SBOROVÉ LISTY Apoštolská církev, sbor Havířov Naší vizí je být společenstvím milujícím Krista a lidi.
Únor 2012
Úvodník: Vítejte mezi námi! Vítejme! (Petr Špok) Pro toto číslo Sborových listů jsem zvolil trochu nezvyklý nadpis. Pokud se vám zdá nesmyslný, nevadí. Napsal jsem ho takto úmyslně. Chci s vámi tentokrát sdílet jedno ze svých přesvědčení, které se dá vyjádřit právě takovými slovy. V první řadě je to zvolání: Vítejte mezi námi! Tím vyjadřuji, že chci a očekávám, že na naše setkání budou přicházet noví lidé. Když bych použil přirovnání k domovu, tak v každé domácnosti jsou lidé, kteří tam přirozeně patří, a nazvěme je členy rodiny, a pak jsou lidé, kteří do domácnosti přicházejí jako hosté. Členové rodiny tu domácnost i její atmosféru vytvářejí, zatímco hosté se s chodem té domácnosti jen seznamují. A pokud někoho doma vítáme, tak to jsou většinou hosté, protože zvláště oni potřebují vědět, jaký postoj k nim ta rodina má. Zdali jsou rádi, že přišli na návštěvu anebo naopak jsou považováni za nějaké vetřelce, resp. jen ze slušnosti trpěni. Proto pokud právě čtete tyto řádky a jste v našem sboru poprvé anebo možná i po několikáté, ale přesto víte, že jste vlastně pořád jen hostem, vám speciálně patří slova: VÍTEJTE MEZI NÁMI! Jsme společenství lidí, kteří stejně jako vy byli na bohoslužbě poprvé a očekávali, co se tu bude dít, nebo se toho i obávali. A i my jsme kdysi byli přijati jinými křesťany mezi ně, ale co je ještě mnohem více, byli jsme především přijati Ježíšem Kristem, kterého na našich společných setkáních uctíváme. Proto zůstáváme otevřeným společenstvím. Netvoříme tento sbor jen proto, že by nám bylo spolu dobře, ale protože si nás našel sám Bůh a spojil nás dohromady. A to stejné dělá stále i s dalšími lidmi. Proto chci, abyste věděli, že jste vítáni, ať jste přišli nalézt útěchu nebo odpovědi na své otázky nebo jen ze zvědavosti. Z
Sborové listy
toho důvodu také na počátku každé nedělní bohoslužby vítáme ty, kdo přišli poprvé nebo jsou hosty, jež přišli po delší době. A aby nezůstalo jen u slov, součástí toho přivítání je malý balíček, kde naleznete informace o tom, kdo jsme, budete moct nahlédnout do života tohoto sboru a odnesete si i Lukášovo evangelium či CD s audionahrávkou Nového zákona. Tím se dostávám k druhé části mého přesvědčení, které jsem vyjádřil slovem: Vítejme! Zní to sice velmi podobně, ale na rozdíl od předchozí části je toto adresováno těm, kdo už jsou „součástí rodiny“. Slovní přivítání a předání balíčku je sice jasným signálem vůči lidem, kteří jsou mezi námi poprvé, ale současně věřím, že to nemůže předat celý obraz srdečného přivítání. Naše sborové přivítání může být buď podtrženo anebo popřeno naším jednáním „členů rodiny“. Když se vrátím k příkladu domácnosti, jak by se cítil člověk u vás doma, kdybyste jej srdečně přivítali, ale jiní členové rodiny by reagovali negativně? Zřejmě by jeho dojem nebyl jednoznačný. Máme tedy možnost dát člověku buď zdravou míru zájmu, anebo jej nechat u dojmu typu „všichni se tu znají, ale já tu evidentně nadbývám“. Když to shrnu, slovem vítejme, chci vyjádřit, že otevřené oči a otevřené srdce na lidi není pro „členy rodiny“ nadstandard, ale základní projev lásky k lidem a lásky ke Kristu. Chci, aby to zaznělo i jako pokyn těm, u nichž otevřenost na lidi ještě není běžná. V
Stránka 1
opačném případě je to projev určitého sobectví, protože okolním lidem říká: Já. Můj život. Mí přátelé. A podobně. Proto, bratře či sestro, vezmi prosím na sebe kus spoluzodpovědnosti za to, že jakýkoli člověk bude mezi námi vítán. A pokud někdo nový přijde na bohoslužbu trochu později a mine předávání úvodních balíčků, vezmi prosím
iniciativu do rukou, vyžádej si u služby u dveří ten balíček a předej ho tomu, kdo je tady nový. Vytvořili jsme je proto, aby potěšily a aby posloužily. Petr Špok
Kurz Alfa (Jiřina Lukáčová) Milí bratři a sestry, na konci února, ve středu 29. 2. 2012 začínáme s dalším během kurzů Alfa. Máte opět možnost zamyslet se, koho byste chtěli na kurz Alfa pozvat. Je určen pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco víc o křesťanské víře, něco více o Bohu. Pro všechny, kteří mají spoustu otázek, na které hledají odpověď. Je to cyklus třinácti tematických diskuzních večerů, strávených v příjemném prostředí s lidmi, kterým žádná otázka nepřipadne nevhodná či zbytečná. Děkujeme za vaše modlitby i za finanční podporu, peníze ze sbírky půjdou na materiály, které dostane každý účastník Alfy a částečně budou použity i na víkendovou akci s Alfou. Děkujeme. Za tým Alfy Jiřina Lukáčová
KURZ ALFA je třináctitýdenní program určený zvláště pro hledající a všechny, kdo chtějí prozkoumat křesťanskou víru. Tyto kurzy vznikly v Londýně. V současné době probíhá 40.000 kurzů ve 168 zemích světa, materiály jsou přeloženy do 70 jazyků a ročně Alfou projde 11 mil. účastníků. Večer se skládá z mluveného slova – biblické téma a následné diskuze při kávě nebo čaji. Celý kurz provází příjemná atmosféra a tolerantní přístup k lidem, dává možnost poznat základy křesťanské víry a nalézt smysl života. Chceš poznat základy křesťanství? Chceš se zamyslet nad smyslem života? Jsi srdečně zván! Tým kurzu Alfa vás zve na cyklus diskusních večerů, které budou probíhat vždy ve středu v 18 hodin v budově sboru Apoštolské církve na ulici Selská 29 s těmito úvodními tématy:
Sborové listy
29. 02. Úvodní večeře Alfy – Je křesťanství nudné, nepravdivé, či zbytečné? 07. 03. Kdo je Ježíš Kristus? 14. 03. Proč Ježíš zemřel? 21. 03. Jak si mohu být jistý svou vírou? 28. 03. Proč a jak se modlit? 04. 04. Proč a jak číst Bibli? 11. 04. Jak nás Bůh vede? 14.-15. 04. Společný víkend s Alfou - O Duchu svatém 18. 04. Jak odolat zlému? 25. 04. Proč a jak mluvit o víře s druhými? 02. 05. Uzdravuje Bůh i dnes? 09. 05. A co církev? 16. 05. Závěrečná slavnostní večeře na téma: Jak mohu prožít zbytek života co nejlépe? (s možností pozvat své blízké a přátele) Přihlásit se můžete zasláním přihlášky na adresu uvedenou na pozvánce nebo také e-mailem na:
[email protected] nebo telefonicky na 773 663 995.
Stránka 2
Zájezd do pohádky 2. 6. 2012 (Jana Kašpárková) Bylo – nebylo, bude – bude? Za devatero cestami a devatero mosty a ještě kousek dál dojedeme autobusem k pohádkovému zámku Lednice. Na jeho bočním nádvoří je skleník s tropickými rostlinami a jezírkem. Na druhém bočním nádvoří jsou stáje, ale místo koní v nich najdeme mořská akvária. Kam až oko dohlédne, je zámecký park s rybníkem a potůčkem, po kterém se dá dostat lodičkou k vyhlídkové věži. Trochu dál od zámku se nalézá Janův hrad, kam se dá dojít pěšky, v koňském povozu nebo lodičkou. A proto vás všechny i se známými zveme na jedinečný výlet do pohádky. Cena celodenního pohádkového výletu vyjde: dospělého na 400,- Kč dítě do 15 let na 200,- Kč dítě bez nároků na sedadlo zdarma. Do 18. března se bude vybírat závazná záloha 200 korun. Po 18. březnu budou zbývající místa nabídnuta v dalších sborech AC. Záloha bude nevratná. Jen z vážných zdravotních důvodů ji vrátíme. Druhá splátka do 20. května Více info na nástěnce u malého sálu nebo u pořadatelky Jany Kašpárkové – 605 468 188. Neodkládejte svá rozhodnutí Jana Kašpárková
Kněz, levita a Samařan. (Václav Bednář) Minulou neděli jsme byli s Dankou pozváni sloužit do těšínského sboru. Jako vždy jsem si pečlivě připravil prezentaci, modlil se za slovo, které Pán chce, abych ve sboru předal. V neděli ráno jsme si museli s Dankou přivstat, nemilou zprávu řekl protože v Těšíně začínají již v 9 hodin, a ještě nás pastorovi Bohušovi prosil Michal Brozda (vedoucí misijní kanceláře), Wojnarovi a usoudili, který shromáždění vedl, abychom přijeli již aby nás Stašek přivezl v 8.30. Před osmou jsem nastartoval auto a na shromáždění a pak se připravil se na odjezd. postaral o naše auto. Cesta do Těšína trochu klouzala, ale co naplat, je Za těch 15 minut, co jsme tam stáli, okolo nás třeba jet. Vše probíhalo podle plánu až do projelo několik „knězů“ a prošlo několik „levitů“, Albrechtic. Přejeli jsme albrechtický kruháč, kteří se nezastavili a nezeptali se, jestli nám doprava, doleva, vyjíždíme na první kopeček a můžou nějak pomoci. Dokonce někdo na nás najednou motor zhasl. Všechny kontrolky svítí a blikal, abychom mu uhnuli, ale nakonec pro nás auto nejede. Zkusím nastartovat znovu a nic. přijel Samařan, naložil nás na svého krásného oře Zapnu čtyřblinkr, dívám se na ukazatel paliva a a zavezl nás na shromáždění. Přijeli jsme ten směle ukazuje větší polovinu nádrže a dojezd s mírným zpožděním. Samařan si od nás vzal na benzínku 575 km. Zkouším ještě jednou papíry a klíče od vozu, že se o našeho polámaného nastartovat a ono nic, za mnou se již tvoří fronta oslíka postará. Vzal jednoho bratra, zajeli koupit aut, které taky jedou na Těšín. Pomalu sjíždím do 10 litrů nafty a jeli pro oslíka, kterého již zatáčky nebo do křižovatečky ke koním, abych uzdraveného přivezli před modlitebnu. nepřekážel provozu. Volám Michalovi, že nám Chyba byla v ukazateli paliva, který, ač jsme auto zdechlo a nejede. Michal odvětil, že to nějak žádnou naftu neměli, ukazoval větší polovinu. zařídí. Pak mě napadlo zavolat „Samařanovi“, Nakonec všechno dopadlo dobře. Díky Bohu za protože jsem si myslel, že má nafťáka a že by Samařany, kteří jsou okolo nás, kteří vždy rádi mohl mít v autě kanystr s naftou. Samařan tuto vypomůžou a nežádají žádnou odměnu.
Sborové listy
Stránka 3
Něco z Pramínků živé vody. (Gabka Nagláková) Chtěla bych se s vámi podělit o nádherné zamyšlení dětí – dorostenců – mládežníků – ze skupiny Pramínky živé vody nad Žalmem 23. Úkolem bylo zamyšlení a „přepracování“ do jejich osobního života, jak to vnímají – vidí ve svém věku oni. Protože na našich každotýdenních zkouškách nejen chválíme Hospodina, ale také se zamýšlíme nad Božím slovem. Přeji milé počteníčko. Kristýnka Novotná, 12 let: Bůh je jako moje pračka a já koš na prádlo. Když mám v sobě špinavé prádlo, tak je pračka vypere. Tak jako mne Bůh očišťuje od veškeré špíny hříchu. Terezka Folwarczná, 13 let: Bůh je jako moje rádio. Když je nepustím, nehraje. A když je špatně naladím, tak také nebude hrát. Proto je musím zapnout, abych slyšela, co ke mně Bůh mluví. A nikdy ho už nevypnu. Sára Grulichová, 18 let: Hospodin je jako moje turistická stezka. Vím, že když po ní půjdu, nemůže se mi stát nic zlého. Když po ní půjdu, vím, že mě dovede bez úhony do cíle. Můžu z ní kdykoliv sejít, ale jedině, když půjdu po ní, nemůžu zabloudit. Olga Nagláková, 19 let: Hospodin je můj umělec. Učí mne vnímat krásu kolem. Vede mou ruku po papíře, mé myšlenky přetváří do souvislých vět. Plní mne soucitem, trpělivostí a silou, cítí mé srdce, ví o mých starostech. Jako vysvoboditel holýma rukama trhá trnité šlahouny obrůstající mé srdce.
Sborové listy
Timotej Naglák, 16 let: Hospodin je můj domov. Dopřává mi odpočinek, cítím se v něm v bezpečí. Když přijde déšť, nemusím se bát, že zmoknu, protože On mě ochrání před všemi nepříjemnými věcmi. Ester Bubíková, 13 let: Hospodin je můj Otec. Vždy mne doprovází. Miluje mne láskou nekonečnou, má se mnou trpělivost. Láskou ke mně promlouvá. Je nejlepší Posluchač a věrný Přítel. Když Jeho hlas přeslechnu či neuposlechnu, zvedá mne s něhou a láskou. A znovu mne staví na pevnou zem. I když ke mně přátelé obrátí svá záda a já se cítím osamělá, nebojím se, protože je se mnou. Před posměvači mne ochrání. I kdybych šla propastí šeré smrti, nemusím se bát, vždyť On je mým světlem a záchranou, mým záchranným kruhem, majákem v bouři. Jeho ruka a Jeho hlas mne potěšují. Žehná mi láskou a pokojem – radostí a vděčností přetékám. Žehná mi, kdekoli jsem, vším dobrým. Ano, On je mým Otcem navěky věků. Chci mu být věrná do konce všech dnů.
Stránka 4
Reportáž ze schůzky kmene Torpédek. (Michal Hřebíček) Dnes byla moje Torpédka více živá než obvykle: „Torpédka, dnes zlobíte, dnes budete torpéda.“ „Ale my jsme Torpédka, né torpéda,“ ozvaly se dětské hlasy. „A já jsem kapitán torpédoborce!“ Klukům se nadšením rozšířily oči a obdivně na mě koukají. Tak tohle jim asi nevysvětlím. Pokus o vysvětlení nové hry: „Torpédka, sedněte si do kroužku a každý si vyberte nějaké zvíře. Každý z vás bude jiné zvíře a bude dělat zvuky jako to zvířátko, co si vybral. Holky, co jste za zvíře?“ „My budeme hříbátka,“ oznamují dvě holčičí Torpédka. „Ale já chci, aby každá z vás byla jiné zvíře,“ zkouším to znovu já, ale dochází mi, že tohle nezměním. Rychle přemýšlím... Zkusím jiné děti a pak se vrátím k hříbátkům, rozhoduju se. „A jaké zvíře budeš ty?“ obracím se na další torpédí holčičku. „Já budu koťátko.“ „Prima, a ty?“ „Já budu kočička.“ „Ale kočku už tady máme,“ namítám, dle mého soudu, poměrně logicky. „Jak dělá kočka?“ „Mňau...“ „No vidíš, a koťátko?“ otáčím se na kotě. „Mňau...“ zakulí na mě kotě očima a mňoukne o chloupek jinak než kočka.
„No dobrá,“ souhlasím a přemýšlím, jak to při hře po nich zopakuju. Vracím se ke hříbátkům. „Tak ty budeš dělat íííhíííí a ty prrfffff,“ odfrkávám jako legendární Strýček Jedlička. „Ale já neumím pfrrrr.“ Tahle hra se nepovede. „Tak si to vyměníte.“ Během hry však hříbě ani nezahýkalo, ani neodfrklo. „My jsme si to zase vyměnily zpátky.“ „Aha. Tak jsi na řadě, hrej.“ „Ale já nevím, co mám dělat,“ ozvalo se nešťastné hříbě. No, nejsou ta moje Torpédka skvělá? Michal Hřebíček
V úžasu. (Johnki Stanislav Galásek) Zastav se člověče, odlož ranec shonu a chvíli stůj, na Dílo Mistra pohleď, to vše stvořil jen pro údiv tvůj. Div se, jak kapky poušť už zkrápí, jak stonek zelený za světlem kvapí, a hle - zelená je poušť!!! Život! Na barvy duhy hleď, jež přes nebe se klene, v obdivu je každý hned, již schyluje se k změně, krása mraků pluje, nehledě na hranice států, a déšť jejich svěží plní sílu vodopádů, a vedle mohutnosti hor vidíš něžnost kvítí, v horách těch o život bojuje tvor,
Sborové listy
také chce v té kráse žíti, hejna ptáků letí, kdo je vede? Kdo Stvořitele nezná, ten říci nedovede... Na ladnost delfínů se dívej, a ty, srdce, píseň zpívej, píseň díků, pokory, chval, vždyť člověkem být je DAR! Johnki Stanislav Galásek
Stránka 5
Jak je to vlastně s modlitbou? (Vladimír Rafaj) I úpěli Izraelci k Hospodinu a Hospodin jim povolal vysvoboditele, aby je vysvobodil, Otníela, syna Kenazova, mladšího bratra Kálebova. (Soudců 3,9) Slova „úpět k Hospodinu“ je znovu a znovu opakující se výraz v knize Soudců. „Úpět“ neboli „volat“ je jiné slovo pro modlitbu („volal [Samson]“ – 16,28; „úpěli“; „volali“ /KR, B21/ nebo „kričali“ /ROH/ – 3,9.15; 4,3; 6,6-7; 10,10.12). Modlitba je klíčovým nástrojem v životě každého věřícího člověka a má mnoho podob. Izrael v době soudců však využíval modlitbu pouze v případech útlaků a všeobecného ohrožení. Lid hazardoval s Boží milostí a jednal lehkomyslně. Boží touhou však bylo, aby s ním měl trvalý a důvěrný vztah. Dovolím si říct, že vlažnost, povrchnost, vzdalování se od Boha, neúspěchy a překážky v životě mají svou příčinu v nedostatečném nebo žádném modlitebním životě. Svévolné odcházení od Boha vede k životu v otroctví, kompromisech, depresi a zmatku. Bůh ale prokazuje svou milost tím, že vzbuzuje „vysvoboditele“, aby přivedli lid zpět k němu. Co nás učí tento příběh? K čemu nás vybízí? Přemýšlejme o tom, jaké místo má modlitba v
životě věřícího člověka. Jakou důležitost má osobně pro mne? Je modlitba mou nejvyšší prioritou? Co se děje, když modlitbu zanedbávám? Co je takovým indikátorem neboli ukazatelem posunu v situaci, kterou dlouhodobě negativně prožívám? Nejsem chycen v pasti problémů právě proto, že jsem ztratil prvotní zápal a nasazení (Zj 3,15-18), že už nemám takovou lásku pro Ježíše jako na počátku (Zj 2,4)? „Bůh všechny, které miluje, kárá a vychovává“ (Zj 3,19, NBK). Jak pravdivá je výzva a povzdech proroka Izajáše, který tlumočí slova Hospodinova, a která zaznívají do našich řad v dnešní době: „Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny…“ (Iz 48,18-19). Volejme k Hospodinu za všech okolností, on má východisko z každé nepřízně. „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (Ř 8,28). Když se modlíme, Bůh jedná. Bůh je věrný a modlitby svého lidu vyslýchá. „I když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.“ (2Tm 2,13) Vladimír Rafaj
Jak se žije... A máme tady další měsíc, další Sborové listy a dalšího odvážného človíčka, Hanku Špokovou, pastorovu manželku, která nám dovolí nahlédnout do svého života a která vám také pomůže si lépe představit, jak se žije sborovým pracovníkům, co dělají, co je těší i trápí….to vše v naší rubrice 1. Čím by ses charakterizovala? Já ani nevím... Napadají mě spíš špatné vlastnosti, tak nevím, jestli to říct. Ale určitě jsem člověkem, který si často připomíná, kým byl dříve a stále se divím, co Bůh pro mě udělal. Jak mě našel a že jsem mu za to vůbec stála. A k tomu jsem se i rozhodla, že nezapomenu, kým jsem byla a nebudu brát jako samozřejmost to, co mám teď - kotvu své duše Ježíše, Petra, Radima, Adama, Ninku - své poklady; přátele, které mám kolem sebe; sbor, který vnímám jako rodinu.
Sborové listy
2. Chodíš ráda do práce? Jo. Vzpomínám si, že jsem se jednou modlila, aby moje služba mohla být i mojí prací, abych se mohla starat o lidi, a kdybych spolu s tím měla vyřešené i ty povinné věci jako pojištění a roky do důchodu, byla bych moc ráda. 3. Jak vypadá tvůj běžný den? Každý den je dost jiný. Většinou vstávám brzo, pak budím děti a vypravuju je do školy. Mají to od nás takový bonus. A potom individuálně podle
Stránka 6
povinností, které jsou, si plánuju den. V tom mém pracovním dni jsou většinou setkávání s lidmi nebo systematické věci, na kterých pracujeme na Majáku. Mám často pocit, že celý den je kolem mě šrumec a hluk, ten den proběhne v dost rychlém tempu, a protože dost setkání bývá i odpoledne, tak do toho se snažím nějak organizovat děti. Jinak asi jako každá maminka neustále bojuji doma s nekonečným nádobím, prádlem a vším tím, co je spojeno s větší rodinou s malými dětmi.
7. Jak relaxuješ a jak si čistíš hlavu? Tak miluju to, když jdeme na hory, nebo právě ty dorty. Zvláště dekorace a modelování. Často to děláme společně s Petrem. Já peču, Petr modeluje, tam se hodí jeho inženýrská přesnost. Taky si už hodně let děláme rodinný deník, kde si z těch všedních dnů vytahujeme ty vzácnosti, takže teď ho dodělávám, abychom ho mohli nechat svázat za minulý rok. Ale maximální relax mám, když jsem sama v tichu. Miluju horkou vanu a děti mají zakázáno na mě hulákat přes ten umakart.
4. Kdybys neměla tuto práci, čím bys chtěla být? Asi bych si udělala speciální pedagogiku nebo bychom si s dětmi založily malou firmu na dělání dortů. Prý bezlepkových. Radim (náš syn) to už má vymyšlené, prý je díra na trhu, co se týká bezlepkových dortů. 5. S čím bojuješ, s čím se potýkáš? Tak asi tak nějak moudře najít rovnováhu ve všech těch svých rolích. Uvědomuju si, že roky hrozně rychle letí a nechci jednou slyšet od svých dětí, že jsme měli čas na všechny lidi kolem sebe, ale ne na ně. Neustále hodnotím, bilancuju a třídím priority. Bojuju asi s takovou obavou, že přehlídnu něco důležitého nebo udělám nějakou zásadní chybu, která negativně ovlivní budoucnost našich dětí. A v tom se učím věřit Bohu, že jsem v jeho ruce, jemu sloužím a on doplňuje naše chyby a nedostatky. Je to pro mě ale boj, protože vím, že to, co si děti odnášejí z rodiny, velice ovlivňuje celý jejich další život. Osobní i duchovní. To, jak vnímají Boha, jak k němu umí přistupovat a tak... 6. Co tě dovede rozčílit? Mám pocit, že se teď rozčiluju kvůli něčemu pořád. Je to víc věcí. S Petrem jsme si oblíbili větu: „Kdo málo ví, nejvíc ví.“ Zjistili jsme, že většinou lidé, kteří mají nejužší rozhled v nějaké věci, často mají úplně jasno v tom, jak by to mělo být správně. Další věcí je, i když to úplně nevím, jestli to je přímo hněv, spíše taková rozhořčenost a někdy i bolest, když vidím, že lidé neberou Boha vážně. Nemůžu snést, když je Boží slovo nějak zlehčováno a obcházeno. Nevadí mi lidské chyby a slabosti, ale takový ten přístup „v pohodě“. Bolí mě z toho srdce, protože vím, jak to hrozně uráží Boha, který nás má tak rád a tolik toho pro nás udělal. A potom taky, když musím do pokojíčku k dětem hulákat: „Vždyť jsem vám to už třikrát říkala!“
Sborové listy
8. Co rádi děláte jako celá rodina? Milujeme aktivní soboty. Dopoledne několikahodinová prochajda, rychle nějaký oběd, odpoledne bazén a večer nějaké dobré jídlo a třeba film nebo nějaká hra. Taky máme moc rádi, když dlouho jíme, povídáme si, čteme si staré zápisy z kroniky a smějeme se blbostem. 9. Jaké máš koníčky nebo zájmy? (Jindři, asi jsem odpověděla v předchozích dvou otázkách...) 10. Jaký sport je ti blízký? Jen v televizi nebo i „naživo“? No, já se ráda hýbu, ale řekla bych tak anonymně. Za sportovce se vůbec nemůžu považovat, všechno je to tak podomácku. Jak řekl jeden náš syn, když jsme byli plavat: „Mami, ty jsi vedle mě jak velryba.“ 11. Tvůj oblíbený film? Film...hmm... já teď fakt nevím. Nemám asi žádný tak nějak oblíbený. Mám ráda filmy nebo i komedie, které nejsou hloupé. Ale jak psal Petr, George z džungle pobaví vždycky...
Stránka 7
12. Tvá poslední vtipná historka? Adam: „Mami, ty dáváš do krupičky sůl?“ „No jo, do všeho se dává sůl, jinak by to bylo hnusné a bez chuti.“ „Hmm, a proč teda nedáváš tu sůl i do špenátu?“ 13. Jaký je tvůj sen nebo přání? Přála bych si moc, abychom byli sborem, kde každý člověk bude moci najít své místo. Nově příchozí lidé budou mít pocit, jako by přišli domů a budou vítáni. Je pro nás s Petrem největší radostí, když vidíme, že lidé jdou přímou cestou evangelia, jsou ochotni přinést nějaké oběti a dorůstají do toho, kým je Bůh chce mít a nakonec se postaví na místo, kde mají stát. Přála bych si, aby tak, jak jednou kázal Petr, jsme byli sborem „pravdy a milosti“. Jsou to jako dvě oči, které dávají vyrovnaný pohled. A víte, jak to
BLAHOPŘEJEME K NAROZENINÁM DOSPĚLÁCI
je s očima, když si člověk zakryje jedno nebo druhé. 14. Co bys ráda vzkázala čtenářům, sborovníkům? Tak lidem ve sboru bych ráda řekla to, co už jsme psali s Petrem v jednom modlitebním dopise, který někteří z vás dostali, a to, že jsme šťastní v tomto sboru a je pro nás radost a opravdu výsada spolupracovat s mnohými z vás! Takže komu jsem to neřekla osobně, tak alespoň takto! Děkujeme vám všem, kteří se za nás modlíte, kteří víte o našich bojích, povzbuzujete nás, a když řekneme nebo uděláme nějakou blbost, tak taktně děláte, že jste si toho nevšimli. (Díky Bohu za tu síť, kterou jsme provázáni, že Danko) Ptala se Jindra Římanka
DĚTI A MLÁDEŽ 25 02
02 06 06 06 08 10 11 12 12 17 19 21 28
02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02 02
Nikola Lumír Jiřina Lucie Petr Marek Vanda Tomáš Jana Štefania Gizela Jiří Andrea
Sborové listy
Hájková Chýlek Kubiczková Pálková Pospíšek Lukáč Kuliszová Dršťák Mendrochová Springerová Cibulová Kilnar Gavenčiaková
Jana
Kilnarová
K vašim narozeninám vám přejeme Boží požehnání, pokoj, radost, a Jeho ochranu do dalších dnů i let. Kancelář sboru.
Stránka 8
Zveme vás na domácí skupinky: u Novotných – úterý 18,00h (vede Vašek Bednář) u Povolných – úterý 18,30h (vede Luděk Povolný) u Antošů – středa 16,30h (vede Jarda Jíra) u Holinků – středa 18,00h (vede Uršula Holinková) u Farniků – čtvrtek 17,30h (vede Soňa Přečková) u Lukáčů – čtvrtek 18,00h (vede Jiřka Lukáčová)
Mládež se schází každý v pátek v 17 hodin v malém sále. Royal Rangers se schází každé pondělí v 16 hodin.
Apoštolská církev, sbor Havířov, Selská 29/394, 736 01 Havířov – Bludovice Tel.: 596 812 867 nebo 739 600 141, E-mail:
[email protected], web: www.achavirov.cz B.ú. 17 222 17 329/0800 u ČS a.s. pobočka Havířov Obsahová korektura: P. Špok. Jazyková korektura: B. Dršťák. Technická spolupráce: J. Římanová
Sborové listy
Stránka 9
