapy, podle které jsou jednotlivá hesla (opatřená vždy patřičnými údaji) dobře lokalizovatelná právě k turistickým a poznávacím účelům.

Za nakladatelství LIBRI PhDr. František Honzák, šéfredaktor

Lázně Sedmihorky kolem roku 1870

9

SLOVO AUTORŮ

Slovo autorů

Česká republika je mimořádně bohatá na minerální prameny a léčebné lázně. Toto společné dílo přírody a lidí se postupně stalo chloubou naší země a také jeho důležitým zdravotnickým a v neposlední řadě i ekonomickým potenciálem. Analýza historického vývoje našich lázeňských míst zřetelně ukazuje, že lázní a léčivých pramenů bylo v minulosti mnohem více než dnes a že jejich počet je vlivem nejrůznějších okolností neustále redukován. Například už po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska došlo k poklesu významu i našich nejvýznamnějších lázní, naproti tomu menší lázeňská místa zaznamenávala v dobách první republiky stálý příliv především domácí klientely. Pak lázeňský život znovu ochromila druhá světová válka – řada lázní sloužila jako válečné lazarety či rehabilitační zařízení. Osudovým se pro celou řadu míst stal i odsun tří milionů německých spoluobčanů, kteří ve většině lázeňských center, a především v pohraničí tvořili většinu obyvatel a vytvářeli tu i potřebné lidské a ekonomické zázemí lázeňskému ruchu. Stejně neblaze se projevila i poválečná polarizace světa. Dnes lze jen trpce litovat, že velké množství vysoce kvalitních minerálních pramenů v regionech severozápadních Čech zaniklo v souvislosti se zdejší megalomanskou a ke krajině bezohlednou těžbou uhlí po roce 1945. Další ranou lázeňství bylo jejich znárodnění a doba komunistické totality, která v souvislosti se studenou válkou omezila i příliv bohatší zahraniční klientely. Velké lázně sice zůstaly v provozu a byly využívány, ale aniž by do nich stát – až na některé výjimky – v podstatě smysluplně investoval. Po čtyřiceti letech vlády totality tak byly (nepočítáme-li několik často nevydařených novostaveb a rekonstrukcí) centra lázeňských měst včetně lázeňských budov a kolonád až na výjimky zdevastována a podobně na tom byly zahrady, parky, pavilonky a další lázeňské atrakce. Ovšem ještě hůře dopadly mnohé menší, vesměs soukromé lázně, které byly postupně uzavřeny, zpustly a nakonec zanikly. O mnoho lépe se nevedlo ani mnoha vývěrům léčivých či minerálních pramenů, zejména pokud byly spojeny s církevním kultem či se nacházely ve vysídleném a „ostře sledovaném“ pohraničí. Transformace a privatizace lázní po roce 1989 pak přinesla kromě nesporných kladů také mnoho škod ve formě některých upadajících, až zaniklých lázeňských zařízení, která byla „privatizována“ s vidinou následného prodeje a zisku. Za všechny ostatní jsou odstrašujícím příkladem takovéto podivné privatizace lázně Kyselka. Na druhé straně především nedostatek domácího kapitálu vede k tomu, že se i nejvýznamnější lázeňská místa jako Karlovy Vary, Mariánské Lázně a další jen pomalu probouzejí do bývalé slávy a oprava desítek zdevastovaných budov probíhá pomalu a postupně a bez skutečně velkorysé podpory státu, kterému tak zbytečně unikají potencionální zdroje příjmů.

SLOVO AUTORŮ

10

Využívání přírodních léčivých zdrojů má celosvětově prastarou tradici s mnohdy dokonale propracovanou metodikou a s výraznými léčebnými úspěchy, které prověřila praxe mnoha staletí. České a moravské lázeňství patří objektivně k nejvyspělejším na světě. Cesta k této úctyhodné pozici trvala dlouhá staletí. Vpravdě zlatým věkem českého a moravského lázeňství bylo 18. a 19. století, kdy se šlechta, města, obce a soukromé osoby snažily u každého kvalitnějšího pramene vody zřídit lázně či stáčírnu, byť mnohdy jen velice skromné a z dnešního hlediska až úsměvně primitivní. Jejich snažení bylo pochopitelně vedle bohulibých záměrů často motivováno i vidinou brzkého zbohatnutí z přílivu lázeňských hostů nebo z lukrativního prodeje minerální vody. Dobová masáž (F. Pops, kolem 1880) Důležitou roli při zakládání lázní sehrály šlechtické rody a také katolická církev, jež podporovala jak z ideologických, tak i z komerčních důvodů popularizaci tzv. zázračných studánek, u nichž zřizovala kaple, poutní kostely a kláštery. Pro šlechtické rodiny byla existence lázní na jejich panství kromě aspektu obchodního do jisté míry také věcí módního trendu a společenské prestiže. Mnoho pramenů bylo církví prohlášeno za zázračné a léčivé v rámci barokního mariánského kultu, jehož ideový dosah je dodnes fascinující. Lázně jsou pozoruhodným kulturně společenským fenoménem, který se mimo jiné projevil i v jejich svébytné architektuře a parkových úpravách, jež se inspirovaly šlechtickými zámeckými zahradami a parky. Lázeňská místa měla a mají specifický stavební ráz, jehož typickým a klasickým prvkem je již od starověku objekt kolonády či altánku nad pramenem. Některé české a moravské lázně se vyznačují mimořádnou architekturou, poznamenanou tvůrčím géniem výrazných stavitelských osobností (Dušan Jurkovič – Luhačovice, Ferdinand Fellner a Hermann Helmer – Karlovy Vary, Josef Schaffer – Mariánské Lázně, Josef Gočár – Bohdaneč, Gustav Wiedermann – Františkovy Lázně, J. Letzel – Mšené lázně a mnozí další). Autoři této encyklopedie se historicko-topografickým způsobem pokusili alespoň ve stručnosti podchytit všechny dosud existující i zaniklé lázně a léčivé prameny Čech, Moravy a Slezska. Svou prací chtějí poukázat na veliké a mnohdy stále nedoceněné bohatství, jež nám dala do vínku příroda a které se snažily se střídavými úspěchy a nezdary zvelebit a využít celé generace našich předků. S ohledem na budoucnost

11

SLOVO AUTORŮ

našeho lázeňství autoři v heslech encyklopedie kladli důraz na výčet indikací jednotlivých lázní a pramenů v minulosti a dnes. Doufají, že se jejich jistě nedokonalý a neúplný soupis stane základnou pro další výzkum a že snad dříve či později poslouží jako inspirace pro obnovení některých dávno či nedávno zaniklých nebo upadajících lázeňských a prostých vodoléčebných lokalit. Jsou v tomto směru mírně optimisLázeňská idyla na počátku 20. století tičtí, protože se ukazuje, že hektický životní styl současnosti vede stresovanou populaci k pozvolnému odklonu od striktně medikamentózních léčebných postupů ke stále širšímu spektru léčebných metod přírodní a také alternativní medicíny. Zdá se proto, že i balneologie, jakožto organická součást klasické medicíny, sehraje v budoucnosti ještě důležitou a nezastupitelnou roli. Je zřejmé, že lázně a léčivá zřídla v dohledné době opět získají na všeobecné vážnosti. Při sestavování encyklopedie se autoři museli potýkat s celou řadou problémových okruhů. Názvy lázní a pramenů prodělaly dlouhý vývoj, průběžně se měnily, a to mnohdy značně ztěžuje přesnou lokalizaci některých zkoumaných míst. Velmi svízelná byla i spolehlivá identifikace některých míst v pohraničí s původně německými názvy. Běžné těžkosti přinesla i mnohdy diametrální odlišnost faktů, jmen a datací v různých starších i nových publikacích. Při studiu, popisu a hodnocení kvality některých lázní bylo k našemu překvapení třeba zohlednit i nacionalistické až šovinistické trendy v dobové literatuře sklonku 19. století. V ní Němci preferovali lázně na územích Čech osídlených německým etnikem, Češi naopak vlastenecky protěžovali lázně v českém vnitrozemí. Obě národnosti mezi sebou ekonomicky soupeřily i v rámci jen zdánlivě netendenčních lázeňských almanachů a v jejich textech navzájem zcela záměrně degradovaly lázně a lázeňské služby svých konkurentů. Tím byly některé údaje v mnohých balneologických lexikonech dosti hrubě zkreslovány. Heslář předkládané publikace byl sestaven na základě jak osobní znalosti lokalit, tak i podle zjištěných údajů v pramenech a literatuře a v následných ověřovacích cestách v terénu. Mnoho cenných detailních informací bylo získáno dotazníkovou akcí, jež byla adresována lázním, obecním úřadům, muzeím a archivům. Tam, kde se zejména současný stav nepodařilo z časoKoupel roku 1571 vých důvodů ověřit, to je uvedeno.

SLOVO AUTORŮ

12

Encyklopedie zahrnuje ve svém hesláři kromě klasických vodoléčebných lázní i celou řadu klimatických míst, letovisek, sanatorií, léčeben a také stáčíren minerální vody. U sanatorií, kde si výčet zdaleka nečiní nárok na úplnost, autoři preferovali především taková, jež se orientovala na vodoléčbu a přírodní ozdravné terapie. Sanatorií nejrůznějších specifikací bylo totiž dříve veliké množství a jejich detailní výčet by přesahoval zaměření a rámec této publikace. Je nutno zdůraznit, že heslář tzv. léčivých pramenů zachycuje pouze ty lokality, u nichž je známa či uváděna výraznější reálná či jen hypotetická léčebná tradice. V žádném případě není vyčerpávajícím soupisem všech zaniklých a existujících minerálních pramenů v prostoru Čech, Moravy a naší části Slezska. Vytvoření takovéhoto relativně úplného soupisu mnoha tisíců lokalit by bylo velice obtížné, ba snad i nemožné. Připomeňme, že jen na území chráněné krajinné oblasti Slavkovský les v regionu západočeského lázeňského trojúhelníku bylo evidováno kolem 1 200 vývěrů minerálních zřídel, převážně kyselek, a z toho na území Karlových Varů více než 80 vývěrů termy. Encyklopedie přináší celou řadu lokalit s tzv. zázračnými léčivými studánkami při poutních místech. Zde se autoři v případech, kdy místo sami nemohli navštívit nebo ověřit z jiných pramenů, namnoze opírali o údaje, které jsou uvedeny v záslužné průkopnické publikaci Petra Kovaříka Studánky a prameny Čech, Moravy a Slezska z roku 1998. Příslušná hesla jsou označena odkazem na práci Kovaříkovu (Kovařík, 1998) a v případě, že současný stav nebyl v terénu ověřen, je tam tato skutečnost poznamenána. Kvalifikované posouzení skutečné nebo pouze zdánlivé léčivosti nejrůznějších zázračných studánek je velice problematické a autoři je ponechávají na povolanějších odbornících z oboru balneologie, medicíny a chemie. Ilustrativně je zařazeno i několik lokalit z pravěku a doby římské, které dokládají velmi vysoké stáří lázeňské tradice především na území Čech a Moravy ( Předměřice nad Labem a Hradisko-Mušov). V lázních se během času více či méně měnily indikace léčených nemocí. Nelze je tedy vypsat jednotně a souhrnně bez časového odlišení a je nutno specifikovat příslušné indikace k různým obdobím. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli uvést v jednotlivých heslech v chronologickém pořadí dobové charakteristiky lázeňských míst včetně jejich indikací. Údaje s letopočty v heslech tedy zachycují stav lázeňské lokality ke konkrétnímu roku, v němž bylo o lokalitě psáno v balneologických spisech a v lázeňských almanaších uvedených v seznamu použité literatury. Ne ve všech místech s lázněmi a léčivými prameny se dalo zjistit působení lékařů. Autoři je však uvedli tam, kde se o nich zmiňuje dobová literatura. Analýza historického vývoje našich lázní zřetelně ukázala, že vliv lékařů na příznivé využití přírodních léčivých zdrojů byl vždy nesmírně důležitým činitelem, který spolurozhodoval o prosperitě léčebného místa. Běh času se projevil i v odlišnosti odborné lékařské terminologie nemocí a indikací. Autoři většinu starších názvů převedli na dnešní aktuální názvosloví, v některých pří-

13

SLOVO AUTORŮ

Společnost v lázních kolem roku 1850

padech však pro zajímavost zachovali původní, dnes již mnohdy archaická označení. K výkladu pojmů pak slouží připojený slovníček. Z identifikačních důvodů autoři považovali za nezbytné a užitečné u četných míst uvést i jejich dřívější názvy včetně německých. Aby vlastní text nebyl zahlcen odkazy, je připojen rejstřík lokalit, který vedle českých odkazů zachycuje i německé názvy. Pokud tedy čtenář hledá konkrétní název či lokalitu, doporučujeme, aby se nejprve obrátil na tento rejstřík. Topografická lokalizace jednotlivých míst je v encyklopedii provedena kilometráží a udáním směru od větších měst podle aktuálních turistických map Klubu českých turistů v měřítku 1 : 50 000. Vedle názvu místa je za zkratkou TM (turistická mapa) uvedeno číslo listu mapy. Další písmeno a číslo značí polohu mapového pole, v němž je místo situováno. Základní klad mapových listů s vyznačením více než 250 nejdůležitějších lokalit je v příloze. V současných podmínkách je stále otevírána diskuse o vztahu lázeňství a cestovního ruchu. Je nepochybné, že lázeňství vždy silně podněcovalo cestovní ruch. Nové formy a masovost cestování však jsou často v rozporu s potřebami lázní jakožto terapie. Jde o specifický problém, k němuž autoři chtějí jen podotknout, že předkládaná encyklopedie obsahuje převažující počet míst, která již jako léčebné lázně neslouží. Zaslouží si však pozornost jako cíle turistiky a případně – po spatření – i hlubšího poznávání. Proto je jako služba mnoha čtenářům téměř u všech hesel uváděna nejen poloha na turistických mapách, ale také přístupnost po značených cestách a případná vazba na další turistické cíle. Zatímco ilustrační doprovod byl sestaven ze snímků současných i historických vyobrazení, dobových pohlednic a dalších starších obrazových materiálů, popisy lázeň-

SLOVO AUTORŮ

14

ských a zřídelních lokalit v této encyklopedii zachycují (až na výjimky) především jejich stav k 30. červnu roku 2000. Majitelé či provozovatelé mnohých lázeňských a zřídelních objektů se od roku 1989 často měnili, což platí i pro druh využití stávajících či někdejších lázní. Některá dříve prosperující místa, jak již bylo naznačeno, bohužel podléhají rychlé devastaci a mnohdy nám zanikají doslova před očima. Velmi proměnlivý, ponejvíce k horšímu, je také stav míst s vývěry minerálních vod. Stav vývěrů v přírodním prostředí je výsledkem velmi složitých hydrogeologických poměrů a většinou nejde o stav dlouhodobě trvalý. Zmíněná proměnlivost vývěrů minerálních vod ve sledovatelném čase je spíše výsledkem různých činností v přírodním prostředí. V současnosti se nejvýrazněji projevuje strojně technologické vybavení a tržní zaměření stáčírenských firem. Autoři jsou zavázáni srdečným díkem pracovníkům jednotlivých lázeňských organizací a také vedením měst a obcí, muzeím, archivům a četným soukromým osobám za poskytnutou pomoc. Velkou pomocí jim byla možnost využít cennou balneologickou knihovnu Karlovarského muzea, jehož vedení (jmenovitě ředitelé Zdeněk Roubínek a Jan Mergl) projevilo vlídné pochopení pro dlouhodobé shromažďování historické dokumentace k tématu lázeňství. Lázeňství je jednou z odborných specializací Karlovarského muzea a předkládaná práce patří ke stěžejním publikacím, jež čerpají z bohatého tezauru faktů a ilustrací muzejního fondu. Při psaní encyklopedie zpracovatelům mimořádně účinně pomohly informace a materiály, které nezištně a ochotně poskytli Vladimír Křížek, který laskavě přehlédl i celý rukopis knihy, a dále (v abecedním pořádku) Miloslav Bartoš, Miroslav Benroth, Ivana Brožová, Jitka Budinská, Kateřina a Václav Culkovi, Milena Červenková, Jiří Čeřovský, Stanislav Čmiel, Zdeněk Doubek, Jiří Dvořák, Ondřej Havlovic, František Honzák, Václav Houfek, Jitka Hradílková, Jana Huberová, Miloš Janota, Jana Ježková, Jiří Kalferst, Jana Keltnerová, Jan Klevar, Vlasta Klimová, Anna Kostková-Pavlů, Václav Krůta, Věra Křenovská, Markéta Kubátová, Aleš Kutnar, Lubomír Mála, Lucie Mátlová, František Matúšů, Petr Měkuta, Jiří Milota, Miroslav Moravec, Jaroslav Orság, Miroslav Otte, František Reich, Milada Ryšánková, Zdeněk Sejkora, Karel Stein, Eva Svobodová, Vladimír Svozil, Ondrej Šedo, Zuzana Šigutová, Vladimír Švajda, S. Tejčková, Oldřiška Tomíčková, K.Uhrová, Olga Vacková, Zdeněk Volf, V. Votoček, Jan Vrabec, Tomáš Vylita, Petr Wenzl, Milan Wieser, Antonín Zámečník a Věra Ženatá. Zvláštní poděkování pak patří Libuši Wieserové za podíl na práci v terénu a při vyhledávání lokalit v turistických mapách. Autorem fotografií současných lázní (celkem 239) je Stanislav Wieser. Stanislav Burachovič a Stanislav Wieser V Karlových Varech dne 30. září 2000