sborový list 8. června 2014 Svatodušní neděle v Arše křest

sborový list OBČASNÍK SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH

04-06/2014

8. června 2014 – Svatodušní neděle v Arše – – křest – Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením. 1Kor. 1,30

Boží požehnání do dalších dnů a vše nejlepší! Narozeniny v červnu, červenci a srpnu oslaví Chlupová Miroslava Dyvak Oleksandr Synek Ladislav Kampová Ilona Knaiflová Jiřina Toušková Petra Langová Julie Picka Michal Bořková Lucie Chmelová Markéta Kukla Vojtěch

40 60 95 45 70 40 85 35 35 35 20

let let let let let let let let let let let

Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce. Ž 64,11

Akce v červnu,červenci a srpnu 16.6. 18.6. 19.5.

16:00 18:00 10:00

22.5. 27. - 5.7. 12. - 19.7. 27.7. - 9.8. 10. - 16.8. 30.8.

9:30

Staršovstvo Chrast Pronájem ZŠ Polabiny II Jednání Waderovy nadace Bohoslužba se službou P. Pýtra z Vysokého Mýta, sbírka na sborový dům V.Mýto English Camp chata Zvonice Tábor dětí Miletínské Lázně Tábor dorostu u Žacléře Relax mládeže v Engedí Pronájem Archy na svatbu z BJB V.Mýto

2

ÚVODNÍK Pár slov úvodem… Náš Filip zapomněl na školní zahradě kšiltovku. Inu. Celý tatínek. Věděl to, ale přiznal se až doma, když jsme ji hledali. Celou věc jsme nakonec odložili na zítřejší den s tím, že si dojde za paní učitelkou z družiny. Povzbuzoval jsem ho, že ji určitě bude mít u sebe anebo o ní bude vědět. Na Fíďovi bylo vidět, že mou jistotu úplně nesdílí. To nešlo přehlédnout. Nezbývalo nic, než mu to ráno znovu připomenout a povzbudit, aby za ní opravdu zašel. Jak to dopadlo,když jsem pro něj po obědě přišel? Ani mi to nemusel říkat. Kšiltovku neměl. Zkrátka nenašel odvahu se zeptat. Podíval jsem se na něho a říkám: „Ty’s tam nebyl, viď?“ Fíďa se na mne ledabyle podívá se slovy: „Ne, nebyl.“ Uvědomil jsem si, že je třeba, aby se Fíďa postavil svému studu a překonal ho. Zastavili jsme a já mu povídám: „Fíďo, ale tu kšiltovku musíš najít!“ Ani jsem nečekal jeho blesku rychlou odpověď: „Ne, to je dobrý. Já mám ještě jednu!“ „To není dobrý,“ oponuji a poslal jsem ho zpátky do školy, aby se šel zeptat. Věda, že se mnou nic nezmůže, vyrazil Fíďa do školy. Během několika minut přišel s rozzářeným obličejem a kšiltovkou na hlavě. V samém závěru už nešlo o to, zda kšiltovku najde anebo ne. Bylo třeba, aby se naučil, že občas člověk musí vstoupit i do věcí, které mu nejsou dvakrát příjemné. A že ji našel, bylo jen velmi dobrým bonusem. Vyhlížím lidi, kteří jsou ochotní duchovně doprovázet druhé. Tedy. Nejen se za ně modlit a nejen jim umět dobře poradit. Archa potřebuje lidi, kteří jsou ochotni být tady pro druhé. Kdo jsou ochotni krýt druhým záda a podpořit někdy i svou neústupností a příkladem. Lidi, kteří drží druhé, když musí vstupovat na nejistou půdu. Lidi, kteří jsou pevní v Kristu, když druhý dává blesku rychlé úhybné odpovědi. Přátelé, modleme se, aby Bůh vystrojil v našem středu lidi k této službě. Modleme se, aby Archa byla bohatá na takové Kristovce. Modleme se, sami za sebe a hledejme před Boží tváří, zda právě toto není naše nejistá půda, kde Bůh touží osvědčit svou moc a sílu, protože my sami jsme bezmocní a slabí. Zcela v duchu slov apoštola Pavla: „Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. (2K 12:10)“ Taby

3

Pohled z kapitánského můstku…  POSÁDKA SE ROZŠIŘUJE Jsem vděčný Bohu, že stále rozšiřuje řady našeho společenství. Na Letnice Archa po delším čase znovu zažila radost křtů. Křtěni a následně i přijati za plnoprávné členy Církve bratrské byli Kateřina Miláčková, Tereza Brancuská a Lukáš MihinMihál. Nebudu se zde více o nich rozepisovat, protože v tomto vydání Sborového listu jsou uveřejněna jejich osobní svědectví.

Druhým způsobem, kterým Bůh rozšiřuje řady našeho společenství, jsou nově narozené děti. V posledních dnech spatřila světlo světa Mirinka Jeníčková, kterou Bůh vložil do péče Petry a Petra Jeníčkových.  NOVÍ LODNÍ DŮSTOJNÍCI Za necelý rok bude volba starších sboru. Vyhlížíme novou krev pro staršovstvo. Před námi je možná i historické střídání stráží. Nejenže někteří z matadorů staršovstva nepočítají s další kandidaturou, ale nové staršovstvo bude mít před sebou úkol hledání nového směru pro Archu. Prosím o modlitby za nový tým staršovstva. Modleme se, aby Bůh vložil ochotného ducha do srdcí nových mladších bratří či sester, kteří budou ochotni duchovně vést a bdít nad naším společenstvím. S tím souvisí i to další. Máme stále naději, že se nám letos podaří splatit zbývající dluh ze stavby Archy a tím ukončit mnohaletou nevyslovenou vizi Archy  oddlužit se. Zároveň s tím chceme také poděkovat všem ochotným a věrným dárcům, kteří finančně podporují širokou práci Archy. I když se zdá, že restituce jsou dostačující, bez našich

4

pravidelných i mimořádných darů bychom nebyli schopni letos dluh zcela splatit. Proto neusněme na vavřínech a dejme Bohu k dispozici to, co On sám nám dává.  ZADÁNO PRO MANŽELE Po několika letech se na podzim opět otevře kurz Manželské večery. Jsme rádi, že Radek a Dáša Kalenští se uvolili věnovat svůj čas i síly tomuto kurzu. Rozhodli jsme se jej otevřít, protože po něm byla poptávka nejen ve sboru, ale také mimo náš sbor. Impuls k tomu dala mimo jiné reportáž o Manželských večerech odvysílaná v květnu na TV NOVA. Ovoce této reportáže jsme pocítili hned následující den, kdy se nám ozvalo několik lidí, že by měli o tento kurz zájem. Proč se tito lidé vůbec ozvali? Od posledního kurzu nám zůstala viset na webu manzelskevecery.cz informace, že chystáme další běh kurzu. Nedivme se pak lidem, že se zajímají a ptají. Uvědomuji si na tom, jak si Bůh používá naší nedůslednosti a omylnosti. A nemám co na to říct, než: „Bůh je dobrý!“  SETKÁNÍ POD ŠIRÝM NEBEM Jsme rádi, že Archa stále zůstává místem setkání lidí. Je naší touhou, aby tomu bylo i nadále a chceme to podporovat různými způsoby. Jedním z nich je vytvoření nového a do jisté míry jedinečného prostoru pro setkávání menších skupin lidí. Atrium mezi byty na zádi jsme vypleli a umístili zde venkovní sezení pro 10 lidí. Rádi bychom celý prostor ještě více zútulnili umístěním květin a zeleně. Nicméně již nyní je vám k dispozici. I když je prostor volně dostupný, nezapomeňte si v kanceláři ověřit, zda tam již není nahlášen někdo jiný. Bylo by škoda, abyste díky tomuto opomenutí nemohli využít příjemného setkání pod širým nebem.  LETNÍ MODLITEBNÍ POHOTOVOST SE BLÍŽÍ! Letní prázdniny se vždy nesou ve znamení nejrůznějších pobytů. Letos jich máme požehnaně. Všechno odstartuje mládežnický English Camp, následovaný táborem Awany a besídky, táborem dorostu, příměstskými tábory školy NOE, aby celý letní běh zakončil mládežnický relax. Všichni vedoucí připravují pro nás modlitební předměty, které budou k dispozici na zadní straně našich tištěných oznámení v době, kdy daná akce bude probíhat. Prosím, modleme se za tyto pobyty, aby si je Bůh použil a zasahoval svým evangeliem jednotlivé účastníky. Věřím, že po technické stránce budou jednotlivé akce výborně připraveny, tak se modleme, abychom přispěli k tomu, že budou připraveny i duchovně. Jménem týmu lodních důstojníků Taby

5

Zpověď … nošení dříví do lesa? Apoštol Pavel zastavuje křesťany v Korintu, když jim znovu vysvětluje principy a základy oné úžasné události lásky, kterou nazýváme Večeří Páně. Krom jiného jim píše: „Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. (1K 11:28)“ Tento Pavlův apel vnímám jako velmi důležitý. Uvědomuji si u toho, že kolikrát tuto touhu máme. Chceme Bohu vypovědět to, co se nám nedaří v našich životech. Dokonce můžeme i najít klidné místo, ale najednou nejsme schopni si pořádně nic vybavit krom obecných věcí. Stačí zažít pár takových osobních příprav na Večeři Páně, a hrozí nám sklouznutí k tomu myslet si, že jsme vlastně v pohodě a nebrání nám žádný nevyznaný hřích, protože si vlastně nic nevybavujeme. Ba co víc? Celé to můžeme korunovat slovy: „Pokud by Bůh chtěl, abych něco vyznal, řekl by mi to.“ To je skvělá cesta k tomu, jak se přihlásit k další Pavlově výpovědi na adresu Večeře Páně: „Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. (1K 11:29n)“ Moji milí, rozhodl jsem se vám předložit jedno z možných zpovědních zrcadel. Zkuste se v předvečer Večeře Páně zastavit, oddělit pár chvil pro Boha, modlit se a projít si následující zrcadlo. Třeba Bůh promluví a ukáže na to, co vám brání mít s ním plné společenství… Ať vám Bůh tyto chvíle požehná svou milostí! Taby

Zpovědní večer aneb duchovní příprava před svátostí  Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plni pokrytectví… (Matouš 23:28)  Přestali jste milovat Pána Ježíše nadevšechno?  Modlíte se v soukromí nepravidelně?  Čtete si Bibli nepravidelně?  Přestali jste Bohu konkrétně sloužit?  Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy. (Koloským 3:13)  Odmítli jste někomu odpustit?  Chováte se vůči někomu chladně?  Přechováváte vůči někomu zášť?  Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je vůle Boží v Kristu Ježíši. (1. Tesalonickým 5:18)  Děláte si kvůli něčemu starosti?  Zapomínáte děkovat Bohu za všechny věci, za ty dobré i za ty na první pohled zlé?  Vyčítáte něco Bohu?  Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet… (Efezským 3:20)  Brání vám nedostatek talentu v tom, abyste se pokusili něco udělat pro Boží slávu?  Jsou pocity méněcennosti důvodem, proč nejste ochotni sloužit Bohu?

6















 Zapomněli jste vzdát veškerou chválu Bohu, když něco vykonal vašim prostřednictvím? Přijmete moc Ducha svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země. (Skutky 1:8)  Je váš život v něčem špatným svědectvím o Kristu?  Myslíte si, že stačí pouze křesťansky žít, a nejste ochotni svědčit ztraceným svými ústy? Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. (Římanům 12:3)  Jste pyšní na svoje úspěchy, svoje schopnosti, nebo svoji rodinu?  Zapomínáte považovat druhé za přednější než sebe?  Považujete se za lepší křesťany, než jsou ostatní?  Stavíte se na odpor, když vás Bůh chce změnit? Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost (Efezským 4:31)  Stěžujete si, hledáte chyby, hádáte se?  Máte ducha kritiky?  Cítíte zášť vůči křesťanům z jiných skupin, protože se nedívají na všechno stejně jako vy?  Hovoříte o lidech v jejich nepřítomnosti nelaskavě?  Přechováváte v sobě hněv na sebe samé? Na jiné? Na Boha? Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? (1. Korintským 6:19)  Jste špatnými správci svého těla?  Proviňujete se proti němu nečistým sexem, špatnými návyky nebo zanedbáváním biblické ukázněnosti?  Jste závislí na nikotinu, alkoholu či dalších návykových látkách?  Vyčítáte Bohu to, jak vypadáte, nebo že vaše tělo je často nemocné? Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo. (Efezským 4:29)  Vedete někdy sprosté řeči?  Pomlouváte či snižujete druhé lidi?  Tolerujete takovéto jednání u druhých, ať už na veřejnosti nebo doma? Nedávejte místo ďáblu. (Efezským 4:26n)  Odmítáte si přiznat, že jste pro Satana „přistávací plochou“, když mu otvíráte svoji mysl např. skrze transcendentální meditaci, jógu, psychotroniku, okultní literaturu a filmy o nečistém sexu a násilí?  Koketujete s jinými náboženstvími?  Získáváte rady pro každodenní život z horoskopů, místo od Boha?  Necháváte se Satanem používat k maření Kristových záměrů v církvi skrze kritizování, pomluvy a neochotu? V horlivosti neochabujte. (Římanům 12:11)  Zapomínáte včas splácet dluhy nebo se placení úplně vyhýbáte? 7













 Proviňujete se nepoctivostí ve věci daňových přiznání, dávek státní sociální podpory příp. v nezaměstnanosti?  Účastníte se nějakých pochybných podnikatelských praktik?  Přijali jste úplatek?  Vzali jste úplatek? Nezanedbávejme naše společné shromažďování. (Židům 10:25)  Účastníte se shromáždění církve nepravidelně či zřídka?  Jste přítomni na kázáních pouze tělem, a ne duchem?  Plánujete si jiné věci, když se zvěstuje Boží slovo?  Vynecháváte modlitební shromáždění?  Zanedbáváte rodinné pobožnosti?  Předstíráte křesťanství, aby vás přijali (tolerovali) v církvi?  Tváříte se zbožně ve shromáždění, zatímco po zbytek týdne žijete ve vědomém hříchu? Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky. (Koloským 3:9)  Lžete někdy?  Přeháníte?  Odmítáte vidět „nevinné lži“ jako hřích?  Popisujete věci tak, jak chcete, aby vypadaly, místo toho, jaké jsou doopravdy? Milovaní … zdržujte se tělesných žádostí, které vedou boj proti duši. (1. Petrův 2:11)  Proviňujete se žádostivými pohledy na opačné pohlaví?  Plníte si mysl sexuálně orientovanými televizními programy, filmy, knihami, časopisy či internetovými stránkami?  Oddáváte se ve své mysli něčemu, co Boží slovo odsuzuje - smilstvu, cizoložství, homosexualitě nebo jiné zvrácenosti? Podle toho všichni poznají, že jste moji učednici, budete-li mít lásku jedni k druhým. (Jan 13:35)  Podílíte se na rozdělení v církvi?  Přiléváte raději olej do ohně nedorozumění, než abyste je pomáhali napravovat?  Radujete se z neštěstí druhých?  Dráždí vás jejich úspěchy? Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje. (Efezským 4:28)  Okrádáte svého zaměstnavatele tím, že odvádíte méně práce nebo pracujete méně hodin, než za kolik jste placeni?  Necháváte si proplácet i to, na co možná nemáte až tak právo?  Zneužíváte služební věci jako např. telefon? Nikdo nemůže sloužit jako otrok dvěma pánům … Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. (Matouš 6:24)  Je vaším životním cílem vydělat co nejvíce peněz?  Hromadit věci?  Odepřeli jste Bohu podíl na svém příjmu (desátky)? MartinTabačan 8

Víkend mladých rodin Od 7. do 11. května 2014 se konal v jesenických Lázních Lipová čtyřdenní pobyt mladých rodin. Slovo mladý v tomto kontextu neurčuje věk, ale znamená, že rodina má v péči alespoň jedno nezletilé dítě. Sjeli jsme se tam tedy v počtu asi 15 rodin, což bylo v součtu asi 60 osob včetně dětí (velkých, malých, krátce po narození, krátce před narozením, hodných i těch, pro které jsou rodiče při lezení na skály jednoznačně brzdou). Navštívili jsme místní zajímavá místa, mezi něž patřily například Lázně Jeseník s venkovním balneoparkem a Priessnitzovými koupelemi, vyhlídku Čertovy kameny, rozhlednu Zlatý chlum, vesnici Žulová s jejím hybridem kostela a středověkého hradu, a dokonce jsme vystoupali i na Horu Boží, na jejímž úbočí jsme následně hledali přírodní křišťály. Mezi další zajímavosti patřily i malá ZOO s volně poletujícími papoušky, přistávajícími lidem na hlavách, dále nedaleké krápníkové jeskyně Na Pomezí a nakonec i lesní bar se samoobsluhou a dobrovolným placením. Zatímco výlety a procházky po okolí byly naprosto dobrovolné a řada rodin si zvolila svůj program, večerní duchovní programy byly povinné a účast se kontrolovala. Účast byla tedy vysoká a kvalita také. Alespoň myslím, protože použité sofistikované metody rozboru biblických veršů nebyly zrovna pro začátečníky a daly náznakem vzpomenout na tíhu školních let. Při tomto horském team buildingu jsme si mohli s vděčností uvědomit, že nás spojuje kromě společných trampot s dětmi i náš Pán, a to nám vlilo novou sílu do života, protože máme jeden druhého a můžeme se vzájemně podepřít. Petr Bossák Kalvach

9

Škola NOE VĚŘÍM V ZÁZRAKY A JINÁ PŘEKVAPENÍ 1. Samuelova 7,12: Tehdy vzal Samuel jeden kámen, umístil ho mezi Micpu a Šen a nazval ho Eben-ezer, Kámen pomoci. Řekl totiž: „Až sem nám pomohl Hospodin.“ Milí čtenáři Sborového listu, jsem ráda, že se touto cestou mohu podělit o několik věcí, kterými nyní žijeme v NOE. PLNÁ PRVNÍ TŘÍDA Poprvé v historii školy NOE máme zcela plnou první třídu! Ano, letos se do první třídy chystá 20 dětí. Prvňáku se ujme třídní paní učitelka Lenka Machová. Paní učitelka má za sebou řadu let pedagogické praxe ve speciálním školství, je aktivní členkou Římskokatolické církve. Tento školní rok se velmi osvědčila jako asistentka pedagoga a vychovatelka ve školní družině. Jsme velmi rádi, že ji Pán Bůh do našeho týmu přivedl. ROVNOU DVĚ NOVÉ UČEBNY Abychom nevypadli ze cviku, letos v létě zařizujeme rovnou dvě nové učebny! Jak se to stalo? Protože rozšiřujeme školní družinu z jednoho na dvě oddělení, požaduje po nás hygiena samostatnou hernu, kterou jsme dosud neměli (družina používala běžnou třídu). Jednu třídu tedy uvolňujeme pro potřeby družiny a budujeme náhradní. A je nás také o třídu více, což je ještě jedna učebna k tomu. OPŘETE SE DO TOHO S NÁMI Máme tedy práce jak na kostele – pardon – jako na církevní škole  . Pokud Vám tedy leží škola na srdci, chcete být užiteční pro Pána, máte čas a energii, přijďte nám ve dnech 4. – 17. srpna 2014 pomoci s přípravou nových tříd! Svou dobrovolnou pomocí šetříte náklady budování školy! Děkujeme. VÝDEJNA OBĚDŮ – O ZÁVOD S ČASEM Do září 2014 máme smělý plán – otevřít vlastní výdejnu obědů pro žáky základní školy. Dosud docházíme na obědy od školní jídelny při ZŠ Gorkého. Přesun dětí na oběd je poměrně organizačně a časově náročný a vzhledem k tomu, že nás zase přibude (56 žáků nás bude celkem), už si nedokážeme docházení na oběd příliš představit. Díky Jakubovi Řehákovi je navržena rekonstrukce stávajících prostor bývalé školní jídelny v budově salesiánů. V nejbližších dnech započnou stavební práce. A na závěr je třeba, aby Ministerstvo školství vydalo souhlas k navýšené kapacitě výdejny. Čas kvapí a vše musí jít jako na drátku, abychom stihli v září 2014 s provozem začít. Prosíme, modlete se, aby úspěšnému zahájení výdeji obědů nic nestálo v cestě. Modlete se za zázraky a jiná překvapení  Markéta Chmelová, ředitelka školy 10

4. – 17. srpna 2014 DOBROVOLNÁ BRIGÁDA VE ŠKOLE NOE BUDUJEME 2 NOVÉ UČEBNY – POJĎ DO TOHO S NÁMI! malování – stěhování – montáže – vrtání – úklid

NEMÁŠ ČAS, ALE MÁŠ PENÍZE? PODPOŘ ŠKOLU FINANČNÍM DAREM NA VYBAVENÍ stoly – židle – tabule – dataprojektory – nástěnky – koberce – záclony učebnice – tácy – talíře – skleničky – příbory – termoporty – várnice

Svědectví LUKÁŠ MIHÁL Vyrůstal jsem v nevěřící rodině a o Bohu jsem nevěděl vůbec nic. V naší rodině až do současnosti převládá názor, že církev je špatná věc, která ovlivňuje špatným způsobem lidi. Je to dáno krvavou historií křesťanství a tento předsudek jsem měl také. Lidi jsem neodsuzoval, odsuzoval jsem církev jako takovou a křesťanů jsem se víceméně bál. Má první zkušenost s křesťany byla díky pozvání mého kamaráda Bobra na dorost. Tomu jsem se zdráhal, ale nakonec jsem v 9. třídě ZŠ navštívil dorost a byla to skvělá doba, od které jsem věděl, že křesťané jsou normální a milí lidé. O Boha ani Bibli jsem se nijak nezajímal. Po roce jsem se z dorostu vytratil a vlastně i z archy, do které jsem se vrátil až asi po 4 letech, tentokrát do mládeže. Byl jsem citově zničený člověk, sám v sobě jsem potlačil všechny své dobré vlastnosti a dal jsme průchod netečnosti, protože ta přeci neubližuje a je stálá. Ze svého minulého vztahu jsem měl dost citového nevyrovnání a to jsem už nikdy nechtěl cítit. Tím se ze mě stal člověk necitlivý, nevšímavý a vlastně bručoun s nemilou vyhlídkou na budoucnost. Vše změnila mládež, ne hned. Trvalo to dost velikou chvíli, než jsem začal chápat, že je se mnou něco špatně. Mládežníci svými hodnotami jasně odráželi mé vady a ty mě začaly vadit. Zamiloval jsem si rodinné biblické večery a výklad biblického textu, fascinovalo mě a fascinuje, kolik věcí se v textu dá najít a jak se s ním dá pracovat. Začal jsem posléze o křesťanství přemýšlet, co by mi mohlo přinést a že by mě to určitě změnilo k lepšímu, což jsem chtěl. Vše nakonec změnil EC v roce 2013, když jsem jeden večer udělal rozhodnutí, že to s Bohem vyzkouším. Začal jsem se modlit, hrál jsem chvály na 11

kytaru a začal jsem chodit v neděli do shromáždění. Přesto jsem často odpadával a neměl sílu pokračovat, ale vytrval jsem s vidinou změny a naděje na lepší život. Postupně jsem začal chápat, jaké to je, mít vztah s Bohem, ale přesto mi na něm moc nezáleželo. Má víra byla z menší části pochopena v hlavě, ale v srdci nikoliv. Cítil jsem na sobě působení Boha, zejména na Brodfestu 2013, ale i jeho vedení v různých situacích, kdy jsem cítil, že existuje. Přesto to bylo stále zašlapáváno mou necitlivostí a tvrdostí. A to se s postupem času a zkušeností začalo obracet. Jak je to se mnou dnes? Bůh mi nabídl, že mě postupně naučí zodpovědnosti tím, že mi dal možnost doučovat matematiku, zároveň mi nabídl úžasnou možnost práce s dětmi ve sportovní hodince s Jimim v Noe. Jsem za to moc rád, že mám takovouto službu. Nemyslím a neříkám, že jí dělám dobře, prostě se v ní učím být jiný a Bůh si mě v tom pomalu proměňuje a to se mi líbí. Změny nepřicházejí hned, osobně je vidím až po měsících. Začínám chápat, jak je milost a odpuštění hluboká a nutná věc pro život. Věřím tomu, že Bůh si používá mé chyby a hříchy a to je úžasná milost, protože teď vím, že i takovouto cestou mě Bůh učí. Jak můžu číst v Bibli, člověk může vidět i neviditelné a mě se ten neviditelný pohled na svět líbí. Nemám ho vždy, ale začínám jej mívat častěji. Je úžasné pozorovat svět kolem sebe hlouběji, než k tomu byl člověk zvyklý. Člověk pak může v ostatních tvářích lidí nebo v jejich jednání vidět něco, co na první pohled není zřejmé. Takový byl i příběh jednoho vozíčkáře, který stál a kupce mokrého listí a jeho zrak byl upřen kamsi dolů ke kolům. Nebylo vůbec vidět, že by potřeboval pomoci. Přesto se mi to zdálo divné a měl jsem skutečné nutkání se aspoň zeptat, zda-li nepotřebuje pomoci. Skutečně potřeboval! Nemohl se z toho listí dostat. Krásná zkušenost a byl to od Boha skutečně dar! TEREZKA BRANCUSKÁ I když jsem vyrůstala v nevěřící rodině, moje babička byla katolička, takže jsem byla podle tradice pokřtěná. Vždycky když jsme byli u ní, tak si pamatuju, že jsme se spolu modlili: “Andělíčku můj strážníčku..” Modlit se mi nevadilo, protože víru v Boha jsem díky babičce brala jako samozřejmost. Byla to jedna z těch věcí, na kterou se člověk neptá ani o ní nepochybuje. Tráva je prostě zelená, obloha prostě modrá, Pán Bůh prostě je. Nicméně tohle ale neznamenalo, že bych měla potřebu s mojí vírou něco dělat. Zlom nastal v okamžiku, kdy mi jednou babička řekla, že když se nebudu modlit, tak se na mě Pán Bůh rozzlobí. Nevím, co přesně se ve mně pohlo, ale ta náhlá představa jakési nesvobody se mi protivila, takže jsem se postupně přestala modlit úplně. Na ZŠ, když se mě někdo zeptal, zda jsem křesťanka, odpovídala jsem, že ano, ale v té době jsem o pravém významu toho slova neměla ani ponětí. Když jsem dorostla do “jalových let”, začala jsem v sobě pociťovat obrovské vlezlé prázdno. Nevěděla jsem, kam patřím, kdo vlastně jsem nebo proč jsem tady. Došlo to až do bodu, kdy mi můj život na téhle Zemi přišel docela zbytečný. Snažila jsem se tu díru zacpat všemožnými věci, lidmi, návyky, jenže ta díra tam pořád byla. Ve změti toho všeho jsem náhodou narazila na vizitku, která dělala reklamu EC. Rychle jsem se domluvila s kamarádkou, vyplnily jsme přihlášku a tím to vlastně všechno začalo. Když jsme na camp dorazili, nešlo si nevšimnout, že vedoucí nejsou tak úplně typičtí Češi. Byli usměvaví, laskaví, obětaví, veselí, otevření, zářilo z nich obrovské světlo, které jsem neznala. Díky večerním programům jsem se také večer po večeru dozvídala evangelium, které pro mě bylo úplně nové. Pamatuju si jeden konkrétní večer, kdy jsme se bavili o břemenech, které každého z nás tíží a o tom, že Ježíš si je od 12

nás vezme, když mu to dovolíme. Ten večer jsem hodně brečela, přemýšlela a po dlouhé době se modlila. Rozhodla jsem se, že chci mít s Bohem vztah a že ta zpráva, kterou nám na campu sdělovali je natolik úžasná, že ji nemůžu jen tak ignorovat. Uvěření bylo pro mě ale spíš procesem, protože na EC jsem se poprvé setkala s evangeliem a potřebovala jsem ještě spoustu věcí zjistit a na spoustu otázek získat odpověď. Začala jsem chodit do Mládeže, na holčičí skupinku, na shromáždění a postupně jsem skrze čtení Bible i ostatní věřící zjišťovala, co to znamená mít s Bohem vztah a dát mu první místo ve svém životě. Od mého prvního EC se můj život radikálně změnil. Učím se, že pro Boha jsem dost dobrá a nemusím o své hodnotě dále pochybovat. Když teď řeším nějaký problém vím, že na něj nejsem sama a mám i skvělou Boží rodinu, na kterou se můžu obrátit a která je mi velkým požehnáním. Pán Bůh vzal moji zlomenou duši a poskládal ji zase dohromady. Vím, že můj život má smysl a chci v něm každý den naplňovat Boží plán. Netvrdím, že je všechno naprosto ideální, třeba je pro mě pořád velkou výzvou být dobrým světlem mé rodině a často se se svými blízkými dostávám do situací, kdy mě prostě nedokáží pochopit nebo se mi dokonce vysmívají. Vždy si ale vzpomenu, jak daleko už jsem došla a že rozhodnutí následovat Krista nechci nikdy zrušit. KATKA MILÁČKOVÁ Vyrostla jsem v křesťanské rodině, a tak jsem vždy věřila, že Bůh existuje. Byla to pro mě samozřejmost a nikdy jsem o tom nepochybovala. Kdybyste se mě zeptali, jestli jsem křesťanka, odpověděla bych vám, že ano. Ani bych neřekla, že jsem žila naprosto bez něho, vždy tu byl, ale ne jako to nejpřednější a nejdůležitější v mém životě. Spoustu věcí jsem nevěděla a nechápala a ani jsem se o to nijak moc nezajímala. Život jsem si žila sama pro sebe a Bůh v něm moc místa neměl. Rané dospívání pro mě nebylo lehké. Vždy jsem byla hodně zakomplexovaná a moc jsem si přála, abych někam patřila. Neměla jsem moc kamarádů ani koníčků a byla jsem často hrozně nešťastná. S Bohem jsem žádný blízký vztah neměla a tak jsem se cítila prázdná a toužila jsem, aby si mě někdo všímal, abych cítila, že mě někdo má rád a přijímá mě takovou, jaká jsem. Cítila jsem, že mému životu něco zásadního chybí, že takhle nemá žádný smysl. Nechtěla jsem takhle žít. Chtěla jsem, aby se něco stalo, abych se změnila a mohla být opravdu šťastná. O prázdninách, když mi bylo 13 let, jsme začali chodit s rodinou do Církve bratrské v Pardubicích. Můj starší bratr mě přivedl do tamější mládeže. Jít tam pro mě nebylo vůbec snadné, protože jsem tehdy byla ještě větší introvert, než jsem dnes. Kdyby ve mně nejednal Bůh, tak bych nikdy nešla, ale On jednal a pomalu ale jistě mě začal měnit. Nebylo to ze dne na den. Byl to proces. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že to On je ten, který mi může dát radost a smysl bytí, že nic nemůže být důležitější než On a že tohle je život, který chci žít – bez stálého pocitu viny, bez hněvu a nenávisti, a s vědomím toho, že to opravdu má smysl, to že tu jsem a následuji Ho, i když to není vždy lehké. To, že jsem se“obrátila“, rozhodně změnilo jak mě, tak způsob mého života. Změnil se můj pohled na svět. Teď už vidím vše, co pro mě Bůh dělal a co pořád dělá. Vidím, že i mé chyby mi byly užitečné a že mě díky nim mohl poučit a posílit. Když se teď cítím hrozně, tak vím, že mám za kým jít, že nejsem nikdy sama a že mě zase pozvedne a posílí k další cestě. V tom mám neochvějnou jistotu a v tom jsem se rozhodla žít.

13

Postřehy z konference Církve bratrské v Trutnově V pátek 16. a v sobotu 17. května se v Trutnově uskutečnila celostátní konference Církve bratrské. Program byl nabitý, a proto se nedá všechno popsat v jednom článku. Chtěli bychom se podělit alespoň o nejzajímavější postřehy. Asi největším překvapením pro mě byla úvodní zpráva předsedy Rady CB Daniela Fajfra. Namísto hodnotící zprávy, která by vypočítávala, co vše Rada od poslední konference dělala, co z toho se podařilo více a co méně, šlo o rozsáhlé zamyšlení na téma „Rodina v církvi a ve společnosti“. První část se věnovala partnerským známostem. Mimo jiné v ní zaznělo, že „partneři se k sobě musí lidsky hodit a potřebují souznít ve věcech osobní víry v Pána Ježíše. Je dobré připomenout, že neexistuje ideální partner, tedy ten jediný pravý, čí jediná pravá. Nikdy nevíme, koho si bereme. I když jsme dobře zvolili, problémy nastanou“. Daniel Fajfr dále mluvil o rizikách, které přináší manželství dvou partnerů, z nichž jeden je věřící a druhý nevěřící a o odpovědnosti kazatele či starších sboru při předmanželské přípravě snoubeneckého páru. „Tam, kde varujeme a odrazujeme člena sboru od sňatku s nevěřícím člověkem, je třeba brát v úvahu, že zde zásadním způsobem vstupujeme do soukromí a mluvíme do života. To znamená, že za něj současně přebíráme jistou míru odpovědnosti. Sbor by měl na ty, kteří odmítnou známost s nevěřícím člověkem a nenacházejí věřícího partnera, nebo zůstanou sami z jiných vážných důvodů, pamatovat prakticky“. V další části předseda Rady CB zdůraznil význam manželské smlouvy. Neměl tím na mysli právní dokument, který by pojednával o majetkových vnosech do manželství a o způsobu dělení majetku při případném rozchodu, ale vzájemnou smlouvu před Bohem a křesťanskými svědky ve smyslu biblické věty: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem (Gn 2,24; Mt 19,5; Mk 10,7; Ef 5,31)“. Zdůraznil, že manželské soužití, jehož součástí je také sex, nezačíná pouhým, byť odpovědným vyznáním vzájemné lásky a oddanosti, ale až vzájemnou manželskou smlouvou. Sexuální styk v době známosti před manželstvím je porušením Desatera a jedná se o hřích. V závěru první části svého zamyšlení o rodině se bratr Fajfr věnoval problematice nezadaných, neboli singles. Mimo jiné řekl, že „záležitosti svobodných lidí v církvi neumíme nějak systematičtěji a praktičtěji uchopit. Zejména pod nezdravým tlakem potřeby romantického manželského vztahu se život bez manželství může jevit jako pochmurný a invalidní“. Ve druhé části své zprávy se Daniel Fajfr zabýval problematikou rodiny v ohrožení. Konstatoval, že rodina je v ohrožení nejen ve společnosti, ale i v církvi. Ve společnosti je rodina ohrožena tím, že v právním řádu se stále více prosazuje zrovnoprávnění různých forem soužití, což fakticky diskriminuje rodinu. „Vždyť manželé na sebe berou závazky před společností i vůči ní, a proto si zasluhují, aby společnost jejich svazek nejen respektovala, ale také chránila a podporovala“. Prosazovat tyto zásady je především věcí církve. V ohrožení jsou i křesťanské rodiny. Předseda Rady CB zmínil tři příčiny:

14

 Někde chybí příklad rodičů hodný následování. Rodiče mají vlažný vztah k nárokům evangelia a ke sborovému společenství. A jejich děti je v těchto postojích následují.  Vytrácí se tradice pravidelných rodinných rozhovorů nad Biblí se společnou modlitbou. Kromě společného čtení Bible a společné modlitby je neméně důležité i společné setkání rodiny, vzájemné sdílení dobrých i špatných chvil uplynulého dne.  Slabinou může být i přílišné zaměření na rodinu, jakési budování rodinného kultu. Téměř veškerá energie se vyčerpává na vytvoření teplého nerušeného hnízdečka. Úsilí o Boží požehnání se nějak vytrácí. Ze zprávy tajemníka Rady CB Petra Grulicha mě zaujala statistika. Přinejmenším od roku 1990 počet členů Církve bratrské neustále roste. K poslednímu prosinci 2013 měla církev 7.185 členů a evidovala 2.999 dětí do 18 let v 76 sborech. Pardubický sbor se 182 členy a 47 dětmi je co do velikosti sedmým sborem v pořadí. Větší jsou sbory v Praze – Soukenické ulici (291 členů + 79 dětí), v Brně – Kounicově ulici (264 členů + 76 dětí), Českém Těšíně (224 členů + 113 dětí), Ostravě (176 členů + 104 dětí), v Praze – Žižkově (189 členů + 49 dětí) a v Praze – Smíchově (151 členů + 79 dětí). Těsně za námi je sbor v Bystrém se 172 členy a 55 dětmi. Ačkoliv mi každou neděli připadá, že je v Arše potěšitelně dost dětí, v porovnání s ostatními sbory je jich málo. Zajímavé byly i zprávy jednotlivých odborů, ale to by bylo téma na samostatný článek. Takže na závěr několik inspirativních myšlenek z vizitací jednotlivých sborů: (Klatovy): „Kazatel se staršovstvem by měli promyslet a promodlit koncepci, jak budovat sbor podle obdarování a reálných možností, která by mohla zahrnovat tři oblasti rozvoje: budování sboru a výchova pracovníků; evangelizační a misijní pojetí sboru; diakonická služba.“ (Česká Třebová): „Nezbytným krokem je nalezení správce modlitebny; ponechání této starosti na staršovstvu (či dokonce kazateli) může znamenat nemalé ohrožení duchovní práce sboru.“ (Kyjov): „O děti je dobře postaráno. Z druhé strany je důležité si položit otázku, zda je vhodné, když děti jsou celých 14 let odděleny od společenství Večeře Páně.“ Postřehy z konference CB zaznamenali Jiří Černík a Marek Kalvach ******

S B Í R K Y

6.4.2014 13.4.2014 20.4.2014 27.4.2014

2 316 Kč 2 964 Kč 4 149Kč 3 404 Kč

15

4.5.2014 11.5.2014 18.5.2014 25.5.2014

2 443 Kč 3 128 Kč 1 960 Kč 3 924 Kč

Noc kostelů 2014 I v letošním roce mohla Archa být součástí celorepublikové akce Noc kostelů. Jsem ráda, že se to mohlo stát tradicí a že toho můžeme jako společenství být účastni. Jsem si vědomá toho, že nemáme tolik co nabídnout po stránce zajímavé architektury a o to více záleží na programu. Ten byl i letos velice pestrý. Jsme velmi rádi, že velkou součástí programu je i ZŠ a MŠ Noe, která měla připravený bohatý program složený z vystoupení dětí v rámci Roku české hudby, a společně jsme zavzpomínali na Bohuslava Martinů. Poté se v okolí Archy vznesli draví ptáci. Další součástí programu byla beseda vedená naším bratrem kazatelem Martinem Tabačanem na téma Moc slov. Bylo velice osvěžující a povzbuzující se zamyslet nad tím, co působí naše slova. Stejně tak osvěžující byl již tradiční liják, který tuto část programu doprovázel. Bohužel účast mohla být vyšší. Na závěr vystoupil Kalwich se svým hudebním vystoupením, představil i novou píseň a myslím si, že to byl stylový závěr příjemného večera. Po celou dobu byla otevřená kavárna. Ráda bych i touto cestou poděkovala všem pomocníkům, modlitebníkům i účastníkům. Letošním cílem bylo opět lehké zvýšení návštěvnosti, což se zdařilo. Těším se proto na příští rok. Zdena Zbytková

16

Letní misijní výjezd na Ukrajinu 18. 7. - 2. 8. 2014 Dovolte nám využít i této možnosti skrze Sborový list a informovat podstatnou část našeho sboru o našem plánovaném letním misijním výjezdu. Pokud bychom se znovu ohlédli: na počátku ledna 2014 byla myšlenka přijet, tentokrát na léto s českým týmem a prázdninově vypomoci v dětském domově Mariupol. Mariupolským domovem byla naše nabídka s radostí přijata. Během několika následujících týdnu se připojil první člověk do týmu, byly jsme tedy dvě: Monika Kalvachová a Janka Kalenská. Následně vypukly krvavé nepokoje v Kyjevě. Všichni jsme tehdy byli šokováni a nikdo jsme si nemysleli, že to může být tak dlouhodobý konflikt. Stále jsme plánovali náš výjezd, vždyť východ Ukrajiny byl bezpečný. Kazatel a staršovstvo nás podpořili. Stále jsme se modlili: „Bože, byl to bláhový nápad? Je to Tvá vůle? Máme pokračovat v přípravách?“ „Bože, dej nám jasně zavřené dveře, pokud to není Tvá vůle.“ Nedostávali jsme žádné odpovědi a přes všechny těžkosti a komplikace, také ale nikdy 100% zavřené dveře. Následně se připojili další lidé do týmu: Dan Miláček, Elis Sytko, Michal Picka. Rozhodli se už v době nepokojů na Ukrajině, což je obdivuhodné a nyní vidíme, že i složením a různorodým obdarováním jsme vyvážený tým. Pro mnohé z týmu to bude první zahraniční a misijní zkušenost. Zaměřujeme se tedy na přípravu: někteří se začínají učit ruský jazyk, jiní začínají vydělávat peníze na výjezd, promýšlíme program pro děti atd. A také cítíme podporu od lidí ze sboru i skrze finanční pomoc, modlitby a Váš zájem. Ale kam vlastně pojedeme? Na východě Ukrajiny je už skoro válka. A pak zpráva v polovině května z našeho Mariupolského domova: evakuovali jsme se ke Lvovu, patrně na celé léto. Pojedeme tedy do Lvova? Ale náš dětský domov není ve svých prostorách. Jsou ubytování místními církvemi a charitou. Přijíždějí další skupiny dětských domovů. Jsou tam celé rodiny uprchlíků z Krymu. A tak jsme si ve víře stanovili datum: „Bože, dej, ať do 8. 6. 2014 už můžeme obdržet zprávu, zda nás přijmou, zda jsme vítáni a budeme skutečně pomocí.“ A tuto zprávu jsme obdrželi 8. 6. ve 20,33 hod. Nevíme sice stále, kde naši přátelé budou v polovině července. Možná budou stále bydlet v rekreačním středisku ve vesnici na okraji Lvova. Možná budou na nějakém letním táboře v okolí Lvova apod., těch možností je více. Ale obě strany jsme udělaly rozhodnutí víry a pocitu, že máme přijet. Za těch 10 let přátelství cítíme, že tento půlrok byl pro ně obzvláště náročný. Obvykle v létě vybírají dovolené, aby si oddechli od celoroční práce s dětmi v domově. A nyní je hrstka vychovatelů ještě intenzivněji v každodenní směně daleko od svého domova 17

a mají za sebou měsíce obav, zda bude válka a bude obsazeno jejich území. A začínáme si uvědomovat, že i Lvov je místem, kde možná potkáme lidi evakuované nebo uprchlíky. Ukrajinské křesťany i nevěřící, kteří již půl roku žijí v různé intenzitě neklidu, ohrožení a nejisté budoucnosti. Modlíme se, aby nám Bůh dal moudrost, to pravé poznání pro přinesení povzbuzení, občerstvení sil, vyjádření přátelství a podpory a možná také finanční pomoci, která jim vypomůže. Uvědomujeme si, že Bůh nás od začátku do ničeho netlačí. Ale jen nenápadnými kroky následně potvrzuje, zda se rozhodujeme správně, když posloucháme svou možná jen prvotní touhu srdce vypomoci, posílit přátelství, vyjádřit podporu našim přátelům na Ukrajině v těžkých časech. A tak se modlíme dále. Modlíme se také za to, jestli Bůh chce skrze nás přinést finanční pomoc, aby si k tomu otvíral srdce dárců. Na závěr Vás prosíme, modlete se s námi, zkoumejte Vaše zapojení. A my věříme, že na konci bude poskládaná mozaika, o které Vám budeme moci po návratu podat svědectví. Děkujeme za dosavadní podporu a uvědomujeme si, že jsme jen částečky celkové mozaiky Boží rodiny a nyní máme možnost nahlédnout do propojení české a ukrajinské Boží rodiny. Monika Kalvachová a tým 2.Korintským 8,11-13; 9,8,11-15 Odkud vyšla ochota k pomoci, tam ať se pomoc také uskuteční. Každý, ať dá podle toho, co má, vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá. Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně: váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku, tak nastane vyrovnání, jak je psáno: Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek. Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří, tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratří nedostatek, nýbrž také rozhojňuje díkůvzdání Bohu: Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi. Budou se za vás modlit a po vás toužit pro nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal. Bohu budiž vzdán dík za jeho nevystižitelný dar!

18

Připravuje se kurz Alfa Ještě nezačalo léto a já vám tady píšu, že je před námi podzimní kurz Alfa. Je to ovšem paradox pouze zdánlivý. Bylo by opravdu pozdě, kdybychom začali připravovat Alfu a informovali o ní až někdy po 1. září. Po letošní jarní přestávce (první po 12 letech) je před námi jubilejní 25. kurz. Vždy jsme prosili a vybízeli sbor ke spolupráci, ani tentokrát se bez vaší pomoci neobejdeme. Tady je několik oblastí, ve kterých je funkce sboru nezastupitelná:  Prosíme, modlete se. Modlete se za vaše přátele, rodinné příslušníky, neznámé lidi, kteří uvidí plakát nebo kteří chodí kolem Archy a možná nahlížejí nejistě dovnitř.  Modlete se i za tým kurzu Alfa, který opět prochází obměnou. Je to služba dlouhodobá a náročná. Hledáme modlitebníky k zajištění modlitební stráže, ozvěte se nám.  Modlete se za dobrý výsledek propagace pozvánky, plakáty a možná ještě něco navíc…  Pozvěte a přiveďte. Zkuste znovu oslovit ty, kteří vás už tolikrát odmítli, co když tentokrát neodmítnou. Využijte pozvánky a internetový odkaz http://alfapardubice.weebly.com/. I o prázdninách jsou kolem nás hledající lidé, nezapomeňte mít pozvánku po ruce. Modlete se i za sebe, za odvahu a chuť někoho oslovit s pozváním.  Pomozte se sponzorským příspěvkem na sborový účet pod variabilním symbolem 44. Finance využíváme opravdu zodpovědně, hlavně na propagaci a na občerstvení.  Prosíme i o pomoc se zajištěním občerstvení na jednotlivé večery, ale o tom více až v září. Kurz Alfa začíná v úterý 23. září 2014. Děkujeme za podporu a očekávejme společně velké věci z Boží ruky. Za tým Alfy Martin Hambálek

19

Biblické hory - 2 MÓRIJA Přenesme se do roku zhruba 1900 p.n.l., do jižní části krajiny Pelištejců, do oblasti zvané Beer-šeba a konkrétně do města Gerar, vzdáleného asi 80 km JZ od dnešního Jeruzaléma. Právě zde pobýval v té době Abraham se svoji rodinou a právě zde k němu zaznělo jednoho dne slovo Hospodinovo:“Abrahame, vezmi svého jediného milovaného syna Izáka a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.“ (Gn 22). Abraham vezme Izáka, dva služebníky a osla a vyrazí poslušně na onu přetěžkou cestu. Třetí den dorazili do oblasti Mórija a tam Abraham spatřil horu, kterou mu Bůh ukázal. Zde je připraven vykonat přikázanou oběť. Co se týče hory (tentokráte už ne země) Mórija, je v Bibli připomenuta kromě tohoto příběhu ještě jednou a sice v 2.Par.3,1: „Šalomoun začal budovat v Jeruzalémě Hospodinův dům na hoře Mórija, kde se Hospodin ukázal jeho otci Davidovi…“ Z této skutečnosti nám vyplývá, že hora Mórija je totožná s Chrámovou horou v Jeruzalémě, kde stál Šalomounův chrám a kde dnes stojí islámská svatyně Skalní dóm a mešita El Aksa. Je pravda, že existují kritické názory na spojitost Abrahamovy hory Mórija s Chrámovou horou, jednak kvůli vzdálenosti z jižní Pelišteje do Jeruzaléma (dva dny pěší cesty?), dále z nadmořské výšky hory Mórija, která měla být vidět zdaleka („když se Abraham třetího dne rozhlédl, spatřil v dálce to místo“), ale dnes je Chrámová hora vlastně jen kopec v Jeruzalémě. Další námitka bývá – proč je v 2.Par.3,1 u identifikace hory Mórija zmíněno to, že se tam Hospodin ukázal Davidovi, a ne to, že tam Abraham měl obětovat svého syna Izáka, když to byla asi významnější biblická událost (o tom by se dalo ovšem diskutovat). Samařané dokonce tvrdí, že hora Mórija je jejich svatá hora Gerizim. Odhlédněme od těch různých názorů a držme se tradice, kterou ctí jak Židé, tak křesťané i muslimové, že „Abrahamova“ hora Mórija = Chrámová hora. Důležitější nežli to, kde hora Mórija leží je to, co se na této hoře v době Abrahamově událo. Mórija je totiž horou zkoušky a poznání a celý příběh je příběhem spásy a záchrany. Ano, je to příběh drsný a někdo by dokonce řekl – až morbidní. Může Bůh chtít poslušnost až do takové krajnosti, jako na hoře Mórija? A hned přichází druhá otázka – je opravdu Abraham tak cynický, až nábožensky fanatický, že je ochoten zabít vlastního syna? Jsou to opravdu těžké otázky, zvláště když si je přeneseme do osobní roviny. Mohl by chtít Bůh něco podobného na mně a jak bych se já zachoval? Několik poznámek k příběhu, který je popsán v Gn 22. Na začátku čteme, že „Bůh chtěl Abrahama vyzkoušet“. My to tedy víme, že to byla zkouška, ale Abraham to nevěděl. On jen věděl, že má jít obětovat svého syna. Škoda, že Bible není v tomto směru sdílnější – co se asi honilo Abrahamovi hlavou na té cestě? Myslí to Bůh vážně, nebo mně jen zkouší? Modlí se Abraham a hovoří s Hospodinem, nebo Bůh mlčí? Asi ano – nemůže nic prozradit, to by nebyla zkouška. Myslím si osobně, že na základě Božího zaslíbení, které dostal o rozmnožení jeho potomstva právě skrze Izáka, věří Abraham, že Bůh to vše nějak zařídí a vyřeší, možná i cestou vzkříšení Izáka (viz Židům 11,19). V celém tom třídenním příběhu jsou zaznamenány pouze dvě Abrahamovy věty, které pověděl a které svědčí o této jeho víře. Služebníkům pod horou říká: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme

20

dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme“. A Izákovi na otázku po obětním beránkovi odpovídá: „Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné“. Co k tomu dodat? Celý příběh má dva vrcholy. Prvním je Boží poznání a zaslíbení: „Právě jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna“(v.12). A k tomu slavné zaslíbení ve verších 16-18. Druhým vrcholem je Abrahamovo poznání a pojmenování místa. „Tomu místu dal Abraham jméno – Hospodin vidí“. Kraličtí překládají Hospodin opatři. Já bych ty dva výrazy spojil – Hospodin vidí a opatří. Ano, opatří beránka k záchraně člověka. Nejprve Izáka, později k záchraně celého světa. „On neušetřil (neodepřel) svého vlastního Syna, ale za nás za všechny jej vydal“ (Řím.8,32). A tak mne v závěru napadá myšlenka – není hora Mórija a hora Golgota totéž místo? Místo obětování? Vždyť je v Jeruzalémě dělí asi 300 metrů. Nebylo by to symbolické? Minule to byl Noe – muž spravedlivý, pro jehož věrnost se Bůh rozhodl, že nevyhladí člověka z povrchu zemského. Dnes to byl Abraham – muž poslušný a velké víry, pro jehož bohabojnost možná dozrál Boží plán záchrany pro člověka uskutečněný skrze Božího Syna v zemi (na hoře) Mórija. Škoda, že ten Noe nedoplul taky do země Mórija. Měli bychom to všechno pěkně pohromadě na jednom místě. Ten Ararat je přece jen trochu z ruky. Ale to už by ti Židé měli příliš velkou protekci. Příště: hora Sinaj (Oréb) Oprava: pozorní čtenáři SL si jistě všimli chybičky v mém „kalendáři potopy“, který vyšel v souvislosti s horou Ararat. Bylo tam uvedeno, že potopa trvala 40 dnů – to je v pořádku, ale datum nesouhlasil. Jestliže začalo pršet 17.2., tak po 40 dnech je 27.3. a ne 7.3. Čili nám tam vypadla dvojka. A pro úplnost a jednoduchost dodávám: jeden měsíc v tomto kalendáři potopy = 30 dnů. V.Lukáš BUDOU SE ŽIDÉ MODLIT NA CHRÁMOVÉ HOŘE? Když v roce 1948 vznikl Stát Izrael, zaútočili na něj bez dlouhého otálení armády arabských zemí (Egypt, Sýrie, Libanon, Zajordánsko, Saud. Arábie, Jemen) s cílem nový Izrael zničit. Izrael se této přesile ubránil, ale jeruzalémského Starého Města se zmocnilo Jordánsko a 19 let ho okupovalo. Židé neměli po celou tu dobu možnost se do okupované části Jeruzaléma dostat, natož se pak navštívit Chrámovou horu nebo se modlit u Zdi nářků. Je fakt, že ortodoxní Židé by na Chrámovou horu stejně nešli, aby neporušili Zákon – nevědí totiž, v kterém místě původního chrámu se nacházela svatyně svatých, kam mohl vstoupit pouze velekněz 1x ročně. Po osvobození a sjednocení Jeruzaléma v roce 1967 v šestidenní válce se Izrael ve snaze nejitřit vztahy s poraženými Araby rozhodl akceptovat status quo a ponechal Chrámovou horu pod správou islámské nadace. Součástí tohoto status quo je i zákaz židovských modliteb na Hoře a to nejen hromadných, ale i modliteb jednotlivých Židů. Takže Židé mohou Horu navštěvovat, ale kdykoliv muslimové vyvolají nějaké nepokoje (a je to poměrně často), izraelská armáda okamžitě Horu pro Židy uzavře. 21

Před několika týdny připravila izraelská poslankyně Miri Regev a poslanec Chilik Bar nový návrh zákona, který chtějí předložit vládě ke schválení a který by povoloval Židům modlit se na nejsvatějším místě judaismu, na místě, kde stál první i druhý chrám a kde byl Abraham připraven obětovat svého Izáka. „Neexistuje žádný důvod, proč by se Židé nemohli modlit na svém nejsvatějším místě. Pokud návrh neprojde, obrátím se na Nejvyšší soud,“ říká poslankyně Regev. Je to celkem pochopitelný a oprávněný požadavek, když muslimové mohou vykonávat své náboženské obřady na Chrámové hoře, na svém v pořadí třetím nejsvatějším místě (po Mekce a Medině), proč by totéž nemohli vykonávat Židé na svém nejposvátnějším místě. Palestinská správa na návrh zákona reagovala podle očekávání – vyzvala palestinské Araby k obraně mešity Al Aksa před sionistickou agresí. A předseda Palestinského výboru pro vztahy s Izraelem prohlásil, že „palestinský lid, stejně jako arabský a islámský svět odmítají všechny snahy Izraele o narušení svatosti islámských a křesťanských svatých míst.“ Ejhle, jak jsme se dostali s islamisty do jednoho pytle! VL

Knihkupectví ELIM nabízí Do pátku bude vaše dospívající dítě jiné − Její pokoj vypadá jako skladiště − Před snídaní se třikrát převlékne − Kdyby se udílela cena za obrácené oči v sloup, získal by ji − V uších má neustále sluchátka − Někdy si myslí, že vy rodič jste to nejhloupější stvoření − Atd. Kemp Hugh P. ABC světských náboženství Beaumont M. ABC Bible Pink A. W. Střípky poznání Boha – Boží vlastnosti zjevené v Písmu Eldredge John. Nebojte se života- Jak je možné nebát se života, když je plný bolesti, vnitřních zápasů, hněvu, boje s jinými lidmi, když je zkrátka plný hříchu? Gumbel Nicky Ježíšův životní styl Cunningham L.. Bože jsi to Ty? Slyšet Boží hlas. Sheehan J.R.. Můžeme důvěřovat Bohu? Dostatečnost, bezchybnost, důvěryhodnost Drápal D. Vztahy, sex, rodina – Velký rozvrat a cesta k obnově Keller/Kellerová Smysl manželství – Tajemství závazného vztahu ve světě bez závazků Heidelberský katechismus – 129 otázek a odpovědí Loula D. Studna lásky k pravdě – české národní dědictví -.Milíč z Kroměříže, Jan Hus, Jeroným Pražský, Petr Chelčický,Jan Blahoslav, Ř.Krajčí CD a DVD KALWICH GENTLEMAN DVD Hrabě Zinzendorf - Síla přesvědčení DVD MOST - Moderní podobenství DVD Poklady pod sněhem – Příběh přátelství a odpuštění Leman Kevin

22

Služby CB Kázání v mp3 a textové podobě Nahrávky biblických hodin v mp3

……………………………….

www.cb.cz/pardubice

……….………………………

kancelář Archy

Knihovna Prodej knih a hudby, Kavárna Kurzy Alfa Awana klub Práce s dorostem Schůzky mládeže Evergreeni Chválící skupinka Chválící skupinka Kancelář sboru, pokladník

Irena Hambálková Eva Heinová Dagmar Kalvachová D. Martin Hambálek Dagmar Kalenská Josef Chmel Milan Stránský Marek Kalvach Petr Kalvach Jiří Čermák Marie Kampová

Varhanní doprovod

Daniel Chráska

(půjčování knih vždy po shromáždění)

tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel. tel.

461 100 142 777 505 987 737 342 615 774 319 418 606 723 207 777 849 212 728 242 111 736 466 891 777 043 356 731 686 693 731 143 403 732 157 375 602 412 877 (změna!)

NOE – Křesťanská a základní škola a mateřská škola FINANČNÍ DARY NA POTŘEBY ŠKOLY můžete posílat na účet školy: Číslo účtu: 43-8814570277/0100 Konst. Symbol: 558 Variabilní symbol pro ZŠ: 99 a dále rodné číslo bez čísla za lomítkem Variabilní symbol pro MŠ: 88 a dále rodné číslo bez čísla za lomítkem Do poznámky uveďte Vaše číslo telefonu.

ELIM

P a r d u b i c e o. s.

křesťanská společnost pro evangelizaci a diakonii Výbor pobočky: Revizor hospodaření:

Vladimír Lukáš – předseda Eva Widenská Eva Brzáková Jaroslav Žítek

Struktura činnosti. Kavárna a knihkupectví - vedoucí Dagmar Kalvachová (Dubinská) Seniorklub - vedoucí Vladimír Lukáš, zástupce - Petr Kalvach st. Volejbalový kroužek - vedoucí Michal Widenský Číslo účtu (pro vaše případné sponzorské dary). 3368788389/0800 (změna!)

23

Pravidelná setkání NEDĚLE

Modlitební chvíle Bohoslužba Bohoslužba

09:00 hod. Archa,kavárna 09:30 hod. Archa, velký sál 09:15 hod. Kvasín

ÚTERÝ

Kurz Alfa

18:00 hod

STŘEDA

Modlitby za sbor Studium Bible

17:15 hod. 18:15 hod.

Archa, klubovna Archa, malý sál

ČTVRTEK

Klub maminek Awana klub Studium Bible

09:00 hod. 17:00 hod. 18:30 hod.

Archa, sudé týdny Archa Kvasín, sudé týdny

PÁTEK

Dorost

16:30 hod.

Archa, klubovna

SOBOTA

Mládež

18:00 hod.

Archa, malý sál

NEDĚLE

Evergreeni

18:00 hod.

Archa, malý sál

Církev bratrská- Archa Pardubice Lonkova 512 530 09 Pardubice [email protected] www.cb.cz/pardubice

Kazatel Martin Tabačan tel. 774 134 301 [email protected]

Starší sboru Pardubice

Číslo účtu sboru CB Pardubice 2000380583 / 2010 Konstantní symbol 558 Variabilní symbol Při úhradách používejte prosím jako variabilní symbol své rodné číslo datum narození (bez čísla za lomítkem), před které uvedete toto dvojčíslí podle druhu určení platby. dary, desátky 68........ splátky dluhů ARCHY 78........ úhrada akce mládeže 33........ úhrada tábora AWANA 11........ zahraniční misie 55........ kurz Alfa 44........ úhrada Awana klubu 66........ účelové dary pro křesťanskou MŠ 88........ účelové dary pro křesťanskou školu 99........ zálohy Centrální telefonní síť 22........ Sborový list. Vychází jako občasník sboru Církve bratrské v Pardubicích. Všechny připomínky, podněty a nápady či modlitební předměty adresujte prosím redakci Sborového listu. Martin Tabačan [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. [email protected] Uzávěrka příštího čísla srpen 2014. Náklady na vydání tohoto čísla činí asi 10 Kč.

24

Dušan Beníšek tel. 603 399 349 [email protected] Radomír Kalenský tel. 606 788 791 [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. tel. 736 658 176 [email protected]

Petr Kotas tel. 602 309 227 [email protected] Daniel Pirkl tel. 777 876 926 [email protected] Jakub Řehák tel.775 322 268 [email protected]

Kvasín Zdeněk Šenkýř tel. 469 666 966 [email protected]