Scénář Ruce od křídy Markéta Sára Valnohová 1. Kavárna Alfa, interiér, den V kavárně se sejdou dvě dívky, je to Mája a její kamarádka Míca. Obě se pozdraví, sedají si a přitom si u servírky, která u sousedního stolku sklízí nádobí, objednávají. Mája: Dvakrát presso s mlíkem, prosím. Usadí se na židle. Mája se usměje a podá Míce přes stůl svazek papírů. Mája: Tady je scénář. Můžeš si to přečíst. Míca: Hele, vždyť víš, že mi přečíst jednu stránku trvá sto let. Ani se toho nedotknu. Koukej mi to radši vyklopiti! Míca se v odpověď jen usměje a začne se probírat papíry. 2. Kavárna Karamélie, interiér, večer U klavíru sedí vysoký kluk, celá společnost (zhruba dvaceti lidí) vesele zpívá. Mája stojí opřená o klavír a zpívá, hráč na klavír zvedne hlavu a usměje se na ní, ona mu úsměv oplatí. Zpívají zrovna dvojhlasně, když v tom jeden přiopilý kluk shodí ze stolu skleničku s vínem, která se na zemi rozbije. Ondřej, sedící u klavíru, se na viníka od klavíru jen otočí a zavolá na něj: Ondřej: Side, jestli mi tady rozmlátíš, tak pak rozmlátím já tebe!
1
Sid: Fakt sorry, já nechtěl... Mája: Taková katastrofa (mrkne na něj). Nech to, já to uklidím. Ondřej se na ni usměje a otočí se zpátky ke klavíru, Mája sebere střepy, zmizí za barem a loví ve skladu smetáček a lopatičku. Večer pokračuje, společnosti postupně ubývá (zrychlený záběr), až u klavíru sedí jen Ondřej a Mája a zkouší cosi hrát čtyřručně. Dohrají, on zaklapne víko klavíru, podívá se na ní, ona na něj. Konec záběru. 3. Kavárna Alfa, interiér, den Míca: Hlavu má v dlani, druhou rukou si míchá kávu. A dál to tam jako rozvinutý mít nebudeš? Co? Mája: Drží v ruce scénář, ze kterého předčítá. Myslíš jako první pusu? To by byl děsnej kýč. To si z toho snad každej domyslí, ne? Míca: No já nevím, ale určitě jste si celej večer nedávali jenom pusu. Kdybys to tam měla rozvinutý, co bylo dál... (smích) Mája: Nepotřebuju, aby na moje filmy byla přístupnost až od osmnácti, ty blbko. (smích)
2
Míca: No tak dál!! Mája: Hele já z toho vypíchnu asi jen ty pikošky, mám čas jenom do šesti, nemůžu to číst scénu po scéně. Míca: Jak chceš, hlavně povídej! 4. Májin privát, interiér, den Mája: Leží na posteli a čte si. V tom jí zazvoní mobil, lekne se až nadskočí a přijme hovor. Haló, Ondřeji? Ahoj! Cože, o hodinu dřív? No, to bych mohla... Jasně, žádnej problém. Speciální program? Mám se těšit? Páni, tak to hned vyrážím! Ještě během hovoru vyskočí z postele a začne vyhazovat ze skříně oblečení. Potom odhodí mobil a zuřivě začne přikládat oblečení na sebe, hledajíc tu správnou kombinaci. Její spolubydlící Ája sedí kousek od ní u počítače a se zájmem jí pozoruje. Ája: Já myslela, že máš jít dneska do práce, ne na rande. Mája: Však jdu, jenom tam mám být o něco dřív. Ája: Říkala jsi něco o speciálním programu? Abys nakonec nečistila záchody zubním kartáčkem! Mája: Můžu si půjčit to tvoje zelený tričko?
3
Ája: To krátký? Určitě, jestli není špinavý. Mája: Díky. Musím vypadat per-fekt-ně! 5. Kavárna Karamélie, interiér, den Mája: Rozrazí dveře kavárny a vysmátá vtrhne dovnitř. Ondřej stojí v kuchyňce za barem. Když Mája vejde, otočí se na ní. Ondřej: Ahoj, to je dobře, že jsi tady. Mája: Ahoj! Tak čeho si žádáš? Spiklencky na něj mrkne, v očekávání dalších krásných chvíl. Zpoza baru vyjde také Lenka, Ondřejova přítelkyně. V ruce má kytičku levandulí. Lenka: Ahoj! (otočí se na Ondřeje) Tak už můžeme jít? Ondřej: Vteřinku, dám Máje instrukce a jdeme. (otočí se na Máju) Za chvíli má přijít opravář, podívat se na ten pisoár. Můžeš tady na něj počkat a vyřídit to s ním? Já teď nemůžu. Mája: 4
Jo, jasně... Jasně, to můžu. Lenka: Ty ses dneska na tu směnu ale vyfikla. Tak se neumaž, asi bude ty záchody pak potřeba ještě umejt. Mája: No. Vyfikla. Umejt. Jasně. Ondřej: Tak ještě jednou díky... A my jdem. Lenka: Tady máš kytičku. Podává Máje svazeček levandulí. Mája: Za co? Lenka: Jen tak, přece. Pro radost. Mája: Jo tak... Moc díky. Mějte se. Hezky. Lenka: Při odchodu se ještě otočí na Máju: Ještě něco – Ondřej pořád mluví o tom, jak se dobře oblíkáš. Neudělala bys se mnou a s pár kámoškama nájezd na sekáče? Že bysme na sezónu osvěžily šatník. Fakt bych tě měla ráda sebou! Mája: 5
Je z toho dost vyšokovaná: No jasně! Skvělý. Báječnej nápad. Lenka: Tak jo, domluvíme se na facebooku. Zatím! Mája: Ahoj!
Ondřej s Lenkou odejdou. Mája jakoby nic napustí do skleničky vodu a dá do ní levandule, položí ji na stolek. Míca (mimo obraz): Levandule máš ráda, viď? Mája: Odpoví přímo v interiéru kavárny Karamélie Míce za obraz. Jo. Mívala jsem. V kavárně Karamélie se Mája na vázičku s květinou chvíli dívá, načež ji vezme , přivoní, pohladí a celou jí hodí do koše. 6. Kavárna Alfa, interiér, den Míca: A jeho reakce na to? Mája: Na co? Že jeho milenka půjde s jeho legální partnerkou nakupovat? No já na jeho místě bych udělala buď to, že každé dám svou kreditní kartu i s pinem, nebo se třesu strachy! 6
Míca: No, myslela jsem spíš to, jak tě vylákal do práce a pak ti hodil na krk ten pisoár... Mája: Jo to... No, pak se omlouval, že Lenka přišla o deset minut dřív než já a že jí musel doprovodit k doktorce na nějakou kontrolu. Ta holka je vážně jako mor. Každý týden minimálně dvě choroby. 7. Kavárna Karamélie, ineriér, den Míca (m.o): Předpokládám, že tě takhle nevypekl poprvé ani naposledy. Ondřej: Sedí v kavárně u stolu s notebookem. Mája obsluhuje u stolku dva sedící muže. Přichází ke stolu a dává jim na stůl dvě skleničky na stopce, uvnitř každé je světlá tekutina. Muž č. 1 No to snad nemyslíte vážně, slečno. Mája: Prosím? Děje se něco? Muž č. 2 Kolega má asi na mysli, že jsme si objednali „tramín červený“, ale vy nám tady nesete nějakej bílej patok! Muž č. 1 To je úroveň! Splést se sice může každej, prosím, zaměnit bílou barvu za červenou, to už přestává všechno! Jste snad barvoslepá, slečinko? 7
Mája: Promiňte, pánové, vy se mi tady snažíte namluvit, že místo červeného tramínu jsem vám přinesla tramín bílý? Muž č. 2: Vidíte v té sklenici snad něco červenýho?? Mája: Pánové, nezlobte se na mě, ale červený tramín je odrůda vinné révy, ze které se vyrábí víno bílé. Takže jestli nejste spokojeni, tady máte lístky a vyberte si nějaké jiné víno. Buď se zaměřte na kolonku „červené“, nebo se mě klidně na cokoliv zeptejte, mile ráda vám poradím, abyste se nedočkali dalšího hořkého zklamání díky své nevědomosti. Mája se sladkým úsměvem opouští zkoprnělé hosty, skleničky jim nechá na stole, vrací se za bar. Tam vezme nachystaný hrneček a nese jej Ondřejovi. Usměje se na něj a položí ji na stoleček. Tiše se ptá: Co děláš dneska večer? Ondřej: Musím si jít ještě něco zařídit do města, ale pak mám volno. Mám se večer stavit? Mája: Po zavíračce jsem jenom tvá, ale nemůžu z práce dřív, šéf by mě zdrbal! Ondřej: Já si myslím, že když jsi v právu, tak se nedáš! Vesele se zasmějí. 8. Kavárna Karamélie, interiér, noc 8
Hodiny na stěně ukazují půl jedné. Mája: Sedí u jediného stolku, na kterém zatím nejsou židle nahoře. Hlavu má položenou na rukách a spí. Trhne sebou a probere se. Podívá se na hodiny, potom na mobil. Zkusmo vytočí číslo. To dlouze zvoní, ale nic se neděje. Povzdechne si, zvedne se, dá i poslední židličku na stůl a odchází. Míca (m.o.): To je blbec. Vysvětlil ti to aspoň pak nějak? Mája (m.o.): Jo, druhý den se omlouval, že šel pak s klukama na pár piv, pak domů vysprchovat a rovnou tam vytuhnul. Míca (m.o.): Tý vole... 9. Kavárna Karaméli, interiér, den. Mája: Ve slušném oblečení rozrazí dveře kavárny a vběhne za do kuchyňky. Tam stojí Ondřej a počítá peníze v kase. Rozzářená Mája se k němu rozběhne a skočí mu kolem krku. Dají si pusu, stojí tam v objetí. Ondřej: Mám se ptát? Mája: Nemusíš, mám to! Ondřej: Gratuluji, slečno bakalářko!
9
Otočí se k poličce, vytáhne lahev, dva malé panáčky a nalije do nich tekutinu. Ťuknou si a napijí se. Mája: Co děláš dneska večer? Musíš to se mnou vytesat do kamene! Ondřej: Už něco mám... Mája: (šklebí se): Co může být důležitějšího než zapíjení státnic? Do dveří vejde Lenka: Lenka: Ahoj Májo! Ahoj lásko! Tak co tomu říkáš? Začne před Ondřejem předvádět krátké letní šatičky a v nich svoje štíhlé nohy. Ondřej: Jen polkne a uznale řekne: Fakt dobrý, moc ti to sluší. Lenka: Na dnešek se budou hodit! Ondřej: A nebude ti v tom večer zima? Lenka: Nebude.... protože kdyby, tak si přes to vezmu ještě tady tohle! Z tašky vytáhne slavnostně krásný háčkovaný svetřík, který si hodí koketně přes ramena. V tu chvíli
10
je vážně okouzlující. Ondřej: Bomba, asi budu večer žárlit. Mája: (sarkasticky) Že nebudeš výjimečně středem pozornosti ty, co? Lenka: (smích) Ty mu teda dáváš! Mája: Jenom když si řekne... Ondřej: Neví, jak by se z trapné situace vyvlíkl. Tak já si jdu dozadu zabalit kytaru, vezmu jí domů. Beru si nějaké skleničky na víno, kdybyste měly málo, tak... Mája: No, tak co? Holky budou dávat flašku vína a tři brčka? Ondřej: Však ony si už nějak poradí. Jdu pro tu kytaru, zatím tu na mě Leni počkej. Lenka: Necháváš mě tu v těch nejlepších rukách. (na Máju) A odkud jdeš ty, ze svatby?
11
Mája: Ne, měla jsem dneska státnice. Jsem bakalářka, třikrát hurá hrdosti národa. Lenka: Aha, tak to tě asi nemám lákat večer s námá, viď? Zapíjíme U Richarda na zahrádce moje narozeniny, Ondra mi bude dělat jukebox s kytarou. Mája: Na opilého Ondřeje s kytarou mám dnes asi příliš vytříbený hudební vkus. To víš, bakalářka umění, to jednomu změní preference. Lenka: Nenutím, chápu. Ale ten nájezd po sekáčích se nám včera povedl, co? Fakt díky za ty úlovky, bych je bez tebe v té hrabárně vůbec nenašla. Máš na to oko. Mája: Jo, na věci z druhé ruky mám talent, věř mi. Ondřej: Vrátí se ze skladu, v ruce nese kytaru a krabici se skleničkami na víno. Tak co vy dvě, už jste si všechno řekly? Mája: Ještě ne, můžeš mi tady Lenku ještě chvíli nechat? Zrovna dneska mám chuť s ní prokecat nad vínem celý odpoledne! To víš, dvě holky si mají vždycky co říct. Ondřej: No my radši asi půjdem. Tak ahoj. Kvalitně zapij státnice! Mája: Jojo. Za tři roky budu mít snad dalšího bakaláře, tak třeba to už zvládneme společně. Zeptám se
12
Sida, třeba bude mít čas aspoň on. Ondřej a Lenka: Ahoj, ahoj! Ondřej: Ondřej u dveří podrží Lence dveře, ač sám balancuje s klabicí skleniček a kytarou na zádech. Ty šatičky ti vážně hrozně sluší. Musím uznat, že máš vkus.
10. Májin privát, interiér, den Mája: Leží na posteli u sebe na privátě, pořád v tom stejném slušném oblečení a brečí, ba přímo řve do polštáře. Najednou jí zapípá mobil. Uslzenýma očima si přečte zprávu, usměje se skrze slzy, vyskočí z postele a začne si upravovat v zrcadle rozmazané oči. 11. Před domem, exteriér, den Mája: Vybíhá před dům, kde čeká Ondřej. Na zádech má obal s kytarou, pod paží pořád tu krabici se skleničkami. Nedají si pusu, jen se na sebe usmějí. Ondřej: Tak honem, jedno ještě snad stihneme! Mája: Ukaž, ponesu ti aspoň kytaru! Mícia (m.o.): 13
On se fakt nechal doprovodit na oslavu narozenin jeho přítelkyně? A ještě jsi mu dělala soumara? To bych z toho scénáře vyškrtla, tomu stejně nikdo neuvěří. Mája (m.o.) No a to bude hůř... 12. Kontejnery před Ondřejovým domem, exteriér, noc. Je tma. V obraze jsou vidět kontejnery, u nich se krčí Mája. Přes cestu přeběhne toulavá kočka. Mája: Podívá se na svítici displej mobilu. Očividně už neví, jak by zaujala pohodlnou pozici, ale zároveň tak, aby byla co nejméně nápadná. Na ztichlé noční ulici jsou slyšet kroky. Mája vystrčí opatrně hlavu, potom se přikrčí za popelnici. Nakonec se narovná a udělá pár kroků k chodníku. Vidíme, že přichází Ondřej. Ondřej: Lásko, co tady děláš? Mája: Představ si, můj šéf mi dává tak malej plat, že jsem musela hledat v kontejneru něco k večeři... (dvojitý smích) Mája: No a taky jsem tě chtěla vidět. Ondřej: To je krásný... Políbí ji dlouze na ústa. Pak se odtáhne a ještě se chvíli šmudlají nosy o sebe, jako eskymáci. Mája: Jsi unavenej po šichtě, nebo si dáme kolečko kolem bloku? Abych trochu vysmrádla.. 14
Ondřej: Jsem, ale půjdu rád. Zasloužíš si trochu pozornosti. Míca (m.o.): Fakticky řekl „zasloužíš si trochu pozornosti“, nebo to chceš do scénáře nafouknout? Mája (m.o.): Přesně tak to řekl. Zasloužím si trochu pozornosti. Za to, že jsem kvůli němu strávila hodinu mezi popelnicema, nejspíš. Míca (m.o.): Já nevím, kdo z vás dvou byl svýho času větší blbec. 13. Májin privát, interiér, noc. Mája sedí v posteli, je tma. Oči má upřené na mobil před sebou. Občas na něm zmáčkne tlačítko a on se rozsvítí, jinak se nic neděje. Mája (m.o.): On to měl vážně na háku. Jako nepochybuju, že mě měl opravdu rád... Míca (m.o.): Ty krávo, tak to já teda pochybuju! Mája (m.o.): (nedá se rušit)...a s ní se nechtěl rozejít prostě proto, že spolu bydleli a měli vlastně docela vyhovující stereotyp, ale stejně... Pak měl třeba v kavárně nějakou akci a slíbil mi, že po ní tam můžu přijít a přespíme tam. A že se ozve, až všichni vypadnou. Tak jsem seděla v posteli a čekala, až napíše. Nemohla jsem si ani rozsvítit lampičku a číst si, abych v tom našem krcálku nevzbudila spolubydlu. O půl třetí mě to přestalo bavit, oblíkla jsem se a šla za ním. Zase jsem číhala břed barákem u popelnic jako lasička, až jsem viděla poslední lidi, jak odchází. V tu chvíli mi přišla smska, že už jsou všichni pryč, ale že je unavenej a že to taky dneska radši balí. Já tam stála bosá, protože 15
červnový noci jsou teplý a tak hrozně tichý, že jsem se bála, že mě přešlapování prozradí. Hrozně jsem se naštvala a s botama v rukách jsem vtrhla dovnitř. Míca (mo.o.): A co on na to? 14. Kavárna Karamélie, interiér, noc Mája: Vchází s botama v rukách do ztichlé kavárny. Ondřej: Stojí za stolem a dává si do batohu nějaké věci. Mája: Prosím tě, neběžela tudy někde moje hrdost? Ondřej: Neboj se bosonožek, Ivánku! Mája: Na tři kroky! A přes šátek! Ondřej: Přes šátek? Mája: Přes šátek! Na tři kroky se přiblíží k sobě. Hrubě se obejmou a políbí. Mája: Procedí skrze zuby: 16
Roztluču tě v hmoždíři! Pak se zase políbí. Míca (m.o.): Co to jako má bejt? Jakej hmoždíř, jakej šátek? Mája (m.o.) To nic, to je úlitba Dostojevskýmu. Oba ho docela můžem, víš. Míca (m.o.) Aha. Máš pravdu! Úplnej Návrat idiota! 15. Kavárna Alfa, interiér, den Mája: Ono to tak nebylo vždycky. Vlastně jsem to tehdy ukončila asi po týdnu, co jsme se spolu poprvé vyspali. To tady mám napsaný taky, ale ještě si nejsem jistá, kam to ve scénáři zařadit. Asi to tam vůbec nedám, je to jenom pracovní verze. Ale řekla jsem mu všechno. Že nejsem zvyklá být pro někoho na druhé koleji, že mi to nestačí. Protože mám pocit, že jakmile se za mnou zavřou dveře, už si na mě ani nevzpomene. Vždyť on se nikdy vůbec nijak nesnažil. Já si brala směn co to šlo a dělala přesčasy i víkendy, jen abych mu dala šanci se tak potkat, nebo někam vypadnout po konci směny... A nic, vždyť jsi to sama viděla. Slyšela. Míca: Mám hádat, jak tenhle pokus dopadnul? Mája: Nemusíš, mám to tady napsaný taky, kdyby náhodou. Zadívá se do papírů v ruce a nadechne se. 16. Kavárna Karamélie, interiér/exteriér, den
17
Mája: Hrdě se slzami v očích odchází ze dveří. Zavře za sebou dveře a zhluboka si oddechne. Potom si utře oči, podívá se do kamery a mluví: Vydržela jsem to přesně týden. Ale byl to hroznej cirkus. Mája (m.o.): No počkej, já jsem ale chtěla do scénáře napsat, že jsem to vydržela aspoň dva týdny... Mája: To by ti stejně nikdo nesežral. Vydržela jsi to přesně týden. Míca (m.o.) A co bylo pak, vy dvě cácory? Mája (m.o.) Pak už to byla jenom série blbých a katastrofálních nápadů. Mája: Ušklíbne se a na kameru ukáže ironicky svým dvěma kolegyním do kavárny Alfa zdvižený palec. Výjimečně s tebou souhlasím. 17. Před Ondřejovým domem a blízké ulice, exteriér, noc Mája v noci čmárá křídou na chodník, něco píše na zeď, pak zase na chodník. Divák ale pořádně nevidí co. Mája (m.o.): Já pitomá. Pořád jsem doufala, že si nějakýho z těch vzkazů všimne a pochopí, co mu chci říct. A ozve se. Ale neozval se. Dodneška ani nevím, jestli si jich prostě nevšiml, nebo ho nenapadlo, že jsou ode mě – nebo je přesně z toho důvodu ignoroval. Ondřej: Vychází z domu, v ruce noviny. Cestou přejde na chodníku křídou namalovaný obrys postavy, 18
jakoby někdo vypadnul z okna. Na jiné zdi domu nápis, o kus dál na chodníku další úryvek básničky. Před kavárnou na chodníku jsou namalovány dvě šipky proti sobě. Ondřej to všechno přejde, aniž by si toho všimnul. Před kavárnou vytáhne klíče, odemkne si a vejde dovnitř. Mája: Jde asi tři kroky za Ondřejem, v ruce drží kameru a natáčí ho. Při Ondřejově cestě se střídá „klasický“ záběr s Májinými vide záběry, které jsou oproti reálu poněkud roztřesené, ale autentické. Teprve až na Májiných záběrech jsou vidět nakreslená ležící figura člověka, nápis na zdi, básnička na chodníku apod. Ondřej: Když přijde až před kavárnu, vyndá klíče, odemkne si a zajde. Mája sklopí kameru. Pak ji znovu zvedne, namíří ji na sebe a promluví do ní: Mája: A protože jsem smolař, druhej den v noci pršelo a skoro všechno se smylo. Míca: Natočí na sebe Májinu kameru. Musí to působit přirozeně, jakoby byla celou dobu ještě pár kroku za Májou, když sledovala Ondřeje. Mám hádat, jak to pokračovalo? 18. Temná ulice, exteriér, noc Mája: Čeká u popelnic, tentokrát se neskrývá. Podívá se na mobil, pak na hodinky, pak na mobil. Obejde popelnice a u jedné z nich najde otevřenou igelitku, ve které je poskládané oblečení. Zvídavě vytáhne jedno tričko a čichne k němu. Pak vytáhne z igelitky i zbytek věcí a začne si je prohlížet, přikládat na sebe a čichat k nim. Nakonec si valnou část nechá nechá v podpaždí. Pak na druhé straně ulice zaznamená pohybl Přibíhá k postavě, stojící na rohu ulice. Je tma, kolem nikdo. Pověsí se Ondřejovi kolem krku a dá 19
mu pusu. Díky žes přišel. Můžeme se tvářit, že celý minulý týden neexistoval? Ondřej: Nechceš si o tom nejdřív promluvit? Tohle bude znovu ta stejná chyba! To už jí ale drží kolem pasu a dává jí pusu na čelo. Mája: Nechci. Jestli je to jedinej způsob, jak zůstat s tebou, tak na to přistoupím. Neuslyšíš ode mě slova stížnosti nebo stesku. Budu držet hubu a krok. Přizpůsobím se. Jediný, co za to chci, bude trocha pozornosti. Ondřej: Ale sama dobře víš, že by sis zasloužila něco lepšího. Mája: To jsem nikdy neřekla nahlas. Ondřej: Ale myslíš si to. Následuje dlouhý polibek. Ondřej: Co to prosím tě máš? Poukákáže kývnutím na hromadu hadrů, které Lenka drží celou dobu v podpaždí. Mája: Nějaký hadříky... Našla jsem je tady u popelnice, ale představ si, jsou poskládaný a voní! Ondřej: Ty můj malý vetešníčku... 20
Dá jí pusu na špičku nosu.
19. Kavárna Alfa, interiér, den Míca: No já čumím. Onuce je v porovnání s tebou Deklarace nezávislosti. Mája: Tak zněla dohoda. Lepší něco než nic. Míca: Tohle bys do toho scénáře radši vůbec nedávej, takový filmy lidi vidět nechtějí. Mája: Proto to čtu tobě, abys mi řekla, co lidi ještě vydržej. Míca: No jak sama vidíš, lidi vydržej hrozně moc, otázkou je, jak se jim to bude líbit. Nechceš tam teď dát něco, co by jim vrátilo víru v tvoji svéprávnost? Mája: Jo, přesně to teď následuje. Osudový červen, kdy jsem se konečně rozhodla. Míca: A poslalas ho konečně do háje! Mája: 21
Ne tak docela, ale skoro jo. Udělala jsem zásadní chybu. Dala jsem mu ultimátum. 20. Místo na kopci, exteriér, večer/noc Mája a Ondřej: Sedí v trávě na kopci, vedle sebe téměř vypitou lahev vína, vlahý letní podvečer. Dívají se na světélka města pod sebou. Mája: Trochu ti závidím vyhlídky na prázdniny. Já budu jen otročit pro jednoho vydřiducha v kavárně, navíc za mizernej plat. Ondřej: Snad tě ten vydřiduch nestáhne z kůže. (smích) Dost možná to budou moje poslední volný prázdniny. Ale kavárnu zvládneš, věřím ti. Nemám nikoho schopnějšího, komu bych to dal. Mája: A to já to zase zvládnu. Ale ještě jedna věc. Ondřej: Jaká? Povídej.Peníze? Neboj, jako provozní dostaneš svoje procenta. Mája: Dobře víš, že pro tebe to udělám zadarmo. Ondřej: Jsi si jistá? No jak chceš... Mája: Leze to z ní jak z chlupaté deky. 22
Máš vůbec v plánu tu situaci, ve které jsme, měnit? Ondřej: Ona ta situace ale není jen o tobě, víš co. Mája: No, všimla jsem si, že mezi námi je nějak víc lidí, než je zdrávo. Chceš s tím ale něco dělat? Ondřej: Já? Myslíš, že bych měl? Asi jo, viď. Mája: Bylo by to docela príma. Ale chtěla jsem ti říct, že i kdyby ses teď rozhodnul pro mě, tak už si nejsem jistá, jestli tě vůbec chci. Ondřej: Aha. No, tak to aspoň řeší hodně věcí. Mája: (znejistí) Nevím jestli mi rozumíš, ale předchozí doba pro mě nebyla úplně příznivá a já si nejsem jistá, jestli po tom všem bysme se... rozumíš. Jestli bysme mohli začít s čistým štítem. Ondřej: No jasně, já ti rozumím, máš úplnou pravdu. Mája: Takže... (teď už je ale úplně nejistá)... To ani nezkusíme? Nikdy? Ondřej: Vždyť jsi právě sama řekla, jak jsme na tom.
23
Mája: Jo... Jo. Dobře no. A druhá věc je, že v tom případě se v září už do práce nejspíš nevrátím. Ondřej: Ne? Aha. To je mi líto. Ale co se dá dělat, úplně tě chápu. Mám tě moc rád a nechci, aby byla... Mája: Kdybys mě měl fakticky rád, nikdy bys to nenechal dojít až sem. Ondřej: Jenže na tyhle věci jsou vždycky dva, víš? Mája: Nebo taky tři. No to je jedno. Našla jsem už za sebe náhradu, je to jedna moje spolužačka ze základky. Jsem schopná ji zaučit během tří týdnů. Abys po mě neměl v kavárně černou díru. Ondřej: To je fér. Chápu. Víš... Ondřej: Ondřejovi zvoní mobil. Zvedne ho a odehraje se následující rozhovor po telefonu: Ahoj. (….) Ne, ještě ne, přijdu později. (….) Ne, nejsem na pivu. Pijem víno. Venku. (…) Ne, nejsou tady. (…) Nevím, prostě někdy přijdu, jo? Dobrou noc. (típne hovor) Mája: Už tě shání? Ondřej: Jo, prej jí není nějak dobře. Je tak trošku hypochondr, víš. Mája: No, všimla jsem si. Chceš ještě něco dodat k tomu září? 24
V tom jí zazvoní mobil. Podívá se na mobil, potom překvapeně na Ondřeje. Zvedne sluchátko: Ahoj Leni... Ne, nerušíš... Ne, nejsem v kavárně. Jsem... jsem u našich, ségra slaví narozeniny, víš, tak jsem jela na víkend domů. No, tak. Ne, to nevím, promiň, on není s tebou? Beztak někde kalí se Sidem a Pogem, nech to plavat, však on se ti vrátí. Fakt jsi mu zkoušela nakecat, že ti není dobře? A ani tak nepřišel? Tak to musí být vážně skvělá zábava... Jo, jasně, dám ti vědět. Dobrou noc. Mája: Bere lahev vína a notně si přihne. Pak se postaví a kousek poodejde, dívá se na světla velkoměsta pod sebou. Míca (m.o.): Předpokládám že ti neslíbil, že do roka a do dne... 21. Kavárna Alfa, interiér, den Mája Zvedne hlavu od scénáře. Ne. Tušila jsem, že začíná průser. Vlastně jsem dala oprátku na krk sama sobě. Věděla jsem, že jestli se do září nerozejde a já nedodržím slovo a nezmizím z kavárny a jeho života, sama sobě se nikdy nepodívám do očí. Potom přišlo léto.
22. Kavárna Karamélie, interiér, den Ondřej: Přichází, na zem háže velkou krosnu. Jde k Máje, která stojí za barem a leští skleničky. Míca (m.o.): 25
Hej, ale počkej! 23. Kavárna Alfa, interiér, den Míca Můžeš mi ještě říct, jak má divák pochopit, proč jsi po tom všem o něj pořád tak zoufale stála? Já jsem teď jako divák a já to nechápu. Mája: Krom toho, že to byl totální alfa samec? Úspěšný mladý muž, studující a podnikající zároveň, který božsky hrál na klavír i kytaru a mohla jsem si s ním pokecat o filmech, hudbě i divadle jako s nikým jiným? Míca: A kdy jste o tom prosím tebe kecali? Mája: Na směnách. Často je trávil celý se mnou, od rána do noci. Míca: A taky po nocích mezi kontejnerama, viď. Mája: On se uměl chovat i docela hezky, jenom jsem to do toho scénáře nedala. Šťastný chvíle, rozumíš. Ty jsem si na papír nepsala, ty jsem měla v hlavě. Míca: Jestli chceš, aby ten scénář byl uvěřitelnej, možná bys tam měla něco hezkýho přece jen dát. Já vím, byl to sviňák, ale jde ti o osobní zpověď, nebo dobrej film? Mája: Myslíš? No možná tam něco můžu dát... 26
24. Ulice před kinem, exteriér, večer Mája a Ondřej: Vychází z kina, jsou v ohnivé a debatě. Gestikulují a máchají rukama, přou se, souhlasí, dohadují se. Zničehonic vezme Ondřej Máju kolem pasu a dá jí pusu. Dál si povídají a vedou se v objetí. Mája: Aby nás ale někdo neviděl... Ondřej: (zasměje se) Vždyť už je tma. Mája: Jestli já s tebou budu někdy randit ve vší počestnosti za světla, tak tě snad ani nepoznám! Ondřej: Hele, tady jsou taky plakáty na ART. Co dávají příští týden? Upíra Nosferatu! To jsem viděl docela nedávno, dával jsem si totiž výtečný upírský maraton. Mája: Nosferatu mě nutili zkouknout na dějinách filmu. Víc se mi ale líbil, když jsem ho loni viděla v letňáku s živou hudbou. Dělali ji Ty_syčáci, fakt moc fajn. Ondřej: Prostě jsem si za sebou pustil Upíra Nosferatu od Murneaua, Drákula od Browninga, Nosferatu od Herzoga, Drákula od Coppoly a nakonec Ve stínu upíra. Mája: Toho Drákulu od Browninga jsem neviděla, jinak je to docela kvalita. Ondřej: Počkej, ty jsi viděla i Ve stínu upíra? 27
Mája: No jasně... Ondřej: Bože, ty jsi skvělá, v jaké loterii jsem tě já vyhrál? Mája: Já bych se s tím moc nahlas nechlubila... (nedořekne) Ondřej (skočí jí do řeči) Ale já kdybych mohl, jak já bych se s tebou chlubil! Mája: (zaskočená) Hm... Já jsem chtěla říct, že bych se ve společnosti moc nechlubila tím, že jsem viděla třeba všechny Bergmany. Nebo třikrát toho posledního Terence Malicka. Strom života. Lidi přitom odcházeli ze sálu v půlce a já bulela, jak to bylo krásný. To jsem chtěla říct. Ondřej: Proč bys to proboha nepřiznala? Mája: Aby si o mě lidi nemysleli, že jsem nějaká posraná intelektuálka přece! (smích) Ondřej: A nejsi? Ne teda posraná, ale intelektuálka? Mája: Nemyslím si. A to, že mám doma na záchodě Cinepur a Film a dobu, na tom nic nemění. To tam 28
mám proto, abych měla přehled o filmech a věděla, o čem mluví intelektuálové a já o tom nemluvila. Ondřej: Skloní se k ní a políbí ji. 25. Májin privát, interiér, noc Mája: Přijde na svůj privát, zabouchne dveře. Padne na postel a otevře notebook. Spolubydlící Ája sedí za stolem a otočí se na ni. Ája: Tak co, jaké bylo kino? Mája: Fakt dobrý. Ale tebe by to asi nebavilo. Hele, kde mám stáhnout Ve stínu upíra? Ája: Jasně, nejsem žádnej zasranej intelektuál přece. Ve stínu upíra? Nikdy jsem o tom neslyšela, ale zkusila bych torrenty. Mája: Kdybych byla intelektuálka, nosila bych brýle jako Zuzana Norrisová a věděla bych, že divný filmy se stahujou na torrentech. Já na ně umím chodit akorát do kina a Levnejch knih. Nemohla bys mi to stáhnout prosím tě? Ája: Vydrž, pošlu ti odkaz. Jenom na to klikni. Mája: Díky. Jo, už to tu mám. Tak já sosám.
29
Ája: Není zač. Jak je ale prosím tě možný, že přijdeš domů ve dvě ráno z kina a první věc co uděláš je, že si stahuješ nějaký no_name film? Mája: Prostě ho potřebuju vidět. Májin obličej je ozářen bledým světlem z obrazovky, vypadá mrtvolně bledě. Míca (m.o.): To byl jako vzorek hezkých chvil, rozumím tomu správně? Mája (m.o.): No jasně... S nikým jsem si o filmech tak dobře nepokecala. Míca (m.o.): I když jsi většinu času předstírala, že jsi je viděla, i když jsi je neviděla? Mája (m.o.): Tak to nebylo vždycky, taky mám docela nakoukáno. Jenom jsem chtěla, abychom toho měli společného co nejvíc. 26. Kavárna Alfa, interiér, den Míca: Tak to bychom měli výčet šťastných chvil. Moc hezký. Tak to bych tam nedávala vůbec. Kde jsme to skončili předtím? Mája: Tuším že tehdy, jak Ondřej odjížděl na prázdniny. Strana 23. Míca: Kam se na ten tvůj epos hrabe Umění milovat. 30
27. Kavárna Karamélie, interiér, den. Ondřej: Ahoj! Přichází, na zem háže velkou krosnu. Jde k Máje, která stojí za barem a leští skleničky. Ondřej: Tady jsou nějaký papíry, založ mi je prosím tě k fakturám. Tady máš napsaný telefonní čísla, až budeš chtít něco objednat. A tady je číslo účtu, tam mi prosím tě odváděj peníze odsud. Mája: Všechno vím, všechno znám. Ondřej: Já vím, však ti věřím. Jo a představ si, včera přišel pan domácí s tím, že se nám na bytě bude zvedat nájem. Mája: Fakt? Jako začátkem semestru? Ondřej: Ták. Lenku to moc nebere, už mi říkala o nějakém bytě její kamarádky, kam by se chtěla stěhovat. Kdesi v Líšni. Mája: (moc neví, co na to říct) Hustý. Ondřej: Tak jsem jí řekl, že odmítám bydlet dál než deset minut pěšky od kavárny. Abych vás měl hezky pod kontrolou. (mrkne) 31
Mája: Takže by se stěhovala sama? Ondřej: Ať se klidně odstěhuje. A málem bych zapomněl. Tohle je pro tebe. Zpoza krosny vytáhne pugét v balícím papíře a podá jej Máje. Ondřej: Všechno nejlepší k narozeninám. (pusa) Narcisy ani kopretiny neměli, promiň. Mája: Jé... díky moc. Ty jsou krásný. (pusa) Ondřej: Tak tu na mě počkej. Vratím se, neboj. A já letím! Mája: Ahoj. A díky. Dobře doleťte. A napiš, až budete na místě. Ondřej: Napíšu. Odejde ze záběru, kamera sleduje dál Máju, která na rozloučenou ještě zamává. Pak si sedne na židličku za bar a mlčky se dívá na svazek květin. Z oka jí ukápne slza. V tom se dveře rozrazí a zvonek nad nimi zadrnčí. Mícin obličej se prudce rozzáří, vztyčí se a podívá se rychle ke dveřím. Úsměv si ponechá, ale trošku pohasne. Do dveří vchází Sid.
32
Sid: Nazdar oslavenkyně, tak jsem slyšel, že tady má někdo narozeniny! Předá Máje velkou kytici bílých chryzantém, opravdu velikou. Oproti ní je Ondřejova malá kytička bezvýznamná. Sid: Kopretiny ani vlčí máky nikde neměli, tak aspoň takhle. Mája: Děkuju, jsi zlatíčko... (Dá Sidovi pusu.) To jsem ani nečekala, že si dneska ještě někdo vzpomene. Sid: Podívá se na žlutou kytici od Ondřeje, položenou na pultě. Co povídáš, vidím, že nejsem zdaleka první. Mája: První ne, ale nejlepší jo. Bílé mám zdaleka nejradši. Vypadají nejvíc jako kopretiny. Sid: Není zač, vždyť víš, že já rád. Mája: Vždyť já vím. No, tak si dáme víno, ne? Na účet podniku, bych to tak viděla. 28. Kavárna Alfa, interiér, den Mája: Tak jsem tam zůstala dva měsíce s kytkou a nadějí. Jenže za chvíly zvadly obě. Ale byla jsem skvělá provozní. Makala jsem celý léto jak mezek, jen aby se vrátil a pochválil mě.
33
Míca: Což se samozřejmě nestalo. Ale byla jsi fakt skvělá. A ten Sid jako co, furt nic? Mája: (mávne jen rukou) No... to by bylo zase na jinej scénář. Ale tak na konci srpna Ondřej přijel, já mu předala účetní knížku, kasu a faktury a jela jsem na týden pryč. Taky jsem chtěla prázdniny, rozumíš. Za tři dny mi zavolal, že děkuje, že jsem to za něj přes léto vzala. A že jsem skvělá a tak. Míca: Tak to se moc nepřekonal. Mája: No on mi potom nějak říkal, že měl kulturní šok. Pak tady mám, jak jsem přijela zpátky do Brna a šla si odsloužit avízovanou poslední směnu. 29. Kavárna Karamélie, interiér, večer Mája: Počítá kasu a píše něco do sešitu. Vedle sebe má notebook. Do dveří vejde Ondřej, beze slova jde k Máje, vezme jí do náruče a začne ji líbat. Ondřej: Chyběla jsi mi, hrozně moc. Mája: Ty mě taky. Ondřej: Už končíš? Můžu tě doprovodit domů? Mája: Jestli chceš... 34
Před kavárnou si Ondřej hodí na záda Májin batoh, ta zamyká dveře. Schovává si klíče do kapsy. Ondřej se k ní přitočí a vezme jí kolem pasu. Vedou se po ulici, on se skloní a dá jí pusu do vlasů. Mája: Ondro, co když nás někdo uvidí? Ještě není tak pozdě! Ondřej: A co je mi po tom? Už je mi to jedno. A neříkej mi Ondro, víš, jak to nemám rád. Mája: Ondřeji. (pusa na tvář) Vedou se po ulici. 30. Kavárna Alfa, interiér, den Míca: Co to na tebe herdek zkoušel? Mája: Možná, že se fakt na poslední chvíli rozhodnul pro mě. Nevím. Míca: Jak jako nevíš? Mája: Prostě se choval, jako by se mnou hned zítra chtěl začít chodit. Skoro jsem si myslela, že se jde domů rozejít. Jenže mi druhý den zapomněl říct jednu takovou důležitou maličkost. (rovná si v ruce papíry)
35
Mája: (tázavě nadzvedne obočí) Míca: Přece abych neodcházela! 31. Kavárna Karamélie, interiér, den Mája: Prochází kuchyňkou v kavárně, v ruce drží papírovou krabici, dává do ní pohledy z nástěnky, hrneček z poličky, malého plyšáka z pultu. Postaví si ji na stolek a přelepuje víko lepicí páskou. Kolem stojí čtyři další holky, jednou z nich je i Míca. Mlčky Máju pozorují. Ta dolepí krabici a otočí se na ně. Smutně se usměje. Mája: Tak se mějte, já mizím. Holky jedna po druhé se s Májou rozpačitě loučí. Jenom Míca stojí s rukama založenýma a nic neříká. Promluví až jako poslední: Míca: Nikdy ti neodpustím, žes mi neřekla, proč tady končíš. Míca (m.o.): No tak to moment, tohle jsem neřekla! Mája (m.o.): A co bys chtěla říct? Je to jenom pracovní verze! Míca (m.o.): Něco jinýho, znovu! Jedem!
36
Film se rychle převine zpátky. Mája se loučí s holkami, Míca stojí s rukama založenýma a nic neříká. Mája: Holky, nechala jsem vzadu ve skladu dvě igelitky věcí – jsou to nějaký hadříky co už neunosím, tak se o to poperte. To v té bílé tašce jsem našla u popelnic, ale zdá se mi to neškodný, tak se tím proberte... Didi: Fůůj, popelnicový věci! Ty jsi teda bezďák! Mája: Směje se se slzami v očích: Ale ony voněly, už když jsem je tam našla, přísahám! S Didi se pevně obejmou. Míca promluví až jako poslední: Míca: Nejsem blbá. Je mi úplně jedno, proč jdeš pryč, ale koukej se ozvat, až se dáš dokupy. Míca (m.o.): No prosím, tak je to lepší! Mája odchází středem kavárny kolem stolečků s hosty. U jednoho z nich sedí i Ondřej, skloněný nad notebookem. Mája se na něj usměje. Mája: Tak ahoj. A dík za všechny ty ryby. Ondřej: Ahoj.
37
Chvíli se dívá, jak Mája odchází, pak se zase skloní nad notebook. Kamera přeostří na Mícu, která stojí se založenýma rukama vzadu za ním a také sleduje odcházející Máju. Potom přimhouří oči a zamyšleně se podívá na Ondřeje. Cizí hlas (m.o.) Dáte si ještě něco? 32. Kavárna Alfa, interiér, den Nad Mícou a Májou se v kavárně sklání servírka. Míca: Do kolika jsi říkala, že máš čas? Mája: Ještě půl hodiny. (na servírku): Zázvorovou limonádu, prosím. (na Mícu): Už to bude stručný, neboj. Míca: (na servírku) Tak mě taky jednu. (na Máju) No bojím. Ten odchod s papírovou krabicí v ruce byl jak z americkýho filmu. Mája: Jo, tam jsem to přesně odkoukala. Ale odpusť mi to, byl to můj jediný veřejný afekt za celej ten podělanej půl rok s Ondřejem. Míca: Stejně se divím, jak se vám to povedlo tutlat tak dlouho. Mája: To je ten lesk a bída kurtizán, má milá.
38
33. Vesnice – náměstíčko u kostela, exteriér, den. Mája vystoupí z autobusu u nich na náměstí. Na záda si hodí batoh, pak se shýbne pro tašku. Vezme si ji do levé ruky. Rozhlédne se. Mája (m.o.) Když přijedu domu, jsem šťastná a naši taky. Zhruba tak dva týdny. 34. U dědečka ve sklepě, interiér, den Mája: Sedí na jednom ze sudů a houpe nohama. Před ní stojí dědeček a ochutnává jednotlivá vína, které ve sklepě má. Dědeček: To jsi tady teda moc dlouho nepobyla. Mája: Vždyť jsem tu byla měsíc, dědo. Už musím zpátky, za chvíli mi začne škola. Dědeček: Neříkej mi dědo, jsem dědeček. Tak na nás v tom Brně nezapomeň. Máte tam u vás v kavárně aspoň dobrý víno? Mája: Já už tam nepracuju, dědo...dědečku. Ale vína jsme tam měli dobrý. Hlavně takovej tramín... Dědeček: No však já ti věřím, že to poznáš, nenalejval jsem tě tady od mala snad zbytečně. A ten... ten Ondřej, tomu to pořád ještě patří? Mája: Patří, dědo, patří mu to všecko. 39
Dědeček: Dědečku. Jsem dědeček, ne děda. A ty už se tam teda nevrátíš? Mája: Povzdechne si. Nevím. Peníze nemám, trochu se bojím, že budu muset. Asi jo, asi budu spíš muset. Pár směn mě nezabije, vlastně mě to asi docela zachrání. Co se peněz týče. Dědeček: Nebuď z toh nešťastná. Já nejsem blbej. Babička je možná někdy trošku natvrdlá, ale já ne. Tumáš, zavdej si. Natáhne se k Máje s koštýřem, odspodu ho uvolní prstem a do malé skleničky od hořčice napustí čůrkem trošku vína. Dědeček: Tak na velkej svět! Pokyne Máje svou skleničkou. Mája: A na velký holky! Pokyne mu nazpět a napije se. 35. Dvůj u babičky, exteriér, den. Mája si na dvorku hodí přes rameno kameru a na záda hodí krosnu. Babička vyjde ven na zápraží. Mája: Tož babi, s pánembohem, já se zase objevím! Babička: 40
Tož s pánembohem, fňučko. S dědečkem jsi se rozloučila? Mája: Jasně, akorát jsem vylezla ze sklepa. Babička: Snad se mi tam dědek zase neztříská, ještě je potřeba dát králíkům. Ale ještě počkej, mam tu pro tebe klobásky, med a vajíčka! Mája: To su ráda, ale babi, já ty vajíčka nemám kde dat, mám už úplně plnej batoh! Babička: Avšak sem sem slyšela, jak jsou teď v Brnisku, nebuď hloupá a ber! Dej si to třeba do té polstrované kabele, co máš přes rameno. Mája: Ale babi, v tom je kamera, tu mám půjčenou ze školy, tu já nemůžu rozbít! Babička: Šak ty vajíčka se taky nemůžou rozbít, tož to dej k temu a máš to! Tak a je to! Mája: No... Vlastně... Proč ne... Mája si přidá do tašky s kamerou plato vajec, rozloučí se s babičkou a vychází ze vrat.
35. Kavárna Alfa, interiér, den Míca: A tak jsi se objevila zase u nás v kavárně, trčela ti sláma z bot a z kamery tekla vajíčka. 41
Mája: Přesně tak. Míca: A nebála ses, že do toho zase spadneš? Mája: Holka, vždyť já se z toho stejně ještě nevyhrabala. Ale potřebovala jsem tomu začít čelit aktivně, ne pasivně. Jasně, bála jsem se, že až ho uvidím, tak to bude zase padesátkrát horší. Proto jsem se proti tomu pojistila. Míca: Jak? Mája: Začala jsem vzpomínat a psát si na papír všechny nejhorší věci, co mi kdy provedl. Takovej hříšnickej seznam, rozumíš. 36. Park, exteriér, den Mája: Sedí v parku na lavičce a hypnotizuje mobil. V druhé ruce drží štos papírů. Podívá se na papíry, na mobil. Mája (m.o.): Držela jsem v ruce ten mobil a hrozně se mi do toho nechtělo. Mája: (sedící na lavičce, natáhne ruku s mobilem ke kameře): Povídej mi o tom. Proč mu musím volat zrovna já? Mája (m.o.): 42
Protože prostě nemáš na výběr, tak volej, vole! Mája: Povzdechne si, zvedne telefon a začne volat. Ahoj Ondro, tady Mája. Potřebovala bych od tebe ještě jednu laskavost. Můžeme se krátce sejít? Co nejdřív? Přitom se dívá na papíry. 37. Před Ondřejovým dome, exteriér, den Mája: Čeká před Ondřejovým domem. Opřená o zeď, založené ruce, pohled upřený do země. Ondřej: Vyjde z domu. Pozdraví Máju. Mája: Pozdraví Ondřeje. Kamera je příliš daleko, neslyšíme, co si říkají, když se vydávají podél živých plotů po chodníku pryč. Mája (m.o.): Tak jsem mu řekla, že mám na nové škole tak hrozně nabitej rozvrh, že můžu pracovat jenom v pátek a občas brát víkendy. A jestli by mu nevadilo, kdybych se ve vší počestnosti na pár směn měsíčně vrátila. Kvůli penězům. Byla jsem na tom fakt hrozně bledě. Vypadal docela nadšeně, prý žádný problém. A že mi to určitě dluží a že bude rád, když se vrátím 38. Kavárna Alfa, interiér, den Míca: Kde že´s nechala tu hrdost? Doma pod postelí, spolu s vkusem? Aby se ti neopotřebovaly? Mája: 43
Člověče, zní to asi pitomě, ale až v tom okamžiku jsem si uvědomila, že už pro mě nic neznamená. Prostě nemůže nic znamenat a jinudy vlak nejede. Z čista jasna. Jako kdyby mi někdo v hlavě přehodil páčku. Lidi vydrží hrozně moc. Ale ještě že to občas mozek vezme do vlastních rukou bez toho, aniž by se mě ptal. Míca: Mozek nemozek, pak tě začal uhánět on. Aby to bylo jako ve správné telenovele. Nejdřív ji nechce on, pak ho nechce ona... Mája: Ták. 39. Máji privát, interiér, den Mája: Sedí na privátě za psacím stolem a něco datluje do notebooku. V tom jí pípne mobil. Na rohu obrazovky před diváky se objeví text sms: „Ahoj, nechtela bys se mnou objet par bazaru? Shanim nabytek do novyho salonku, co zarizujem v Karamelii. A neznam nikoho s lepsim vkusem... prosim :-) Ondrej“. Mája (m.o.): Napsal mi hned druhej den. Ten nábytek do salónku, víš. Míca (m.o.): A tys kývla, co. Mája (m.o.): Víš co, musela jsem. Proč bych se svým šéfem ksakru nemohla jet vybírat po bazarech nábytek. Když mezi náma už nic není, ne? A nikdy nic nebylo. V kavárně hraje z rádia písnička Nikdy nic nebylo. Mája: 44
Zbystří a kousíček Míce do dalšího obrazu přezpívá. („Nikdy nic nebylo/a naše seznámení/proběhlo před kinem/který není/nebylo nic/já jen/kdybys měla chvíli/můžem si někam sednout/nebylo nic/pár let jsme spolu nemluvili/a nikdy předtím ani jednou) 40. Nákupní idyla po bazarech, interiéry i exteriéry, den Záběry na Máju s Ondřejem, prohlížející starý nábytek v bazaru. Prostřihy na různé situace, oba se houpou na gauči, testují nábytek, nesou po ulici těžký stůl, Mája ho drží vepředu, Ondřej vzadu, vezou stůl v mrňavém zeleném autíčku s otevřeným kufrem, oba se stále něčemu smějí. Potom auto zastaví. Mája si odepíná pás, Ondřej je ale rychlejší, vezme její hlavu do dlaní a dlouze se jí dívá do očí, usmívá se. Míca (m.o.): A zkusil na tebe něco? Mája (m.o.): To víš že jo, v autě. Míca (m.o.): A cos dělala? Mája se na Ondřeje v odpověď sladce usměje, sáhne do tašky, kterou má položenou na klíně a vytáhne obrovské kostěné brýle, které si nasadí na oči. Ondřej se překvapeně odtáhne. Mája: To až budeš mít chuť zas něco podnikat, řekni si, prevenci sebou mám. Mája vystoupí z auta. 41. Kavárna Alfa, interiér, den
45
Míca: Hrozně se směje, až se zakucká zázvorovou limonádou. Mája už srká brčkem ze dna poslední zbytky, do Mícina smíchu mluví dál. Mája: A dál už to znáš. Nebylo to snadný, vidět ho, byť jen občas. Postupně se mi ten papír, na který jsem vzpomínala jeho prohřešky, rozšiřoval a rozšiřoval. Tak jsem začala vlastně psát scénář. Už ne proto, jak jsem chtěla předtím, natočit o nás film a pustit to všem lidem v Lence. Jako pomstu. Ale prostě proto, abych to dala na papír a jednou pro
kavárně a hlavně vždycky se toho
zbavila. Míca: Lence bys to už stejně pouštět nemusela. Rozešel se s ní asi o dva dny pozdějc, co ses vrátila. Frajer, najednou si byl jistej, koho chce. Mája: Však jsem nedala kůži lacino. Míca: Hele, a víš co? Ještě než se s ní rozešel, opruzovala Lenka zas u nás na směně. No a jak na Ondřeje čekala, tak narazila ve skladu na ty tvoje igelitky s hadrama, cos tam nechala. Mája: Ježíš... No počkej... A vzala si něco? Míca: No jasně. Narvaly jsme jí s holkama tu, cos přítáhla od popelnic! Obě holky kuckají smíchy. 42. Kavárna Karamélie, interiér, večer 46
Mája: Skládá si věci do batohu a je na odchodu ze směny domů. Najednou se zadívá na stranu, kde stojí o klavír opřený Ondřej, hlavu na stranu a upřeně jí pozoruje. Mája: Děje se něco? Ondřej: Ne, nic. Mája: Hele, už mě to nebaví. Co chceš, Ondřeji. Vyklop to. Ondřej: No. (neví jak na to). Věc se má tak. Tebe. Chci tebe, víc než cokoliv jinýho. Mája: Aha. (má se k odchodu) To je všechno? Ondřej: No. Všechno. Mája: Tak počkej chvíli. (přehrabuje se v batohu) Tohle si přečti. A tohle máš k tomu. Podává mu svazek papírů a krabičku s CD. Ondřej: Co to je? Mája: Scénář. K filmu. Trailer už je natočený, můžeš si ho k tomu pustit.
47
Ondřej: Scénář o čem? Mája: O nás. O nás všech. Ondřej: (ztěžka) Tys o tom napsala....? Mája: Měj se, Ondro. Odejde a nechá Ondřeje stát v kavárně se scénářem a krabičkou v ruce. 43. Kavárna Afla, interiér, den Míca: (mlčí) Mája: (mlčí) Obě kamarádky se na sebe podívají. Mája odloží scénář, který držela celou dobu v ruce, na stolek. Míca se po něm natáhne a prolistuje jím. Míca: A myslíš, že se to někdy natočí? Mája: Jestli se naštvu, natočím to já sama. Míca: Máš ho v hrsti, bídáka. 48
Mája: Jo. Položí na stůl kovovou padesátikorunu na scénář před Mícu. Zaplatíš za mě, prosím tě? Já už musím běžet. Míca: Tohle si můžu nechat? (myslí tím scénář) Mája: Jo, můžeš, mám to v počítači. Míca: Tak v tom případě ber kafe a limču jako honorář za to. A užij si … kam to vlastně jdeš? Mája: Do kina. (už stojí a je natočená ke dveřím) Míca: A s kým? (skoro to volá za odcházející Májou) Mája: To je tajemství! Mája vyjde z kavárny a ještě přes sklo zamává na Mícu. Kamera se postupně oddaluje, až je na zdi vedle kavárny vidět nápis křídou „Jsme i tím, co jsme ztratili“.
49
Konec
50
