SCHR÷DINGEROVA
VIZE
⁄vod Kdyû mluvil o svÈm mentorovi Johannu M¸llerovi, Helmholtz poznamenal, ûe ...setk·nÌ s osobnostÌ prvnÌho ¯·du ovlivnÌ ËlovÏku mϯÌtko intelektu·lnÌho ch·p·nÌ na cel˝ ûivot.1
Je moûnÈ dos·hnout takovÈho ˙Ëinku pomocÌ ûivotopisu? Walter Moore uv·dÌ Ëten·¯e do ˙zkÈho kontaktu s Erwinem Schrˆdingerem, jinou velkou osobnostÌ, jejÌû enigmatick˝ charakter, mnohostrann˝ intelekt a pestr˝ ûivot p¯ekvapivÏ dlouho unikaly detailnÌmu studiu, a to aû do roku 1989, kdy vyöla ñ tÈmϯ t¯i desetiletÌ po SchrˆdingerovÏ smrti ñ Mooreova kniha.2 O modernÌ vÏdÏ bylo ¯eËeno, ûe prvnÌ polovina dvac·tÈho stoletÌ pat¯ila fyzice a druh· biologii. Pouze Schrˆdinger p¯ispÏl podstatnÏ obÏma polovin·m. Moore p¯edstavuje ËlovÏka i jeho pr·ci v historickÈm kontextu. VÌdeÚsk˝ intelektu·l, zasaûen˝ obÏma evropsk˝mi kataklyzmaty, byl p¯edmÏtem korespondence mezi ministry zahraniËÌ von Ribbentropem a lordem Halifaxem i ne˙navnÈho ˙silÌ de ValÈryho zÌskat ho pro Irsko. Hn·n od mÌsta k mÌstu, Schrˆdinger se pohyboval v intelektu·lnÌm osamocenÌ bez û·k˘ a spolupracovnÌk˘, ale nikdy bez spoleËnosti ûen, jeû byly z¯ejmÏ pro jeho tvo¯ivost tak podstatnÈ jako pro Goetha, jehoû trval˝ vliv na Schrˆdingera zapoËal p¯·nÌm jeho matky, aby se jmenoval Wolfgang. Ke konci ûivota vydal svazek poezie. Jeho osobnÌ b¯ÌmÏ perzekuce (nikoli rasovÈ) a exilu bylo ponÏkud zmÌrnÏno Pontifik·lnÌ akademiÌ, kter· ho uËinila jednÌm z m·la sv˝ch protestantsk˝ch Ëlen˘. Toto spojenÌ s Vatik·nem mu pomohlo v nÏkter˝ch nesnadn˝ch momen72
73
tech, naposledy (pokud vÌme) kdyû p¯imÏlo mÌstnÌho knÏze, aby povolil Schrˆdinger˘v poh¯eb na h¯bitovÏ jeho milovanÈ vesnice Alpbach. Moore pÌöe pro vÏdce i laiky. OdstraÚuje zavedenÈ ot¯elÈ fr·ze, vyvol·v· skuteËnÈ ovzduöÌ mÌst a ud·lostÌ s jejich n·dherou, hr˘zou i fraökou. Ve VÌdni vysokÈ kultury Ñpouze nÏmeck· vojensk· policie drûela p¯i anölusu teror jeötÏ v nÏjak˝ch mezÌchì. V Oxfordu plnÈm kolejnÌch radov·nek a zpÏv·Ëk˘ bylo Ñdost öpatnÈ mÌt jednu manûelku ñ mÌt dvÏ bylo nemyslitelnÈì. Na irskÈm Ñostrovu uËenc˘ a svat˝chì panovala od nez·vislosti ...tuh· cenzura, kter· se pokouöela vylouËit... vÏtöinu souËasnÈ literatury evropskÈ. Ofici·lnÌ puritanismus byl vöak zmÌrÚov·n neform·lnÌm duchem laissez faire.
Schrˆdinger vytvo¯il svou nejvÏtöÌ pr·ci v mÌrovÈ p¯est·vce mezi svÏtov˝mi v·lkami. Poutav· kr·sa jeho vlnovÈ mechaniky, z·kladu atomovÈ fyziky a chemie, se snoubÌ s pozoruhodnou uûiteËnostÌ. Od jejÌho objevu (1926) do roku 1960 bylo publikov·no asi 100 000 vÏdeck˝ch pracÌ aplikujÌcÌch rovnici nesoucÌ jeho jmÈno, nepoËÌt·me-li Ëasto tajnÈ technickÈ zpr·vy t˝kajÌcÌ se vojensk˝ch a pr˘myslov˝ch vyuûitÌ. Toto ÑhemûenÌì znamenalo pro Schrˆdingera, kter˝ v rukopise, jenû nalezl Moore v Dublinu, mluvÌ o tÏchto d˘sledcÌch vÏdy jako o Ñexkrementech pokroku v b·d·nÌì, jen m·lo. Pro nÏho bylo b·d·nÌ ...hra... p¯i nÌû usilujete zdolat pomyslnou hranici mezi BoûstvÌm a v·mi ñ hranici, jeû moûn· neexistuje.
Zde nahlÌûÌme do samÈ podstaty muûe, skrytÈ za jeho vÏdeckou sl·vou, bou¯liv˝mi milostn˝mi avant˝rami a neklidnou dobou, pro nÏhoû byla filozofie prvnÌm a nejp¯ednÏjöÌm snaûenÌm, v protikladu k filozofickÈ neutralitÏ nebo plodnÈmu oportunismu vÏtöiny Ëinn˝ch vÏdc˘. Po cel˝ ûivot Schrˆdin74
ger n·ruûivÏ vyzn·val formu monistickÈho idealismu, kterou naz˝val vedantick˝m svÏton·zorem. TÈmϯ vöe, co se na nÏm zd· podivnÈ, vyvÏr· z jeho snahy skuteËnÏ ûÌt svou filozofiÌ: Kdyû se nauËil vyslovit ji ˙sty, skuteËnÏ vst¯ebat tuto nejvÏtöÌ ze vöech myölenek.3
To jsou nÏkter· tÈmata a dohady, kterÈ zde hodl·m zkoumat. Filozofie Schrˆdinger formuloval svoje filozofickÈ n·zory brzy a pozdÏji je jen m·lo mÏnil. Tato st·lost neznamenala filozofickou rezignaci nebo ztr·tu z·jmu ñ jeho klasifikovatelnÈ filozofickÈ postoje p¯edstavovaly sloupy vymezujÌcÌ kolbiötÏ, v nÏmû Schrˆdinger ne˙navnÏ z·polil s obmÏnami odvÏkÈho problÈmu: s podstatou introspektivnÌho subjektu (self) a s jeho vztahem k Ëemukoli jinÈmu, co existuje (jinÈ subjektivity, vnÏjöÌ svÏt, B˘h). Jeho filozofick˝mi mentory a p¯edch˘dci byli Mach a Schopenhauer. Schrˆdingerovy spisy svÏdËÌ o hlubokÈm vlivu Ernsta Macha, jehoû fyzika a filozofie kvetly obzvl·ötÏ ve VÌdni Schrˆdingerova ml·dÌ. Moore cituje charakteristick˝ v˝rok4: ...SvÏt sest·v· z barev, tÛn˘, teplot, tlak˘, prostor˘, Ëas˘ atd., kterÈ zde nechceme naz˝vat Ñvjemyì nebo Ñjevyì, protoûe v obou pojmenov·nÌch je zahrnuta jednostrann· a libovoln· teorie. Naz˝v·me je prostÏ Ñprvkyì. PochopenÌ toku tÏch prvk˘, aù p¯Ìmo nebo nep¯Ìmo, je vlastnÌm cÌlem vÏdy. Pokud nebereme v ˙vahu naöe vlastnÌ tÏla a soust¯edÌme se na vz·jemnou z·vislost urËit˝ch skupin tÏchto prvk˘, kterÈ zahrnujÌ jin· tÏla, lidi a zv̯ata, pak z˘st·v·me fyziky. Jakmile vöak vezmeme v ˙vahu zvl·ötnÌ vliv tÏchto prvk˘, z nichû se skl·dajÌ naöe vlastnÌ tÏla..., jsme na poli fyziologickÈ psychologie... ée 75
svÏt v tomto smyslu je naöÌm vjemem, je mimo jakoukoli pochybnost.
Kdyû vyjad¯uje sv˘j vlastnÌ n·zor na svÏt, Schrˆdinger shrnuje Machovy nejd˘leûitÏjöÌ post¯ehy:5 ...Tento jeden strom je pak jedna danost, jiû m·me: je to souËasnÏ strom fyziky a strom psychologie...; z t˝chû prvk˘ sest·v· se jak J·, tak i vnÏjöÌ svÏt; a v r˘zn˝ch sloûit˝ch form·ch jsou tyto prvky nÏkdy popisov·ny jako sloûky vnÏjöÌho svÏta: vÏci; a nÏkdy jako sloûky J·: vjemy, poËitky. Ale co kdyû stojÌm p¯ed tÌm stromem, ne j· s·m, ale s nÏk˝m z lidsk˝ch bytostÌ a uvÏdomuji si, jsa o tom adekv·tnÏ ujiötÏn, ûe mi vöichni vnÌm·me strom stejn˝m zp˘sobem? Pak musÌm p¯edpokl·dat, ûe to, co je poËetnÏ jeden komplex prvk˘ ñ totiû strom ñ je souËasnÏ sloûkou nÏkolika vÏdomÌ, tj., ûe pat¯Ì souËasnÏ nÏkolika J·, neboli je vnÌm·n spoleËnÏ. Nikoli, ûe je spoleËn˝m objektem vnÌm·nÌ, n˝brû (zd˘raznÏme) spoleËnou sloûkou vnÌm·nÌ. Mach ¯ekl6: ,NedÏl·m podstatnÈho rozdÌlu mezi sv˝mi vjemy a vjemy nÏkoho jinÈho.ë TytÈû prvky soun·leûÌ v jistÈm poËtu kombinacÌ, jeû p¯edstavujÌ subjekty (selves).
Myölenky sdÌlenÈ nÏkolika lidmi jsou myölenky spoleËnÈ, dod·v· Schrˆdinger; jsou to singul·rnÌ ud·losti, bez ohledu na to, kolik lidÌ myslÌ. Ale tady najednou stojÌme p¯ed paradoxem7: ...Idea v podstatÏ spoleËn˝ch prvk˘, jeû soun·leûÌ v urËitÈm poËtu bod˘ a p¯edstavujÌ subjekty (selves), je jasn· a dobr·, pokud vyluËujeme sebe samy, naöe vlastnÌ skuteËnÏ speci·lnÌ J·, tj. z˘st·v·me nez˙ËastnÏn˝mi vnÏjöÌmi popisovateli celÈ situace, nÏco jako mimosvÏtsk˝ B˘h. Kdyû si ale vzpomenu, ûe j· s·m jsem jednÌm z tÏchto subjekt˘ a ûe cel· tato struktura prvk˘ se st·le a ne˙prosnÏ p¯edstavuje v jednÈ vysoce nesymetrickÈ a libovolnÈ perspektivÏ a v û·dnÈ jinÈ, pak se musÌm pt·t, co tento jeden bod v tomto celku vyznamen·v·...
76
Mach˘v pozitivizmus nenabÌzel na tuto ot·zku uspokojivou odpovÏÔ. Ale Schrˆdingerovo mocnÈ ego se nedalo vylouËit z jeho vlastnÌho obrazu svÏta, kter˝ touûil mÌt filozoficky zaokrouhlen˝, ne pouze vÏdecky osekan˝: ...p¯ipomeÚme si ty rozpaky, to chladnÈ sev¯enÌ hroznÈ pr·zdnoty, jeû p¯epadne kaûdÈho, kdyû se setk· s Machov˝m a Kirchhofov˝m popisem posl·nÌ fyziky (nebo vÏdy v˘bec): ,popis fakt˘ s maximem ˙plnosti a s maximem ˙spory myölenÌë ñ popis pr·zdnoty, jenû ËlovÏk nem˘ûe p¯emoci p¯es d˘razn˝ ba p¯Ìmo nadöen˝ souhlas, s nimû naöe teoretickÈ myölenÌ tuto definici vÌt·.8
Schrˆdinger pot¯eboval jinÈho pr˘vodce, aby ho vyvedl ze slepÈ uliËky. Schopenhauer9 vych·zÌ z pozice, kterÈ se pozdÏji p¯iblÌûil Mach: ...svÏt je moje p¯edstava (Vorstellung). S tÌmto objevem zaËÌn· filozofickÈ porozumÏnÌ...
Ale na rozdÌl od Macha se Schopenhauer vzn·öÌ do metafyzick˝ch v˝öek, z nichû udÏluje vÏdÏ skromnou perspektivu: ...Fyzika v nejöiröÌm smyslu slova se rovnÏû zab˝v· vysvÏtlov·nÌm jev˘ svÏta. Ale je v samÈ podstatÏ jejich vysvÏtlenÌ, ûe jsou nedostateËn·. Fyzika nem˘ûe st·t na vlastnÌch noh·ch, pot¯ebuje nÏjakou metafyziku, o niû by se opÌrala, aù to odmÌt· s jakkoli hezk˝mi gesty. Fyzika totiû vysvÏtluje jevy pomocÌ nÏËeho, Ëemu rozumÌ jeötÏ mÈnÏ: z·kony P¯Ìrody, zaloûenÈ na sil·ch P¯Ìrody, kterÈ zahrnujÌ ûivotnÌ sÌlu.
Schrˆdinger p¯ijal podobn˝ n·zor na omezenÌ fyzikalistick˝ch vysvÏtlenÌ a nebyl ochoten vyvozovat filozofickÈ z·vÏry z fyzik·lnÌch v˝sledk˘, obzvl·ötÏ ne ze sv˝ch vlastnÌch (viz d·le). V tÈto nevöednÌ zdrûenlivosti se opÏt uk·zal b˝t p¯edevöÌm filozofem. Aû teprve v Tarnersk˝ch p¯edn·ök·ch10, pÏt let p¯ed smrtÌ, ponÏkud oslabil toto omezenÌ: Fyzik·lnÌ teo77
rie n·s p¯inejmenöÌm mohou osvobodit od zako¯enÏn˝ch p¯edsudk˘ t˝kajÌcÌch se reality prostoru, kter˝ je z·kladnÌm p¯edpokladem pro pluralitu, i od reality Ëasu, kter˝ vymϯuje naöe rozpadnutÌ. Schrˆdingerova star· l·ska, Boltzmanova statistick· teorie Ëasu, konstruuje jednosmÏrn˝ tok Ëasu z po¯adÌ ud·lostÌ. To je osvobozenÌ z tyranie starÈho Chrona. To, co sami konstruujeme v naöich myslÌch, nem˘ûe mÌt dikt·torskou moc nad naöÌ myslÌ: ani moc ji uskuteËnit, ani moc ji zniËit. ZajistÈ nÏkte¯Ì z v·s toto nazvou mysticismem. Tak s pat¯iËn˝m respektem k tomu, ûe fyzik·lnÌ teorie je povûdy relativnÌ v tom, ûe z·visÌ na urËit˝ch z·kladnÌch p¯edpokladech, m˘ûeme podle mÈho soudu tvrdit, ûe fyzik·lnÌ teorie v souËasnÈm stavu silnÏ naznaËuje nezruöitelnost Mysli »asem.
Toto je modernÌ varianta Kantova velkÈho poËinu, jÌmû bylo ...vytvo¯it ideu, ûe tato jedna vÏc ñ mysl nebo svÏt ñ m˘ûe b˝t schopna zaujmout jinÈ formy jevenÌ, jeû nem˘ûeme ch·pat a z nichû neplynou pojmy prostoru a Ëasu. To je ovöem impozantnÌ osvobozenÌ od naöeho zako¯enÏnÈho p¯edsudku. Jsou pravdÏpodobnÏ jinÈ ¯·dy jevenÌ neû prostoroËasovÈ. DomnÌv·m se, ûe Schopenhauer byl prvnÌ, kdo to vyËetl z Kanta. Toto osvobozenÌ otevÌr· cestu k v̯e v n·boûenskÈm smyslu, aniû bychom po¯·d museli z·polit s jasn˝mi v˝sledky myölenÌ a zkuöenosti o svÏtÏ, jak ho zn·me. Nap¯Ìklad ñ abychom mluvili o tom nejz·vaûnÏjöÌm: zkuöenost, jak ji zn·me, n·m neklamnÏ vnucuje p¯esvÏdËenÌ, ûe mysl nem˘ûe p¯eûÌt z·nik tÏla, s jehoû ûivotem ñ takov˝m, jak ho zn·me ñ je neoddÏlitelnÏ sv·z·na. M· tedy po tomto ûivotÏ b˝t nic? Ano. Nic ve smyslu zkuöenosti, kter· je nutnÏ sv·z·na s prostorem a Ëasem. Ale v ¯·du jevenÌ, v nÏmû Ëas nehraje ˙lohu, pojem Ñpoì nem· smysl.11
Schopenhauer12 vyËetl nebo odvodil z Kanta jeötÏ nÏco jinÈho a pro celoûivotnÌ Schrˆdingerovo p¯esvÏdËenÌ a sp¯Ìz78
nÏnÌ s hinduistick˝m myölenÌm dokonce jeötÏ fundament·lnÏjöÌho: Jestliûe Ëas a prostor jsou cizÌ KantovÏ vÏci o sobÏ, tj. pravÈ povaze svÏta, pak mnohost je jÌ nutnÏ cizÌ takÈ. Jestliûe pak mnohost a oddÏlenost jsou takov· zd·nÌ a jestliûe jedna a t·û bytost je reprezentov·na ve vöech ûiv˝ch bytostech, pak je spr·vn˝ n·zor, kter˝ popÌr· rozdÌl mezi J· a Ne-j·. Hinduismus naz˝v· tento rozdÌl jmÈnem M·ja, tj. zd·nÌ, klam, kouzelnick˝ trik.
Schrˆdinger nebyl systematick˝ filozof. MÏl v·öniv˝ z·jem o myölenky, kterÈ mu byly blÌzkÈ, ostatnÌch si nevöÌmal. Nap¯Ìklad ho nezaujala Schopenhauerova ˙st¯ednÌ myölenka, ûe vÏc o sobÏ je totoûn· s v˘lÌ. Jeho vztah k MachovÏ filozofii byl rovnÏû voln˝, ale p¯itom ji nikdy nep¯estal vyuûÌvat coby p·Ëidla k otev¯enÌ mysli druh˝ch v˘Ëi jeho vlastnÌm v˝chodisk˘m ñ a pak je uû nechal pokraËovat samostatnÏ, kdyû k tomu mÏli sklon. Nikdy nikomu svoji filozofii nevnucoval, ale p¯itom dob¯e vÏdÏl, jak obr·tit vÏdeckou argumentaci proti konvenËnÌm p¯edpoklad˘m vÏdc˘: VnÏjöÌ svÏt pozn·v·m pomocÌ smyslov˝ch vjem˘. Pouze jejich prost¯ednictvÌm do mne vnik· tato znalost; ony jsou ten materi·l, z nÏhoû vnÏjöÌ svÏt konstruujÌ. TotÈû platÌ pro kohokoli jinÈho. SvÏty, tÌmto zp˘sobem vytvo¯enÈ, jsou tÈmϯ stejnÈ, vezmeme-li v ˙vahu rozdÌly v perspektivÏ atd., takûe vöeobecnÏ pouûÌv·me singul·r: svÏt. Ale ponÏvadû smyslov˝ svÏt kaûdÈho je velmi striktnÏ priv·tnÌ a nep¯Ìstupn˝ komukoli jinÈmu, tento souhlas je podivn˝; co je obzvl·ötÏ podivnÈ, je zp˘sob, jak se ho dosahuje. MnozÌ lidÈ radÏji o tÈto podivnosti mlËÌ nebo ji prostÏ ignorujÌ a vysvÏtlujÌ souhlas existencÌ re·lnÈho svÏta tÏles, kterÈ jsou zdrojem smyslov˝ch dojm˘ a produkujÌ zhruba tent˝û dojem na kaûdÈho. To vöak nenÌ û·dnÈ vysvÏtlenÌ, je to pouze vyj·d¯enÌ jin˝mi slovy. Po pravdÏ toto vysvÏtlenÌ znamen· naloûit ˙plnÏ zbyteËnÈ b¯ÌmÏ 79
na pochopenÌ vÏci. ZnaËn˝ souhlas mezi dvÏma pozorovan˝mi svÏty, ¯eknÏme B a Bí, je t¯eba vysvÏtlovat jakousi korespondencÌ s re·ln˝m svÏtem R, tj. B s R a Bí s R. Kdo takto myslÌ, zapomÌn·, ûe R nebyl pozorov·n. Nikdo nevnÌm· dva svÏty, jeden pozorovan˝ a jeden Ñre·ln˝ì, nikdo nem˘ûe stanovit nÏjak˝ druh podobnosti v jejich struktu¯e.13
Vöichni jsme se uËili nevysvÏtlovat jevy nadbyteËn˝mi principy, a tak uûÌvat kr·snÈho ost¯Ì Occamovy b¯itvy. P¯edchozÌ cit·t ilustruje jeden zdroj proslavenÈ Schrˆdingerovy schopnosti p¯edn·öet: jeho schopnost vcÌtit se do mysli sv˝ch posluchaˢ (ne-li dokonce se s nimi ztotoûnit). V soukromÌ Schrˆdinger byl jedin·Ëek. Vyrostl v podmÌnk·ch p¯Ìzniv˝ch pro rozvoj jeho nad·nÌ, jeû bylo brzy rozpozn·no a povzbuzov·no. Moore14 detailnÏ popisuje obraz rodiny a jejÌho ûivota na slunnÈ stranÏ dunajskÈho cÌsa¯stvÌ, zastÌnÏnÈ aû roku 1914, kdy uû Schrˆdingerova osobnost byla ucelen·. Obzvl·ötÏ Schrˆdingerovy intenzivnÌ vztahy k ûen·m zaËaly uû v dÏtstvÌ. StejnÏ jako pro Goetha platÌ i pro nÏho Freudovo pozorov·nÌ15: Kdyû muû byl matËin˝m mil·Ëkem, podrûuje si i po cel˝ ûivot j·sav˝ pocit, d˘vÏru v ˙spÏch, kterÈ nez¯Ìdka p¯in·öÌ mu ˙spÏch skuteËn˝.
Jako dalöÌ pramen Schrˆdingerovy sebed˘vÏry Moore p¯ipomÌn·, ûe: ...se mu dost·valo plnÈ pÈËe maminky, tet Rhody a Minnie a takÈ celÈ ¯ady mlad˝ch sluûek a opatrovnic, jeû ho vöechny povaûovaly za nadÏjnÈho gÈnia, kter˝ zasluhuje prakticky neust·lÈho obdivov·nÌ. V takovÈm ovzduöÌ nÏûnÈ a milujÌcÌ ûen-
80
skÈ pÈËe se nelze divit, ûe Erwin na nÌ z·visel a oËek·val ji jako svoje pr·vo, p¯iËemû v celÈm ûivotÏ se mu toto oËek·v·nÌ splÚovalo.
Moore pak pod·v· popis Schrˆdingerov˝ch vztah˘ k ûen·m. Pokud zahrnutÌ takovÈho tÈmatu do seriÛznÌ biografie v˘bec vyûaduje ospravedlnÏnÌ, poskytuje je Schrˆdinger s·m, kdyû poznamen·v· v autobiografickÈm rukopise16, ûe vÏrn˝ popis jeho ûivota Ñvynech·vajÌcÌ vztahy k ûen·m by v mÈm p¯ÌpadÏ vytvo¯il velkou mezeruì. Byla by to i mezera v porozumÏnÌ geneze jeho nejslavnÏjöÌ pr·ce, kter· byla podle Hermana Weyla naps·na ÑbÏhem pozdnÌho erotickÈho v˝buchu v jeho ûivotÏì, za zimnÌch pr·zdnin v Arose, kterÈ Schrˆdinger str·vil ve spoleËnosti neidentifikovanÈ milenky. ÑVelk· mezeraì by nebyla vytvo¯ena vynech·nÌm erotick˝ch z·bav Ëi relaxacÌ ve volnÈm Ëase. Moore poznamen·v·, ûe ÑSchrˆdingerovy denÌky svÏdËÌ o tom, ûe nebyl prostop·önÌkem, jemuû by sexu·lnÌ v˝boje byly cÌlem samy o sobÏ ñ co si nejvÌce cenil, byla zamilovanostì. Schrˆdinger s·m spojoval zamilovanost se snahou vst¯ebat vÈdantickÈ z·vÏry vÌce neû je jen Ñvyj·d¯it ˙styì: poukazoval na ...ty opravdovÈ milence, kte¯Ì, kdyû se dÌvajÌ jeden druhÈmu do oËÌ, uvÏdomujÌ si, ûe jejich myölenÌ a radost je ËÌselnÏ jedna ñ ne jen podobn· nebo identick·.17
Zde je tedy krok k jedinosti ñ ze smÏru diametr·lnÏ opaËnÈho, protich˘dnÈho askezi a (alespoÚ pro nÏkterÈ hledaËe poslednÌch pravd) mnohem p¯ijatelnÏjöÌho. To je vÌce neû jen frivolnÌ z·stÏrka. I stroh˝ Freud doöel k tÈmuû z·vÏru p¯i diskusi psychologickÈho zdroje n·boûenskÈ energie, kterou nazval Ñoce·nsk˝m cÌtÏnÌmì: Ve vrcholu l·sky hranice mezi ego a objektem hrozÌ, ûe roztaje. Zamilovan˝ muû proti veökerÈmu svÏdectvÌ sv˝ch smysl˘
81
prohlaöuje, ûe Ñj·ì a Ñtyì jsou jedno, a je p¯ipraven se chovat, jako by to byla skuteËnost...18
Freud vypovÌd·, ûe neproûil oce·nskÈ cÌtÏnÌ mystika. StejnÏ tomu bylo asi i u Schrˆdingera, soudÌme-li ze svÏdectvÌ, kter· jsou k dispozici. Pro Freuda to byla mal· ztr·ta, protoûe on redukoval oce·nskÈ cÌtÏnÌ zpÏt do infantilnÌ f·ze ego-cÌtÏnÌ, jeû p¯etrv·v· u nÏkter˝ch osob souËasnÏ s dospÏlou verzÌ.19 Naproti tomu pro Schrˆdingera by to znamenalo ztr·tu bezprost¯ednÌho vyvr·cenÌ plurality. Zd· se proto, ûe Schrˆdingerovy intenzivnÌ vztahy k ûen·m byly souË·stÌ jeho pokusu p¯iblÌûit se zkuöenostÌ vÈdantickÈ jednosti. Tato interpretace se liöÌ od Mooreova z·vÏru, ûe ...v pr˘bÏhu Schrˆdingerova ûivota vÌra ve vÈd·ntu z˘st·vala podivuhodnÏ oddÏlena od jeho interpretacÌ vÏdeckÈ pr·ce i od vztahu k jin˝m lidem. Nedos·hl opravdovÈ integrace svÈ vÌry a sv˝ch Ëin˘.
Zb˝v· poznamenat, ûe Schrˆdinger neocenil nebo moûn· v˘bec neznal Freud˘v v˝rok, tak n·padnÏ podobn˝ jeho vlastnÌmu v˝roku napsanÈmu o Ëtrn·ct let pozdÏji. Sotva kdy se o Freudovi zmÌnil. Jejich spoleËnÈ milieu by mohlo staËit k vysvÏtlenÌ Schrˆdingerov˝ch pozn·mek, kterÈ se zdajÌ n·padnÏ freudovsk˝mi, nap¯. k dublinskÈ milence: ÑNemÏlas otce, tak teÔ dost·v·ö otce, kter˝ s tebou leûÌ v posteli.ì20 Bylo by ovöem zajÌmavÈ, kdyby dalöÌ studium Schrˆdingera uk·zalo podzemnÌ spojenÌ mezÌ vÌdeÚskou Berggasse psychoanalytik˘ a nedalekou Boltzmanngasse fyzik˘ p¯es t¯etÌho, nezmÌnÏnÈho mentora, kromÏ Macha a Schopenhauera. Schrˆdinger˘v osobnÌ ûivot nebyl omezen mÏöù·ck˝mi pravidly chov·nÌ. Jeho vlastnÌ manûelstvÌ bylo bezdÏtnÈ, ale kaûd· ze t¯Ì milenek mu porodila dceru. Jak pÌöe Moore: KonvenËnÌ formy sexu·lnÌ mor·lky byly nepodstatnÈ. L·ska a p¯·telstvÌ byly d˘leûitÈ a existovaly v mnoha obmÏn·ch, aniû
82
vyvol·valy hnÏv Ëi û·rlivost. NapÏtÌ se nutnÏ vyskytovalo, bylo potlaËov·no a nÏkdy p˘sobilo latentnÌ psychologick· traumata.
Mezi obÏùmi byla jeho ûena Anny, jejÌû depresivnÌ choroba nakonec vedla k sebevraûednÈmu pokusu a elektroöokovÈ terapii. Ale p¯esto bÏhem vÌce neû Ëty¯iceti let manûelstvÌ z˘st·vala naplnÏna hrdostÌ a obdivem ke Schrˆdingerovu gÈniu; kdykoli ji pot¯eboval, uzdravila se natolik, aby o nÏho mohla peËovat. Fyzika ZatÌmco umÏlec tvo¯Ì, vÏdec objevuje. Osobnost umÏlce m· unik·tnÌ vztah k jeho v˝tvoru, kdeûto vÏdec m˘ûe b˝t nahrazen jin˝m; ten zÌsk· identickÈ v˝sledky, kdyû je problÈm zral˝ k ¯eöenÌ. V protikladu k jejich p¯ÌleûitostnÈ ve¯ejnÈ i osobnÌ sl·vÏ jsou osobnosti objevitel˘ vyj·d¯eny v jejich pr·ci pouze zdrojem a obecn˝m smÏrem tv˘rËÌho snaûenÌ, obzvl·ötÏ pak v opominutÌch, slep˝ch uliËk·ch a zma¯en˝ch p¯Ìleûitostech. Schrˆdingerova intelektu·lnÌ sÌla, podloûen· öirokou vÏdeckou a matematickou znalostÌ, mu pomohla rozeznat a uchopit p¯Ìleûitost, kter· se mu naskytla v letech 1925ñ1926. Toto rozezn·nÌ i n·sledujÌcÌ v˝buch koncentrovanÈ tvo¯ivosti nebyly brzdÏny ani jeho dlouhodob˝m up¯ednostÚov·nÌm filozofie, ani jeho relativnÏ vysok˝m vÏkem (39 let). Moore se znovu pokouöÌ objasnit pr˘bÏh objevu vlnovÈ mechaniky v letech 1925ñ1926, ale m· potÌûe s politov·nÌhodnou ne˙plnostÌ Schrˆdingerov˝ch pracovnÌch denÌk˘ z tÈ doby. ZajÌmav˝m rysem tÏchto objev˘ byla nutnost ustoupit na Ëas od postul·t˘ speci·lnÌ relativity (aû do doby Diracova objevu relativistickÈ vlnovÈ rovnice v roce 1928), coû vöak nezmenöilo nadöenÌ, s nÌmû velkorys˝ Einstein chv·lil Schrˆdingerovy v˝sledky. 83
Schrˆdinger vϯil se Schopenhauerem21, ûe ...podobnÏ, jako viditelnost tÏles m· pro n·s cenu a smysl v tom, ûe p¯edpovÌd· dotyk s nimi, tak m· abstraktnÌ pozn·nÌ cenu v jeho pomÏru k pozn·nÌ intuitivnÌmu (anschaulich).
Za nadöenÈ podpory Maxe Plancka, jeho p¯edch˘dce v berlÌnskÈ profesu¯e, Schrˆdinger doufal a z poË·tku i vϯil, ûe jeho vlnov· mechanika vyvede fyziku z labyrintu nesrozumiteln˝ch kvantov˝ch pravidel zpÏt ke kantovsk˝m form·m intuice, revidovan˝m Einsteinem, kterÈ osvÏtlovaly klasickou fyziku: prostor ñ Ëas ñ kauzalita. Po p¯ÌötÌch pÏtat¯icet let Schrˆdinger bojoval se zklam·nÌm tÏchto ran˝ch nadÏjÌ22. Ale nemÏl nic p¯esvÏdËivÈho, ËÌm by nahradil zavedenÈ kontraintuitivnÌ interpretace. Tyto nadÏje a tato zklam·nÌ odr·ûely dva typy ËasovÈ zmÏny, jimiû probÌh· vlnov· funkce (stavov˝ vektor), kter· obsahuje maxim·lnÌ informaci o kvantovÏmechanickÈm systÈmu. PrvnÌ je zcela kauz·lnÌ spojit· zmÏna zp˘soben· fyzik·lnÌmi interakcemi, poËÌtaje v to neûiv˝ systÈm, kter˝ se d· uûÌvat jako mϯicÌ apar·t; ale tato zmÏna, urËen· Schrˆdingerovou Ëasovou rovnicÌ, nep¯ivede û·dn˝ proces pozorov·nÌ k ukonËenÌ. Zaopat¯uje totiû pouze Ñkatalog oËek·v·nÌì23 s p¯ipojen˝mi pravdÏpodobnostmi, poËÌtaje v to vöechny moûnÈ stavy mϯicÌho apar·tu. V kvantovÈ mechanice probÏhne ukonËenÌ nespojitou, ËistÏ probabilistickou zmÏnou, jeû poskytuje speci·lnÌ hodnotu pozorovanÈ veliËiny. Tento druh˝ typ zmÏny vlnovÈ funkce nepodlÈh· û·dnÈmu fyzik·lnÌmu z·konu, obzvl·ötÏ ne SchrˆdingerovÏ rovnici; je to krok Ñzahalen˝ v tajemstvÌì24. Pr·vÏ tento typ zmÏny vlnovÈ funkce byl vykl·d·n von Neumannem a Wignerem jako ud·lost ve vÏdomÌ pozorovatele. Jejich interpretace je v protikladu k pragmatiËtÏjöÌmu pojetÌ kodaÚskÈ ökoly (kde se mϯicÌ apar·ty ¯ÌdÌ klasickou mechanikou s libovolnou p¯esnostÌ) i v protikladu k spekulativnÌmu v˝kladu Ñmnoha svÏt˘ì (kde 84
se nevyûaduje jednoznaËn˝ v˝sledek mϯenÌ). Jestliûe ve v˝kladu von NeumannovÏ a WignerovÏ zavedeme druhÈho (intermedi·lnÌho) vÏdomÈho pozorovatele a nazÌr·me na nÏho souËasnÏ jako na Ë·st mϯicÌho apar·tu, dojdeme k paradoxu ÑWignerova p¯Ìteleì25, kter˝ pak m˘ûe b˝t reformulov·n jako pop¯enÌ plurality vÏdom˝ch pozorovatel˘26. PonÏvadû ale Schrˆdinger byl od zaË·tku p¯esvÏdËen, ûe fyzika nem· filozofii tÈmϯ co ¯Ìci (p¯estoûe filozofie je pro fyziku z·kladnÌ), nechtÏl nebo nedovedl posunout sv˘j postoj tak, aby vzal v ˙vahu implikace kvantovÈ mechaniky pro vÏdomÌ nebo pro jedinost mysli. Tak se p¯ipravil o velkou Ë·st uspokojenÌ, kterÈ by byl mohl pocÌtit ze svÈho nejvÏtöÌho objevu. Jeho p¯ÌspÏvky ke kvantovÈ mechanice t¯ic·t˝ch let ponejvÌce kriticky vyjasÚovaly jejÌ pojmy a d˘sledky. Hr·l velkou roli v debat·ch, kterÈ objasÚovaly kvantovÏmechanick˝ pojem fyzik·lnÌ reality v d˘sledku vyz˝vavÈ pr·ce Einsteina, PodolskÈho a Rosena27, 28. V tÈto souvislosti Schrˆdinger navrhl sv˘j zn·m˝ myölenkov˝ pokus, p¯i nÏmû je koËka p¯edstavov·na jako superpozice Ñûiv˝ch a mrtv˝chì stav˘ aû do tÈ doby, kdy je pozorov·na. Tento extrÈmnÌ p¯Ìklad mÏl zd˘raznit, ûe p¯ekvapivÈ rysy kvantovÏmechanickÈ superpozice stav˘ v principu nevymizÌ ani v limitÏ makroskopick˝ch objekt˘. ModernÌ projekt kvantovÈho poËÌtaËe pot¯ebuje celÈ klubko Schrˆdingerov˝ch koËek. Uprost¯ed a ke konci Ëty¯ic·t˝ch let se Schrˆdinger pokusil obejÌt z·hadu kvantovÈ sfingy a jejÌch Ñneomachistick˝chì podp˘rc˘ nalezenÌm sjednocenÈ klasickÈ teorie pole podobnÈho typu, jak˝ jiû Einstein hledal Ëtvrt stoletÌ. Vöechny prvky jeho d¯ÌvÏjöÌho ˙spÏchu byly opÏt ve h¯e: vrcholn˝ problÈm, nov· l·ska a pln· koncentrace jeho ˙silÌ a nad·nÌ. Ale tentokr·t s nÌm bohovÈ ûertovali. Jeho mocn· touha po ˙spÏchu nemohla nahradit ötÏstÌ a ml·dÌ a mÌsto toho oslepila na Ëas jeho kritiËnost. Po fraökovitÈm debaklu, prov·zenÈm novin·¯skou publicitou, a n·slednÈm ochladnutÌ jeho p¯·telstvÌ s Einsteinem, Schrˆdinger zaloûil materi·l do 85
ob·lky malomyslnÏ oznaËenÈ ÑDie Einstein Schweinereiì (einsteinovskÈ svinstvo).29 Velk· pozdnÌ pr·ce na nÏj Ëekala jinde. Biologie Schrˆdinger vϯil, ûe mocn˝, filozoficky zaloûen˝ intelekt, jak˝ mÏl, se m˘ûe v·ûnÏ pustit do mnoha p¯edmÏt˘, jak to uk·zal (s ponÏkud smÌöen˝mi v˝sledky) jeho mentor Schopenhauer. Rozsek·nÌ z·kladnÌho pozn·nÌ na oddÌly by bylo kapitulacÌ pluralitÏ, p¯ijmutÌ z·voje M·ja. é·dn˝ souËasn˝ vÏdec prvnÌho ¯·du, snad s v˝jimkou Nielse Bohra, nemÏl ö̯i Schrˆdingerov˝ch aktivnÌch z·jm˘. Einstein se pokouöel ËÌst fyzik·lnÌ z·kony v mysli VöemohoucÌho, ale byl ned˘vϯiv˝, a dokonce odpuzov·n nedostatkem matematick˝ch z·kon˘ v Jeho biologii.30 Schrˆdingerova d˘leûitost v biologii plnÏ spoËÌv· v jeho nevelkÈ knize Co je ûivot?.31 Intelektu·lnÌ zrozenÌ knihy spoËÌv· na t¯ech myölenk·ch. Prv· je Schrˆdingerova star· l·ska k Boltzmannovu po¯·dku z nepo¯·dku ve statistickÈ fyzice, kontrastujÌcÌ s po¯·dkem z po¯·dku v ËasovÏ reverzibilnÌ fyzice, jako je dynamika a elektromagnetismus. Schrˆdinger zavedl naivnÌho fyzika ñ sebe sama ñ kter˝ p¯em˝ölÌ o biologii podle statistick˝ch p¯edstav a zaznamen·v· poË·teËnÌ ˙spÏch, kdyû vysvÏtlÌ, proË Ñatomy jsou tak malÈì ve ök·le ûiv˝ch organism˘. D·le konfrontuje statistick˝ p¯Ìstup s velkou st·lostÌ dÏdiËn˝ch forem, kter· ho fascinovala v ml·dÌ. T¯etÌ ideou bylo jeho pochopenÌ v˝sledk˘ rentgenovÈho oz·¯enÌ kvasn˝ch muöek; ûe totiû jednotky kontrolujÌcÌ dÏdiËnost (geny) nejsou vÏtöÌ neû jednotlivÈ makromolekuly. PoslednÌ dvÏ myölenky dohromady vyvracejÌ myölenku prvnÌ ñ naivnÌ fyzik je na chybnÈ stopÏ. DÏdiËn˝ po¯·dek tedy musÌ b˝t zaloûen na nestatistickÈm po¯·dku, kter˝ pat¯Ì velmi speci·lnÌm jednotliv˝m molekul·m. Tyto molekuly obsahujÌ ˙pln˝ 86
pl·n individu·lnÌho organismu v nÏjakÈ formÏ kÛdovÈho z·pisu (jako je t¯eba Morse˘v kÛd) spolu s fyzick˝mi prost¯edky na realizaci tohoto pl·nu: musÌ b˝t ...z·konn˝ kÛd i exekutivnÌ moc, nebo jin˝mi slovy, musÌ to b˝t architekt˘v pl·n i stavba¯ovo dÌlo v jednom.
PodruhÈ v ûivotÏ Schrˆdinger vytuöil jemnou strukturu, kter· podkl·d· viditelnou realitu. Nejd¯Ìv to byla vlnov· povaha mechaniky pod jejÌ hrubou klasickou mezÌ, tentokr·t dÏdÏnÌ viditeln˝ch znak˘ zaloûenÈ na molekul·rnÌm kÛdu, ËtenÈm a realizovanÈm mikroskopick˝mi Ëiniteli ñ kÛdu imunnÌm v˘Ëi tepeln˝m excitacÌm, avöak schopnÈm molekul·rnÌch (izomernÌch) p¯echod˘, kterÈ jsou biologick˝mi mutacemi: tyto genetickÈ molekuly musÌ b˝t ...nejjemnÏjöÌ mistrovsk· dÌla, dosaûen· cestou P·novy kvantovÈ mechaniky.
V tomto druhÈm velkÈm p¯ÌspÏvku k rozvoji vÏdy Schrˆdinger neobjevil z·kladnÌ z·kony, ale inspiroval jejich objev jin˝mi. StejnÏ jako ostatnÌ zakladatelÈ molekul·rnÌ biologie, Francis Crick (citov·n Judsonem32) ...takÈ Ëetl Schrˆdingerovu nevelkou knihu. V podstatÏ, Ëtete-li totiû knÌûku kriticky, je jejÌ hlavnÌ p¯Ìnos velmi zvl·ötnÌ ñ p¯ednÏ je ps·na fyzikem, kter˝ v˘bec nezn· chemii! Ale jejÌ ˙Ëinek ñ nenÌ pochyb, ûe Schrˆdinger ji napsal burcujÌcÌm stylem, ne jako to haraburdÌ, kterÈ spousta lidÌ pÌöe, a ûe je to knÌûka imaginativnÌ. Uk·zala, ûe o biologick˝ch problÈmech lze p¯em˝ölet fyzik·lnÌm zp˘sobem, a tak dala p¯Ìslib, ûe vzruöujÌcÌ vÏci na tomto poli na sebe nedajÌ Ëekat.
BurcujÌcÌ styl je charakteristick˝ pro vÏtöinu Schrˆdingerov˝ch spis˘. ⁄Ëinek a dojem nadch·zejÌcÌch pokrok˘ je zp˘soben n·hlou syntÈzou element˘, kterÈ byly dlouh· lÈta v centru Schrˆdingerov˝ch z·jm˘. P¯ÌspÏvek z roku 1944 vyjad¯uje 87
Schrˆdingerovu osobnost (jako by to udÏlalo umÏleckÈ dÌlo) vÏrnÏji neû jeho velkÈ objevy z roku 1926. Moore zajÌmavÏ p¯edpokl·d·, ûe jednou ze sil, kterÈ Schrˆdingera poh·nÏly k naps·nÌ knihy, bylo podvÏdomÈ p¯·nÌ napravit nenaplnÏn˝ ûivot otce, kter˝ byl jeho duchovnÌm pr˘vodcem v ml·dÌ a ûivÏ se zajÌmal o biologii; praktick˝ ûivot, naplnÏn˝ obchodem, mu vöak nedovolil, aby se svÈmu z·jmu vÏnoval. KnÌûka vznikla z velice ˙spÏön˝ch ve¯ejn˝ch p¯edn·öek v DublinskÈm ˙stavu pro pokroËilÈ studie v roce 1943. NakladatelstvÌ Cambridge University Press ji vöak publikovalo teprve potÈ, co bylo vyd·nÌ dublinsk˝m vydavatelem p¯eruöeno po neofici·lnÌm tlaku cenzury. Tuto podivnou epizodu zp˘sobil Schrˆdinger˘v epilog o determinismu a svobodnÈ v˘li, kter˝ ve ve¯ejn˝ch p¯edn·ök·ch nebyl. Je to v˝stiûnÈ a d˘leûitÈ vyj·d¯enÌ Schrˆdingerovy filozofickÈ pozice (citovanÈ v˝öe); nejenûe vydÏsilo nÏkterÈ recenzujÌcÌ biology sv˝m mysticismem, zd· se, ûe tÈû popÌchlo tehdejöÌ klerik·lnÌ p·ny Irska n·sledujÌcÌm odstavcem33: Na z·kladÏ hypotÈzy plurality mysli byla nÏkdy kladena ot·zka: majÌ i zv̯ata duöi? StejnÏ tak ot·zka, zda takÈ ûeny nebo jen muûi majÌ duöi? TakovÈ d˘sledky, i kdyû jen pochybnÈ, musÌ n·s Ëinit podez¯Ìvav˝mi v˘Ëi hypotÈze plurality, jeû je spoleËn· vöem ofici·lnÌm z·padnÌm vyzn·nÌm. Neinklinujeme ale k mnohem vÏtöÌmu nesmyslu, kdyû na jednÈ stranÏ odmÌt·me jejich hrubÈ povÏry a p¯itom se vöak p¯idrûujeme jejich naivnÌ ideje plurality duöÌ a ÑzlepöÌmeì ji prohl·öenÌm, ûe duöe jsou pomÌjejÌcÌ a hynou s p¯Ìsluön˝m tÏlem?
Moore identifikuje tuto pas·û jako p¯ÌËinu afÈry a s·m ji popisuje jako pohrdavou obûalobu z·padnÌch n·boûensk˝ch vÏr. PÌöe: Zde se (Schrˆdinger) rozm·chl divoce na Ñz·padnÌ ofici·lnÌ vyzn·nÌì, kdyû oznaËil za Ñhrubou povÏruì Ñjejich vÌru v existenci individu·lnÌch duöÌì. 88
Kdyû ale rozebereme cit·t podrobnÏji, neû to ËinÌ Moore, zd· se spÌöe, ûe k¯esùansk· vyzn·nÌ byla zasaûena Schrˆdingerem jen mimochodem, p¯i m̯enÌ na jin˝ cÌl; ale i to bylo pro Dublin roku 1943 p¯Ìliö; a tak stÏûejnÌ knihu zÌskalo nakladatelstvÌ Cambridge University Press. Na ve¯ejnosti AËkoli vrûen do ve¯ejnÈho dÏnÌ svou sl·vou, Schrˆdinger byl velmi soukrom˝ ËlovÏk, vyh˝bajÌcÌ se ve smyslu Hor·covÏ vulg·rnÌmu davu. Jeho pomÏr k politick˝m hnutÌm a v˘dc˘m byl lhostejn˝ aû pohrdav˝. Jeho konverzace byla vûdy otev¯en·, neboj·cn· a pln· v·önivÏ vyjad¯ovan˝ch n·zor˘ na nejr˘znÏjöÌ tÈmata, ale jen m·lo z toho p¯iölo na ve¯ejnost. Nep¯ipojil se k û·dn˝m hnutÌm a podepsal jen m·lo proklamacÌ. V˝jimkou z tohoto pravidla byl dopis z roku 1936, napsan˝ spoleËnÏ s Einsteinem a publikovan˝ v London Times, v nÏmû û·dali o podporu pro uprchlÈ vÏdce. Tento dopis s v˝znaËn˝m nadpisem ÑSvobodu pro vyuËov·nÌì musel p¯esvÏdËit nacisty, ûe Schrˆdinger ñ stejnÏ jako Einstein ñ je jejich nep¯Ìtel; o dva roky pozdÏji, kdyû Schrˆdinger pob˝val v NÏmci okupovanÈm Rakousku, to Ribbentrop dal najevo britskÈmu ministru zahraniËÌ.34 Dopis takÈ vytvo¯il obecnÏ rozö̯en˝ obraz Schrˆdingera jako oponenta nacist˘, coû sice odpovÌdalo jeho soukrom˝m n·zor˘m, ale nikoli jeho ve¯ejn˝m akcÌm nebo prohl·öenÌm. TÌm bolestnÏjöÌ pro jeho p¯·tele a odp˘rce nacist˘ bylo zve¯ejnÏnÌ, kr·tce po anölusu, Schrˆdingerova podlÈzavÈho dopisu s nadpisem ÑDozn·nÌ V˘dciì. DodateËn˝ öok z v·önÌ, kterÈ dopis rozpoutal v roce 1938, ovlivnil i reakce na Mooreovo detailnÌ vylÌËenÌ a klidnÈ vyhodnocenÌ fakt˘. Od PlatÛnova portrÈtu SÛkrata byli filozofovÈ posuzov·ni nejen z intelektu·lnÌch hledisek, ale takÈ mor·lnÌ silou, s jakou 89
podle svÈ filozofie ûili. Tak Russell vychvaloval Spinozu nad Leibnize a k·ral Schopenhauera; a tak Popper35 povstal na obhajobu Schrˆdingera, svÈho druha ve filozofii, proti obûalobÏ ze zbabÏlosti. ⁄pln˝ dopis36 zahrnuje tyto v˝znaËnÈ pas·ûe: Uprost¯ed j·savÈ radosti, kter· pronik· naöÌ zemÌ, stojÌ i ti, kte¯Ì se sice takÈ podÌlejÌ na tÈto radosti, ale nikoli bez hlubokÈ hanby, ponÏvadû aû do konce nech·pali spr·vn˝ smÏr. VdÏËnÏ slyöÌme pravÈ nÏmeckÈ slovo mÌr: ruku kaûdÈmu, kdo ji chce r·d stisknout, ötÏd¯e pod·vanou ruku, kdyû slibujete, ûe budete velmi öùastni, nastane-li prav· spolupr·ce v souladu s v˘lÌ F¸hrera, ûe v·m m˘ûe b˝t dovoleno podpo¯it rozhodnutÌ jeho nynÌ sjednocenÈho lidu vöÌ vaöÌ silou... Net¯eba v˘bec ¯Ìkat, ûe pro starÈho Rakuö·ka, kter˝ miluje svou vlast, nep¯ipad· û·dn˝ jin˝ postoj v ˙vahu... J· takÈ pat¯Ìm k tÏm, kdo se ch·pou ruky nabÌdnutÈ k mÌru, protoûe u svÈho psacÌho stolu jsem nespr·vnÏ posoudil pravou v˘li a prav˝ osud svÈ zemÏ. Toto dozn·nÌ ËinÌm ochotnÏ a radostnÏ.
Dopis byl publikov·n 30. b¯ezna 1938, asi dva t˝dny po anölusu. P¯estoûe Schrˆdinger byl propuötÏn z Ë·steËnÈho ˙vazku na vÌdeÚskÈ univerzitÏ jiû 23. dubna (zatÌmco se z˙Ëastnil sch˘ze nÏmeckÈ fyzik·lnÌ spoleËnosti v BerlÌnÏ), z profesury na univerzitÏ ve ät˝rskÈm Hradci byl propuötÏn aû 26. srpna. Teprve tehdy zah·jil p¯Ìpravy k opuötÏnÌ Rakouska, coû uËinil37 se ûenou 14. z·¯Ì. V Ëervenci 1939 napsal Einsteinovi z Dublinu: Douf·m, ûe mi v·ûnÏ nezazlÌv·te mÈ zcela zbabÏlÈ prohl·öenÌ... chtÏl jsem z˘stat svobodn˝ ñ coû neölo udÏlat bez velkÈ dvojakosti.
S ohledem na p¯edchozÌ chronologii by bylo plnÏjöÌ vyj·d¯enÌ motivace ÑchtÏl jsem z˘stat a ûÌt svobodnÏ v Rakou90
skuì. Avöak ani Ñdvojakostì, ani ÑzbabÏlÈ prohl·öenÌì nevedlo k zam˝ölenÈmu usm̯enÌ s dobyvateli. Historick· neschopnost racion·lnÌho odhadu nacistick˝ch Ëin˘, jak se uk·zalo na Schrˆdingerovi v roce 1938, byla ned·vno znovu nechtÏnÏ p¯edvedena Popperem38, kter˝ obhajoval mytickÈho Schrˆdingera argumentov·nÌm, ûe Ñopustil Rakousko p¯esto, ûe by byl nacisty uvÌt·n, kdyby se byl k·lì. Ve skuteËnosti, aù uû z·mÏrem nebo n·hodou, byl Schrˆdinger vypuzen do emigrace teprve potÈ, co s·m zniËil svou mor·lnÌ pozici. Tato z·liba totalitnÌch reûim˘ v demoralizov·nÌ sv˝ch obÏtÌ nucenÌm ke spoluvinÏ p¯iöla na p¯et¯es o sedmn·ct let pozdÏji p¯i jednom z v˝teËn˝ch vÌdeÚsk˝ch stolov·nÌ, obËas po¯·dan˝ch Anny Schrˆdingerovou v Dublinu. Schrˆdinger˘v radostn˝ v˝raz se zachmu¯il a on pravil: ÑJ· jsem takÈ jednou musel ¯Ìci, co jsem ¯Ìci nechtÏl.ì Dopisu pozdÏji velice litoval. Brzy po Schrˆdingerovi, v kvÏtnu 1938, jin˝ VÌdeÚ·k podepsal prohl·öenÌ triumfujÌcÌm nacist˘m: J·, prof. Freud, tÌmto prohlaöuji, ûe po p¯ivtÏlenÌ Rakouska k nÏmeckÈ ¯Ìöi se mnou nÏmeckÈ ˙¯ady a obzvl·ötÏ gestapo zach·zely korektnÏ a se vöÌm ohledem na mou vÏdeckou reputaci, takûe jsem mohl ûÌt a pracovat s naprostou svobodou, mohl jsem pokraËovat ve svÈ Ëinnosti, jak jsem si p¯·l; a proto nem·m û·dn˝ d˘vod ke stÌûnosti.
Freud˘v ûivotopisec Ernest Jones39 pokraËuje: Kdyû nacistick˝ komisa¯ lejstro p¯inesl, Freud podepsal bez skrupulÌ, poû·dal pouze, aby mohl p¯ipojit vÏtu, jeû znÏla: Gestapo mohu srdeËnÏ doporuËit komukoliv.
Freud˘v cÌl, omezenÏjöÌ neû Schrˆdinger˘v, totiû dos·hnout v˝stupnÌho vÌza, byl podeps·nÌm ˙spÏönÏ dosaûen. NavÌc jeho vÏta na odchod byla z nejlepöÌch, jakÈ kdy napsal.
91
Schrˆdinger mÏl takÈ r·d ironii a nenÌ tÏûkÈ ji vycÌtit ve övejkovskÈm nadöenÌ jeho prvnÌho paragrafu. Tento dojem je vöak zruöen v·ûnÏ-up¯Ìmn˝m tÛnem druhÈho odstavce. Dopis nebyl mÌnÏn jako projev p¯i odchodu: obsahuje vöechny z·kladnÌ elementy tohoto skliËujÌcÌho û·nru. Pisatel potvrzuje, ûe se kaje dobrovolnÏ. Intelektu·l se oËerÚuje ñ jeho nespr·vn˝ ˙sudek byl uËinÏn Ñu mÈho psacÌho stoluì. Hanba je hlubok·, pod·vanÈ ruce jsou uchopeny a stisknuty, radost je j·sav·. Jakkoli trapn˝, dopis se podÌlÌ i na fraökovit˝ch aspektech û·nru. To je obzvl·ötÏ z¯ejmÈ, kdyû ho Ëteme spolu s doplnÏn˝m prohl·öenÌm Freuda. BlÌzkost starÈho analytika, i kdyû pouze v ˙loze spolutrpitele, zd· se zlehËovat b¯ÌmÏ viny. Ani Freud, ani Schrˆdinger neodvolali v tÏchto prohl·öenÌch û·dnou svou pr·ci, a proto se v tomto d˘leûitÈm ohledu nehodÌ srovn·nÌ s Galileem40. Je ovöem zajÌmavÈ uvaûovat, jak by na takov˝ poûadavek odpovÏdÏli. V souvislosti s touto ot·zkou je p¯ÌznaËn˝ fakt, ûe Schrˆdinger neobmÏnil epilog ke svÈ knize Co je ûivot?, aby usm̯il irskÈ vl·dnoucÌ kruhy, p¯estoûe p¯esunout se v letech 1943 nebo 1944 do jinÈho mÌsta mohlo b˝t pro nÏho obtÌûnÈ. Z·vÏry Sv˝m myölenÌm a ûivotem Schrˆdinger zatlaËil na hranici lidskÈho ˙dÏlu a posunul tak nÏkterÈ meznÌky. TÌm, ûe Moore spojuje v˝Ëet tÏch nejslavnÏjöÌch posunutÌ ve fyzice a biologii s vypr·vÏnÌm o SchrˆdingerovÏ osobnÌm ûivotÏ, je veden k ˙vaze o vztahu mezi sexualitou a vÏdeckou tvo¯ivostÌ. Toto zajÌmavÈ tÈma bylo dotud naprosto zanedb·v·no. V HadamardovÏ standardnÌ knize41 Psychologie invence v matematice je jedinÈ p¯iblÌûenÌ k tomuto tÈmatu v apendixu I jako ot·zka Ë. 29 v dotaznÌku (1904) pro matematiky: Jak ovlivnÌ stimulanty nebo sedativa (tab·k, k·va, alkohol et cetera) 92
kvantitu nebo kvalitu nÏËÌ pr·ce? TeÔ, kdyû tento p¯edmÏt byl tak d˘raznÏ vyzdviûen, to et cetera bude rychle rozö̯eno o materi·l, kter˝ se d¯Ìve povaûoval za nevhodn˝ k publikov·nÌ. Mooreova pion˝rsk· studie ot¯·s· öiroce p¯ijÌman˝m stereotypem velkÈho vÏdce podobnÈho zr˘dÏ, Ñmozku v l·hviì ñ obraz, kter˝ konejöil pocity mÈnÏcennosti ve¯ejnosti. Ztr·ta tohoto stereotypu asi vyvol· pocit rozho¯ËenÌ u mnoha Ëten·¯˘ knihy, jak uû to naznaËili mnozÌ recenzenti pran˝¯ujÌcÌ ÑöpinavÈ, pok·r·nÌ zasluhujÌcÌ, zbabÏlÈ, nedospÏlÈ, zraÚujÌcÌ, nevdÏËnÈ, sobeckÈì aspekty Schrˆdingerova chov·nÌ. V okamûiku ˙navy z Schrˆdingerova libida sah· i s·m Moore pro koment·¯ k mor·lce svÈho p¯edmÏtu, k Laclosov˝m Les Liaisons dangereuses, i p¯es sv˘j koneËn˝ z·vÏr, ûe Schrˆdinger nebyl prostop·önÌk. Naproti tomu je m·lo tÏch, kdo by dnes k·rali Celliniho, Byrona nebo Wagnera za podobnÈ vady, ponÏvadû spojenÌ mezi tvo¯ivostÌ umÏlc˘ a nedisciplinovanou sexualitou se oded·vna ch·palo. Rozö̯enÌ tohoto pochopenÌ mimo umÏnÌ a umÏlce bylo Schrˆdingerov˝m poslednÌm cenn˝m zobecnÏnÌm. Radik·lnÌ nevinnost jinÈho druhu odliöila Schrˆdingera od jeho velik˝ch souËasnÌk˘, Einsteina, Bohra, von Neumanna a dalöÌch. Nesnadn˝ pr˘bÏh jeho ûivota se uk·zal v souladu s jeho osobnostÌ aspoÚ v jednom ohledu: nikdy nebyl pokouöen nebo nucen k tomu, aby pouûil sv˘j intelekt k vyvÌjenÌ v·leËnÈ technologie, k drûenÌ tajemstvÌ, k ochutn·v·nÌ svÏtskÈ moci ñ kr·tce k faustovskÈmu obchodu, kter˝ by zatÏûoval jeho svÏdomÌ. Nikdy nemÏl p¯Ìleûitost, aby si p¯ipomenul svou milovanou BhagavadgÌta, kdyû explodovala atomov· bomba, jako Oppenheimer: ÑStal jsem se smrtÌ, niËitelkou svÏt˘.ì42 Ze vöeho, co o Schrˆdingerovi vÌme, on (zanÌcen˝ milovnÌk helÈnskÈho klasicismu) by se byl nechtÏl odv·ûit takovÈ hybris, tak p¯esnÏ vyj·d¯enÈ Oppenheimerem. éivotopis43 poloûil z·klad pro dalöÌ v˝zkum o Schrˆdingerovi a jeho dobÏ. Moorovo inteligentnÌ a peËlivÈ snaûenÌ ukazuje mnohÈ rysy osoby, i kdyû cel˝ ËlovÏk se popisu 93
4. Domov a svÏt
vymyk·. Sest·val totiû z prvk˘ tak mocn˝ch, ûe nenÌ lehkÈ srovnat je do obrazu jednoho individua. SyntÈza je tÏûöÌ neû anal˝za: Kaûd˝ z n·s m· nezvratn˝ dojem, ûe celkov˝ souËet jeho vlastnÌ zkuöenosti a pamÏti tvo¯Ì jednotku zcela odliönou od tÈ, jeû p¯ÌsluöÌ jinÈ osobÏ. To je to, o Ëem se mluvÌ jako o ,J·ë. ÑCo to je, to J·?ì44
Pokusil jsem se uk·zat, ûe organizujÌcÌm principem, pomocÌ nÏhoû se nejlÈpe d· obraz Schrˆdingera scelit z jednotliv˝ch prvk˘, je jeho dominantnÌ filozofick· snaha s vÈdantickou orientacÌ. On s·m by jistÏ tento organizujÌcÌ princip rozö̯il ke scelenÌ vöeho, co existuje.
PRAVDA:
HESLO A POJEM
B¯emeno tyranie dlouho zanech·v· charakteristick˝ otisk v lidskÈm myölenÌ a cÌtÏnÌ: v podstatÏ zploöùuje intelekt, ale zost¯uje vnÌm·nÌ etickÈ. Je tomu p¯es deset let, co se naöe zemÏ zbavila b¯emene Ëty¯icetiletÈ tyranie, zpoË·tku totalitnÌ a ke konci uû liknavÈ. Je na Ëase zkoumat, do jakÈ mÌry otisk tohoto b¯emene uû sl·bne. TakÈ snad lze napomoci vst¯eb·v·nÌ otisku za¯azenÌm naöich zkuöenostÌ a vzpomÌnek do historick˝ch souvislostÌ, jejichû perspektiva p¯in·öÌ odstup. O to se zde pokusÌm, nap¯Ìklad takto: Ve¯ejnÌ kati sp·lili mistrovsk· dÌla na hranici. Vl·da nepochybnÏ zam˝ölela v tÏch plamenech umlËet hlas ÿÌma, zniËit svobodu sen·tu a porozumÏnÌ pravdÏ obËanstvem. My jsme vskutku dos·hli rekordu ponÌûenosti. ÿÌm minulosti hledal hranice svobody, kdeûto my jsme prozkoumali hloubky otroctvÌ. UdavaËi n·s oloupili i o pr·vo vymÏÚovat si myölenky rozhovorem. S naöimi jazyky bychom byli ztratili i naöe vzpomÌnky, kdyby zapomÌn·nÌ bylo tak snadnÈ jako mlËenÌ. Uvaûme: byli jsme p¯ipraveni o cel˝ch patn·ct let, nemalou Ë·st lidskÈho ûivota. MnozÌ tou dobou zem¯eli n·hodn˝mi osudy, ale nejenergiËtÏjöÌ z n·s padli za obÏù krutosti cÌsa¯e. A tÏch nÏkolik, kte¯Ì p¯eûili, uû nejsou, co b˝vali, ponÏvadû ztratili tolik nejlepöÌch let ñ let, kdy lidÈ zralÈho vÏku zest·rli
94
95
