SBORNÍK VÉD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH. ESKÉ FAKULTY PRÁVNICKÉ RONÍK XIX. KAREL KADLEC. ZALOŽIL BOHUŠ RIEGER

€X UlDRlíí

'

><

•m-

SBORNÍK VÉD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH. ZALOŽIL BOHUŠ RIEGER. ZA ÚASTENSTVÍ

LEN

ESKÉ FAKULTY PRÁVNICKÉ VYDÁVÁ

KAREL KADLEC.

S

PODPOROU

ESKÉ AKADEMIE

Vr.D

A UMÉNi A „PRÁVNICKÉ JEDNOTY" V PRAZE.

RONÍK

XIX.

Y PRAZE 1919. BUKSÍK & KOHOUT, KNIHKUPCI

ESKÉ

UNIVERSITY KARLOVY A

ESKÉ AKADEMIE VÉD

A UMNÍ.

13 31,1

rol

n»kl ALOIS

WIBSNER

v PRAZE.tknihtwka

II

eské Akademi* véd

ttxlinické v

Praze.

a uméol a eské vysoké ikoly

Studie

k civilnímu procesu ímskému.^) Podává

dr. Leopold Heyrovský.

VIII. Sttpu!ationcs j)raetoHae?) I. Magistrát (praetor, aedil kurulský, místodržící v provincii) poskytoval druhdy svou právní ochranu dožadující se jí stran

v ten zpsob,

že jejímu

odprci ukládal, by se jí zavázal kontraktem

verl álním, stifulatione, a

opatil

iure civili [actio ex stipulatu).

jí

tím obliganí nárok žalovatelný

Takové po magistratském právu

vynutitelné stipulace slují stipulationes praetoriae, ve kterémžto

výraze jsou zahrnuty též stipulationes aediliciae?) Poskytujíce stran jistotu pro její nárok, šlovou jako stipulationes vbec též

Možná, že

cautiones!^)

stipulationes praetoriae

vyskytovaly se

již

za vlády legisakcí.^)

1)

329

Viz Sbornik

XI

231

ns.,

242

ns.

;

XIII

121

XIV

;

229

ns.

;

XVI

ns.

D. de stipulationibus praetoriis 46, 5; Keller, Der rom. CivilRudorff, Rom. Rechtsgeschichte 2 § 56 Bethmann-Hollweg, § 77 Der rom. Civilprocess 2, § 119; Bertolini, II Processo Civile 3, 17 ns. Bekker, Die Aktionen 2, 35 ns. Cuq, Manuel des Institutions juridiques des Romains, 1917, 833 ns. *) Pomp. D. 45, 1, 5 pr. Praetorias stipulationes sic audiri oportet, ut in his continentur etiam aediliciae. O záhadné stipulatio íribunicia, o které se zmiuje Ulp. D. 7, 3 pr., sr. Kúbler, Festschr. zu Hirschfeid, 1903, 52 ns., a Lefvre, Du role de Tribuns de la Plbe en procedue civile, 1910, 161 ns. *) Sr. Vocabularium iurisprudentiae Romanae I 699 ns. ^) Tak Keller § 22 II Girard, Histoire de 1'organisation judiciaire des Romains, I 205, 1. Manuel de droit romain, 5. vyd., 994 Bertolini •)

process

;

;

;

;

;

1,

;

196. Sbornik vSd ptávnicb a státnicb XIX.

'

1

Dr. Leopold Heyrovský:

•2

Ze stipulací praetorských jedny slouží

úelm

procesným,

majíce zabezpeiti tu projednání právního sporu in iure, jako vaditnonium, jímž žalovaný se zavazoval žalobci, že se dostaví

k uritému soudnímu roku

{„se illo die illo loco sisti"), tu další

postup a úspch procesu, jako stipulationes, zvané od Ulpiana iudiciales^) na pr. stipulationes pro praede Utiš et vindiciarum, iudicatum solvi (Studie XI, pozn. 15 ns.) a ex operis novi nunti,

Úelem

atione.

kterých ius praví

jiných jest zjednati žalovatelnost jinakých

civile

U

neuznávalo.

1

p

a n,

i

zove

je

nárok,

cautionales,

nich, že instar actionis habent

et, ut sit nova actio, interSoudní dožadování jich zve se agere^ a bývají ony poítány mezi actiones v širším smyslu.®) Sem náleží cautio o*

ceduntj)

damni

poz. 27

honis

ferendis

mimosoudní

a

infecti

(Studie XI.

et

cautio

ex

operis

novi nuntiatione

cautioes usufructuaria, de conlegatorum servandorum causa a rent dále

ns.),

dotibus,

pupilu salvám fore}^)

Jsou též

rozvrhuje stipulationes (poj

.

4)

,

oné procesn konaném. Modestinus,

které ukládá té neb

stipulationes,

ped ním

stran teprve iudex v ízení

vbec,

a to s jiného hlediska nežli Ulpian

nazývá stipulace, které iní

se z

naízení porotcova {iussu :f

*)

Ulp. D. 46,

5,

1

pr.

Praetoriarum stipulationum tes videntur

esse species, iudiciales, cautionales,

communes.

§ 1,

ludiciales eas dicimus,

quae propter iudicium interponuntur, ut ratum fiat, ut iudicatum solvi et ex operis novi nuntiatione. Vadimonium adí Ulpian mezi stipulationes communes; D. 46, 5, 1, 3: Communes šunt stipulationes, quae fiunt vadimonii [iudicio sistendi] causa. '') Ulp. D. 46, 5, 1, 2: Cautionales šunt, quae instar actionis habent et, ut sit nova actio, intercedunt, ut de legatis stipulationes et de tutela et ratam rem haberi et damni infecti, cf. D. 16, 2, 10, 3; 46, 8, 20: vicem repraesentant actionum. *) Ulp. D. 44, 7, 37 pr. Actionis verbo continetur, stipulationes etiam, quae praetoriae šunt, quia actionum instar obtinent, ut damni infecti, legatorum et si quae similes šunt, Sr. k místu tomuto a k místm v poz. 6 a 7 Beseler Beitráge z. Kritik d. rom. Rechtsquellen, 3, 128 ns., který shledává v nich obšírné interpolace. •) D. 39, 2, 7 pr. 39, 3, 11, 3. I vyskytuje se též výraz actio damni infecti: D. 39, 2, 33; 39, 3, 3, 2 fr. U, 3. Sr. též D. 3, 3, 35, 2 fr. 39 pr. «) D. 39, 1, 299 fr. 21 Lenel, Das edictum perpetuum, 2. vyd. str. 524 ns. D. 7, 9, 1 pr. Lenel, 513 ns. D. 37, 6, 5; Lenel, 5U ns. - D. 36, 3, 1 pr. Lenel, 514 ns. D. 46, 6; Lenel, 515 ns. ;

;

—

;

—

—

studie k civilnímu právu ímslkému.

iudicis) stipulatiofies iudiciales,

jak od magistrata tak

i

iussores).^)

mohou

býti naízeny

musí býti zpravidla pojištny zasta-

{sponsores,

jsou-li

taková

Jistota

jež

od porotce, communes.^)

Stipulationes praetoriae

vením rukojm

ony pak,

3

obany ímskými,

slov

jinak fide-

Druhdy

satisdatio.^)

staCí

pouhý slib ve form stipulaní (repromissio) ,^*) druhdy jest potebí piinní prohlášení písežného {iurato promittere) ?^) Pomp. D.

")

45,

1,

6 pr.

(=

I.

3,

18):

Stipulationum aliae iudi-

ciales šunt, aliae praetoriae, aliae conventionales, aliae

communes

prae-

mero iudicis officio de dolo cautio: praetoriae, quae a mero praetoris veluti damni infecti. praetorias autem stipulationes

toriae et iudiciales. iudiciales šunt dumtaxat, quae a

proficiscuntur, veluti officio proficiscuntur,

etiam aediliciae: nam et hae ab iurisdictione veniunt. conventionales sunt, qvae ex conventione reorum fiunt. communes sunt stipulationes veluti rem salvám fóre pupilli: nam et praetor inbet rem salvám fóre pupilli caveri et interdum iudex: item duplae stipulatio venit ab iudice aut ab aedilis edicto. sic audiri oportet, ut in his contineantur

Gai.

")

4,

88; Ulp.

fr.

Arg. 12.

Ulp. D. 46, 6, 1, 5: Stipulationum i starum praetor iarum quaedam sunt, quae satisdationem exigunt, quaedam nudám repromissionem: sed perpaucae sunt, quae nudám promissionem habent. Gai. T>. 2, 8, 1: ita satisdare dicimur adversario nostro, qui pro eo, quod a nobis petiit, ita cavit, ut eum hoc nomine securum faciamus datis sponsoribus [fideiussoribus] cf D. 45, 1, 5, 3 a Voc. V 247. Seznam stipulací, které vyžaduji satisdaci, podává De Ruggiero v Studi Fadda, 1 (1906) 102 ns. sr. též Voc. II 248 ns. S Ulpianovým výrokem v D. 46, 5, 7: Praetoriae satisdationes personas desiderant pro se intervenientium et neque pignoribus quis neque pecuniae vel auri vel argenti depositione in vicem satisdationis fungitur nesrovnávají se Ulp. D. 37, 6, 1, 9 a Paul. D. 36, 3, 7 i D. 43, 3, 2, 3, podle nichž pi cautio de conferendo nebo legatorum serv. c. pipouští se místo satisdace rukojmmi pojištní zástavami. De Ruggiero na u. m. 112 ns. prokazuje, že zmínka o zástavách v tchto tech místech jest interpolací. 1')

;

.

") Ulp. D. 46, 5, 1, 5 (poz. 13) ; Lex Rubria c. 20 1. 7 sq.: damnei infectei ex formula restipularei satisve accipere] 1. 11, 19, 21 sq. 31 sq. jednotlivých kaucích, pi kterých se žádá tu satisdatio, tu staí repro-

O

missio,

D. 46,

sr.

5, 1,

6

—8 a De Ruggiero

u. m.,

103

ns.

Z nich

jsou též

vadimonia.

vadimonia quibusdam ex causis pura, id est quibusdam cum satisdatione, quibusdam iureiurando

") Gai. 4, 185: Fiunt

sine satisdatione, cí.

D.

2,

8,

16.

1*


4

Jako pro actimtes byly také pro magistratském vyhlášeny

v albu Hadrianov

sti-pulationes -praetoriae

formulá

e.i*)

V

ediktu

dodatku jeho.i') Co se dotýe stipulovaného peddruhdy pímo a pouze v jednání, které mlo býti zabezpeeno žadateli.^®) Druhdy 1 ylo vedle toho pro ten pípad, když by ono jednání nebylo uskutenno, vymiováno nalézaly se

v

3.

mtu, záležel tento

plnní penžn, a to zpravidla plnní interese {quanti ea res erit), však zaplacení urité ástky penžné.i*) Druhdy pak stijmlatio smovala pouze k plnní penžnému, slil enému pro pípad ten, že to neb ono jednání nel ude pedsevzato, aniž toto jednání samo bylo pedmtem stipulaním.^**) Pevným .kusem stipulací

nldy

Sr, Rubria c. 20 1. 8. 10: ex forniula restipularei, repromittere ea stipulatione, quam is quei Romae inter peregreinos ius deicet in albo própositam habet cí. 1. 34 sq. Gai, 4, 31: stipulatione quae in edicto proposita est; D, 46, 1, 62 pr. Paul. D. 2, 8, 14: satisdare ex forma edicti !•)

1.

C.

24

qs.

42, 4.

5,

vzorce nepedcházela zpravidla pro užití eených stipulací byly ureny již v dívjších oddílech ediktu, jako v titulech de vadimoniis, de satisdando, de tutelis, de legatis a j. [Lenel 494). Stipulatio duplae, vyhlášená od aedil, byla pipojena k aedilickému ediktu, jež v Julianov redakci inilo dodatek k praetorskému. Sr. Lenel 48 a 541 ns, Praetoriae stipulationes aut rei restitu^) Paul. D. 46, 5, 2 pr. tionem continent aut incertam quantitatem. Co se prvé alternativy dotýe, slibuje se restituce tch kterých vcí (jako pi cautiones de usuíructu nebo Evicta hereditate legata reddi; Lenel 513. 514), provedení kolace (pi cautio de conferendo; Lenel 511), splnní odkaz (cautio Icgatorum servandorum causa; Lenel 514), rem salvám fóre (pi stipulací Rem pupilli salv. fóre; Lenel 615 ns.), ea re boni viri arbitratu usurum fruiturum (pi štip. usfr.) anebo i plnní penžné: quantam pecuniam iudicatus eris, tantam pecuniam dari (clausula de re iudícata ve stipulací iudicatum solvi: Lenel, 609. 610) nebo: quanti ea res erit tantam pecuniam dari, reddi (stipulace Si cui plus a damni infecti: Lenel, 512. 627. 52 8.). ^) Paul. D. 46, 6, 6; In omnibus praetoriis stipulationibus, in quibus prime fieri aliquid, deinde, si factum non sít, poenam inferimus, poenae nomine stipulatio comipittitur. Pi tom stipuluje se poenae nomine uritá ástka penžná (tak zpravidla pi vadimoniich: Gai. 4, 186; ") Lenel 47 ns.

edicta.

;

493

ns. Jednotlivé

Vždy pedpoklady

:

bu

Lenel, 495)

nebo všeobecn ,, quanti ea res erit, tantam pecuniam dari" Ratam rem a ex opcris novi nuntiatione. Leel, 516. 524).

(v sti plácích *•)

Tak nepochybn pi

Lenel, 503.

stipulatio pro praede litis et vindiciarum:

Studie k civilnímu právu

praetorských

ímskému.

yla clausula doli {,,dolum

1

mahm

5

huic

rei abesse

afniin mque esseP) Také mohly do nich vkládány býti exceptiones^) nebo i doložka dedukní.^s)^*)

Naizovati praetorskou stipulaci kautionální bylo magiuí pozdjší právníci klasití, že im-

II.

stratskou inností, o které

quam

perii magis est

k tomuto opatení

iurisdictionis?^) Tím jest eeno, že právo mli ze zákona pouze magistratové íšští (vrchní

magistratové a aediles curules) nikoli též magistratové municipální.^*) AJe strany res damni infecti praetor delegoval svou pravo") Venul. D. 46,

pulationis 1,

8,

2; 19.

9,

7,

22, ")

,,

19 pr. Novissima clausula iudicatum solyi

7,

dolm malum

5 pr.

35, 3, 3 pr.

;

afuturumque esse"

abesse ;

36, 3, 1 pr.

cf.

;

eod.

fr.

6.

sti-

19,

37, 6, 5, 3; 39, 1, 21. 2; 46,

;

7.

Exceptio

dominus non

,,si

sit"

pi

damni

satisdatio

39, 2, 7 pr. Praetor ait: ,,Si controversia erit,

dominus

sit

infecti: D.

nec ne qui ca-

vébit, sub exceptione satisdari iubebo" cf. D. eod. 22, 1, r. 31, 1. Exceptio procuratoria ve stipulationes damni infecti a legatorum servandorum ;

causa: D. 39, 2, 39, 3; 36, 3, 1, 15. Sr, Unel, 359, 13; 515, 2. 3. 4; 527, 9. **) Ulp. D. 16, 2, 10, 3: In stipulationibus quoque, quae instar actionum habent, deductio [compensatio] locmn habet et secundum lulianum tam in ipsa stipulatione quam in stipulatu actione poterit obici deductio [compensatio.] Sr. Eisele, Die Compensation, 38 ns, Lenel. Savigny Zeitsch. 4, 118.

^

«*)

Píkladem butež zde uvedeny tyto formuláe praetorských

rekonstruované Lenelem. 1. Stipulatio usufructuaria (Lenel, 614): ,,Cuius rei usus fructus testament© Lucii Titii tibi legatus est, ea

stipulaci,

usurum fruiturum te et, cum usus fructus ad te quod inde extabit restituturum iri dolumque malum abesse afuturumque esse spondesne? spondeo". 2. Stipulatio damni infecti {Lenel, 527): ,,Quod aedium loci operisve q. d. a. vitio, si quid ibi ruet scindetur fodietur aedificabitur,in aedibus meis intra damnum factum erit, quanti ea ses erit, tantam pecuniam dari dolumque malum abesse afuturumque esse spondesne? spondeo". 3. Stipulatio ratam rem haberi {Lenel 516): ,,Quo nomine mecum acturus es, eo nomine amplius non esse petiturum eum, cuius de ea re actio petitio persecutio est erit, ratamque rem habiturum esse Lucium Titium heredemve eius eumve ad quem ea res pertinebit dolumque huic rei malum abesse afuturumque esse, quod si ita factum non erit sivé quid adversus ea factum erit, quanti ea res erit, tantam pecuniam dari spondesne? spondeo."

re boni viri arbitratu

pertinere desinet, id

.

**)

Ulp. D.

2, 1, 4:

Paul. D. 20,

1,

.

lubere caveri praetoria stipulatione et in posses-

sionem mittere imperii magis '•)

.

26,

1

pr.

est :

quam

iurisdictionis.

Ea quae magis imperii šunt quam iuris-

dictionis magistratus municipalis facere

non

potcst.


6

moc ediktem všeobecn municipálním magistrátm, pokud šlo o naízení cautionis damni infecti samy a o t.

by

jen

i

zv. missio

ex primo decreto,^ ba sliboval i žalobu o náhradu proti obecnímu úedníkovi, který by opominul poskytnouti vyžádané od nho ochrany .2^) V cisalpinské Gallii píslušelo právo, naíditi stipulaci a satisdaci damni infecti, magistratovi municipálnímu již ex lege RubriaP) Naproti tomu jistoty procesn {vadimonium a stipulationes iudiciales) mohly býti ukládány zajisté již ze zákona od každého majetmka soudní pravomoci, tedy i od magistrata

municipálního. Nešlo-li o

práv dotené jistoty procesn, pi nichž strany pítomny na soud, bylo potebí, toho, od

bývaly

již

bez toho

nhož

se

žádalo

poskytnutí kauce, postaviti ped soud, což, zpsobeno nejen soukromým vyzváním,

jak se podobá, mohlo býti

nýbrž také tím, že k návrhu žadatele kauce magistrát sám dal odprce soudním zízencem obeslati {in ius educere)?") Ped soudním magistrátem [in iure) bylo ízení strany praetorských stipulaci zahájeno tím, že strana táhnoucí se k tomu, aby její odprce se jí zavázal praetorskou stipulaci, vyžádala

jeho

^)

Ulp. D, 39,

2,

1:

Cum

res

damni

infecti celeritatem desiderat

ex hac causa sibi iurisdictionem reservaret, magistratibus munici pálibus delegandum hoc recte putavit. D. eod. fr, 4, 3: Duas ergo res magistratibus munici palibus praetor iniunxit, cautionem et possessionem, cetera suae iurisdictioni reservavit. Naproti tomu zstala vrchnímu magistrátu vyhrazena t. zv. missio in possessionem ex secundo decreto (D. 39, 2, 4, 4) a právo, prodloužiti neb obnoviti lhtu piinnou k stipulaci (D. 39, 2, 4 pr. fr. 15 ns. D. 46, 6, 4). Sr. Burckhard, Die cautio damni infecti, str. 103. 482 ns. Karet periculosa dilatio praetori videtur,

si

;

;

lowa,

Rom. Rechtsgeschichte,

2,

1242

ns.

;

Lenel 53 ns.

jestliže munitak blízko hlavnímu mstu, že kauci požadující mohl magistrátu se non interponente obrátiti se na samého vrchního magistrata: D. 39, 2, 4, 9; Burckhard 484; Lenel 53; Karlowa u. m. *•) Lex Rubria (Bruns, Fontes I ns. 16) cap, Burckhard 103 ns. ^) Lex Rubria c. 1. 10: eum quei in ius eductus erit; viz Bethmann-Hollweg 2, 334, 35; Burckhard, 485, 66. Kipp, Die Litisdenuntiation als Prozesseinleitungsform im róm. Civilprozcss (1887) 140, 17

*) D. 39, 2, 4, 7 sq. Actio tato jest

cipium

však vylouena,

jest

XX

;

XX

má za to, že onmi slovy mohla by býti mínna též soukromá in ius vocatio, dovolávaje se Gell. 13, 13, 4: eos a privato in ius quoque vocari est potestas. Laevinus, aedilis curulis, a privato ad praetorem in ius est eductus, sr.

tamtéž

str.

167.

studie

k civilnímu právu ímskému.

7

pro to iýostulare) povolení magistratovo.î) Vzešel-li spor o to, zdali žádost za kauci jest odvodnna, má o tom magistrát sám

si

Druhdy konalo

se podrobnjší šetení druhdy pak stailo místo toho iusiurandum calumniae (sr. studii XI, poz. 33), jako v tom pípad, když kdo domáhal se toho, aby obesla^nému bylo uloženo jKDskytnouti kauci damni infecti. Nepoteboval tu prozatím ješt

siimmatim {causae

cognoscere.^)

cognitio)

praetorem,^^)

pokázati, že jest z osob, které jsou

oprávnny

žádati kauci, musil

však písahati, že neiní návrhu svého calumniae causa, po pípad, že jím zastoupený by byl postulaci neinil calumniae causa.^)

odprce otázku (m iure interrogare) vlastníkem stavení, od nhož lze se obávati škody, a k jaké ásti. V tom pípad pak, že by tn iure interrogatus popel kiv, že jest vlastníkem tohoto stavení, pevedlo se ihned a trvale Žadateli jest volno, podati na

zda

jest

vlastnické právo

k budov na domáhajícího

Lex Rubria

c.

") Ulp. D. 46,

5,

»i)

XX

se kauce.^^) Bylo-li

9 (poz. 46) D. 39, 2, 7, pr. (poz. 34). si sit aliqua controversia, ut puta si desiderari, ut stipulatio interponatur, ipse praetor 1,

9:

1.

;

Quod

dicatur per calumniam debet super ea re summatim cognoscere et cautum iubere aut denegaxe, cf. D. 36, 3, 5, 2; 36, 4, 3, 1 C. 6, 54, 1. V pípad P. Quinktia praetor Cn. Dolabella otázku, zda Quinctius jest povinen zíditi svému odprci

kauci iudicatum solvi, místo co by se sám s ni zabýval, odkazuje k rozhodnutí porotcovu prostedkem procesn sázky (sponsio praeiudicialis) srovn.: Cicero pro Quinctio 8, 30; ct. 27, 84. Sr. Keller Semestrium Bethmann-Hollweg 2, 329. 789 ns. I ns. '') Tak pi kauci, kterou ml zíditi vitelm pozstalostním heres suspectus: D. 42, 5, 31 pr. cf. Gai. 4, 102, a pi cautio damni iníectil pokud šlo o urení lhty konící jí ukládané, jež si praetor vyhrazoval fr, 15 pr. Cautio Si cui plus a v ediktu: D. 39, 2, 7 pr. fr. 13, 15 t. zv. mitti in municipium (poz. 39) mly míti místo, jen si iusta causa esse videbitur: D. 35, 3, 4 pr. 2, 8, 8, 6. **) D. 39, 2, 7 pr. Praetor ait: ,, damni infecii suo nomine promitti, alieno satisdari iubebo ei, qui iuraverit non calumniae causa id se postuláte eumve cuius nomine aget postulatufum fuisse, in eam diem, quant causa cognita statueto." Lex Rubria c. 20 1. 9: idque non k(alumniae) k(ausa) se facere iuraverit. Ulp. D, 39, 2, 13, 3: Quisquis iuraverit de calumnia, admittitur ad stipulationem, et non inquiretur, utrum intersit eius an non, vicinas aedes habeat an non habeat. Burckhard 270 ns. 486 ns. ^^) Paul. D. 11, 1, 10: Non alienum est eum, a quo damni infecti stipulari velimus, interrogare in iure, an aedes eius vel locus sit, ex quo ;

—

—

;

:

.

.

.


8

kdo má poskytnouti

sporno, zdali ten,

dovy

ili nic, musila býti

Jestliže

mla

býti dostatení

uinna

kauci, jest vlastníkem bu-

satisdatio sub exvcptione.^^)

býti zízena satisdatio, musili

{idonci)

.^'')

K

rukojmové

rozhodnutí sporu,

zda nabízení

rukojmové jsou dostatení, býval dosazován od m-gistrata výpomocný arbiter-^) Jestliže žalovanému nebylo snadno, postaviti rukojm v míst, kde byl žalován, mohlo, vykonal-li iusiurandum ie calumnia, jemu býti causa cognita povoleno, dáti záruku v jiné obci, což bylo zváno mittere {remittere) in municipium.^^) Jak promittere tak i stipulari mohlo se státi také od zástupce strany, zákonného nebo dobrovolného,*®) a to, co se týe zástupcovy stipulace s tím právním úinkem, že bývala z ní udílena zastoupenému causa cognita actio ex stipulatu utilis pímo proti promisorovi.*^) Druhdy byla taková actio tiíilis propouštna

damnum

timeatur, et pro qua parte, ut, si neget suum praedium esse nec caveat damni infecti, aut cedere aut, resistendum putaverit, quasi dolo versatus tradere compellatur. Jestliže spoluvlastník stavení interrogatus udá menší podíl, nežli jemu v pravd písluší, pozbude práva vlastnického k zatajenému podílu: D. 11, 1, 20, 2 coU. § 1 Burckhard 511 ns. Demelius, Die Confessio im rom. Civilprocess, 319. 321. '*) D. 39, 2, 7 pr. Praetor ait: ,,Si controversia erit, dominus sit nec ne qui cavehit, sub exceptione satisdari iubebo." Rukojmové se tu zaruují jen pod tou výminkou, že promissor není vlastníkem, ,,si dominus nonesset" (sr. § ): D, 39, 2, 22, 1 fr. 31, 1. Sr. Burckhard 471 ns. Karlowa 2, 1248; Lenel 359. 15; 527, 9. D. 2, 8, 7 pr. fr. 8, 1—3.' :

^

'*)

O

tomto arbiter ad

f ideiussores

probandos constitutus nebo

datus zmiují se D. 2, 8, 9. 10; 4, 4, 7, 3; 49, 2, 2. Tento pomocník magistratv nesmí býti stotožnn s vlastním civilním porotcem (iudex arbiterve). Sr. Heyrovský, Sborník 4, 62. '*) D. Ulp. 2, 8, 7, 1: Si necessaria satisdatio fuerit et non facile possit reus ibi eam praestare, ubi convenitur: potest audiri, si in alia eiusdem provinciae civitate satisdationem praestare paratus sit. cf. D. 2, 8, 8, 4 6. Sr. Lenel 131. O tom, jak zde mla znít písaha, sr. Ulp. D. 2, 8, 8, 5: sic iurare debet qui in municipium remittitur: ,,Romae se satisdarc non posse et ibi posse, quo postulát remitti, idque se non calumniae causa facere". *") Úlp. D. 46, 5, 3: Generaliter in omnibus praetoriis stipulationibus et procuratoribus satisdatur cf. D. 30, 3, 14; 39, 2, 7 pr. 46,

—

;

7,

3,

;

1—7. ")

Paul. D, 46,

servandum

est,

ut,

si

5: In omnibus praetoriis stipulationibus hoc procurator meus stipuletur, mihi causa cognita

5,

studie k civilnímu právu

zastoupenému dokonce stipulationes

i

iudiciales

ímskému.

bez pedchozí causae

nebo

kog,nitora

9

cognitio,

jako ze

prokurátora praesentis

a ze všelikých praetorských stipulací, které uinil actor municipum.^) Osobé, která byla nezpsobilá pijímati slil y ((Htti,

ývala actio ex stipulatu opatována též tím, že stipulaci praetorskou uinil otrok její.**) Domáhal-li se kautioná^ní stipalace zástupce, jehož moc zástupci byla pochybná, musil dáti obci),

I

kauci de rato.^) Procesný zástupce, dožadující se na soud stipulace, má stejnou povinnost defensní proti actiones, vzneseným

na nastoupeného, jako ji má z ediktu zástupce nastupující actione, jako zase naopak povinnost zástupce žalol cova pevzíti defensi zastoupeného proti všem actiones, proti tomuto podniknutým, zavírá také povinnost zastati se zastoupeného proti postulacím praetorské stipulace.^) Magistrát podle toho, zda nárok žadatelv shledal ili nic, naídil zavázanému, satisdaci,

nebo odepel povolení {cautum iuhere aut denegare) .'^)

ex ea stipulatione actio detur (competat) D. 29. 2. 18. 16. *»)

D.

3, 3,

2t

i.

f. fr.

28 pr. D. 45,

1,

;

pro stipulatio damni inf ecti

79;

—

3, 4, 10.

ex stipulatu, vynutitelné per actionem mandati. 17,

dvodným

aby vykonal žádanou promisi nebo

sr.

D.

O cesi

43, 3,

1,

nároku 17; D.

8 pr.

1,

«8)

D.

3. 4,

pupillus, si far i

O

zvláštním opateni ve 1, 15: Exigere sic oportet, ut púpilli servus aut ipse potest et in praesentiarum est, stipuletur a tutoribus, 10; 27.

8. 1,

15; 46,

prospch pupila pi stipulatio autem cautionem magistratus

Rem

6, 2,

5.

6.

pupilli sr. D. 27, 8.

item fideiussoribus eorum rem salvám fóre: aut. si nemo est qui stipuletur, servus publicus stipulari debet rem salvám fóre pupillo, aut erte ipse magistratus. Plane ubi servus publicus vel ipse magistratus stipulatur, dicendum est utilem actionem pupillo dandam. **) Ulp. D. 3. 3, 40, 1: Si stipuletur procurator damni inf ecti vel legatorum, debebit de rato cavere cf. D. 36, 4. 3, 2 39, 2, 39, 3 46, ;

8,

;

;

20.

Non solum si actio postulatur a procuralegatorum vel damni inf ecti velit caveri: debebit absentem defendere. fr. 39 pr. et in stipulationibus debet dominm *5)

Ulp. D.

3,

3,

35, 2:

tore, sed et si stipulatione

:

defendere.

XX

Lex Rubria c. 1. 7 sq. ,,Qua de re quisque, et a quo, damnei ex formula restipularei satisve accipere volet, et ab eo quei ibei i(ure) d(eicondo) (praerit) postulaverit, idque non k(alumniae) k(aussa) se facere iuraverit: tum is, quo d. e. r. in ius aditum erit, eum, quei in *•)

iníectei

:


10

Co dotýe

se

povolovati

zmny

ve

vypravení stipulace, náleželo magistratovi také, v ustálených štip ala cích.*') Ukládati lhtu

uinné

bývalo ponecháno stranám.**) Strany

stipulaci,

stipu-

lace zstavují se magistratovi pro budoucnost výklad užitých

potel né

slov,**)

in iniegrum

zmny

a olnovení

i

zrušení

její^®)

neto

i

náprava

restitutione.^^)

Odep

e

1-1 i

zavázaný uiniti naízenou jemu promisi nebo

satisdaci, postihly jej

ujmy rzné podle pípad:

právní

dene-

gatio actionis,^^) translatio possessionis,^) missio in possessionemj^)

nebo propustila ius eductus erit, d.

nmu

se proti e. r.

acHo.^)

ex formula repromittere

et,

sei satis darei debebit,

satis dare iubeto decernito".

D. 46, 6, 1, 9 (poz. 32): et cautum iubere aut denegare; D. 36, 3, 14, 4: quotiens evidens res est; D. 36, 4, 1, 3. 4. *') Ulp. D. 46, 5, I, 10: Sedetsiquid veladdi veldetrahi velimmutari in stipulatione oporteat, praetoriae erit iurisdictionis ; D. 46, 1, 52 pr. Sr. D. 7, 9, 3, 2; Pap. 46, 8, 3 pr. vulgaribus verbis de rato habendo haec adstruentur; fr. 22, 9. 10. **) Paul. D. 2, 8, 8 pr. De die ponenda in stipulatione solet inter litigatores convenire. si non conveniat, Pedius putat in potestate stipu:

:

latoris esse; sr. Lenel 131

Venul. D. 46,

*•)

sermo

6,

.

6.

9:

In praetoriis stipulationibus

acciderit, praetoris erit interpretatio: eius

D. 45,

si ambiguus enim mens aestimanda

52 pr.

est;

cf.

cum

") Paul. D. 46, 5, 4: Praetoriae stipulationes saepius interponuntur, sine culpa stipulatorjs cautum esse desiit. D. 46, 5, 10; 39, 2, 15

pr.

— D.

2,

1,

8,

8,

3.

— D.

39,

2,

15,

1.

") Paul. D. 2, 8, 8, 2: Si servus inveniatur, qui accipiatur spopondit (fideiussit) iudicatum solvi:

ut

actori,

succurrendum est ex integio caveatur. minori quoque viginti quinque annis

succurrendum est, ^2) Jako pi stipulationes usufructuaria: D. 9,

7 pr.

;

antequam iudicium

Si cui plus: D. 35, 3,

legatorum: D.

16, 4, 10;

1,

7,

1,

13 pr.

7; de conferendo: D. 37,

de rato: D. 39,

1,

7; Paul. Cons.

3,

6,

cf. 1,

D.

10.

9; za splnni

urení úelového: D. 32, 19. **) Tato mohla nastati, když actione in rcm žalovaný odepel lobci zíditi satisdationem pro praede

catum

litis

7,

13;

et vindiciarum

nebo

ža-

iudi-

Viz Heyrovský Sborník 16, 337 ns. Pro damnum infectum sr. D. 39, 2, 7 pr. pro missio in possessionem legatorum serv. c. D. 36, 4; pro missio in bona hereditatis, nesolvi.

**)

:

;

:

dá-li jistoty heres suspectus: D.

41,

5,

31.

Actiones acdiliciae pro odepeni stipulationis duplae: D. 21, 1, 28 actiones ficticiae ex stipulatione damni: Lf x Rubria c. XXlin. llsq. 31 sq. ; D. 39, 2, 7 pr. {Unel, 360) actio utilis in adrogatorem: D. 1, 7, 19, 1. ")

;

;


U

ímskému.

V

praetorském ediktu o municipální jurisdikci nalézáme je-li ten, na kterém se žádá cautio damni infecti, nepítomen, má, pedpokládajíc, že stala se prve denuntiatio ustanovení, že

domm, ihned nastoupiti missio in possessionem vadného stavení.^*) Zase jinak se mla vc podle zákona Rubriova v Gallii cisalpinské. Podle jmenovaného zákona v pípad tom, že cautio damni infecii, naízená dekretem municipálního magistrátu, nebyla poskytnuta, nemla býti povolena missio in possessionem, nýbrž ml obecní magistrát, kdyby hrozící škoda byla již nastala, propustiti škodujícímu iudicium na náhradu, jakoby jistota jemu byla od od-

ádn

prce

D. Ulp. D. 39,

^•)

domm

plnna.'') 2,

4,

5:

Praetor

denuntiari iubeam". abesse

alt:

,,dum

autem videtur

qui aberit, prius

ei,

et qui in iure

non

est:

verecunde autem praetorem denuntiari ubere, non extrahi de domo sua. sed ,, domm, in quam degit, denuntiari" sic accipere debemus, ut et si in aliena domo habitet, ibi ei denuntietur, quod si nec habitationem i

habeat, ad ipsum praedium erit denuntiandum vel procuratori eius erte inquilinis. Pro pípad, že by nebylo nikoho, cui denuntietur, doporuuje se v § 6 ,,]ibellum ad ipsas aedes proponere". Sr. o denun-

vel

domm též lex

1. 35 sq. Wieding, Der Justiniaiiische Bethmann-Hollweg, 2, 733 ns. 774, 93, a Burckhard 484 ns. spatují v této denuntiatio obsilku úfedni (denuntiatio ex auctoritate), která pedpokládala, že pedcházela obsílka soukromá. Baron, Der Denuntiationsprocess (1887) 99 ns., odchyluje se od nich jen v tom, že nežádá pedchozí soukromou obsilku. Kipp, Litisdenuntiation, 164 ns, a Pauly- Wissowa Real-Encykl. 5, 1, 222, pokládá za možné, že denuntiare bylo ist soukromou denuntiací. Z okolnosti té, že uvedené ustanovení jest ástí ediktu, odnášejícího se k soudní pravomoci magistrát municipálních {Lenel 63 ns.), usuzuje Kipp, 165 ns., správn, že denuntiatio mohla býti podmínkou pouze pro dekret naizující kauci nebo, což spíše se zamlouvá, pro missio ex primo decreto.

tiari

Libellprocess,

lulia

munidp.

1865, 304 ns,,

domm

domm

Tak

i

Karlowa 2, 1243. Lex Rubria c.

XX

12 sq. Quei eorum ita non repromeisserit 1. erit: tum mag(iquid interim damni datum stratus) d. e, r. ita ius deicito iudicia dato iudicareque iubeto, perinde atque sei d. e. r., quo ita postulátm esset, damnei iníectei ex formula recte repromissum satisve datum esset. Pro iudicium toto mlo užito býti formulá v zákon samém uvedených, jednoho (lin. 22 sq.) v pípad tom, že nebyla plnna repromissio, druhého (lin. 32 sq.) v pípad, že nestala se satisdatio: Podle nich žalovaný býti odsouzen, jako kdyby se byl zavázal stipulatione, quam is quei Romae inter peregreinos ius deicit in albo propositam habet. Burckhard 105 ns. 526 ns., Karlowa 2, 1239 ns. ")

aut non satis dederit, .

.

:

sei

. .

.

ml

.


12

IX. Missiones in possessionem.^)

Missio in possessionem jest povolení dané od vrchního aby žadatel k pojištní neto provedení svého práv-

I.

magistrata,*)

ního nároku uvázal se v držení tch neb onch cizích vcí. P r e dtohoto uvedení v držbu jsou bud jednotlivé vci {missio t e in rem, in possessionem rei) nebo celé jmní nkoho nel o jiný

m

m

majetkový soubor, na

ddictví {missio in bona, in possessionem bonorum). Missio in possessionem singulárm rerum má místo hlavn v pípadu tom, že nebyla dána cautio damni infecti, Idež povoluje se žadateli,

pr.

by

v

vzal

drženi

vc hrozící škodou.^)

Z

mis-

siones in bona jsou:*)

Missio in possessionem

Slíl ena byla a upravena od praetora radou edikt, odnášejících se k jedno-

1.

rzným

tlivým

v

podstatám skutkovým a sestavených vtšinou

ediktu pod titulem

Mla

rei servandae causa.

Quibus ex causis in possessionem

eatur.^)

místo obzvlášt:

odsouzenému žalovanému

proti

a)

{iudicatus),

neuinil-li

zadost rozsudku.*) Odsouzenému rovnal se certae pecuniae conKeller

1)

§

78; Rudorff

§

57; Bethmann-Hollweg 2, § 120; Bachofen. ns. Hellmann, Festg. f. Plaek (1887)

Dasrom. Pfandrecht 1 (N 27), 281 231 ns. Naher Mnemosyne N. S. ;

26

tolini 3,

282

ns.

;

Girard,

Man. 1052

;

Ber-

ns.

,,In possessionem mittere

•)

;

25,

magis imperii est quam iurisdictionis"

a nepísluší tedy magistrátm municipálním (Paul. D. 50, 1, 26, 1: Magistratibus municipalibus non permittitur bona rei servandae causa iubere j)OSsideri aut dotis servandae causa vel lega* D,

(Ulp.

torm

2,

1,

4)

servandorum causa.

Viz D. 42, 4, 1 (poz. 4) O jiných pípadech, kdy povoluje se missio in singulas res, zmiuje se D. 42, 4, 7, 17 a Paul. 4, 1, 15 cf. D. 31, 89, 7. *) Ulp. D. 42, 4, 1: Tes fere causae šunt, ex quibus in possessionem mitti solet: rei servandae causa, item legatorum servandorum gratia et ventris nomine. damni enim infecti nomine si non caveatur, non in universorum nomine fit missio, sed rei tantum, de qua damnum timetur. *) Cic. pro Quinctio c. 19 § 60 uvádí strun jednotlivé vložky ediktové sem spadající. Sr. Lenel 397 ns. a H. R. Engelmann, Die Voraussetzungen der missio in bona servandae causa, 1911. *)

Gai. 3, 78: Bona veneunt aut vivorum ut mortuorum: vi vorm eorum qui fraudationis causa latitant nec absentes defenduntur

•)

veluti


ímskému.

13

pro dluh žalovaný, který jsa pítomen in iure odepíral spoluúinkovati náležitým zpsokem k ustavení právní rozepe

fessus') a

{se

iudicio

1

oportet

ti

non

dejendit)

;^)

proti dlužníkovi, který postoupil ex lege lulia své

b)

jmní

dobrdvoln vitelm;*) c)

Missio in bona indefensi povolovala se v

které setkávaly se

v tom, že žalovaný

a nepevzal též nikdo jiný

pípady, \áy

žalol ci

za

se

rzných pípadech,

vbec

defensi.^®)

nepostavil in iure

Sem patí pedevším

nebylo lze zastihnouti odprce, jako když

postaviv vindexa, nedal se pozdji nalézti žalobcovi^)

tento,

nelo Isdyž se skrýval úmysln, aby žalob unikl,^) nebo byl nepítomen v míst soudním, pedpokládajíc ješt, že nelyl také nikým jiným ádn olhajován.^) Dále mla missio in bona místo proti žalovanému, který nemaje sám zpsol ilosti procesn, jako jsa nedosplcem, choromyslným, marnotratníkem nelo právnickou osol ou, nebyl pi zahájení procesu zastoupen ani svým zákonným zástupcem ani jiným defensorem.^*) Dvodem pro missio in possessionem bonorum mohla býti též okolnost ta, že právní osobnost dlužníkova zanikla a nikdo nepevzal defensi item eorum qui ex lege lulia bonis cedunt item iudicatorum post tempus quod eis ad expediendam pecuniam tribuitur, mortuorum bona veneunt veluti eor jm quibus certum est neque heredes neque bonorum possessores neque ullum alium iustum successorem existere. ') K nmu vztahuje se výrok Paul. D. 42, 2, 1: Confessus pro iudicato est. Viz lex Rubria c. XXI a C. 6, 31, 4. Sr. Demelius, Confessio, ;

.

.

.

lil ns. 127; Lenel 394. 398. *)

Lex Rubr.

c,

XXII.

Sr.

podrobnjší výklady,

jež

podává Hey-

rovský. Sborník 17, 334 ns. •)

^°)

17,

Gai.

O

3,

78 (poz. 6); C.

11,

2,

11; Lenel 399.

pípadech tch pojednal zevrubnji Heyrovský ve Sborníku

348—358. ") D. 42, 4, 2 pr.

Lenel 71 ns. 78 (poz. 6): Cic. pro Quinctio 19, 60: tracta edictum ,,Qui fraiidationis causa latitarit" D. 42, 4, 7, 1: Praetor ait: Qui fraudationis causa latitabit, si boni viri arbitratu non defendeiur, eius bona possideri vendique iubebo. Lenel, 400. ^*) Cic. pro Quinctio 19, 60: edictum Qui absens iudicio defensus non erit; Gai. 3, 78 (poz. 6) D. 42, 4, 6, 1 Lenel 400 ns. D") D. 42, 4, 3 fr. 6 pr. 1. 2; Lenel 399. D. 42, 4, 7, 9—12. 3, 4„ 1, 2 fr. 8; Lenel 99. 100. ")

Gai.

;

3,

;

.

;

,

.

;

—

—


14

pro dluhy jeho, jak tomu bylo, když dlužník zemel, nezanechav ddicei^) nebo byl postižen cafitis deminutione}^) Missio dotis servandae causa byla udflena manželce v pojištní nároku na vrácení vna.i')

d)

ma-

manželv k

jetek

2. Missio in possessionem legatorum vel fideicommissorum servandorum causa propouští se odkazovníkovi, jemuž byl odkaz

{legatum nebo fideicommisum) zanechán pod výminkou nebo s

lhtou

odkládací, jestliže obtížený nezídí jemu jistotu pro budoutí

splnní odkazu (sr. nahoe studii VIII, k poz. 10 a 54), Odlâzovník obdržuje tím povolení, uvázati se v držbu statk, které se dostaly obtíženému z ddictví. i®) Missio tato tato se zrušuje, kdykoli se plní pozdji cautio?-^) Z reskriptu císae Karakaly udluje se odkazovníkovi, jestliže obtížený nesplnil odkaz do šesti

msíc po té, co byla na vznesena žaloba, missio

jmní

obtíženého,

by

se uspokojil z

plod

(t.

ve vlastní zv. missio Antonii

niana) .ô)

K

3.

zabezpeení práva ddického udluje

se missio in pos-

sessionem ddictví:

nomine

a) ventris se,

dí-li

žen

") Cic. pro Quinctio 19, 3,

jsoucí

útžkem

s

díttem, které, naro-

bude povoláno dditi;^)

78 (poz. 6) D. 49, 14,

1,

60

.

.

edictum Cui

.

heres

non

extábit

;

Gai.

1; Lenel 401.

Cic. pro Quinctio 19, 60... edictum Qui exsilii causa solutn D. 4, 6, 7, 2. 3; I. 3, 12, 1; Lenel 405. O capitis deminutio miutilis actio datur rescissa capitis nima viz D. 4, 6, 2, 1 a Gai. 3, 84: deminutione, et, si adversus hanc actionem non defendantur, quae bona eorum futura fuissent, si se alieno iuri non subiecissent, universa vendet creditoribus praetor permittit; cf. 4, 83. 80; D. 15, 1, 42 a I. 3, 10, 3; Lenel 113 ns. w) D. 6, 1, 9; 44, 3, 15. 4; 46, 3, 48; 50, 1, 26 C. 7, 72, 8. Katlowa ^•)

verterit;

.

RG.

.

.

1183 ns. Lenel. 293. D. ut in possessionem legatorum vel fideicommissorum causa esse licet 36, 4 C. ut in possessionem legatorum vel fideicommissorum servandorum causa mittatur et quando satisdari debeat 6, 54 ; Lenel 357. i») D. 36, 3, 11 D. 36, 4, 5, 1 ír. 6, 1. »») D. 36, 4, 5, 16—25 C. 6, 54, 6. ") D. de ventre in possessionem mittendo et-curatore eius 37, 9; D. 40, 4, 13, 3; B. W. Leist, Glflcks Comment B. 37. 38, IV. 1 ns. 2,

^)

;

Lenel.

335.


ímskému.

ló

v

ex edicto Divi Hadriani ddici, ustanovenému

b)

testa-

mentu zevn bezvadném.22) II.

In possessionem missus, ujav se z povolení magistratova vci zpravidla pouze v detenci {in posses-

držení, obdržuje tím

sione esse) a opatrování {custodia

et ohservantia) ^) a to jen vedle posavadního držitele. Missio ex edicto Hadriani však zjednala držení ve smyslu právnickém {possidere, possessió) .^) Takš když

ke cautio damni

zpoval se, de damno cavere, pedevším pouze, aby vzal v de-

zavázaný

infecti

magistrát povoloval žadateli

škodou hrozící vedle posavadního držitele (t. zv. decreto), ale když tento i poté setrval v odepírání kauce, udílel proti nmu po ase a causa cognita novým dekretem {ex secundo decreto) missionem, ímž missus nabýval k stavení výluného držení {possessio) ba i praetorského vlastnictví.^^ VšeoVecn bylo pak právo, jehož nabyl missus k vci, v jejíž držení se byl uvázal, podraženo pojmu práva zástavního a zváno pímo pignus, podrobnji pignus praetorium.^^) Od Justinitenci stavení

missio ex primo

a n a byla s ním spojena actio hypothecariaP) Právoprodeje (právo k venditio honorum) poskytovala zpravidla missio in bona

*»)

Paul.

3,

—

14 18 C. de edicto d. Hadriani toUendo et quem heres in possessionem mittatur 6, 33. Leist, II, 437 ns.

5,

admodum scriptus

;

") Paul. D. 41, 2, 3, 23: qui creditorem rei servandae causa vel quia damni infecti non caveatur, mittit in possessionem vel ventris nomine, non possessionem, sed custodiam rerum et observationem concedit; cl D. 36, 4, 5 pr. 41, 2, 10, 1; 42, 4, 12; 43, 17, 3, 8. ;

**)

2,

Ulp. D. 36,

15, 20; 36,

4,

4,

5 pr.

:

cum

Simul

eo possidere iubetur

;

D. 39,

22.

5,

") D. 39, 2, 7 pr, Praetor ait: ,,, eum, cui ita non cavebiíur, in possessionem eius rei, cuius nomine ut caveatur postulabitur, ire et, cum .

.

iusta causa esse videbitur, etiam possidere iuhebo".

Secundo decreto a praetore dominus

Ulp. D. eod. 15, 16:

(constituitur).

*«) Ulp. D. 13, 7, 26 pr. Non est mirum, si ex quacumque causa magistratus in possessionem aliquem miserit, pignus constitui, cum testamento quoque pignus constitui posse imperator noster cum pate saepissime rescripsit, cf. eod § 1 D. 10, 2, 18, 6; 27, 9, 3, 1; 41, 4, 12; ;

2

41, 6,

sch.

1

pr.

;

42, 6, 25

ad Bas.

25.

;

1,

C. 26.

6,

64,

3.

5

;

C.

— Bachofen

de praetorio pignore 425 ns. Naber, 282

Pfandrechtl. Untersuchungen. (1901) 19 ns. í')

C.

8,

21,

2,

1.

;

8,

21

ns.

;

Steph.

Manigk,


16

Ostatní missiones (nahoe 1 2-3) právo to

rei servaná ae causa. ^^)

v záptí nemly.

Ochran

III.

rzné

sloužily

práva, vzešlého missione in possessionem,

právní prostedky:

Pro všechny pípady missionis in bona tyla propuštna actio in jactum na náhradu Škody proti každému, kdo \>y dolo málo bránil oprávnnému v ujetí se držby majetku nebo vypudil jej z níP) 1.

Zvláš-tními interdikty jsou

2.

by missus

in -possessionem

missiones legatorum^)

a damni

vel

nel.

yl

chránny pro pípad pipuštn od odprce k

fideicommissorum

(poz.

30),

ten, že

držení,

ventri^)

injecti nomine.^^)

bonorum bývala tu od magistrata povolena souasn bona; Lcx Rubr. c. XXII 1. 46 sq. praeior bona eorum

^) Venditio s missio in

:

possideri proscribive veneireque iuheto

D. 42,

4,

7,

1

Gai.

.

.

.

78 (poz. 6). 84 (poz. 16) Výjimka byla uinna v ediktu pro nedosplce

(poz. 12).

;

3,

a toho, kdo byl nepítomen ve vcech státních. Vitelm, kterým byla proti jmenovaným povolena missio in bona, odepírala se venditio bonorum. Viz edikt u Paul. D. 42, 4, 6, 1: ,,Et eius, cuius bona possessa sunt a creditoribus, veneant, praeterquam pupilli et eius, qui rei publicae causa sine dolo málo afuit." 2*)

Ulp. D. 43,

4,

1 pr,:

Ait praetor: ,,Si quis dolo málo

fecerit,

quo

minus quis permissu meo eiusve, cuius ea iurisdictio fuii, in possessionem bonorum sit, in eum in factum iudicium, quaníi ea res fuii, ob quam in possessionem missus erit, dabo". 2: Est autem generále hoc edictum: pertánet enim ad omneš, qui in possessionem a praetore missi sunt; cf. eod. 1, 4; D. 43,

1, 1. 3.

4, 3.

2

dicte des róm. Rechts,

;

3,

Gai. 4, 177.

— Lenel 408;

Ubbelohde, Die Inter-

191 ns.

^^) Ulp. D. 36, 4, 6' 27: Missus in possessionem si non admittatur, habet interdictum propositum cf D. 43, 4, 1, 8 Uti liter bylo i nterdictum to vztaženo na missio in possessionem fideicommisst servandi causa a na t. zv. missio Antoniniana: D. 43, 4, 1, 3 pr. 1. Lenel 438 ns. Ubbelohde 3, 208 ns. ;

.

'1) Ulp. D. 43, 4, 3, 2: Praetor ventrem in possessionem mittit, et hoc interdictum prohibitorium et restitutorium est D. eod. 3, 3.

—

;

Lenel

R E qui

439; 9,

2,

Ubbelohde

3,

213

ns.

;

Berger

Sav

3.

36,

212

ns.

1657.

") Ulp. D. 43, 4, 4 pr. Per interdictum etiam ei subvenit praetor, infecti ab co in possessionem missus est, ne ei vis fiat. Inter-

damni


Damni

3.

17

.

mohl místo, co by pi uvazování se v držtu, pekonal

possessionem missus

infecti in

odpor, se kterým se setkal

ihned interdiktem ne

ímskému.

missus

vis fiat ei qui in possessionem

est

vykati, až by škoda, kterou stavení hrozilo, skunastala a pak nastoupiti na odprce actione in factum o plnní ten toho, eho lylo lze požadovati na nm, kdyly byl dal skuten (poz.

'2),

damnum

kauci pro

infedum.^)

Missi in possessionem legatorum nebo fideicommissomm

4.

servandorum causa nel o missione Antoninianá mohli, když jim

bylo zalraováno,

1

y

se neujali drží y, místo co

by

usilovali o vy-

základ jeho o provedení ízení porotního, dosíci též toho, že magistrát dal uvedení v držku pímo provésti svými zízenci nel o i obecními úedníky, což oznauje dání interdiktu (.

2)

a na

se jako extraordinaria exsecutio.^)

dictum toto

mlo

stálou excepci „si eo

datum non

satisve

nomine ex edicto meo promissum quo minus ita promittatur

est neque per illum stát,

satisve detur": D. 43,

4, 4,

1.

Interdikta tohoto užiti

mže

také ex

se-

cundo decreto missus, akoli tomu písluší též právni ochrana juristického držitele a bonitarního vlastníka, zvlášt interdictum Unde vi a Publiciana actio: D. Ubhelohde. 3, 217 ns. D. 39,

*')

2,

39, 2, 18,

— Burckhard,

15.

7 pr. Praetor ait:

.

.

.

,,in

in possessione esse neque possidere passus

quaníum praestare eum

571 ns.

;

Lenel 453;

eum, qui neque caverií neque iudicium dobo, ut tantum

erií,

meo eiusve, cautum fuisset" cf. D. eod. Lenel 4, 2. fr. 15, 36 fr. 18, 13—15; D. 43. 4. 4, 2. Burckhard 584 ns. propouští 360; Ubbelohde 3, 219 ns, Karlowa 2, 1252. Vlex Rubria c. se actio stejného obsahu již na podklad tom, že byla odepena cautio. praesiei,

oporteret, si de ea re ex decreto

cuius de ea re iurisdictio fuit quae

mea

est,

',

;

XX

;

Sr.

poz.

^*) Ulp. D. 36, 4, 5, 27: Missus in possessionem si non admittatur, habet interdictum propositum: aut per viatorem aut per ofíicialem praefecti aut per magistratus introducendus est in possessionem. 23, potestate eius inducendus est in possessionem, qui eum mísit. 4, 3 pr. .

§

1

.

.

25, 5,

.

.

poterit uti et extraordinaria exsecutione

.

1,

2.

Sr.

Hartmann- Ubbelohde, Ueber Ubbelohde, Interdicte, 2, 379

1886, 511 ns. Sborník, 11, 369, 371 ns. ;

(1911),

;

;

cf.

D. 36,

4,

5,

;

;

82.

Sborník

vd

právních a státních

23;

rom. Gerichtsverfassung, Heyrovský, ns. 3, 209 ns. Stamler, Nichtformliches Gerichtsverfahren d.

XIX.

2


18

X.

Procesn

jistoty.^)

Aby byly pojištny provedení a úspch procesu, musily býti mnohdy zízeny in iure zvláštní jistoty. Jistota {cautio) v procesu doby

klasické zizovala se stipulací. Stipulatio taková náleží mezi stipulationes praetoriae, a to mezi iudiciales (viz studii VIII k poz. 6) a bývala, jsouc pojištna rukojmmi, satisdací (studie VIII, poz. 13). Pro otázku, zda a která procesní cautio má býti poskytnuta, bylo pedevším rozhodno, zdali jsou inný v procesu strany samy nebo zástupcové jejich. Zde bude jednáno pouze o pípadu prvním,^) v nmž bude zase rozeznávati, zdali jde o agere in rem nebo o agere in personam.

Pi

I.

která

vc po

povinna dáti jistotu strana

ta,

dobu procesu.

Legis actio sacramento in rem byla

1.

pi

actiones in rem^) jest

drží

nezbytn

actio duplex,

každá strana, zastávajíc právo vlastnické skutky i slovy žalobcem, zárove však i žalovaným a stejn jako druhá povinna dokázati svoje právo.*) Posavadní faktické držení sporné vci pak, jako nemlo úinku na toto stejné postavení procesných stran, nebylo též rozhodno pro otázku, kdo z nich má držeti vc po dobu procesu. O ní rozhodl teprve magistrát. Když totiž bylo vykonáno vindicare a níž

{vindicare a contra vindicare), byla

Schirmer,

^)

Keller

Ober

66; Rudorff

§

BertoUni

295

1,

§

d.

prátorischen

1

1853; 104; Lenel 130 ns.

Judicialstipiilationen,

73; Beíhmann-Hoílweg.

2,

§

ns.

O

kaucích, které se požadovaly v pípad tom, že proces byl veden zástupcem, pojednáno bylo již ve studii . V; Sborník XIV, str. *)

244

ns. ^)

O

procesích

tch

jedná souborn:

tionsprocess, 1845. Viz též Girard,

Wissowa

RE

Wetzell,

Manuel 336

ns.

;

Der rom. VindikaR. Leonhard, Pauly-

2 R. I 557 ns.

16: qui vindicabat, festucam tenebat, et ita dicebat: ,,Huno ego hominem ex iure Quiritium meum esse aio secundum suam causám; sicut dixi, ecce tibi vindictam imposui" et simul homini festucam iuponebat. adversarius eadem similiter dicebat et faciebat, cum uterque vindicasset etc. deinde qui prior vindicaverat, dicebat adversarius quoque dicebat similiter. O ,, vindicare" a .contra vindicare" sr, Gai. *)

Gai.

4,

.

,

1.

1,34;

2,

24.

.

.

;


ímskému.

19

vzájemné provocare sacramento íi postulare iudtcetn, magistrát upravil držbu pro trvání procesu tím, že piknul té neb oné stran prozatímní držení sporné vci {vindicias dicere, dare, deccrnere)}) Toto prozatímné udlení držby jedné stran nemnilo však nieho na stejném procesném postavení obou stran, obzvlášt co dotýe se bemene dkazního.*) Komu contra vindicare,

by

vindiciae inély býti dány, o

tom rozhodoval

praetor zpravidla

podle volného uvážení svého.') Odchylka odtud byla v procesích mezi ímským státem a obanem, ježto v nich vindiciae byly

jednával tííké

legis

V

procesu o svobodu pak, jenž se proactione sacramento s vindicare in lihertatem

udíleny vždycky státu.®)

16: postea praetor secundum alterum eorum vindicias interim aliquem possessorem constituebat, eumque iubebat praedes adversario dare litis et vindiciavum, id est rei et fructuum, Festus Gloss, Philox. v. vindiciae Cic. pro Mil. 27, 74; Arnob. 4, 16. v. vindiciae «) Že praetorské udlení vindicií nebylo rozhodnutím o tom, kdo jest držitelem, prokazuje jasn Gajv výklad (poz. 6), podle nhož ,, vindicias dicebat" znamená ,,interim aliquem possessorem consiituebat" Brinz, Zur Contrasr. Lottnar, Zur legis actio sacramento inrem, 85 ns, vindication 1877, 129 ns. Mínní, že vindicias dicere urovalo zárove role stran, tak že strana, které vindiciae byly pieny, zaujímajíc nyní samojediná postavení žalovaného, byla tim osvobozena od bemene dkazního {Keller, 68; Wetzell 3 ns. Bethmann-Hollweg 1, 144. 182, 7; Bekker Aktionen 2, 207; Huschke, d. Multa u. d. Sacrament, 1874, 459) jest v píkrém odporu s duplicitou starého vindikaního procesu 5)

Gai.

4,

dicebaí, id est

;

;

;

;

;

a nyní všeobecn opuštno. Sr. Eck, Dopellseitige Klagen (1870) 10 ns. Jhering Geist d. róm. R., 3, 93. 102, 129 c; Besitzschutz, 32 ns. ; Karlowa, Der rom. Civilprocess zur Zeit d. Legisaktionen, 85 ns. P. Kriiger, Kritische Versuche, 1870, 74; Wach u. Keller poz. 210; Dernburg, Entwicklung u. Begriff d. jurist. Besitzes, 1883, 39 ns, Jobbé-Duval, Etudes sur rhistoire de la procedue civile chez les Romains, I (1896) 362 ns. Síintzing, Beitráge, 66 ns. ') Gai. 4, 16: praetor secundum alterum eorum vindicias dicebat, id est aliquem possessorem constituebat. Proti mínní s tímto výrokem se nesnášejícímu, že praetor udílel vindicie vždycky držiteli (tak na p. Bethmann-Hollweg 1, 142 ns. ; Bekker, Sav. Z. 5, 150 ns. B. W. Leist, Der rom. Erbschaítsbesitz (1870) 140 ns. ; Cuq, Manuel 393, 6), vyslovili se Jhering, 3, 102, 129 c. Brinz, na u. m., 130 ns. Dernburg, na u. m. Girard, Org. I 72, 2 Jobbé-Duval, 328 ns. Starcke, Der Besitz bei der Erbschaftsklage (1905), 12 ns. ; Bertolini 1, 112, 1. ') Festus, s. v. vindiciae: Cato in ea, quam scribsit L. Furio de aqua: ,,. praetores secundum populum vindicias dicunt", ;

;

;

;

;

.

;

.

2*


20

mly,

a contra vindicare in servitutem nebo naopak,

jak ustano-

voval zákon 12 desk, vindiciae býti dány vždycky ve prospch svobody {secundum liberiaiem) .^)

svému odprci jemu rukojm za to,

Strana, která obdržela vindiciae, musila dáti praedes

litis

et

vindiciarum,

t.

j.

postaviti

že prosou<^-li ona, vydá jemu spornou

vc

s

i

plody mezitím

z ní tženými.^*')

Když

2.

držb právní ochrany

dostalo se

nendae possessionis, vznikly jako formy

interdikty

réti-

jednostranného

procesu vindikaního proti držiteli nejprve agere in rem per spon-

sionem pozdji agere per formulam pAitoriam. V obojím ízení úloha žalovaného {partes rei, possessoris) pipadá povždy držiteli sporné vci, úloha žalotce (vindikanta) a tím i bemeno dkazní {partes actoris, petitoris,

cesní sponsio

Liv.

•)

Claudius)

.

.

i

3, ,

onus

petitoris)

3,

44,

11.

12:

Advocati (Verginiae)

.

.

.

vcného

postulant, ut (Ap.

lege ab ipso lata vindicias det secundum libertatem

56, 4. 6;

1")

pojímá pro-

formula petitoria pouze žalobcovo tvrzení

Dion. 11, 30; Pomp. D. heitsprozess, str, 30 ns. Liv.

nedržiteli a

Gai. 4, 16 ipoz.

5).

1, 2, 2, 2.

94: ... olim,

cum

Sr.

;

cf

Maschke, Der Frei-

lege agebatur, pro

lite et

pro re et íructibus a possessore petitori dabantur praedes. Ps. Ascon. in Verr. II, 1, 46; Hilse, De praedibus litis et vind. et stipulatione pro praede 1. et vind., 1860. Hledíce k tomu, že v definicích antických gramatik uvádí se jako subjekt, kterému se zavazují praedes, všude pouze populus (Varro, 1. 1. 5, 40 6, 74 Festus, v. Manceps a Pracs) a kdekoli se jedná o jednotlivé pípady, užívá se jich na veskrz jen k zabezpeení pohledávek státu nebo obcí, soudili a soudí i nejnovji mnozí, že také praedes litis et vindiciarum zastavovaly se ne procesnému odprci, nýbrž státu. Tak Mommsen, Stadtrechte, 468; Girard, Org. I 132, 2; Manuel, 751, 1; Cuq. Manuel, 294, 2; Bertolini, 122. Ale Gajus po dvakráte, mluv po každé co nejjasnji a drazn, uvádí, že praedes litis et vindiciarum na rozdíl od praedes sacramenti zavazujících se praetovindiciis, id est

;

;

píjemce vindicií ml zastaviti odprci svému: Gai. 4, 16: eumque iubebat praedes adversario dare alios autem praedes ipse praetor accipiebat sacramenti. 94: a possessore petitori dabantur praedes. Nezbývá než v zastavení tchto praedes soukromé osob spatovati výjimku od pravidla: Viz i samého Mommsena v pozdjším dodatku v Ges. Schriften Viard, I, 1, 359; k tomu Góppert, ZRG. 4, 268; Jobbé-Duval, 339 ns. Le Praes, 29 ns. Perozzi, Institutioni, 2, 157; sr. též Karlowa, RG. 2, 50 ns. rovi,

;

;

;


ímskému.

21

»

neVo ddického práva. ^) Je-li držení mezi stranami sporné, rozhodne se nejprve ízením ex interdieto Uti possideis nebo Utruhi o tom, která z nich jest držitelem a tím \ ude míti pi nastávající jednostranné vindikaci výhodnjší postavení žalovaného [commodum possessionis).^) Žalovaný pak, podržuje vc pro dobu

práv proto vždycky jistot u.**) Naproti tomu

procesu, musí

dikantovi

rem

poskytnouti žalol ce

dy povinen k satisdaci.i*) tyla poskytována od žalovaného pi

vin-

nastupující

in

actione, není nil

Jistota

sionem skrze stipulatio

pi

diciarum,

agere per

{satisdatio, cautio)

")

Gai. 4,

[cautio, satisdatio)

agere fer spon-

pro praede

litis

vin-

et

formulam petitoriam pak skrze stipulatio solvi}^) Zizovány bývaly tyto cau-

iudicatum

91: in

rem

actio duplex

(est),

aut enim per formulam

petitoriam agitur, aut per sponsionem (92). Petitoria autem formula haec est, qua actor intendit rem suam esse (93). Per sponsionem hoc módo agimus:

provocamus adversarium táli sponsione: Si homo, quo de agitur, ex iure Quiritium meus est, sestertios XXV nummos dare spondes ? deinde formulam edimus qua intendimus sponsionis summam nobis dari oportere qua formula ita demum vincimus, si probaverimus rem nostram esse. Formula petitoris mla intenci, znjící ,,Si paret rem q. d. a. ex iure Quiritium A. Agerii esse" (Cic. in Verr. II 2, 12, 31 Gai. 4, 34. 36. 41. 45—86). O tom, že zde jest na vindikantovi, aby dokázal svoje právo vlastnické, ;

;

sr.

D.

6,

")

9; 20,

1,

Gai.

4,

cum ab

reddi,

1,

3 pr.

Retinendae possessionis causa solet interdictum utraque parte de proprietate alicuius rei controversia 148:

ante quaeritur, uter ex litigatoribus possidere et uter petere debeat. cuius rei gratia comparata šunt Uti possidetis et Utrubi D.

est, et

;

longe commodius est ipsum possidere et adversarium ad onera petitoria compellere quam alio possidente petere; UIp. D. 43, 6,

1,

24:

.

.

.

17, 1, 2. 3.

") Gai. 4, 89: Si in rem tecum agam, satis mihi dare debes: aequum enim visum est te ideo quod interea tibi rem, quae an ad te pertineat dubium est, possidere conceditur, cum satisdatione mihi cavere, ut si victus sis nec rem ipsam restituas nec litis aestimationem sufferas, si mihi potestas aut tecum agendi aut cum sponsoribus tuis; cf. I, 4, 11, pr. ") Gai. 4, 96: Ipse autem qui in rem agit, si suo nomine agat, satis non dat; cf. I, 4, 11, pr. 1*) Gai. 4, 91, kde po slovech, uvedených v poz. 11, se praví: siquidem per formulam petitoriam agitur, illa stipulatio locum hábet,

quae appellatur iudicatum

solvi, si vero per sponsionem, illa quae appellatur pro praede litis et vindiciarum. 94: ideo autem appellata est pro praede litis et vindiciarum stipulatio, quia in locum praedium successit, qui


22

tiones

pímo ped

zakládající se

Pres rozdíly ve

litiskontestací.i®)

hlavn v tom,

že obsah rozsudku,

znní *svém,") k nmuž bylo

rzný podle toho, kterého ízení bylo oboje stipulaliones poskytnouti pece jen pojištní užito,*®) mly podstatn stejné. I obsahovaly ob stipulaliones ti sob podobné hledno ve

stipulacích, byl

hlavní kusy {clausulae, 'partes),^) a to klausuli oh rem iudicatam že žalobce vysoudí),^®) ob rem non defensam (slib pro pípad, (slib pro pípad, že by defensio byla opominuta)^*) a de dolo

cum

lege agebaí:ur, pro lite et vindiciis

dabantur Valer. Prob. pro praede litis vindiciarum fr. Vat. 336; Cic. in Verr. 1, 46, 115; Ps. Ascon. in Verr. II, 1, 115; Hilse ve sp. u. v poz. Valer. Prob. 5, 23: I. S. = iudic(at)um solvi Dig. 46, 7: ludi10. olim, 6,

22: P. P. L. V.

.

.

;

—

—

catum

;

.

=

;

solvi.

!•)

Cic. in Verr.

accepisset,

1,

sponsionem

pro praede

46, 165:

íaceret.

vindiciarum cum

litis

satis

K tomu

Wlassak, Sav. Z. 25, 130. 134, legis actio in rem, kde praedes 1. et

2; Lenel, 134, 1; 498, 8, Jina pi vind. zastavováni byli teprve po legisakci.

S ním zabývají se Schirmer, na u. m. 48 ns. Karlowa, RG 2, ns. 509 ns. Duquesne v Mélanges Gérardin (1907) 197 ns., v Mél. Fitting (1907/8) I 321 ns., i v La translatio iudicii (1910) 68 ns. 18) Nalez, kterým se dávalo místo žalob, obsahoval v ízení per formulam nezbytn odsouzení žalovaného k urité sum penžn (Gai. 4, 49 62), v ízení per sponsionem omezoval se na uznání, by i jen nepímé, sporného práva. !•) Ulp. D. 46, 7, 6: ludicatum solvi stipulatio tes clausulas in unum ")

;

441; Lenel, 496

;

—

collatas habet: de re iudicata, de re deíendenda, de dolo málo. p. p.

1.

v.

pak praví

se (Ulp. D. 46,

7,

6, 2),

že

v

O

cautio

ni jsou ,,plures causae

una quantitate conclusae" cf. D. eod. 13 D. 46, 4, 20. *) Clausula ob rem iudicatam ve stipulaci p. p. 1. v. (Ulp. D. 46, 4, 20 D. 4G, 7, 3) znla v první ásti své: ,,si ea res secundum me heredemve meum iudicata erit" (Cels. D. 50, 16, 158). K tomu se pojilo, jak ;

za to má Lenel, 499 ns., jako další podmínka, že žalovaný nev3'^hoví této ásti kauce Své povinnosti restituní, zvlášt i co dotýe se plod. náleží as slova Val. Proba, Einsidl. 52: D. D. D. = deinde deperit deminutum [Lenel, 501). Clausula de re iudicata pak ve stipulatio iudicatum solvi (D. 46, 7, 6 cit. v poz. 19) obsahovala zajisté prost slib, že promissor zaplatí sumu kondemnaní {Lenel, 509 ns.), Sr. Ulp. D. 46, 7, 9: ludicatum solvi stipulatio expeditam habet quantitatem: in tantum enim committitur, in quantum iudex pronuntiaverit.

K

—

") Druhá clausula slove pi stipulatio p. p. non defensam": Ulp. D.46, 7, 3, 9fr. 5,3fr.7D. 46, 1,

solvi vedle

toho (Ulp.

stipulationis clausula

v.

vždy jen

,,ob rera

pi cautio iudicatum ob rem non defensam

15 pr, commititur ... D. eod. 14. 35, 3 fr. 45 pr.) také clausula de re

3, 3, ;

1.

33.,

:


malo.^) Odepel-li žalovaný dáti

fensa a

mohl vindikant,

satisdace, byla

vc

pedepsané

zpravidU' ponechána

23

jistoty,

sám satisdaci, však v pípad tom

poskytl-li

Jestliže

laiio possessionisP)

ímskému. byla

res imie-

žádati za trans-

žalobce neplnil

v držení žalovaného .2*)

Jen když tento byl osobou podezelou, a šlo o vc movitou, mla sporná vc býti dána v uschování soudní.^^) V rozepích o ddictví pak žalobce, nedavší satisdace, mohl vymoci u praetora causa cogniia udílený zákaz, 3.

Píbuzná

by žalovaný nezcizil nieho z ddictví.^*) práv uvedenými jest stifulatio

se stipulíi.cemi

€x operis novi nuntiatione, kterou se ten, komu byl zakázán stavební podnik, zavazuje, že bude-li v procesu o nuntiantov ius

prohibendi rozhodnuto ve ciaci

prospch tohoto, uvede vše po nun-

podniknuté v dívjší

stav.^')

Poskytnutí nebo nabídnutí

defendenda (Ulp. D. 46, 7, 6, poz. 19). Z tobo vyvozuje Lenel. 602. 510, as právem, že doložka obsahovala v prvém pípad pouze slib pro pípad, ,,si tes defensa non erit", pi stipulatio iud. solvi pak vedle toho také pímý slib defense (eam rem boni viri arbitratu defendi). ") Doložka tato jest dosvdena pímo pouze pro cautio iud. solvi: Ulp, D. 46, 7, 6, n. v poz. 19. Znní její dochovalo se ve Venul. D. 46, 7, 19 pr. Novissima clausula iudicatum solvi-stipnlationis ,,doliim malum abcsse afuturumque esse" et in futurum tempus permanens íactum demonstrat; cf. Paul. D. 45, 1, 83 pr., Pap. D. 45, 1, 121 pr. Nejpodobnjší jest však, že také stipulatio p. p, 1, v. nepostrádala této klausule, jako ji

mly ") **)

ostatní praetorské stipulace

O

Paul.

desideratur si

petitor

pari

;

Lenel,

sr.

503,

této viz Heyrovský, Sborník 16, 16, 338 ns. et,

S. si

1,

11,

satis

1:

non

Quotiens hereditas petitur, satisdatio iure detur, in petitorem hereditas transfertur:

satisdare nolnerit penes possessorem possessio remanehit;

cnim causa potior

in

est possessor. Lenel, 134.

2, 8, 7, 2: Si satisdatum pro re mobili non sít et persona ex qua satis desideratur: apud officium deponi debebit, si hoc iudici sederit, donec vel satisdatio detur vel lis finem accipiart. Sr. Muther, Sequestration und Arrest (1856), 151 ns. Lenel, 131 ns, 2*) Podle reskriptu divi Pii pak mohl žalobce dosíci takové zapovdí zcizení po pípad již ped liti skont staí nebo, i když žalovaný byl dal kauci. Ulp. D. 5, 3, 5 pr. cf. D. 18, 1, 26; D. 28, 8, 7, pr. D. 41, 4, 7, 5; D. 44, 4, 17, 2. K tomu Lenel, 132 ns, sr. Franke, Commentar uber d. Pandektentitel de H. P. (1864) 18 ns. *') Z obsáhlé novjší literatury, kterou zaznamenává Lenel 525, 3, butež uvedeny: Schmidt, Zschr. f. CRt. u. Pr. N. F. 8, 22 ns. Jahrb. d. gem. R. 4, 143 ns. Schivmer, na u. m., 47. 68 ns. Karlowa, Beitráge, 83 ns. Burckhard, Die operis noci nuntiatio (1871), 420 ns. Sr. dále "6)

Ulp. D.

Siispecia sit,

;

;

;

;

;

;


24

této jistoty

má v

záptí, že nuntiatio pozlývá

pokrauj e-li v stavební innosti, zvláštním interdiktem .^S)

úinku

a podnikatel,

jest proti rašení jejíma

chránn

ex operis novi nuntiatione,

Stipulatio

která, stala-li se oPeris novi nuntiatio k zachování práva sov"kro-

mého

nostri

{íuris

conservandi causa),

jest

satisdatio^)

slouží

také k pojištní úspchu vcného procesu, provedeného per sponsionem nebo per formulam petitoriam.^) Ale ona liší se od stipulationes pro pr. 1. v. a iud. solvi tím, že zizaje se nebo nabízí mi mo-

soadn

pro proces teprve budoucí, ve kterém nuntiant jako žalobce ûde musiti dokázati svoje ius prohibendi. Cautio tato má pak také stejné ti klausule jako ony dv stipulace.^^) 4.

Také právní rozepe o

lihertate,

causa liheraUs)^)

jednostranného,

a

již se

svol

odu

vzala na se

lovka {controversia de asem podobu procesu

konala skrze ager" per sponsionem nebo

per formulam petitoriam nebo per formulam praeiudicialem. Byl-li

lovk, o jehož svobodu šlo, sine dolo málo ve faktickém držení svobody, podle ediktu, kdo tvrdil, že jest pánem jeho,, vy-

ml

stoupiti proti adsertorovi jako žalol ce {ex lihertate in servitutem Karlowa, RG II 1232 ns., blavné Lenel, 524 ns., nejnovji pak Henle, Unus casus (1915), str. 92 ns. **) Ulp. D. 39, 1, 5, 17: Si is cui nuntiatum erit, ex operis noví nuntiatione satisdederit repromiseritve aut per eum non fiet quo minus boni viri arbitratu satisdet repromittatve, perinde est, ac si operis novi nuntiatio omissa esset. habet autem hoc remedium utilitatem: nam remittit vexationem ad praetorem veniendi et desiderandi, ut missa fieret nuntiatio. D. eod. 8, 2 O in4 fr. 21. Burckhard, 424 ns. Lenel, 358. terdiktu sr. Ulp. D. 39, 1, 20, 9—16; Lenel, 466. de eo opere quod in privato factum erit, ^) Ulp, D. 46, 5, 1, 6: satisdatio est: de eo, quod in publico qui suo nomine cavent, repromittunt, qui alieno, satisdant; D. 39, 1, 8, 2. 3. 30) Ulp. D. 46, 5. 1, 2 (Studie VIII poz. 6): ludiciales (stipulationes) ut ex operis novi nuntiatione. '1) Ulp. D. 39, 1, 21, 2: Habet autem ista stipulatio condicionem, ut ita demum committatur, si iudicatum fuerit sivé ante rem iudicatam causa quae acciderit neqiie res defendatur: et de dolo málo subicitur clausula; cf. D. eod. fr. 21, 3. 4. 7. fr. 12; Sr. formuli rekonstruovanou Lenelem, 524 ns. Maschke, Der ") Sr. z literatury: Bethmann-Hollweg 2, 334 ns. Buckland, Freiheitsprocess im klass. Alterthum, 1888; Lenel 365 ns. The Roman law of slavery, 1908, 652 ns. Girard Man. 101 ns. Kar-

—

.

.

.

.

.

.

—

;

.

.

.

;

;

;

lowa

RG

2,

1108

ns.

;


petere) a

dokázati, že

ímskému.

lovk jest jeho otrokem.^)

25

Byl -li vŠak

lovk

fakticky podro! en moci panské nel o dolo málo v držení svol ody,

musil adsertor na se vzíti úlohu žalobcovu [ex servitute in libertatem petere) a provésti dkaz svobody lovka. Jestliže strany

kdo by v nastávajícím procesu o svol odu kdo žalovaným, rozhodl o tom magistrát ve zvláštním pedchozím ízení {ordinate litem, liber ale iudicium, Uberalem causám).^) Zda ordinatio litis magistrátem stala se podle

se ned;jhodly o tom,

ml

býti žalobcem,

^») Mínní, že adsertor byl nezbytným pouze pi petere in libertatem, nikoli též pi petere in servitutem, jak zastává Voigt XII Taf., 2, 120, 14, a nejnovji ješt Cuq, Manuel, 82, vyvrací se konstitucemi CTh. 4, 8, 5. 9 a C. 7, 17, 1 pr., podle nichž až do Justiniana adsertor byl po zásad dosazován také se strany toho, qui in libertate commorans ad servitutem vocatus fuerit. Sr. Rúmelin, Zut Geschichte d. Stellvertretung im rom. Zivilprozess, 1886, 48 ns. Lenel, 370, 1 Buckland 656. V Digestech zhusta se vyskytující výrazy ,,proclamare (proclamatio) ;

—

;

in" nebo ,,ad lihertatem" (sr. Seckel Heumanns Handlcxikon h. v. Gradenwitz SZ. 14, 225, 1) pokládají Gradenwitz, Int. 101 a SZ. 14, 118 ns., a Lenel v Pal. namnoze za interpolované na místo adseri nebo adserere, pti, vindicari in libertatem. to vyvrátil Wlassak Griinh. Z. 19, 715 ns., podle nhož proclamatio in libertatem byla zvláštním ízením, které pedcházelo dva další procesy zvané ordinatio indicii (poz. 3 i) a liberale iudicium. Toto pedchozí ízení bylo prý ryze magistratským, bezforemným projednáváním mezi stranou táhnoucí se k vlastuictví a lovkem, jehož pánem býti tvrdila, úelem pak jeliO opatiti tomuto lovku adsertora. Schlossmann, Sav. Z., 13, 225 ns., vyslovuje se rovnž proti tomu, že by ,,proclamare" a ,, proclamatio" v Digestech byly interpolacemi, má za to, že ..proclamare' in (ad) libertatem", znaíc pvodn volání lovka uchopeného od jiného za otroka po adsertorovi, znamená v pramenech zpravidla ,, pivádti svou svobodu k platnosti ;

Pesvdiv

na soud". '*) Ulp. D. 40, 12, 7, 5: Si quis ex servitute in libertatem proclamat, petitoris partes sustinet: si vero ex libertate in servitutem petatur, is

partes actoris sustinet qui servum suum dicit. igitur cum de hoc incertum ut possit iudicium ordinem accipere, hoc ante apud eum, qui de libertate cogniturus est, disceptatur, utrum ex libertate in servitutem aut contra agatur. et si forte apparuerit eum, qui de libertate sua litigat, in libertate sine dolo málo fuisse, is qui se dominm dicit actoris partes sustinebit et necesse habebit servum suum probare: quod si pronuntiatum fuerit eo tempore, quo lis praeparabatur, in libertate eum non est,

fuisse aut dolo

málo

de sua libertate litigat debet se lipr. 22, 3, 14 (poz. 36) 20; Diocl. Ordináre litem: D. 22, 3. 20; 40, 12, 24, 1, 2 fr. 25. 2;

berum probare; D. C.

7,

16. 21.

—

fuisse, ipse qui

40, 12,

10—12; 41

;

Dr. Leopold Heyrovský;

26

základ praejudicia porotcova, v procesu o svobodu byly úlohy stran i

vlastního seznání jeho nebo na

jest

pochybno.*^) Jako

d-

kazové bemeno ureny pi praejudiciích an quis ingenuns nebo an quis liberius sit.^^) Necha pak úlohy stran v procesu o svobodu byly rozdleny tak i onak, povždy platilo dále, že k lovka, o jehož svobodu vedl se právní spor, mlo, jakmile lis byla ordinata, po celou dobu, co proces trval, býti hledno jako ku svobodnému (sr. též §).3') I byl proto adsertor libertaiis, již byl žalobcem nebo žalovaným, povždy povinen poskytnouti odprci svobody satisdaci pi samé ordinatio litis.^) II. Pi actiones in personam žalobce nemusí nikdy dáti jistoty ,»») žalovaný pak jest povinen poskytnouti žalobci kauci.

a

C, 7, 16, 14; ordinare liberale iudiciiim: D. 40, 12, 24, 1. 3, fr. 25, 2; ordinare liberalem causám: D. 40, 12, 24 pr. (poz. 37) C. 7, 19, 2, Sr. Wlassak, Litiskontestation 73 ns. ; Gríinhuts Z. 19, 711 ns. SZ. 26, 395, ;

1

;

Lenel, 371 ns.

Buckland, 660 ns,

;

Tak Lenel, 373, Že mla místo pouze úední kognice, Zimmern, Róm. Rechtsgesch. 3, 203 Bethmanti-Hollweg 2, 335 ^^)

zastávají

Wlassak, Sav. Z. 26, 395, 1 a Karlowa 2, 1113; viz též Partsch Sav. Z. 31, 425. 3») Ulp, D. 22, 3, 14: Circa eum, qui se ex libertinitate ingenuum ;

;

RG

dicat, referendum est, quis actoris partibus fungatur. Et si quidem in possessione libertinitatis íuit, sine dubio ipsum oportebit ingenuitatis causám agere dicereque se ingenuum esse sin vero in possessione inge;

si et libertinus esse dicatur, hoc probare debet qui eum dicit libertm suum: quid enim interest, servum suum quis an libertm connuitatis

tendat? ^')

betur

is,

Sr.

Bethmann-Hollweg

16, 14; sr.

339; Buckland, 673.

Buckland, 661 ns. Lenehvi, 365, jest zcela

že pravidlo to vyvinulo se z

pedpisu XII

udleny secundum libertatem testation, 74,

(poz.

9).

tabulí,

pravd podobným,

že vindicie mají býti

Jinak soudí Wlassak, Litiscon-

1.

") Martial.

k

2,

Paul. D. 40, 12, 24, pr.; Ordinata liberali causa liberi loco haqui de státu suo litigat; cí. ibid. § 3; D. 40, 12, 25 pr., C. 7,

Basil. 48, 21, 1

I, ;

C.

52, 7,

5:

Adsertor venias satisque praestes; Thalel. 1. 2; C. Th. 4, 8, 5, 4; 6, 6; sr. Bethtnann-

17, 1,

1, 1. 2; 2, 336, 44; Ubbelohde, Góttg. Gel. Anz. 1888, 364 ns. Wlassak. S. Z. 26, 393 ns. Karlowa Lenel, 368, 6; 373; 2, 1112 ns. Buckland, 656 ; sr. též D. 3. 3, 39, 5 ns. Wlassak, u. m. 394, pronáší domnnku, že platila výjimka v pípad voluntate domini in libertate

Holltveg

;

RG

;

mor ar i. ^•) Gai. 4, 100: si in personam (agetur) ab actoris quidem parte, quando satisdare debeat, quaerentts eadem repetemus, quae diximus in actione, qua in rem agitur = 1. 4, 11, 1 cf. Gai. 4, 96 (poz. 14).


ímskému.

27

a to satisdationem iudicatum solvi, pouze v nkolika pípadech, stanovených praetorem/®) a to 1.

pi

pro zvláštní povahu žaloby {propier genus

actiones iudicati, depensi

actionis),

jako

nebo de morihusf^)

{propter personam), 2. pro podezelou povahu žalovaného jako když tento zbankrotl, když vitelov, zajavše jeho majetek, vyhlásili veejný prodej jeho, nebo když ddic nezdá se

magistra to vi zcela spolehlivým .*2)

Zpoval-li

žalovaný poskytnouti kauci, byl

se

a bylo lze nastupovati (sr.

nahoe

studii

na

IX, poz.

missione in bona, po

i-ndefensus

pípad

ductione

8).

XI.

Popétnt

proti zneužití frocesný/ch

prostedk})

Aby zabránno bylo tomu, by strany nezneužily procesných prostedk, útoných nebo obranných, jsou zavedeny dílem

pokuty

na neospravedlnné vedení právního sporu navázané tu již na procesný nezdar o sob, tu na zavinní k nmu pistupující: na vdomí strany o bezpráví (calumnia) nebo na její svévoli [temere litigare: doleji zvláštní

{poenae temere litigantium)

,

*") Gai. 4, 102: Quodsi proprio nomine aliquis iudicium accipiat in personam, certis ex causis satisdare solet, quas ipse praetor significat;

quarum satisdationum duplex causa satisdatur, aut propter

est, nam aut propter genus actionis personam, quia suspecta sit.

4, 102: propter genus actionis, velut iudicati depensive de moribus mulieris agitur. actio iudicati depensive: Gai. 4, 25, k actio de moribus: D. 23, 4, 5 pr. C. Th. 3, 13, 1 C. 5, 17, 11, 2; 5, 13, 1, 5; Czyhlarz, Dotalrecht 337 ns. Lenel 300. *^) Gai. 4, 102: propter personam, veluti si cum eo agitur qui decoxerit, cuiusve bona a creditoribus possessa proscriptave šunt, sivé cum eo herede agatur quem praetor suspectum aestimaverit. O ,,qui decoxerit" sr. lex lul. munic. v. 114. 115; Cic. Phil. 1, 18, 44; Val. Max. C, 9, 12; Phil. N. H. 33, 133; Senec. ep. 36, 5; o ,,bona possessa proscriptave" Gai. 3, 79; o „heres suspectus" D. 42, 5, 31. ^) Zinimern, Gesch. d. rom. Privatr. 3, 539 ns. Keller, 290 ns, Bethmann-Hollweg, 2, 533 ns. BertoHni, 2, 201 ns. Cuq, Manuel des Institutions juridiques Romains, 1917, 883 ns. *^)

aut

Gai.

K

cum

;

;

;

;

;

;


28

.

I

III),

k tomu

dílem prostedky

se nesoucí dalo se

preven ní

na mnoze

(dole

v ízení

již

.

Opateni

IV.*)

in iure o

pvodní

drávni rozepi.

Za pokutu, uvalenou na stranu prosoudivší,

I.

nebo

žalovaného,

žalobce

pro nezdar v procesu, sloužilo sacraprocesu legisakním^) jakož i summa sponsionis a restimentum v pulationis*) v interdiktním ízení fer sponsionem^) a penžná ástka,

slíi

ená sponsione

et

již

restipulatione tertiae

nebo dimidiae

actiones certae creditae pecuniae a de pecunia constitutaý) I.

*)

de poena temere litigantium

magnam curam

21 pr,

4,

:

pi Podobn

partis

Admonendi sumus

egisse eos, qui iura sustinebant, ne facile

homines ad

litigandum procederent. 3)

nomine

Gai.

4, 13:

qui victus erat,

summam

sacramenti praestabat poenae

Poena sacramenti aut quingenajia erat aut quinquagenaria Festus v. sacramentum Ps. Ascon. ad Cic. in Verr. 2, 1, 9, 26. Sr. Bethmann-Hollweg 2, 533 ns. R. Mayr, Mél. Girard 2, 176. 186. 198; Ubbelohde, Die Interdicte, 2, 207 ns. *) Gî. 4, 174 (poz. 8), 180: Restipulationis poena ex certis causis fieri solet et quemadmodum contraxio iudicio omni módo condemnatur actor, si causám non tenuerit, nec requiritur, an scierit non recte se agere, ita etiam restipulationis poena omni módo damnatur actor, si vincere non potuerit. 4, 181. ^) Pravidelnou formou pro ízení ex interdicto bylo agere per sponsionem (Gai. 4, 141. 165; Ulp. fragm. Vindob. 5). Sponsio tu sloužila dílem k tomu, aby sporná vc dostala se k rozhodnutí porotcovu, dílem k tomu, aby pokutována byla strana, která by prosoudila, byla tedy nejen praeiudicialis, nýbrž zárove poenalis a byla proto strana, která se zavázala sponsione, oprávnna k restipulatio. Sr. Gai. 4, 141: módo cum poena agitur, módo sine poena: cum poena, velut cum per sponsionem agitur. 165: nam actor provocat adversarium sponsione; ille autem adversus sponsionem adversarii restipulatur. 167: sponsionis et restipulationis et fructus licitationis summas poenae nomine solvere. 168: sponsionis et restipulationis summam poenae nomine debet cf. Gai. 4, 94; Ubbelohde u. m. 103 ns. 127. «) Gai. 4, 171: Ex quibusdam causis sponsionem facere permit;

4, 14:

—

;

;

;

de pecunia erta credita et pecunia constituta sed certae quidem creditae pecuniae tertiae partis, constitutae vero pecuniae partis

titur, veluti

dimidiae;

4,

;

13: ... periculosa est actio certae creditae pecuniae propter si temere neget, et restipulaiionem qua sponsionis et restipulationis non debitum petat

sponsionem qua periclitatur reus periclitatur actor

si

.

;

.

.

poena lucro cedit adversarii, qui vicerit 4, 174. 180. 181. Summa sponsionis et restipulationis mla tu býti jedin pokutou na nespravedlivé vedení procesu. Sponsio byla tu tedy ie poenalis. ;


mla se

ráz procesné pokuty

v ízení

summa

ímskému.

frucius licitacionis,

29

ke které

z interdikta Uti -possidetis strana zavazovala sti-pula-

tione fructuariaP)

se pokut postihujících pouze žalobce, žalovanému propouštla 1. proti každé actio pro pípad ten, že by žalobce prosoudil, nastoupiv žalol ou, vda, že to neiní právem, iudicium calumniae na jednu desetinu hodnoty sporného pedmtu, proti adsertorovi na jednu tetinu.®) Prosouzení žalobcovu rovnal se as piípad ten, když žalol ce, zahájiv calumniose proces, pak od nho upustil {destitit) .^) Iudicium calumniae musilo býti vyžádáno proti žalobci ješt za ízení in iure o jeho žalob.^®) Ne-

Co dotyce

II.

se

') Gal. 4, 166: ... (et qui superavit) fructus licitando, is tantisper in possessione constituitur, si módo adversaxio suo íructuaria stipulatione caverit, cuius vis et potestas haec est, ut si contra eum de possessponsione pronuntiatum íuerit, eam summam adversario solvat. 167: .

sionis et restipulationis et íructus licitationis

.

.

summas poenae nomine

summa enim íructus licitationis non pretium est íructuum, sed poenae nomine solvitur, quod quis alienam possessiontm per hoc tempus retinere et íacultatem fruendi nancisci conatus est. Sr. Ubbe5, 399 ns. lohde 2, 155 ns. ") Gai. 4, 174: Actoris calumnia coercetur módo calumniae iudicio, solvere

;

;

módo

contrario,

módo

iureiurando,

módo

restipulatione. 176: Calumniae

iudicium adversus omneš actiones locum habet et est decimae partis, adversus adsertorem tertiae partis est; cf. 163; Consult 6, 13; I. 4, 16, 1 (calumniae actio; k tomu Gyadenwitz, Interpolationen, 111) Theoph. Cic. pro Cluent. 69, 163; Gell. 14, 2, 8, v pí4, 16, 1 c; Nov, 112, 2 pr. adsertora pak Paul. 5, 33, 7. Sr. Hitzig, Reál Enc, 3, 1420 ns. Lenel, ;

in 106

ns. »)

u.

m,

Sr. interpol.

Ulp. D.

4,

3,

33

a,

k tomu

Lenel, 107; Hitzig,

na

Wlassak, 118.

;

1") Toho dokladem cium calumniae zase a

kde praví se o iudistran, nastupující hlavní žalobou op-

jest Gai. 4, 163, 176. 181. zase, že

—

Tak i Keller, 296. 693, Hitzig. u. m. a Cons. 6, 13. Man. 1039, 4, hlavn pak Wlassak, Sav, Zeitschr, 33, 117 ns. Zdali iudicium calumniae bylo prost jen pivšeno na hlavní udlena zvláštní formuli (na její si non paxet absolve) nebo byla pro samostatná formule, Lenel (107), rozhodnouti nechce. Wlassak, 119, a Partsch, Studien zur Negotiorum Gestio I (1913), 66, pokládají iudicium calumniae za samostatnou žalobní formuli. Jak Wlassak se domnívá,

ponitur,

na

u.

i

Gell.

na

m., Girard,

n

formule ta opatena byla praescripcí, prohlašující procesný pomr za podmínný. Zpráv Theoph. 4, 16, 1 c, že žalovaný mohl vznésti

—


30

pipouštlo se, (nahoe l).^)

jestliže

nkterým

Oproti

2.

žalobce se zavázal

k pokut

propjeno

actiones

restipulaticne

jest

žalovanému

iudicium contrarium prost pro pípad ten, že by žalobce prosoudil, by i tento byl užil žaloby, jsa pesvden o svém práva.^)

Z

actiones

tchto jsou

actio iniuriarum, actio proti

žen, která byla

nomine in possessionem missa, pro zlovolné odcizení držby jakož i actio píslušíci tomu, který by, byv od praetora missus in possessionem, nebyl od jiného pipuštn.") V pípad prvém ventris

iudicium contrarium nese se k jedné desetin sporného

pedmtu,

ve dvou ostatních k jedné ptin.**) Také toto iudicium musilo calumniae actionem teprve poté, co byl vysoud.il, neteba dáti víry: Keller, na u. m. Bethmann-Hollweg 2, 536, 49 Wlassak, na u. m, Z konstituce Diokletianovy v Cons. 6, 13, která zmiuje se o remedium repromissionis initio postulatae, usuzovalo se, že calumniae iudicium bylo zprostedkováno repromisí žalobcovou {Bethmann-Hollweg, 2, 63644). Spiše zamlouvá se však dmnnka Wlassakova (na u. m. 117, 2;, že calumniae iudicium a remedium repromissionis jsou dva rzné prostedky. ") Gai. 4, 181: Qui restipulationis poenam patitur, ei neque calumniae iudicium opponitur neque iurisiurandi religio iniungitur. ;

Gai,

")

4,

—

;

178: Severior

autem

coercitio est per contrarium iudi-

nam

calumniae iudicio nemo damnatur nisi qui intelligit non recte se agere, sed vexandi adversarii gratia actionem instituit. Contrario cium.

iudicio

omnimodo damnatur

actor, si

causám non

opinione inductus crediderit se recte agere;

cf. 4,

tenuerit, licet aliqua

174 (poz.

4).

180 (poz.

3); 181.

") Gai, 4, 177 Contrarium

autem iudicium ex

tuitur, veluti si iniuriarum agatur, et si

cum

certis causis constimuliere eo nomine agatur,

quod dicatur ventris nomine in possessionem missa dole málo ad alium possessionem transtulisse (cf. D. 25, 5, 1, pr. 1. 2) et si quis eo nomine agat, quod dicat se a praetore in possessionem missum ab alio quo admissum non esse (cf. D. 43, 4, 1 pr, studie IX poz, 29). Lenel, ;

304.

389. 408.

Adversus iniuriarum quidem actionem decimae Nápadná jest shoda tchto trestních sazeb s pokutami, jež v Alexandrijském právu z polovice 3. století p. Kr,, zachovaném na Pap. Hal. 1 (,,Dikaiomata"), jsou stanoveny v lin. 115 120 pi jistých žalobách pro žalobce padlého v procesu. Žalobce má, prosoudí-li, již ze samého rozsudku žalobu zamítajícího, vítznému odprci zaplatiti pi jednch žalobách, z nichž jest zvlášt žaloba pro zbiti (SCxY) 7C>.'1QyGv), jednu desetinu ástky žalobou požadované, ")

Gai.

4,

177:

partis datur, adversus vero duas istas quintae.

—

ímskému.


hned u

býti ustaveno

31

píležitosti projednání in ture té neb oné

V pípadech, kde bylo lze nastupovati místo také calumniae iudicium. Užiti sml však žalovaný vždy jen jednoho z nich.i*) III. Právní újma, která postihuje žalovaného, mže z

uvedených

actiones.^)

contrario itidicio,

záležeti 1.

mlo

v tom, že infitiando crescit in duplumy^)

lis

in duplum}^)

pi 74

actiones,

depensi^^)

iudicati,^^)

erta

Z

actio

quae infitiatione duplicantur jsou adiones a

Aquiliaé^^)

legis

jiných pak jednu ptinu. Sr. Partsch, na Heyrovský, Sborník, 16, 56 ns. ^^

se totiž pro-

ex testamento de

actio

damnationemP)^) Zjev ten bývá vysvtlován

re legata per

ns.

Druhdy

právo žalobcovo,

pouští proti dlužníkovi, jestliže popírá

u. m., 58,

a Arch. Pap. VI,

;

)

Lenel, 304, soudí, že

rium byl as jist pivšen k

kondemnaní rozkaz pro iudicium

contra-

Pro spojení v jediné formuli také Partsch, Neg. Gestio I, § 7, dovolávaje se obdoby právních pravidel alexandrijských (P. Hal. 1), dotených v poz. pedchozí, Wlassak, 119, piznává, že zde jest obtížnjší navrhnouti podmínnou praescriptio. ^') Gai. 4, 179: Ex quibus causis contrario iudicio agi potest, etiam calumniae iudicium locum habet; sed alterutro tantum iudicio agere s.

n. p. a. indicii directi.

permittitur.

Huschke, Zeitsch. f. gesch. Rechtswiss. 13, 256 ns. Rudorff, 287 ns. J*) Gai. 4, 171: adversus in(fitiantes ex quibusdam) causis dupli actio constituitur, velut si iudicati aut depensi aut damni iniuriae aut legatorum per damnationem reUctorum nomine agitur cf. Gai. 4, 9. ")

tamtéž

14,

171;

4,

;

I.

6,

23.

26;

16,

4,

1; Paul.

1,

19,

1.

2.

Viz místa v poz.

18, Cic, pro Flacco 21, 49. a Wenger, Actio 27 ns. Rudorff, 301 ns. Gai. 3, 127; 4, 22; Rudorff, 355 ns. ") Gai. 3, 216; I. 4. 6, 19. 26; D. 9, 2, 2, 1 ír. 23. 10; D. 9, 3, 1. 4; Rudorff, 374 ns. !•)

iudicati,

^ 2»)

»3)

agri

;

(Paul. 2, 17, 4),

depositi

D.

Gai. 2, 282

Rudorff, 399 ns. Sr.

nahoe

§

.

.

.

Mezi pípady litiskrescence bývají poítány také actio de módo ex lege XII

t.

zv. actio auctoritatis (Paul. 2, 17.

tab. a z

t.

zv.

16, 3, 1, 1; Coll. 10, 7, 11), viz

a actio 26 174. 188. Ale ve všech

depositum miserabile

Huschke,

Nexm,

(I.

1.

3)

4, 6, 23.

tchto pípadech smruje actio hned od poátku k duplum: Uvádí-li se v Paul. 1, 19, 1 actio de módo agri skuten mezi actiones, které, si a reo infitientur, duplantur, jest v tom spatovati interpolaci: sr. Rudorff, 417 ns. Bechmann, Der Kauf I 121. 248; Lenel, 189, 11. Condemnatio in duplum pak pi actio redhibitoria (D. 21, 1, 45) byla stanovena


32

tím, že

k

jmenované

platnosti

vesms

actiones

byly v nejstarším pn cesu

legis actione

permanus imect

priví'

on, v', pri níž

dny

vindex

šlo-li o manus iniíctio pura, dlužník sám odporem svým pejímal nel ezpeí býti odsouzen k dvoj násob ne mu .^) Jestliže odpor dlužníkv proti onm žalol ám nejeví se ýti vlastní infitiatio, má proti nmu prchod pouze iudicium in simplum.^)

nebo,

1

2. Proti tomu, kdo, jsa v pravd heres ex parte, na otázku pozstalostního vitele, položenou jemu in iure (interrogaUo in ture jacta), popel, že by bylVl ec ddicem nel o ud 1 menší podíl

nebo nedal odpovdi, bylo v ediktu slíbeno

dicium tn solidm,

ne pro pípad infitiationis (jak soudí Huschhe, Nexm, 209 ns.), nýbrž pro pípad, že žalovaný nevyhovl arbitriu de rtstilutndo: Rudorjf, 461 ns. Lenel, 531 ns. ««) Tak Huschke, Nexm, 142; Keller, 100. 291; Beihmann-Hollweg. 1, 163. 176; Girard. Man. 1021, 4; Karlowa RG II 822; Vanura, Sborník 5, 375; Bertolini 2, 203 ns., ale o dvou posledních action< s ntní nikterak nepochybno, že by byly náležely mezi pípady manusinj( kcs. Právem namítá Mitteis, SZ. 22, 114 ns., proti uení, podle néhož lití skre set nce legata per damnationem pochází z manus iniectio, jednak, že actio legis Furiae de sponsu adversus eum, qui a sponsore plus quam virile partem exegisset, pro niž Gajus dosvduje legis actione m per manus iniectionem (Gai. 4, 22), akoli byla zajisté praktickou ješt za dob Gajových (viz Lenel, 210 ns.,, J. m. Girard, na u. m., z mylné domnnky, že actio legis Furiae nahrazena byla excepci; sr. Heyrovský, Sb. 13, 133, 30}, neuvádí se pi vypoítání pípad litiskre scénce, jednak, že legis actio per manus iniectionem z legata per damnationem byla by po zákon Valliov nutn bývala manus iniectio pura, pro tuto však jest nejpodobnjší, že nesla se pouze k simplum. O pvodu litiskre sc( nce pi actio legis Aquiliae pak víme, že duplikace byla pímo naízena zákonem: Gai. D. 9, 2, 1: (Lege Aquilia) cavetur, ut adversus iníitiantem in duplum

m

esset.

Wenger, Actio iudicati, 21 ns. prokázal pesvdiv, že vedle duplum byla též actio iudicati in simpkim, kterážto byla propuštna, když žalovaný nepopíral ani faktickou, ani právní existenci rozsudku a také netvrdil, že splnil dluh judikatní, což vše by bylo iníitiatio, nýbrž bránil se nkterou pípustnou excepci, na p. exceptione cognitoria (D. 44, 1, 2, 4) nebo dovoláváním se beneíicia compettntiae. *^)

actio iudicati in

22, 246; Cuq, 901, 6 a Thomas, Nouv. 679 ns. Tento prokazuje (na u. m. 686 ns.), že i pi ostatních tech v textu uvedených actiones hrozila prosou div ší mu žalovanému condemnatio tu in duplum tu in simplum podle toho, zdali by tu byla iníitiatio ili nic.

Tak

i

revue

Lenel, 429, 3;

hist.

de droit,

Erman, SZ. 27,


jakoby byl

heres ex asse.^^)

Na

toho,

ímskému.

33

kdo na dotaz žalobce, dokro-

ujícího na actione noxali nebo de pauperie, trval proti pravd na tom, že nemá vinníka ve své moci nel o že škodné dol yte. není jeho vlastním, bylo lze nastupovati ii dicio sine noxae deditioneP) Zapel-li pak na ifiterrogaci, uinnou v ízení pro damnum infectum nebo pro adio aquae pluviae arcendae, otázaný

kiv, že by pevádlo se

byl vlastníkem ohrožujícího stavení nebo pozemku, jeho vlastnictví na odprce .^s)

Confideiussor

3.

beneficia divisionis,

zbude

t.

4,

popevší rukojemství nemže užiti t. zv. socius pak, který by popel spolenost, po-

zv. beneficia comfetentiaeP)

Pi nkterých

žalobách

danmatus suo nomine,

pro v

má

odsouzení žalovaného, byl-li

záptí

injamii.

K tmto

actiones

famosae {iudicia famosaÝ^) náleží ze žalob deliktních: actiones bonorum raptorum, iniuriarum, sepulcri violati, doli a legis

furti, vi

pak

Plaetoriae, ze žalob kontraktních tutelae,

"8)

actiones pro sodo, fiduciae,

mandati, depositi a depensi?^)

cum esset quis ex semisse heres, dixerit hanc poenam feret, quod in solidm converdtur, neget quis an taceat interrogatus an obscure respon-

Ulp. D. 11,

1,

11, 3: Si,

se ex quadrante, mendacii 7:

Nihil interest,

cf. eodem 4. 5; Lenel 141. in cuius potestate esse dicetur iudicium dabo sine noxae negabit se in sua potestate servum habere, deditione". D. 50, 16, 216; 2, 9, 2, 1 9, 4, 21, 3 fr. 29; 47, 2, 17, 3. Ulp. D. 9, 1, 15: Interdum autem dominus in hoc non convenietur, ut noxae dedat, sed etiam in solidm, ut puta si in iure interrogatus, an sua qua-

deat, ut incertum dimittat interrogatorem; *')

D.

9,

4, 21, 2:

Praetor

ait: ,,Si is

,

.

.

;

drupes esset, respondent non esse suam. D, 11, 1, 7; sr. Lenel 155. 157. 159; Karlowa 2, 1174 ns. Heyrovský, Sborník, 16, 344, 48; 346, 53. "*) D. 11, 1, 10 fr. 20, 1. 2; Demehus, Confessio 319 ns. Heyrovský u. m. 347, 59; 348, 60. *•) D. 46, D. 17, 2, 67, 3; D. 42, 1, 22, 1. 1, 10, 1. 3«) Actio famosa: D. 3, 2. 6, 1 fr. 7; 4, 3, 1, 4; 37, 15, 6, 1; 47, 10, 7 pr. iudicium famosum: D. 3, 1, 1, 10; 12, 2, 9, 2; iudicium turpe: Cic. pro Caec. 3, 7; pro Roso. Amerin. 38, 111; de orat. 1, 36, 166 actio turpis: D. 17, 2, 56. 81) Gal. 4, 182: Quibusdam iudiciis damnati ignominiosi fiunt, velut furti, vi bonorum raptorum, iniuriarum, item pro socio, fiduciae, tutelae, mandati, depositi; cf. 4, 60; I. 4, 16, 2; D. 3, 2, 1 fr. 4, 5; Lex lul. munic. 1. 110 sq. fr. Atest, lin 3 sqq. Cic. pro Rose. Amerin. 38, 111 sq. 40, 116; pro Rose. Com. 6, 16; pro Caec. 3, 7; pro Cluent. 42, 119; de orat.; pro Cluent. 42, 119; Quintil. Declam. 250. Sr. dále o actio doli ;

;

—

;

Sborník

vd právních

a státních

XIX.

3

Dr. L. Heyrovský: Studie k civilnímu právu ímskému.

34

Prevenním

opatením k zamezení procesn svévole iusinrandum calummae.^^) Magistrát ukládá na návrh žalovaného žalobci, aby písahal, že nenastupuje žalobou s vdomím bezpráví {non calumniae causa agere),^) nebo naopak na návrh žalobcv žalovanému, aby odpísáhl, že nepopírá právo žalobcovo vda, ža tak iní neprávem {non calummiae causa infitias iré).^) Písaha ta nemže býti požadována na odprci, když jej již bez toho v pípad, že prosoudí, má stihnouti pokuta, tedy ne na žalobci, když jemu hrozí poena restipulationis nebo bylo proti IV.

jest

nmu

užito judicia calumniae, aniž na žalovaném, když podstupuje nebezpeí pokuty ze sponse nebo litiskrescence, ba na tomto ani v tom pípdo, když atcio smuje již od poátku k více nežli

k simplum.^ Ženy a nedosplá, jsouce osvobozeni od poenální sponse, mohou býti podrobeni písaze de calumnia.^^) Naopak zase nemlo, když bylo žádáno na žalobci iusinrandum calumniae, '

udíleno býti iudicium calumniae aniž žalobce vykonati písahy, nastala

pak, když

D.

jí

contrarium.^"^)

denegatio

actionis,

Odepel-li

žalovaný

neinil, byl pokládán za indefensus.^^)

o actio legis Plaetoriae a depensi Lex

lul, munic. 1. 111 sq. o actio sepulcri violati D. 47, 12, 1. Contrario iudicio (fiduciae, tutelae etc.) damnatus byl však interpretací vyat z infamie: D. 3, 2, 6, 7. Sr. Lenel, 77 ns. ^*) Gzú. 4, 174: Actoris quoque calumnia coercetur iureiurando; 1.

3,

2,

1,

115, interp. D.

3, 2, 6, 5,

.

cf.

171.

Hitzig,

I,

na

4,

16 pr. Val. Prob. m., 1420.

u.

11: N. K. C.

5,

;

=

.

.

non calumniae causa;

Liberum est autem ei, cum quo agitur, aut calumniae iudicium opponere aut iusiurandum exigere non calumniae causa agere. '*) Gai. 4, 172: Quodsi neque sponsionis neque dupli actionis periculum ei, cum quo agitur, iniungatur, ac ne statím quidem ab initio pluris quam simpli sit actio, permittit praetor iusiurandum exigere non calumniae causa infitias ire. 35) Gai. 4, 176 (poz. 25). 181 (poz. 7). Gai. 4, 172 (poz. 26). 173. Ale Ovšem lze ddici, žalovanému z deliktu zstavitelova, jelikož není nikdy zavázán k více nežli ksimplum.ukládatiiusiurandum calumniae: Gai.4f 172i.f. =*•) feminae pupillique eximantur periculo Gai. 4, 172: quamvis ^')

Gai. 4, 176:

—

.

sponsionis,

(praetor) iubet

.

.

tamen eos

iurare.

iusiurandum de calumnia exactum fuerit, quemadmodum calumniae iudicium non datur, ita et contrarium non dari debet. de calumnia non iuratur, consequens ^) Ulp. D. 12, 2, 36: Si est, ut debeat denegari actio. 3')

Gai. 4, 179: Si

.

.

.

Rudolf Rauscher: Deputace íšského

snmu nm.

snmu nmeckého

Deputace íšského (Práce ze

semináe

v

novovku.

35

v novovku.

prof. Stiehra)

Napsal Rudolf Rauscher,

Úvod.

íšskou deputací sluje výbor stav, jimž bylo uloženo, ve jménu ostatních vyíditi urité jim svené úkoly. ve vývoji státního zízení íše nmecké íšské deputace mly velký význam, nebyla jim vnována v literatue delší práce, naopak ve zmínkách o íšských deputacích panují zmatky a rozpory. Tyto rozpory dotýkají se jednak vzniku t; zv. ádné deputace, jednak i samé její povahy proti ostatním deputacím íšského snmu. Jedni (Piitter, Siegel, Schroder) kladou vznik t. zv. ádné deputace v rok 1548, druzí (na p. Fritsch, Lnig) v rok 1555. Kdežto jedni mluví o více

A

ádných

ádnou

deputacích, jiní líí

deputaci jakožto institut

odlišný od ostatních.

Práce pítomná, jež vzala

si

za úkol vylíiti deputace íšského

snmu nmeckého v novovku,

snaží se vysvtliti tyto rozpory

a zdrazniti povahu

t.

zv.

ádné

deputace jakožto institutu

svým

úkolem a významem zcela odlišného od ostatních deputací. Zmí-

nné

rozpory povstaly

práv

z toho, že není

pesn

oddlována

deputace od deputací jiných. Jméno „ádná depuvýtvorem doby pozdjší. T. zv. ádná deputace nazývá se obyejn v pramenech ,,deputirte Fúrsten und Stánde", také „Reichsdeputirte", teprve po roce 1559 vyškytá se pro deputaní roky název „ordinari Deputations Convent, conventus deputatorum Imperii ordinarii". t.

zv.

tace"

ádná

je

ást

ádná

první. deputace.

Historický vývoj.

I.

správ íše nmecké zmny. svou moc. Z této snahy vyplynuly rzné instituty oslabující moc císae: jest to íšský regiment a pozdji uplatující se institut ádná deputace.

Poátkem novovku

Stavové snaží se

nastávají ve

pojistiti

—

3*

Rudolf Rauscher:

36

vný

mír z r. 1495 vyžadoval, aby mu zajištno bylo orgán, které by stehly jeho zachovávání a tretrvání, staly osoby, které by píkazy jeho pekroily. Proto zízen íšský soud komorní a každoron ml se svolávati íšský snm.*) íšský soud komorní ml souditi porušení zemského nr.íru a každoroní íšský snm raditi se o prostedcích, jak by bylo možno mír udržeti. Mohlo se však státi, že ješt ped zasedáním snmovním bylo nutno zakroiti proti rušitelm míru. Návrh, jenž v této vci byl podán na snmu r. 1495, má mnoho podobnosti s ústavem, T. zv.

skutené

který teprve po 60 letech se uskutenil, totiž

s

ádnou

deputací.

Praví se v nm:^) Bude-li mír porušen, nebo budou-li tu takové okolnosti, pro které nebude možno svolati každoroní snm, a bude potebí uiniti nutná opatení, mají 2 kurfirsfi, 2 knížata, duchovní a svtslsý, 2 hrabata a 2 msta na vyzvání komorního soudu se dostaviti na místo, kde tento zasedá a raditi se, jak odboji vzdorovati. Osoby tyto mají se každoron na snmu jmenovati. Návrh tento se neuskutenil.^ Komorní soud zmocnn, aby svolal pímo celý snm.*) Seznalo se však, že každoroní svolávání snmu jest zízení píliš tžkopádné. I usnáší se snm r. 1498, aby pi porušení zemského míru komorní soud svolal císae, 6 kurfirst a jiná knížata a stavy, co jich bude dle povahy vci potebí, do Vormsu neb jiného píhodného místa .^) Mli se sami nebo svými radami raditi, jak odbojce potrestati Na em se usnesli, mlo býti závazno pro celou íši. Jim náleželo také í)

Neue und

Frankfurt, 1747,

vollstándigere

II., 11,

Germanicarum novum XII, 603 »)

§ 1

a

Sammlung der Reichsabschiede, 4 díly, N. S. d. R. A.), Datt, Volumen rerum

2. (cit.

sivé de páce imperii publica, 1698, kniha IIIc

n.

Datt,

Kniha Kniha

V., c. VII.. str. 862.

III., c. XII., str. 605. R. A,, II„ 5., So aber der Handel mit Uberzug oder sunst dermassen gestalt sein wurde, dass der jáhrliche Versamblung aus Nottdurft nit zu erpeiten wáre, geben wirhiemit Macht vnserem Cammer Richter, von vnnsern wegen, vnns vnd die Churíursten, Frstcn vnd Stánde des Reichs íurderlichcn an gelegen Malstat zubeschreiben, dahin wir, vnd sy oder vnnser vnd jr Annwáld treífenlich kommen, oder mit Macht schicken wollen vnd sollen, davon, wie obstect, zu ratschlagen 3)

Datt,

*)

N.

S.

d.

vnd zu hanndeln. *) »)

Kapitola o ízení. N. S. d. R, A.. II., 40.

Deputace íšského

snmu nmeckého

v novovku.

37

tm, kdo by se vzepeli výkonm rozsudk komorního soudu.*) Zmna v tomto vývoji nastala zízením stavovského regimentu. Také regiment vyplynul ze vzrstající moci stavovské, maje Tovnéž hlavním úelem podporovati zachovávání zemského míru. Vstoupil tu (nehled k jiným jeho úkolm) na místo svolávaného každoroního snmu.') Po zániku íšského regimentu r. 1502 stalo se usnesení na snmu r. 1507®), aby dva kurfisti a knížata neb jejich radové dostavili se každoron ku komornímu soudu a radili se, jak exekvovati rozsudky proti odbojníkm a svou úadu oznámili císai, aby rozsudek byl skuten proveden. Také snm r. 1512®) usnesl se opt, aby se svolal partikulární sje/a stav za úasti císae v pípad odboje, nemže-li býti svolán celý snm. Císa sám chtl téhož roku zíditi stavovský výbor, skládající se z 8 osob (4 kurfirst a 4 ostatních stav) ^®), aby bdly nad vnitním pokojem, avšak snaha jeho se nezdaila. V dalším vývoji vstoupily do popedí kraje, jimž náleželo vykonávati rozsudky komorního soudu.") Takovýmto pedbžným vývojem pipraven vznik ádné íšské deputace. Deputace tato má svj poátek r.l555*2j. Piitíerem a novjšími pracemi (jak výše zmínno) udávaný rok 1 548 nemá vcného podkladu. Toho roku totiž v §u 95. snmovního sneêní*^ se ustanovuje, že, nebude-li možno svolati íšský snm, má se sejíti 6 kurzakroiti proti

first, 6 knížat, zástupce prelát, zástupce hrabat a zástupe*,

mst

by se odboj v íši odvrátil. Deputaci tuto jest považomimoádnou. Svým úkolem byla ovšem pedchdkyní deputace ádné Ve všech zmínkách v pramenech nikde neodkazuje se na rok 1548, naopak za poátek deputace ádné klade se rok 1555.**) Také složení deputace z r 154 8 odlišuje se od složení r, 1555.

a raditi

se, jak

vati za deputaci

N. S. d. R. A.. II.. 41, § 7. N. S. d. R. A., II., 66, art. VI. ^ N. S. d. R. A., II., 116, § 26. •) N. S. d. R. A., II., 138, § 10. !•) N. S. d. R. A., II., 147, § 5. ") N. S. d. R. A., II.. 235. ") N. S. d. R. A., III., 27, Háberlin. Neueste Teutsche Reichsgeschichte, Halle, 1781, II., 644, Erdtnansdórffer. D. G., I., 167. ") N. S. d. A., II., 544, Háberlein. I., 367. 1*) Na pr. M««r«, Acta comitialia Ratisbonensia, Lipsko, 1738 40, I., 440, 493, zvlášt 410. (cit. Meiern. A. R.). •) »)

R

—

Rudolf Rauscher:

38

"Ckolem míru, jestliže r.

1555 byli

ádné deputace bylo raditi se o udržení zemského moc pti kraj nedostaovala.^) Stavové v deputaci jmenováni toliko pro svou osobu. Usnesením sn-

movním

r. 15591*) peneseno však lenství v deputaci i na jejich potomstvo, takže tento výbor stává se pak trvalým, peuje nadále nejen o upokojení zem proti odbojm,!') nýbrž vyizuje i jiné pedmty na míst íšského snmu.^®) S pibývajícími úkoly bylo nutno rozmnožiti i poet len deputace^') a zavésti nové zmny, ježto tak, jak byla deputace usnesena r. 1555, pozdji nevyhovo-

vala. 20)

a poátkem XVII. století ádná deputace na vrcholu svého vývoje, pejímajíc úkoly i jiných institutm Jaký význam byl deputaci pisuzován, o tom svdí její zasedání

Koncem XVI.

stojí

r.

1643 usnesené snesením

snmovním

tace bylo tu provésti opravu ízení na

r.

1641.^)

Úkolem depu-

komorním soudu.

Zmnné

pomry

odvedly deputaci sice od tohoto cíle, mírové jednání ku konci války ticetileté chystané uvedlo však ádnou deputaci zase v popedí. ádná deputace mla býti úastná pi uzavírání míru se zahraniními mocnostmi.22) Na úast tuto inili nárok stavové vbec. Stalo se tak ^ lisem vyslanc cizích stát.*^ Fran-

mírovém kongresu vestfálském zastávali totiž tandem ordine ac zwar cum Jure consultationes sollten ad und convenerint, módo Suffragii zugelassen werden." Císa bránil se úasti všech stav na mírovém kongresu poukazuje, že ped ádnou deputaci nále-

couzští vyslanci na

stanovisko:

„alle

Reichsstánde, quocumque

») R. A., 1555,

§

65—67.

i«)

R. A., 1559, § 60. ") N. S. d. R. A.. III., 201 n., N. S. d. R. A., III., 276. r. 1569 (vydavatel N. S. d. R. A. oznail tento deputaní rok jako obecný snm). 1") N. S. d. R. A., III.. 303, 307, 357, 379, 406, 428, 437. i») N. S. d. R. A., III., 290. «*) N. S. d. R. A., III., 290, § 18. Sintemal aber seithero vielmaln erfahren, dass nunmehr das Aufwicklen und Werben der Kriegs Leut gantz geschwind, und ehe man zu solchem Deputations Tag komnea mag, sie schon mit gantzer Macht aufscyn, die Creyss und Landen durchziehen, jedermann betrieben und beleydigcn. ") R. A., 1641, §§ 12, 90 a 92. ") Meiern, A. R.,

(6

II.,

46.

Meiern, Acta pacis Westphalica publica, Hannover, 1734 díl), I.. 338, 412 (cit. Meiern, A. p. W.). *»)

—

36.

Deputace íšského

snmu nmeckého

v novovku.

39

„negotia Pacis et Belli",=^) že tedy ádná deputace mže urovnávati spory vnitní i války zahraniní.^^) Konen císa musel strpti úast i jiných stav a tak skonilo zasedání deputaní, aniž by se deputace mírového jednání jakožto taková zúastnila .2*) Zejí

Ustanovením míru vestfálského, aby se o ádné deputaci na píštím snmu^^ a naízením náboženské rovnosti v deputacích^^) byl dán podnt k novým zmnám. Posledním snesením snmovním r. 1654 pak byl vývoj ádné deputace jednalo

ukonen. Poslední deputaní rok byl na základ tohoto snesíení snmovního zahájen na podzim r. 1655 ve Frankfurtu. 2®) Nevyídil však mnoho prací, když Ferdinand III. zemel. Kurf irst mohuský nezastavil innosti deputace, dosáhl naopak toho, že vtšina stav zstala ve Fiankfurt, pokraovala v zasedání, zatím co kurf irsti volili nového panovníka. Tím neobyejn posílena byla moc kurfirsta mohuského. Nov zvolený císa chtl, aby deputace pokraovala ve svých pracích. Vznikly však nové spory. Bylo zejmo, že kurfirst

mohuský

chce

si

podržeti ono postavení, které získal

v as interregna. Císa hled seslabiti tuto jeho moc, peložil deputaní rok do ezná. Pouze ást stav uposlechla, kdežto ostatní zstali a zasedali dále v Frankfurt. Tak se vyvinul spor o peložení deputaního roku z moci císaské. ô) Spory nevedly k žádné dohod. Císa, aby odstranil moc arcikanclée*pi íšské deputaci se vyvinuvší, ovšem také z jiných píin, svolalS. února 1662 snm, který se již více nerozešel. Nebylo tudíž více píiny, aby zizována byla ádná íšské deputace. Jen požadavek opakující se

ve volebních kapitulacích^) obsahuje o ní ješt zmínku. 3*)

^) *«)

str.

str. 68.,

Moser, D. Staatsrecht

1.

409. *')

Art. VIII.,

28)

I.

"')

str.

Meiern, A. p. W., I., 394. Meiern, A. p. W., I., 389. Pútier, Geist des w. Friedens,

63,

§

3.

P. O. Art. V.,

Fritsch,

I.

§

P. O.,

§

64,

I.

p.

de conventibus deputatorum, I., 352 354.

Erdmannsdórffer, D. G.,

"")

Fritsch,

»i)

Art. XII.,

1.

str.

c. §

6.

W.

51.

34—40.

—

Lipsko a Jena,

1680,

Rudolf Rauscher:

40

II.

Šlohni ádné deputace.

Jak z historického vývoje patrno pro bohatost úkol, jež ádné byly sveny, musel tento institut podlehnouti

deputaci

zmnám ze 16

i

ve složení.

len:

Roku

1555^) byla

ádná

deputace složena

ze 6 kurfirst, 6 knížat (arcivévoda rakouský, biskup

vircpurský, biskup mnsterský, vévoda bavorský, vévoda z Giilichu a lantkrab hessenský), ze zástupce prelát (opat z Wein-

gartenu

Ochsenhausenu)

a

a ze 2 zástupc

mst

,

ze

zástupce

hrabat (iirstenberg)

(Kolín a Noiimberk.^) Kurfirsté vstupují

do deputace všichni, ehož dovolávají

se

pozdji hlasujíce v

notném kolegiu. Úastenství v deputaci bylo pouze jak uvedeno, stalo se

ddiným^)

a odlišena tak

dležitým znakem od jiných deputací,

osobní. R.

ádná

1

jed-

559,

deputace

lenové byli ad hoc jmenováni. Roku 1570 ukázala se poteba, aby rozšíena byla deputace o nové leny. K dosavadním lenm pistoupili stavové: biskup kostnický, vévoda burgundský, vévoda brunšvický a vévoda pomoanský. Píinou tohoto rozmnožení byla jednak dležitost deputaního jednání, jednak nebezpené souasné pomry.*) jichž

Poslední píinou zmn ve složení deputace bylo ustanovení náboženské rovnosti mírem vestfálským. Vzhledem k tomu bylo nutno poet stav rozmnožiti, zvlášt upraviti rovnost náboženskou mezi kurfirsty, mezi nimiž nastala nerovnost náboženská, když stal se vévoda bavorský kurfirstem. Kurfirsté a stavové dali se pohnouti k opravám, protože spatovali v neuspoádané deputaci spíše škodu než výhodu. S otázkou náboženské rovnosti vynoila se ovšem i druhá, totiž hlasování v íšské deputaci spolen neb oddlen mezi kurfirsty a ostatními stavy*). Navrhovalo se, aby vždy jeden z katolických kurfirst alternativn nehlasoval, neb aby tri evangelická vota platila stejn jako tyry katolická, neb aby kníže kurfirstm nejbližší vstoupil do kolegia d. R. A..

1)

N.

*)

Jména tchto

S.

III.. 27.

mst

byla ve snesení snmovním 1655 vynechána S. d. R" A., III., 170, pozn. e, také r. 1559.

a teprve pozdji pipojena N. N.

S. d.

R. A., III., 170.

§

49 in

f.

«)

N.

S. d.

R. A.. III., 170, Háberlin, IV. 61.

*)

N.

S. d.

R. A.. III., 290.

§ 20.

Deputace íšského

snmu nmeckého

v novovku.

41

Kdežto vyrovnání potu evangelických knížat s katolickými nepsobilo celkem obtíží*), kurfirsté dlouho nemohli se shodnouti. Dvodem toho bylo nejen zmínénó pijetí domu ba-

kurfirst.'')

vorského mezi volie,

ímž opaten

byl tento

dm

všemi piávy

kurf irstskými a ipso facto vstoupil také do deputace,^ nýbrž také

ješt jiné okolnosti. Mírem vestfálským, nabyvši Pomoan vstoupilo do deputace také Švédsko. Nového vota tím nezískalo. Mlo jej podati spolen s kurfirstem braniborským jakožto držitelem Pomoan zadních.^ Hlasovací spory byly po dlouhém jednání rozhodnuty 1654,

a ne zcela

definitivn.

k dosavadním

snesení ustanovují, že

stavm

(t.

snmem

snmovního

§§ 191. a 194. tohoto j.

arcivévoda

rakouský, vévoda burgundský, biskup vircpurský, kostnický, miinsterský, vévoda bavorský, brunšvický, pomoanský a hessenský, opat z Weingartenu, hrab Furstenberg, Kolín a Norimberk) „aus den andem Fiirsten und Standen so viel zu verordnen seyn, damit es auf gleiche Anzahl von beyden Religionen eingerichtet und bestellet werde." Pistoupili pak tito stavové: Sasko- Altenbursko,Braniborsko-Culnbach, Meklenbursko, Virtembersko, jeden z hrabat Veteravských a 4 msta: Cáchy, Uberlingen, Strasburg a Rezno. Mezi uvedenými dívjšími deputovanými stavy není vévoda z Gulichu, jehož rodina vymela.*)

Jmenování jednotlivých rodin v uritých rodech

(na

p.

Sasko- Allenbursko) vy\ôlalo protesty ostatních rodin na depu-

taním konventu

r.

1655.^°;

Také vznikl spor mezi zástupcem

hrabat švábských a veteravských. Mezi tmito zachovávaná alternativa co do pedností na íšském snmu mla zstati také u ádné deputace.^) Jak shora uvedeno, bylo jmenování veteravského hrabte v tom smru neurité, že nebylo jisto, zda právo úastniti se deputace nemá býti peneseno též na uritou rodinu •)

Meiern, A. R.,

I.,

414, z ostatních

návrh na p.

Meiern. A.

409. •) ») •) •) !•)

Erdmannsddrffer, N, S. d. R. A.. N. S. d. R. A.. Erdmannsdórffar. Fritsch.

w) Fritsch.

1 1.

c, c,

D. G.. I., 167. IIL, 576, 606. III., 593.

str. str.

D. G..

I.,

10.

123—139.

63.

Meiern, A.

R,

I.,

417.

R,

Rudolf Rauscber:

42

ddin

neb má býti zástupce veteravských hrabat vždy volen. Krom jmenovaných len deputace Pijat byl zpsob druhý. ucházelo se o pipuštní k ádné deputaci ješt více (na p. Salcbursko.^ Stavové však pílišnému rozmnožení Bádensko, naklonni nebyli, protože více osob, než potebí, odporovalo in^'^j

dom

tencím, které stavové sledovali, zizujíce deputaci, totiž urych-

lenému vyízení vci na míst celého snmu.**) Kurfirstm evangelickým proti tyem katolickým dáno tvrté alternující votum, kt^ré však mlo se uplatniti pouze na píštím deputaním roku, nikoli na íšském snmu, kolegiálním sjezdu kuríirst neb sjezdu volebním.^) Nebyl tedy pijat návrh opaný, aby byl kvieskován hlas jednoho z kuríirst katolických dle uritého poadí .**) Krom delegát stavovských zasedají v deputaci komisai císaští.

Pedmt

III.

má

Deputace a dále, což

jednáni deputaního

úkol dvojí:

pedn

aby udržovala zemský mír

teprve pozdji bylo uloženo, aby vyizovala nkteré

jí

vci na míst

snmu.

celého

Jest nespomo, že deputace

v prvém pípad pejímá úkol smuje k témuž cíli,

íšského regimentu a také svou tendencí

znamená silné omezení moci císaské.*) moc výkonná. ádem soudu komorního z jí exekuce rozsudk komorního soudu .2)

jako íšský regiment

:

Jí

dává

1555 pikazuje se Pro úkol deputace mohlo býti dokazováno, že ádná deputace jest surrogátem íšského regimentu,^) práv tak, že podobá

se také soudní

se

íšskému snmu.

Stalo se totiž pravidlem, že záležitosti nále-

íšský snm byly pikazovány ádné deputaci. Okruh psobnosti kryl se s psobností íšského snmu.*; Ve

žející její

r.

ped

tém

i»)

Fritsch,

1.

C,

str.

11.

*')

Fritsch,

1.

C,

str.

11,

14,

17 pináší píslušné listiny.

«)

Meiern, A. R., I., 487. N. S. d. R. A., III., 676, § 191. Erdmannsdórffer, D. G., I., 168. Lamprecht, D. G., V„ 484. N. S. d. R. A.. III.. 130.

»)

Fritsch,

*)

Meiern, A. R.,

»*) 15) !•) 1)

1.

c.

67. II.,

4P.

Deputace íšského

snmu nmeckého

v novovku.

43

sporu se stavy pii mírovém jednání vestfálském dokazuje

o tomto

institutu:^)

„In

dem Deutschen Reich wáren

císa

seithero

nicht mehrere, als dreyerley genera considtandi úblich

gewesen ]. per comitia generalia, 2. per Diaetas Circulares, 3. per deputationem Ordinariam. Ausser welchen dieyeiiey Arten, kein legitimus in Imperio seyn konne, welcher das ganze Reich representire und durch seine Schlsse verbinde.'**) Také ve volebních kapitulacích slibuje císa, že neustoupí od íšských zákon „ohne Kurfiirsten, Fiirsten und Stánden auf einem Reichs oder ordinari Deputations Tag vorgehende Bewilligung."')

Tak jak byla ádná deputace r. 1555 ustanovena, byla orgánem íšské exekutivy.®) Jestliže nastane v íši odboj, jak se praví „Kriegsemporung, Musterplatz, andere Rottirungen und tátliche Veiwaltigungen gegen einen oder mehrei^n Stánden", a jestliže odboj ten nebude možno potíti pomocí jednoho, dvou nebo pti kraj, má se to písemn oznámiti arcibiskupu mohuskému, jenž svolá deputované stavy, aby se radili o pomoci proti odboji.*) Stavové, usnesše se na vyslání pomoci dalších pti kraj, mají se shodnouti také na vrchním vojevdci.^**) Deputovaní stavové mohou usnésti se na výši pomoci.^) Nestaila-li by však pomoc všech kraj, mlo se to oznámiti císai, aby se o dalším postupu jednalo na obecném snmu .^) Tento výkonný ád („Executions Ordnung") byl mnohokráte pozdji potvrzen.^^) Rozdíl pvodního úkolu íšské deputace a jejího pozdjšího urení vysvitne ihned, pihlédne-li se k jednání deputace r. 1564. ^) Fritsch nalezl u Sprengera: Lucerna moderní status S. Rom. Imperii, Frankfurt, 1667, str. 47 zmínku o institutu francouzském Assemblées des notables a o švédském institutu podobném.

Meiern, A. p. W., I., 389, 413. N. S. d. R. A.. Z., W. K. art. II. § 3, str. 4. •) O zízení tom: Cortreius Adam, S. Rom. Imperii Ordinatio Executionis cum observatis historico juridicis, Frankfurt, 1707. •) N. S. d. R. A., III., 27, § 65. , i«) N. S. d. R. A.. III., 29, § 79. ") N. S. d. R. A., III., 29. § 80 in. f. 12) N. S. d. R. A., III., 28, § 67. ") Na p. R. A. 1559, § 19, 43 n., D. A. 1564, § 14, R. A. 1566, § 16, 18, R. A. 1570, § 17, R. A. 1576, § 34 n., R. A. 1582, § 43. R. A. 1594, § 39. R. A. 1641, § 15. R. A. 1654, § 178, 180. «) ')

44

Rudolf Rauscher:

R. 1555 ustanovena deputace pouze pro pomoc proti porubení zemského míru, r. 1564 radí se otavové na deputaním roku již o tom, aby se snmovní snesení z r. 1555 doplnilo. Toto doplnní mlo stejnou platnost jako usnesení snmovní**) Pi tom zachován .

byl

i

pvodní

úkol

ádné

deputace.**) (O

pedmtu

jednání depu-

taního z r. 1564 jedná r. 1566*') celý snm a uznává snesení deputaní za rovnocenné se snesením íšským.) Nadále projednává deputace takové vci, které vyžadují dkladnjší porady a pi nichž naskýtají se vtší pekážky, takže na obecném snmu nemohly by býti bez prtahu projednány.*^) ádná deputace je píhodnjší ku projednávání takových otázek nejen pro menší poet stav, nýbrž také proto, že v Hzení neustrnula na jedné form, nýbrž dovedla se pizpsobiti obsahu jednání. Deputaní rok se svolává jak práv uvedeno, aby uinil opatení pro zachování zemského míru, objevila-li se dosavadní opatení nedostatenými,**) Pi té píležitosti pednášeli stavové také stížnosti o svých škodách pi vnitních výbojích.*; Deputovaní mli Sd raditi o tchto stížnostech a žalobách, o trestech dle pedpis a nafízení íšských a také o oprav tchto pedpis samých. Mli piln hledti, aby podobné vnitní nepoádky se neopakovaly a aby optnému výboji bylo eleno. 2*) Deputace mohla se raditi i o kontribucích na válené výpravy^ a pikázána jí i securitas publica t. j. porada o vojenském zízení íšském.") Z pedmt, jež deputace pejímá po íšském snmu, dležitou je otázka mincí.^*) Deputaní rok se tu zove „Deputations oder Reichs Miinz Tag."**) Všeobecn se ustanovuje, že deputaní rok má jednati o tom, „was zu Handhabung der vorigen so stattlich «) N. S. d. R. A., III., 209,

§ 44.

N. S. d. R. A., ") N. S. d. R. A.. ») N. S. d. R. A., »•) N. S. d. R. A.,

§

»•)

«>) •1)

III., 205,

19.

III., 216. III., 367, III.,

204,

| 26. §

11.

Hdberlin. VIII.. 90, N. S. d. R. A., III., 277, § 6. Bod tento pro svoji dležitost poukázán na píští snem. N. S.

R. A., III.. 283, § 52. «») N. S. d. R. A., III., 283, § 55. ") Erdmannsdrffer, 1. c. I., 353. •*) N. S. d. R. A.. III., 342, 461. *) N. S. d. R. A.. III.. 307. § 160.

Deputace íšského

snmu nmeckého

v novovku.

45

erwogenen Miinz Ordnungen, darauf erfolgten Verbessening, und die Notwendigkeit dieses Wercks eríordem und erheischen wird."^ Ku poradám o mincích druží se i otázka cel.^') Deputace projednává také punctus moderationis matriculae. Mezi stavy byl spor, zda tento pedmt má býti pedmtem porady deputaního roku neb krajských sjezd. Knížata usilovala o krajské sjezdy, kdežto kurfirsté byli naklonni deputaci.**) Úkolem deputace tu bylo: „Ergántzung und Richtigmachung der Matrikul." Proto mají deputovaní se vší pilností zkouirati

zprávy o vyšetení zaslané jim od kraj. Na nález krajských

moderátor mohou

stavové, kteí se domnívají, že jim bylo ublí-

ženo, podati stížnost et

bono nepipouštlo

ku

deputaci. Rozhodnutí deputace ex aequo

již další

odvolání a žádosti za moeraci.^*)

ádná deputace se

tu nastupuje na místo komorního g^du, u nhož zmínné stížnosti podávaly .2®) Na deputaním roku projednáván

ád

policejní a

v

pak publikován.®*) ádná komise po zániku ádné visitace, totiž opravu soudní správy v íši („Justitien Werck, Administration der Justitien an unsem Kays. Cammergericht."^^) Všeobecn ukládá se deputaci, aby vyídila dubia a gravamina

byl také

celé íši

Velice dležitý úkol pevzala

komorního soudu, „die contradicierte und obgesetzte unerledigte Punkten, und andere vorkommene dubia und was dameben unmittelst noch mehr zu erledigen einkommen."^) Kompetence její byla pozdji rozšíena a blíže urena; m.la jednati: „iiber allem andem, so zu Erhaltimg und Verbesseruug dess Justitiae Vesens, daran dem Reich so viel gelegen, es treffe gleich den Process

Úpln nastoupila sveno i visitování

gedachts oder ichtwas anderst dergleichen an."^*)

ádná

deputace na místo visitace, když

jí

bylo

komorního soudu „extraordinarie et sine praeiudicio Unser des »«)

*') "")

»•)

»»)

N. N.

S.

R. A., III., 438, A., III. 372,

d.

R

S. d.

101.

120.

—

Listiny u Fritsche, 1. c, str. 44 60. N. S. d. R. A., III., 303, § 116, 369, Fritsch,

379 n. "2) N. S. ") N. S. »*) N. S.

§ 96,

440,

c, 62, N. S. d. R. A., III.. 303. § 117. R. A., III., 372, § 117, policejní ád 1677 N.

§

115.

1.

") N. S. d. III..

§ §

R. A.. III., 406, R. A.. III.. 437. d. R. A., III.. 462,

d.

§ 47.

d.

§ 98.

§ 68.

S. d.

R. A..

46

Rudolf Rauscher:

Cammer

Heiligen Reichs hievor verfaster

Gerichts Ordnung".^^)

Deputace mela provésti visitování komorního soudu in personis et rébus a „was sonsten mehr bey den ordentlichen Visitalionibus zu verrichten herkommen." Zárove s visitováním komorního soudu sveny ádné deputaci i revise rozsudk a to nejen staré, nýbrž i ty, které budou podány ped deputaním rokem i bhem zasedání.^*) Ki revisích mla se deputace íditi ádem komorního soudu z r. 1555.3') Deputace vstoupila tu na místo zcela odchylného institutu ádné visitace. Platnost pedpis o visitaci rozšíena i na ádnou deputaci.^) Tato konstrukce musela se nutn objeviti i v ízení

—

deputaním. Krom jmenovaných pedmt svena deputaci také oprava ádu dvorsl^rady (Reichs Hofratsordnung),^ a na základ míru vestfálského

i

jednání o casus restituendorum ex capite amnestiae I otázky práva soukromého byly pedmtem

et gravaminum.*'')

jednaní deputaního.*^)

Veškery tyto pedmty jsou ve snmovních sneseních ádné deputaci zvlášt pikazovány. Deputace byla však také genereln zmocnna, aby rozhodovala o pochybných vcech, které by se bhem deputaního ízení vyskytly a zpsobily zdržení. Musí však takové usnesení býti referováno císaským komisam, po pípad císai a vyžádáno jejich rozhodnutí o tom.*^) rV.

ízení deputaní.

Deputaní ízení spoívá v deputaních rocích. Svolává je arcibiskup mohuský,^) stanov uritý den. iní tak „im Namen

»•)

N. S. d. R. A., III., 462, N. S. d. R. A., III., 463,

=")

ást

3»)

III. tit.

§

59.

§

62.

53.

3«) Na pr. pedpis r. 1566, § 80 (N. S. d. R. A., III., 226) o nedostavení se visitátor. 8») N. S. d. R. A., III., 565. § 90. *«) N. S. d. R. A., III., 676, § 191. «) Na p. o prodlení dlužníkov N. S. d. R. A., III., 494, R. A..

1600,

§ ««) 1)

139.

N.

S.

1555,

d.

R. A., III., 409, § 66, 441, N. S. d. R. A., III., 27.

§ 65.,

§

123.

Deputace íšského

und von wegen der

snmu nmeckého v novovku. und wo

Kaiserl. Majestát

die ausserhalb des

Reichs wáre, unsertwêgen und an unser Stat* (krále íše Podnt ku svolání dává písemná žádost pti kraj,

mohou písemn bez prtahu deputaní rok potlaiti vzpouru.^) Kurfirst

sae. Autorita císaská záhy se žádati,

aby

47

nmecké) 2) jestliže

ne-

mohuský oznamuje zárove

aby poslal své komivšak uplatuje. Císa mže nejprve

kurfirst svolal rok

císai,

deputaní.^)

Kraje také

pímo

ku potlaení odboje je teba svolati deputaci a císa vyzývá kanclée.^) Pozdji konen, jestliŽQ nastanou takové pomry, z nichž vzniká nebezpeí pro íši, císa mže pHmo rozkázati, aby byl deputaní rok svolán.®) Když vstoupila deputace na místo celého snmu, ustanovuje se deputaní rok na íšském snmu.') Když deputaní rok nevyídí vc svenou, mže býti usneseno, aby o téže vci byl znovu zahájen.®) Byl-li uren obecným snmem s pevnou lhtou a deputace se nesešla, mže císa rozkázati aby kurfirst mohuský svolal deputaní rok v jiný den.*) Svolání stav od kurfirsta mohuského dje se zvláštním listem každému stavu oznamují císai, že

.^'')

Obvyklým místem deputaního roku byl Frankfurt n./M. Mohl jím býti také Špýr,*^) rovnž Vorms.*^) Mže býti ostatn voleno i jiné píhodné místo.*^) Zda císa mže bez svolení stav ^)

N. S.

d.

R. A., III., 27.

,

„alsdann soUen dieser fiinf Creyss Obersten und Zugeordnete, wie die Sachen geschaffen und fúrgehen mit allem nothwendigen Bericht der Schwebenden Emporungen, und Sorglichkeiten unserm Neven, und Churfursten, dem Erzbischoíf zu Ma5mz dasselbig unverzúglich in Schrifften zu erkennen geben". N. S. d. R. A., III., 27, § 65. *) N. S. d. R. A., III., 202, § 1. *)

»)

N. N.

')

Nap.

»)

«)

«)

N. N.

S.

r.

R. Av, III.. 227, R. A.. III., 290,

§

1570, §19, 111,

1582,

r.

R. A., III.. 461. S. d. R. A., III.. 473,

S. d.

i»)

Fritsch.

")

N.

S.

") N. S. furt,

d.

S. d.

c, str. 32. d. R. A., III., 406, d. R. A., III., 201

§§2,

3.

18 a

19.

§ 47, r.

1594, § 49,

r.

1641, §90.

53.

§

§ 2.

1.

§ 47.

n.

") N. S. d. R A., III., 290, § 19, einen Deputations Tag gen Frankoder aber, wo es sonsten den Sachen am gelegensten seyn solle, aus-

zuschreiben.

Rudolf Rauscher:

48

peložiti deputaní rok na jiné místo, bylo sporné.**; Vyskytnou-li pekážky bránící deputanímu roku, býti voleno to neb

mže

se

druhé msto.*^) Nastane-li na p. epidemie v mst, kde práv deputace zasedá, mže býti zasedání ujednáním císaských komisafi s ostatními stavy peloženo do jiného íšského msta.**)

bu

V

ustanovený den mají se stavové dostaviti bud osobn Není nieho ustanoveno, že by museli se dostaviti. Nedostavením se sami se zkracují, vyluujíce se z porad asto velké dležitosti. Kxiyž deputace pevzala úkol jiných institut (hlavn ádné visitace), byly ustanoveny pokuty pro nedostavení se ku deputanímu roku a to pi projednávání opravy soudnictví,**; pi revisích rozsudk*^ a pi projednávání odvolání z rozhodnutí krajských moderátor. 2®) Pokuta tato jest pi oprav soudní správy 1000 tolar. Nedostaví-li se nkteí osobn, aniž by poslali své rady, mají dostavivší se dále jednati, jakoby byli všichni pítomni.^; poslati posly.*')

Kolik rad mže každý stav vyslati k deputanímu roku, není v zákon stanoveno. Také zde zejm psobOy zmínné vlivy jiných institut, bylo-li pozdji ustanoveno, že mají stavové poslati uritý poet radâ) a že urité osoby jsou vyloueny, (na p. vyšetovatel, svdek neb advokát v pipuštn k vyizování apelací).^)

deputaní zahajuje

fození

Proposice djí se ") Fritsch.

^)

1.

ústn a

Láufft, N. S. d. R. A., III., 565, i«) N. S. d. R. A., III., 407, 1') N. S. d. R. A., III., 27,

N. N. íO) N. ") N. ") N. i«)

Pi

pi nemže

proposicemi.^)

proposicích zaujme každý

R. R. S. d. R. S. d. R.

je

nach Beschaffenheit des Kriegs.

90.

§ §

49. 409,

d.

A..

III., 406.

§

48.

S.

d.

A.,

III., 463,

§

66.

A.,

III.,

408,

A., III., 28,

§

62, 464,

§

120.

§ 71.

65.

§

S.

§ 62, § 68,

441.

také 463,

§ 60.

R. A., III.. 437, § 98 in f. ") !N. S. d. R. A., III., 408, § 60, III.. 441, § 118. 2*) Lúnig, Teatsches Reichs Archiv, II., Examen Juris G., str

S,

d.

Publici

46.

Auf unserer Ráthe und Commissarien mfindlich und Frbringen N. S. d. R. A., III., 202, § b., 277, § 4. *')

býti

c, 33—37.

Nach Speyer oder Frankfurt,

i»)

císaskými

se

písemn.^^)

téže

schrúítlich

Deputace íšského

snmu nmeckého

ádná

stav své urité místo .2^)

v novovku.

49

deputace tak, jak byla ustano-

vena r. 1655, jest jednotným kolegiem. Pozdji, když stává se svou psobností zúženým íšským snmem, kurfirsté se separují od ostatních stav, okupují si právo hlasovati oddlen dávajíce na jevo své zvláštní postavení v íši a chráníce svoji prestiž ped ostatními sta vy .^'j Poj rvé se tak stalo na deputaním roku 1664.2®) Pes protesty knížat hlasuje se oddlen^®] a m.ezi kolegiem kuríirstským a stavovsl<ým,

v

nmž

msty,

spojeni jscu knížata s

dochází k relaci a korrelaci. Tato forma ízení deputaního dovedla se však pružn pizpsobiti jednotlivým pedmtm, jež deputaci

svovány.

byly

Pi

mže

—

projednávání otázky mincí a opravy mincovního ádu ádná deputace rozšíena o stavy, „so Bergwerck

býti

haben*'.^**)

Stavové

tito

úastní

se

samého ízení deputaního,

zejno

jak z jejich podpis ve snesení deputaním r. 1671^^). Ku projednávání téže vci mohou býti pibráni na poradu „auch

von der Creysen .... eríahme, qualificirte, Mntzverstándige Personen"32j êb jak jindy se praví, mže nastati ,,Zuziehung der erahmen Wardein und anderer Miinz-Verstándigen Personen.^^) Jádná deputace pizpsobuje se i visitování komorního soudu, když jí tento úl;ol sven. Patrn se zde objevil rozdíl obou institucí Dejvitao nzclílila se v deputaní a visitaní radu.^*] V této bylo jednáno nerozdlen v jednom sboru, v oné 2*) Ffitsch, 1. c, str. 62 podává Schéma sessionis Deputatorum Imperii in actu propositionis Francofurti ad Moenum anno 1655. ") Tractat uber den Reichstag im 16. J., Vyd. K. Rauch, Výmar, 1906, str 71, pozn. 3 a 6 (cit. Tractat).

»8)

*»)

Háberlin, iSía

p.

§

1.

c, G., VI., 55, Meiern, A.

p.

W.,

38, 1671, N. S. d. R. A., III., 346.

I.,

540.

— in den Ráthen

auch zu tractiren írgenommen. Nasvduje tomu § 98, N. S. d. R. A., III., 369, slova ,, altem lóblichem Brauch nach" a contr. následujících vt. "•')

N.

S.

d.

") N. S. d.

R. A., III., 307,

R

A.,

") K. S. d. R. A., III., 438, ") N. S. d. R. A., III., 496 »*)

N.

S.

d.

Uns der gemein

§

151.

III., 347. §

101, 461,

§

149.

§ 53.

R. A., III., 473. § 3, Wann nu n dar au í erfolgt, das Beschluss, welchen unsejê Commissarien, mit der Chur-

frsten, deputirten Frsten und Stánden, Ráthen, Bottschafíten und Gesandten, so wohl in dem Visitations als auch Deputations Rath getroffen, gebhrlich vorbracht worden. Sbornik véd právnich a státních

XIX.

.

4

Rudolf Rauscher:

60

dv kolegia. Ve visitaní rad byli císaští komisai pítomni všem poradám jsouce na roven postaveni ostatním lenm. Rozhodovala pak vtšina hlas. V deputaní rad podobalo se jednání deputaní jednání snmovnímu. Stavové radí se mezi sebou a shodnou se relací a korrelací. Svou úadu pedkládají pak císaským komisam .^s) fození deputaní se zmnilo, když svena deputaci reforma komorního soudu,^ a zvlášt pi revisi rozsudk.^') Stavové dlí Se tu na jednu i více rad, skládajících se z více neb mén len byla

—

dle velikosti a dležitosti revisních vše, co

by

akt. Dává

se

jim

moc vyíditi

uspíšilo projednání revise.

zmny

v ízení deputaním byly provedeny pi úprav matrikule. Krajští moderátoi odevzdají svoje vyšetení mohuské kancelái,^ aby bylo pedloženo deputaci. Tato Zvlášt dležité

se o nich radí, rozhodujíc jako poslední instance.^

nna

Aby usnad-

zaruen výsledek, mají všichni radové a poslové kurfirst a doputovaných stav, vyslaní k oprav matrikule a ku vyizování apelací, býti zbaveni písahy i povinnosti svým pánm.'^) (také písahy lenní svým lenním pánm,^) o emž musí pedložili vrohodný list.^^j Každý zavazuje se písahou novou. I vlastní ízení deputaní doznalo podstatné zrnny.^*) Po císaských proposicích radí se stavové jak ve vcech týkatato práce a

vi

vi

opravy matrikule, tak i pi apelacích bhem pípravných kolegiu kurfirst a ostatních stav a shodnou se a korrelací. relací Po praeparatoriích, pi vlastních poradách o doplnní matrikule i o apelacích (v posledním pípad je'='t deputace nejvyšší soudní komisí) má býti rozhodnuto spolen v jedné rad za pítomnosti císaských komisa. Rozhoduje vtšina jících se

prací

oddlen v

»*)

o

K

N. «) N. *»)

**)

R

*»)

S.

d. R.

S.

d.

N.

§

131. S.

d.

A.,

Kammergerichtes, Gottingen, 1794, III., 437. III.,

§

463—464,

94, 408,

§

III., 369.

§

95, 408,

§,

III., 369,

§ 97. §

69, 441.

podána v §u

74,

§

N.

66. 58.

117. S. d.

R. A., III., 411

2.

R. A., III., 369,

202.

§ 66.

§

listu jest

str,

98.

III., 368,

R. A., III., 408,

Forma toho

také 443,

Darstellung der

rozdílech mezi deputací a visitací: Berg,

Visitation des u. 3«) N. S. d. R. A., »') N. S. d. R. A., =8) N. S. d. R. A., =") N. S. d. R. A.,

§ 98,

409,

§ 63,

441,

§

121.

Deputace íšského

hlas.

Pi

s prosbou,

rovnosti

aby

vc

hlas

snmu nmeckého obrátiti

jest se

v novovku.

61

na císaské komisae

rozhodl císa.

zpsob ízení stanoven

pro restituce ex capite amneDeputaci dána moc projednávati alternativn sporné pípady mezi katolíky a protestanty. Tato moc vztahuje se na psobnost „in cognoscendo, decidendo et execuíionem decemendo." Kurfirstu mohuskému uloženo tíditi veškeré pípady, o nichž má deputace rozhodovati. Pípady dlí se na casus liquidi. které mají býti exekvovány, illiquidi, pi kterých mají býti zjištny podmínky restituce^) a dubii, pi nichž má býti uinn pokus o smír, jinak mají tyto pípady býti poukázány na píští snm. Jakým zpsobem má se ádná deputace usnésti, jest posuzovati dle pedmt, jež deputace projednávala, a dle úkolu, jenž Zvláštní

stiae et gravaminum.**)

byl deputaci uložen na obecném snmu. Deputaci, jak byla zirtzena r. 1555,

lišiti jest od deputace doby pozdjší. Deputaní usnesení, aby poslaly pomoc též ostatní kraje, má povahu rozkazu, jehož musí býti uposlechnuto.**) Když deputace nastoupila na místo celého snmu, rozeznávati jest, zda deputace má vc rozhodnouti nebo podati o vci dobré zdání. Dobré zdání podléhá schválení nejblíže píštího snmu.

Rozhoduje-li deputace

vc

sama, schvaluje se rozhodnutí

její

císaem a vyhlašuje se v íši.*') Usnesení deputaní jest pak rovno usnesení snmovnímu.*^ Mže býti pímo ustanoveno, že deputovaní mají „ihr Bedencken zusammenzutragen und an statt allgemeiner Stand des Reichs beschliesslich zu erortem"**) a jejich

usnesení

má

N.

pijíti

,,in

d. R. A.,

die Deputations Verabschiedung, als ein

III.. 676,

§

191.

«) N. S. d. R. A., III., 676,

§

191, forderst

**)

S.

forderte requisita restitutionis,

aber soUen die er-

und dass der Casus dem Instrumente

Kayserlichen Executions Edict, arctiori exequendi módo, Nrnbergischem Recess, oder in denen Fállen, so durch den Frieden Schluss nicht geándert, dem Religion Frieden gemáss consequenter ad punctum restitutionis ex capite amnestiae vel gravaminum qualificirt sey bewiesen werden. *•) N. S. d. R. A.. III.. 27, § 66. pacis,

«) N. S. d. R. A., III.. 204.

§

13.

278.

§

14.

342.

§

7,478, §3.

") N. S. d. R. A..

§

67. 216.

§

16.

513,

§

64.

«•)

N.

S.

d.

III., 364.

R. A.. III.. 437.

§ 98.

4*

Rudolf Rauscher:

62

gemeiner des Heiligen Reichs Beschluss".^®) Usnesení o urité vci mže býti vyhrazeno jindy pouze schválení císae,^^) jiné má platnost pouze prozatímní až do ratifikace snmem.'*;

Jak v historickém vývoji bylo vylíeno, vznikl spor, zda smftí císaovou (Ferdinanda III.) se deputaní rok perušuje. Udávány rzné dvody :^^ 1. že deputace má formu delegace, jež smrtí delegantovou nezaniká, 2. že íšští vikái representují místo císaovo a že 3. císaští komisai nenáležejí ku podstat deputace. Další otázkou bylo, zda deputaní rok mže trvati vedle volebního roku. Stavové protestantští tvrdili, že volební

rok neruší deputaního, ovšem že musí býti pítomni komisai íšských viká.") Konstrukce tchto otázek vyplynula ze sou-

asné

situace politické.

Konen

nutno poznamenati: Stavové, jak z deputaních vesms deputace prostednictvím posl. To umožuje deputanímu konventu zasedali po nkolik let nepetržit. ádná deputace dává takto vzor píštímu íšskému snmu, který zasedá od roku 1662 nepetržit. snesení patmo, úastní se

ást

druhá.

Ostatní íšské deputace.

Mimoádné deputace íšského snmu mají úkoly rozmanité. Nkteré fungují na snmu, nkteré mimo snm. Na snmu urité vci pikazují se pravideln stavovskému výboru. Prameny na•

zývají tento výbor „uf allen reichstagen gewondlich usschuss,*)

der gewohnliche ausschuss."*) N. N. «) N.

(cit.

Dje se tak vždy, aby vc byla rychle

R. A., III., 462. § 57. R. A., III., 666, § 92. S. d. R. A.. III., 666, § 92. »») Fritsch, 1. c, 96, Lflnig, 1. c, 46, Erdmannsdorffer, ") Fritsch, 1. c, 96. *) Deutsche Reichstagsakten, Jngere Reihe, Gotha, T. A. J. R.), IV, 185. «»)

S.

»»)

S. d.

d.

R 2)

Fritsch,

1.

c, 109.

1.

c„

1893

I.,

363.

— 1906,

snmu nmeckého

Deputace íšského

v novovku.

53

ádn

prozkoumána.*) Vzniká obyejn pi obprojednána^ a tížném projednávání, kdy stavové nemohou se shodnouti.^) Kolik takových výbor snmovních mže býti zízeno, ídí se dle naskytnuvších se otázek na snmu. Mže býti pouze jeden výbor, jenž má za úkol projednati všechny pedmty ,•) naopak mže býti na snmu ustanoven výbor ze stav pouze k uritému úkolu. Bývá však na snmu zízeno nkolik i celá ada výbor.') Zvláštním zízením bylo sestavení dvou výbor, širšího a užšího („der grosse usschucz

—

der ringer, minder,

vzájemn mezi sebou

cleiner usschucz"), které

pak

jednají.^)

Výbory volí se pro nejrznjší otázky. Výbor podává r. 1495 návrh íšského regimentu,") výbor radí se o zemském míru,*") o komorním soud,**) o regiinentu,*^) o procesním fízení,**) o hrdelním ádu,**) o vojenské pomoci proti Turkm,*^) o fi-

pomr

nancích *•) o mincích,*') o oprav matrikule,*^ o úprav náboženských**) (Glaubenartike]),^") a jiných naskytnuvších

3)

R, T. A.

*)

Fritsch,

1.

J.

R.,

807.

II.,

c, 98.

•) Meiern, Acta pacis Executionis publica, 1736, I., 94. Lehman^ Chronica, cap. VIL, 864. •) R. T. A. J. R., II.. 167, . 8. také str. 161; celou adu výbor ») R, T. A. J. R., II., 807, viz R. T. A. J. R., III., 282. pozn. 1, IV., 166, 171; 245, 743, 751.

R. T. A. J. R., II., 164. III., 283 n. Datt, 1. C, kn. III., c. IX. 598. 10) Lehman, Chronica, kn. VII., c. 80, 864, Datt,

•)

•)

1.

c.

kn. V.,

c.

VIL,

830, R. T. A. J. R., IL 167. u) R. T. A. J. R., IL. 161. • w) R, T. A. J. R., IL, 173. ") R. T. A. J. R., II. , 235, Meiern, A. R., I. 329. 1*) R. T. A. Correspondenz J. R., II., 240, Virck, Politische

Stadt Strassburg, 1882,

I.,

.

449,

der

731.

») R. T. A. J. R., IV., 148, 157, 208, 443. Datt 1. c, kn. V, c. VIL, 843.

i«)

i»)

L

Pachner, Vollst.

Sammlung

aller

Reichs Schlsse, 1740.

457. «) N. S. d. i»)

N.

S. d.

R

A.,

IV., 40.

R. A., IIL. 138,

§ 8,

A. R., L, 543. »•)

Virck,

1.

c. L, 460,

.

748.

R. T. A.

J.

R.,

IV,

156, Meiern,

Rudolf Rauscher:

54

se s

otázkách na

císaem.22)

snmu

Výborem

Výborem sprostedkuje

.*^)

se

porada

stav

V37izují se stížnosti a prosby jednotlivých

stav a osob.*^ (Supplications Rath.)^^ Výbor se volí, je-li mnoho stav pítomno. Proto je-li jich málo, odmítají stavové jeho z ízení. 25)

Krom

tchto deputací vyskytují se na snmu ješt píleku pípravnému zkoušení proces achtovních,**) ku blahopání císai,*-'') ku slavnostnímu zapsání narození mladého arcivévody*^ a ku zavázání íšského generála žitostné deputace:

písahou.*®)

Od

skupiny deputací

celé této

fízenjšího rázu

užívané toliko

jest odlišiti

deputace pod-

zv. deputationes comitiales,^®) deputace po-

t.

pi ízení snmovním. Tmito deputacemi

bylo sprostedkováno spojení jednotlivých stavovských kolegií.^) Za tím úelem zizují se v každém kolegiu zvlášt. Nkteré deputace podávají císai zprávu o snmovním snesení. Nazývají se „Nimciaturae".^)

Když

zvláštní deputace,

snesení

aby

a námitky ohlašují.^) které snesení

snmovní

jest hotovo, sestavuje se

ješt pehlédla. Snesení se zde pedítá zizovaly se zvláštní deputace, podepsaly a peetí opatily.^)

je

Konen

snmovní

") Na p. R. T. A. J. R., II., 420, . 54. 661, III.. 645. N. S. d. R. A.. III.. 638, rV., 5. 11 a j. 2») Datt, 1. c, kn. V., c. VII., 836, R. T. A. J. R.. II.. 366. ") Virck, 1. c. I., 266, . 468, N. S. d. R. A., IV., 40, R. T. A. J. R..

.

II., 835, »*)

174. III., 290, IV., 130, 162, 196, 557. 572.

Traktát, cap.

«) R. T. A. ^')

§

Deputaci

J.

IX. R.,

tuto

IV.,

uvádí

185, 307, 676.

Gónner,

Teutsches

Staatsrecht,

1804,

192, 276.

*') O této deputaci mluví Weisse, Xyher die teutsch. R. Deput. > 2u Friedensverh., Lipsko, 1797, dle Hartlebena. *') Hartleben, tJber die Wahl der teutsch. R. Deput. zu Friedens-

verh., Salzburg, 1797, 30. *•)

«•) »i)

Hagemeier, de comitiis I. G. tractatus. Frankfurt. 1676, Meiern, A. R., I., 267. Meiern, A. R., I., 268. Sprenger,

'*)

Lucerna moderní status

S.

Rom,

c.

Imperii,

IX., 62.

Frankf.,

1667, 37. »•) •*)

schéma

R. T. A. Tractat,

J.

str.

sigillantium.

R., II., 162, 924, IIL, 735, Meiern, A. R., L, 1116. 94, Friisch,

I.

c, 102, N.

S.

d.

R. A., IIL. 690,

Deputace íšského

snmu nmeckého

v novovku.

65

Druhou skupinou deputací jsou deputace, jichž psobnost jest mimo íšský snm.^^) Ze stav zizují se deputace, které mají vyjednávati se zahraniními mocnostmi.^ K tomu cíli opatují se ochrannými listy a dávají se jim instrukce. 3') Roku 1559 bylo usneseno, aby, dojde-li od zahraniních mocná odpovd na prosbu o pomoc proti knížeti moskevskému, depu-

odpovdi pijala a je zodpovdla .^S) Vynikající význam mla íšská deputace pi mírovém jednání. Deputace tyto vyplynuly z práva stav zarueného státními zákony. Již r. 1495 zaruuje císa stavm, že btz vdomí snmu nevypoví války, neuzave míru a neuiní smlouvy se zahraniními mocnostmi.^*) tace tyto

Právo toto vykonával íšský snm schvaluje mírovou smlouvu, udluje císai plnou moc, aby mír uzavel*®) a konen prostednictvím íšské deputace. Toto právo jest zarueno volebními kapitulacemi.41)

Otázka, zda stavové s

mohou

se úastniti uzavírání

míru

cizími mocnostmi jako jedna strana mír uzavírající, stala se

zvlášt akutní pi uzavírání míru vestfálského.*) Císa tehdy upíral stavm právo, aby aktivn byli úastni na mírovém jednání piznávaje jim pouze právo, aby se ho úastnili radou.^) Pomry zahraniními donucen právo jejich uznal. "Vliv ml zde zvlášt výmluvný manifest francouzských vyslanc v Miinsteru, v nmž se praví:*®) „Neque enim Jus belli et Pacis Ei uni competit, neque Gallia, quae Germanicam praetulit et constanter tuta ta est liberta tem, in eaque non parum pmesidii sibi esse sentit, haec legitima Imperii et propriae securitatis fundamenta convelli patietur unquam. Norunt omneš, seriem istam bellorum, quibuscum tam diu Christianus populus misere ccnf lictatur, ab isto ferme capite íluxisse, quod neque Principibus

Na

N.

S. d. R. A., III., 147, § 74 n a 171, § 54 n. R. A., III., 279, § 18, R. T. A. J. R., IV.. 756, 761. 3») S. d. R. A., III., 280. § 26. '«) S. d. R. A.. III.. 182. Hdberlin, 1. c, IV., 136, 286. »•) Dait, 1. c, kn. III., c. XII., 605. ") N. S. d. R. A.. IV, 306. 330—331, 419. ") František I., volební kapitulace, art. IV., § ]1. *) Viz historický vývoj ádné deputace. 36)

pr.

»«)

N. N. N.

*»)

Meiern, A. p. W., Meiern, A. p. W.,

*3)

S. d.

I.,

347.

I.,

219.

Rudolf Rauscher:

56

neque Ordinibus Imperii suus honor habitus sit, sua jura sernata; nonnullis etiíftn Dominia, uno et ipsa corporis libertas erepta fuerint. Quae vero ad Omneš ab ipsis Imperii primordiis ac primm lalis legibus perlinent, ea ad Unum fere coníraxit paucorum potentia." Stavové nadále úastní se mírových kongres v íšské deputaci.*^) Císaové však svj slib ve volebních kapitulacích ne vždy zachovávají, uzavírajíce mír sami a domáhajíce se dodateného schválení.*^) Poslední íšská deputace pi mírovém jednání r. 1803.4*j

byla

možno pojednati o složení ádné deputace jakožto jednotném institutu, není to možno u ostatních íšských deputací, kdež složení od pípadu ku pípadu se mní a u jednotlivých Bylo-li

druh íšských deputací má svou zvláštní povahu. Pi tchto deputacích nutno pojednati pedevším o volb len. Na deputacích, které projedná vâjí uritý úkol na míst celého snmu, musí se usnésti celý snm. Deputacemi mohou býti vyizovány také akty jednotlivých kolegií (CuUegialdeputationen) I tyto deputace volí snm. Císa jich však neschvaluje. Neoznamuje se mu ani jich zízení.^') Pi tchto pevládá interess jednotlivých kolegií,^) pi onch klade se draz na zájem íše.**) Po míru vestfálském, kde stanovena náboženská rovnost ve všech deputacích íšských,^"; nastal spor mezi

zda volba deputovaných

O

paix,

lében,

se díti

jednotlivých mírech: Koch, Abregé de Thistoire des Traités Jednotlivé deputace pikladmo podává Hart1796, tJber die Wahl der teutsch. R. Deput. zu Friedensverh., Salzburg,

")

de

má

obma díly náboženskými, na snmu neb jednotlivými

Basilej,

1797.

«) Moser, W. K, (Karla VII.), III.. 76. Anm. ad § 11. art. IV., (Františka I.), Anm. ad § 11, art. XII., II., 139. Praví se zde, že teprve po tech letech byl mír pedložen k ratifikaci. *•) Protokol der ausserord. Reichsdeput. zu Regensburg, 1803, 2 sv. a 4 sv. píloh.

týž,

W. K,

*')

Gonner,

1.

c, 276,

§

192.

.

748, R. T. A. J. R.. II., 161. Meiern, A. R., I., 418, N. S. d. R. A., IV., 82. ^") Art. V., in horum conuentibus § 51, in comitiis proximis itemque comitiis vniuersalibus, siue ex vno siue duobus aut tribus imperii Collegiis quacumque occasione, aut ad quaecumque negotia deputandi veniant, aequetur deputatorum numerus ex vtriusque religionis pro«)

Virck,

1.

c,

I.,

460,

"»)

,

ceribus.

Deputace íšského

snmu nmeckého

v nov^^vku.

57

náboženskými díly. Byly uinny sice výjimky a volba ponechána katolíkm a na druhé stran protestantm.î) Stavové protestantští vystoupili pak s tvrzením, že jim náleží tato volba právem.^2j Nelze považovati tento zpsob volby za pravidelný. Stavové protestantští sami pipouštjí volbu snmem a nikoli jednotlivými díly náboženskými.^) Ovšem ve složení deputací byla náboženská rovnost zachována^) a hledno také k tomu aby nebyla porušena pro nemoc, nepítomnost neb zaujatost.*) Každý stav

má

passivní volební zpsobilost, ale žádného práva na volení. lenství v jedné nedává nároku na lenství v deputaci druhé.^ íšská hrabata obdržela revers de non praeiudicando, který zajišoval jim však pouze jejich volební zpsobilost, nikoli nutnost

samé

volby."')

Poet osob býval

nizný.^^)

I

pedmt ml

vliv

na

složení.

Místo osoby jedné nastupuje pi jiném pedmtu jednání osoba jiná.*®) Stavové v deputacích a výborecn nezasedali osobn,

nýbrž

vysílali své rady.

mže zastupovati

i

více

Poet tchto rad není uren. Jeden rada siav.*^ Zvlášt pi mírových deputacích

bylo dležito, aby subdelegáti byli schopní svého úkolu. Císa proto vybízí stavy: „zu denen Subdeputiiten aber keine neue. •1)

Hartlehen,

1.

c, 24.

c, 25, Moser, Staatsrecht, II., 30, § 48 n. uvádí spoiy mezi katolíky a protestanty pi uzavírání míru bádenského. 8>)

Hartleben,

1.

^')

Hartlehen,

1.

c,

51.

") Meiern, A. p. W., II.. 564. 572, III., 433.

Na p. mají vota

nedostavivších se, akreskovati vlastní náboR. A,, IV., 177. Meiern, Acta pacis executionis publica. I., 94, und falls ein Deputatus interessiret, dessen Stelle aus denen vor oder nachsitzenden oder sonst zu ersetzen sey. **)

ženské stran. N.

S. d.

c, 139. c, 285. *•) Na p. r. 1431 zvoleno tehman, 1. c, 864, deputace z 6 1 preláta a 1 msta. Datt, 1. c, se skládá z 6 kurfirst, 6 knížat, «) Fritsch,

1.

Gónner,

1.

»')

6 osob z kurfirst a knížat a 6

osob: 2 kurfirst,

1

knížete,

1

c. VII., 836. Deputace zástupce prelát a dvou mst a

kn. V.,

mst,

hrabte, r.

1557.

j.

*•) R. 1557 místo biskupa augsburského, který ijâstní se jednání o komorním soud, vstupuje are. salcburský pi jednání o mincích N. S.

d.

R. A., III., 149, § 83. •^ R, T. A. J. R., II., 420.

Rudolf Rauscher:

58

soudem

Sachn genugsam

in Reichs

geiibte Leute

und gute Pa-

trioten gebrauchen".*^)

Úelu

ádnéíio projednání urité vci hledí stade puto váný ch.^^j Poet len deputace mže býti zvýšen,*^) mže však býti také snížen.®*) K deputaci mírové mohou i jiní stavové, „non deputati" vysílati své vyslance, pokud se jich mírové jednání dotýká a bez deputace

t. j.

vové dosáhnouti malým potem

porušení jednoty a výsosti nše>) deputací, které projednávají urité úkoly na míst celého snmu, pítomni jsou císaští komisai.®*) U mírových deputací

U

sluje

císaský vyslanec „Plenipotenciarius",®') „Kaiserliche Pleni-

potenz",*^ „Principal Gesandschaft".®^) Také ízení ve zmínných druzích deputací nelze

v jednotném systému. Sami stavové

vylíiti

„Wiirde sich bey allgemeinen Reichstage etwa eine Materie finden, welche pro conditione suae naturae fiiglich den deputatis commitiret imd von den selben ohne Aufhalt der Sachen und Verzogerung, auch ohne tvrdili:"^)

Práiuditz der allgemeinen Stánde zu verrichten

omnium Statuum

und dannen- hero

libero et comitiali consensu die expeditu solcher

Sachen den deputatis anvertrauet wiirde wiirde sich dabey selber geben ob, wie weit und auf was Maasse solches zu practicieren." Vzniká Deputace nemže vzniknouti bez zasedání snmu na základ pedcházející porady stav.''^) Vle snmu rozhoduje, zda deputace má se usnésti s konenou platností,'^ neb musí ;

.''^)

N. S. d. R. A., IV., 306, také Europ. Staatskanzley, XIV.. 795. Proto ustanovuje se ,,in wenig bestehende Deputation zu verordnen N. S. d. R. A., IV., 40, také mírová deputace r. 1709 byla omezena na menší poet stav Europ. Staatskanzley, XIV., 860 861. «=) Pachner, 1. c. I.. 167. •1) •^)

R. T. A. J. R., II., 162, III., 370. Europ. Staatskanzley, XIV., 796, 813, •^ N. S. d. R. A., III., 148, § 75. •*)

•'Ó

§

5.

N. S. d. R. A.. IV., 177. Zeumer, Quellensammlung, 1913, 629. ") Moser, W. K, Franz I., II., 139, Anm. ad art. IV., § 11, a § 12. ™) Meietn, A. R., I., 414. '^) Ad deputationem Extraordinariam kan man, ausser eines allgemeinen Reichstages nicht gelangen. Metem, A. p. W., I., 458. •') **)

") R. T. A.

J.

R., II., 168.

") N. S. d. A. R.. III.,

1-48,

§

75.

171,

§

53.

Deputace íšského

uiniti relaci ku

snmu nmeckého

v novovku.

59

snmu, jsouc zmocnna ku pedbžné porad.'*} Táž s konenou platnosti,

deputace mže o uritém pedmtu se raditi o jiném musí uiniti relaci snmu.'^)

Aby

svému úkolu,

dostála deputace

mže

zíditi subdeputaci,

Zvláštním zpsobem zizování takovéto subdeputace bylo zízení dvou výbor na snmu. Velký výbor tu pedává ku projednávání vc malému výboru,") malý výbor projednav uritý úkol vydá o tom dobré zdání velkému výboru.'^ Tento se o radí a vydá sám dobré zdání.'^) Mže urité artikuly bud schváliti, zmniti neb škrtnouti,^*^ popípad vybídnouti malý výbor, aby o vci se radil poznovu.^) !ízení deputaní má býti tak zaízeno, aby jím nebyly porušeny porady hlavní.®^) která

jí

pak

referuje.")

nm

Zvláštní ízení bylo pi mírových deputacích. Deputaci udlována tu generální plná moc^) s instrukcí. („General Vollmacht", Plenipotentia Imperii".) Každý deputovaný stav dával svému subdeputovanému moc speciální. Pi legitimaci má býti postupováno tak, že císaští vyslanci pedkládají svou plnou moc

arcibiskupu

mohuský

—

mohuskému,

— císaským

jeho

resp.

vyslanci,

vyslancm, kdežto

subdelegovaný

ostatní všichni vy-

mohuskému. Ten oznamuje

také všem plnou moc císaských vyslanc.^) Pro porady bylo sestaveno zvláštní schéma, kde mají vyslanci jednotlivých stav usednouti, slanci

subdelegátu

jednak pi proposici, jednak v plénu za pítomnosti cizích vyslanc, aby hodnost císaská neutrpla.^) V písemném styku musí obdržeti íšská deputace písemné listy od zahraniních c, kniha V., o. VII., str. 835, Pachner, 1. c. I., 174, 1. c. I., 464, . 761, také 266, . 468. ») N. S. d. R. A., III., 149, § 83. '•) Meiern. A. R, II., 390, 395, R. T. A. J. R., III.. 294, 297, 335. ") R. T. A. J. R, II., 406, III., 358, 573.

'*)

Datt,

1.

394, 399, 414, Virck,

")

») •«)

«i)

R R R R

T. A. J. R, II., 165, 167, 244, T. A. J. R., II., 357.

T. A. J. T. A. J.

R, R.

II., 422, II.,

pozn.

III., 417, 615.

1.

369, III. 300.

Pachner, 1. c. I., 166. ") Europ. Staatskanzley, XIV., 810, 813, N. S. d. A., IV. 177. Plná moc r. 1802 viz Protokol, B., 6 7, Moser, Staatsrecht, I., 613. »*) Moser, W. K., František I., II. Anmer. ad art. IV., § 11 a 12, 139. •) N. S. d. A., IV., 140. ««)

—

R

R

60

R. Rauscher: Deputace íš.

vyslanc bezprostedn,

snmu nmeckého

odpovdi však

v novovku,

dány prostednictvím císaských zástupc, kteí jsou zavázáni také nepistoupivše k této odpovdi, sdliti mínní deputo váných, pokud se dotýká mírového jednání a pokud z ní nic závazného íši nevzejde.^ její

jsou

V mírové jednání nemají býti míšeny soukromé záležitosti stav.®') O zpsobu, jakým má býti jednáno na mírovém kongresu stanoví volební kapitulace:^ „sofort wollen Wir auch gedachte Churfiirsten, Fiirsten und Stánde des Reichs bey denen Friedens Handlungen ihres Deputations und Beiwiirkungs Rechts sich ohngeschmáhlert gebrauchen, und ihnen daran keinen Eintrag geschehen lassen, also, dass zwischen Unserer Gesandschaft und denen Reichs Deputirten der auf Reichs und anderen Deputa." tions Tágen herkomnliche Modus Tractandi beobachtet .

.

.

Ve výborech na snmu, k nknž nejsou ustanovováni císaští komisai, zaujímá zvláštní postavení kurfirst m^bhuský. Proponuje, táže se až po kurfirsta braniborského, odtud všech knížat a mst táže se kurfirst saský, ve druhém sezení táie se kurfirst saský, kdežto mohuský táže se jen saského.®*) Mezi kurfirstem saským a mohuským byl spor o toto hlasování.*®) Jinak jest tomu v deputacích, které zasedají mimo íšský snem. Císa ustanovuje k nim své komisary, jimž náleží íditi deputaní sezení.*^) N ení pochyby, že císai náleží právo ratifikaní u deputací, které jsou ustanoveny, aby usnesly se na míst celého snmu.**) Usneseni mírové deputace jest pijímáno snmem*^) a ratifikováno císaem.**) Deputace, jichž lenové jsou ad hoc voleni, zanikají vykonaným úkolem.*^)

««) «')

«»)

«•)

•«) »^)

Gonner, 1. c, § 280. Europ. Staatsk., XIV., str. 863. (František I.), art. IV., § 11. Traktát, str. 75. R. T. A. J. R.. II., 152, . 6. 157, . 8, 162, . 9, 749, Gaspari, Der Deputations Recess, 1803, 135. N.

III, 148, § 75. •2) N. S. d. R. A., III., 154. •») Zeumer, 1. c, 629, b. ••) Zeumer, 1. c, 529, c. •*) Gaspari, 1. c, II., 345, Deputationsabschied.

.

105, IV. 54.

S.

d.

R. A.,

Cyril

Horáek: Píspvek ke spotební

Píspvek ke spotební

61

statistice.

statistice.^)

Napsal Cyril Horáek. je ono odvtví statistiky, jejímž úkolem je statk hosp dásl<ých její velikost a rozvržení, a vyšetovati její zmny a rozdíly místní i asové. Vyznám spotební statistiky tkví v podrobném objasnní skutených hmotných po-

Spotební statistika

zjišovati spotebu

mr

obyvatelstva, jakého nelze jiným zpsobem dosáhnouti. Dležitost takové dkladné znalosti hospodáských obyvatelstva je veliká: srovnáním s výsledky spotební statistiky jiných zemí mžeme zjistiti pednosti nebo nedostatky c byve telstva

pomr

zem vlastní, srovnáním mžeme vyšetiti vzestup ního stavu obyvatelstva,

se

staršímJ údaji spotební statistiky

nebo pokles hospodáského a sociálspotební statistikou mžeme konen

pímo spotebu obyvatelstva, v mimoádných dobách p rušmého

zjistiti

což

má

zvláštní

význam

svtového,

hospodáství doba pítomná. Jen skutená znalost spoteby mže býti pevným základem pro hospodáskopolitické otázky a jejich ešení, jako je otázka dovozu obilí, drahoty, nadvýroby a j.; jinak všechny reformy, které se opírají o pouhé odhady najako

je

mnoze od

aprioristických

základ

vycházející, ztroskotají o tvrdé

úskalí skutenosti.

Pes statistice

tento dalekosáhlý tolik

pée

význam nebylo vnováno spotební oborm statistiky. Ovšem sta-

jako jiným

tistické zjišování spoteby naráží též na veliké obtíže, které jen nesnadno dají se pekonati. Jest technicky nemožno zjišovati skutenou spotebu každého jednotlivce lidské spolenosti ani ve svazku obmezeném, tím mén pro rozsáhlé svazky zem nebo státu, a nelze prost naíditi, aby každý vedl podrobné záznamy o tom, co vyrobil a spoteboval. Zde objevuje se již první otázka, jakou methodu pi šetení zvoliti. Methoda, jakou možno v spotební statistice postupovati, je dvojí: jednak zjišujeme spotebu jednotlivc nebo dom^ácností statistikou t. zv. domácích (methoda subjektivní), jednak zjišujeme spotebu celku prostednictvím statistiky výroby a

—

út

1)

dvod

Odmnno v tisku

seminární cenou.

se zdrželo, z

ehož

Napsáno r. 1918 a z technických nkteré anachronismy.

vyplývají

62

Cyril

Horáek:

dovozu (metboda objektivní). Methodou první postupujeme tak, že vybereme uritý poet vhodných domácností, které mohou býti píkladem a zástupcem urité vrstvy, stavu nebo povolání obyva-

skutenou spotebu v uritém asovém období statisticky zjišujeme a z ní usuzujeme na spotebu celé oné vrstvy, stavu nebo povolání. Tímto zpsobem zachytíme bezprostedn skutenou osobní spotebu, takže výsledky jsou pesnjší než výsledky methody objektivní, kde zjišujenie i t. zv. spotebu fysickou a technickou, ovšem ale nejsou tak všeobecné. Zjišování spoteby methodou statistiky domácích ili rozpot (budget) je vlastn vyšetení, jak bylo použito dchod domácnosti, což se dje práv úplatným získáváním statk ke spoteb mimo onu ást dchod, která slouží k eventuel. rozšíení telstva, jejich

út

výroby (pi hospodástvích výrobních). Takovéto statistické šetení, jež má v prvé význam sociální, ježto možno jím vyšetiti, jak již bylo uvedeno, hmotné pomry uritých stav a vrstev, podnikal v Anglii již v 17. stol. W. Petfy, dále M. Eden (r. 1797) zdokonalenou methodou Quetelet, Ducpétiaux (1851) a Leplay (1855;, kteí vyšetovali tímto zpsobem pomry dlnických tíd v Belgii a jinde. Velký poet pozorování zpracovali pak v Americe C. D. Wright, v Nmecku Engel. Ve Vídni podnikl r. 1912 úad pro statistiku práce šetení domácnostních 112 domácností dlnických. U nás vyšetoval úty domácí profesor Engliš v roce 1913 1914 u 65ti uitelských rodin moravských. Pi statistice domácích roztkví obtíže jednak v pomrech technických, jednak v píhodném výbru objekt pozorování. Pojem domácnosti není totožný s pojmem rodina, nýbrž vyrozumívá se jím bytové a hospovyžaduje peHvé dáské spoleenství. Statistika domácích vedení knih o všech píjmech a vydáních, které nutno penechati

ad

út

—

pot

út

domácnostem samým a jehož kontrola je velmi nesnadná; KJrom toho je teba, aby zjištna byla aktiva a passiva na poátku doby statistického šetení a na konci této doby, aby sepsán byl inventá a urena jeho kvóta opotebovací. Pod pojem „píjmy" spadají všechny píjmy z majetku nemovitého a movitého, z innosti výza práce a úkony, všechny jiné píjmy pl5aioucí z rzných právních titul, dále píjmy naturální, které se musí hodnotiti

dlené,

v penzích. Výdaje pivo a osvtlení, za

se skládají z

péi

výdaj

za výživu, šaty, byt, to-

zdravotní, za ištní, výdaje na duševní


statistice.

63

poteby, vzdlání, zábavy, právní bezpenost, mzdy osobám zaa jiné výdaje, konen veejné dávky a výdaje pro veejné úely. Zásoby na zaátku periody nutno zapoítati jako píjem, zásoby na konci zbývající jako výdaj. Pi zpracování musí se popisným zpsobem uriti poet len domácnosti a jejich stáí, pohlaví, atd. aby usnadnno bylo srovnání, stanoví se t. zv. spotební jednotka, na kterou se pevádjí jedno-

mstnaným v domácnosti

;

tlivé domácnosti.2)

Výhody

této

methody spoívají v pesnosti a názornosti,

se kterou možno bezprostedn zjistiti spotebu zástupc uritého stavu, jeho píjmy a jejich pimenost, jeho sociální postavení,

spotebu se spotebou téhož stavu v jiných zemích, vzrst nebo pokles prbhem doby. Statistické zjišování domácích objasuje, jak používáno je dchodu, na které druhy spoteby se rozdluje, jak velká kvóta pipadá u rzných tíd na výživu, byt, vzdlání, zábavu atd. Tímto Šetením u rzných tíd obyvatelstva se dospívá ku poznání rzných pravidelností, jako je vta Engelova, že pomrné náklady na výživu vzrstají adou geometrickou, klesá-li dchod adou arithmetickou. Tuto vtu rozšíil Schwabe na náklady bydlení: Cím zámožnjší rodina, tím vtší suma, ale tím menŠí procento celkových vydání pipadá prmrn na inži. srovnati jeho

út

Zárove

jiným poptávka rzných vrstev po uritém objasují se skutené rozdíly cen velkoobchodu a malého prodeje, pohyb cen, vhv zdražování, cel, daní spotebních na spotebu v konkrétních pípadech. Statistické setení domácích má zvláštní význam pi stanovení mzdy, pi snahách o zvýšení mzdy nebo platu, ježto možno jím dokázati oprávnnost takových snah.

pi zmn pedmtu,

se objasuje, jak se nahrazuje jeden statek

cen, jak se

mní

út

již

Naproti tomu má tato methoda též své nedostatky. Jsou to výše zmíniié technické obtíže, zejména nedostatená kontrola

údaj, obtížnost zjistiti nkteré menší položky jako výši opotebování statk opotebitelných, která se nahrazuje pouhým srov')

Za takovou jednotku

u muže, dvacátého u ženy.

novorozené dcko, které = 1, do ukofteni roku dvacátého pátého

položil Engel

každým rokem pak pibývá o

0«1 až

64

Cyril

Horáek:

náním inventáe a zapotením oprav v asovém období Šetení, odhad naturalií doma zkonsumo váných pi hospodáství výrobním, a rozmnožení neb zmenšení výrobního kapitálu pi spojeném hospodáství* spotebním a výrobním. Dalšího obmezení dochází tato methoda tím, že výbr domácností, jejichž úty mají se statisticky vyšetiti,

omezen

nesoucí charakteristické

je

na

jakési normální, typické rodiny,

známky urité vrstvy obyvatelstva. Je všem odchylkám od prmru, ovšem tím

tedy nutno vyhýbati se více, ím menší poet pípad se vyšetuje;

pi

velkém

potu

po-

zorování se tyto úchylky samy vyrovnávají.

Dále nemže tato methoda vystihnouti spotebu celku, jsouc obmezena vždy jen na urité tídy obyvatelstva a mezi jednotlivými tídami vždy se vyskytuje množství pechodných typ; mnozí jednotlivci pak unikají vbec podobné klasifikaci, aniž lze poet píslušník jednotlivých vrstev podrobn urovati, takže nestaí prost násobiti zjištný prmr spoteby na osobu pipadající potem obyvatelstva, nýbrž je potebí kombinovati tuto methodu s methodou druhou, objektivní. Chceme-li zjistiti spotebu vtšího okrsku, msta, zem, státu, postupujeme druhou methodou konsumní statistiky, zjišujeme totiž výrobu a pipoítáváme množství dovezené resp. odpoítáváme množství vyvezené. Tím zpsobem zjišujeme arci spotebu veškerou, nejen spotebu hospodáskou, nýbrž i spotebu íysickou, vznikající náhodným zniením statk, a dále nejen spotebu osobní, pímou, nýbrž též spotebu technickou sloužící k výrob, tžení, ochraování a zpracování bezprostedních statk spotebních. Ovšem je pi tom teba uvážiti, že spoteba v krátkém období (na

p. jednoho

roka) zjišovaná nerovná se

výrob

ježto se konsumují též zásoby z roku minulého a

(resp.

dovozu),

naopak ást vý-

roby zstává uchována na píští rok. Tato okolnost píliš nerozhoduje u statk, jejichž spoteba se prbhem doby píliš nemní, ježto zásoby staré a nové se celkem vyrovnávají, psobí však rušiv

pi

statcích, jejichž

spoteba

kolísá,

Dlíme-li zjištnou úplnou spotebu potem obyvatelstva, obdržíme dávku pipadající na osobu. Dospjeme tak opanou cestou k témuž výsledku (ovšem pouze pibližn), ke kteiému došli jsme pímo methodou stat^tického vyšetování domácnostrích rozpot. Tato íslice má však význam pouze relativní, a to ješt jen


65

statistice.

u statk, na jichž spoteb úastno je "^êcko obyvatelstvo bez ohledu na pohlaví, vk, zamstnání, sociální rozvrstvení u statk, jejichž spoteba omezena je na uritou tídu obyvatelstva (spoteba tahókvL jen na dosplé muže, spoteba ústic, šampaského vína jen na nejzámožnjší vrstvy), jsou takové výpoty bez údaj o roz;

vrstvení obyvatelstva bezcenné, a mají

význam pouze pro srovnání

spoteby jednotlivých zemí navzájem. Pii této method teba rozlišovati dva druhy statk: statky obvod spoteby vyrobené, jejichž statistické zjôvání opírá v se bud pímo o statistiku výroby nebo o statistiku daní spotebních které jednotlivé statky postihují, nebo železniní, a statky

výlun

konen o statistiku dopravy

dovážené, jejichž dovoz, který klademe

na roven spoteb, obsahuje statistika zahraniního obchodu. Mezi statky prvního druhu, t. j. statky, jejichž spotebu mžeme zjistiti statistikou výroby (a vedle toho pípadn statistikou zahraniního obchodu), patí pedevším produkty výroby prvotné, zemdlství a hornictví. Nejdležitjším pedmtem spoteby civilisovaného lovka je chléb a ostatní výrobky z obilí. Po^îtnneme si proto nejprve statistiky obilní. Jakožto píklad budiž uvedena statistika u nás. Statistika obilní se ped válkou opírala výhradn o odhady sklizn, a pouze osetá plocha se nkdy statisticky zjišovala. Odhady sklizn provádly se tak, že pro jednotlivé

soudní okresy podávali je zvláštní zemdlští zpravodajové

v okresu

nkteí

bydlící.

Tmto odhadm

asto

pokládají je za píliš vysoké,

obyejn

tím, že zpravodajové,

se

vytýká

nespolehlivost;^)

odvodujíce svj názor

inteligentní rolníci, podle lepší

úrody vlastní jsou náchylní posuzovati úrodu celkovou, jiní opt za píliš nízké, ježto rolníci zatajují úrodu ze strachu ped zdanním, rekvisicemi a pod. Výnos žní, tímto zpsobem odhadnutý, obnášel v Rakousku:

v

metrických cenfeh

rok 1913«) pSenice

lito

jemen

oves

kukniice

16,227.647

27.044.707

17,601.668

26,773.770

3,379.665

všeho

špalda 48.167 »)

obili

00,976.404

Bráf, Statistika osevu a sklizni. Sborník

vd státních a právních

1906, str. 461 násl. *)

Oest. Stát.

Sborník

vd

Handbuch na


XIX.

r.

1913.

5

Cyril

60

Horáek:

rok 1917») 6.861.233

6,047.496

11.799.985

všeho

7,113.215

1,344.361

obilí 32,166.279

— —

Známe-li sklize, dána je spoteba obilí K = sklizni obilí k osevu, krmení dbbytka a úelm živnostenským + dovoz vývoz. Pokud se týká osevu, poítá se, že je potebí k osevu asi 2 q obilí na 1 oseté plochy. Na základ tohoto klíe obdržíme istý výnos obití 2x poet ha oseté plochy). (t. j. sklize

^

—

rok 1913 pšenice

žito

jemen

oves

kukuice

13,801.763

23,117.603

15.317.306

22,964.334

2,808.593

4,429.116

1.063.331

všeho

špalda 36.361

obili

78,046.860

rok 1917 8.733.191

6,413.257

3.491.733

všeho obilí 23,120.627

Množství

obilí

zkrmeného a k

úelm

prmyslovým spote-

bovaného vymyká se každé kontrole Chyba, které se takto dopouštíme, nebude však píUš znaná u druh, které ke krmení dobytka a živnostenskému zpracování se jen málo používají a naopak práv pro spotebu Udskou mají nejvtší význam, totiž u pšenice a žita. K istému výnosu sklizn pitením pebytku dovozu nad vývozem obdržíme skutenou spotebu pebj^tek tento obnášel ;

v

r.

1913*)

Q pšenice 5,194.229

žita

jemene

ovsa

kukuice

2,571.399

1,002.983

1,238.320

5.815.370

všeho

obili

(i

druh

zvlášt neuvedených)

16.246.743

konená spoteba 18,995.992

26,688.902

tedy 24,202.654

16.320.289

8,623.963

94,292.603

Anbaufláchen und Ernteergebnisse in Oesterreich 1917. Roky tyto byly vyvoleny z toho dvodu, že r. 1913 je posledním rokem normálního hospodáství ped válkou, který pro výrobu a ovšem •)

i

spotebu

mže

býti nejsmrodatnjší,

pro který data bylo lze opatiti. Tento pokud ovšem jsou data pro r. 1917.

r.

1917 je posledním rokem,

výbr bude

zachován

i

jinde,

Píspvek

ke spotební

67

statistice.

V r. 1917 odpadá v dsledku války dovoz aspo z nejvtší ásti a statistika zahraniního obchodu vbec se nevydává, proež musíme se spokojiti ísly o istém výnosu jakožto ísly udávajícími spotebu. Z tchto ísel mžeme, dlíce je potem obyvatelstva, vypoítati kvótu spoteby obilí pipadající na jednoho obyvatele. Spoteba na hlava obnášela r.

pšenice

žita

kukuice

325-7 kg

65-6 kg

88*7 kg

19-9 kg

79-8 kg

18-7 kg

všeho

obilí

r.

Jakkoli íslice z ukazují

1913«)

pece jasn

spoteb

r.

1917

1917 nejsou

silný

3-6 kg

30-1 kg z

píin

výše

pokles spoteby

zmínných pesné,

obih'.

Dležitjší než

spoteb mouky. Pepoteme-li kvantum obilí na mouku dle rovnice, kterou uvádí Píbram v lánku

údaje o

obilí jsou íslice o

níže citovaném 100 g pšenice 100 g žita

= =

75 g pšeniné mouky, 66 g žitné mouky,

obdržíme spotební kvotu 57 "655 kg 19'565 kg

mouky mouky

žitné a 49'200 kg žitné a 14'025 kg

mouky pšeniné v mouky pšeniné v

r. r.

1913 a 1917.

K

tomu V r. 193 3 teba piísti ješt dovezené množství mouky a mouných výrobk 8,081 .748 q, takže úplná kvóta mouky na hlavu pipadající obnáší 154-774 kg. Ballo) uvádí spotební kvotu na hlavu v Rakousku pipakukuice. Tato ísla jsou u srovnání s ostatními státy evropskými velmi nízká. Budtež zde uvedena dající 140 hg pšenice a žita a 33 kg

aspo nkterá

ísla ze starších

údaj

Sundhárgový/ch.

•) Poet obyvatelstva, jímž dleny byly celkové údaje, je vypotený stav obyvatelstva v Rakousku pro konec r. 1913 íslem 28,946.299 vOest.

Handbuch pro r. 1913). Tato íslice je zárove chronologicky posledním odhadem obyvatelstva a bylo se jí spokojiti také pro výpoet kvot spotebních v letech pozdjších, tedy i v r. 1917.

Stát.

')

Ballod, Grundriss der Statistik str.

104.

6*

Horáek:

Cyril

68

prmr

let

1891— 1895«)

na hlava a rok pipadalo

žita

a pšenice

produkované konsumované ve Francii

265

Nmecku;

193

Rusku

264

Itálii

115 43

Velké Britanii balkánských státech Rakousko- Uhersku

...

237

....

199

254 197 172 122 167 140 173

Celkem mžeme pozorovati velkou spotebu obilí u stát hospodásky pokroílejšícli, které samy málo obilí produkují, a malou spotebu u stát, které sice mnoho obilí produkují, ale

a

mezi státy, kam obilí se dováži, mezi státy hospodásky zaostalé. Není bez zajímavosti srovnati spotební kvóty, ke kterým jsme dospli méthodou objektivní, s kvótami úadn pidlenými obyvatelstvu za systému státního hospodaení obilím v dob válené. Týdenní dávka na hlavu obnáší 250 g mouky a 1260 g chleba prepoítáme-li dávku chleba na mouku dle klíe 100 g žitné mouky =^135gf chleba, obdržíme týdenní dávku mouky 1.183 g a roní 61'916^gf, kteroužto íslici bylo by ovsem ješt snížiti vzhledem k tomu, že k peení chleba používá se též mouky jené, kukuiné, vvvážejí. Rakousko,

spotebou

svojí

ale

i

náleží

obilí náleží

brambor a jiných náhražek.

si ješt produkce obilní v zemích koruny eské. sklizn obnášel Cist^ výnos

Povšimnme

r.

pšenice

v echách na Morav

.

.

.

4,381.558

.

.

.

1,673.575

ve Slezsku

.

.

.

116.922

v eemích ko.

eské 6,172.065

na Slovenska**)

r.

•)

*»)

oves

7,069.108

8,774.761

953

3,557.191

3,095.663

162.018

262.434

621.41 7

12.621.290 10,878.733 12,491.841

162.971

1,742.355

4,392.640

1,982.346 1,573.979

Salz Zor Konsumstatistik in Oísterreich, Statistische Monat1912 Neue Folge, XVII. ro. Oest. Stát. Handbuch na r. 1913. Anbauíláchen und Ernteergebnisse in Oesterreich 1917.

r.

•)

kukuice

jeCmen

8,882.023 3,240.653 498.614

1914 (veškerý výnos) 2,860.843

chrift

1913»)

žito

Píspvek ku spotební r.

v echách na Morav

•

1917") 2,694,796 1,272.191

1,146.832

746.768 87.571

283.746

123.619

658.604 180.043

2,139.813

1,898.136

1,426.208

,

ve Slezsku

v zemich koruny eské

.

69

statistice.

2,259.647

4,250.732

1.059.489

869.462

Spotebu nelze však pro tato léta zjistili, ježto scházejí údaje jak o vzájemném obchodu m.ezi jednotlivými zemmi, tak zvlášt o kvót zahraniního obchodu, která na tyto zem^ pipadá, jak tom bude ješt podrobnji promluveno. Ostatní plodiny

spotebními.

Sklize

Z

zemdlské

nich nejvtší

zemák

význam pi výživ

19139)

r.

I91710)

36,268208 15,174.721

ve Slezsku

pímými statky

m.ají

zemáky.

obnášela r.

v echách na Morav

jsou pouze z ásti

18,633.222

7,319.470

2,460.226

2,245.126

na Slovensku

r.

1914")

24,843.703

v zemích koruny eské 56,361.666 24,739.317

v Rakousku

....

115,529.419

57,856.442

Po pitení dovozu a odetení vývozu obdržíme pro r. 1913 íslici spotebyi2) 117,721.019, kvóta na hlavu 4-06 q, r. 1917 (ovšem bez statistiky zahraniního obchodu) 1*99 q, úedn stanovená dávka 1 ^ na hlavu a rok. Dležitým statkem spotebním se zemdlstvím úzce souvisejícím je maso. Zjistiti spotebu miasa je velmi obtížno jediným materiálem jsou výkazy jatek, jakož i statistika zahraniního obchodu o masu a dob3rtku dovezeném. Dobytek jatený, maso tchto zvíat, maso ke konservování, salámy a masité výrobky podléhají u nás sice spotební dani z masa, která se ve mstech uzavených stává souástí dan potravní, na venkov pak podléhají této dani osoby prodávající maso syrové nebo pipravené za úpUtu; pra;

") Ungarisches Statistisches Handbuch 1914 Neue Folge XXII. Za Slovensko poítáno tchto 16 komitátú: Prešpurský (a msto Prešpurk). Nitranský, Trenínský, Thovský (Barcs), Hontský, Turanský,

Oravský, Liptavský, Zvolenský, Novohradský, Gemerský, Spišský, Šáryšský, Zemplinský, Užhorodský, Abauj-tornaský (a msto Košice). ") Pi tom Ovšem nutno pihlížeti k tomu, že velká ást sklizn zužitkuje se ku zkrmování a hlavn k prmyslovým (výrob

úelm

lihu, škrobu).

Cyril

70

Horáek:

videln je aktem dani podléhajícím porážka zvíat, v jiných pípadech odbr nebo prodej masa, konen pi jiných živnostnících penesení masa z místnosti velkoobchodní, dani nepodléhající, do místnosti drobného prodeje. Výkazy o této dani z masa obsahují však pouze výsledky finanní a nelze z nich na spotebu masa usuzovati; krom toho množství spotebovaného masa, jako domácí porážky atd. jí uniká. Jako spolehlivou základnu spoteby masa je tedy teba znáti stav a poet dobytka u nás chovaného. Sítání dobytka se provádí v Rakousku pouze jednou za deset let, souasn se sítáním lidu. Doba deseti let mezi sítáním je ovšem píltó dlouhá, zejména pro dobytek drobný, vepový a skopový, jehož stav

úpln

mní se

daleko rychleji, a jenž takto zjišování namnoze

uniká.

Stav dobytka dle sítání ze dne

v echách na Morav

.

koní

dobjrtka hov.

koz

ovci

2,290.587

801.178 196.526

406.362 208.181 35.072

152.998 24.117

423.167

3,288.291

649.615

182.863

1.802.848

9,160.009

1,256.778

2.428.101

slepic

hus

kachen

7,888.360 3,426.209

600.784

921.645 259.116 65.190

75.088 45.967 9.745

11,915.353

1,245.951

130.800

•.

....

vep v echách na Morav

1,612.798

633.538 144.209

ve Slezsku

v zemích eských

1,790.545

6,432.080

v Rakousku

Na

I

»

99.300 66.647

128.845 86.120

59.317

77.749

38.221

58.131

1913 1914 1915 1916

42 653

66.731

27.645

37.220

31.047

32.919

18.183

23.999

I

1,990.063

647.378

vep

ovcí

958.421 139.085 169.753 532.095

54.300

8.390

11.094

12.767

39.672 30.342

3.340 4.460

6.104

5.773

6.268

3.741

40.758

5.636

5.993

3.866

telat

fl913W) 1914 1915 1916

I

31,742.828

6.748

jatkách bylo poraženo v letech 1913—1916

vol a krav

J

tento^

250.428 140.970 31.769

ve Slezsku

v zemích eských v Rakousku

31. prosince 1910 byl

koní

koz

170.172 109.422

4.404

991

8.370

6.804

\

2.301

1.882

1.782

3.393

1

66.150 42.239

3.878 11.681

3.460

1.926

396

4.094

1.626 1.066

j

i»)

Die Ergebnisse der Viehzáhlung

»*)

Oest. Stát.

Handbuch

jehat

r.

1913.

vom

31.

Dezember

1910.

(


1

statistice i

71

Horáek:

Cyril

Ta

v Rakousko- Uhersku v Hušku "D&vkaL

.

.

.

na jednotlivce stanovená obnášela 6-2 kg ron.

U srovnání

29*0 hg

21*8 r.

,,

1918 10 dkg

týdn

ili

západními státy jeví se i tu spoteba velmi malái S chovem dobytka souvisejí produkty zvíecí, pro spotebu zejména závažné, mléko a jeho další zpracování (máslo, sýr), pak vejce. Statistika spoteby nemá zde žádné opory. ásteným pramenem jsou výkaly o výrob spoleenských mlékáren. se

tém

Spoleenských mlékáren bylo

r.

19111') jejich

obrat ipil vyrobeno bylo

1

másla kg 1,346.423

sýra

kg

v echách na Morav

85 144

45,114.189 62,358.270

ve Slezsku

17

5,185.685

101.366

541.907 8,545.895 60.985

246 1721

112,668.144

3,609.051

9,148.787

zemích eských

.

.

v Rakousku '

2,161.262

377.294.047

Jiným druhoadým produktem prvovýroby

stika

úl

opírá se o sítání

práv

med.

je

Stati-

tak, jako statistika dobjrtka a

drbeže, výroba však byla zjišována jen odhademato dosti neúpln.

úl

produkce medu

196.465 98.966 16.767

297.800 99.500 16.757

41.691 16.680

312.188

414.057

1,115.893

1,566.687

61.541 259.648

R, 1913 bylo

v echách na Morav ve Slezsku

~

v zemích eských

.

.

v Rakousku

vosku v f

3.350

medu. uhlí Zbývají další statky výroby prvotní. Jest to v prvé kamenné a hndé. Uhh je však pouze z menší ásti statkem spoteby osobní, z vtší ásti slouží k dobývání, zpracování, udržování a dopravování statk jiných a jeho konsum je tedy vtšinou konna hlavu pipadalo

5»41 kg

ad

sumem technickým. Uhlí bylo vytženo

r.

Morav

v echách kamenného

hndého »')

44,026.654

1913^ metrických cent Slezsku

227,613.803

Jahresbericht flber

2,544.448 d.

12.709 230,170.960 273,783.321

Stand der Milchwirtschaft

(ministerstvo orby). ") Oest. Stát.

zem. eských Rakousku

22,738.773 76,948."664 142,714.081 164,598.88»

Handbuch na

r.

1913.

zvl

Ende 1911


statistice.

73

k tomu pistupuje pebytek dovozu nad vývozem -\- 91,761.264: q uhlí kamenného a pebytek vývozu had dovozem 69,400.923 q uhlí hndého, takže celková spoteba obnášela 266,360.153 q uhlí kamenného, ili 8*86 q na hlavu a 204,382.401,^ uhlí hndého ili 7*06 q na hlavu. R. 1915i») bylo vytženo

kamenného

hndého

uhlí

uhli

.

. .

.

v echách

Morav

Slezsku

43.683.662

21,322.539

79,658.718

144,664.319

179,366182

2,107.685

11.511

181,485.278

z.

eských

v Rakousku*")

kamenného

hndého

Z tžby

....

162,897.931

220,638.347

bylo vyvezeno do ciziny (za hranice) v echách

kamenného

uhlí

^hlí

uhli 3,164.986

Morav

Slezsku

z.

1,069.792 15,441.648

eských

Rakousku

19,676.426

20,619.226

hndého uhlí 16.211 50,661.642 50,677.853 Spoteba na hlavu pipadající tedy obnášela

61.037,300

—

.

v zemích eských kanieimého uhlí

hndého

uhlí

....

v Rakousku

12*20 q 12-77 q

4-92 q 7-62 q

Dávka na domácnost pipadající stanovena

r. 1918 na l^kg tedy 7-8 q ron. Dle podrobného šetení Machalického^) ve kterém zjištn je i vývoz a dovoz uhlí do Cech, obnášela spoteba uhlí v král. eském

týdn (prmrn),

,

hndého 11,223.315 ?, uhlí kamenného 5,248.609^, obyvatele pipadala dávka obojího uhlí 2.391 kg. Dále je možno zjistiti spotebu uhlí i pro jednotlivá msta na základ statistiky železniní dopravy uhL., o emž podrobnji r.

1907 uhlí

na

1

bude pojednáno v oddílu o statistice železniní. Spoteba uhlí u jednotlivých odvtví prmyslových, u železnic atd. (jako se dje v Anglii zvláštními pailamentními komissemi) se u nás nezjišuje. Pouze spoteba uhlí cukrovar, pivovar a liho1')

Statistik des Bergbaues in Oesterreich íur d. Jahr 1915.

Bez Halie a Bukoviny. výroby a spoteby v kanceláe sv. XI. seš. 2). *•)

*i)

Statistika

král.

eském

(Zprávy zem.

stát.

Cyril

74

Horáek:

var, dani spotební

podléhajících, jest zpracována a uveejnna ve sdleních ministeistva fmancí. Daleko vtší obtíže nežli statistické zjišování produkt prvo-

výroby iní statistika výrobk prmyslových. V tom smru není pro vtšinu tchto výrobk dosud žádných íslic, které by mohly sloužiti za základ statistice spotební. Výjimku tvoí výrobky podléhající nkteré dani spotební, na jejichž pesném zjištní má zájem stát, a pak pímé výrobky státních monopol. Do prvé skupiny náleží zejména pivo, líh, cukr, mezi monopoly tabák a sl. Státní dani spotební podléhá pedevším pivo. Výroba piva obnášela v provozovacím období 1912/3")

tém


9,994.194 hl 1

v zemích eských

.

559.683 hl 570.914 hl

.12,124.791 hl

Vývoz ze zemí eských obnášel 625.284 hl, dovoz 35.652 hl, A/, množství na hlavu 112'6/. Pi tom je možno u nás zjistiti spotebu piva nejen na základ produkce a dovozu, nýbrž i pímo na základ vybírané zemské dávky z piva. Pi obou tchto zpsobech zjišování zstává však ješt nezjištna spoteba piva darovaného správou pivovar pivovarským dlníkm atd., takže skutená spoteba piva je ješt vyšší. V Rakousku obnášela r. 1912/3 výroba 21,081.648 W, vývoz 1,708,670 A/, dovoz 103.882 A/, celková spoteba 19,476.860 W, na hlavu pipadalo 67*2 /. Spoteba piva na hlavu obnášela r. 1906/7 dle Wirminghause^ celková spoteba 11,535.159

v

Nmecku

ve Spojených Státech ve Velké Britanii v Rakousko- Uhersku

v

...

....

Belgii

ve Francii v Rusku v království

eském

....

117 80

/

125 43 218

/

36 4 132

/

/

/ / /

/«*/

•) Mitteilungen d. Finánzministeriums 1914. •») •*)

Wirminghaus Zprávy zem.

Bier. stát.

Wortertuch d. Volkswirtschaft. kanceláe sv. XIV. seš. 2.


Z pehledu

je

zejmo,

z nejvtších na celém

Rovnž spoteba

statistice.

75

spoteba piva v Cechách byla jedna

že

svt. lihu se zjišuje statisticky

na základ

dan

spotební, která se vybírá u malých lihovar z výroby a pímo jako spotební u ostatních lihovar pi odvozu z nich. Ponvadž

da

iirený k vývozu a líh k úelm prmyslovým urený, k poteb lidské nezpsobilý, je zdanní prost, mžeme pímo uriti tuzemskou líh

spotebu

lihu.

lihu bylo vyrobeno v období 1912/13«) v echách na Morav ve Slezsku

v období

4=52.630

;

192.520

;

90.126

214.496 71.478

v zemích eských

.

747.348

.

738.604

na hlavj pipadalo výroby

v Rakousku

7*2

/,

1,602.650

855.187

na hlavu pipadalo vyrobeného lihu z

1914/15»«)

46f 702//

spoteb

toho konsumu podléhalo a ke 1,606.122 hl

+ dovoz

=

3.824 hl

na hlavu

2*9

3*66

/,

bylo

ureno

1,059.946 hl

/.

Dle souhlasných pozorování jeVí spoteba lihu istého tendenci sestupnou, naproti tomu spoteba lihu k stále

úelm prmyslovým

vzrstá.

Obdobné dani spotební jako bírá taktéž

pi provozu cukru

líh

podléhá

z oblasti

i

daové

ciikr.

Da se

vy-

kontroly do vnitro-

zemského volného obchodu. Dan prost je cukr lurený k vývozu, k úelm prmyslovým, ke krmení dobytka atd. Výroba cukru obnášela v období 1912/3") nad 09-3V. polarisaoe

V Cechách

6,907.250

pod

99-37, pol.

v období 191^5««) nad

99-3*/, pol.

pod 99

-S*/,

pol.

4,760.303

3,235.920

142.755 527.269

340.925

192.163

317.094

v zemích eských 10,504.095 v Rakousku .... 11,070.526

477.861 776.772

7,926.477

2,426.806

8,142.864

2,645.746

na Morav ve Slezsku

.... .

2,849.080

") Mitteilungen d. Finanzministeriums 1914. »")

Mitteilungen

d.

Finanzministeriums

1916.

1,911.941

—

686.708 172.843

Horáek;

Cyril

76

2 množství vyrobeného r. 1912/3 podléhalo danispotební 4,600.457 y, na hlavu pipadalo 15'8 kg.

Pro období 1914/5 není dat o vývozu a dovozu, ani o množství cukru spotební dani podrobeném ; neke tedy vypoísti spotebun Pro léta 1906/8 uvádí BaUod^'^ tyto kvóty na hlavu pro jednotlivé státy

Nmecko

VI kg

Francie

12

Rakousko

12 4

Itálie

Velká Britanie Spojené Státy

.

Dávka státním hospodástvím obnáší

3/4

kg

msín, tedy

,,

,, ,,

35 „ 35 „

1918 na hlavu pidlená

r.

ron.

9 kg

Spotebu masa a vína, akoli podléhají rovnž dani spotební, na tomto podklad statisticky zjišovati, ponvadž výkazy ministerstva financí obsahují pouze píjmy z tchto daní plynoucí, nikoli však poet a množství pedmt zdanných. Spotebu masa zjistíme tedy vyšetením produkce a zahraniního obchodu, podobn jako u obilí. nelze

Sklizs vína obnášela. v echách

r.

na Morav ve Slezsku

^

v zemích eských

.

.

.

.

v Rakousku

1913 v //")

r.

1917 v A/»)

3.990

2.288

70.079

—

118.837

74.069

121.126

4,362.848 I

—

2,506.317, o zahr.obchodu statistiky není, na 866 / hlavu pipadalo .

Dovoz obnášel

1,085.623,

na hlavu pipadalo

vývoz 563.212, spoteba

.

4,875.259,

16*8/.

Naproti tomu velmi podrobné výkazy o výrobách do jejich oboru spadajících podávají jednotlivé státní monopoly, solný a tabákový* «»)

Ballod, Grundriss der Statistik str. 143.

•«)

Oest. Stát.

•»)

Anbaufláchen

Handbuch na u.

r.

1913.

Ernteergebnisse in Oesterreich 1917.

Píspvek ke spotební Spoteba

v

soli

1913 obnášela (v tom obsažena je

r.

77

statistice.

i

sl

do-

vezená z ciziny)^) k požíváni 2,377.724 q na hlavu 8-104 kg 8-424 ,, k úelm prmyslovým 2,471.401 ,, ,, celková spoteba soli .... 5,471.638,. 18-649 .. ,,

soli

soli

.

Na Spoteb

soli

k

úelm

echy

množstvím Morava ,.

Slezsko

zem

.,

eské

prmyslovým

participovaly 800.467 f 26.546 247.826 1,074.828

Spoteba tabáku a výrobk tabákových obnášela

v

tisíci

kusech*®) cigar


.... .... .

.

.

371.917 104.628 63.517

r.

1913

Cyril

78

Horáek:

robku prmyslových. Zjišování takové je i v onch zemích, kde se opírá o zákony a naízení k tomu cíli vydané velmi nesnadná, hlavn z tch dvod, že se stále mní tvary, jakost i množství nemohou nebo se zdráhají udati podrobvýrobk, výrobci sami nosti, obávajíce se porušení výrobních tajemství, emeslná výroba pak vbec pro svoji velkou rozptýlenost zjišování se vymyká. Proto statistické šetení výroby i tam, kde bylopodniknuto, se omezuje na vtší podniky.

bu

Pokusy takové rických, kde

se

dly zejména

v rámci všeobecného

ve Spoj. Státech severoamedesítDetého censu se zjišuje

množství a cena vyrobeného zboží, dále zpracované látky, mzdy, kapitály, náklady provozovací, a to nejen pi výrob tovární, nýbrž i pi výrob emeslné. Pílišný rozsah vyšetovaných po-

mr a

nekontrolovatelnost jednotlivých

znan

údaj

zeslabuje

ovšem

spolehlivost takového Šetení.

Pokud se našich pomr týe, podávají výkazy o výrobe pouze nkteré velké spolenosti prmyslové, zvlášt kartely; nutno se tedy spokojiti pouze nkolika íslicemi zcela nesystematickými. Tak vydává úetní kancelá železáského pr'myslu „Ausdes Abrechnungsbureau der osterreichischen Eisenwerke", kde zpracována a uveejnna jsou data o výrob v prmyslu že-

weise

lezáském.

Odbyt

železa inil

v metrických centech^)

železa r. r.

1912 1913

tyového

nosi

hrubého plechu kolejnic

5,136.572

1,806.709

3,501.419

1,220.130

716.900

683.445 474.968

804.42*

výrob

jsou po ruce výkazy, a tkalcovbavlnáských vydávané mezinárodním svazem jednot

Jiným oborem prmyslu, o

ských,

V

je

jehož

bavlnáství.

Rakousku bylo vyrobeno bavlnné píze^

r. r.

1912 1913

302,884.658 angl. liber 313,694.700 ,, ,,

") Wirtschaítstatistische

tato statistická 33)

ili 10*5 angl. .,

10-8

..

1.

na hlavu

.,

,,

Chronik des Jahres 1913.

píruka vydána

nebyla.

Wirtschaítsstatistische Chronik des Jahres 1913.

,.

Od

té

doby


Spoteba bavlny obnášela v období T

Nmecku

1,579.737 žok'«)

Francii

.

.

.

Vel. Britanii

....

Itálii

Rusku Rakousku") .

.

na

1

7^

statistice,

1./9.

1912~3i

./8.

ISIS**)

obyvatele pipadalo 0*024

986.682

0026

3,826.163

0-084 0-022 0-017

743.960

.1,941.762

žok;

0-036»»)

837.066

ástený výkaz o spoteb cihel podává dolnoiakouská spolenost Wienerberger Ziegelfabrik u. Baugesellschaft o odbytu tí nejvtších dolnorakouských akciových cihlaen, která obnášela^ 264 miliony 268 299

1910 1911 1912 1913

r.

r.

r. r.

kus

169

Výkaz o výrob cementu uveejuje Hauptverlsaufstelle

d»

Ssterreichischen Zementfabriken.

Výroba cementu portlandského výroba cementu románského obnášela r. r. r. r.

1910 1911 1912 1913

.

.

.

.

.

.

11,466.100 q 12,916.800 13,380.300

.

.

13,363.300

asi 800

vagón

7.500 7.000

5.500

možno nkdy provésti v užších v jednotlivých mstech. Týká se to jednak statk v mst neprodukovaných, masa, mléka, mouky, uhlí atd., které pi dovozu snáze podléhají kontrole, jednak statk jednotn upravených jako plynu, elel^tiny, vody, které bývají obstarávány obyejn podniky veejnými dále se opírá tato staPodrobné vyšetení spoteby

okrscích než je stát nebo

zem,

je

totiž

;

spotební o výkazy jatek, statistika bytová o výkazy dan inžovní. Velmi je usnadnna konsumní statistika ve mstech, ve kterých vybírá se potravní da ze všech spotebních statk dovážených, jako je v Piaze. tato se vybírá na áe, oddlující vlastní Prahu

tistika

Da

8«)

Oest. Stát.

*•")

Žoky

egyptské, indické ")

táno dle

Handbuch 1914 str. 460. pokud váhy se týe dle

kolísají

i

Není jasno,

potu

toho, jde-li o americké,

jiné zboží. jde-li

o Rakousko

ob3rvatel Pedlitavska.

i

Rakousko- Uhersko. Vypoí-

Horáek:

Cyril

80

od vnjších pedmstí, a proto íslice ty

se týkají pouze

osmi tvrtí

pražských.

R. 1912 bylo poiaženo na ústedních jatkách pražských*')

v Praze bylo spotebováno

z toho bylo vjrvezeno

dobytka hovzího 28.966

1.351

27.615

vep

7.525

531.222

93

35.672

telat, ovcí,

jehat

538.747 35.765

na hlavu pipadalo**)

Váha dobytka udána

0*125

kus

2-414

,,

0-162

„

není.

Krom toho bylo pivezeno drobného dob5rtka zabitého a masa na masný trh pražský masa hovzího masa vepového

4,766.896 kg

1,259.978 19.132

skopc

35.627

,.

jehat

4.524 3.209

,,

kozlat

2.885

.,

telat

vep

(selat atd.)

Z podrobného seznamu dovezených potravní dani co do množství budtež

,.

pedmt

podléhajících

uvedeny aspo

dležitjší

vjrvezeno (za nž

spoteba

bylo dovezeno**)

da vrácena)

na hlavu

1,923.133/

1,776.812/

r.

lihu

,,

kus

koaleního

1913

vína piva

37,210.550

masa erstvého;

12,774.126 kg

mouky

kamenného

/

159-65 58-06

/ /

fig

37-31

,.

.

.

5,203.758

23-65

.,

.

.

.

1.356.202

6-16

,.

351.246

1-59

,.

219,391.079

997-23

..

13,249.111

uhlí

2,086.286

.

.

chleba a zboží peka. másla, másla pep. sádla vepového

0-665/ 9-587

2,109.239

5.040.624 kg

Stát. zpráva král. hlav. msta Prahy 1913. ísla tato jsou ovšem píliš vysoká, ježto všechno maso zvíat na pražských jatkách zabitých se v Praze neskonsumuje. «•) Stát. kniha král. hlav. msta Prahy na r. 1913. »»)

»•)

[Píspvek ke spotební

To

jsou

aspo

statistice.

81

mžeme

ty nejdležitjší položky, z nichž

usuzovati na velikost spoteby v Praze v obvodu potravní áry.

K množství dovezeného piva a lihu pipoísti je též množství v Praze (v

témž obvodu) vyrobené, zjišované na základ poplatku z ného r. 1913 77.356 hl, celková spoteba

vybíraného. Piva vyrobeno bylo

piva (dovezeného a v Praze vyrobeného) 194-81 / na hlavu.

v

1913 obnáší tedy

r.

Náležité pée nebylo však u nás ped válkou vnováno dovozu a spoteb mléka, jakou by vyžadovala dležitost tohoto statku pro výživu obyvatelstva. (Pelivá statistika o spoteb nléka sestavena byla na p. ve Vratislavi.) Dále sem spadají jednotlivé statky vyrábné podniky obecními: plyn, elektina, voda pitná a uži+ná, k erá ovšem pestává býti

statkem vobým. V Praze v období 1909/10^; bylo vyrobeno plynu

(v

plynárn

žižkovské, holešovické, smíchovské) 20,853.660 m^, spotebováno bylo 20,851.500

Z toho na soukromé osvtlování plynem

m*

pipadalo v Praze

(I

VIII.)

9,484.108 m*, tedy na hlavu 43-40 m^

na soukromé osvtlování na Král. Vinohradech 1,993.452

>m8,

Vody íní bylo dodáno

na hlavu 25'76 w" r.

atd.

1910 (Káranského vodovodu tehay

ješt nebylo) 14,227.141 w»«i), na hlavu pipadalo 50-71

Elektrického proudu vyrobeno bylo

r.

1908^)

KW

21,057.760 hodin, z toho zkonsumováno Z této spoteby pipadalo

na spotebu soukromou na veejné osvtlováni ostatní úely obce pro elektrické dráhy;

na

.

.

.

.

.

.

.

.

.

....

na vlastní spotebu «•)

Administraní kniha

5,513.961

KW hod. =

660.414-6

„

165.5995

,,

9,833.887 161.740-6

„ „

král. hlav.

16,336. 602*2

KW hod.

33-75% spoteby

= 4-04% = 102% = 60-20% = 0-99%

msta Prahy na r.

„

1910, poslední,

která byla Pražskou stát. kanceláí vydána. *i) *»)

Tamtéž. Tamtéž.

Sborník vid právních a státních XIX.

/

6

Cyril

82

Spoteba elektiny k KWhod. na hlavu.

Horáek:

úelm

soukromým obnášela

r.

1908

12-15

byla vnována statistice bytové, která pojednáo statcích opotebovatelných s dlouhou dobou užívajíc vací a zaujímajíc sama velký rozsah tvoí sama pro sebe obor sta-

Velká

pée

výlun

v užším smyslu se vymyká. postupujeme zjišujíce spotebu statk výlun dovážených. Velikost dovozu a tedy i spoteby lze seznati ze statistiky zahraniního obchodu. Statky výlun dovážené jsou zejména zboží osadní, koení, jižní ovoce a bavlna. Spoteba jejich se dá zjistiti pouze pro královst\d a zem na íšské rad zastoupené, pípadn pro celou monarchii, nikoliv však pro jednotlivé zem. Podíl zemí pedlitavských na celkovém zahraniním obchodu ?e vypoítává tím zpsobem, že se odeítají od celkových ísUc zahraniního obchodu ísUce, jimiž mají na nich úast zem konsumní Jiným zpsobem

tistiky a z

*

statistiky

koruny uherské, kde se zahraniní obchod samostatn zjišuje a uveejuje. R. 1913 obnášela spoteba tchto statk*^ (spoteba

množstvím dovezeným, od nhož

se

odete vývoz)

v metrických centech

na hlavu

je

dána

fRíspvek ke spotební Tamtéž*^) uvádí spotebu

aje a kakaa

r.

na hlavu pipadalo aje**) Anglie Francie

8S

statistice.

6-39 angl. liber«) 0*07

1910

kakaa 24-1 kg 25'1

Nizozemsko

I.73

19«2

Nmecko

0-11

43-9

1«24

60»3

Spojené Státy

....

Rakousko- Uhersko

...

—

6'0

DovOz bavlny a bavlnných výrobk do Rak.- Uherska obnašel

r.

1913*3)

.

1,046.865 f

dovoz vlny a vlnných výrobk!

214.064

,,

Spoteba ba\lny byla již uvedena výše. Jak již bylo uvedeno, nelze zjistili podíl menších celk územních na dovozu, nelze tedy ani odhadnouti spotebu na tchto ^tcích v zemích koruny eské. Návrh na nápravu v tomto smru podal Dr. Bohuslav Krejíá v asopisu „Das Ssterreichische Verwaltungsarchiv"**) kde žádá, aby se zjišoval jednak podíl jednotlivých zemí na obchod zahraniním, jednak aby se zjišoval a uveejoval úhrnný obchod jednotlivých zemí, tedy jejich obchod zahraniní, obchod se zemmi uherskými a ostatními zemmi pedlitavskými. K dosažení prvního cíle navrhoval Krejí cestu zcela jednoduchou, aby na základ ministerského naízení v rámci zákona ze 26. ervna 1890 . 132 . z. povinni byli zasílatelé, udati též korunní zemi urení pípadn pvodu. Podobným zpsobem dal by se též snadno zjistiti obchod jednotlivých zemí korunních se zemmi uherskými. Jako základ pro statistiku obchodu jednotlivých zemí mezi sebou navrhoval Krejí statistiku dopravy železniní, která z nejvtší ásti obchod zprostedkuje. K této navrhované reform statistiky zahraniního obchodu však nedošlo, by se byla dala provésti prostedky pomrn jednoduchými, patrn též pod vlivem pevládajících snah centralisaních. Jakýsi pokus o nápravu uinila c. k. statistická ústední komise r. 1904*') z popudu mezinárodního sdružení pro stav a tvoení cen obilních ,

a

«»)

Grandriss der Statistik str. 161 a 166. Anglická libra 0.453 kg.

*«)

Das

*«)

=

") Salz, schrift

r.

oester. Verwaltungsarchiv

Zu

1912.

r. 1906 seš. IX/X. Konsumstatistik in Oesterreich. Statistische Monat-

Neue

Folge,

XVIL

ro. •*

84

Cyril

Horáek:

lim zpsoberr-, že uveejovala v týdn vycházejících „Nachrichten aus dem Gesammtgebiet der Landwirtschaft" tabulky o odesílání a pijímání obilí a mouky v dležitjších stanicích, jež rozdleny dle dopravních styk se zemen i na íšské rad zastoupenými a jinými zemmi. Cílem této statistiky nebyla statistika spoteby, nýbrž pro-

dukce výsledky však byly neúplné a ;

r.

1912 bylo od nich upuštno.

V novém eskoslovenském stát bude se ovšem statistika zahraniního obchodu vztahovati pímo na eské zem, a bude tedy lehko zjistiti spotebu statk dovezených, a na základ statistiky dopravní bude snad možno zjišovati též obchod mezi jednotlivými

zemmi.

Jiným pran:enem spotební statistiky jsou Výkazy o doprav methody bylo již ásten použito pi nkterých údajích o dovozu statk sxx)tebních do Prahy. Vbec se hodí tato methoda zvlášt tam, kde má býti zjišována spoteba malýdi okrsk a jednotlivých mst; u mst, kde není potravní dan, železniní. Této

jest

je

vlastn jediným možným zpsobem zjištní spoteby.

Statistické šetení o doprav náklad železniních provádno velmi podrobn v Nmecku,*®) kde vydávána je íšským želez-

niním úadem

„Statistik der im Betriebe befindlichen Eisenbahnen Deutschlands", která obsahuje vedle statistiky píjm rozdlení dopravních náklad podle 76 skupin rzných náklad, dále poet dopravených zvíat dle kus; stanice odesílací a pijímací seskupeny jsou opt v 52 okresy dopravní, z nichž 37 leží

v nmecké

íši.

Z

této statistiky je

možno

sestaviti dopravu, tedy

dovoz a vývoz náklad v každém jednotlivém okresu, a je možno aspo pibližn z ní usuzovati na spotebu statk, zejména tch, jejichž doprava se nedje ve vtším mítku jinýni dopravními prostedky, po silnicích atd. To je zejména piaktické tam, kde okresy dopravní spadají v jedno s velkými msty (jak o na p. Berlín). Podobné statistiky železniní unás nebylo; výkazy rakouských železnic obsahují pouze údaje o váze dopravených statk a píjmech pouze pi doprav hndého uhlí dlá se statistika detailní. Krom toho jsou však sdlávány výkazy jednotlivých stanic (Stationseingaben), které nejsou sice sumárn zpracovány a vydávány **)

land

Rickes Eisenbahnwesen v

II. díl.

poct Mayerovi

Statistik in Deutsch-

Píspvek ke spotební kterých však bylo by summámí záznamy o

ke

lze použíti

doprav

86

statistice.

statistice

spotební. Jsoi? to

zboží každé stanice, rozdlené na

88 tíd zboží (Guterklassenj) a specialisovaný dle místní dopravy (dopravní styk stanic mezi sebou), vnitrozemské (dopravní styk stanic státních drah s nestátními vnitrozemskými), a zahraniní (dopravní styk se zahraniím). Tyto statistiky nejsou však rovnorodé u státních drah a sou-

kromých;

spoívá v tom,

další obtíž

pi pechodních

že

stanicích

(Ubergangsstationen) na soukromé dráhy a naopak nelze

zjistiti

stanici urení.

teplické

vydává editelství spolenosti Ústeckodráhy, obsahuje podrobný materiál o doprav hndého

uhlí dle

pejímacích a odesílacích stanic Ústeckoteplické dráhy,

kterou

Statistika,

Bušthradské dráhy a drah státních.

Na r. r.

všech tchto železnicích bylo dopraveno 1912 1913

.

.

.

17,924.594 tun

.

.

.

18.241.884

hndého

r.

....

a toho ústeckoteplicku drahou

bušthradskou drahou státními drahami dle místa

1912

r

1913

9,315.481

i

9,624.651

t

2,974.525

t

2,949.091

t

5,634.688

/

5,768.142

t

14,200.000

t

15,600.000

f

7,600.000

i

7,200.000

t

1,670.000

t

1913 1,600.000

f

urení dopraveno bylo

do Rakousko- Uherska -do ciziny

Po Labi bylo dopraveno

náklad do do ech

z

uhlí

,,

.

vnitrozemí

.

.

r.

1912

r.

urených bylo opt dopraveno ,,

do Dolních Rakous

.

12,863.913

/

623.233

t

,,

14,050.310

t

660.233

t

atd.

Bhem války v dsledku poklesu v v doprav železniní r.

1915»»)

bylo dopraveno do vnitrozemí

do ciziny r.

1916 bylo dopraveno do vnitrozemí do ciziny *•)

Statistik des

*•)

Statistik des

tžb

nastal též pokles

12,478:846

t,

6,418.469

t,

13,334.180

/,

6,668.333

/.

bohmischen Braunkohle-Verkehrs im Jahre 1913. bohmischen Braunkohle-Verkehrs 1917.

Cyril

g6

Horáek:

"Dosti podrobný materiál statistický aspo pro stanice ležící na celních hranicích obsahují výkazy o doprav na Dunaji, Labi a Vltav, a výkazy dopravy námoní. Statistika dopravy železniní jak již bylo uvedeno, není u nás ani zpracována ani vydávána, dalo by se tímto zpsobem získati mnoho cenného a zajímavého materiálu v oboru statistiky spotební. Na základ podrobné statistiky dopravní by se dal zjistiti na p. podíl jednotlivých zemí na zahraniním obchodu, spoteba obilí a mouky mst a míst prmyslových, a snad i spoteba nkterých výrobk prmyslových, zejména tch, jejichž výroba nebo spoteba je soustedna na urité

a

území.

Nedostatky obou method statistiky spotební, subjektivní

primly K. Pibrama, aby se pokusil je odstraniti kombinováním obou method .^^) Pokusil se zjistiti skutenou, objektivní spotebu mouky v Rakousku methodou subjektivní. Postupuje v zásad tím zpsobem, že násobí spotební dávku mouky na hlavu potem obyvapripadající podle domácnostních telstva. Za základ bére vyšetení spoteby 119 rodin vídeských z r. 1912 dlník, získané methodou statistiky domácích a sítání lidu z r. 1910. Nejvtší váhu klade na stanovení pesné spotební jednotky a pesné rozlišování vku, pohlaví a zamstnání obyvatelstva dle tí skupin, rolnické, prmyslové (mstské) a majetné. Obilí, mouku a chléb uvádí rovnž na stejného jmenovatele. Jako spotebu dorostlého muže (ze tídy dlnické) uvádí 135'8 kg, spotební jednotku klade na roven pibližn 34 kg žitné a pšeniné mouky. Touto svojí methodou došel k tomuto výsledku: v Rakousku bylo r. 1910 89,718.714 spotebních jednotek a spoteba obnášela 31*62 mU. q mouky, z toho 30*5 mU. q pšeniné a žitné mouky. Výsledek tento se neliší píliš od výsledku, ke kterému dospjeme methodou objektivní, t. j. zjištním výnosu sklizné a pebytku dovozu nad vývozem, odeteme-li od toho obOí urené k osevu a ke krmení dobytka a úelm prmyslovým (což vše se zakládá na pouhých odhadech, nikoli zjištných skutenostech); spoteba mouky získaná touto cestou se rovná totiž r. 1910 32*36 mil. q. Akoli se tedy blíží výsledek znan skutenosti {Pibram i

objektivní,

út

út

•1)

in der

K. Pibr^tm, Der Mehlverbrauch Friedenszeit.

Stát. Monatschriít,

d.

Bevólkerung

Neue

Folge,

XXI.

Oesterreichs sv.

12. seš.


sám

o výsledku projevuje pochybnosti,

87

statistice.

methodu konbinaní však

považuje za velmi cennou pro konsumní statistiku), lze namítati proti základu, na

nmž byl závr zbudován.

mnoho

Je to zejména

rozdlování obyvatelstva na ti tídy dle povolání, zvlášt libovolné stanovení tídy zámožné, do které zahrnuje všechny ty, jejichž roní píjmy pevyšují 3600 K a dále velmi pochybný základ pi spoteb mouky jedné spotební jednotky. Prmrná spoteba vídeské dlnické rodiny mže snad býti typem spoteby ve Vídni nebo Dolních Rakousích, zajisté však je pochybno, bée-li se za základ spoteby všech zemí pedlitavských, které vykazují tak rzné podmínky a pomiy hospodáské, jako Cechy a Dalmácii, Hali a Tyroly. Vždy podle Philippoviche^^) jsou ve spoteb obilí na hlavu takovéto rozdíly v Dolních Rakousích

.

88

Cyril

Horáek

Spotební statistika byla u nás ped válkou namnoze ješté polem ležícím úhorem. Vedle statistiky populaní a finanní byla statistika spotební siln podceována a výsledky její pak stojíce v pomru ku práci jí vnované byly neúplné a nespolehlivé. Teprve svtová válka a jí následující úplné hospodáské osamocení celých stát pouila všechny podceovae spotební statistiky o tom, jaký význam má znalost spoteby obyvatelstva. Jak velké nesnáze zpsobila otázka úpravy spoteby mouky, chleba, cukru a j. denní spoteby, když nastala autoritativn nutnost stanoviti dávku vymenou na den a hlavu, jaký zmatek zpusobUa nesetná naízení, která chtla upravovati hospodáské pomry a která pi tom vycházela z naprosté nezna-

pedmt

losti jejich!

O významu

a dležitosti spotební statistiky tedy není asi

Zbývá otázka, jaká methoda byla by nejúelnjší, aby se dosáhlo žádaného cíle, t. j., aby zjištna byla pokud možno nejpesnji skutená spoteba obyvatelstva na produktech prvovýroby, výrobcích prmyslových a ostatních všech statcích spojiž

sporu.

tebních.

Pokud

se

týe

statistiky

zahraniního obchodu, byl dosavadní

stav uspokojivý, arci jen pro celé Rakousko-Uhersko, ne pro jednotlivé

zem, jmenovit zem eské. Návrhy Dra Krejího byly

míry zjednati nápravu, nedošly však uskutenní a byly ovšem pedstiženy kvapným vývojem politických událostí a po zániku Rakouskouherské íše bude i statistika zahraniního obchoda postavena na zcela nové základy. tu zpsobilé do

jisté

Nerozhodnuto však je, jakou methodu zvoliti pro zjištní spoteby ostatních statk. Methoda osobních záznam se sice osvduje pro jednotlivé skupiny spolenoí=ti, nedostauje však tam, kde hlavní zájem tkví v zjištní úplné spoteby obyvatelstva, jak je tomu práv v letech válených. Jak již bylo eeno, stát nemže naíditi každému obanu, aby vedl podrobné denní záznamy o své spoteb, a i kdyby sáhl k takovému drastickému opatení, nutn by celá vc ztroskotala. Nezbývá tedy než sáhnouti

k method

druhé, zjišování výroby, kteiá je sice jen

nepímá,

anebo spíše ke kombinování obou method, tak jak to navrhoval Píbram, a zárove k náležitému vybudování

ale snáze proveditelná,

Píspvek ku spotební

89

V

tom pípad musil by býti opaten pokud u statistik domácích út, a zpracování nesmlo by se ovšem šetiti ani prací

statistiky železniní.

možno

statisticQ.

nejobsáhlejší materiál zejména

na jehož sbírání ani nákladem.

Vtší péi je teba vnovati statistice zemdlské, která dosud spoívá stále na pouhých odhadech, vždy více mén pibližných, tebaže v letech válených obdlaná plocha a výnos sklizní byl zjišován daleko podrobnji než díve. Ballod^) navrhuje,

aby všichni zemdlci

ádné úetní knihy, podobn

byli povinni vésti

jako nájemci pruských státních statk,

a dále žádá nepetržitou statistiku produkce mlýn, zdrazuje pi tom práv význam takové statistiky pro pípad války. Jak je známo, byl za války veškerý výnos žní obstaven, nákup sven

výhradn válenému obilnímu ústavu, a mlýny postaveny skuten pod písný dozor, výkazy o výrob se však neuveejují. Spoteba masa, druhá nejdležitjší položka výživy, dala by uspokojiv zjistiti úplným zaznamenáváním dobytka poraženého na jatkách a jeho živé váhy; ovšem vtší pozornosti vyžadují též domácí porážky, zejména po stránce váhy, stáí dobytka atd.

se

Nejtžším problémem zstává statistika spoteby resp. výroby prmyslových výrobk (nebo jiným zpsobem nelze ani tu dospti k cíli) otázka ta není dosud nikde uspokojiv rozešena, ani v zemích hospodásky pokroilejších. Prozatímním cílem je požadavek, aby aspo všecky vtší podniky prmyslové, akciové spolenosti atd. uveejovaly každoron výkazy o výrob ve svém závod, o odbytu svých výrobk, o spotebovaných surovináchatd :

Um zpsobem

dospje spotební

statistika opírající se

ponejvíce o pouhé odhady ke

skutenému

seln správnému, a v každém

smru

lehlivému

")

dosud

zjištní spoteby, í-

úplnému, pesnému a spo-

.

Gterbedarf und Konsumption v poct Mayerovi Die Statistik

\n Deutschland II.

str.

617

si.

Dr. Jan Loevenstein:

90

Neplodnost hodnotné theorie rakouské Školy pro vysvtlení

smny.

Napsal Dr. Jan Loevenstein.

Bohm-Bawerk, hlavní representant rakouské

školy,

pokud

bží

o theorii subjektivní hodnoty, konstruuje pro všechny statky tutéž subjektivní hodnotu, která, jak má za to, je dostateným podkladem pro výklad veškerého hospodáského jednání lovka,

tedy zvlášt pro upotebení, koupi a

smnu

Ze známého jeho uení o hodnot a budtež zde vyteny hlavní jeho zásady:

statk.

pomru

jejím ke

smn

statk

je dána hraniním užitkem, který odpadnutí jednotky statkové z urité ehož odkryje se poteba, jež by byla bývala kryta, kdyby dotyný statek nebyl býval odpadl, a seznáme dále, že jest to poteba nejmén dležitá z poteb krytých dotynou danou zásobou statk a tedy, že hraniný užitek je krytí této nejmén dležité poteby. Výjimen dle Bohm-Bawerka je dána subjektivní hodnota statku cenou statku náhradního, nebo strastí práce s opatením

Subjektivní hodnota

seznáme, pedstavíme-li dané zásoby, následkem

si

náhradního exempláe spojenou, pokud jsou tyto I

pi

daící

získávání statk a

smn

staví dle

strasti menší.

Bohm-BaWerka hospo-

lovk

proti sdb^.

hodnotu statku obtovaného a statku nabývaného a odhodlá se k obti strasti, je-li tato menší než-li úspora

strasti (zisk).

Tak vzniká smna zejména,

je-li subjektivní hodnota statku ve smnu dávaného. Hodnotící získaného víší, objekty musí míti v té píin hodnotné úsudky protichdné. Na první pohled zdá se toto uení, zvlášt pokud vysvtluje smnu, naprosto jednoduchým a samozejmým, pravdivým však není.

než-li statku

Ve svém lánku „Kritika hlediska Bohm-BaWerkova na

strast

vd právních a státních

práce v subj ektivním hodnocení". (Sborník roník XVII: seš. 1.)., poukázal jsem již k

km subjektivní theorie

nkterým nedostatBohm-Bawerkovy. Na tomto míst budiž

prokázáno, že konstrukce Bohm-Bawerkova naprosto též není

Neplodnost hodnotné theorie rak. ikoly pro vysvtlení smény.

vhodným prostedkem ku vysvtlení smny a cen pi ten pedpokládá soustavný pehled o

omylech

koupi.

\M

Dkaz

subjektivistické

této theorie. 1. I když se postavíme na stanovisko Bohm-Bawerkovo, že k seznání hodnoty si musím pedstaviti statky, které „mám", a nechám zatím otevenu otázku, co rozumti jest tím, že statek

„mám", a zda konstrukce pro pípad tento formulovaná se hodí pro všechny pípady upotebení a posunu statk, jest první vadou Bohm-Bawerkovy

theorie, že

zásadn

definuje hodnotu

užitkem a prohlašuje pípady, kdy se hodnotí dle

náhradního anebo dle

strasti

tmto

výjimeným pípadm

strasti

hraniním

ceny statku

náhradní práce za výjimené, takže

není teba pizpsobovati všeobecné definice subjektivní hodnoty. O této vad BohmBawerkovy theorie pojednal jsem ve zmínném již lánku a defidle jeho názoru

noval jsem tam dsledn hodnotu statk jako jich význam, jež blahobyt pro svou zpsobilost ušetiti mi minimální mají na

mj

by mi vznikla, kdyby dotyný statek odpadl, ili krátce jako minimální strast, kterou mi uspoují, již se jedná o strast poteby (hraniní užitek), i strast ceny náhradného statku, nebo strast, která

a

strast práce se získáním

jen podoteno, že

náhradného statku spojenou. Zde budiž

pi výkladu

o neplodnosti Bohm-Bawerkovy konstrukce subjektivní hodnoty pro vysvtlení koup a smny

pro

následkem námitek anglo-americké školy (Edgeworthových) seznal Bóhm-BaWerk, že se subjektivn hodnotí statky též dle strasti ceny nebo strasti práce, ale neodhodlal se ku celkové pestavb své hodnotné konstrukce. 2. Konstrukce Bohm-BaWerkova vychází dále z pedpokladu, vysvitne,

sice

„mám", avšak neeší nikterak situace, kterou "je rozumti, „mám". Zvlášt též nepraví, znaí-li ono „mám" držbu faktickou i právní, znaí-li pouhou existenci statk nebo urith stadium jeho upotehitelnosti. Protivu toho, že statek „mám", tvoí pece situace, za které je statek pro mne trvale a nenahraditeln ztracen, ale i též situace, za které jsem prost od bezprostedního upotebení statk oddálen pekážkou obti práce nebo jiných statk. Nemám-li statek v tomto smyslu, od jehož upotebení bezie statek

h

statek

prostedního jsem takto oddálen, nemám ho nejen tenkráte, patí-li

osob

tetí, ale ani tenkráte, je-li

žitelný jen za

v

mém vlastnictví, ale je-li dosa-

uritou obt práce a nákladu

(ceny)

na p. uhlí v zemi.

^

'

Konstrukce

Dr. Jan Loevenstem:

Bóhm

-Bawerkova hodí

se

pHpad statk

pouze pro

v

mém

vlastnictví se nalézajících a bezprostedné upotebitelných a neplatí

tudíž pro statky, od jichž bezprostedního upotebení jsem vzdálen

faktickými nebo právními pekážkami. 3. Je-li ujasnno, co znamená, že statek „mám", ujasní se též smysl toho, že statek odpadl. Nebo ztráta statku, který jest

mým uhlí ,

vlastnictvím a

bezprostedn upotebitelným

ku topení pichystaného),

právn

který

sice,,

mám", avšak

obtí dalšího nákladu

(uhlí

suzovati všeobecné prosté dle

pak

jest zcela

v

nco

(na pr. ztráta

jiného, než-li statku,

jehož upotebení jest

podmínno

zemi). Odpadnutí statku dlužno po-

té situace,

ve které se nalézán)

dle rznosti této situace jest strast se

Jelikož

zánikem statku rzná,

zejmo, že i subjektivní hodnota se touto rznou situací mní, pokud se týe, že subjektivní hodnotu teba hledati zvlášt pro

jest

rzné tyto

situace a že sub j ektivní hodnota konstruován á pro pí-

pad, že statek bezprostedn upotebitelný mám ve svém vlastnictví, se nehodí na

pípady

jiné, totiž

na pípady, že statek není bezpro-

stedn upotebitelný anebo se v mém vlastnictví nenalézá. Je práv zajímavým úkolem hledati konstrukci "subjektivní hodnoty pro takové pípady, kdy statku v tomto smyslu „nemám". Úvaha taková není neplodnou,ponvadž zcela dobe si mohu uvdomiti hodnotu existence uritého statku, kterého v eeném smyslu „ne-

mám", :z

a

mohu

želeti

jeho ztráty, aniž

jištná pro pípad ztráty

v

by jeho

subjektivní hodnota

hodnotou subjektivní hodnotou, nale-

této situaci se kryla s

ve smyslu Bohm-Bawerkov, t. j. se zenou pro pípad zcela jiné situace, totiž, že statek „mám" (a že jsem jej opt ztratil). Uvdomuji si na p. význam existence uritého obrazu v nkteré umlecké galerii, a uvdomuji si subjektivid strast, již utrpím zniením obrazu, aniž ona strast byla by rovná oné, kterou bych utrpl, kdyby onen obraz náležel a byl znien. I takové hodnocení statku, kterého „nemám", mže býti prakticky podntem mého jednání, na p. napomáhám ku zjištní škdce a pod.

mn

4.

ježto

Pokud

je subjektivní

hodnotím

hodnota urena hraniným užitkem, získáním náhradného statku spojené

strast práce se

^) Hodnotím-li boty v krám, musím si pedstaviti, že odpadnou boty v krám" a nikoli, že je ,,mám" a že jsem jich pozbyl. nuUová. sledkem toho, jsou-Ii volné kupitelné, je jich hodnota Jinak by bylo, kdyby to byl jediný pár v mst.

D-

,,cizí

tém

Neplodnost hodnotné theorie rak. školy pro vysvtlení smny.

93

aneb strast ceny náhradného statku výše, je dána sut jektivní hodnota strastí nejnižší potety, jejíž ulšojení odpadne zánikem exempláre z dané zásoby. Theorie Bohm-BaWerkova nijak bMe neuruje poteb, kterým še zásoba statk postupn vnuje, takže by bylo lze míti za to, že rozhoduje absolutní velikost strastí z neukojení té které poteby o poadí, v jakém se statky ze zasol y pro ukoj té které použiji však

absolutní

V jakém poadí a k jakým úelm dané zasol y, o tom rozhodne nikoli té které poteby, ježto nkterá potela mže

poteby

použijí.

ady statk

strast

z

mén exemplá

žádati více a jiná

ku svému

ukojení, nýlrž rela-

uspoené strasti pipadající na jednotku statkovou. Zásobou statk chci totiž dosáhnouti co možná nejvyšší úspory strasti. Toho dosáhnu jen tenkráte, dosáhnu-likaždou jednotkou takovéto nejvtší úspory strasti; ježto pi jednotlivém upotebení se táži po velikosti úspory strasti, jež pipadá na jednotku statkovou, mže se státi, že poteba relativn naléhavá mže míti pednost ped potebou absolutn naléhavjší proto, že ku svému úkoji žádá menšího množství statk než-li ona, takže statek upotebený k úkoji poteby mén naléhavé, skýtá relativn vtší úsporu strasti než-li pi upotebení k úkoji poteby absolutn dležitjší. Na p. mám potebu naléhavjší napojiti dobyte z dané zasol y vody, tivní výše

než potebu ukojiti žíze. Ježto však ku ukojení první potely naléhavjší potebuji vtšího potu jednotek z dané zasol y statkové, pikroím ku ukojení druhé mén naléhavé, ježto mi sk5^á na jednotku statkovou vtší úsporu strasti. ídí se tudíž lovk pi upotebení zásoby statk nikoli absolutní, nýbr:^ relativní úsporou

hraniní uMtek je dán potebou nikoli absolutn nejnižší, nýbrž relativn nejmén tíživou. Tuto korrekturu, o níž strasti,

se

takže

zmiuji jen k vli soustavnému výkladu vad Bohm-Bawerkovy lánku: Das Liefmannsche Gesetz des

theorie, provedl Engliš ve

Ausgleiches der Grenzertráge

in

bcher fr Nationaloekonomie xmd

der Konsumwirtschaft

(Jahr-

Statistik Bd. 109, dritte Folge

Bd. 64. [1917]). 5. Je-li z uvedeného jasno, že konstrukce subjektivní hodnoty zaízená na pípady statk bezprostedn upotebitelných, jež má hodnotící subjekt ve je

pedem zejmo,

Bóhm-Bawerkov

že

svém

vlastnictví, se nehodí na jiné situace, nebude možno subjektivní hodnoty ve smyslu

aplikovati

prost ku

vysvtlení

všech

posun

^

"Pr.

statk v

Jan Loevenstein:

sittMcích, v nichž se nalézají, a

zvlášt tudíž ku vysvtlení

posunstatk, od jichž bezprostedního upotebení jsem vzdálen anebo vzhledem k tomu, že nejsou mým vlastnictvím, Opravená konstrukce Bohm-Bawerkova ve smyslu bodu l.,3, a 4. platí bezpodmínen jen pro situaci a zmny, pro které byla konstruována, t. j. pro pípad statk bezprostedn upotebitelných,, které mám ve svém vlastnictví, na p. sklenice vody donesenáâž ke rtm. Avšak pro jiné zmny statk bezprostedn upotebitelných j ež mám ve svém vlastnictví než pro ztrátu, tedy na p. pro použití jich ku smn, výrob (penz ke koupi), kterážto upotebení nejsou ztrátou ve smyslu Bohm-BaWerkov strastí práce

strastí ceny.

,

(nebof ztrácím disposici

nad statky jednmi,

ale

získávám za to

statky jiné) a pro disposici jinými statky než tmi, kteréž jsou bez-

prostedn upotebitelný a které mám ve svém rozen Bohm-Bawerkova konstrukce nehodí To chceme zvlášt prokázati pro koupi.

vlastnictví, se

a hoditi

pi-

nemže.

II.

Nemožnost

vyložiti

koupi subjektivní hodnotou konstruovanou

Bóhm-Bawerka osvtlíme pedem píkladem. Kupuj i-li klobouk za 60 K, praví Bohm-Bawerk, že ho kupuji proto, ponvadž subjektivní hodnota klobouku je vyšší, nežli subjektivní hodnota 60 Dejme tomu, že klobouky tohoto druhu jsou libovoln po 60 K kupitelny a že u mne strast nemíti klobouk tohoto druhu zstává vyšší nežli nenúti 60 K. Jak hodnotím dle Bohm-Bawerka dle

K

klobouk subjektivn? Stav subjektivního cítní (blahobytu) lovka je v stálém Zmny nechtné nazývá lovk strastí, chtné slastí, úkojem poteby a pod. Tyto zmny si lovk uvdomuje co do jich významu na celkový blahobyt, ili, jak íkáme, on je hodnotí. Pritoku.

mémím

hodnocením

je

tedy

uvdomování

si

tchto

vnitních

zmén. Ježto formou lidského myšlení je píinnost, pátrá po jich

píin a

a prontítá tyto píznivé a nepíznivé zmny do objekt nichž má za to, že zmny ony zpsobily, uv-

jev mimo nho, o

zpsobilost uspoiti mu strast a pro tuto jich zpsobilost jim pikládá hodnotu. Statek mže pak míti význam pro blahobyt bud situací, ve které se nalézá, nebo

domuje

si

mj

jich

Neplodnost hodnotné theprie rak. školy pro vysvtlení smény.

96

situaci jinou. Takovou zmnou mže býti bud ku bezprostední upotebitelnosti, tedy zmna faktická, nebo právní zmna, pevedení statku do mého vlastnictví. Je arci podstatný rozdíl, uvažuj i-li o významu statku

v

zrninou situace

piblížení statku

v dané situaci, nebo uvažuj i-li o

zmn

situace.

Tohoto rozdílu

Bohm-Bawerk nezná. Uvdomiti si význam njakého statku v dané

situaci

nebo

zmny ze situace jedné do situace jiné, mžeme jen tenkráte, pedstavíme-li

si,

ona žádoucí

Tedy v prvním pípad, že odpadla v druhém, že žádoucí zmna nenastala.*)

že nastane opak. situace,

Proto Bohm-Bawerk uvažuje o významu existence uritého si odpadnutí jeho, ježto»*onu žádoucí si-

statku musí pedstaviti tuaci existence statku

podmiuje. Poznati hodnotu statku (tedy schopnost statku nebo j. uvdomiti si

zmny (t. dotyné zmny uspoiti situace)

na

nebo

mn

njakou

zmn jenom, pedstavíme-li

si,

strast),

mžeme

také arci

že statek odpadl, resp. že žádoucí

zmna nenastala. V prvním pípad je zmna nežádoucí (odpadnutí v druhém jest zmna chtná (mohu si však její význam

statku)

uvdomiti

chtnou

jen tehdy, pedstavím-li

mžeme

též nazvati

si,

„zmnou

že nenastala).

negativní",

Zmnu

ne-

chtnou pak

„positivní". Bohm-Bawerk hodnocení zmny (positivní) nezná vbec, musí tedy myšlenkovit každý statek pevésti si do

žádoucí situace a pedstaviti

padnutí statku. Ježto pi koupi situace stávající,

t. j.

si

pak

zmnu

eeného klobouku

se

o hodnocení klobouku

negativní

t.

j.

od-

nejedná o hodnoceití v té situaci, ve které

•) Pi hodnocení statku, který ,,mám", který je tedy bezprostedné upotebitehiý a v mám vlastnictví ptám se správn: Jakou strast utrpím odpadne-li? Pi hodnocení statku však oddáleného oi bezprostedního upotebeni pekáSkou faktickou nho právní, musím se však ptáti: Jakou strast utrpím, nedobudu-li (pro pípad faktické pekážky), neb nekoupím-li (pro pípad právní pekážky) ? Pi hodnocení statku pi koupi obStovaného (penSz) musím se pak ptáti: Jak bych naložil s tím "o statkem, kdybych nepodstoupil tuto koupi, ili jakou jinou koupi bych podstoupil (jaké by bylo náhradn pouiiti tchto pen^), ili jakou strast (škodk) utrpím touto koupi ? Odpovf Utrpím strast možnáho náhradného použiti (náhradn koupš, které se vydávám) a hodnota statku pi koupi obtovaného (penz) bude tedy dána hraniním užitkem statku nebo statk ziskatelnýck :

náhradním použitím.

Dr. Jan Lcevenstein:

96

musí

si

pedstaviti

si,

se nalézá, t.

j.

Echm-Bawerk

fhdsiaviti

onu žádoucí

že klolouk

„má"

jej ztratil.

již

a že

situaci^

Ponvadž

toupí náhradního statku, v tomto pípad 60 K, je u mne menší nežli strast potel y !klol nulu toho druhu, pesunul bych ztrátu kloloulu na menší strast ztráty 60 K a koupil tych si klotouk nový, takže lych ztrátou klolouku neutrpl plnou strast jeho potely, nýlrž menší strast ztráty 60 K, kterážto strast mi pedstavuje hodnotu klol ouku ; jiným zpsol em není dle BohmBawerka možno klotouk v krám subjektivn hodnotiti. Jestliže však hodnotím kupovaný klotouk jako 60 K a dávám za skuten 60 K, kde jest motiv smny ?^) Pokud arci se definuje subjektivní hodnota pouze hraniním užitkem a nikoli strastí ceny náhradního statku, nebo strastí práce náhradního. statku, pak ovšem jeví se nám subjektivní hodnota kloloulû jakožto strast jeho poteby, strast spojená s

proti níž stojí strast 60

K, která

hodnoty nechybí motivu

smny

Bohm-BaWerk

Pi takovém

pvodní pestavb konstrukce

budované dsledn na avšak jen dvojí jest možno:

tivní hodnoty,

užitku),

bránil proti

je menší.

pojetí

a stává se pochopitelným, že se subjek-

poteby (hraniním Bud staví Bohm-Bawerk

strasti

proti strasti ceny plnou strast poteby kupovaného statku, ale pak rozumí subjektivní hodnotou kupovaného statku nco zcela jiného nežli subjektivní hodnotu statku vbec (pro pípad ztráty), pi které, by jen výjimen, pipustil, že ji tvoí strast ceny neto práce náhradného statku, neto rozumí subjektivní hodnotou kupovaného statku jeho subjektivní hodnotu v obvyklém smyslu, a pak jeho hodnotné složky koup nevyloží. Jelikož Bohm-BaWerk nekonstruoval žádné zvláštní subjektivní hodnoty kupovaného statku a jelikož pro subjektivní hodnotu vbec pipustil, že ji tvoí pípadn též strast ceny nebo práce náhradného statku, dostává se do rozporu, hoejším píkladem osvtleného. Ku vysvtlení smny mžeme se postaviti na základní stanovisko Bohm-BaWerkovo,

Pro píklad uvedený nemže Bobm-Bawerk vyložiti smnu motaké alenemohlvyložitimoje jednáni, pro vyvolím uritou jednu smnu ze dvou možných. Nap. potebuji klobouk a obuv. Klobouk však nutnji. Pedpokládejme u obou tchto statk stejnou cenu a volnou kupitelnost. Hodnota obou bude stejná, t. j. dána strastí ceny. Pro si koupím klobouk, jejž naléhavji potebuji, a nikoli naopak, je-li hodnota obou stejná? »)

tivem.

On by

Neplodnost hodnotné theorie rak. školy pro vysvétlení smny.)

97

že subjektivní hodnota toho, co dávám, musí býti menší nežli hodnota toho, co dostávám, ale pak nesmhi. -pojímati za hodnotu proti sob stojících statk prost subjektivní jich hodnotu konstruovanou pro pípad, že statky ty mám a je ztratím. Bylo by nutno nalézti zvláštní konstrukci sut jektivní hodnoty statku, který n:ám, avšak neztrácím, nýbrž dávám výmnou za jiný, a statku, kterého nemám a kterého nejen, že neztrácím, nýtrž nabývám za statek smnný. Práv tak, jako konstrukce subjektivní hodnoty stati bezprostedn upotetitelných, které n"ám ve svém vlastnictví, pedpokládá uvdomiti si uritou zmnu, t. j. ztrátu, jakož i sipedcházela a jí následovala, tak i zajisté také tuaci, která konstrukce hodnoty statk vzájemn smnovaných pedpokládá uvdomiti si zmnu, kterou smna pedstavuje, pokud se týe, pedcházela i onu, jež následuje. situaci, která

zmn

smn

smn

Z toho však pedem vyplývá, ponvadž

smna aktem smovaných statk jest

vle, že konstrukci subjektivní hodnoty musí výklad smny pedcházeti a že teprve ze zmny, která smnou nastane, poznám subjektivní hodnotu smnovaných statk ili jinými slovy, že ku vysvtlení smny, nejen že není potebí konstrukce subjektivní hodnoty tato

vysvtlení

smovaných

smny

statk, nýbrž naopak, že konstrukce

pedpokládá.

Ex

post arci, byla-li

smna

o sob vysvtlena a dá-li se resultát její vtsnati do rozdíl dvou hodnotných složek, nebude pro theoretické úely na škodu vyložiti smnu proti sob postavenými subjektivními hodnotami statk smovaných, avšak konstruovanými zvlášt a na základ vysvtlené smny a nikoli pouze aplikováním subjektivní hodnoty konstruované pro pípad zcela jiné zmny a zcela jiité situace.

Ku a po ní,

vyšetení

smny nutno

pokud se týe, zmnu,

si

jež

pedstaviti situaci ped smnou smnou nastane ve stavu subjek-

tivního blahobytu a stavu strasti

kládá

smnu Engliš v

Pedstavme

si

hospodáský

sající intensitou 10, 8, 6, 5, 2.

statk

lovka. Tímto zpsobem vy-

citovaném lánku

asi takto (str. 399 a násl.)

subjekt, jenž

Potebám

tm

má 5 poteb, s kleodpovídá 5 rzných

jichž cena budiž 3,3,3,2,2. ,,a,b,c, d, e*', Relativní užitenost koup jednotlivých statk (vykoupená úspora strasti) pipadající na jednotku cenovou (penžní) jest tedy: u statku „a*' 173 31/3 u „b" 2/3 u „c" 2, u „d" 2V2, u „e" 1. Subjekt Sbomlk vd právních a státních XIX. 7

=

?Dr. Jan Loevenstein:

98

penz, pokud staí ku uskutenní koupí relativn

použije

nej-

užitenjších. Má-li 8 penžmch jednotek koupí statky a,b,d, (relativn nejužitenjší). Jaký je motiv koup statku „a"? Nekoupí-li subjekt statek ,a", zstane mu otevena poteba stati u ,,a** s in-

vybude mu cena statku „a" k zakoupení statku „c", který je tvrtým relativn nejužitenjším, ale zásobou penz, koupil-li by statek „a", by již nebyl kryt. Koupí statku „c" získá úsporu strasti 6 intensit. Uskutení-li smnu, je situace opaná. Motivem smny je mu rozdíl mezi strastí poteby statku kupovaného a strastí poteby statku relativn nejdležitjšího zásobou penz nekrj^ého a kupitelného za cenu statku kupovaného. Z tchto položek urujících nám situaci ped smnou a po mžeme vykonstruovati též subjektivní hodnotu statku kupovaného a statku jako cenu dávaného, jichž rozdíl, jsou-li proti sob postaveny, dává týž motiv smny jako stav subjektivního cítní ped smnou a po ní. Pak ale pedstavuje subjektivní hodnotu statku kupovaného vždy absolutní strast jeho poteby a subjektivní hodnotu statku (penz) jako cenu dávaného strast poteby statk, jež by subjekt koupil, kdyby se jeho zásoba penz o cenu obtovanou rozmnožila. Subjektivní hodnota takto konstruovaná pro smnu jest ovšem podstatn odchylná od konstrukce BohmBawerkovy suk jektivní hodnoty statk, které „mám" a jichž odtensitou 10 jednotek strasti, za to však

smn

padnutí 1.

si

pedstavuji:

Subjektivní hodnota statku kupovaného

hodnoty

vbec

liší

se

od subjektivní

pedstavuje vždy absolutní strast kupovaného statku, kdežto subjektivní hodnota vbec je pedstavována nkdy též strastí práce nebo ceny náhradního statku, pokud jsou tyto menší. Mže, ale nemusí se tudíž subjektivní hodnota kupovatím, že

ji

ného statku se subjektivní hodnotou ztráty statku, které „mám'*, krýti. 2. Subjektivní hodnota ceny nekryje se se subjektivní hodnotou obnosu penžního jako cenu placeného. Nehled k tomu, že mže býti subjektivní hodnota

menší

strastí práce,

tohoto obnosu vyjádena pípadnou

není subjektivní hodnota ceny ani rovna

hraninímu užitku stejného obnosu penžního. Vždy hraniní užitek nám pedstavuje strast poteb nejmén dležitých zásobou penz krytých a za cenu kupitelných, kdežto subjektivní hodnota

Neplodnost hodnotné theorie rak. školy pro vysvtlení šmény.

ceny

nám pedstavuje

dležitých, které

by

strast

poteby onch statk

99

relativn nejvíce

subjekt koupil, kdyby se jeho zásoba penézocenu

kupovaného statku rozmnoSila.

Mžeme též krátce, vdomi si jsouce

podaného výkladu, charakterisovati subjektivní hodnotu placené ceny strastí poteby statk relativné nejdležitjších za cenu kupitelných a zásobou

penz

již nekrytých,^)

pi

myšlení našemu prirozeno

Je-li

smn

klásti proti

sob

hodnotu statku nabývaného a statku obtovaného, pak bude vhodno, aby se tomuto zpsobu myšlení pišlo vstíc, ale nutno správn konstruovati subjektivní hodnotu statku kupovaného a ceny, avšak tato konstrukce neslouží tomu, aby smnu vysvtlila, nýbrž vysvtlení smny zmechanisovala. III.

smn

kupovaného To, co bylo uvedeno, platí o koupi, tedy Pi smné naturální, (statek za statek) nastává statku za peníze. zjednodušení. Ku vysvtlení budeme postupovati zcela analogicky jako jsme inili u

koup.

že máme uritého statku 10 jednotek na p. masa, pedpokládjejme dále, že stojíme ped možností vymniti 1 kg. masa za 1 kg. cukru, jehož vbec nemám. Neprovedu-li smnu, zstane mi 10 kg. masa, kterého mohu pímo upotebiti a ukojiti jím relativn nejmén dležitou potebu masa. Nebudu však míti cukru a zstane mi otevena píslušná poteba, jejíž strast pln pocítím. Budiž strast poteby posledního kg. masa dána Sm a strast poteby 1 kg. cukru Se a celkový stav mých pí-

Pedstavme

si,

10 kg.

tomných strastí

strastí Sp.

Sm

Sm. Odhodlám *)

Na

Nedojde-li ke

smn, odpadne z mého stavu smn, odpadne Se a zstane

a zstane Se, dojde-li ke se

ke

smn,

je-li

Se vtší než Sm,

tuto zvláštní povahu penz, resp.

smnného

t.

j.

strast

statku, jenž za-

stává funkci penz (tedy statku, pro njž pímé upotebitelnosti nemám), poukazuji již ve svém rukopise z r. 1916, dosud neuveejnném. Mluvím

tam

náhradném použití" penz, z ehož mi potom jasn V5rplýhodnota penz (nebo statku je zastupujícího) pi prodeji není dána jich hraniním užitkem, nýbrž hodnotou statku zakupitelného za stejnou ástku penz, dotynou zásobou penz již nekrytého. totiž ,,o

valo, že

Engliš ve svém citovaném lánku správn též na tuto okolnost poukazuje, k níž arci došel zcela samostatn po svých vlastních cestách. 7*

Dr. Loevenstein: Neplod. hod. theor. rak. školy pro vysvt. smny.

100

vtší než strast poteby posledního kg. masa dležité poteb masa. Chceme-li vyjáditi smny naturální hodnotou statk smovaných, pípad smnu v pak je hodnotou hledaného statku absolutní strast jeho poteby a hodnotou statku dávaného jeho hraniní užitek. Jak patmo, subjektivní hodnota statk smovaných, jak je ji nutno konstruovati pro pípad smny, rozchází se zase se subjektivní hodnotou pro pípad ztráty, která se s onou v uritých pípadech mže krýti, ale nemusí. Rozdíl naturální smny a koup jeví se pak pouze v subjektivní hodnot statku dávaného smmow, nebo, pokud jde o koupi v penzích, inila subjektivní hodnotu ceny strast poteby statk relativn nejdležitjších za cenu kupitelných a zásobou penz již nekrytých, kdežto pi naturální je subjektivní hodnotou statk dávaného strast poteby relativn nejmén dležitém, zásobou statk kryté. Rozdíl ten vyplývá z rozdílu všeobecné upoteb itel-

poteby

1 kg. ciikru

vyhrazeného

nejmén

smn

nosti

penz

a speciální upotebitelnosti

statk konkrétních.

smn

naturální utrpím plnou strast poteby statku Nebo pi dávaného, pesunuji ji však na potebu nejmén dležitou. Hodnota jeho je dána tedy hraniným užitkem. Kupuji-li však za peníze, neutrpím strast oné nejnižší poteby,

zásobou penz ješt jest kryta (pokud se týe, statku, jejž bych za ony peníze si koupil), nebo ta se neodkrývá ani v tom pípad, pistoupím-li ke koupi, nýbrž strast oné nejvyšší poteby, jež zásobou penz již kryta není, protože té práv by se dostalo krytí, kdybych od koup odstoupil. jež

IV.

Z 1.

toho, co uvedeno, vyplývá:

Subjektivní hodnoty ve smyslu

Bohm-Bawerkov ku vy-

smny a koup použíti nelze. 2. Smnu a koupi lze vysvtliti bez subjektivní hodnoty statk

svtlení

smovaných. 3. Ze složek vysvtlujících smnu lze konstruovati subjektivní hodnotu statk smovaných, kterážto subjektivní hodnota se subjektivní hodnotou ve smyslu Bohm-Bawerkov (pro pípad ztráty statk, které „mám") se nekryje.

Wenig:

4.

Nk.

poz. kukrit.

mého

spisu ,,0 náh. v právu

Subjektivní hodnota takto konstruovaná není

smn."

101

nám prosted-

kem ku vysvtlení smny, nýbrž prostedkem, ku mechanické formulaci motivu 5.

smny

Motivem koup

vaného a

strastí

mezi strastí poteby statku kupopoteby statku relativn nejdležitjších za cenu

kupit elných a zásobou 6.

jinak vysvtlené.

je ro/^díl

penz

Motivem naturální

již

nekrytých.

smny

statku získávaného a strastí

je roz^ mezi strastí poteby poteby (hraniním užitkem) statku

dávaného. 7. Nestaí-li subjektivní hodnota Bohm-Bawerkova ku vysvtlení jednotlivého smnného aktu, nemže býti pirozen pod-' kladem ku vyložení smnných relací a cen vbec. 8. Plodným zstává pouze subjektivistické východisko rakouské školy, avšak dlužno hledati jinou jeho aplikaci, aby jím byly

ceny a 9.

smimé

relace vyloženy.

Subjektivní hodnota ve smyslu

šími výklady opravená

má

Bohm-Bawerkov hoej-

též své uplatnní.

Upotebitelným

jest

hodnocení pro pípad ztráty, a€ statk bezprostedn upotebitelných, které mám ve svém vlastnictví (zajišování proti ztrát, již bží o statky, od jichž bezprostedního upotepojišování), bí ní jsem V7 1 len strastí vcného nákladu neb práce, ponvadž jsou sice v mém vlastnictví, ale potebují ješt dobytí, již bží o statky, od jichž upotebení jsem zpracování atd., anebo vzdálen strastí ceny, ponvadž se nalézají ve vlastnictví cizím. Obava na p. ped ztrátou statku v cizím vlastnictví se nalézajícího mže mne po pípad pohnouti k tomu, abych svou koupi uspíšil a podobn.

a

a

Nkolik poznámek ku

kritice

v právu

mého

spisu

„O

náhradnictví

smneném."

Uveejnéna docentem Drem Jaromíremj^Sedlákem.

V

ervenci minulého roku objevil se mezi literárními novinmém stole první sešit nového orgánu Moravské právnické jednoty. Z pedmluvy vydavatelstva a redakce poznáváme,

kami na

že nový asopis pro právní a státní

vdu má

býti

asopisem

102

Wenig:

,

vdeckým na

od dosavadních Zpráv právnické jednoty Moravské v Brn, které byly pizpsobeny v první potebám praktických právník, kteí tvoi pevážnou vtšinu lenstva rozdfl

ad

Jednoty.

Vážná tendence nového asopisu

vzbu<3di

jist radostný souhlas

v adách vŠech eských právník a jména redaktor Purcnera a Weyra opravují k nejlepším nadjím v úplný zdar všech snah nové redakce. Pocit uspokojení, který ve

byl dovršen, když

mn

vzbudil nový literární zjev,

v ásti

kritické nalezl jsem kritiku prvního náhradnictví v právu smneném" z péra Dra Jaromíra Sedláka, docenta eské vysoké Školy technické v Brn. Tato moje práce vyšla na jae roku 1916.

„O

dílu svého spisu

Nebude mi jist za

dkaz znané

vyjití

životní síly knihy,

pedmtem

Výsledek

vykládáno

za neskronmost, mám-li je-li

to

ješt plné 2 roky po svém

kritických úvah.

Sedlákovy

kritiky,

jenž

posuzuje

moji

knihu

jedin po stránce použité methody, je nejpíkejší odsouzení: „Autor postupuje synkretickou methodou a svému synkretismu zstal vren a provedl ho do dsledk tím dokázal, jak jest nemožný a vtom jest cena knihy se stanoviska methody právní, teba jen ceia negativní a kniha tato znovu dokazuje, jak potebný jest kriticismus i ve právní a že logika zstává i .ve ;

vd

vd

právní nejvyšší vládkyní."

Nebýti této sebevdomé píkrosti kritického záviu Sedlákova, pokládal bych pítomnou dobu za píliš vážnou, než aby maen byl as replikou na kritiku práce, která jest jedním ze stadií dosud neukoneného vývoje vdeckého a spokojil bych se s pesvdením, že práv pro tuto svoji povahu nemohou práce toho druhu vyhovti nejpísnjším požadavkm kritickým; to uzná jist i posuzovatel mého ,,Náhradjiictví," vzpomene-li svojí

vdecké

minulosti.

Ale odpírá-li se práci mojí vbec jakákoliv positivní hodnota, považuji za povinnost svého vdeckého svdomí uvážiti, jak dalece jest oprávnn odsuzující výrok Sedlákv. S. polemisuje nejprve s mým výrokem: „Právní vda neobejde se nikdy bez užívání pojm. Bylo

by

to

možno jenom pi nejkasuistitjším

zákonodárství. Ústavy

Nkolik pozn. ku

krit.

mého

spisu ,,0 náhrad, v právu

smne

.

103

"

vytvoené moderními systematickými zákony jsou vždy pojmy, jichž definice ovšem zákon vždy nepodává." S. k tomu poznamenává: „Je-li právní vda vdou, pak

jen

jest

pojm sera dných s jednoho hlediska, bez ohledu na onen zpsob positivního zákonodárství, ba práv znalost všeobecných právních pojm musí pedcházeti znalosti positivního práva, nebo tmito všeobecnými pojmy nabýváme možnosti zjistiti, co náleží k positivnímu právu. W. však zná jen pojmy ústav, vytvoených moderními systematickými zákony. Z toho ovšem nutn plyne, že právní vda je odkázána jen na pojmy,

soustavou ten

i

dané pedpisy positivního práva, a že právník vdecky pracující má dán svj obzor jen pedpisy positivního práva." TDkolem právní vdy dle S ova jest vytvoiti soustavu všeobecných právních pojm, všechny jiné úvahy de lege lata i de lege ferenda jsou tedy dle nho nevdeckými. Jest jist svrchovan pochybno, zda úkol právní vdy vyerpává se vytvoením

—

také

—

výpad S

sit

venia verb o

—^v

smle mžeme

— právní algebry.

Ale budiž

1

Kritický

tak tolik píležitosti k protiútoku, že ho následovati na bojišt, které si tak úzce vy-

poskytuje

i

mezil. S. praví, že znalost

všeobecných právních

cházeti znalosti positivního práva a že pomocí

pojm

musí ped-

tchto

pojm

po-

znáváme, co patí k positivnímu právu a co nikoliv. Má úpln pravdu. K poznávání positivního práva pistupujeme vyzbrojeni právními pojpiy všeobecnými; methodickou funkci všeobecných právních

pojm

vystihnul S. zcela dobe,

jeho námitky netýkají se

ale

nerozpoznal, že

mých vývod vbec, nebo jsem

usu-

zoval s hlediska genetického.

zvdav, jak Wenigv právník urí bez všeobecných právních pojm, zda uritý pedpis náleží k positivnímu právu, jsem já se svého hlediska nemén žádostiv seznati, jak si S ^v Je-li S.

—

právník pedstavuje uvdomní všeobecných právních pojm bez pedchozí znalosti práv positivních. S. ovšem bude tvrditi a zase právem, že právní vda neobejde se nikdy lez pojm, nebo poíná teprve tam, kde na místo usuzování ídícího se pouze právním citem vstupuje

innost pojmem. Ale

duševní hledající všeobecné jest

nesprávno, že

si S.

spekulativní

pravidlo, které jest

pedstavuje

pravili

vždy pojem

Wenig:

104

jako pevnou veliinu logickou, které se vždy v témž smyslu užívá, a zapomíná, že jest naopak veliinou promnlivou dle toho, jak

vytkneme vzájemné hranice pojmu a pojmového prvku. Kdyby si toho byl vdom, nebylo by mu ušlo, že ve spisech Schlossmaima

dsledkem toho také v mých vývodech oznaením „pojmy" jsou mínny nejvyšší pojmy, pojmy právních ústav, konstruované z prvk nalezených v pravidlech právních positivních i všeobecných. Pak by byl piznal, že innost, která by z podntu jednotlivých kasuistických pravidel snažila se utvoiti všeobecné zásady právní, byla by vdou, tebas by ješt ze zásad takto získaných jako z prvk nekonstruovala pojmy právních ústav. S. vytýká mi dále, že místo právní odpovdnosti konstruuji odpovdnost mravní, když tvrdím, že podkladem Miillerovaa Miillera-Erzbacha, s nimiž polemisuji, a

Erzbachova zájmového podlila du je abstraktní výtvor duševní innosti spekulativní, typ rozšafného obana, jenž jest 'ochoten obmeziti svoje zájmy tak dalece, aby nebyly na pekážku vývoji a existenci lidí žijících

Správno prý

s

ním v

téže spolenosti.

subjektem práva jest osoba, která jest pouhou konstrukcí (a to jsem netvrdil), na rozdíl od fysiologického jedince lovka, reáln existujícího, nesprávno jest však se domnívati, že z pouhého pojmu osoby, z pouhého subjektu právní zodpovdnosti, mžeme vyvoditi, jak osoba tato má jednati, tedy míru právní odpovdnosti. To jest nad síly právní vdy a odpovd, do jaké míry jest stanovena právní odpovdnost, musíme ponechati positivnímu právu, tím liší se heteronomní právo od autonomní morálky (str. 64), což W. zstalo utajeno." Mravnosti pipisujeme autonomii, ponvadž její zákony diktuje každému jeho vlastní mravní osobnost. Míru odpovdnosti mravní tvoí tfedy každý v nitru svého svdomí. Jsou-li jak se S. patrn domnívá, normy, které právník vdecky pracující vyvodí z abstraktního pojmu subjektu práva, normami autonomní morálky, pak, chce-li si zstat S. dsledným, nemže pomr mezi touto abstraktní osobou a vdcem pedstaviti si jinak, než že toto abstraktum je bytostí s vlí a svdomím a vdecký badatel patrn jen mediem, kterého toto píšern oživené abstraktum používá za hlasatele svých morálních zásad. Jinými slovy S. pokládal mého rozšafného obana za vhodnou píležitost k itojest, že

Nkolik pozn.kukrit. mého

spisu

,,

O náhrad, v právu smne."

105

vání Kelsenova výroku o heteronomii práva a autonomii morálky, pehlédl však, že zdrojem autonomní morálky mže býti jen fysický lovk a zabedl do pojmového realismu, který na jiném míst svojí kritiky (str. 68) sám astuje slovy: „základ víry ve strašidla a duchy vede nás pímo k dobám ranné scholastiky, kdy debatováno bylo o tom, zda existuje „nic" i zda ne". 7jt nezamuji ani normativní morálku s právem, že nepisuzuji právní sílu stanoviti míru odpovdnosti právní vysvítá jasn z odstavce, kterým uzavírám pedmluvu jednající o method svojí práce. Pravím tu výslovn: „Chceme tu vyjíti ze zájmového podkladu stran na tomto ústavu (nepímé zastoupení smneného vitele) súastnných a chceme na tomto podkladu vylíiti v rámci j>latf\ého práva smneného ústav nepímého

vd

'

zastoupení, jakož

O

i

uiniti eventuelní návrhy de lege ferenda." se S. nezmiuje, jak by bývalo povinností

výroku tomto

Z vývod tchto jest patmo, obana za pramen práva, nýbrž

objektivního kritika.

že nepovažuji svého rozšafného jeho kompromisní zájem jest mi interpretaní pomckou práva positivního, kterémuž zájmu hledím se co nejvíce piblížiti v tom parostoru, který pro výklad poskytuje positivní právo práv tak, jako každý

Tam, kde

samo poukazuje k všeobecob. zák.), jest tento zájmový podklad jediným útoištm právní vdy, a to je práv pi nepímém zastoupení, které tak skrovn jest upraveno positivním právem. jiný projev.

ným zásadám

positivní právo

právním

(§

7.

—

Smneného návající vlastním

náhradníka jsem definoval jako osobu, vyko-

jménem oprávnní plynoucí

ze

smnky,

která

nejedná však pi tom výhradn ve svém zájmu, nýbrž vtší nebo menší mrou v zájmu osoby, která se jeví formáln na smnce jako její právní pedchdce.

Vada této definice spoívá dle S. nejprve v tom, že za kriterium pojmu náhradnictví jsem zvolil cizí zájem. Dle mojí definice byl by prý náhradníkem i zlodj, jenž krade pro svého pechovávae. Ale S. zapomíná, že druhým kriteriem mého náhradníka jest, že vykonává právo a tu pece zlodj, krade-li pro svého

pechovavae, nevykonává právo tohoto pechovavae. S. hledaje patrn píslušný širší pojem k mému náhradnictví smnenému, v5T)ustil pojmový znak „vykonávání práv ze smnky" místo aby jej nahradil všeobecnjším a tím zabloudil do sféry

Wcnig:

106

pojmu osob jednajících v cizím zájmu, jenž s pojmem mého náhradv jediném znaku stýká. Ve sfée pojmu osob jednajících v cizím zájmu bylo by se jist dalo nalézti dosti jiných píklad; S. rozhodnul se práv pro zlodje a pechovavae. Uinil tak ke své škod, neto pádnji než svým drastickým „píkladem", nemohl dokázati, že nictví se pouze

mu

tajemstvím nejjednodušší pravidla logické abstrakce. S. sám cítí nepípadnost svého pirovnání a uznává, že bych mu mohl namítati, že jednati znamená jednati právn dovolen. Ale ústupek tento iní mi zbyten, ponvadž moje definice, již sama sebou obsahuje znak dovoleného jednání. Pak pichází S. s novou námitkou. Chytá prý spoívá v tom, že do definice náhradnictví pojat byl pedpoklad konkrétního positivního práva pro stanovení práva subjektivního, tedy právní skutenost. „Mysleme si však," praví S., „že právní ád nedal by tetímu, v jehož zájmu jest jednáno, žádného prostedku, aby subjektivní právo, založené oním jednáním, mohlo se piítati tomuto tetímu. Mohlo by se i v tomto pípadu mluviti o náhradnictví ve smyslu právním?" Myšlenkový postup S ^v zachází tu dvakrát po sob na scestí logických chyb. Pedevším pojímá všeobecnou kategorii právního náhradnictví píliš úzce tím, že ji obmezuje na pípady, kdy se jedná o založení subjektivních práv vlastním jménem pro jiného; zapomíná patrn, že jednání v zájmu jiného nezáleží vždy v nabývání práv pro nho, že mohou býti pípady náhradnictví, kde se o založení subjektivních práv nejedná, taknap., když nkdo pevede na jiného akcii s tím píkazem, aby nab5rvatel akcie hlasoval na valné hromad uritým zpsobem a pak akcii vrátil. To jest nedostatek vdeckého pozorování, který se mstí tím, že námitka vedená z píliš úzkého pedpokladu míjí vbec moji definici ná-

jsou

—

hradnictví.

výrok S

by nebylo

ponkud napraviti, kdytychom ponkud povŠechn)i v ten smysl, že

Chyba tato dala by

—^v

formulovali

se

lze mluviti o náhradnictví

ve smyslu právním, kdyby

positivní právo neuznávalo pevoditelnosti práv a

závazk.

—

Ale tu objevuje se tím citelnji druhá chyba S ova úsudku. Jest sice pravda, že bez pevoditelnosti práv a závazk stanovené positivním právem nedalo by se mluviti o náhradnictví ve smyslu

Nkolik po zn. kuklit, mého

spisu

,,

O náhrad,

v právu smne."

107

právním, ale stejn lze právem tvrditi, že kdyby nebylo jednání vlastním jménem a v cizím zájmu, nedalo by se mluviti o tomto náhradnictví, pes to, že právní ád uznává pevoditelnost práv a

závazk. Chyba S

—ova

spoívá v tom, že pokládá ustanovení positivního práva, která jsou prostedkem, aby právo subjektivní jedním založené mohlo se piítati jinému, za jediný dvod poznání právního náhradnictví. S.

názor

mi

za nezbytnou

uznám

V

dv

za

dokud neuplatní pro svj

tedy, doufám, promine, že,

pesvdivjších dvod, budu souástku

pokládati

i

právní skutenost kde to

definice právního ústavu tam,

nezbytn nutné k úplnému

vystižení tohoto ústavu.

dalším svém pokraování obsahuje kritika S

—ova hlavn

výtky.

Pedevším vytýká mi S., že pipisuji právní úinky právní skutenosti ku p. právnímu jediiání a nikoliv objektivnímu právu jako jedinému zdroji poznání práva.

—

Je ovšem pravda, že ve svých vývodech asto užívám rení jednání. To jest však zcela pípustný a všeobecn užívaný výraz brachylogický místo obšírnjšího ,, úinky, které s právním jednáním spojuje právní norma". Významu mohla by S ova výtka nabýti teprve tehdy, kdyby S. mohl dokázati, že z této brachylogie vyvozuji nesprávné dsledky. To se však S ovi v žádném pípadu nepodailo, akoliv jde dokonce tak

úinky právního

— —

daleko, že tvrdí, že spojuji vznik právních

jevenou, nýbrž s z tohoto

vlí psychologickou,

s

pomr ne s vlí provlí vnitní. Soudí to

mého výroku: ,,Aly zjednal dostatenou záruku

uritosti

tchto projev pedpisuje smnený ád nejen použití formy dorozumívací, která vli stran vyjaduje zpsobem relativn nepomíjejícím, totiž formy písemné, nýlrž ukládá stranám, aby použily urité formy slovní, resp. stylistické. Nezachová-li se píslušný pedpis formální, jest projev vle neplatný. Zachování formy jest podmínkou platnosti formálního právního jednání. Správn pipomíná Tilsch, že nevýhoda s formou spojená jest ta, že nkdy pro poklesek formální pravá vle pijde na zmar. Nikdy však není možný pomr opaný, aby použití urité formy mohlo nahraditi pravou vli."

Wenig:

108

e

S. uvádí ve své kritice tyto moje vývody jako pímou, vynechává však pi tom citát výroku Tilschova, jenž jest dle mého soudu pro smysl celého nústa významným, nebo vjmecháváním tohoto v^ýroku pozbývá v reprodukci S ov poslední

—

vta vbec Ale

i

smyslu.

z takto

zkomoleného podání

nái mluvím o rená tendence nalézti jasno, že

theorie

'projevené

vli

píležitost

jest

nepedpojatému te-

form

a

k výtkám

projevu a jen hoz hlediska

urité

—ovi vykouzliti pelud vle fysiologické. vývody S —ovy potvrzují tuto diagnosu. Praví:

mohla S

Další

pak na píkladech snaží

„W. formáln správné jednání

se dokázati, že

je neplatno pro nedostatek

smluvní vle, ale pihlédneme-li blíže

k tmto píkladm, shledáme, že neplatnost uvedených právních jednání jest dsledkem ustanovení § 869. ob. zák. a nikoliv pro nedostatenou vli ve smyslu psychologickém." Místo, jehož se tu S. dotýká, aniž

by

je citoval, jak jindy

iní, zní ve skutenosti takto: ,, Nikde, ani v právu smneném, ani v jiných pedpisech naizujících použití urité formy, nenalezneme dokladu pro ex-

tremn

formalistické pojetí

(totiž,

že uritá forma je jediným

pramenem právních úink). Kdybychom chtli tuto theorii provésti dsledn, dospli bychom k absurdním závrm." Absurdnost tuto spatuji v tom, že by dle formalistické theorie jednání, pro nž je pedepsána uritá forma, musela býti platnými i kdyby byla vynucena vi absoluta nebo kdyby byla uinna v žertu nebo za úelem vyuovacím.

Jasn

myslící

lovk

poznává

tu, že nedokazuji neplatnost

tchto právních jednání pro nedostatek vle ve smyslu psychologickém, nýbrž, že zavrhuji extremn formalistické pojetí jednak pro nedostatek opory v positivním právu, jednak pro jeho dsledky nesrovnatelné s úelem práva vbec. Ale S ovo normanativní zanícení bájí cosi o dkazech vedených o tom, že právní

—

jednání jsou neplatná pro nedostatek psychologické

vle

a nikoliv

následkem ustanovení positivního práva.

Ovšem pro tenáe, kteí nemají spis

dosti

s

kritickými

pesvdiv,

vývody S

—ovými,

zejména, když

S.

píležitost porovnati

m]

mohou zníti jeho výtky pomluje p dalším mém vý-


spisu

,,


109

roku, který se pojí shora uvedenému a z nhož jasn vysvítá opak toho, co S. tvrdí. Výrok tento zní: „Jest tedy patmo, že pro smnené právo nesmí býti vyluována platnost pedpis obanského zákoníka o vli a jejím

projevu."

Soudný

mimo pdu

tená

musí tu poznati, že nebuduji své vývody

positivního práva.

Proti mojí konstrukci simulace a dissimulace se svého hlediska jen na pochybnost o

zmohl se S. upoteb itelnosti tohoto

pojmu. Druhou výtku proti této konstrukci vede již s hlediska zcela jiného. Pravím, že simulované právní jednání není nechtným, nýbrž že podle pedpis objektivního práva musí býti za nechtné pokládáno. S. k tomu poznamenává: „Tedy strany chtjí, aby iny jejich mly urité právní úinky, ale úinky ty nenastanou pro ustanovení positivního práva strany tudíž chtly nemožné a vle nýbrž páním, nebo vle stran rovnala by se jejich nebyla mému pání, aby slunce nepohybovalo se od východu k západu, nýbrž od západu na východ." Toto pání nepohne, pravda, slunce, aby zmnilo smr svojí denní pouti, nevyvrací však ani moji konstrukci. S. pedpokládá patrn, že o vli lze mluviti jen tehdy, když úinek, k nmuž žádoucnost smruje, jest dosažitelný. Psycho;

vK

logie definuje však

sledku spojená s Jde-li o

zmniti

vli

jinak. Jest to žádoucnost

pesvdením,

uritého vý-

že tohoto výsledku lze dosíci.

faktickou a objektivní nemožnost, jako jest nemožnost

smr

dráhy slunení, pak ovšem u rozumných lidí nelze pedpokládati piesvdení o uskutenitelnosti tohoto pání. Jinak je tomu pi nemožnosti právní v pípadu simulace. Tu strany bud nevdí, že to, co zamýšlejí, jest právn nemožným a pak ovšem neschází jim pesvdení o dosažitelnosti jejich cíle, nebo o tom vdí a pak mají vyhlídku, že utajením úmluvy, která poádá jejich vzájemný vnitní pomr, pec jen dosáhnou toho, k emu smují jejich vle. V jiném pípad dokonce S. sám uznává, že úsudek, že legitimace nemže sama sebou zakládati subjekt, nároku, je správný. Vjrtýká jen rozpor v dkazu tohoto úsudku. Pravil

mj

Wenig:

110

jsem: „Legitimace

a to proto, všech, jež

nemže sama o sob zakládati subjekt, nároku jest obyejn fixací skutenosti jediné ze

ponvadž

podmiují vznik práva."

S tímto výrokem polemisuje S. takto: Druhá ást vty nevyluuje onu možnost, aby legitimace byla fiícací všech skuteností, jež podmiují vznik práva a prvá ást vty kategoricky praví, že legitimace nemže sama o sob zakládati subjektivního nároku s odvodnním, že neobsahuje všech skuteností podmiujících vznik práva. „Což pak,** ptá se S. „obsahuje-li legitimace všechny tyto skutenosti?" S. je na omylu. Odvodnní moje neobsahuje rozporu. Zdání takového rozporu vzniká teprve tím, že S. bhem svých vývod místo rení ,4egitimace jest fixací skuteností podmiujících vznik subjektivního práva" užívá výrazu „legitimace obsahuje tyto skutenosti." Tím pak vzniká dojem jakoby legitimace byla tmito skutenostmi a v pípadu, že by tu byly všechny tyto skutenosti, psobila by legitimace skuten vznik práva. AJe nepodlehneme-li tomuto dojmu, uvdomíme-li si, že legitimace jest fixací skuteností podmiujících vznik práva t. j. zachycením tchto skuteností písmem, symbolem, a pod. zpsobem, zodpovíme i zdánliv tak ch5rtlavou otázJ
—

V tom pípadu

jedná se snad o legitimaci zbyten obšírnou, nárok nemže z této legitimace vzniknouti, ponvadž není souborem skuteností zakládajících subjektivní právo dle pedpisu právního, nýbrž jinou skuteností, totiž fixací, zachycením, popisem tchto skuteností. ale subjektivní

Dále cituje

mj

S.

jest rozdQ, zí(^-li

pevodu

výrok: „Nechceme ovšem zapomínati, že legitimaci smneného vitele bez

nkomu

materielního vitelství osoba, která jest sama

neným vitelem

a majitelem

smnky, i

sm-

zídí-li tuto legitimaci

osoba jiná." Nyní vynechává S. vtu: ,,Ani v jednom ani ve druhém pípadu nemže sice pouhá legitimace opatiti indosatái právní

smneného vitele a vlastníka smnky," a pokrauje v citování: „V pípad uvedeném na prvém místS mohou snad pec jen nastati jisté právní úinky proto, ponvadž smnkou disponuje osoba k tomu oprávnná." A S. se ptá: „Po tchto výpostavení

Nkolik pozn. ku kladech tázali

krit.

mého

bychom

timace a kdy snad

spisu

se autora,

má pece

;,

O náhrad,

v

em

v právu smne."

tedy vlastn záleží

111

legi-

právní úinky/'

První otázku jsme zodpovdli již prve. Legitimace záve fixaci skuteností, s nimiž objektivní právo spojuje vznik subjektivního nároku. Na druhou otázku odpovídáme: „Právních úink nemá nikdy." Otázku tuto mohl si S. ušetiti, kdyby byl nepehlédnul, že, nastanou-li pece jisté právní úinky, jsou dsledkem ne legitimace, ale té skutenosti, že smnkou disponuje osoba k tomu oprávnná.

leží

Tak pi simulovaném indosamentu mže, jak poz,dji dovozuji, mezi indosantem a indosatáem vzniknouti pomr plnomocenský dle ob. práva, jako dsledek toho, že indosament pedsevzala osoba, která jest smneným vitelem. S. má pravdu, že legitimace jest zrovna taková právní skutenost jako projev vle, a že antithese legitimace a materiálního práva není s tohoto

niím odvodnna. Ale S. zamluje, že moje vývody o legitimaci vyvolány byly názory Fussa a Jakobiho, kteí legitimaci pisuzovali právní úinky, jako jistému formálnímu opráv-

hlediska

nní. Antithese legitimace a diska kritického

pímo

materielnflio práva byla tedy s hle-

nutnou.

Druhý hlavní hích, kterého se dle S. dopouštím, teleologický názor na právo. Tak pedevším vytýká mi gické hledisko,

ze kterého posuzuji jednotnost

ganího nároku. Pokládám

je

mj

teleolo-

pedmtu

obli-

plnní, které uspokojuje jedinou potebu, složeným pak plnní, které uspokojuje více poteb, které sice jsou spjaty jistou kausalitou, ne však tak dalece, aby jedna ke druhé byly v pomru nezbytného a výhradného dsledku resp. nezb3i:né a výhradné píiny. totiž za jednotné

S—ovi zdá se nejprve obtížným, jak stanoviti, že v tom kterém pípadu se jedná o jedinou potebu, ímž rozumí se i více poteb kausáln souvislých. Obtíž tuto chce dokázati pímo na píkladu mnou voleném. Rozvádím totiž povinnost pronajimatele bytu (S. mluví na tom míst o „nájemci", což jest politováníhodná zámna v

používání názvosloví) ve ti samostatné povinnostÍ4 odevzdati nájemci vc najatou k užívání, 2. udržovati vc ve stavu k užívání zpsobilém, 3. nésti bemena a platy na vci 1.

váznoucí.

Wenig:

112

k tomu dovozuje: „Vezmme subjektivní povinnost . 1. Najímám byt, abych v mohl spáti, abych v mohl pracovati atd., celou adu poteb mohu uvésti, pro najímám bjrt a pece poteby tyto nejsou kausaln tak spjaty, abych mohl dle W. mluviti o jediné potete a tudíž ani subjektivní právo ad 1. není právem jednotným, nýbrž skládá se z více subjektivních práv, ale najednou odpadnou všechny poteby a mám jen potebu v byt spáti a právo jest jednotným, zítra mám potebu v byt S.

nm

i

psáti a právo se rozštpilo.

nm

Tchto dsledk W.

asi neuvážil."

—

—

vývody S ovy jsou zejmým dkiazem, jaký vliv vykonává kultura na známou stupnici poteb sera dných dle pocitu jejich nezbytnosti. Poteba býti chránnu ped vlivy povtmosti TjTto

obydlím, která u

lovka

nalézajícího se na nižším stupni kul-

turního vývoje byla jist jednou z nejnezbjrtnjších, ustupuje u kulturního lovka tak do pozadí, že jí ani nepizná vá samostatné existence vedle

poteb

spáti, pracovati a pod.

Nebo

jen

p. poteba psáti jest u S. píliš vyvinuta, nepociuje, ve svém byt, ukojuje vedle poteby psáti ješt jinou

tím, že na že, píše-li

potebu, která pvodn byla jen primitivní potebou míti nad sebou písteší; pozdji ji kulturní vývoj zjenmil v potebu míti stálé, chránné stedisko pro vtšinu životních projev (které ovšem zase záležejí v ukájení rzných poteb), ale nesetel její samostatné povahy.

Po tomto nezdaeném pokusu vlastního

hlediska,

se

S.

vyvrátiti

moje vývody

z

mého

dokazovati škodlivost hlediska

vbec.

teleologického

K

jme

jednotnosti subjektivního práva vyžaduji

pedmtu,

jenž

subjektu a

3.

1.

jednotnosti

u obliganích nárok jeví se v jednotnosti potet y, kteiou uspokojuje plnní tvoící pedmt nároku, 2. jednotnosti

„Tu

jednotnosti úpravy objektivním právem.

urit

#a jevo podvojnost píiny vzniku subjektivního práva: chtný hospodáský úel a ustanovení právní normy. Spojíme-li všechny tyto pedzcela

zase," praví S. „vystupuje

poklady, obdržíme ztela podivuhodný obraz.

vitelem

pjky, eknme

Nkdo

stane se

ddictvím, ale nemá žádné poteby, aby domáhal se vrácení této vci; vc neukojuje žádnou jeho potebu a právo v dsledku ovy konstrukce zaniklo." z

W—


spisu

,,


113

na omylu; v pípadu jím ustrojeném nezaniká právo dsledlêm mojí konstrul-ce, nýl rž zanikalo by dsledkem konS. je

ly skutenost plnní potelu uspokojujícího inila podmínkou existence sul jektivního nároku. Já však nemluvím o plnní jako o skutenosti, nýlrž pedpokládám plnní jako pedmt nároku, tedy jako nco, co se teprve má, ale nemusí státi skuteností. Pak ovšem neplní-li se, není to na závadu existenci nároku. strukce, která

Ale tím nejsou vyerpány všechny logické omyly, které S. ve svých vývodech nahromadil; tak zamuje ješt otjektivní úel, kterému, slouží urité plnní, se zamýšleným úelem, který tanul stranám na mysli pi uzavírání právního jednání a konen

úel plnní

A

s

tak S

úinlem

—v

plnní.

podivuhodný obraz

zcela

zma-

illustruje jen

—

pojm, kterou je zatíženo S ovo tvoení. Zejména prý jest moje teleologické stanovisko, které si S. tvrdošíjn pedstavuje tak, že iním chtný úel podmínkou vzniku sul jektivního práva, patmo z mých vývod o právním jednání

tenost základních

fiduciárním a tu

nemže

ecn

opt

nejvíce z ,,mého" výroku:

,,

Právní

rád

zakrytým právním jednáním úinnosti; bylo Ly to nepípustné ol mezování svobody právních styk všeol

odníti

oprávnných zájm." ovšem pipisuje tento výrok mn, akoliv mohl pi pozornjším tení o pravém pvodci snadno se pesvditi, a neváhá tedy Kohlerovy nedotknutelné oprávnné zájmy piísti mému typu rozšafného obana. „Co jsou oprávnílé zájmy?" ptá se, „Dle ovy konstrukce a zkracování S.

'

W—

rozšafného ol

ana

druhých

a

jsou to ony, jež nepekážejí vývoji a existenqi zájem znamená suljektivní relaci k pedmtu, jenž jest prosted! em ku chtnému úelu. Tak jsme se octli u konce: Právní ád nemže odejmouti právním jednáním úinnosti, pokud lidí

chtny a pokud s ethického stanoviska nejsou zavržitelny. Tak píinou jest jednak vle, jednak právní ád. Dostaí psolení jen jedné píiny? Zdá se, že ano, pihlédneme-li ke kon-

jsou

strukci fiduciárního právnílio '-jednání:

fiduciárním a disimulací spoívá

náních chtjí strany, aty fiducia jest Sborník

vd

v tom,

že

pi

úinky všech právních

zkoml inována, aostavily

prá\1ilch a státních

„„Rozdíl mezi jednáním

XIX.

se jak

fiduciámích jedjednání, z nichž

v pomru k tetím 8

Wenig:

114

v pomru mezi nimi; kdežto pi disimulaci peji aby úinky jednoho z obou jednání dostavily se jen v pomru vnitním, úinky pak diuhého jednání aby nastaly jen v pomru vnjším" " ješt více z tvrzení, že strany vlí svojí stanoví, kdy pi smneném indosamentu pechází vlastnictví osobám, tak si

i

dojíti toho,

kdy ne." Pojem rozšafného obana, S em zakletý v reálné bytí, mstí se tu kiut pvodci své strašidelné existence. Nebo jen jeho vlivem zapomíná S. na rozdíl mezi zájmem rozšafného obíhaná získaným logickou konstrukcí a skuten pociovaným zájmem a

—

lovka,

fysického

mezi

necítí rozdílu

úelem práva

úelem

a

—

který tane na mysli lidem právn jednajícím a tak stává se v S ov podání pomcka pro interpretaci oljektivního práva podmínkou existence subjektivního oprávnní. S. ani

nepozoruje, že normativní nadšení

pes znanou

hrav

jej

peneslo

pojmu novou pádnou

logickou propast, která dlí konstruování

od vytýkání hlavního

rozdílu mezi pojmy, a již vede

ránu proti moji konstrukci: ,,Jest otázka, zda tato konstrukce je v souhlase se smneným ádem, když i. 36. sm. . kategoricky legitimovaný indosantá je vlastníkem smnky." praví, že Škoda, že si S. nevzpomnl na zlodje, kterého tak nevýhodn exponoval v boji proti mojí definici náhradnictví. Snad by ho bylo napadlo, že za platného právního ádu nemže vlastníkem

ádn

smnky žirem,

býti zlodj, jenž kradenou

v

nmž

sám

se

smnku

opatí padlaným si pak snad

oznaí za indosatáe. Byl by

vi platícímu

všimnul, že i. 36. upravuje jen otázku legitimace dlužníkovi a ne též otázku materielního Vitelství.

A

tak

dkaz, který

logickou stavbu jeho

dle

vývod

ve skutenosti usvduje jen pedpis práva smsneného.

Z tchto vývod

je,

úsudek, jímž S. uzavírá dajícím

S

—ova

pesvdení

vyvrcholuje

boí moje konstrukce, svého pvodce z povrchní znalosti a definitivn

jak osmluji se doufati, jasno, že úhrnný

svj

kritický pokus, je tvrzením postrá-

odvodnní.

—

Zbývá jen hodnotiti práci S ofu jak po stránce jejích hledisk tak i po stránce piovedení tchto hledisk. S. posuzuje mj spis Vysoce dvtipná theorie tato s hlediska theorie normativní. Kelsenem .koncipovaná a Weyrem mistrn tlumoená znamená

Wenig:

Nk.

pozn.kukrit. mého spisu ,,Onáhr. vprávusmén."

116

jist veliký pokrok v noetice práva a myšlenku podrobiti dosa-

vadní zjevy naší literatury revisi s hlediska této theorie sluší jen však z této revise vzejíti skutený prospch pro naši vdu právní, je bezpodmínen nutno, aby v osob kritikov byly uskutenny dv podmínky a to pedevším naprostá objektivnost a za druhé suverénní ovládání methody, s jejíhož kiitický pokus nlediska se posuzuje. Podmínkám tmto S nevyhovuje. Neoekával jsem ovšem, že v jeho posudku naleznu onen uvítati. Má-li

—v

stupe

vždy spíše nalézti myšlenky spoj v jící hledisko vlastní s hlediskem autora posuzovaného vycházejíc z tolerantní zásady, že žádné vdecké theoiii nepísluší výluná a bezpodmínená opiávnnost. Nebo piáv u mlaaších kritik zaujatost pro urité uení, zejména, je-li tak dvtipn podáváno, jako noimativní theorie, snadno se mní v pesvídení o samospasitelnosti uiité methody a jeví se pak všem vyznavam nauk jiných ve zvýšené nedtklivosti a snaze odsouditi ad maioiem gloriam obdivované theorie všechny práce nesoucí se jiným duchem. kritický pokus nevyhovuje ani nejzákladnjšímu AJe S požadavku objektivnosti, který i v takových kiitikách v ušlechtilém smyslu neobjektivních bezvýminen bývá uskutenn. Jest to požadavek správn pochopiti smysl odprcových vývod a dle tohoto smyslu je vrn tenán reprodukovati. Je faktum, že S. moje vývody podává ve form pozmnné bez oznaení této zmny, vynechávaje vty, nkdy i celá místa, která pro pochopení mých názor jsou jist dležitá. Faktum jest, že tam, kde výroky moje neuvádí citátem, nýbrž o nich pouze referuje, iní to takovým zpsobem, že tená jeho kritiky musí si uiniti o znní tchto vývod dojem, který nesouhlasí s tím, jak skutené jsou nejvyšší

objektivnosti, která snaží se

vi

—v

napsány.

To jsou skutenosti, které nás opravují usouditi bud na naprostou neschopnost pochopiti smysl toho, co se podává obecn srozumitelnými prostedky v57Jadovacími, nebo na tendenci, tendenci ne

již

odsouditi

s

hlediska urité theorie, ale na odsouditi

vbec

a to i za cenu pravdy. Rozhodnouti tuto alternativu ponechávám vdeckému svdomí S ovu, ale nech dopadne jeho odpovd v ten i onen smysl,

—

8*

•

Dr. Karel Kadlec:

116

V žádném pípadu nebude v souhlase s úkolem, který si S. osobuje v predm-uv své kritiky, s úkolem hodnotiti vdeckou práci.

—

Kritika S ova nesvdi též o suverénním ovládání normativní methody. Tžišt, síla a cena této methody spoívá v písn

—

u S a výrazu jen všemohoucí vládkyni ve

logiclsém pojetí práva a tato stránka dochází

v pkných slovech o

logice jako

vd

právní.

Jinak otsahuje jeho práce mnoho logických chyb od zámny pojmu poínaje až k vadné dedukci, jsouc zejmým dkazem, že logiku chváliti a logicky mysliti jest rozdílno.

—v

Vedle soudnosti takto selhávající psobí S velilšý neetický rozmach dojmem jisté grotesk nosti a chatrná znalost positivního práva oLjevující se v okamžiku, kdy dkaz dostoupiti vrcholu pesvdivosti, vyvolává pocit pímo trapný. Rozhodn souhlasíme se S em o poteb kriticismu ve

ml

—

vd

právní a odporuujeme mu, al y zejména písné autokritice obtoval gesto duchaplnosti a solidní promyšlenosti spokojenost s nápadem, který se první dostaví. Pi svém nepopiratelném nade. ní dopracuje se jist krásnjších

výsledk než

je tato jeho

Wenig.

práce.

Ješt jednou o Valaších a valašském právu v zemích slovanských a uherských. Poznámky ke

V str.

kritice.

asopise Matice Moravské, ro.

336

—349, uveejnil prof. Jar.

41.

a 42. z

Bidlo posudek o

r.

1917 a 1918,

mé

monografii

v zemích slovanských g. uherských", vyšlé nákladem eské Akademie r. 1916. Posudek ten psán jest s takové vdecké výše a zdánliv s takovou odl ornou znalostí, že tená s knihou kritisovanou neobeznámený nak ýti musí dojmu, jako by rozl íraná kniha nebyla niím jiným než lidnou kompilací nepodávající nic vdecky nového. Nkolikrát opakuje kritik, že v knize mé najde se jen materiál k ešení jisté otázky, nikoli roz„Valaši a valašské právo

ešení samo. „Historik že

by ji t yl sám jasn

dených zdá

se, že

a

lituje, že spisovatel

mu neušetil práci tím,

zeteln zodpovdl. Z fakt v knize uve"

(str.

341).

Ješt jednou o Valaších a

valaš.

právu v zemích slovan. a uher.

117

pál, abych vdecky vyložil celou adu vcí, Tak prý ml jsem osvtliti otázku, „jak vznikla vojvodsl.á hodnost a jal;ý tyl pvodní její význam u Slovan, Idy, kde a jak byla od Rumun recipována" (str. 342). ,, Výklad o Valaších v zemích uherských neuspokojuje zvdavosti historikovy, který by chtl poznati, kdy, jak a co z eho se vyvinulo, a iní dojem jakési chaotinosti" (str. 343). ,,Pes dležitý tento historický problém historik práva pechází k dennímu poKritik byl

by

si

jimž jsem se vyhnul.

ádku"

,, Ponvadž (spisovatel) sám nepodrolil otázku (str. 346). novému samostatnému zkoumání, jest pirozeno, že jen vybírá, co se mu zdá nejlepším'' (str. 347), „Z celé knihy Kadlcovy

tuto

patmo, že spisovatel nevytkl sob za úkol podati vlastní samostatné badání, nýbrž že chtl hlavn na základ dosavadní literatury vytvoiti celkový obraz valašské kolonisace a valašského práva v zemích slovanských a uherských. Nepestává sice na pouhé reprodukci dotené literatury a pokouší se místy o samostatné osvtlení jednotlivostí, ale nových myšlenek, pojetí, hledisk a otájest

zek, jež by v dosavadní literatue již doteny nebyly, v jeho spise najdeme poskrovnu. Co do pojetí celkového i co do zpsobu ešení otázek jednotlivých bylo již na svých místech ukázáno, že historik by postupoval jinou methodou" (str. 349). Zkrátka, práce moje má kardinální vady vcné i formální, a proto je pímo nepochopitelné, jak písný kritik mohl posudek svj zakoniti tmito slovy: „Pes to však dlužno uznati znanou cenu práce Kadlcovy, jež záleží hlavn v toi, že shrnuje dohromady a nahrazuje rozsáhlou a velice rozptýlenou literaturu, jmenovit literaturu eským tenám a badatelm vtším dílem^) neznámou a nepístupnou t. literaturu rumuriskou a maarskou" (str. 349).

—

Akoli pochvala

neznamená, neplynula kritibýt jen zástrou, jen dokladem jeho nestrannosti. zdání, jako by posudek byl sice písný, ale pece jen spravedlitý a uznalý. A zatím kží o zcela obyejný pokus odvety, jak na konci této obrany ukážu. tato celkem nic

Mla mu Mla buditi

kovi ze srdce.

Bylo velikou smlostí a nedostatkem autokritiky na stran vbec pustil do posuzování práce, která se

prof. Jar. Bidla, že se

1)

Proložení pochází ode mne.

Dr. Karel Kadlec;

118

zabývá otázkami jemu naprosto cizími a vzdálenými. Kniha moje právnhistorickou. On, jak známo, právním historikem není. Kniha moje je založena nejen na peetné literatue, nýbrž i na hojných právnhistorických pramenech, jimž on nerozumí a jichž nikdy neml v rukou, sice by nemohl projevovati takové úsudky, jako v dotené „kritice". Ci není to smlost, když ten, kdo nenapsal ani jednu práci právnhistorickou, ten, kdo se snad saje studií

djinami eských bratí, odváží se posuzovati monografii z oboru jemu naprosto cizího? Není to smlost osobovati si úsudek, je-li v jisté práci nco nového, když práce ta se zabývá otázkami protíranými vtšinou v literaturách posuzovateli neznámých? Shrnul prý jsem ve své monografii literaturu eským tenám a badatelm vtším dílem neznámou a nepístupnou, totiž rumunskou a madarskou. Každý by se domníval, že v tom vtším díle není zahrnut aspo kritik. Zatím však, pokud známo, písný posuzovatel o literaturu rumunskou a madarskou nikdy ani nezavadil, a není proto zpsobilý posuzovati, je-li v mé práci nco nového ili nic Kritik peetl monografii mou tak povrchn, že nejen nesprávn cituje, ale nepostehl ani, že práce moje skládá se ze dvou ástí povahou naprosto rzných. A je to pece nejen vcn, nýbrž První ti kapitoly jsou pímo i formáln patmo v rozdlení spisu. oznaeny jakožto ást úvodní. Teprve ást druhá zabývá se valašským právem. Tento rzný obsah vyjáden je v titulu knihy, .". ást úvodní souvisí s ástí druhou „Valaši a valašské právo byla by vbec odpadla, kdyby v eské literatue jen velmi voln, a

mostatn zatýval

jen

.

.

.

o otázkách tam protíraných tylo lze se pouiti. Ponvadž však tomu tak není, a bez jakési znalosti vcí tch nelze dobe rozumti ani ásti druhé, odhodlal jsem se pojednati i o smyslu slov Vlaši a Valaši, o poátcích rumunského národa a o vzniku rumunských

stát. Ze všechny tyto ti kapitoly pijdou eskému tenástvu vhod, je vidt na samém kritikovi. Opakuje strun, co se z mé dávno již bylo známo. knihy dovdl, ovšem tak, jako by mu Zatím však nebylo dosud v žádné literatue o vcech tch tak obšírn pojednáno jako v mé monografii. Týká se to nejen prvé, ale zvlášt druhé kapitoly úvodní ásti. Theorie o pvodu rumunského národa a jazyka jsou tam po prvé shrnuty s takovou po-

t

drobností a

pi tom

struností, jak to

vbec eskému

badateli

Ješt jednou

o Valaších a valaš. právu v zemích slovan. a uher.

bylo možno. Jsem

ním

jist,

že

119

by rumunský historik s nejvtším uznáeský kritik nemá tu ani slvka

se vyslovil o této kapitole.

uzjiání.

Pro? Patrn

proto, že nedovede ani posoudit úplnost

neúplnost pehledu theorií

mu

píše, jsou

tam probraných. Vci, o

nichž se

tak vzdáleny, že neumí ani pojmenovati theorie

íká

o vzniku rumunského národa. Místo theorie migraní

Neumí také

kolonisaní.

i

tam

theorie

ani jednoho z madarských historik,

ádn

o nichž se v knize své zmiuju, pojmenovati. Nepíše správn Hunfalvy, Réthy, Thallóczy, Karácsonyi, nýbrž Hunfálvy, Rethy, Thállóczy, Karácsonyi.

Kolik jmen, tolik chyb.

O povrchním petení mé práce svdí poznámka

(na str. 340),

jemuž bží o poznání genetického vývoje událostí, položil pojednání o vzniku stát rumunských za pojednání o kolonisaci rumunské v Uhrách. To by byla pkná konfuse, aditi k sob vznik stát a kolonisaci na valašském právu, vznik stá+ rumunských a kolonisaci na valašském právu v zemích nerumun ských. Ne, valašské právo patí do druhé ásti spisu, kdežto o vzniku rumunských stát se správn pojednává v ásti úvodní, a jak jsem již pravil, jedin proto, že první kapitoly mají usnadniti eskému tenái porozumní ásti druhé. Rumunský právní historik, pojednávající o valašském právu by kapitoly úvodní ásti mého spisu vším právem vynechal, ponvadž rumunskému tenái jsou vci tam probírané více mén známy. že

by

historik,

mj

Písný

kritik

ást

nepostehl

ani,

anebo lépe

eeno,

nechce

právem valašským a nikoli už souvislými otázkami o Rumunech je zcela jiného rázu, než ást úvodní. Zakládá-li se úvodní ást spisu a musí-li se již podle povahy vci zakládati vtšinou na literatue, spoívá ást druhá vtšinou na rozboru -pnmen, by se pi tom literatura neignoruje, a naopak pihlíží se k ní s nejvtší možnou vidti, že druhá

—

spisu mého, zabývající se vlastn

—

pelivosti, což sice posuzovatel na konci své stati pipouští, ale

hned

ped

tím praví, že jsem si ani nevytkl za úkol podati vlastní samostatné badání, nýbrž pracoval hlavn na základ literatury. Proti této insinuaci musím se co nejrozhodnji ohraditi. Kdo druhou ást knihy mé jen povrchn prolistuje, najde etné doklady toho, jak se nejen odvolávám na prameny, nýbrž na mnohých místech

je

i

jinak

vykládám než nkteí

jiní badatelé.

Nespokojil

Dr. Karel Kadlec:

120

se jen výsledky cizího badání, nýl rž vždycky jsem píslušné príímeny prozkoumával, chtje nal ýti vlastního samostatného úsudku, jak je to z mé práce všude patrno.

jsem

Avšak

Práce moje nezáležela jen v nové revisi ne1 yly v literatue dosud ani roztírány, takže jsem tyl já prvý, který podal jejich

literatury a

vbec

to je málo.

i

pramen. Nkteré prameny

podrolný rozbor. Tak na p. žádný z dosavadních badatel nepodjal se práce, aby podroln prostudoval pramenný materiál vydaný Densusianuem o fogarašských lojarech. Neuinil to ani sám vydavatel, který sice v úvod ke své edici uinil nkolik poznámek o fogarašských bojarech, ale vesms pochybených. Teprve v mé knize najde se prvý rozbor Densusianuova materiálu (str. 188 196). Podobn má se to na p. s materiálem uveejnným Gagyim a oravských Valaších i s nkterými jinými prameny.

—

Není možno, aby to kritik mé práce, který chce týt vážn pojímán, nevidl. I kdyby mu detaily ušly, nemže na p. nevidti, že na str. 302 314 je podán z území polsko-rusínskcho pehled

—

více než

tí

set vesnic, požívajících

tud úpln aneb aspo

ásten

valašského práva, jen na základ pramen. Ani sete povrchnjší posuzovatel nemže pehlédnouti, že na str. 451 468 jsou podány

—

seznamy jmen Vlach, vzaté

ze srbských lisiin, a

z Fogarašska a Marmaroše,

erpaná rovnž

jména

Rumun

pramenného materiálu (uveejnného Densusianuem a'Mihályim). A co mám íci o výboru z listin? Ani tu nevidl kritik, že používal jsem pramen? Vždy mi vytýká na str. 349, že kusy v pílohách uvedené jsou jen otisky dokument z literatury známých! Zkrátka, kritik sám si odporuje, když jednou tvrdí, že pracoval jsem hlavn na základ dosavadní literatury, a po druhé zase, že jsem znova z

mj

otiskoval

známé

již

dokumenty.

Kritik mj je pedevším povrchní. Nedal si ani tu práci, aby správn citoval. Na str. 341 svého posudtu praví, jíiko ty to stálo v mé knize, že osm valašských obvod v jihových. Uhrách

obdrželo teprve

svém pravím

r.

1609 jakousi samosprávu, kdežto já ve spise že se to stalo již r. 1457. Na str. 343 mi

(str. 218),

vytýká, že teprve v ásti jednající o valašském právu ve stát polském jen mimochodem pravím, že právo valašských osad severouherských bylo vlastn zízením valašsko-rusínským, anebo


valaš.


121

eeno

zízením nmeclvým, použitým na vesnice s obyvatelstvem pvodn vtšinou pastýským, kdežto v knize mé stojí již nastr. 261, že právo valašské vsev. Uhrách je vlastn jen modifikací práva nmeckého. Na str. 348 mi podkládá, jako bych kategoricky tvrdil, že v Tšíns' u byli Valaši díve než na lépe

doklady svdí prý pouze o souasnosti. Já však na str. 418 své knihy pravím doslovn: ,,Snad jen o málo pozdji než do Slezska a roožná že i souasn dostali se Valaši do východní Moravy." Podobn se vyšlo vuju na str. 443: „Tam (v Tšínsku) iní se o nich zmínka v prvé polovici stol. 16., jako o nich ponejprv slyšíme skoro v téže dob i na podol

Morav.

Positivní

n

moravském Valašsku." Kritik

mj

není

práv dobromyslný. Na

otázku,

kdy a jak

zaali usazovati ve sfée politické moci a zájm státu uherského, nenajde prý se v mé knize odpovd, nýbrž jen materiál kritik, který místo mne (str. 340), a je to, rozumí se, teprve Nejdležitjší eší spornou otázku. prý jsou fakta, vyatá z píslušné práce Szádeckého, z nhož prý zavírám prost. jen tolik, že Valaši ve 13. stol. v Sedmihradech byli .... Není pravda, že zavírám nco ze Szádeckého. Na str. 172 cituju ovšem Szádeckého, ale ne proto, abych z nho nco uzavíral, nýbrž proto, abych data jeho opravil a doplnil, jak se každý na píslušném míst mé knihy mže pesvditi. Více jsem v otázce šíení se Rumun v Sedmihradsku a Uhrách uiniti nemohl, než že jsem hledl Nejen že jsem našel zjistiti nejstarší pramenné doklady o nich. nejstarší zprávy o nich jakožto živû rozšíeném na severu od Dunaje teprve ve 13. stol., ale na rzných místech práce své ukazuju, že pro Valachy na sever od Dunaje až do sklonku

Rumuni

se

mj

12. stol.

není místa.

Málo dobromyslná

je dále

o Valaších ve Slezsku a na

—

poznámka, že v kapitole

jednající

Morav vybírám z cizích mínní — patrn

mi zdá nejlepším. Nikoliv, postup mj v kapitole eené je týž, jako v kapitolách ostatních. Uvádím nejprve literaturu pedmtem se zat ývající, pokud souvisí s mým thematem,

nekriticky

a pak

ji

,

co se

reviduj u.

Je pirozeno, že materiál týkající se Valach je praskrovný, mnohem chudší než pra-

v Tšínsku a na Morav

menný

materiál vztahující se

k Valachin v jiných zemích. Vždy

Dr. Karel Kadlec:

122

na území eského státu dostal valašské kolonisace.

Nemáme

Valacn, a bylo by zpozdilé

se jen poslední, slabý

výbžek

ani 10 listin týkajících se našich

vj^týkati

mn,

njaký materiál no\^. Vždy ani Válek,

že jsem snad nenašel

si moravské Valachy svého studia a napsal o nich práci táhnoucí se nkolika roníky Cas. Mor. Muz. Zem., nemohl o nich v archivním materiálu olomouckého biskupství najíti více než n-

obral za speciální

kolÍK

který

pedmt

málo poznámek. Nezáleží na tom,

našel-li

jsem nový ar-

chivní materiál, nýbrž na tom, zpracoval-li jsem znova otázku

tak všestrann, abych z materiálu dosud žitého nepehlédl a zejména abych

tžkm práv

jej

uveejnného

nic

dle-

revidoval vzhledem k vý-

srovnávacího studia o valašské kolonisaci.

Nebo

to byl

nedostatek celé naší literatury o moravských a slezských

Valaších,

že ignorovala

otázku

ostatních, zejména sousedních.

valašské kolonisace v zemích Jen proto mohl Prásek, jeden

z nejlepších znalc našich Valach, vysloviti mínní, že valašští pastýi pišli do Slezska a na Moravu nejpozdji ped koncem 14. stol. Teprve srovnávací studium otázky umožnilo mi prohlásiti se vší uritostí mínní takové za nesprávné. Podailo-li se mi dokázati z pramen, nikoli z literatury! že teprve ve druhé polovin 13. stol. objevují se Valaši v Biharsku, na poátku 14. stol. v Marmaroši, ve druhé polovici 14. stol. na území nynjší Halie, na poátku 15. stol. ve stolici oravské a na polské stran Karpat blízko Nového Targu, nemohu pipustiti, že by se první valašští pastýi byli dostali do Tšínská a na Moravu dlouho ped koncem 15. století. Spíše je pravdpodobno, že tam poali pronikati nejdíve teprve na poátku století 16., krátce ped tím, než máme o nich prvé zprávy. Toto poznání je nesporným výsledkem srovnávacího studia otázky, a nedospl k nmu ani nemohl k nmu dospti žádný z eských spisovatel, ponvadž žádný z nich vyjímajíc jediného Válka nepokusil se studovati valašskou otázku se stanoviska srovnávacího.

—

—

—

,

—

Mam

snižuje prof. Bidlo také další výtžek mého studia o moravských a slezských Valaších, spoívající v poznání, že na Morav a ve Slezsku netží už o zakládání celých vesnic na právu valašském, nýbrž jen o individuální smluvní pomr mezi jednotlivými Valachy (valašskými rodinami) a jejich vrchností, jak o tom píšu na str. 432 své knihy. O správnosti mého mínní mže

Ješt jednou

o Valaších a valaš.

právu v zemích slovan, a uher.

prof. Bidlo sebe více pochybovati, listinný materiál, který

12t

máme

k disposici, nedovoluje jiného úsudku. Srovnej tekst listin uvedených u mne na str. 511 514 pod , 24, 25, 26 a 27. Ve všech dává vlastník jistému Valachovi jedinci pokud se týe jen jeho rodin k ddinému užívání njaký vrch. Dosud nenašla se na

—

eské

—

—

ani jedna jediná listina, kterou

,

pd

bychom mohli

srovnávati

lokaními výsadami na valašské právo, zachovanými ve velikém potu na uherské a haliské. V mé monografii najdou se na konci (v Pílohách) ukázky etných tch listin. Srovnáním jejich s listinami eskými ukáže se nejlépe rozdíl mezi valašským právem v severních Uhrách a v Halii na jedné stran a mezi valašským právem ve Slezsku a na Morav na stran druhé. Také k tomuto poznání došel jsem jen cestou srovnávacího studia a zcela samostatn, neopíraje se a nemoha se ani opírati o mínní žádného eského s

pd

spisovatele.

mn

V této struné obran není možno odpovídati na všechny výtky a poznámky kritikovy. Dotknu se tedy jen výtek nejzávažnjších, nepipouštje tím arci oprávnnost ostatních, na nž nereaguju. Vyvraceti mnohé výtky kritikovy není ani potebí. Jsou vtšinou jen rázu formálního. Bud mluvím o na takovém míst, kde by posuzovatel o vci nemluvil, nebo ho zajímá nco, o se u mne nic nedovídá, nebo by rád ml jistotu ve vci, která se snad nikdy ani nerozlilští, a p. Mezi domnlé nedostatky práce mojí patí prý na p. ten, že jsem neosvtlil otázku, jak

nem

em

vznikla vojvodská hodnost, a jaký byl

u Slovan, kdy, kde

a jak byla od

naivnost! Kritik ve své

pvodní

Rumun

nevdomosti ani

její

význam

recipována.

Jaká

netuší, že požaduje tu

nco nemožného. Vda dosud nerozešila otázku vzniku rumunského národa a jazyka, a kritik požaduje ode mne, abych vyložil, kdy, kde a jak byla od Rumun recipována vojvodská hodnost. Myslí to opravdu vážn? A ml jsem také vykládat, jaký byl pvodní význam této hodnosti u Slovan. Snad v praví
slovo vojvoda

má u

každého slovanského národa jiný smysl?

mého netželo patrn o nic jiného, než o povrchní efekt, jen o to, aby ukázal, že se vyhýbám ešení dležitých vdeckých problém. Na str. 346 pímo to praví. K tabulkovému Posuzovateli spisu

Dr. Karel Kadlec:

124

pehledu osad va'ašsl<ého práva z území polsko-nisínského, jejž jsem sestavil a umístil na str. 302 a násl. své knihy, kritik podotýká, že zjištní fakta, kolik osrd ídících se valašským právem bylo na území polské koruny, mlo ty pro historika cenu, jen kdyk y se zárove dovdl, I dy to 1 ylo, anek o jak a k dy se valašské právo rozšíilo. Kritik vytyl á mi, že položil jsem vedle sel e osady v rzných dolách vzniklé. Neuspokojují jej moje slova: „K pehledu svému podotýkáme, že nezvolili jsme uritou dol u, takže nkteré z osad níže uvedených pestaly se již íditi právem valašským, když jiné teprve vznikaly," Pes dležitý tento historický proklém, tmito slovy vyjádený, historik práva prý pechází

k dennímu poádku

(str 346).

Na vypoítávám osady valašského práva z pdy polsko-rusínské, jak jsem je mohl zjistiti z pramen. Zjistil jsem jich pes ti sta. U každé osady uvádím pramen a také rok založení aneto aspo zmínky v pramenech. Ten, kdo podol nou Kritikovi neleželo zas o nic jiného než o zdánlivý efekt.

13 stránkách své knihy

práci nekonal, nedovede

si ani pil ližn pedstaviti, jaké je k ní námahy, nýlrž i vdecké erudice. Bagatelisovati ji mže jen ten, kdo sám nikdy niím podol ným se nezabýval, kdo, jak se íká, neumí se na práci takovou ani podívat, když už ji má ped selou hotovou. Kdyl y se tyl prof. Bidlo jen tak namáhal, že ky si byl povšiml poslední rul riky mého pehledu,

poteli nejen

byl

by uvidl,

píle a

že jsem se

pi

jeho sestavování opíral

hlavn

o trojí

lokaní výsady, uveejnné zejména hr. StadHruševským, jednak o lustrace, tedy prameny,

materiál, jednak o

nickým a

prof.

podol né našim urt

ám,

jednak o soudní zápisy,

uveejnné

v mnohasvazkové skírce Akta grodzkie i ziemskie, vydávané Bernardinským archivem ve Lvov. Nejcennjší tyly pro mj úel lokaní výsady. Nebo podávají všechna potel ná data týkající se valašského práva, na í osadí vzniká, kdo je lokátorem, jaká jsou práva a povinnosti osadník, lokátora i vlastníka pdy kolonisované, a zejména kterého dne a roku smlouva se uzavírá. Kdyby se nám byly zachovaly všechny lokaní výsady, mohli bychom s naprostou jistotou a hrav sestaviti podrokný pehled osad valašského práva podle jednotlivých ol dokí, a nekylo by k tomu teba velkého dvtipu. AJe lokaních výsad není tolik.

pd

Mnoho

se jich

vbec

ztratilo, a které se zachovaly,

nejsou všechny


valaš.


125

vydány. Bylo tudíž tel a užívati také jincho materiálu, pedevším záznam, v nichž sice vždycky nebývá podoteno, jakého práva daná ves požívá, ale uvádna jsou aspo Iemena aneto jisté okolnosti, z nichž orník pozná zcela tezpen aneb lustraních

o

aspo

s

pravdpodol

valašského

Jen

nkdy

tém právu,

ností souditi

mže,

že jistá osada požívala

Ovšem, jeden nedostatek mívají lustrace. uvedeno, Idy d ná osada byla vysazena na uri-

práva. jest

a vakšském i nmeck ém nel o jiném. má

Vtšinou datum

soudními zápisy, tetím druhem .pramen, jichž jsem užíval. Tam se vl ec ani jednou nenajde a najíti ani nemže datum vzniku osady, ponvadž knihy soudní pirozen podávají záznamy jen o procesích. Z mnohého záznamu zjistíme sice, že 1 želo o proces, jehož strany yli os^ dníci lokovaní na právu valašském aneVo že leželo o pedmt práva Valašského, všude je také poznamenáno, kterého dne a roku se na soud jednalo, ale ovšem zpozdilé \y Vylo hledati tam datum vzniku vesnice. chybí.

Nejinak

se to se

1

Kdyl y p. prof. Bidlo vcem tmto vbec rozuml, nemohl by mi vytýkati, že jsem nezjišoval, kolik vesnic valašského práva v které dol existovalo, a že tedy z mé knihy není patrný vývoj. A s jakým I ombastem ješt výti u iní, že prý pes dležitý historický problém pecházím k dennímu poádku! Kritik mj našel v knize mé nových myšlenek, pojetí, hledisk a otázek, jež by v dosavadní literatue již nelyly doteny, jen poskrovnu. Jak by ne, když jest tak uený, že dávno zná již vci, o kterých já v literatue teprve ponejprv pojednávám! Ale jednu otázku pece mu musím položiti. Pro mi nevytkl jednu jedinou hrubou vcnou chybu? A nyní ukážu na jeho odhornictví. Na str. 344 pohešuje

pd

pro Valaši usazení na sedmihradských Valachy na t. zv. královské (fundus regius), když o Valaších na královské ylo pojednáno jako o zvláštní kategorii. Inu proto, pane profesore Bidlo, že pda Sasík se nakritik vysvtlení,

Sasík

pd

sluli

pd

L

zývâla fundus regius jakožto pda pvodn královská, že se tak nazývala ješt tehdy, kdy I yla darována Sasm, podol. jako v minulých stoletích, ba až do dneška nazývána jsou právy fekál-

n

ními ta práva, která dávno pestala být právy královskými. To byste však, pane profesore, jakožto odl orník v rumunských vcech

ml vdt

a nežádat ode

mne

vysvtlení.

126

Dr. K.Kadlec: Ješt jed.o Valaš.a valaš.právu v zemíchslov,a«h.

Na

mj

do Moldavská pronikali Rumuni ze Sedmihrad, hlavn z Marmaroše. Gratuluju k takovému odbornictví, které myslí, že Marmaroš leží v Sedmistr.

345

kritik

že

praví,

hradsku.

Na

str.

347 praví kritik, že

pijímám mínní Gruševskébo.

Ani tohoto slovanského autora neumí slavista p. Bidlo pojmenovati. Slavný historik ukrajinský nejmenuje se Gruševskij, nýbrž Hru-

Snad na tom

sevékyj.

tolik nezáleží.

I záleží

;

kritik prozrazuje,

jak nedokonale ovládá slovanské jazyky, že neumí ani ísti.

Jen ve spisovné ruštin (velkoruštin) te se V jako g, v ukrajinštin jako h. Patrn neví p. kritik, že jen v nkolika cizích slovech mají Ukrajinci g, ale to se píše trochu jinak

(1

,

nikoli V)

.

A tu jsem pišel

vi mn

k vlastnímu vysvtlení, pro je prof. Bidlo tak písným kritikem. V souborném díle „Slovanstvo", vyšlém w Laichtra v r. 1912, uveejnil prof. Bidlo dv stati. O jedné z nich, „Náboženské a církevní pomry národ slovanských", podal jsem v tomto asopise XII., str. 185 a 186 struný referát. Ukázal jsem tam na pímou ledabylost autorovu. Dokázal jsem mu, že neumí ani ísti cyrillici a že cituje spisovatele, jehož knihu nikdy ani nevidl.

msíci únoru

Prof. Bidlo vrhl se tenkráte (v

Listech

;

ovšem výtek

patrn na

mu uinných

píležitost,

aby mi

svým dkladným

"

^zal, jak je

Od

mne v

Kár.

doby ekal uený. Za takovou té

mé

k iiy o Valaších, a proto si pospíšil posudkem. Odborná kritika bohdá uzná,

píležitost pokládal vyjití se

>

1912) na

nevyvrátil.

mé monografii nového, a má-li práce moje vbec njaký vtší vdecký význam. Na tento celkový posudek nebude míti arci „kritika" p. Bidlová žádného vlivu, a proto bych ji mohl klidn ignorovati, ale p. prof. Bidlo patí do té kategorie vdeckých pracovník, kterým nestaí jednou dáti zaslouženou lekci. Sedm Dlouhé této doby let uplynulo od uveejnní mého posudku. nepoužil p. prof. Bidlo, aby se aspo dost povrchn seznámil se slovanskými jazyky, jichž ve svém oboru potebuje. Svým Gruševským ješt dnes ukazuje, že nepekonal po sedmi letech Karel Kadlec. dosud stadium slovansKé abecedy.

co je v

—

—

Literatura:

ást

všeobecná.

.

127

LITERATURA, ást neobecná. Bosn od najstarijih

Dr. Prelog Milan, Povijest

vremena do propasti Sarajevo (bez roku vydání). Stran 79. Týž, Povijest Bosn %i dobm osmanlijske vlade. I. dio, 1463 1739. II. dio, 1739 1878. Sarajevo (opt bez roku vydání; vyšlo r. 1915 nebo 1916). Stran 178 a 190.

—

ktaljevstva.

—

—

Prvý svazeek této nové píruky bosenských djin je populárním známých spis pojednávajících o bosenských djinách, Klaiových (nejen speciální práce o Bosn, nýbrž i velikého díla Povijest Hrvata, pokud se týká Bosny), Thallóczyových, Truhelkových, Šišiových a jiných. Kompilací je také druhá ást práce Prelogovy, ale vyniká pece znan nad ást prvou. Podobn jako kniha Bašagiova Kratka uputa u prošlost Bosn i Hercegovin (Sarajevo 1900) zabývá se také djinami Bosny za panství osmanského, kdežto však Bašagi Redžepaši obracel v práci své pozornost výhradn k islámskému živlu v Bosn a Hercegovin, snaží se Dr. Prelog vylíiti aspo v hlavních rtách osudy všech tí hlavních konfesí v zemi, jak to výslovn podotýká v pedmluv k prvému dílu druhé ásti své práce. Ponvadž je to zárove prvý spis, který podává celkový pehled bosenských djin za doby osmanské se zetelem ke všem hlavním konfesím v zemi, nabývá tím dílo Prelogovo významu, jaký náleží každé práci, která svdomitým a pokud možno všestranným zpsobem hledí sebrati poznatky uložené v etných monografiích a láncích vnovaných speciálním otázkám, tvoícím dohromady vtší celek. I v druhé své ásti je tedy práce Prelogova kompilací, ale kompilací, kterou s povdkem pijme každý, kdo se bude chtít pouiti o djinách Bosny a Hercegoviny za panství tureckého zpsobem spolehlivým a všestranným, a to tím spíša, že prozatím jiné podobné informaní knihy zpracováním

nenajde. Literatura,

jíž spisovatel pi práci své použil, je velmi rozsáhlá a na píslušných místech je citována. Materiál v ní obsažený není arci pro všechna období stejn bohatý, a proto nelze také autorovi vytýkati, že na nkterých místech vypravování jeho je podrobnjší než jinde. To je dsledkem každé práce kompilaní. K. K.

V

Kadlec Karel, Jugoslavia. O bojich jižních Slovan za samostainost. Praze 1919. Nákladem ,,Sekcije za narodnu odbranu" spolku ,,Jugo-

slavija" v Praze.

Úelem spisu, který vznikl ze 2 kurs pednášek auktorových o djinách politických boj jižních Slovan za státní samostatnost a byl pak tu a tam co do látky doplnn jakož o nkolik kapitol rozhojnn, jest, nestopovati tyto boje jen v jednotlivých zemích po zpsobu dosud obvyklém v bohaté píslušné literatue, nýbrž sestrojiti poprvé jednotný pehled jich se stanoviska celonárodního. Materiál k své práci auktor i

i

Liter atiira:

128

z peetných pramen, vyjmenovaných závrených stránkách jeho publikace, a sestavil v organický celek s nemlou dovedností skoro na 230 stranách velké osmcrky. K struné pedmluv adí se tu pedn úvod s kotistituvními myšlenkami o píinách nedávné války svtové, vedoucí k rozkladu Ra-

sebral

s

pílí

podivuhodnou

drobným tiskem na

6

kousko- Uherska a na jeho ruinách k tvoení nových stát a zvláští Jugoslávie. Potom v 11 odstavcích sledují se pehledn starší i novjší mocnáství habsburského dje Slovinc, Chorvat a Srb jak na mocnáství, aby bylo tenái patrno, tak i na territoriu balkánském 2 kterých zárodk znenáhla vyklíila státoprávní idea Jugoslávie a jak posléze na poslední hrozné válce byla uvedena v skutek rejstíkem osobním i vcným kniha se zakonuje. Není nám možno z mosaiky dat a myšlenek vybrati ani kaménky nejelnjší; sice utonuli bychom zde v podrobnostech aneb v charakteristikách píliš povšechných a proto málo srozumiitelných. Pestáváme tedy na nkterých ukázkách, které snad budou s to, aby zájem tenáv o knihu probudily a daly mu popud po ní samé. sáhnouti

pd

vn

;

—

bu

—

Jedna z hlavních píin úžasného krveprolévání ža posledních let z domnívavé zásady staroímské, že jeden národ jest peduren uchvátiti žezlo nad ostatními národy na zemkouli, zásady, která obživla v ústech Bismarckových v heslu ,,Macht geht vor Recht", rozpalujícím

vyvrá

pak Všenmce až k

šílené nadutosti.

Toto holdování hrubému násilí, hrozícímu pstí všem jiným národm, nemohlo nejmocnjší a nejpokroilejší z nich nedohnati k obranné alianci pyšné Nmecko a zárove uspíšila zánik monarchie habsburské, uvnit již dávno rozervané, ale pes to dvující v dobrodružné svtoborství Viléma II. Hegemonistické choutky nmecko-maarské m.erišiny jejího obyvatelstva, vhánjíce ji vždy okatji v podruí tohoto panovníka a ujamujíce vtšinu jejích píslušník pod záminkou zfalšovaného ,, zájmu státního" jakoby stát byl cosi ve vzduchu visícího, co má jiné ješt cíle než ukájeti tužby a poteby lidí, na jeho území bytujících, vzburcovaly pak majoritu státních poddaných ke vzpoue proti Vídni a Budapešti a uily ji hledati pomoci jinde u mocností zahraniních, A tak vnitfní nepátelé nespravedlivé monarchie pidružovali se k zevnéjHm a svorn dovršovaly její pád. Habsburkové a jejich pedn' rádci hned od poátku soustátí (od r. 1526) nadržovali pedn z valn ásti ponmené jeho složce v zemích rakouskoalpských na újmu ústavních a jazykových práv dvou druhých jeho složek, pikládajíce celému soustátí úel nkdejší východní (rak.) marky, aby byla phdvojem Hše nmecké. Odtud jali se hned záhy a pozdji s vtším vždy zdarem toto soustátí ve správ i zákonodárství centralisovati, gcrmanisovati a byrokratickými svými orgány panovnickému absolutismu podrobovati. jež posléze povalila

,

—

Revoluní rok 1848 na as

zastavil toto jejich úsilí a pinesl zvlášt

Maarm restituci starých svobod, jenže potem hned zase

r.

1851 absolu

ást

129

všeobecná.

tismus se svými obvyklými tendencemi obnoven a teprve po nešastné válce lombardské chtj nechtj skomíral.

Roku 1860 diplom íjnový sliboval éru honstitutni, a jak se oekávalo, v jednotlivých zemích, proveden hlavní úast v zákonodárství však o rok pozdji Schmerlingovcu únorovkou tak, že lví podíl v legislativ odevzdala centralistické Hšskéradéa. to dvoukomorové, zemské snmy (do kterých podloudn vpášovala upílišený poet zástupc nmeckých) pímými uinila v zákonodárství popelkami, naež r, 1873 vzato jim(tak volbami) i právo, vysílati do íšské rady své delegáty. Mocný odpor náa Chorvat) zpsobil sice zastarod nenmcckých (zvlášt též vení únorovky r. 1865, z kterého však brzy tžili jen sobetí Maai, domluvivše se s Nmci po válce rakousko-pruské o rozdlení moci nad poostatními národy monarchie dualismem z r. 1867, tak že nechána hegemonie s centralismem v nov utvoeném Pedlitavsku v Zalitavsku, kde se jim centralisace po splynutí Sedmihradska a s Uhrami tím lépe daila proti národnostem nemaaiským, territoriáln vespolek od sebe odloueným.

snmm

e.

Maar

Nmcm

Maarm

Nmci, aby si usnadnili svou nadvládu v Pedlitavsku, ukonejšili pak Poláky samosprávnými ústupky v Halii; Maai zra podobným úmyslem .vyrovnáním" z. r. 1868 tlumili nespokojenost v ChorvatskuSlavonsku, naež oba ti panovaní kmenové zmaili svorn svým vlivem ,

—

Zhoubné nái>ledky dualistické chystané vyrovnání s echy r, 1871. úpravy Hšské, jak je pedpovídal Palacký ve spisku svém ,,Idea státu rakouského", ukazovaly se den co den oitji. Místo plodné innosti hospodáské íšská rada i zemské snmy v Pedlitavsku staly se jevištm hádek národnostních, které znechucovaly utlaovaným kmenm pobyt v íši a mnily prvotní tíhnutí jiných, zahraniních (na p. Sib z království), k té íši v odpor proti ní. Vyrovnání uhersko-chorvaiské, nestojíc a od jejich vlád na stanovisku parity obou národ, nadržující stále jsouc porušováno, zmailo též nadji Chorvat v pipojení Dalmácie k jejich království mimo to ob ty zem byly soustavn a úmysln hospodásky zanedbány a Chorvatsko ješt pímo vykoisováno, nic nedíc o ustaviných pokusech výbojné maarisace nejen v Uhrách a v Sedmihradsku, ale i v Chorvatsko- SI a vonsku a pozdji též v Bosn a Hercegovin. Když válené štstí zprva pálo Nmecku a jeho spojencm v zápasu, který nazván byl od kanclée Bethmanna-Hollwega ,, válkou proti Slovanm", a když šovinisté nmecko-mearští jali se již vyhrožovati národm jiného jazyka, že budou vzaty jim v blízké budoucnosti na konec i ty nepatrné ústupky jazykové a ústavní, kterých jim dosud macešská Víde a Budapeš dopávala, není divu, že ohrožení dali se v zoufalý boj za svou existenci, a pomocí zahraniní setásli konen se svých šíjí jho otrocké. Neposlední z tchto zápasník za svobodu byli Jihoslované: Chcrvati, Srbové a Slovinci, zapcmenuvše na vše, co je dosud vespolek od sebe odluovalo a co nepátelskými vládami bylo jako podpal k roztržce mezi nimi ochotn podporováno.

Maarm

;

Nmc

—

Sborník

vd

právních a státnich.

XIX.

9

1

Literatura

30

Auktor probírá v prvních odstavcích své knihy nejstarší a novjší tchto tí kmen se zením k státoprávním snahám každého z nich, aby pak ukázal v odstavcích dalších kterak ze semene ideí, prvotn velkochorvatských, velkosrbských a velkoslovinských, vyrostla v našich dobách jediná nejmohutnjší a ztlesnila se v nynjším nadjném státu historii

,

—

v Jugoslávii.

Toto holdování hrubému násilí, hrozícímu pstí všem jiným národm, nemohlo nejmocnjší a nejpokroilejší z nich nedohnati k obranné alianci,

Nmecko a zárove uspíšila zánik monarchie. Jak již díve podotknuto, nemžem zde reprodukovati výklady Kadlecovy v celém jich rozsahu proto spokoj iž se tená výatky z nich, hlejež posléze povalila

pyšné

dícími k událostem

z

;

doby nejnovjší, naší generaci tak

blízké.

Pro Velkochorvatsko jako celek složený z Chorvatska se Slavonií, Dalmácií, Bosnou, Hercegovinou a slovinskými zemmi rakouskými a pro chorvatštinu jako úední jazyk (místo dosavadní latiny) horoval již r. 1832 hr. Janko Draškovi a ze stran domácích asi o padesát let pozdji strana nezávislosti strana dra. Anta Starevie, jenže onano pestávala na reální unii s Uherskem, tato však domáhala se úplné samostatnosti proti Rakousku Uhersku. Po zabrání Bosny a Hercegoviny žádal (hned 8. íjna 1878) snm chorvatský, aby císa František Josef pipustil pipojení nejen tchto 2 zemí, iale Vojenské Hranice a Dalmácie k Chorvatsku, a ješt ped samou bosenskou anexí (poátkem r. 1908) nová politická organisace chorvatská v Bosn (Hrvátska Narodna Zajednica) pála si, aby anektované zem byly sloueny s Chorvatsko- Slav onskem a Dalmácií. Od tohoto roku pak rakouští Nmci (mezi nimi též Lueger), obávajíce se, aby pro zpupnost maarskou k Chorvatm nerozpadla se naposled celá monarchie, uvažovali o tom, zda by snad toto nebezpeí nebylo lze zažehnati promnou dualistické úpravy íše v trialistickou. Vc ta zabavovala je tou mrou, že všímajíce si jen Jihoslovan, zapomínali na tužby ostatních národností mocnáství. A práv tou dobou znova vzkyplo rozhoení Chorvat proti Maarm, když jejich vláda pedložila spolenému snmu uhersko-chorvatskému železniní pragmatiku toho znní, že maarština má býti úhdním jazykem na všech drahách a to chorvatských. Proti pragmatice zdvihl se prudký odpor Chorvat jak na spoleném snme v Budapešti, tak na domácím v Záhebe. V tomto zastupitelstvu koalice chorvatsko-srbská, nabyvši po nových volbách r. 1908 vtšiny více než dvoutetinové, vydala (v beznu t. r.) manifest k národu proti neústavní vlád bána Pavla Raucha proti spolené vlád v Budapešti, naež bán ten vystídán v svém úad Nikolou Tomašiem. Když však ani tento, jsa povolným nástrojem minist. pedsedy uherského Khuen Héderváryho (smutn povstného násilností krok za pedchozího svého bánství) pes hrozný svj nátlak na volie nezjednal (r. 1911) si ješt zuivládní vtšinu na snme, musel ustoupiti Slávku Cuvajovi vjší stve maarské. Tehdáž rozpuštn zemský snm, a Cuvaj pod jménem královského komisae (od msíce dubna 1912) vládl pak bez ústavy 1.

i

i

i

i

i

i

—

ást s

nejpíkejší libovlí.

ád

všeobecná.

proti tisku

131

oposinímu neslýchanými kon-

fiskacemi, postátuje policii a suspenduje shromažovací právo, rozpoutal proti sob boui v Záhebe i v etných mstech jihoslovanských. Jeho

bsnní, ve kterém nedal se zastrašiti ani pozdjším atentátem bosenského studenta Luky Jukie, mlo jen tu dobrou stránku, že chorvatské oposiní strany se pevnji vespolek semkly, což pisplo k pádu ministerstva Khuen Héderváryova, a že oposiní boj proti Cuvajovi, jehožto režim (v dubnu r. 1912) kritikou na íšské rad i v delegaci vídeské, provázen souhlasem mnohých mst jihoslovanských a také Blehradu, Toto protestní hnutí proti Cuvajovi zmocnlo ješt více po zprávách o skvlých vítzstvích spolených Siba Bulhar nad Turky a pimšovalo do svých projev zárove hluné oslavování vítz, marn zakázané od vlády. Nová persekuce nic vlád nepomohla dne 21. ervna 1913 Cuvaj konen propuštn, komisaství zastaveno a v nov pedložené železniní pragmatice ustanovení o jazyku již vynecháno.

zbiován

;

Zatím po smrti dr. Jos. Franka (odmítajícího spoleenství se Srby) sestoupili se nedávní pívrženci jeho spolu se stoupenci rovnž zemelého

nm

Anta Starevie, kterých vdcem stal se po dr. Mile Starevi, v jednu .Spojenou stranu práva". Mluví nové strany s páteli svými z ostatních zemí j ihoslovanských mocnáství rakousko-uherského potem odevzdali hned 31. ledna r. 1912 panovníkovi a též násled55 poslanc níkovi trnu pamtní spis, žádajíce v nm, aby byli do Záheba svoláni zástupci všech zemí chorvatských na snm, který by se radil o ádné úprav jak vnitních záležitostí království chorvatského tak o pomru jeho k celé monarchii. O tom, jak by se taková úprava provésti dala trialisvnem té neb oné formy, rozpádali literární diskussi etní spisovatelé, a povšechn o trialismu jakožto útvaru, který by nebyl snad jen dovršením dualismu, nýbrž jakýmsi kompromisem mezi federalismem a centralismem, promluvil v rakouské delegaci (dne 2. kvtna r. 1912) též kn. Kar, Schwarzenberg. Podobný kompromis doporuoval podrobnji ve svém spise z r. 1913 také Seton-Watson a ješt více hledl odpor dr.

,

—

—

i

Nmc

Maar

Pila, navrhuje ve svém pamtním spise (podaném císai Karlovi dne 19. srp. 1917), aby správa Chorvatska, Slavonska a Dalmácie s Bosnou a Hercegovinou (po pípad i s Istrií a Krajinou) byla odevzdána nkterému lenu habsburské dynastie jako vévodovi chorvatskému, jmenovanému od panovníka a podporovanému ve vladaení od odpovdného ministerstva (pod pedsednictvím bánovým), které by si po svém boku zizoval. i

uchlácholiti dr,

I.

Zcela jinak, nežli Chorvati, ešili otázku jihoslovanskou Srbové. (již od poátku 19. století) vjrrvati chtli jen Turkm balkánské kraje, osazené obyvatelstvem svého jazyka (totiž vedle bývalého pašalyku blehradského hlavn Bosnu a Hercegovinu a staré Srbsko), nepomýšlejíce ješt na Macedonii. Potom však, když Rakousko- Uhersko zabralo Bosnu a Hercegovinu, picházejíce s ním do konflikt, jali se pomýšleti již na odtržení zemí chorvatsko-srbských i od této sousední fUe 2.

Prvotn

9*

132

Literatura í

habsburské a mimo to na odntí Turkm aspo srbské ásti Macedonie. této radikální strany velkosrbské uvádly ji ve spor s austrofiiským knížeteta Milánem Obrenoviemi a po jeho odstoupení též s králem

Zámry

Aleksandrem (zavraždným pak r. 1903). Za krále Petra Karaordvie hospodáská závislost na Rakousko- Uhersku Srbm již nesnesitelnou pro celní válku mezi obma tmi státy a nutkala blehradskou vládu, aby zemi zjednala obchodní cestu k moi pes Macedonii, kterou však byli by rádi vyrvali Turkm i Bulhai. Odtud došlo nejprve k dlouhým sporm mezi Srbskem a Bulharskem a r. 1912 posléze k tajné mezi nimi smlouv proti Turecku. Podle ní mla jižni ást Macedonie, nesporn bulharská, pipadnouti Bulharsku, a o osudu severozápadního území ml rozhodnouti císa ruský, pedpokládajíc arci, že válka proti plmsíci bude vítzn zakonena od spojenc, k nimž pidalo se též stávala se

tak, že také Albánii odali Turkm a chystali rozdliti v sever srbský a v jih piknutý Avšak RakouskoUhersko, chtjíc zameziti Srbsku pístup k moi, stálo na tom, aby Albánie dlena nebyla, nýbrž ustavila se jako zvláštní stát. Proto vláda blehradská, aby náhradou za Albánii domohla se spojení s moem v Macedonii, naléhala v Sofii na revisi smlouvy své s Bulharskem (z. r. 1912), a když se jí toto vzpíralo, nedávní spojenci Bulhar oboili se na v nov válce, do které zasáhlo od severu i Rumunsko zabráním znaného dílu Dobrudže. Stísnní Bulhai pinuceni takto k míru bukurešískétnu (10. srpna r. 1913), kterým Srbsko zvelieno byvši o 38 tisíc km^, piražených k jeho dívjší držav, vzrostlo v stát o 86 tisících km* s obyva* telstvem více než ámilionovým.

ecko. A štstí pálo jim

se

ekm.

ji

n

Tímto úspchem propagand

velkosrbské dostalo se nové posily

k osno-

plán

ješt smlejších a zárove k neskrývané nechuti proti následníkovi habsburského trnu arcikn. Františku Ferdinandovi, jejž pokládala za hlavního svého protivníka.

vání

3.

Politika Slovincú, nejmenší

vtve

jihoslovanské,

vyliraovala se

v uritjší program zdlouhavji a po mnohých tápavých pokusech. Roku 1848 hlásavše ústy dra. Bleiweisa potebu, aby krajiny slovinské byly sloueny v jeden správní celek, pozdji vzmužili se k myšlence Velké Slovenie, do níž by byly pojaty i štýrské a korutanské ásti dávno již ponmené, od eho však nkteí vlastenci zrazovali, a jiní zase tíhli k jeds Chorvaty. Od roku 1880, poátku éry ústavní, Slovinci skromn pestávali na požadavku rovnoprávnosti ve školách úadech vedle rozšíení autonomie v rámci jednotného ústavního Rakouska, který zvýšili pak po nkolika letech svým mariborským programem (z 25. záí r. 1866),

not

i

smujícím k obnov nkdejšího nmeckoslovinského Vnitrorakouska, jehož složkami bývaly Štýrsko, Korutany a Krajina s Pímoím. Naproti osamle, pimlouval se již za spojeni svých tomu dr. Josef Vošnjak, rodáku s Chorvaty a Srby. Teprve zízení neoblíbeného dualismu v mocnáství povzbuzovalo roku 1868 zase k usilování o Velkou Slovenii, totiž o jednotné territorium slovinské s rozsáhlým domácím zákonodár-

a

ást

133

všeobecná.

stvím a s vládou odpovdnou snmu, požadavek zdrazovaný od slovinských poslanc na zemském snme štýrském a gorickém (r. 1869), brzy též (r. 1869) na krajinském, a v asopise ..Slovenski Národ", vycházejícím v Mariboru a tlumoícím smýšlení radikálnjší strany ,,mladoslovinské".

Myšlence jihoslovanské, t. j. slouení Slovinc, Srb a Chorvat spolený stát, vadil po dlouhý as jednak dualismus .který je od sebe oddloval umlým, nepirozeným vazením jednch do Pedlitavska, druhých potebná, zábranost do Zalitavska, jednak byla jí na pekážku pílišná, Slovinc do vcí výhradn domácích, totižto starostí o podniky (nové školy, spolky, asopisy, knihy slovinské, hospodáské instituce), kterými by budili v lidu národní vdomí a zvelebovali jeho duchovní i hmotný a zemiživot. Nad to bylo jim peovati o zavedení slovinštiny do ských snm, z nichžto pouze na krajinském mli vtšinu zástupc; v tchto zastupitelstvech a na íšské rad vídeské pevládali mezi nimi konservativci a opportunisté z jejich strany katolické anebo slovinské v

a

úad

strany lidové.

Teprve poátkem 20. století rozmáhá se pátelství mezi Slovinci, Srby Chorvaty a projevuje spolenou inností po výtce na poli kulturním. K tomu pátelství pedn mezi Slovinci a Chorvaty nabádá již nejen tábor katolický. Brzy potom také slovinská strana pokroková, ale srbský živel pidružuje se k slovinsko-chorvatskému na zjezdu jihoslovanských kulturních spolk a inaîtucí v Lublani v prosinci r. 1910 a o rok díve již na dvrné konferenci jihoslovanské sociální demokracie v témže mst, kteréž úastní se i balkánští Srbové a na níž dojde k resoluci, toho neb onoho že všichni jižní Slované rakousko-uherské monarchie, jména, náboženství a zpsobu pravopisu, jsou nicmén jediným jednotným národem, usilujícím o spolený národní život ve svazu jedné státní, úpln demokratické federace. i

i

a

Asi o 3 léta pozdji, íjnový sjezd zemských a íšských poslanc slovinských a chorvatských v Lublani prohlašuje, že chce spolen pracovati k tomu, aby Chorvaté a Slovinci jakožto národní celek domohli se skuten sjednoceni, práv a svobodného rozvoje, jen v rámci habsburské monarchie. Za sjednocení rakouských jen Jihoslovan a pouze v rámci dosavadní monarchie pimlouvala se též resoluce liberální strany kraské z 18. dubna r. 1913, kdežto spisovatel IvanCankar (v pednášce své v sociálndemokratickém spolku v Lublani) za cíl žádoucí vytkl ,, dosažení jihoslovanské republiky"

a

4. J ednomyslnost v svém postupu ukazovali již od let dívjších Slovinci a Chorvati v Istrii, valnou vtšinou to na venkov rolníci a v mstech dlníci, ježto nutkala je k tomu spolená obrana proti místní majorit Ital, usedlých výhradn v mstech a mstysech, ale všude po zemi vpravujících školám svj jazyk jakožto vyuovací. I tam dobyli si zásluh

o svj

vdomí

nm

knží s biskupem Dobrilou v ele, budíce v zakládáním nových škol, asopis a tenáských spolk

lid slovanští

národní

134

Literatura:

i hospodáskou jeho innost vhodnými prostedky; na ostrov Krku pomáhali jim v té práci Dinko Viteži, po Dobrilovi zástupce a obhájce istrijských Slovan ve Vídni v 1. 1873 1892 a spoluzakladatel

a povznášejíce

—

Matice školské, dále mladší neúnavní pracovníci Laginja, Spini a redaktor Mandi. Slované istrijští iní 58% všeho obyvatelstva, jazyk jejich byl odstrkován v státních úadech, v zemském snmu i v zemském výboru. jejich

—

•

A

mezi tmi Slovany, kteí k ní byli válkou svtovou práv to, co ji mlo dusiti, totiž persekuce: neústavní režim maarský, politické procesy, zvlášt záhebský a vídeský (z popudu Nastiova a Friedjungova) a jiné prostedky toho rázu. Poet stoupenc jejích pekotn stoupal po triumfech srbsko-bulharských nad Tureckem k nemalé mrzutosti nmecko-maarských závistník v Rakousko- Uhersku, kteí do nedávná rozdmychovali celní boje se Srbskem, a potom hledli je rozeštvati s Bulhary. Úspchy srbské za míru bukureštského dovršovaly rozilenost rakousko-uherských komandant; zbrojení monarchie habsburské uspšováno. Den co den stávalo se patrnjším, že chystá se k válce. Tomu svdily nejen nový zákon branný a zákon o vojenských úkonech z. r. 1912, ale i rozpuštní zemského snmu a dosazení státní komise místo zemského výboru v echách v r. 1913, prodlužované komisaství v Chorvatsku, císaem jednostrann r. 1914 zvýšený branecký kontingent a konen i uzavení íšské rady. Kde který nestranný pozorovatel byl pak pesvden, že atentát nkolika blouznivc velkosrbských na život arcikn. Františka Ferdinanda a jeho choti v Sarajev (dne 28. ervna r. 1914) byl jen záminkou, vítanou rakousko-uherské vlád, k povstnému ultimatu, zaslanému do Blehradu dne 23. ervence t. r. a úmysln (též návodem berlínským) zostenému, aby válka byla Srbsku a po pípad i jeho ruskému protektorovi vnucena. Takto, jak známo, dán první podnt k následujícímu pak rozpoutání boje svtového. Vypovzení války Srbsku (dne 28. ervence t. r.) zahájeno od vojenské strany nmeckorakoušké krutým pronásledováním Slovan, zejména jižních, tresty na hrdle, statcích, žaláováním a internováním, rozpouštním n-árodních spolk a p. A tu mnozí jihoslovanští pedáci (na p. Dr. Ante Trumbi, Fran Supilo, Dr. Franko Potonjak aj.) uprchnuvše za hranice, sestoupili se (r.l915) v Paíži v Jihoslovanský komitét, aby informovali vlády a veejné mínní v cizin o politických pomrech rakousko-uherských a tužbách jižních Slovan po osvobození z dosavadního jha jakož po spojení j ich s bratry srbskými a ernohorskými v jeden nezávislý stát národní. 5.

Bífeni jihoslovanské myšlenky

dosud neteni, prospívalo

již

i

ped

—

—

i

Zárove jali se organisovati jihoslovanskou emigraci v cizin, nevyjímajíce krajan svých v Americe, v jižní Africe, v Novém Zélandu a v Austrálii. Mimo to poádány dobrovolnické legie (v 1. 1915 1916) z uprchlík z mocnáství habsburského z propuštnc z Ruska.

ani

—

i

6.

Ani když dosedl na

listopadu

r.

1916), brutální

trn

habsburský nový panovník Karel (od 21. vojenské vlády a absolutismu nebraly

ádní

ást

135

všeobecná.

a

konce, o nco díve zavraždn Bed. Adlerem hr. Stiirgkh jakožto podporovatel neústavnosti. íšská rada svolána zase teprve pro pekvapující píbhy zahraniní (zejména ruskou revoluci) a finanní rozvrat mocnáství. Avšak tentokráte již eský svaz poslanc na této rad, dohodnuv se s nov utvoeným Jihoslovanským klubem, inily úast svou v rokování na ni závislým na odklizení dualismu a na pfdvoeni monarchie habsburské ve federaci svobodných a rovnoprávných národ. Uinily tak svými deklaracemi z 31. kvtna

r.

1917, v nichžio jihoslovanská

vymáhala

spojení

všech (i menších) území v Pedlitavsku i Zalitavsku, kde bytují Slovinci, Chorvati a Srbové, na základ principu národnostního i chorvatského státního práva v samostatný, demokratický stát, zbavený všeho cizího panství (tedy i všeliké závislosti na království uherském). Této deklaraci se podobala dívjší už adresa Stareviovy strany práva (z. 1. bez. s výslovnou zmínkou jen o Chorvatech a Slovincích, kdežto 1917), souasná adresa vtšiny chorvatského snmu požadovala sice rovnž spojení Jihoslovan z monarchie v jeden celek, ale s vypuštním Slovinc a jen v rámci dualismu. Zdálo by se tudíž, že rakousko-uherští Jihoslované rzní se v svých názorech na jihoslovanskou otázku, ale tváili se

a

a

z opatrnosti, aby nestihla jich obvyklá persekuce, vskutku pál kdekdo z nich ve svém srdci, aby nový jej ich stát byl z rámce té nevdné monarchie vyat. Otevenji vedli si Srbové a s nimi chorvatUi i slovinští emigranti

tak jen si

v porad své na ostrov Korfu (dne 20. ervence 1917), které úastnili se údové dívjší koaliní vlády, tehdejší vlády, pedseda srbské národní skupštiny a zástupci Jihoslovanského komitétu. Hlavní lánky jejich deklarace (podepsané srb. minist. pedsedou Pašiem a pedsedou Jihcsl. komitétu Trumbiem) znly: Stát Srb, Chorvat a Slovinc, kteí jsou též známi pode jménem Jižních Slovan ili Jihoslovan, bude svobodným a nezávislým královstvím s nedílným územím a jednou národností (jedním stá1;ním obanstvím). Stát ten bude ústavní, demokratickou a parlamentní monarchií v ele jeho bude dynastie Karadordviú. Ostatní lánky deklarace týkají se názvu nového toho státu, jedinosti jeho znaku, praporu a koruny, rovnoprávnosti národních jmen (srbského, chorvatského a slovinského) ped zákonem na celém území, rovnoprávnosti všech státem uznaných konfesí (pravoslavné, katolické a islámské), písma cyrilského latinského, úpravy volení zástupc do národního shromáždní, do obcí a jiných správních institucí (všude dle všeobecného, rovného, pímého a tajného práva hlasovacího), vypracování ústavy volenou konstituantou, svobody Jaderského moe atd. Ježto lánky ty vyslovují se pro monarchickou formu státní a to s dynastií Karadordviú a zdrazují jen a jen národní zájmy Chorvat, Srb a Slovinc v novém státu slouených, namíeny jsou jak prpti monarchii habsburské tak proti aspiracím království italského. ;

i

—

jí-li

7. Oekávalo se, že politikové vídeští (ne-li též maarští), srovrapíkré požadavky korfské s mírnjšími z kvtnové deklarace jihoslo-

Literatura:

136

aspo k této kvStnové, zvlášt když bylo na jeve, že válka tydohodou skoní se pro centrální mocnosti nepízniv. Ale ani mi-

venské, nakloní se s

pedsedové rakouští (Clam Martinic a jeho nástupce Seidler) Nmci nemli se k povolnosti, ba tito boulivými demonstracemi a lánky novináskými ozývali se proti oné deklaraci a Danzer's Armee-Zeitung odpovídala na ni (v ervnu 1917) návrhem, aby se nedosti Rakousko- Uhersko dosytilo" je ŠtS anektovánim dosdiva.ánih.o ,, nasycené" království srbského a erné Hory. Potom pišli MadaH, bojíce se, aby jim osvobození Jihoslované nezaveli cestu k moi, s nátlakem na delegáty chorvatsko-srbské koalice v uherské delegaci, aby pHynéli je k protestu nisterští

ani rakouští

,,

proti politice deklaraní podobn vládní nátlak uinn na bosenského arcibiskupa Dra. Jos, Stadlera, jehožto staecké slabosti zneužili Frankovci Dr. Pila a Jos. Vancaš a zfalšovali memorandum, svené jim od nho, aby je odevzdali ve Vídni. Potom zmocnivše se ízení arcibiskupova po chuti zemského náelorgánu (,,Hrvatského Dnevnika"), psali v níka generála Sarkotie. ;

nm

Uherská vláda oznámila pak veejn na snme (ústy svého pedsedy Wekerla), že by sice podporovala snahu Chorvat o pipojení Dalmácie, ale hez Bosny, a rakouská ústy Seidlerovými vyjádila se dokonce, že ani Dalmácie nemže býti Chorvatm vydána. Tyto výroky ovšem málo se shodovaly s jednou ze 14 mírových podmínek presidenta severoamerické Unie Wilsona (z 8. ledna 1918), totiž tou, aby národm rakousko-uherským byl dopán co možná nejvtší autonomní vývoj. Z té píiny Jihoslovanský klub ve Vídni drazným memorandem (z 31. ledna t. r.) pipomínal pedsednictvm delegací, vyslaných k jednání o mír v Brestu Litevském, že dosavadní ústavy monarchie privilegují jen dva národy panující na újmu ostatních, potlaovaných a vyssávaných a smují také proti sebeurovacímu právu Jihoslovan v území, na kterém tito jsou usazeni souvisle a v kompaktních massách. Práva seburení dovolávala

shromáždní v Zadru (z 3. bezna 1918), tepajíc zárove zloiny, páchané na Jihoslovanech, a doporuujíc svorný postup poteba koncentrace se zástupci národa eského. Vedle toho uznána se též resoluce národního

i

všech stran a skupin, které usilují o jednotu národní a nezávislý stát jiho-

slovanský (na

schzi Stareviovy strany práva

s

leny

Jihorl.

klubu a se

zástupci bosenských i dalmatských Chorvat a Srb). Prvním krokem ktomu mlo býti ustavení Národní rady o 24 lenech, která by ídila tak-

tiku všeobecné politiky jihoslovanské a žadavcích a pomrech svých rodák.

pouovala domácí

i

cizí tisk

o po-

etných politických tábor v Chorješt hartusiti proti nenávidným od nich Srbm, dokud na nízkost jejich útok neposvítil na zemském snme bán Mihalovi. Zatím na nové kvtnové schzi jihoslovanských politik v Záhebe uznávána optn naléhavost jednotného postupu a dán aspo podnt k tomu, že založena Národní organisace dalmatská ve Nejvíce nesnázi bylo s koncentrací

vatsku, z nichžto Frankovci nepestávali

ást

všeobecná,

137

Splitu, jiná pro chorvatské pímí a Istrii (na sjezde v Sušáku) a pozdji ješt Národní rada v Lublani. 8. V letních msících r. 1918, kdy se to vše dalo, tydohoda pomocí armády severoamerické dodlala se již na západním bojišti takových úspch, že konená porážka Nmecka a jeho spojenc stala se velice pravdpodobnou. Všakt již potom (dne 24. záí t. r.) spolený rakouskouherský ministr vcí zahraniních Burian zaslal spojeným mocnostem nepátelským mírovou notu. Tento jeho krok pišel vhod politickým representantm jihoslovanským (v poslanecké snmovn na íšské rad) po té stránce, že dal jim píležitost, aby se tam veejn (v deklaraci z 2. íjna t. r.) ohradili proti tomu, že by rakousko-uherské vlád píslušelo právo, mluviti pi jednání o míru jménem jiných národ krom panujících Maar a Nmc. Myšlenku všeobecného míru arci vítali, ale jen s tou výhradou, bude-li zaven na základ sebeurovacího práva ve smyslu mezinárodním, tak aby každý národ po své libosti rozhodl se sám, ,chce-li radji založiti si svj vlastní stát i uzavíti konfederaci s národy jinými". Optná mírová nabídka rakousko-uherská (z poátku íjna r. 1918) pobídla zástupce všech politických stran jihoslovanských na území monarchie, že organisovali si již tentokiáte spolenou Národní radu (slovinskochorvatsko-srbskou), která piznala se nepokryt k hledisku Jihoslovan.

ského komitétu londýnského, zamítajícího zpoždný manifest císae Karla (z 19. íjna 1618) a prohlašujícího, že Jihoslované petrhuji ,,veškeren svazek s Habsburky",, nechtjíce býti snad na vky rozdleni mezi Pedlitavsko a Zalitavsko dle plánu panovníkova, který by zamezoval spojení Srb, Chorvat a Slovinc z monarchie s jejich bratry v sousedním Srbsku a erné Hoe a dovršoval zotroení Bosny i Hercegoviny. Výbor spolené Národní rady, souhlase s londýnskými svými krajany, následoval jich píkladu a na své schzi v Záhebe (dne 17 16. íjna t. r.) rovnBB zavrhl manifest císav a pedem již i kterýkoli podobný snad návrh budoucí. Události pak šly za sebou ráz na ráz. Dne 28. íjna, když Rakousko- Uhersko nabízelo se Unii severoamerické k separátnímu jednání mírovému na podklad uznáni práv echoslovák a Jihoslovan, tito neváhajíce, hned dne 29. íjna (za návrhem Sv. Pribievióe) prohlásili na slavnostní schzi chorvatského snmu v Záhebe nezávislost Jugoslávie na monarchii habsburské, a Národní rada, povena byvši za nejvyšší vládu nové íše a oznámivši tydohod své k ní pátelství, odevzdala správu jednotlivých zemí jihoslovanských místním Národním radám.

—

Pes

to nebyly ješt všecky nesnáze odlclizeny. Nkterým pejihoslovanským tanuly na mysli dosavadní hranice politické a národnostní (Slovinc, Chorvat a Srb v Pfedlitavsku, Zaliíavsku i vn Rakousko-herska), a hled k tomu, navrhoval adi, náelník chorvatské strany selské, utvoení 3 spolených stát s 3 vladafi. Sociáln demokratickým živLm slovinským a chorvatským zamlouvalo se však spíše republikánské direktorium, kdežto Srbové, držíce se pevné korfské deklarace, setrvávali na zachování dynastie Karadordvi, 9.

dákm

a

138

Literatura:

ohrazovali se proti tomu, že by v píštím království chtli se proti druhým jeho složkám státi živlem panujícím. Konec konc spolená Národní rada prohlásila ve shod s vládou blehradskou, že všecka díve k RakouskoTJhersku náležející territoTia jihoslovanská mají býti slouena spolu s krásrbským i ernohorským v jednotný stát, o jehož organisování bude

lovstvint

hned starati 28-lenný výbor. Vladaskou moc ml (dle usnesení oné spolené Národní rady) vykor návati po celém tom státu král Petr aneb místo nho jako regent následse

trnu

Aleksandr. Poselstvo Národní rady, vypravivši se do Blehradu, odevzdalo tomuto princi písemnou adresu, jejímžto nejzávažnjším kusem byla žádost /:a zízení provisorního národního zastupitelstva po boku vlády jemu odpovdné a dále za potebné pípravy k volbám do ádné konsti-

ník

iuanty na vání, tak

základ všeobecného, pímého, tajného a pomrného hlasoaby se mohla sejíti nejdéle do 6 msíc po uzavení míru. Do

adresy vložen zárove protest proti jakékoli úmluv a zvlášt proti londýnské (tydohodové, nadržující choutkám italským), ,, podle níž s porušením zásady i principu sebeuxení bychom byli nuceni odstoupiti ást svého národa cizímu státu" (ást totiž i po zabíranou italským vojskem, prohlásil ji za svou nový, nezávislý stát jihoskvanský).

pímí

a

1918 dlužno pipomenouti ješt 2 závažných událostí, skupštiny ernohorské a skupštiny království srbského. Podle prvního z tch usnesení pipojuje se erná Hora, nedbajíc odporu bývalého svého krále Mikuláše, k novzrozené Jugoslávii, podle druhého Srbsko jako království individuální vzdává se v ní jako v širší íši napíšt své dosavadní individuality. Na poátku potomního roku (v proklamaci své z 6. ledna 1919) králevic Aleksandr odpovdl jménem svého otce krále Petra zcela pízniv na obsah písemné adresy spolené Národní rady, o kterém jsme se zde zmínili o nkolik výše. Králevic oznamoval, že sestavil v dohod všech stran (srbské, chorvatské i slovinské) a všech náboženských vyznání první státní vládu, a ta že co nejdíve svolá do Blehradu prozatímn Národní zastupitelstvo (složené z vyslanc srbské skupštiny i Star. Srbska a Macedonie, z pomrného potu Národních rad i ze zástupc Vojvodiny a erné Hory). Takto krok za krokem uvádna ve skutek Jugoslavia jako jednotný stát Srb, Chorvat a Slovinc, prozatím uznaný jen nkolika státy.

Ze sklonku

r.

totiž usnesení národní

ádk

má se skládati z 13 zemí: z 5 slovinských (Krajiny' Korutan, Gorice, Gra disky a z Terstu s okolím), z cho" vatsko-slovinské Istrie se silnou minoritou italskou a s mstem Rjekoudále ze 3 zemí chorvatsko-srbských (Chorvatsko-Slavonska, Dalmácie* Bosny a Hercegoviny), z jihoslovanská ásti Uher (bývalé Srbské vojvodiny ili Báky s Banátem, z Baray a Mezimuí s okolím), posléze z bývalého království srbského s tak e. Novým Srbskem, zahrnujíc v to Macedonii, a z erné Hory. 10.

již.

Nový

Štýrska,

ten stát

již.

i

ást

s

13^

všeobecná.

Mírová konference urí definitivn hranice jeho, o které jest spor (též o východní beh Jaderského moe), s Rumuny, Maary^

Itálií

Nmci

a Bulhary.

Jugoslávie zstane asi ješt dlouho státem zeinšdlským, majíc obyvatelstva rolnického. Rozvoji prmyslu píznivý budou bohaté lesy, hojnost rudy, uhlí a znaná vodní síla rozkvtu obchodu pijde vhod poloha u moe a dostatek výborných pístav pirozených. Státní území snadno vyživí dvojnásobný poet populace, která dosud jest hustoty prostední. Jihoslované dobyli si perné své samostatnosti. Z nich pedn Srbové vedli si s pravým heroismem jak v dívjších svých bojích proti Turkm tak i v nedávných proti nemén sveepým a Chorvatúm bylo na rozdíl od Srb nevýhodno, že záhy pozbyli své národní dynastie a pimkli se k Uhrm, kteí nedovedli uhájiti Dalmácie proti Benátanm, ba po dlouhý ani své otiny proti sultánm caihradským, a když domohli se své hegemonie dualismem, násiln rušili v3n:ovnání s Chorvaty z r 1868 a neciteln je rdousili. Mimo to škodilo Chorvatm, že byli roztroušeni po nkolika zemích, píslušných k dvma státm, dále, že pozstala j'm (na pekážku vývoje domokratického) šlechta, které se Srbové již za tureckého žezla zhostili, a že národní vdomí ujalo se u nich mocnji pouze v intelligenci a stfednich vrstvách (a ne v prostém lidu mnohohlavém). Proto útisky maarisování živji pociovány jen v tchto tídách podobn tomu bylo v Dalmácii, v Bosn a Hercegovin. 11.

SO^/o

;

Maarm Nmcm.

vk

.

;

jest k zásluze, že vážíce si národní svobody, najevo svou politickou vysplost tím, že ochotn pipojili se k státu, který vtšinou svého obyvatelstva bude vlastn státem srbskochorvatským. Jest nyní na této vtšin, aby ustrojila jej moude, totiž centralisticky Jen potud, pokud jest toho nezbytn teba, v ostatním však aby dopávala jednotlivým plemenm co možná nejširší autonomie. Jest žádoucno, aby s rozmyslem bylo pracováno k úplnému splynutí Srb, Chorvat a Slovinc v celek národn kulturní, který by si liboval žíti ve stát holdujícím principu ryze demokratickému úkol, který si již obrala Jihoslovanská demokratická liga, utvoená v Paíži (poátkem r. 1919) od nkterých náelník bývalé emigrace.

Také Slovincm piísti

dali

oit

—

Dtklivou potebou nového státu bude, aby si brzy odchoval dostatený dorost intelligence školami. starší university mly by býti rozmnoženy o dv nové, slovinskou v Lublani a srbo-chorvatskou v Sarajev, a rovnž bylo by se starati o nové školy odborné, stední a elementární hojného potu. Bylo by si páti, aby procento analfabet rychle se zmenšovalo, naproti tomu aby zvyšovala se kulturní úrove širokých zástup tím, se by byla zízena jednotná Matice lidu a k ní pidružené velké knihkupectví k vydávání vhodných spis vdeckých básnických. Konen nebudiž zapomenuto na to, aby dobré pátelské styky nejen politické, ale hospodáské a kulturní vždy více sbližovaly království jihoslovanské s republikou eskoslovenskou, jim obma k prospchu.

Dv

i

i

140

Literatura:

tená nepostihuje již z tchto ukázek myšlenkových, úvodu knihy auktorovy a nkolika posledních jejích odstavc, objevila se na našem literárním tržišti publikace vzácné hodnoty, Nuže, zda

vyatých že

z

takka peplnná nicky v

etzec

spolehlivými daty konkrétními, která svázána jsou orgavýklad a úvah, znamenit nás pouují o ped-

souvislých

mtu nesmírn složitém, sice asovém, u nás však po vtšin svých stránek dosud neznámém? A práce auktorovy vážíme si tím více, že všude psána jest s klidem, prostým vší stranickosti, netají se svými sympatiemi ktakovým ideálním snahám, které probouzejí se bezdky v každém ušlechtilejším lovku vbec a v nitru slovanském zvlášt. Jar Boiek.

—

Denis E.,

La

a

grande Serbie.

(Blbliothque histoire et de politique,

Paris, Librairie Delagrave).

Denisova kniha o Velkosrbsku, rychle od r. 1917 za sebou již po desáté vydaná, vyšla jako I. svazek jeho ,, Bibliotéky historické a politické", jím nedávno založené. Z té píiny Denis vykládá v pedmluv tohoto svazku, co mu bylo pobídkou, aby spisy toho oboru ve Francii jal se uveejovati. Má za to, že obané a zárove volii v tom svobodném státu píliš mnoho a píliš pohodln spoléhali jen na své ministry jakožto editele zahraniní politiky a sami vyzouvali se z povinnosti své, starati se o podrobnjší známost hmotné, intellektuelní a mravní moci, snah a tužeb jiných národ. Tato netenost škodívala Francouzm asto za války svtové, tak že bývali nkterými událostmi nepíjemn pekvapováni pro svou neznalost i v tch státech, které byly jejich spojenci. Jest nezb^-tno, aby francouzští obané voliové piln sledovali píbhy veejné a pedevším zahranin, nedvujíce jen zprávám asopiseckým, asto kusým, nesprávným a zmateným. Lepší orientací Francouz o vcech mimoírancouzských chce sloužiti Denisova ,, Bibliotéka", dležitá ve chvíli, kdy mírové smlouvy zamýšlejí trvale upraviti situaci evropskou.

pomr

Jest závažno vdti, jaké jsou aspirace a touhy rozliných národ, jak usmíiti nároky vespolek si odporující, které požadavky té oné vlády vyhovují skuteným potebám stát a neklamným páním zástupc, o jaké zdroje jejich domácí hmotné a duchovní moci opírají se ty nároky, mnohdy snad spíše boulivé než vážné. K tmto rozmanitým otázkám dává odpov pouze známost historie každého národa. Jeho tužby bývají tím neodbytnjší, ím déle od dávných dob v duši mu dozrávaly. Jediné minulost nás pouí o rázu a síle všech jeho nadjí, ukáže nám, pimeny, v jsou pemrštny, nespravedlivý aneb nebezpeny, v oprávnny a pípustný sice snad mnohý národ zmine si hráti úkol nenáležitý, neshodný s jeho nynjšími schopnostmi a silami. Z národ evropských sympatie nejupímnjší hodni jsou pedné Srbové, jejichžto historii pináší tedy I. svazek ,, Bibliotéky" nejdíve; jejich heroismus budil všude úžas svta, ale dlužno poznati, ím ješt vedle nho dopracovali se svých ohromných úspch. Nastává velká dlba Turecka na Balkán a jinde. Francie nesmí se jí lekati, ani vzejdou-li

em

ádn

em

;

ást

všeoberná.

141

z ní nkteré pro ní nevýhody, nýbrž po pátelsku se chovati k novým státm, jejiqh vývoj sice bedliv pozorovati, ale stále též býti toho pamtliva, aby si naklonila jejich lásku. A lásky té zasluhuje zvlášt Velká Serbie,

dosud tak

vrn iancii oddaná.

Denisova publikace rýsuje pak tenái nejprve geograficky balkánskou Srb a zabývá se pak dji toho národa, strunji od nejstarší doby až do r. 1870, obšírnji však po tomto roku za úpadku dynastie Obrenovi, a nejobšírnji pohnutými událostmi za Petra Karadordvie k zemím a historii Chorvat a Slovinc pihlédá jen episodicky. Pevahou horské panorama Serbie s ústední planinou Šárskou, s prchody a svahy k Dunaji na sever, k Aegejskému moi na jih a k Adrii na západ, obráží se i v povaze jejích obyvatel, otužilých to a zmužilých horal. Národní jejich duši vytváí znenáhla politický i kulturní vliv Caihradu i íma, styk s blízkými divokými sousedy na Balkán, dlouhovký zápas s Turky, za osvobozovacích boj proti plmsíci, zprva nadje v pomoc íše habsburské, a když jest zklamána, dvivost v silné, ochranné rám pravoslavného Ruska. Odtud pak vzniká žárlivost Habsburk na tohoto soupee, pozdji též zlostné nmecko-maarské útoky na Srbsko i v oboru národohospodáském, které pecházejí v zejmou válku celní, a spojují se posléze se zbranmi výbojné Germanie, tíhnoucí k Soluni a pes Caihrad do Malé Asie. Tak dochází k nesmifitelnému již zápasu o existenci mezi Srbskem, pedvojem Slovanstva na Balkán, á Rakousko- Uherskem, pedvojem Nmecka za Viléma II. A ježto vítzství Nmecka navždy by zatarasilo Rusku cestu k Stedozemnímu moi a hrozilo celému svtu germánským despotismem, na výzvu Srbska pihlašují se k nmu jako spojenci národové jiní, též neslovanští, kteí lekají se té pohromy, teba snad ješt asov vzdálenjší, a jako ono, jsou hotovi cediti svou krev za est, svobodu a právo. ,,Austria" dle dkaz v knize uvádných rozncovatelka nejhroznjšího krveprolévání za poslední války a pachatelka neslýchaných ukrutností proti Srbm ,,delenda est!", volá drazn Denis, a na jejích troskách budiž po východních mezích Nmecka vybudován etz samostatných stát slovanských jako pedních stráží protigermanských a nikoli snad jen jakási federace ech, a rakouských Všakt Maai za nedlouho znova by asi vešli v alianci s Rakušany ze spolené nenávisti své k Slovanm a pidružili se k Nmecku stará nebezpená hra opakovala by se pak podruhé. Rovnž nelze doporuovati optnou snad obnovu dívjšího Rakousko- Uherska pod žezlem Habsburk. Není asi ani blízko, ani docela jisto, že nkolik milion nynjších nmeckých Rakušan pilení se k Velkonmecku, avšak nepochybno jest, že by tyicet milion obnoveného snad Rakousko- Uherska ítalo se zase posilou moci Hohenzoller. vlast

—

—

—

Maar

,

Nmc.

—

—

Denisovo

nhož

vloženy jsou také 2 mapky s titulem Srbsko r. 1913", oplývá duchaplnými úvahami rázu politického, národohospodáského, kulturního a etického. Psáno jest slohem živým, dramaticky vzrušujícím, a na rozdíl od Kadle-

,,Zem Srb

a

dílo,

do

Chorvat"

a

,,

Literatura a

142

ádk

.

covy ,, Jugoslávie", klidnji stylisované, vetkává do svých mén podrobných konkrétních dat, a to nejvíce diplomatických, ježto chce jen povšechnji orientovati rodáky francouzské a vábiti je pouze tím. co práv jejich zájem vzbuditi jest schopno. Naproti tomu auktorovi Jugoslávie" tanula na mysli orientace echoslovák, jejichžto zájem ,, o vc píbuzných s nimi Srb již sáln sebou vymáhá, aby byl úplnji ukojen etnjšími detaily. V obou publikacích namanuje se arci mnoho myšlenek shodných, a rovnž blahovolnost obou auktor k vci jihoslovanské tená snadno z jejich knih vyciíuje. Jar. Božek.

V

Hejnic Otokar, Praze, nákladem

Archiv

Díl prvý:

kutnohorský.

eské akademie

Historický vývoj.

1918. Stran 124.

Kutná Hora má po Praze jeden z nejvýznanjších a nejbohatších archiv mstských, tebas byl tento svého asu za války ticetileté siln poškozen a o své staré souástky ochuzen. Archiv ten spojuje v sol? dnes nkolik rzných celk, které teprve osudem svým pozdjším mechanicky v splynuly. Uspoádání jeho ujala se svého asu již ada pracovník, zdá se však, že k úplnému jeho uspoádání vlastn dosud nedošlo nikdy. Nynjší jeho poadatel proíessor Hejnic uveejuje v první ásti

nm

Svých studií historický vývoj archivu jmenovaného, z nhož vidíme nejprve, kdo se vtší nebo menší mrou na uspoádání jeho zúastnil a že nedalo se to vždy zpsobem nejvhodnjším, jakož i z kterých ástí zirchiv povstal. Hlavní jeho dv oddlení tvoí archiv mstský a horní. K prvnímu patí archiv magistrátní, královského rychtáe, panský archiv lošanský a ervenojanovický, jakož i archiv hospodáské správy mstské. Horní oddlení pak povstalo slouením horního a mincovního archivu a archivu poádku havíského. V pílohách ukázkami objasnn jest zpsob starého upravování archivních seznam a tídní látky. Kapras.

íha

B.,

PHspšvek k jazykové

otázce

Nákladem spolku eských advokát v

u soud.

král.

V

eském.

Praze, 1918.

Stran

—

20.

Jazyková otázka u státních úad vbec a soud zvlášt byla pedzízením eského státu ve všech našich zemích stále se vracející spornou otázkou. Spornou proto, že v ní vlivem vídeských vlád a nmecké byrokracie nevládlo právo, nýbrž naprostá libovle, jako tomu v starém Rakousku bylo i ve vcech jiných. píspvek je poslední píspvek k rozsáhlé literatue, která o vci té vzniklá, kde jsme se snažili ukázati, že zákon a právo je na naší stran, že nám patí rovnoprávnost v celém eském stát, by tvoil tento tehdy souástku staré monarchie habsburské. Jde tu o vysvtlení, že Obnovené zízení nepestalo platiti ani

íhv

v XIX.

jeho rozvedením jsou kabinetni listy z roku 1848, že byly jako zákon publikovány i praktikovány, že tedy rovnoprávnost ani vlastn nikdy nepestala, a že naízení pozdji na její úkor vydaná jsou neplatná, ponvadž ruší zákon. To je v podstat také obsah rozpravy Éíhovy, která pvodn jsouc sepsána ped pevratem íjnovým tjrto

století, že

ádn

ást

mla

všeobecná.

143

základ usilovného se domáháni práv eštiny i v tak zv. území, kde soudcové napoád je porušovali. Zatím pišel pevrat íjnový a eský národ stal se zase svým pánem ve teprve rovného práva svém domov, tak že není zapotebí, aby se v dovolával. Naopak jazyk jeho stává se zase jazykem státním, jakým byl tu po staletí dle starých eských zákon, díve, než-li mu absolutistickou rukou blohorského vítze toto právo na prospch nminy bylo vzato, a bude nutno teprve uvažovati, do jaké míry jazyk nmecké není tedy bez významu menšiny bude lze pipustiti. Píspvek ani dnes. Pipomíná nám vhodn, jak nám mili Nmci, a bylo by zcela zbyteným a naprosto nevhodným, abychom zapomínali v pehnaném útlocitu na tato bezpráví nám Nmci našimi svévoln zpsobovaná. Kapras. sloužiti za

znmeném

nm

íhv

Merhout

V

Cyril,

O

dSíech

eských král. Umlecké snahy

sv.

110.

Praze 1918. Stran 254.

Nemáme již eských král, vzdor tomu bude se i dále hojn ísti Merhoutova kniha o dtech eských král, jako pkné obrázky z eské minulosti. Autor sebral v ní veliké množství zpráv nejrozmanitjšího pvodu a zpracoval je velmi pehledným a pístupným zpsobem. Není to vždy obraz nejvtšího štstí, které podává vylíení života eských dtí královských, naopak asto bylo i mnoho trpkého v nm. Autor popisuje nejprve oekávání a narození královského dítte, potom jejich život, zábavy, šaty, zdraví a nemoci, a jich výchovu a vyuováni. Satky satky lásky, nýbrž napoád vcí politiky. Znalost eského jazyka nebyla u nich vždy nejvtší, tebas dlouho alespo zdání znalosti jazyka se udržovalo. Teprve za Habsburk mladí lenové rodu umli esky ím dále tím mén, zvlášt když zaali sídliti pravideln ve Vídni. Aby zabezpeena byla vláda synu ihned po smrti otcov, bývali synové korunováni ješt za života otcova, teba v dtském vku. Nebo teprve korunovací v eském stát král stával se skuteným vládcem a mohl vykonávati státní moc. Zajímavá knížka Merhoutova koní statí o královských dtech v blohorské tragedii. Kapras. jejich nejsou

V. V.

—

Tomek, {1818 1918). Na památku jeho stých narozenin vydal V Praze 1918. Stran 71.

historický spolek.

Na poctu

Tomkových hodlal historický spolek vylánky po rzných asopisech roztroušené, které jako lánky vbec zapadají, a jsou u Tomka velmi cenné. Pomry tiskové stých narozenin

dati drobné jeho spisy,

nedovolily uskuteniti tento podnik, náhradou za to vydal spolek proto jen zamýšlený úvod, obsahující vedle zprávy o slavnostní pednášce na

poest Tomkovu konané, otisk této pednášky Novotného, k tomu sta Vojtíškovu o hlavním dile Tomkov a Novotného velmi podrobnou biblipgrafii prací Tomkových, Tomkovi dostalo se tu velmi spravedlivého ocenní, objasnny jeho pednosti i vady, zvlášt jeho kritinost a úžasná píle. Ale i tam, kde jako v politice, jeví se nám Tomek v mén píznivém

.

[Literatura:

244

ást

všeobecná.

Svtle, vysvtluji stat cilespo poctivý základ, jeho asto nepopulárního a nkdy i jinak nepochopitelného vystupování. Kapras.

Konrád Paul, Die Einfúhrung der Reformaiion in Breslau und SchleEin Rúckblick nach 400 Jahren. Darstellungen u. Quellen zur

sien.

schlesischen Geschichte. Sv.

XXIV.

Vratislav 1917.

Práce iionrádova podává sice velmi

Stran VII. a 137.

málo nového, shrnuje však

pkn pehledným zpsobem první poátky luteránství ve

Slezsku, jakož

píiny, pro které nové uení nalezlo tu tak pízni\ou pdu, akoliv Slezsko proti reformním snahám Husovým a husitm velmi oste vystupovalo. Vylíení nedje se mechanickým zpsobem dle knížectví, jako je tomu v starší práci Sofínerov, nýbrž zachyceny jsou hlavní vývojové rysy pro Slezsko celé, z knížetství pak jen to, eho význam neobmezuje i

na úzkou hranici knížetství samého, nýbrž jde za n, tvoíc vývojovou složku ve Slezsku vbec. Tomuto vylíení pedesláno velmi pkné zachyped píchodem nového uení. cení prostedí, jaké ve Slezsku bylo Vedle vlastního Slezska práce pihlédla i ke Zhoelecku a Kladsku, které tehdy ke Slezsku nepatily, pozdji však pruskou politikou se tam doKapras. staly. se

tsn

Schmidt Odilo, Uniersuchungen zu den Breslauer Bischofkatalogen. Darstellungen und Quellen zur schlesischen Geschichte. Sv. XXV. Vratislav 1917. Stran Xll. a 156.

Církevním djinám slezským vnována je pomrn vtší pozornost, dobrých studií o nich pibyla prací Schmidtovou u nás. K nová, která vnována jest nejstarším katalogm biskupským ve Vratislavi.. biskupství Vratislavské zachovánu celou adu katalog svých biskup v rzných formách, z rzných dob a v etných rukopisech, v takovém potu, jako málo které biskupství jiné. O nich bylo jednáno již nejednou, akoliv systematicky probrány nebyly. To dje se nyní prací Schmidtovou a dlužno uznati, že, akoliv jde o práci zaáteníkovu, z níž první díl vyšel jako dissertace doktorská, výsledky jeho jsou velmi pozoruhodné. Autor sebral tu pedevším a roztídil všechny zachované katalogy tak, že utvoil z nich ti skupiny. V první jsou nejstarší jednoduché katalogy, v druhé rozšíenjší katalogy nazývané ,,Institutio" dle zaáteního slova, ve tetí pompésní, avšak nejmén spolehlivé kata-

ad

nežli

Má

logy Dlugoszovy. V dalším pokouší se autor o provedení píbuzenství jednotlivých rukopis i zpracování, jakož i o podání celkového vývoje až do století XV., kdy Dlugosz svým zasáhnutím zpsobil naprostý pevrat a zmatek v této otázce. Poslední sta vnována jest jednak podrobnjšímu ocenní nejstarších dvou rukopis jednoduchých katalog, které podávají nejstarší a také nejspolehlivjší zprávy, jednak pokusu o rekonstrukci

spolené pedlohy všech nejstarších rukopis, jakéhosi úedního seznamu vratislavských, který patrn v starší dob byl veden, pozdji

biskup

všali se ztratil.

Kapras.

ást Vojtíšek Václav,

zení a života

msta.

všeobecná.

145

Z

minulosti naši Prahy. Kapitoly z místopisu, zíS 8 obr. pílohami. V Praze 1919. Stran 269.

Pilný autor statí o staré Praze, Vojtíšek, sebral nkteré z tchto svých roztroušených lánk v jednotný celek, který vyzdoben adou krásných staropražských reprodukcí iní velmi elegantní dojem. Jedná se vesms o lánky cenné, pi kterých by bylo bývalo vru velmi škoda, aby byly zapadly, jako je osudem lánk skoro všech. Nkteré z nich mají význam pouze historický, ada však zabývá se i otázkami právn-historickými. Jde tu zvlášt o studie: Mstské úady pražské ve století XVIII, O spojení mst pražských roku 1784, a dále O radnici Nového msta pražského. Sklad slanek na rynku novomstském, Na Výtoni v Podskalí, Židovská pražském. V statích máme celou adu dobrých ulice v Novém píspvk k djinám pražského mstského zízení, tím cennjších, ím méná vlastn dosud dobrých vcí o pražském mstském zízení máme. Kapras.

—

mst

—

Vojtíšek V.,

Praha

v

djinách národních.

V

Praze 1919. Stran 61.

Prahy, byl si toho vdom, že píše v nkterých statích vlastn djiny eské. Souvisí osud Prahy tak úzce s djinami celého národa, jako osud málokterého hlavního msta jiného. Když národ byl mocný a plný ruchu, byla i Praha v rozkvtu, když národ zmíral, i Praha sténala. Všechno to je patrno i z pehledné, velmi instruktivn sestavené stati Vojtíškovy, která sleduje osudy Prahy v lapidárních rysech od doby nejstarší až do let posledních. Sebráno tu hojn myšlének, které obratn sestaveny v celek dobe itelný a jasn pouující. Vtšinou nejde ovšem o myšlénky nové, nýbrž o pístupný soubor vcí již známých, také zcela nové otázky a nová hlediska v knize najdeme. Z tchto je nejdležitjší názor autorv na vznik Prahy, kde nepijímá dosavadní representovaný hlavn elakovským, nýbrž tvoí si. svj vlastní, jehož nárys je v knize podán; tebas odvodnní jeho je vyhrazeno teprve nkteré z píštích studií autorových.

Když

psal

Tomek djiny

a

Když vylíil autor nejstarší pomry, kdo vlastn všechno byl pražský hrad, kulturní tehdejší eské stedisko, a kde na bezích Vltavy mezi hradem pražským a vyšehradským byla ada drobných osad, z nichž nkteré nabyly již významu obchodního, podává autor v druhé kapitole celé studie svj názor na vznik starého msta pražského. Tam kolem tržišt vznikly osady domácí i cizí. Osada nmecká, jejíž pvodní sted byl u sv. Petra neinila territoriáln uzavené obce, nýbrž patili k ní všichni Nmci bez rozdílu tím se usnadnilo jich zvolné pesu-

pvodn

;

nování blíže k tržišt, až se centrem jejich

stal sv.

Mikuláš.

msto

samo, dle názoru autorova, bylo však svého asu nkdy na zaátku vlády Václava I. založeno jako jiná msta, a ponvadž na jeho založení mli bavorští kolonisté úast, dostalo právo norimberské. Podle nejstarších pipomínaných kostel vymezuje autor rozsah pvodního osídlení, které již ped založením msta bylo velmi znané, a hned pi Staré

Sborník

vd

právních a státních.

XIX,

10

Literatura:

146

ást

všeobecná. Slovanské právo.

poátcích zbudováním ady klášter velmi vydatn doplnno. Co se stalo s pvodním slovanským obyvatelstvem, nevíme, Vojtíšek pipouští dokonce možnost, že ho snad ást byla pesthována na jiné místo, vc, která v djinách kolonisace a zakládání mst se vyskytuje nejednou. Msto samo dostalo výhodný okrouhlý tvar pevnostní, a tím mén už zstala mimo obvod, obyvatelstvu jejímu povýznamná tvrt tvrdil snad král pvodn jisté exempce i uvnit nového msta, z nichž teprve asem Nmci-kupci vidouce v úplném splynutí s mstem svj vlastní prospch slevili. Bylo msto zatím získalo samosprávu a adu velikých výhod hospodáských. Vojtíškv výklad je tu vskutku velmi zajímavý, bude však ke konenému úsudku teba vykati bližších jeho rozbor a doklad.

Nmc

Kapras. Vojtíšek V.,

V pkné

Nmecká

této

národnost v Cechách.

V Praze

1919. Stran 55.

—

brožue shrnul Vojtíšek své ti lánky o otázce národ-

asu již otištny jinde, a které vznikly vesms jinými, když jsme spolen a ješt s adou ostatních pátel objasovali právní postavení v echách, jak se to stalo zvlášt obma seriema lánk v Neodvislosti a Národ, které pak vyšly také samostatn. Z tchto sérií vzat jest prostední lánek brožury. O ponmování mst eských v tzv. nmeckém území, v Národ otištných v sérii ,,Sebeurení a Deutschbohmen. lánek z Neodvislosti ,, Chebsko a eský nostní, které byly svého

spolu

s

Nmc

pvodn

,

'

a

mohlo se tak státi. výbru, byl poet jejich v Deutschbohmen", velmi znaný, byly záhy rozebrány. Za to pipojil Vojtíšek pehledný lánek ,, Nmecká národnost v echách", v nmž strun a výstižn podán je vývoj od kolonisace až do nejnovjší doby, a který již svého asu otištn v eské demokracii psobil velmi dobe. Tetí sta ,,0 Nmcích v Praze", otištná z ,, Nových ech" je vlastn historickým úvodem k cyklu o Nmcích v Praze, k nmuž již nedošlo, ponvadž vznik nového státu uložil nám všem úkoly vtší a dležitjší. Otištné stati Vojtíškovy budou jist i v této podob velmi dobe psobiti. stát" nebyl Vojtíškem pojat do tohoto

Nebo otisky oné série eský ,,

živel

a

Nmc

Kapras.

-

Slovanské právo.^ Dqbkowski Prz., Urz^dnicy kancelaryjni s(\d6w ziemskich i grodskich dawnej Polsce. Zvi. ot. Przewodnik naukowi i literacki, Lwów 1918. Stran 35, Uwagi o urz^dzeniu ksi^g s^dowych w dawnej Polsce. Zvi. ot. Przegl^d prawa i administracji" 1918. Stran 31. Kancelarje i ksíQgi s^dowe belskie za czasów polskich. Przegl^d prawa i administracji 1918. Stran 46. Kilka uwag o oprawie ksi^g s^dowych polskich. Na podstawie aktów województwa ruskiego. ,,Exlibris" 1918. Stran 12.

w

—

—

—

—

Pilný polský právní historik Dqbkowski, jehož veUké dílo o djinách soukromého práva polského je jedním z hlavních prací tohoto oboru.

Literatura: Slovanské právo.

eské

právo.

147

se v poslední dob velmi podrobnému studiu zemských knih v Polsku. Uveejnil o nich již celou adu studii vesms pímo z archivního materiálu vážených. Jedna z nových jeho studii obsahuje strunou historii knih belských pracovanou zpsobem starších jeho studií. V druhé podává velmi pelivý pehled úedník pi knihách zamstnaných od regenta a jeho pomocník až ke klíníku, který choval klíe od knihy, pehled doljy starší i z konce staré íše polské. Tetí tištná, jak autor v pedmluv výslovn podotýká, v dob boj ukrajinsko-polských o Lvov jedná o formálních vcech knih i jak se knihy ty chovaly, jak se asem revidovaly a pepisovaly, jak byly k nim vedeny rejstíky a jak se stranám nkdy nahlédnutí do nich stžovalo, právo na to mly. tvrtá konen,

vnuje

—

—

a

nkolika illustracemi opatená, popisuje obšírným zpsobem vazbu nkterých knih zemských, zvlášt z ruské ásti starého Polska. Novými studiemi D^bkowského se rozhojují podstatn zase naše vdomosti o knihovnictví polském a bude jich možno také velmi dobe použíti pi srovnání

s

pomry

našimi.

Kapras.

eské

^fí

právo.

Sedláek A., Die Reste der ehemaligen Reichs- u. k. bdhm. Register. král. es. spol. nauk. Tída filosoficko-historicko-jazykozpytná.

Vstník

1917. Str. 48.

Ve vstníku uené spolenosti pokrauje Sedláek v uveejováni nmeckých výtah z register královských. Vytiskl tentokráte roky 1426 až 1437, pi emž rozšíil je podstatn tím, že pipojil také všechna Sigmundova registra z let 1436 7, která v eském vydání byla vynechaná, protože otiskl je již svého asu elakovský jako pílohu k velikému

—

svému

dílu o

eských

registrech.

—

Bohužel dnešní

pomiy

tiskaské

aby celá práce vyšla najednou anebo aspo ve vtších celcích, takže bude roztrhána do ady roník Vstníku a tím praktické upotebení nedovolují, její

siln se Archiv

Kapras

ztíží.

eský XXXHI.

Registra soudu komorniho z

Vydal Jaromír elakovský. Dokonil Gustav Friedrich.

let

V

—

1524 1526. Praze 1918.

Stran IV a 643. Professor Friedrich ukonuje posledním vydaným svazkem eského Archivu úkol, který si svého asu upravuje edici elakovského (srov. Sborník v. pr. a st. XVI. 264) vytknul. Máme tím v rukou památky pozstalé po innosti komorního soudu z doby Jagellonské, nebo svého asu Palacký vybral nkteré nálezy jeho z prvních let (1471 9) a pozdji elakovský pevzav tento veliký úkol v svazk sebral celý zachovaný materiál z let 1472—1526 pi emž ovšem poslední dva svazky byly již dokoneny péi Friedrichovou. Další vydání od let 1541 odkládá Friedrich až na dobu pozdjší a ohlašuje také zmnu zpsobu vydávání, nebo pi nynjší podob látka rozplizovala se do neobyejné šíky. Také nový svazek podává veliké množství cenné historické

ad

—

10*

Literatura:

148

právn-historické topografické a genealogické látky, jejíž upotebení velmi usnadnno pelivým rejstíkem na konci pipojeným. Pehlédneme-li celkem látku vytištnou, musíme iíA, že k djinám soudu samého mnoho nového nepinesla, nýbrž že jen nepatrn doplnila obraz, jak nám ho již svého asu vylíil elakovský sám. Z doby Ludvíkovy komorní soud trval v podstat v týchž formách, tradicích i kompetencích, kterých nabyl za jeho slabého otce. Z dosavadního je však také patrno, že látka zachovaná je velmi kusá, a nikterak sama o sob nestaí k úplnému objasnní vývoje našeho soudu, jaký ani v uvedené práci elakovského (Právník XXXrV) podán nebyl. Nkteré nov nalezené dodatky materiálu z doby jagellonské slibuje Friedrich uveejniti asem. Kapras.

i

je

Houdek V., Moravské vývody erbovní. V obrazové pílohy. Práce Houdkova, vydaná již po smrti

Brn

1917. Stran 72.

Ti

autorov, tvoí doplnk Pýcha urozenosti a vývody u starých echv a Moravanv" (srov. Sborník v. pr. a st. XVI. 58 9). Autor její jest znám adou pkných drobnjších studií genealogických z Moravy, a této své zálib zstal vrným i v této práci. Sebral, roztídil a posoudil zachované genealogické vývody moravské celkem 82 na poet.. Ukazuje, že na Morav není té rozmanitosti ve vývodech erbovních jako v echách. Nejerbovních, pomrn málo je pti, vtší ást všech vývod jest dvou a šesti a osmierbovních. Materiál je s neobyejnou pílí snesen, tak že pochybuji, že co zstalo nepovšimnuto, dobe posouzen a pesn roztídn.

Sedlákovy studie

,,

—

ty

Kapras.

Klecanda Vladimír, Obnoveni desk zemských po požáru r. 1541. Píspvky k studiu desk zemských. Sv. I. Otisk ze zpráv zem. arch. král. es. V. 1918. Stran 86. Nemáme vlastn dosud skutených djiii desk zemských, nejvtšího našeho pramene starého práva i staré historie. Emler vydávaje své pozstatky slíbil je pipojiti ke konci své práce. Práci neukonil, a tak nedošlo ani k ohlášenému pojednání. Z Emlera není ani dosti jasný zpsob obnovování shoelých desk. K tmto otázkám, k nimž Emler již nepišel anebo ani pijíti nehodlal, obrací svou pozornost nyní Klecanda a to pedevším k otázce obnovy desk po požáru. V krásn nahozené studii zpracoval tu velmi peliv rozsáhlý materiál sebraný ponejvíce z desk samých a doplnný i prameny jinými. Sleduje, jak desky shoely, jak stavové namáhali se o jich obnovu, jaké zásady si sestavili pro tuto obnovu, dále jak skuten v rzných formách a na základ rzných doklad obnova ta se dala. V druhé ásti spisu podává pak Klecanda pehled obnov dle obsahu

druh. Studie sama má patrn být, ady podobných prací autorových o rzných otázkách diske

vystihuje zvláštnosti jednotlivých

zaátkem

celé'

na které po této první ukázce možno se tšiti. Jedinou vc bych vytkl. Autoru chybí pesný právnický názor a jasná terminologie právnická, pedevším soukromoprávní. Na nkterých místech je patrno. se týkajících,

eské

140

právo.

tžce zápasí, jinde nevyjaduje se pesn, na p. vklady zápisné dobe oznaiti za dlužné, nýbrž zástavní (str. 21), nebo pod titulem obnova vklad hypothekárních (str. 24) není nic jiného nežli obnova

jak

s ní

nelze

vlastnických zápis a

j.

V té vci

autor snadno zjedná

Své nápravu.

pro píští studie Kapras.

Vacek, Frant. Emfytense v Cechách v XIII. a XlV. soletí. (Agrár. 2., I. 67 78). Toto právní zízení, penášené svého z ciziny do ech, nabývalo u nás rozliných názV, totiž, nejen emfy-

—

Arch., ro. VI., seš.

asu

si

teuse (ius emphyteuticum), ale i purkrecht (ius civile), nmecké právo (ius teutonicum), zákup (Kaufrecht), podací právo, ius hereditarium (Erbrecht), Waldrecht pokaždé dle toho, která kdy jeho stránka

—

mla

býti obzvlášt zdraznna. Auktor lánku vykládá (též etymologicky), co kdy kterým tím názvem bylo u nás mínno, a opravuje tu a tam starší výklad Palackého, Hermen. Jireka, Jarom. elakovského, Jaromíra Hanla nebo i Jul. Lipperta.

Slovo emfyteuse (pochozí z ec. e[/,
vati) vyskytuje se nejprve

—

tak od

trhu.i)

V

západní ásti íše ímské vyskytuje se obdoba emfyteuse v tom, že dílce státních pozemk propjovány v užívání nejprve patricim, potom i plebejm a požadován na držitelích roní z nich poplatek (vectigal) toho vždy nenebyl-li placen, stát ml právo pozemky zase ujmouti, inil. Pozdji mstské obce v Itálii slibovaly tomu, kdo zaváže se jim poplatkem za pozemek propjený (ager vectigalis), že zstaví jej též jeho ddicm a nástupcm,' pokud odvádti z nho budou roní plat po stanoveném zpsobu. Držiteli dostalo se tím vcného práva k pozemkm (ovšem jen ius in re aliena) a sml penésti je na své ddice aneb je zciziti, pokud nevypršela ješt smluvená lhta držení. A zízení tohoto rázu bylo nejspíše základem nebo vzorem potomní emfyteuse; pešlo nejprve k Langobardm, když stali se pány hoejší Itálie a Tuscie, a od nich trochu pozmnné do jižních krajin nmeckých, zejména do Tyrolska,

a

^) Vacek na rozdíl od jiných spisovatel, kteí bez rozlišování vcí píší jednostejn ,,emfyteutické právo, emfyteutická smlouva a emfyteutické pozemky nebo statky", rznía íká .emfyteusni iprávo, emfyteusní smlouva.' (protože je to právo, které týká se emfyteuse, a smlouva o emfyteusi) a naproti tomu ,,emfyíeutni pozemky nebo statky" (protože jde o vci ná,

ležité

emíyteutm).

Literatura;

150

ímskou

emfyteusi uchovala nejvrnji,

a

nikoli bez úchylek, církev západní ili latinská.

v podrobnostech pece Dle kanonického práva

bu

navždy aneb jen na uritý as a to písemn ujednává se emfyteuse vytena a uritelná doba jejího trvání, pokládá se za platnou lhta do tí kolen, poítajíc od otce do vnuk. Pi výslovném oznaení umluvené lhty emfyteuta smí své emfyteusní právo pevésti na své ddice, aneb se svolením pozemkového pána (kterého nkteí juristé záhy jmenuji též vrchním vlastníkem) zciziti je za života, aneb uiniti o poslední poízení. Zavázán sice dávati tomuto pánu v as poplatek vymínný a nésti veejná bemena z pozemk, ale pi tom pán nestává se jeho skutenou vrchností ani poplatník pánovým poddaným, nýbrž pomr mezi nimi jest ist hospodáské povahy. Chce-li držitel pozemky prodati, jest povinen oznámiti svj úmysl vrchnímu jich vlastníku, aby se tento rozhodl do 2 msíc, ujme-li je právem pedkupu sám, i dopouští-li, aby byly prodány jinému za takové svolení k jich prodání pán smí vy,,laudemium", t. j. dv procenta trhové sumy penz. brati si poplatek není-li

bu

nm

;

—

nkterý z dvod, jež obecn stanoví Když emfyteuta a) bu po dv léta neodvedl roního poplatku, b) aneb úmysln zpsobil zhoršení pozemk, c) aneb nedbal úmluvy, zvláš o tom uinné, jak pozemk bude užívati, jak je zlepšovati, a j., d) aneb když pozemky zcizil, nedožádav se svolení vrchního jich vlastve všech tch pípadech emfyteuse pokládá se za propadlou. níka Emf3rteuse

koní

se, nastane-li

ius in re aliena.

—

Známost o této emfyteusi, upravené do stední Evropy

církví latinskou, šíila se z Itálie

a podporována nejvíce od poátku druhé polovice 12. století pepisy Dekretu Gratianova. Odborným právníkm bila hned v oi znaná podobnost té emfyieuse k ddinému pachtu ili k ddinému úronictvi, zavedenému již tu a tam v nmeckých zemích a krajinách polabských Slovan. Zásady emfyteusního práva oblibovali pak si záhy duchovní i svtští velmožové a vpravovali je do o ddiném úronictvi, až posléze (již ve 13. stol.) i toto samo zváno emfyteusi. již

v

9.

století

ád

K

oznaení ddiného úronictvi a to i ve

vesnicích,

echové poali

a

užívati slova purkrecht, pvodní význam tohoto názvu nemohl býti jiný než hradské nho mstské právo, t. j. aby cizozemský osadník sml se státi obchodníkem usedlým v trhovém míst ve hrad (starohorno-

—

bu mst

ném. burg nebo burug, pozdn latinsky burgus), totiž ímv ského pvodu aneb v jiném hrazeném panském sídle, a býti tamtéž majetníkem domu. Jeho píbytek i s krámem byly zprva vlastnictvím pánovým, a teprve když z krám vystavných na tržišti vznikly domy, usedlému obchodníku dovoleno za povinný roní poplatek (plat purkrechtní

ili

zkrátka burgrecht, purkrecht, ius

civile) držeti

dm

jako

majetek ddiný. Plat z purkrechtu, po rozumu nkterých právních historik jsa veejnoprávního rázu, dáván králi nebo knížeti na uznanou, že usedlost obchodník vzešla z pivolení zempanského. Dlužno však pipomenouti, že obyvatelé stedovkého msta bývali nejen obchodníky a emeslníky, nýbrž k snazšímu svému obživení zárove zemdlci, kterým

eské pán msta propjoval pod

151

prá\'X).

plat také ásti orné

-pdy

a to

v

ddiné úro-

Tím se vysvtluje úkaz, že mšan držíval dvoji ddiný majetek: a mimo to pozemky orné. Tyto pozemky arci nebyly svobodným

nictví.

dm

jeho vlastnictvím, jakým vládli nad svou pdou zemane a páni. Proto k vytknutí toho rozdílu pro mšanovo ddiné držení pozemk volen výraz purkrecht, jímžto naznaováno jednak majetnické právo mstské, jednak právo, jehož uživání jest závislé na poplatku brzy pak i pozemky ;

ty samy sluly ,,purkrechtními ddinami".

A jako obyvatelm mst vydávány byly pozemky pod roní plat, aby smli je zstaviti svým dtem a potomkm, aneb vždy"

je drželi,, na

(t. j.

smli

vždy

je zciziti, ale

se

zachováním platební povinnosti), podobným

zpsobem propjovány dílce panské pdy také osadníkm, když zakládali novOu ves, (a snad pisthovalým Nmcm, a eským venkovanm) se závazkem roního platu. I ty pozemky nazývány byly ,,purkrechtními ddinami", vpravd mezi nimi a mstským právem nebylo vztahu.

a

3. V echách íkali purkrechtu jakožto ddinému úroní ctví a spojené s ním míe obecní samosprávy též právo nmecké. Podle Palackého dalo se to proto, že prý purkrecht u nás byl propjován prvotn jenom a dle Jarom. elakovského z toho dvodu, že vesnické to právo udíleno prý vtším dílem nmeckým osadníkm. Hermenegild Jireek, v echách dvojí právo nmecké, mstské a vesské, obojí má za

Nmcm,

rzn

národni právo, pinesené k nám od osadník nmeckých, a Jarom. Hanl je vykládá jako národní ili osobní právo tchto kolonist. Avšak Vacek dokazuje historickými daty, že byli to prvotn holandští a vlámšti kolonisté, kteí usazujíce se v krajinách nmeckých a v zemích polabských Slovan, vymiovali si na tamních pozemkových pánech záruku, že dopustí jim žíti tím volnjším zpsobem života, jakému uvykli ve své domovin, a že tedy tak ius teutonicum nebylo než napodobeninou toho, co slulo ius hollandicum, flamingicum, vytvoenou pak od osadník nmeckých, kteí usazovali se v echách a brali si pi smlouvání výminek za vzor smlouvy onch holandských a vlámských kolonist, dle nahodilých poteb místních neb asových pouze je trochu obmujíce.

rovnž

e.

V echách nmecké

právo jmenovalo se též právem zákupným, si emfyteuta pozemky od jejich pána skuten pod plat koupil, a že je tudíž mohl pak jinému lovku prodati. Proti tomu Vacek namítá, že smlouva o emfyteusi nebyla smlouvou trhovou, a že pozemkový pán neprodával pi ní svých pozemk. Ježto však zdomácnl zvyk, utvrzovati ji, když se strany o ni dohodly, arrhou (cennou vcí, obyejn njakou penžitou sumou, které Nmci dali jméno anleit = uvedení, a echové podací neb zákupné), zdá se, že emfyteuta byl uvádn v držení pozemk zvláštním obadem, pi kterém podal pozemkovému pánu smluvenou arrhu aneb aspo ást arrhy. Odtud arrhu echové zvali podacim (pecunia porrectoria), a ježto se podobala závdavku jakožto dílu kupného, naped splaceného, íkali jí zákupné a ujetí pozemku 4.

což Palacký vysvtloval tím, že prý

Literatura:

152

eské

právo.

zákup (ne však koup). Proto též emfyteusnímu právu dali jméno právo synonymem toho slova bylo jim právo podací.'^) 5. Dalším názvem emfyteuse byl latinský výraz ius hereditarium, uvádný od Vacka v tomto latinském znní, protože není jisto, zda se jí esky íkalo ddiné právo, což arci jest pravdpodobno, jenže asi pouze v nkterých reních (na p. ve rení vydati pozemky v ddiné právo aneb ujmouti pozemek v ddiné právo). Sice by vyjmouc ta rení nebývalo zrejmo, zda mínno ddiné právo týkající se pravého vlastnictví i snad jiné (které se týkalo statku ddic prostosvobodných emfyteutního majetku). 6. Zbývá dodati, že v nkterých nmeckých zemích emfyteuse byla oznaována i slovem Waldrecht (lesní právo), totiž jako právo propjené kolonistm, kteí vzdlali lesní pdu v polnostní oblast zakládané nové osady. Ti promnivše teprve velikým nákladem sil i penz tvrdou pdu lesní v ornici, nespokojili se tím, aby jim byl panský pozemek ve vsích propuštn toliko v doasný pacht, nýbrž vymohli si, aby byl jim dán v majetek zcizitelný a ddiný. Zmínku o tomto lesním právu Vacek piiuje jen proto, aby vysvtlil význam sentence, že ,, selská svoboda vyrostla na klucích." Dkladný a jasný jeho rozbor všech rozliných tvar a názv emfyteuse u nás pijde jist vhod všem našim právním historikm, ježto bude jim usnadnno správnji chápati jak dje eského zemdlství tak i normy právní, kterými bylo upravováno, což ne vždy dailo se dosavadním badatelm žádoucí mrou. K rozprav Vackov, z nížto publikována byla dosud pouze I. ást, vrátíme se ješt pozdji, až bude i její ostatek tiskem zákupni, a

bu

bu

tm

uveejnn.

Jar. Božek.

Schulte Lambert, Kleine Schriften I. Darstellungen und Quellen zur Schlesischen Geschichte XXIII. Vratislav 1918. Stran XII. a 244.

—

K

padesátému výroí doktorátu starého badatele, v historii Slezska patera Lamberta Schulteho vydal historický spolek slezský první díl jeho drobných sebraných spis. Rodák ze západu Nmecka, z Vestfálska, zapustil Schulte prací svou koeny ve Slezsku úpln, vnuje celou innost Svou jeho djinám. Od kritiky listin a kronik k djinám politickým, ústavním, církevním a národnostním, plodná innost Schulteho dotkla se všech tchto obor, v drobných lánk i sérii dkladných mono-

ad

*)

Lippertv o zákupu (dle nhož pozemkový pán propozemek v ddiné vlastnictví, pijal od nho díl kupného

Složitý výklad

dal osadníkovi

ili závdavek, za ostatní dil kupného, který mu nebyl splacen, koupil od úrok a ujistil dchod toho úroku na témž pozemku) osadníka Vacek zamítá jako nesprávný, upozoruje na to, že emfyteuta nezove se nikde ani vlastníkem emfyteutního statku, ani dlužníkem pozemkového úrok nemohl býti koupen za dluh, nýbrž jen za sumu pána, dále, že penz danou na statek a na tom statku pojištnou, anebo svenou osob prodavatelov, a že nedoplatek kupného nemohl býti pokládán za pjku.

vný

vný bu

Literatura:

lánk

eské

právo.

íšské djiny rakouské.

153

díl sebraných spis pinesl jich jedenácte, tištna jinde a pro nový otisk jen nepatrn upravena, nkteré však podrobeny dkladnjší revisi, ano jeden i zcela znova zpracován. ada z nich má i pro právní djiny Slezska svj význam. Uveme si z nich alespo krátce: Die Siegel der Stadt Neisse und das Breslauer Bistumswappen, Die Schenkung des Ncisser Landes, Richtlinien zur schlesischen Siedlungsforschung. Jako poslední sta uveejnn je nový lánek Schultv ,,Die Rechnung uber den Peterspfennig von 1447", jehož úelem je ukázati, že všechno zízení v Horním Slezsku je zrovna tak nmeckého pvodu jako ve Slezsku Dolním a Stedním. Autor vychází tu z pedpoklad, že za kolonisace a po ní Slezsko Horní bylo zrovna tak nmeckým živlem prostoupeno jako ostatní Slezsko, a že teprve války husitské spustošivše je pisply k ob mezení nmectví tím, že nové obyvatelstvo doplující mezery tehdejší bylo slovanského pvodu, lánek v tchto svých vývodech je naprosto mylný. Byly pomry hornoslezské zcela obdobné esko-moravským, kde také nmecká móda a ídce rozstíknuté nmecké osady zvi. msta dodávaly zemi nmeckého rázu, který rázem seten. Zrovna tak nesprávný jsou výklady autorovy o užívání eštiny, spoívají na naprosté neznalosti tamjších pramen. eština tu nepopirateln úpln vytlaila nminu na velmi dlouho, což autor piznati nechce. Kapras. grafií.

Ze

tphto první

z nichž vétšina byla již

íšské djiny rakouské. Turba G., Die pragmatische Sanktion. Víde 1913, stran XV a 202. Die Grundlagen der pragmatischen Sanktion. Wiener Staatswissencshaftliche Studien. Sv. X. Ungarn 1912. Str. VIII a 443—768 a sv. XI. Hausgesetze 1913. Str. X. a 484.

—

—

Knihy Turbovy o pragmatické sankci nemají dnes toho praktického významu, jakého mly pi svém vydání, kdy byly jednou ze složek, kterými se ml rakousko-uherský dualismus na úkor eského státu utužiti. Zstane však významným svdectvím pro nmeckou a zvlášt vídeskou vdu, že dala se použíti k jakýmkoliv akcím politickým protieským. A tak také Turba, autor velmi dobré studie o starším právu monarchickém v zemích bývalé habsburské monarchie, nerozpakoval se zastíti v pracích o pragmatické sankci historickou skutenost, že eská skupina jeví se tu zvlášt charakterisovanou dovoláváním se staré es^é ústavy sporným by mohl býti jedin právní význam tohoto dovolávání se, a eský stát smísiti úpln se zemmi alpskými, jako by to byl stejný rodový majetek vládnoucího rodu, jako byly tyto. Jen uherská koruna došla v této politice vídeské, jejímž representantem byl Sturgkh, a kde jedním ze služebník byl Turba, milosti zvláštního postavení, nebo všemi prostedky

—

ml

býti posílen dualismus, jen za tím úelem, aby uvnit starého Pedmohl býti proveden urputný centralismus, a to hlavn na úkor

litavska

eského

státu.

K tomu mlo býti

ukázáno, že základ k dualismu netvoila

Literatura:

154

íšské djiny rakouské.

Civilní právo.

teprve Marie Terezie, jak tomu skuten bylo, nýbrž že je tento starého data, dávno také ped pragmatickou sankci proto v sankci této smla sice vystoupiti koruna uherská jako zvláštní skupina, nikoliv však ko;

a

runa eská,

je

v

ní

nesporn právnicky dobe

patrná.

Podrobnjší polemika s tmito názory na tomto míst a dnes byla by zbytenou. Stane se tak na míst vhodnjším. Zde staí toto upozornní. Kapras. Kvojta Kamil, Snahy o spolený snem zemi domu rakouského 1626—1848. Osvta r. XLVII. Zvi. ot. 1917. Stran 86.—

v letech

V Osvt uveejnil Krofta velmi pknou studii o snahách v bývalých zemích habsburských vytvoiti spolený snm. Studie je pouze z ásti budována na nových pramenech, nicmén pináší ledacos nového, nejmén ve vylíení snah Ferdinandových, kde opraven proti starší dob jen nkterý detail, nejvíce ve vylíení stavovských konfederací, kde mohl se opíti autor o materiál sebraný v opisech o archivu zemském. Avšak také snahy poblohorské, kterým se u nás dsoud vnovalo málo pozornosti, došly ve studii Kroftov plné pozornosti. Je z ni patrno, že myšlénka polených ani v této dob nezanikla, nýbrž že znovu a znovu sa vynoovala v té i oné podob až do roku 1848. Kapras.

snm

Civilní právo.

Zákon

o zabráni velkého majetku pozemkového ze dne 16.

dubna 1919

Krmá.

Úvodem a výkladem opaífil dr. Jan (Hartmann-Joachimovo vydání zákon republiky esko slovanské, svazek i.

216

sb.

z.

III. odd. 1.)

a

V

n.

Praze 1919. Str. 67.

úasten redakce zákona, který vydal. Je proto nad aby zákon vyložil. Jako civilista má také k tomu potebnou erudici. Autor piiuje ke každému paragrafu poznámky. Úastenství pi kodifikaních pracích umožnilo mu, že zlehka z nejasných sIov zákona odhrnuje clonu, jež kryje jejich pravý smysl. Ale úast tato u civilisty mže býti také nebezpena. Pi kodifikaních pracích stetlo se mnoho politických názorií. Tyto názory mohou leckde vykladae zatžovati. Mže se dáti jimi vésti, aby jim pomáhal ku nejisté skutenosti, místo aby pomohl zákonu 'dle pravé jeho podstaty ku životné upotebitelnosti. Spisovatel byl

jiné povolán,

Spisovatel neopomenul uvésti všechny okolnosti, za kterých zákon vznikl. Je dílem

sociálních. Bylo ped obecními odat výhodný pedmt. Bylo teba akoli na ádnou jeho prpravu scházel as. Slib

kompromisu tí skupin

volbami. Volební agitaci

ml

býti

na zákon se usnésti, vyvlastnni stranám nevyhovoval. Chtly

již nco, co do samého právního stavu zasahuje. Vyvésti vlastníka z vlastnictví nebylo však možno ani fakticky, ani právn. Strany chtly tedy aspo vysloviti nco, co je

Literatura; Civilní právo,

155

allodialisace, tedy jakousi desallodialisaci.i) Spisovatel nechce se pouštti do právnické konstrukce toho, co se zákonem ze dne 16, dubna 1919 , 215 sb. z. a n., zvaném nyní záborovým zákonem na vlastnictví

opakem

oznaením toho, co se stalo, jako desallodialisace, to blíží se v mnohém politickému názoru zákonodárce. Desallodialisace mla se vystihnouti ,, zabráním" velikého majetku pro stát, aby jej mohl pejímati a pidlovati. Tento „zátor" je mu, provedlo.

Snad ani

nesouhlasí, než

s

pes

jak vznikne, trvalým právnickým stavem. Založí jej soubor výmry v rukou jednotlivce, 150 ha pdy zemdlské nebo 260 ha pdy vbec tchže spoluvlastník, nerozvedených manžel a po vyhlášení zákona také rodi a dtí. Zábor je chránn zapovdí zcizení, dlení, zavazení a propachtování a zákazem každé jiné exekuce, než je vnucená správa. Nerozruší ho ani manželský rozvod, ani rozluka, ba ani smrt manžel, ani poízení ddické nebo odkazové o zabraném majetku. To ovšem jest pouze právnický výklad. V zákon není o tom zhola nic. Se stejným oprávnním lze skonstruovati zábor také jinak, pouze jen jako právní následek souboru, pokud tento trvá, pokud se faktickými skutenostmi jinými nerozruší, ku p. rozvodem, rozlukou, smrtí manžel anebo smrtí dtí nebo rodi. Spisovatel sám piznává, že zcizení, které oprávnný tSad povolí, má schopnost, aby zabraný majetek ze záboru vymklo. Cad tento mže však, jak dnes již záborový zákon jest doplnn, ku svému povolení podmínky pipojiti a zábor ten i nadále vyhraditi. Také tento výslovný pedpis by tedy svdil spíše tomu, že faktické zmny, kterých zákon nepostihuje, soubor mní a tím pípadn zábor ruší.

bu

Stav, v kterém se vlastník nalézá, nemusí býti ješt desallodialisací. Zábor je právo státu, aby mohl pozemky zabrané pejímati a pidlovati. Právo toto je chránno obstávkou, zapovdí nkte^ právní disposice a zákazem exekuce mimo vnucenou správu, a dále prozatímním opatením, že na zabraném pozemku teba hospodaiti ádn. Toto poslední opateni nemusí ani postihovati vlastníka, teba jen uživatele nebo pachtýe. Je-li tedy zde vlastník anebo jeho právní nástupce njak obmezen, neleží v tom ješt desallodialisace vlastníkova. Je-li vlastník reáln zatížen nebo jako nezletilý, nepíetný a kridatá v právní disposici obmezen, není desalIodiaJisován. Desallodialisace zasahovala by již do práva vlastnického. inila by z nho mén než je právo vlastnické. Pi fideikomisech a vbec vázaných statcích vyskytovala by se desallodialisace dvojnásobná.

Není však vbec žádné nutkavosti, aby se celý pomr ešil podle formulí práva soukromého. Právo státu, aby veliký majetek pejímal a pidloval, je právem veejným. Pejímání a pidlování bude správním aktem. Bude je provádti pozemkový úad jako úad správní a z rozhodnutí jeho pjde zpravidla stížnost k oné nejvyšší instanci, která o správních vcech rozhoduje. Již od glossátor a postglossátor až do 1)

Slovo to se snadnji píše než vyslovuje.

Literatura:

156

novovku ukazuje

v nauce na všemoc státu, které soukromé vlastnictví císae platí tu ,,pro ratione voluntas". Je to zase jen ta všemoc, když ji Hugo Grotius jako státní ,, dominium eminens" formuluje. V dnešní theorii pevládá již obecn, že vyvlastnní náleží mezi jest tedy to ,, minus", které se státu zásprávní akty státní moci. borovým zákonem na veliký pozemkový majetek piznalo? Právo na píští pejímání a pídly, píští tedy správní akty. ustoupiti musí.

se

U

ím

Pi

§u

1

vykládá spisovatel,

pro

nebyl

souasn

zrušen fideikomisní

K

rodinným nemovitostem fideikomisním patí také movitosti, asto cenné památky, jež ochrany vyžadují. Zrušení fideikomis nehodilo se do rámce záborového zákona. Fideikomisní majetek podléhá takto stejným pedpism jako majetek allodní. Ovšem se bude musiti v zákon o náhrad také rozhodnouti, komu pipadne náhrada, jež se za pevzaté a pidlené pozemky zaplatí. Stanou se z ní patrn penžní fideikomisy. majetek.

Pi § 2 poítá spisovatel mezi práva, která jsou spojena s držením nemovitostí a která do souboru se mají poítati, služebnosti, práva stavební, živnostenská a p. Práva tato ne^ze uvésti na výmru, kterou má mimo poet. Jako pítento paragraf na mysli. Zstávají pi této

výme

jsouvzáboru se zabraným majetkem, neiní ho však ješt zabraným. Plochy, na nž se služebnosti a práva stavební vztahují, mohou se poítati do záboru pouze pi pozemku služebním. Právy, spojenými s držbou zabraných pozemk míní se asi podíly na spolených pozemcích, které držitelm nkterých nemovitostí k spolenému užívání nebo spoluvlastnictví pislušejí. Do souboru poítá se i výmra ,, týchž" spoluvlastník. Autor z kodifikaních prací prozrazuje, že se tím myslí pouze jedni a tíže spoluvlastníci {A -{- B jednou nebo vícekráte). Do souboru se však nepoítá, co má jeden spoluvlastník {A nebo B) sám, nebo co má s jinými osobami {A + C). slušenství

vylouení objekt, právn i hospodásky samovýkladem spisovatelovým vážného zúžení. Spisovatel pwvažuje propachtované parcely, které netvoí knihovní jednoty se zabraným pozemkem za vylouené. Mám za to, že tento výklad §

3 jednající o

statných, ze záboru dochází

odporuje principu souboru, jak stanoví jej § 2. Právní samostatností nemyslí se tu samostatnost soukromoprávní, nýbrž veejnoprávní, živnostenská, prmyslová. Propachtování nemže odnímati pozemky souboru a záboru, teba by knihovn tvoily zvláštní entitu. To je zejmo také z §§6, 9 (kon. vta), a 13 záborového zákona a dále též ze zákona ze dne 27. kvtna 1919 . 318 o drobných pachtýích. Podle § 6 má pachtý hospodaiti na spachtovaném pozemku, tvoí knihovní jednotu s oním zabraným majetkem ili nic. Podle § 9 má pi pevzetí pozemk zabraných hledno býti k tomu, aby nebyli pachtýi zkráceni. Podle § 13 musí se jim dáti výpov. Kdyby propachtované pozemky v samostatných vložkách nebyly v záboru, nemohl by se v píin jich zákon o drobných pachtech vykonati.

ádn

a

Civilní právo.

157

Pi § 4 vykládá autor, že zákonodárce chtl jím postihnouti pouze novou koncentraci majetku po vyhlášení záborového zákona. Pipojil ješté koncentraci mezi rodii a dtmi, aby rodie neobcházeli záborový zákon tím, že by na své dti statky kupovali. Zbavili-li se všech statk naped, mohou pak ovšem i teba na oko na své dti statky kupovati, a zákon záborový tchto dtí nepostihne, nebude-li u každého z dti na výme více, než stanoví § 2 záb. zák. Autor k pojmu koncentrace pipojuje, že

zmna

kultury majetek záboru nepodrobí, pdy nemže býti ei.

ponvadž o n-

jakém novém soustední

V

jak autor uvádí, užilo se výraz, juristicky neutrálních, aby eskoslovenská záborem nabyla. Je to právo zabraný majetek pejímati a pidlovati. Je to právnicky dosti povážlivé, že zákonodárce si nebyl \ dom, jaké právo státu pikl, a že teprve vcí sporné theorie bude, zda toto právo je širší nebo užší, a jaká jest vbec jeho povaha. Spisovateli docela tane na mysli již pro stát staré vrchní vlastnictví a pro vlastníka vlastnictví požitk. § 5,

se vytklo právo, jehož republika

§§6, 7 a 8 omezují vlastníka v disposici, ukládají

mu ádné

hospo-

daení na zabraném majetku a zapovídají veškerou exekuci mimo vnucenou správu. Autor nazývá tato obmezeni rubem §u 5. Názor tento je již dsledek soukromoprávní konstrukce, kterou autor v záboru vidí. Piznává však sám, že píkaz, aby se hospodailo ádn, není niím nezvyklým a novým. PravOvda vidí v tom omezení vlastníka ve veejném zájmu. Již podle pruského LR. byl rolník pro obecnou potebu povinen, aby pozemek svj vzdlával. V dob války byly z téhož dvodu i u nás vlastníkm pozemk podobné povirmosti ukládány. Civilista snaží se obhájiti z tekstu § 7, že disposice vlastníkovy samy o sob jsou platné, .ale

vi

státu jsou bez následku.

Bohužel

je

§ 7

tak tekstován,

že se

v nm, že zcizení, pronájem, zavazení a dlení zabraného pozemku vyžaduje úedního souhlasu. Z tekstování tohoto je zejmo, že k disposici mezi stranami je tohoto schválení poteba a nikoli k tomu, aby disposice tato mla státu následky. Až na pacht jsou také disposice vlastníkovy toho druhu, že se musí knihovn provésti. Bez úedního souhlasu jich soud nepovolí. Mohl by tak neiniti, kdyby byly relativn platný? Pacht mohl by se mezi stranami bez úadu uskuteniti. Pokud by nebylo žalobníka, nebylo by i soudce! Než i pi pachtu je stát interessován na osob, která na statku hospodaí, že nemže volnost pachtovních smluv jen tak zhola propustiti. Nedávno prošla novinami zpráva, že v jednom takovém

relativní platnosti právního jednání nedocílí. Stojí

vi

pípad

proti

smlouv pachtovní skuten

již

zakroil.

Spisovatel

i

tu

odporuuje pak sám, aby se z kautelární jurisprudence opatilo povolení do zásoby a aby smlouvy o disposice dle § 7 byly inny jen s výhradou úedního schválení.

Pod zavazením rozumí autor správn ^n získání konvencionálního práva zástavního. Obavy jeho ped vyerpáním hodnoty zabraného statku pípadnými dluhy nejsou však na míst. Uvádí sám (str. 41)

p

Literatura:

158

úelm

§ 34 zákona ze dne 13. února 1878 . 30 . z. o vyvlastováni k železniním. Dle tohoto §u má býti náhrada za vyvlastnný objekt složena k soudu a rozpotena mezi oprávnné dle pravidel o rozvrhu nejvyššího podání pi nucené dražb. Zavazení zabraného majetku mže se však dotknouti práv státu, pokud jde o majetek, který pevzat bude bez náhrady. Tu hlavn je potebí, aby k njakému zatížení dán byl

úední

souhlas.

zapovdí každé jiné exekuce mimo vnucenou dražbu považuji za opatení pechodní jen pro tu dobu, dokud se nerozhodne, který majetek se pevezme s náhradou a který bez náhrady. Pi této píležitosti §

8 o

zase hlásí se autorova konstrukre záboru. Jednaje o tom, že zákonodárce vylouil i exekuní dražbu, pipomíná, že pasivním subjektem exekuce musil by býti vedle dosavadníljp vlastníka také stát, tedy, jak už díve byl vytkl, jako njaký vrchní vlastník. již

chrániti zapsaná práva a nároky služební, zaopatovací § 9 chce a pachtýské. Nemají býti pi pevzetí zkráceny. Autor má za to, že pi pevzetí musí se dáti taková náhrada, aby je kryla. Dopátrává se však pravé podstaty vci, když se táže, jak to bude s právy, která podle knihovního stavu jsou nedobytná? O nich, praví, nemohlo by se pi pevzetí íci, že by byla zkrácena. autorovi je pak na snad otázka, jak zjistí se nedobytnost knihovního stavu? I tu, myslím, není jiného východiska, než jaké nám podává zákon o vyvlastnní železniním. Náhrada za pozemek složí se k soudu a podle pravidel ízení exekuního rozvrhne. Na znní § 10 lze seznati dvojí stanovisko, které se vyskytlo pi

Vi

tekstování.

Zemdlská pda má

se dostati

zemdlcm.

Byly

sice vy-

poteny nkteré osoby, ale jsou to všechny, které chtjí a mohou na pidlené hosdodaiti. Stejn lze i pidliti pdu družstvm zemdlským. Ale vedle toho mže se i pdy dostati spolkm konsumním, obcím a veejným svazkm, tedy nezemdlcm, k úelm všeobecn prospšným. Mže se tak státi, jak autor uvádí, k úelm zásobovacím,

pd

ale také

zahradám,

parkm

nistického vlastnictví.

a

p.

Pídl

nemusí se tu

státi

ve

Pídlovému zákonu bude taUé

form roma-

ešiti

tžkou

otázku vlastnictví kollektivistického.

Pi §11

nelze souhlasiti

s

mínním

zákonodárce, které autor sdluje,

pvodní vlastníci a jejich ddicové, nikoliv i ty osoby, na nž majetek mimo ddictví pejde, mají právo na to, aby se jim podle §11 výže toliko

mra do

150 ha resp. 250 ha, ba docela i výmra do 500 ha propustila. Autor uvádí, že jen osobám, které v as vydání záborového zákona byly vlast-

dje se kivda, nikoliv však osobám, na které statek již po zabrání pešel. Bylo by to kiklavé, pejde-li celý majetek se schváleným zcizením na nového nabyvatele, aby tento již nemohl za propuštní ze záboru níky,

žádati. To znamenalo by stagnaci veškerého právního obchodu s pozemky. Znailo by to více než žádaným souhlasem ke zcizení dle § 7 chce se obmeziti. To by zákon nutil dosavadního vlastníka, aby nejdíve

Právo

159

civilní.

si výmru dle § 11 ze záboru propustiti dal. a pak tuto výmru a nepropuštnou výmru teprve novému nabyvateli prodal aneb jinak odevzdal. To by snad chtl býti zákonodárce písnjší, než mu to skutenost pomr dovoluje. Autor proto sám uvádí, že by odpovídalo požadavku spravedlnosti, aby slovo ,, ddicové" bylo vykládáno zpsobem co možno nejširším. Chce, aby jím zahrnuta byla nejen osoba, která mortis causa majetku nabyla, nýbrž i každý ten, kdo jej získal sukcessí anticipovanou. Ale to je ješt málo! Jako pi § 2 budou se i tu nkteré osoby jako spoluvlastníci, nerozvedení manželé pokládati za subjekt jediný. To ovšem bude kruté

práv

Statek jednoho sourozence o 250 ha v záboru, ale statek dvou sourozenc o 500 ha v záboru bude. Pi propuštní budou míti každý 125 ha, udiveni z dvojího lokte záborového zákonodárce. postihovati

spoluvlastníky.

pdy vbec nebude Nemohu

nárok

njaké

s

autorem

souhlasiti,

že

na propuštní ze záboru mají

Mám

za to, že osoby, jichž majetek bude pevzat bez náhrady. pevzetí bez náhrady nesnáší se s njakým propuštním výmry.

i

majetek tchto osob je zabrán bez ohledu na výmru. Zákonodárce pi tekstovaní § 1 a 2 opomenul pipojiti, že zabraným majetkem je nejen majetek velký, nýbrž i majetek, který pevzat bude bez náhrady. Na tento majetek nevztahuje se maximum výmry dle § 2. Teba jen si probrati adu majetku toho (v § 9), aby ihned napadla nemožnost propouštní ze záboru. Také v § 9 stojí výslovn, že majetek nemusí býti ani žádných pídl. Stát tento ,,bude pevzat". Pi

Vždy

nm

mže

ponechati v celku. Nárok na propuštní ze záboru

si jej

je

podle autora jen výhodou

onch

Výhody této lze se vzdáti. Z úední innosti nebude tu postupováno. Zákon poítá prý zde s egoismem osob, jichž majetek se zabírá a 5 tím, ž3 tyto osoby se samy budou klásiti, aby jim náležitý majetek propuštn byl ze záboru. Náhled tento plyne jen z dsledného stanoviska autorova, že zábor jednou povstalý vzí na zabraném majetku jako osob.

mže

trvalé jeho obtížení, které jen podle pedpis záborového zákona býti odstranno. Podle stanoviska, které jsem na jiném míst (Právník,

1919) zaujal, považuji zábor jen za dsledek souboru. Soubor je však jen nco praktického. Je to souet výmry dle § 2 a sice 150 nebo 250 ha. Pidlí-li se tedy ze zabraného majetku tolik, že zbude 150 nebo 250 ha,

nebude tu

již

velikého majetku, nebude tu souboru a nebude tu záboru.

Autor ze zákonodárného jednání o § 11 vyvažuje, že dvody, pro n2 se mže vtší výmra ze záboru propustiti, jsou uvedeny zaaditi v § 11 taksativn. Než stalo se to tak pružn, že dá se konodárce nemyslil a, jak za to mám, i takový, i dvod, na který zá

vn

který docela perhorreskoval. § 12 jsou vlastnící živého i mrtvého zaízení, jež až dotud hospodaení na zabraném majetku, prodati za plnou cenu pomrnou ást tohoto zaízení státu. Autor správn vytýká, že v dob, kdy

Podle

sloužilo

160

Literatura:

živý a

ásten

choulostivé.

ventá má

i mrtvý inventá je nedostatený, je ustanoveni to dosti Než bude aspo lékem pro budoucnost, že za prodaný inse zaplatiti plná cena. Zde snad mohlo by se k tomuto §

dodati, že povinnost prodati 'inventá

neví že jen vlastníka zabraného nýbrž i každou osobu, která na zabraném statku s tímto inventáem hospodaí, tedy i pachtýe a uživatele.

majetku,

K

§

která se

13 iní autor pro píští zákon vhodné pipomínky, aby výpov, má dáti osobám, jež na statku pidleném hospodaí, stala se

na vhodný as, nikoli ke škod Podle

§

14

zemdlské

produkce.

mže

léhavá a nestaí-li

pozemkový úad, je-li místní poteba pdy nazabrané pozemky nebo žádá-li toho obecné blaho, § 2 vlastníkm odejmouti. Autor vytýká, že § tento

i pdu pod hranicí vyšel z boj, které o

výmru

statk, jež mají býti zachovány, byly svá-

dny. Podmínky vyvlastnní jsou tu jiné než pi pídlech pozemk zabraných. Spisovatel pi tom zdrazuje, že slovem vy vlastniti" dána je uritá direktiva," co pi tom platiti bude o náhrad. § 15 má pedpis o pozemkovém úad, který pozemkovou reformu ,,

nm

bude provádti. Slibuje se o zvláštní zákon, který mezitím byl již vydán. Je to zákon ze dne 11. ervna 1919 . 330 sb. z. a n. Autor právem ukazuje, že pozemkový úad je osou celého zákona a osou celé pozemkové reformy. Bude-li v rukou osob istých, silných, prozíravých, bude reforma požehnáním, jinak mže se státi kletbou. Pi § 16 taktéž probleskuje názor spisovatelv o povaze záboru. Vytýká o nm, že se jím mní povaha práva k nemovitostem, dje se tak zpsobem neuritým. Pi této neuritosti myslí však autor jen na neuritost faktickou, jen tu zda jest í pozemek zabrán. Pi známých osobách, jako ,,Jan Schwaxzenberg" atd., nebude o tom pochybnosti. Pi neznámých osobách nebude však nikdo míti jistoty, zda který majetek jest v záboru. Dsledkem toho pedpisuje § 16, že zabraný majetek má býti vyšeten a knihovní poznámkou v patrnost uveden. Než se tak stane, obchod tabulární se zpomalí. Kniha pozemková bude ode dne vydání záborového zákona mén výhradným pramenem poznání o právních pomrech nemovitého majetku. Soud bude musiti zatím žádati pi aktech knihovních o prkaz, že byl dán souhlas dle § 7 aneb že majetek je svoboden. ustanovil, že posavadní práva a závazky ohledn zabraného § 17 majetku trvají dále beze zmny. I zde autor vytýká, že právo dosavadních vlastník zákonem záborovým bylo zmnno a zteneno. Stalo se zcizitelným jen s úedním povolením. V § 7 není ale o ddictví zabraného majetku nic ustanoveno. Je proto právo k zabranému majetku právem ddiným, spravujíc ss dosavadními pedpisy o ddictví a fideikomisech. Spisovatel káe pi tom pythický pedpis § 9 o náhrad. Nelze z nho usouditi, jaká ta náhrada bude. Uvádí tu, že svobodný statek = zabranému statku -{ náhrady, která pi pevzetí bude poskytnuta. To je ovšem formule dost nespravedlivá! Jak se o náhrad pomry vytváejí.

a

bu

Civilní právo.

ovštm

Ii6

zákona o drobných pachtýích (§8.) teba se pi pejímáni pozemk íditi cenami v téže krajin z roku 1913. Tímto zákonem se patrn myslí nominální výše cen, ne skutená hodnota. Bude-li v zákon o nálurad njaké takové ustanovení, bude ovšem cena zabraného pozemku divergovati od obecné ceny pozemk. Ale i tu pravdpodobnost i neprav dpodobnost pídlu vc vyrovná. Normální cena z r. 1913 je píliš »ízká. Pomry hospodáské v dohledné dob k ní se nepiblíží. Než u drobných pachtýú mohla tímto zpsobem býti urena. Mají s\é pozemky již v dlouholeté držb. Pi nových pídlech musí býti však ajK.3

ae]z<.

ze dne 27.

kvtna

se vysloviti. Podle-

1919

.

318

a

sb. z.

n.

kledisko jiné. §

18 stanoví, že

maajetko,

uzavené po

smlouvy o zcizení, pronájem a zavazení zabraného íjnu 1918, jsou proti státu bezúinny, nebude-li

28.

prokázáno, že šlo o jednání, kterého si vyžádalo ádné hospodaení. Autor uvádí, že jen nedopatením pi konené redakci místo slov ,,bez právních následk" bylo užito slova .bezúinny". Mám za tó, že z povahv vci plyne, že i znní o bezúinnosti nemže míti jiného smyslu. Autor pak probírá konkurenci tohoto § 18 se zákonem o obstavení velkostatku ze dne 9. listopadu 1918 . 32 sb, z. a n. Ješt slušelo ktomu dodati zákon ze dne 19. prosince 1918 . 64 o mimoádných pechodních ustanoveních na Slovensku. Výkladem autora nabývá záborový zákon pe\ né konstrukce. Tekst zákona je v mnohém neuritý, takka jen letmo hozen. Autor snaží se již jej utváiti ve hmotu. Stanovisko jeho až na nkteré malikosti je dsledné. Záborem je mu statek postižen trvale a cn. Je to prá\ni postavení státu ke statku, které pistoupilo ku právu dosavadního vlastníka na zabraném statku. Toto právo jest podle jeho názoru již zmnné a ztenené. Byiy-li k tomuto stanovisku v pedchozím inny pipomink5^ memají býti pokládány za vý-tky. Má v nich pouze býti ukázáno, že pojem záboru mohl by se pro lehkost nemovitého obchodu skonstruovati také ješt jiným zpsobem. Pi tžkém problému, který má pozemková reforma ped s-íbou, jen mnohým a mnohým výkladem a mnohou a mnohou praksí dojde se ke pravé form a správné cest. Pi tení autorova spisku neladn psobila nov vyt\'oená libstka ,,dotavadní (místo dosavadní) vlastník". xVni Jungmann, ani Kott slo\ a toho ješt neznají. Dr. M. Stieber. ,

,

SboTBOc

vd

'


XiXt

Jg

OBSAH RONÍKU XIX.

(1919)-

LÁNKY: Heyrovský Leopold: Studie k civilnímu procesu i-iniskémii .... Raitscher iwrfo// Deputace íš.ského snmu nmeckého v rovovku Horáek Cyril: Píspvek ku spotební statistice Loevenstein Jan: Neplodnost hodnotné thtoric rakouské škcly pro

1

35

."

.

(ji

.

vysvtlení smny Wcnig Arnošt : Nkolik poznámek ku hradnictví v právu smnencm" Kadlec Karel: Ješt jednou o Valaších slovanských a uhcrskýcli

<>()

kritice

mélio spisu ,,0 ná101

a

valašském právu v zemích 116

.

LITERATURA:

ást všeobecná: Prelog Milan, Povijcst

Bosn od n-ejstarijih vremciia

—

1

27

1

46

do propasti

Ijevstva {Karel Kadlec). Kadlec Karel, Jugoslavia. O bojích jižních Slovan za samostanost {Jar. Božek). Denis E,, La grande Serbic. {Jar. Božek). Hejnic Otokar, Archiv kutnohorský {Kapras). B., Píspvek k jazykové otázce u soud {Kapras). — - Mrrhout C3TÍI, O dtech eských král {týž). Konrád Paul, Die (1 81 8—1 91 8) {týž). Einíúhrung der Reform;.lion in Brc slau wvA Schlesicn {týž). Schmidt Odilo, Untersuchungcn zu den Breslauer Bischofskatalogcn {týz). Vojtíšek Václav, Z minulostí naší Prahy {týž). Vojtíšek V., Praha v djinách národních {týž). Nmecká kri'

— íha

—

—V.V.Tomek

—

národnost v echách 1

—

—

—

S

—

—

{týž).

o ^ a n s k é pr á v o ])abkowski Prz., Urzednici kancelaryjni skich w dawnej Polsce {Kapras). :

eské

sí^dóv.-

ziemskich

i

grod-

právo:

Sedláek

147

A., Die Reste der elicmaligen Reichsz

let

k.

bohm.

— Archiv eský XXXI Registra soudu — Houdek — 1526 Moravské — Vacek Frant., Emfyteuse v echách století Božek). ~ Schulte Lambert,

Register {Kapras).

komorního

und

I i.

1624

{týž).

V.,

A }'vody erbovní {týž).

XIJI. a XIV. Kleine Schríften

^-

{Jaroši.

I.

{Kapras).

íšské djiny Rakouské: Turba

—

Die pragmatische Sanktion {Kapras). Krofta Kamil, Snahy o spole*nv snm zemí domu rakouského v letecli G.,

1526—1848 *

i

\'

i

I

n

í

{týž).

právo:

Zákon o zabrání velkého majetku pozemkového ze dne 16. dubna 1919, . 215 sb. z. a n. Úvodem a výkladem opatil Jan Krmá Dr M. Stieber).

153

K 23 B67 ro$.19

Sborník vSd právních a státních

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

TH!S

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

SBORNÍK VÉD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH. ESKÉ FAKULTY PRÁVNICKÉ RONÍK XIX. KAREL KADLEC. ZALOŽIL BOHUŠ RIEGER

Recommend Documents