SDĚLENÍ - ANNOUNCEMENT
PROGRAM BALTSKÉ UNIVERZITY V ČESKÉ REPUBLICE RNDr. Alena Labodová, Ph.D. VŠB – TU Ostrava, Hornicko-geologická fakulta, Institut environmentálního inženýrství, ředitelka Programového centra BUP v České republice.
[email protected] Baltská univerzita je v současnosti síť cca 220 vysokých škol ze 13 zemí, které patří k úmoří Baltského moře. Jedná se o Německo, Dánsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Rusko, Bělorusko, Ukrajinu, Slovensko, Českou republiku a Polsko. Byla založena v roce 1991 na popud rektora Univerzity Uppsala (Švédsko). Návrh začít se spoluprací univerzit vznikl již dříve, protože univerzity jsou klíčovými hráči při mírovém a udržitelném rozvoji v regionu, ale teprve pád železné opony umožnil toto propojení Východ – Západ. V době založení bylo hlavním cílem vytvoření kurzů z oblasti ochrany životního prostředí, rozvoje společnosti a pro posílení demokracie, které budou univerzity sdílet, vyučovat paralelně a které budou umožňovat s využitím moderních technologií také online spojení mezi studenty v různých zemích. V roce 1991 nebyl ještě internet a Baltský program (BUP) využíval faxy a satelitní televizi pro udržování kontaktů mezi univerzitami. Partnerem pro BUP byly Švédské telekomunikace, distributoři veškerého rozhlasového a televizního vysílání ve Švédsku a také Nordic Tele X satelit pro vysílání, který měl ideální pokrytí v regionu Baltského moře. Byl to ve své době velmi inovativní přístup, umožňující přímé tele- a videokonference mezi různými školami v regionu. Oficiální řečí BUP je angličtina, některé kurzy byly přeloženy rovněž do ruštiny. Pro ukončení kurzů jsou zavedeny stejné zkušební otázky a udělení mezinárodního diplomu. Administrativně je program Baltské univerzity řízen sekretariátem, který sestává z ředitele programu, manažera sítě univerzit a několika asistentů. Tento sekretariát je součástí Centra pro udržitelný rozvoj Univerzity Uppsala. Úkolem sekretariátu je podporovat a rozvíjet regionální spolupráci a kontakt mezi organizacemi v rámci BUP. Sekretariát zodpovídá za ekonomiku BUP, včetně kontaktu s financujícími organizacemi. V současnosti hlavními zdroji financí pro BUP jsou švédská vláda a Univerzita Uppsala, Švédský institut a oddělení pro Baltské moře v SIDA (Švédská mezinárodní agentura pro rozvoj). Další finance jsou získávány od Severské rady ministrů, z některých programů EU a rovněž z finských fondů. Do programu také významně přispívají některé zúčastněné univerzity, např. Technická univerzita Lodž (Polsko). Sekretariát organizuje tvorbu nových kurzů a materiálů pro kurzy, včetně knih a filmů. Vede kalendář dohodnutých aktivit a administruje konání různých setkání a konferencí v rámci programu.
219
Na národní úrovni tyto aktivity řídí Programová centra. Činnosti BUP se aktivně účastní univerzity ze 13 zemí, řízené 15 centry (v Německu a Rusku jsou vždy dvě centra). Centra zodpovídají za komunikaci, šíření informací, organizaci národních BUP konferencí, správu výukových materiálů pro kurzy a podporují sekretariát při výběru účastníků mezinárodních konferencí. Napomáhají také kontaktu mezi univerzitami při vyhledávání partnerů pro nové projekty apod. Ředitelé národních center se pravidelně dvakrát ročně scházejí, aby probrali další vývoj programu a podali zprávy o stavu BUP ve svých územích. Na celý program dohlíží mezinárodní rada, kterou jmenuje vždy na tři roky rektor Univerzity Uppsala. V radě jsou kromě zástupců Univerzity Uppsala také dva ředitelé center ze Střední nebo Východní Evropy a dva zástupci studentů. Rada schvaluje strategické směřování BUP a jeho hospodaření. Hlavní náplní programu byla od počátku výuka, zaměřená na otázky udržitelného rozvoje oblasti Baltského moře, tedy ochranu ŽP, rozvoj měst, společnosti a podpora demokracie. Pro tyto účely byly vytvořeny základní a specializační výukové kurzy pro studenty bakalářských i magisterských programů a podpůrné kurzy pro učitele. Všechny tyto kurzy jsou v angličtině, založené na současných znalostech a výsledcích výzkumu, interdisciplinární, interaktivní, zaměřené na řešení problémů a ukončené mezinárodním diplomem na základě standardizované zkoušky. Na vývoji a zavádění těchto kurzů se účastnilo řádově 1500 pedagogů a ročně je absolvuje asi 9500 studentů. Další studenti pak využívají alespoň připravené výukové materiály jak studijní opory. Jednotlivé kurzy tvoří ucelené bloky, ale mohou se vyučovat i po částech. Jsou ohodnoceny podle rozsahu a náročnosti níže uvedeným počtem ECTS kreditů. Pro bakalářskou úroveň jsou nyní dostupné kurzy: Environmental Science courses (15 ECTS) 1. The Baltic Sea Environment (7,5) 2. Environmental Science (7,5) 3. English for Environmental Science The Baltic Sea Region (area studies) courses (15 ECTS) 1. The Baltic Sea Region – Cultures, Politics, Societies (4,5) 2. Peoples of the Baltic (4,5) 3. Regional Development and the Baltic Sea Region (6) Sustainable Development course 1. A Sustainable Baltic Region (7,5 ECTS)
Kurzy pro magisterskou úroveň: Water Management courses (15 ECTS) 1. Sustainable Water Management in Baltic Sea Region (4,5) 2. The Baltic Waterscape (4,5) 3. The Use and Management of Water (6) 4. River Basin Management 220
Environmental Management courses (30 ECTS) 1. Policy Instruments for Environmental Management (7,5) 2. Cleaner Production & Technologies (7,5) 3. Product Design & Life Cycle Techniques (7,5) 4. Environmental Management Systems & Certification (7,5) Sustainable community development courses (15 ECTS) 1. The city (4,5) 2. Building sustainable communities (4,5) 3. Sustainable Urban Management (6) Kurz Sustainable Water Management je dostupný i jako e-learning. K řadě kurzů existují doplňkové výukové materiály na webu BUP. Každoročně jsou pro studenty organizovány dvě mezinárodní konference, jedna na všeobecné téma, kde účast není limitována studiem určitého kurzu BUP, ta se koná vždy v dubnu. Druhá, podzimní konference bývá zaměřena jako speciální k určitému oboru, např. v roce 2010 byla pořadatelem VŠB – TU Ostrava a téma bylo „Environmentální manažerské systémy“, v roce 2011 byla pořadatelem Technická universita Lodž a účastníci diskutovali „Bezpečnost a stabilitu v regionu“. Studenti se na konferencích účastní aktivně, dopředu dostanou zadání, co mají prezentovat a část jednání je spíše workshop a debatní klub, než klasická konference. Obdobné konference se pořádají i pro učitele, zejména s cílem zvýšit jejich schopnosti a znalosti pro výuku v BUP kurzech, případně v důležitých nových oblastech poznání. Příkladem může být velmi úspěšný kurz, zaměřený na oblast chemických látek a novou evropskou legislativu pro ně. Součástí pravidelných aktivit pro studenty jsou letní školy a intenzivní letní kurz SAIL – Sustainability Applied in International Learning, který se koná pravidelně jako sedmnáctidenní plavba na mořské plachetnici, kde studenti v počtu 38 tvoří posádku. Loňský ročník 2011 byl zčásti financován Finským centrem BUP a jeho trasa vedla z přístavu Halmstad ve Švédsku přes Dánsko a Estonsko do Finska, kde plavba končila v Turku účastí na oslavách Kulturního města Evropy. České univerzity měly možnost zapojení do BUP od samého počátku. V době federálního československého státu bylo vytvořeno jedno centrum se sídlem na Slovenské polnohospodářské univerzitě v Nitře. Toto centrum mělo organizovat i spolupráci českých univerzit a zpočátku se aktivit zúčastňovali pedagogové z Ostravské univerzity, VUT Brno nebo České zemědělské univerzity Praha. Z různých osobních důvodů tato spolupráce skončila a jiné profesní kontakty umožnily v roce 2007 vytvoření samostatného Programového centra BUP pro Českou republiku na VŠB – TU Ostrava. Nyní toto centrum už 5 let funguje a nabízí i širší spolupráci dalším školám, které budou mít zájem o využití materiálů nebo kontaktů BUP. Vzhledem k relativně pozdnímu vstupu VŠB – TU do společenství BUP už škola nepřevzala mezi své akreditované předměty kurzy vytvořené v rámci BUP, ale využívá knihy a filmy jako doplňkovou literaturu. Studenti a pedagogové
221
VŠB – TU se zúčastňují konferencí a existuje možnost zapojit do činnosti i další české školy, pokud budou mít zájem. V průběhu uplynulých 20 let se BUP změnil z „výrobce“ kurzů a výukových materiálů, zaměřených na podporu výuky k udržitelnému rozvoji, na významnou platformu pro spolupráci univerzit a také toho, kdo ovlivňuje politiku vzdělávání v regionu Baltského moře. Vliv BUP na rozvoj regionu se stal příkladem i pro jiné oblasti, např. kolem Středozemního moře. Spolupráce v rámci BUP není omezena na školy s environmentálním vzděláváním, stejně dobře se uplatní i studenti oborů technických, ekonomických, pedagogických, společenských věd i jazyků. Nový směr rozvoje do dalších let BUP se orientuje na výzkumné a výukové projekty, výměny studentů a pedagogů. Hlavní směřování programu bylo diskutováno na konferenci rektorů zúčastněných univerzit, konané už po třetí v říjnu 2011 v Uppsale.
222
VZPOMÍNKA NA JINDŘICHA WALDESE Doc. Ing. Václav Lednický, CSc. Katedra managementu a podnikání, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská univerzita v Opavě, Univerzitní nám. 1934/3, Karviná
[email protected] V roce 2011 uplynulo sedmdesát let od smrti vynikajícího českého podnikatele, Jindřicha Waldese (1876 – 1941), na jehož jméno sice současná generace zapomněla, ale jim navržené a zlepšené produkty užívá. Tento dříve velmi slavný a dnes poměrně málo známý podnikatel byl ve světě v první třetině dvacátého století označován jako „světový král knoflíků “ a u nás se mu velmi často říkalo „Baťa knoflíků“. Nutno podotknout, že toto označení bylo na místě, neboť se mu podařilo z pozice opravdového selfmademana téměř z ničeho vybudovat výrobní a obchodní nadnárodní společnost produkující v třicátých letech podle sdělení ŠIMONA (2) polovinu světové produkce kovových spínadel, těch nicotných drobností, které však člověkovi zpříjemňují život a bez nichž se velmi těžko obejde. Základem jeho nebývalého úspěchu se stal patentní knoflík, obyčejná „patentka“, kdy spolu se spolumajitelem firmy technikem Hynkem Pucem rozvinul a prakticky zrealizoval nápad jedné spoluzaměstnankyně, jejíž jméno však již zapadlo do zapomenutí, jak vyplývá z informace HLAVÁČE (1). Velmi šikovný a možno říci téměř geniální mechanik a konstruktér Hynek Puc sestrojil jedinečnou výrobní zakládačku, která do dnešních dob nebyla překonána. A tak spojením vynikajícího mechanika Puce a skvělého obchodníka Waldese s jedinečnými manažerskými schopnostmi a za finanční podpory třetího společníka firmy, Eduarda Merzingera, vzniká v roce 1902 dynamicky se rozvíjející podnik, v němž jsou uplatňovány všechny moderní americké podnikatelské, výrobní i obchodní postupy. V roce 1907 je postavena nová továrna v pražské čtvrti Vršovice, která spolu s později založenými pobočkami v zahraničí má ve svém výrobním programu široký sortiment 750 výrobků. Nejslavnějším výrobkem se stala již dříve zmíněný módní stiskací knoflík nazvaný „Koh-i-noor“ podle největšího diamantu světa, který přinesl podniku nečekaný úspěch. Zde se projevil Waldesův smysl nejen manažerský, ale také marketingový neboť tím, že tento patentní knoflík byl nejen významnou inovací, ale byl i nositelem skvělého reklamního symbolu. A tak dívčí hlavička s patentkou v oku, se stala trvalým symbolem výrobního programu tohoto podniku do dnešních dnů a trvale udivuje svou jednoduchostí, nápaditostí a jedinečností. Později se k tomuto úspěchu s patentním knoflíkem, který neodíral látku oděvu, připojil i prodejní úspěch zdokonaleného zipu i dalších kvalitních šatních spínadel. Waldes byl totiž velmi iniciativní zlepšovatel, a jak se zmiňuje HLAVÁČ (1) vlastnil 465 patentů a drobných zlepšovacích návrhů na modernizaci výrobků nebo námětů na dopracování určité inovace. Spolu s moderní strojní výrobou byl Jindřichem Waldesem prosazován také výrazný sociální aspekt podnikání, který byl charakteristický nejen přípravou zaměstnanců ve vlastní učňovské škole, ale i péči o jejich bydlení, odborný růst, sportovní i kulturní vyžití a další vzdělávání v oblasti jazyků, ekonomie a techniky. Velmi výrazně a trvale upozorňoval na potřebu vysokoškolského ekonomického vzdělání u podnikatelů a vedoucích pracovníků jednotlivých podniků. Vlastní manažery a perspektivní pracovníky vysílal na zahraniční stáže a pro ostatní pracovníky organizoval rekvalifikační kursy. Za velké hospodářské krize na počátku třicátých let patřil jeho podnik k velmi malé skupině našich podniků, které nepropustily ani jediného zaměstnance z práce.
223
I když Waldes neměl teoretické odpovídající ekonomické vzdělání, díky svým zkušenostem, svému nadání i vysoké vrozené inteligenci patřil v meziválečném období minulého století k předním osobnostem hospodářského života u nás a byl považován za význačného národohospodáře. Jednou z jeho hlavních prosazovaných myšlenek byl požadavek, aby v rámci politiky státu byla zavedena státní podpora exportu i propagace Československa a jeho výrobků v zahraničí. Při té příležitosti nelze opomenout, že díky neúnavné snaze Jindřicha Waldese se meziválečné Pražské vzorkové veletrhy staly významnou evropskou obchodní záležitostí, které byly obchodníky vyhledávány. Zasazoval se také intenzivně i o podporu státu vynálezectví a vědeckému výzkumu, neboť si uvědomoval obrovský význam těchto aktivit pro rozvoj průmyslu. Zároveň navrhoval zřídit instituci, která by zajistila dodržování morálního kodexu v podnikání. Své národohospodářské znalosti si rozšiřoval pravidelnými konferencemi i setkáními s americkým presidentem Delano Rooseveltem, tvůrcem zajímavého hospodářského programu pro Spojené státy třicátých let a s jeho ekonomickými poradci. Současně jako podnikatel byl průkopníkem moderního řízení podniků podle amerického vzoru, čerpal zkušenosti u Henryho Forda. Od roku 1918 začal přetvářet svůj podnik na nadnárodní společnost, která měla v zahraničí své samostatné pobočky, aby překonal celní bariéry a jiné dovozní překážky, které mezi sebou vytvářely jednotlivé státy. Na rozdíl od Tomáše Bati však nevytvořil síť vlastních prodejen, ale podle HLAVÁČE (1) pro firmu pracovalo několik stovek samostatných obchodních zástupců. S odstupem doby lze konstatovat, že Jindřich Waldes nejen vhodně využíval poznatků taylorismu, ale trvale jej obohacoval o nové poznatky a v souladu s vývojem znalostí i modernizoval. V jeho podniku byly uplatňovány následující vývojové řídící trendy: • Prováděl intenzivní racionalizaci výroby cestou jak intenzivní modernizací výrobního zařízení, tak budováním prostorných, vzdušných a vkusných výrobních prostor. • Specielní stroje vlastní konstrukce byly vyráběny v podnikové strojírenské dílně. • Zavedl dobře promyšlený marketing, který se opíral nejen o sledování potřeb zákazníků, a dobře promyšlenou, vkusnou i nápaditou reklamou, ale i trvalým podrobným sledováním chování konkurence což mu umožňovalo rychle reagovat na módní změny v oblasti podnikatelských aktivit firmy. • V podniku byla výrazným způsobem modernizována veškerá administrativní činnost tak, že využívala v podstatě veškeré novinky, které mohly zajistit rychlé vyřizování korespondence i potřebnou evidenci. • Zdůrazňoval potřebu trvalé kontroly vstupních surovin, která zaručovala základní předpoklad kvalitního výrobku, a proto v podniku zřídil laboratoř na zkoušení kovů, která zajišťovala kontrolu potřebné kvality vstupů pro více než dva a půl tisíce druhů drobného kovového zboží. Mimo to doprovázela uvedená organizační, technická a technologická zlepšení i rozsáhlá opatření sociálního charakteru kam je potřebné zařadit především: • Zřízení Podpůrného fondu, z něhož byly vypláceny nejen příspěvky při narození dítěte, příspěvky v mateřství, při úmrtí v rodině, ale i příspěvky na otop při mimořádných zimách, příspěvky na stěhování, za věrnost k podniku, za zlepšovací návrhy. Současně byl tento fond i zdrojem půjček zaměstnanců. • Solidní odměňování, které bylo základem dobré životní úrovně pracovníků podniku a stalo se základním článkem jejich sociálních jistot. • Vybudování potřebného zázemí pracovních prostor, jimiž se staly převlékárny, šatny, umývárny a další zařízení sociálního charakteru, které byly určeny odděleně pro muže a ženy. Těmito opatřeními se tak zařadil jeho podnik mezi přední podniky ve státě.
224
•
• •
Vytvoření parkové úpravy okolí podniku přispěl k zpříjemnění pracovního prostředí nejen pro zaměstnance, ale byl vytvořen i estetický a přitažlivý vzhled podnikového areálu pro veřejnost a tak přispěl k vhodné representaci této pražské čtvrti. Zřízení Nadace pro nemajetné studenty a válečné invalidy, kteří mohli u této nadace požádat o finanční příspěvky. Uvolňování finančních příspěvků značného rozsahu určených na podporu budování staveb jak náboženského tak sportovního charakteru v pražské čtvrti Vršovice, kde měl svůj podnik. Mimo to, sponzoroval stavbu památníku Jana Amose Komenského v Naardenu, o čemž se v současnosti málo neví.
I když Jindřich Waldes nevytvořil jako Tomáš Baťu jedinečnou řídící podnikovou soustavu, patřil podle tehdejších zahraničních ohlasů k významným osobnostem československé meziválečné ekonomiky a české kultury. Za jeho hlavní odkaz budoucnosti můžeme počítat významnou podporu českých umělců a tvorbu ucelených sbírek jejich uměleckých děl. Tím ukázal potřebný směr vhodného mecenášství vytvářející základní předpoklady pro život i rozvoj řady nadaných malířů, sochařů, sklářů i grafiků naší nově vzniklé republiky, s nimiž se často stýkal. Nejčastěji je však spojováno jméno Jindřicha Waldese se jménem malíře Františka Kupky, kdy první setkání z roku 1919 přerostlo v dlouhodobé přátelství, které trvalo devatenáct let. Toto přátelství přerušila až válka a smrt Jindřich Waldese. Při té příležitosti nutno zdůraznit, že Waldes se stal současně i významným mecenášem svého přítele, neboť více než velkoryse platil svého malíře. Tím, že shromáždil 289 Kupkových prací, jak zdůrazňuje ŠIMON (2), vytvořil ve své době jednu z nejdůležitějších světových kolekcí jednoho malíře, což umožňovalo presentovat komplexní pohled na jeho tvorbu. Za nacistické okupace jeho sbírku zachránila správa Státní sbírky starého umění v Praze, roku 1950 se pak stala součástí sbírek Národní galerie. V rámci restitučních postupů byla sbírka vrácena dědicům Jindřicha Waldese, přičemž tito významné části sbírky věnovali státu a z části prodali za solidní cenu Národní galerii. Velmi kuriózním jeho činem bylo zřízení vlastního soukromého muzea šatních spínadel, které bylo velmi navštěvované veřejností. Sbírkový fond muzea tvořilo sedmdesát sedm tisíc předmětů a jeho součástí byl nejen archiv krojovaných obrazů ale i knihovna. Waldes totiž považoval spínání oděvů (především však knoflík) za důležitou součást národní kultury a významnou složku uměleckého projevu jednotlivých národů. Tato sbírka knoflíků je nyní součástí sbírek Městského muzea v Jablonci nad Nisou. Významnou položku soukromého muzea tvořilo 387 stříbrných předmětů, které byly součástí tzv. „karlštejnského pokladu“. Poklad byl po navrácení rodinou velkoryse věnován Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze, kde je jeho ukázka trvalou součástí expozice. Veliký český vlastenec, významný průmyslový podnikatel, a neobvykle štědrý mecenáš českého umění poznal nebezpečí nastupujícího nacizmu i možné okupace našeho státu a včas poslal rodinu do Spojených států amerických. I když si byl vědom hrozbě, která mu hrozila pro jeho židovský původ, nejen že neopustil naší republiku, ale zapojil se do ilegálního odboje proti německým okupantům. Byl však jako osoba nepřátelská Velkoněmecké říše zatčen na podzim 1939 a po krátkém věznění na Pankráci odvlečen do Jeny a pak poslán do koncentračního tábora v Buchenwaldu V roce 1941 vykoupil jeho život za osm milionů předválečných korun jeho bratr Sigmund, který žil v USA (2). Během cesty lodí Jindřich Waldes zemřel asi záhy po zakotvení v Havaně a rodina obdržela pouze popel. Okolnosti jeho smrti jsou zahaleny tajemstvím, i když je asi pravdivá domněnka HLAVÁČE (1), který uvádí, že Jindřichu Waldesovi lékař nacistického doprovodu vstříknul smrtící injekci.
225
Použitá literatura: 1. Hlaváč, Miroslav., M. Tvůrci českého zázraku. 1. vyd., Praha: APS Agency Praha, s.r.o., 2000, 208s., ISBN 80-86363-00-7 2. Šimon, Patrik Jindřich Waldes sběratel umění. 1. vyd.,Praha:Patrik Šimon – Eminent, 2001, 227s., ISBN 80-9025569-3-X
226
