Sborník referátů k semináři Příklady úspěšné spolupráce podniků a škol

Sborník referátů k semináři „Příklady úspěšné spolupráce podniků a škol“ (konaného dne 3. listopadu 2005)

RADA PRO ROZVOJ PODNIKATELSKÉHO PROSTŘEDÍ

RADA VLÁDY PRO ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ

Sborník referátů k semináři

„Příklady úspěšné spolupráce podniků a škol“ Seminář byl věnován prezentacím úspěšných příkladů spolupráce podnikatelských subjektů a škol, a to především v oblasti vzdělávací činnosti (zajišťování praxe studentů, účasti odborníků z praxe na tvorbě a realizaci studijních programů, vzdělávání zaměstnanců) a v oblasti inovačních a vývojových aktivit.

Záštitu nad seminářem převzali: Ing. Martin Jahn místopředseda vlády pro ekonomiku Ing. Milan Urban ministr průmyslu a obchodu Organizátoři: Rada pro rozvoj podnikatelského prostředí Rada vlády pro rozvoj lidských zdrojů

3. listopadu 2005 Praha

Vážené dámy, vážení pánové, důležitým předpokladem úspěšnosti ekonomiky České republiky je konkurenceschopnost naší pracovní síly. Strategie hospodářského růstu zdůrazňuje tři hlavní aspekty její konkurenceschopnosti:  kvalifikaci (vzdělanost a odbornou způsobilost)  mobilitu (územní a profesní)  adaptabilitu (přizpůsobení se novým podmínkám). Charakter pracovní síly je ovlivňován na jedné straně nabídkou vzdělávacích institucí a na druhé straně poptávkou trhu práce reprezentovaného zaměstnavateli. Pro zvyšování konkurenceschopnosti naší ekonomiky má efektivní přizpůsobování vzdělávací nabídky potřebám trhu práce zásadní význam. Jednou z možných cest je spolupráce vzdělávacích institucí a zaměstnavatelů. Jejich spolupráci je proto třeba vnímat jako pozitivní aspekt zejména pro zvyšování uplatnitelnosti absolventů na trhu práce a pozitivní vývoj míry zaměstnanosti. Rada vlády pro rozvoj lidských zdrojů si je tohoto významu vědoma, a také proto jej podporuje aktivní participací na tomto semináři „Příklady úspěšné spolupráce podniků a škol“. Prezentování a propagace úspěšných příkladů spolupráce vzdělávacích institucí a zaměstnavatelů jsou nedílnou součástí podpory této oblasti. A protože věřím, že příklady táhnou, doufám, že podobné aktivity jako je tato budou úspěšně následovat.

Ing. Martin Jahn místopředseda vlády pro ekonomiku předseda Rady vlády pro rozvoj lidských zdrojů

Vážení přátelé, do rukou se Vám dostává sborník, který vznikl jako jeden z mnoha výstupů činností Rady pro rozvoj podnikatelského prostředí. Tato rada usiluje o postupné zvyšování kvality podmínek pro podnikání v České republice, a to pomocí jasně formulovaných a všeobecně přijatelných kroků. Intenzivní propojení podnikatelské sféry se vzdělávacími institucemi na poli inovací a vývojových aktivit nebo zajišťování odborných praxí studentů či vzdělávání zaměstnanců je základní podmínkou pro udržitelný rozvoj ekonomiky v 21. století. Ačkoliv je stále zapotřebí kultivovat legislativní a daňové předpisy tak, aby byly odstraněny veškeré bariéry spolupráce podniků a škol, již nyní funguje celá řada způsobů úzké a vzájemně prospěšné kooperace mezi podnikatelskou a vzdělávací sférou. Věřím, že jejich prezentace a propagace prostřednictvím tohoto sborníku přispěje nebo inspiruje k navázání nových kontaktů mezi firmami a školami, jehož důsledkem budou růst kvalifikace zaměstnanců, inovačního potenciálu domácích firem a v neposlední řadě zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky.

Ing. Milan Urban ministr průmyslu a obchodu předseda Rady pro rozvoj podnikatelského prostředí

Obsah ZKUŠENOSTI STUDENTŮ LÉKAŘSKÉ FAKULTY S REALIZACÍ PRAXE Ing. František Barták, předseda Vysokoškolského odborového svazu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 DUÁLNÍ FORMA STUDIA Ing. Milan Bojanovský, personální ředitel Siemens s.r.o. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY - SPOLUPRÁCE SE ŠKOLAMI VŠECH STUPŇŮ Ing. Boguslaw Heczko, ředitel pro personalistiku a administrativu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 PRAKTICKÉ VYUČOVÁNÍ VE STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Mgr. Jana Hrčková, ředitelka Centra odborné přípravy, Tachov, Světce 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 ODBORNÍCI Z PRAXE A VYSOKÉ ŠKOLY Doc. RNDr. František Ježek, CSc., předseda Rady vysokých škol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 SPOLUPRÁCE TECHNICKÉ UNIVERZITY V LIBERCI S PODNIKY Prof. Ing.Vojtěch Konopa, CSc. - rektor Prof. RNDr. Oldřich Jirsák, CSc.- prorektor, Technická univerzita v Liberci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 SPOLUPRÁCE S PODNIKY V OBLASTI VÝVOJE A INOVACÍ. TECHNOLOGICKÝ INKUBÁTOR VUT. Prof. RNDr. Ing. Jan Vrbka, DrSc. rektor Vysokého učení technického v Brně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 KREATIVNÍ SYSTÉM ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ PRO AUTOMOBILNÍ PRŮMYSL Ing. Jaroslav Ponec, ředitel Vyšší odborná škola, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Kopřivnice . . . . . . . . . 37 ÚČAST ZAMĚSTNAVATELŮ PŘI REALIZACI VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU A ZÁVĚREČNÝCH ZKOUŠKÁCH RNDr. Miroslav Procházka, CSc., ing. Dana Kočková, PhDr. Věra Vašáková Zpracováno v Národním ústavu odborného vzdělávání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 JAK TO VIDÍ (A DĚLAJÍ) V PETROFU PhDr. Yvonna Ronzová ředitelka úseku lidských zdrojů a představitelka vedení pro jakost a environment PETROF, spol. s r. o. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 SPOLUPRÁCE VYSOKÝCH ŠKOL A PODNIKŮ – ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ Mgr. Aleš Vlk, poradce generálního ředitele Agentura na podporu podnikání a investice CzechInvest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

ZKUŠENOSTI STUDENTŮ LÉKAŘSKÉ FAKULTY S REALIZACÍ PRAXE Ing. František Barták předseda Vysokoškolského odborového svazu Výchova budoucích lékařů má mezi jinými univerzitními obory poněkud zvláštní postavení. Je tomu tak z příčin historických, medicína je jedním z nejstarších univerzitních oborů, především ale proto, že povolání lékaře, pro které jsou na lékařských fakultách studenti připravováni, je spjato s obrovskou mírou odpovědnosti. Budoucí lékař musí nejen zvládnout velké množství teoretických poznatků, získat mnoho praktických dovedností ale především musí být schopen nabytých znalostí a dovedností správně použít. Za tímto jednoduchým výrokem se ovšem skrývá zcela mimořádná zátěž diagnostického a terapeutického rozhodování, často za stresujících podmínek a v časové tísni, fyzická zátěž technicky náročných výkonů v chirurgických oborech, zkrátka požadavek bezchybného výkonu profese za téměř všech myslitelných podmínek, neboť každé pochybení zde může mít pro pacienta fatální následky. Vedle těchto, řekněme „technických“ kompetencí musí být lékař schopen se svým pacientem navázat kontakt, získat jeho důvěru, komunikovat s ním a být schopen účinné pomoci při překonávání strachu a bolesti. Je zřejmé, že výuka medicíny je vedle akademického studia také svého druhu výcvikem, neboť zvládání uvedených zátěží je nutno „nacvičit“ v praxi, která je proto nedílnou součástí výuky. Praktická výuka budoucího zdravotnického personálu (lékařské fakulty dnes vedle tradiční výchovy lékařů připravují v bakalářských studijních programech i adepty ošetřovatelství) představuje proto dlouhodobě ověřený funkční model mimořádně úzké spolupráce školy a zaměstnavatele (nemocnice). Toto propojení jde v medicíně tak daleko, že vedlo ke vzniku zvláštních typů zdravotnických zařízení – fakultních (v zahraničí univerzitních) nemocnic, které mají vedle léčebné péče ve své hlavní činnosti také výuku a jsou pro tyto účely také příslušně prostorově, instrumentálně a personálně vybaveny. Vedle této „integrální“ praxe, která je přímo součástí výuky absolvují posluchači medicíny ještě povinnou prázdninovou praxi, která se realizuje i mimo fakultní nemocnice. Je pochopitelné, že zkušenosti s praktickou výukou v medicínských oborech jsou v ostatních oborech využitelné v omezené míře – těžko zde budeme hledat podnik, který by tak velkou část své produkční kapacity věnoval výuce jako tomu je ve fakultních nemocnicích. Také podniky, které zaměstnávají absolventy např. v technických oborech se charakterem své produkce i vnitřní strukturou navzájem podobají mnohem méně než zdravotnická zařízení, kam směřují absolventi lékařských fakult. Nicméně vzdor těmto odlišnostem lze nemálo zkušeností využít obecněji.

Význam praktické výuky Praxe v oblasti medicíny má zásadní význam pro studenta a jeho budoucí působení v ambulantní či klinické medicíně. Proto některé studijní programy (např. francouzský studijní program, či nemusíme chodit daleko, 3. Lékařské fakulty UK v Praze) do jisté míry kombinují preklinické a klinické obory zároveň s teoretickou výukou a posouvají praxi do nižších ročníků medicíny než je běžné, kdy praxe pro studenty medicíny začíná od 4. ročníku všeobecné3

ho studia. Student získává další empirické i teoretické znalosti při praktické výchově a dále je cvičen v diferenciálně diagnostické úvaze. V chirurgických oborech má příležitost ověřit si míru své zručnosti a schopnost daný obor dělat. I prázdninová praxe je nedílnou součástí akreditovaného studijního programu i když může být realizována v nemocnicích, které se jinak přímo na výuce nepodílejí. V této souvislosti je nezbytné vědět, že nově akreditované studijní programy zubního lékařství počítají se schopností absolventa zahájit samostatnou činnost ihned po promoci, což zásadně zvyšuje rozsah i náročnost praktické výuky.

Přínos praxe pro zaměstnavatele (nemocnice) Přínosem pro fakultní nemocnici, resp. nemocnici, která praxi provozuje, je na jedné straně jistá úspora kapacity středně zdravotnického personálu, který studenti zejména vyšších ročníků mohou plně při své praxi nahradit, ve využití invence studentů pro zlepšení praktické činnosti především středně zdravotnického personálu. Studenti nižších ročníků, kteří dělají především prázdninovou praxi, platí to zejména pro 3. ročník studia, mohou přinést nemocnici úspory nákladů na pomocný personál – přeprava pacientů na různá vyšetření, operační sály atd. Studenti se tak seznamují s prostředím nemocnice, organizací péče a zejména se učí komunikovat s pacienty. Chování studentů, resp. jejich reakce na různé situace jsou pro fakultu důležitým zdrojem informací vedoucích k modifikaci výuky.

Organizační zajištění praxe studentů Praktická výuka v rámci studijního programu je zajištěna ve fakultních nemocnicích, jejichž odborné kliniky plní funkce výukových pracovišť lékařských fakult. Praxe realizovaná mimo fakultní nemocnice a prázdninová praxe je zajištěna smluvně mezi fakultou a příslušnou nemocnicí. Pro příklad uveďme příklad nejdůležitějších ustanovení smlouvy, která je uzavírána mezi Lékařskou fakultou UK v Plzni a Fakultní nemocnicí:

Předmět smlouvy Předmětem této smlouvy je zabezpečení odborné praxe (dále jen praxe) – studenta magisterského studia - všeobecné lékařství Místem konáni praxe je pracoviště: Fakultní nemocnice Plzeň Klinika: Termín konání: Kontaktní osoba: vedoucí SZP Praxe je realizována podle náplně práce při prázdninovém praktikování studentů, které tvoří přílohu č. 1 této smlouvy. Obě smluvní strany se zavazují, že budou spolupracovat při realizaci praxe a umožní studentům vykonávat praxi, která je podmínkou získání kvalifikace v daném oboru. Při realizaci praxe musí být dodržena ochrana osobních dat pacientů a zdravotnické dokumentace, respektována mlčenlivost v souladu se zákonem č. 20/66 Sb., a 101/2000 Sb., oba zákony v platném znění. Praxe bude probíhat pod vedením kontaktní osobou pověřeného zaměstnance Fakultní nemoc4

nice Plzeň: staniční sestra Řízeni praxe a přímý styk se zdravotnickým zařízením zajišťuje Bc. Nina Müllerová, hlavní sestra FN Plzeň, telefon: 377 103 202, 377 402 207.

Práva a povinnosti školy Škola zajistí, aby studenti používali určený pracovní ochranný oděv. Škola prohlašuje, že studenti jsou očkováni proti přenosným nemocem v souladu s příslušnými ustanoveními vyhl. MZ č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Škola zajistí proškolení studentů z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Škola poučí studenty o tom, že musí zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, s nimiž se během praxe seznámí a to v souladu se zákonem č. 20/66 Sb., v platném znění a zákonem č. 101/ 2000 Sb. v platném znění.

Práva a povinnosti zdravotnického zařízení Zdravotnické zařízení se zavazuje vytvořit s ohledem na provoz příslušného pracoviště odpovídající podmínky pro průběh praxe a udržovat její potřebnou úroveň tak, aby byl naplněn cíl praxe vymezený v článku II. této smlouvy. Zdravotnické zařízení se zavazuje v době výkonu praxe umožnit studentovi přistup do všech prostor na pracovišti nezbytných pro výkon praxe. Dále mu je povinen umožnit užívat hygienická zařízení a odkládání osobních věcí na bezpečném místě. Zdravotnické zařízení se zavazuje seznámit studenta se všemi zdravotnickými, hygienickými, požárními a jinými předpisy jakož i vnitřními předpisy pracoviště, jimiž student bude povinen se řídit, a to před započetím vlastního výkonu praxe. Zdravotnické zařízení se zavazuje na žádost vystavit studentovi potvrzení o vykonané praxi včetně zhodnocení obsahu praxe a dosažených výsledků.

Náklady praxe Smluvní strany se dohodly, že praxe bude probíhat oboustranně bez nároku na odměnu.

Odpovědnost za škodu Odpovědnost za škodu, která vznikne během praxe studentů, tedy odpovědnost za škodu způsobenou na majetku a zařízení zdravotnického zařízení, odpovědnost za škodu způsobenou třetímu subjektu nebo odpovědnost za škodu, která vznikne studentovi, se řídí § 27 nařízení vlády č. 108/94 Sb.

Platnost smlouvy Smlouva se uzavírá na dobu určitou a to na dobu trvání praxe, uvedené v článku I. této smlouvy. Smlouvu je možné ukončit dohodou smluvních stran nebo její výpovědí v případě, že škola nesplní své závazky vyplývající z této smlouvy, praktikující závažným způsobem poruší obecně závazné právní předpisy či vnitřní předpisy zdravotnického zařízení, nebo tehdy, pokud ze strany zdravotnického zařízení nebudou splněny podmínky vyplývající z této smlouvy. V takových případech činí výpovědní lhůta 1 den a počíná běžet dnem doručení výpovědi druhé smluvní straně. 5

Z uvedeného textu je zřejmé, co musí organizační příprava praxe především zajistit: bezpečnost studentů při výkonu praxe, jejich vybavení potřebnými pomůckami, odbornou náplň a úroveň realizace praxe odpovídající studijnímu programu. Musí rovněž ošetřit otázku odpovědnosti za možné škody a rozsah příslušných odpovědností obou smluvních stran – školy i nemocnice. Prázdninovou praxi si může student dohodnout i individuálně, nemocnice však i v tomto případě uzavírá s fakultou písemnou smlouvu upravující podmínky práce studentů v zásadě stejným způsobem jako v předchozím případě praxe ve fakultní nemocnici. Je tak zajištěno, že odborná úroveň nemocnice je na potřebné odborné úrovni a studenti mají zaručeno při výkonu praxe odborné vedení. Praxe musí být zajištěna v souladu s klinickým provozem. Nemá smysl provozovat praxi v době, kdy se neprovádí diagnostické nebo léčebné metody, kdy tedy student „se potuluje po klinikách nebo odděleních“ bez jasné náplně jeho práce.

Náklady praktické výuky Náklady spojené s výkonem praxe studentů nejsou zanedbatelné a zahrnují ochranné prostředky, pracovní oděv. zdravotnický materiál použitý k výuce a konečně i pracovní čas zaměstnanců nemocnice, lékařů i středního personálu pověřeného vedením studentů. Práce studentů není honorována a nemocnice si se školou navzájem neposkytují úhrady. Nemalá část těchto nákladů zůstává skryta v nákladech na poskytovanou péči a věci by nesporně prospěla legislativní úprava, která by nemocnicím, které praxi studentů realizují, umožnila náklady s tím spojené daňově uplatnit.

Praxe studentů - motivace nemocnic a podpora státu Výkon praxe studentů lékařských fakult přináší nemocnicím nejen náklady ale také zvyšuje jejich prestiž jako zdravotnických zařízení, která mají potřebnou odbornou úroveň. V zahraničí je běžné, že nemocnice výkon praxe univerzitních studentů uvádějí veřejně jako prestižní parametr a naopak, studijní praxe v prestižní nemocnici může být výhodou při hledání pracovního uplatnění. Jelikož fakulty připravující lékaře jsou u nás prozatím výhradně součástí veřejných vysokých škol, může být podpora státu jen nepřímá. Spočívá v úpravě daňové legislativy a dotační politice. Naléhavým a dlouhodobě neřešeným problémem je, zejména ve vztahu k praktické výuce ve fakultních nemocnicích, transformace těchto stále příspěvkových organizací do podoby univerzitních nemocnic s právním režimem veřejných institucí. Odstranil by se tak problém spočívající v existenci dvou typů zaměstnanců (školských a zdravotnických) s odlišným právním postavením i systémem odměňování. Řešení je otázkou, kterou v tomto příspěvku nelze ani naznačit. Příspěvek byl připraven s odbornou pomocí prof. MUDr. Vladislava Třešky, DrSc, proděkana LF UK v Plzni a doc. MUDr. Václava Fessla, CSc. z ARK FN v Plzni.

6

Duální forma studia Ing. Milan Bojanovský, personální ředitel Siemens s.r.o. 1. Co to je Duální studium ? 2. Duální studium v Německu 3. Siemens a Duální studium v Německu 3. Duální studium v ČR 4. Siemens a Duální studium v ČR 5. Proč ANO Duálnímu studiu v ČR

Co to je Duální studium? • poměr teorie a praxe 1:1 • v Německu – hlavní směr odborného vzdělávacího systému - cca 70% • v ČR – typ odborného vzdělávání na okraji vzdělávacího systému

Duální studium v Německu • formy Duálního studia: - pro absolventy základních škol (bez maturity) - pro absolventy středních škol (s maturitou) • ročně cca 50 tisíc uchazečů (výběr na základě písemných a ústních testů) • úspěšné propojení podnikové praxe a akademického vzdělání, ukončeno titulem Bc. nebo Mgr. • studijní obory mají akreditaci od Ministerstva školství, náklady daňově uznatelné pro společnost • obory duálního studia: - technické, IT, ekonomické • konkrétní příklady: - Ekonom pro podnikovou komunikaci - Průmyslový technolog - Bakalář BA

Siemens a Duální studium v Německu • Siemens - jedna z nejvýznamnějších společností podporující tento typ vzdělávání v Německu • vzdělává 5 % ze všech studentů duálního studia • ročně cca 2 000 nových studentů duálního studia • vlastní Siemens školy • zúčastňuje se cca 50 společností Siemens • nejlepší studenti jsou vysíláni na praxi též do společností Siemens v zahraničí • zabezpečení studia od shromažďování uchazečů, přes výběrové řízení až po ukončení studia ve společnosti • měsíční stipendium ve výši 500-800 Euro

7

Duální studium v České republice • v ČR od roku 1995 • odvozeno z německého duálního vzdělávání 50 % teorie + 50 % praxe (desetitýdenní cykly – střídání teorie a praxe) • nemá akreditaci od Ministerstva školství, náklady pro společnost nejsou daňově uznatelné • ČNOPK - koordinátor studia mezi školou (teoretická část výuky) a firmami (praktická část výuky) • pomaturitní studium • firma hradí náklady spojené se studiem - 24 tis. Kč školné + 18 tis.Kč poplatek ČNOPK (1x za rok za 1 studenta) - měsíční stipendium ve výši cca 500 Kč jednomu studentovi

Podmínky přijetí ke studiu: • • • • •

úplné středoškolské vzdělání dobrá znalost němčiny složení testů (NJ nebo AJ + všeobecný přehled) úspěšné absolvování výběrového řízení ve firmě uzavření smlouvy

Ukončení studia dvěma zkouškami: • absolutorium - závěrečná zkouška vyššího odborného studia uznaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (titul DiS.) • německá závěrečná zkouška před ČNOPK - diplom platný v zemích EU

Studijní obory: Bankovnictví • Partnerské firmy pro obor Bankovnictví: Commerzbank AG Česká spořitelna, a.s. BAWAG Bank CZ a.s. HVB Bank Czech Republic a.s. Firemní management - Ekonom v průmyslu - Ekonom v zahraničním obchodě - Ekonom v maloobchodě • Partnerské firmy pro obor Firemní management: - Christ Car Wash s.r.o. Plzeň - Hettich ČR k.s. Žďár nad Sázavou - Hornbach-Baumarkt CS spol. s r.o. - Kaufland Česká republika v.o.s. - K + B Expert spol. s r.o. Klíčany - KOSTAL ČR spol. s r.o. Zdice 8

- Robert Bosch odbytová spol. s.r.o. Praha - Siemens s.r.o. Praha - THIMM Obaly k.s. Všetaty - Vacuumschmelze s.r.o. Horná Streda - Züblin spol. s r.o.

Siemens inicioval vznik DS v ČR účastní se od počátku - r. 1995

období 1995 – 2005: 64 absolventů celkem, z toho Siemens 33 absolventů

Siemens s.r.o. obor Firemní management - specializace Ekonom v zahraničním obchodě

Proč ANO Duálnímu studiu v ČR • • • • • • •

skloubení teorie a praxe - vzdělávání na míru – přidaná hodnota pro firmy skloubení teorie a praxe - vzdělávání na míru – přidaná hodnota pro studenty potenciál rozvoje studentů je rozpoznán již během studia získání kvalifikovaného odborného personálu již za 2,5 roku smlouvou zajištěná spolupráce i po ukončení studia na 3-5 let studenti na praxi - pracovní síla - nízké náklady snadnější možnost mezinárodního uplatnění díky zkoušce uznané v EU - podíl na rozšíření přeshraničního trhu práce

Co je nutné udělat? • změna v daňových předpisech, aby byly náklady daňově uznatelné • podpořit ze strany MŠ

Pozn.: Převzato a upraveno z prezentace v PowerPointu.

9

Třinecké železárny - spolupráce se školami všech stupňů Ing. Boguslaw Heczko ředitel pro personalistiku a administrativu Třinecké železárny, a.s. jsou moderním hutním podnikem a rozsahem své podnikatelské činnosti náleží k největším průmyslovým podnikům v regionu i České republice. Společně s dceřinými společnostmi tvoří rozhodujícího zaměstnavatele regionu. Z pohledu našeho regionu a jeho průmyslových tradic je zcela nezbytné se problematikou dalšího rozvoje vzdělávání zabývat, zejména pak technickými obory, které jsou pro tento region předpokladem jeho dalšího rozvoje. Pro udržení konkurenceschopnosti musí mít podniky dostatek kvalitně připravených zaměstnanců jak po teoretické tak i praktické stránce. V souladu s principy partnerství v oblasti vzdělávání spolupracují Třinecké železárny s ostatními společnostmi, firmami, institucemi regionu a v neposlední řadě i s odborem školství hejtmanství Moravskoslezského kraje. Specializace v oboru, kterou firma nastoupila, vyžaduje intenzivnější vtažení většího počtu zaměstnanců do řešení problémů souvisejících s výzkumem a vývojem, s větším využíváním nových poznatků vědy v praxi, se zaváděním progresivních technologií, s rostoucími nároky na kvalitu obsluhy technologických zařízení a dalšími požadavky. To se samozřejmě neobejde bez potřeby dalšího rozvoje intelektuálního kapitálu celého zaměstnaneckého osazenstva firmy a také bez přílivu nové krve, především se specializovaným vzděláním nejen v oboru hutnictví, ale také strojírenství a elektrotechniky. Nedílnou součástí personální strategie je projekt „Spolupráce se školami všech stupňů“. Řešení tohoto projektu se týká jak již zmiňovaného strategického cíle rozvoje intelektuálního kapitálu, tak personálního zajištění potřeb firmy kvalifikovanými zaměstnanci hlavně technických oborů. Třinecké železárny v rámci spolupráce se školami realizují zejména tyto aktivity:

Základní školy • • • • •

Spolupráce s řediteli škol a výchovnými poradci Besedy s rodiči – nábor pro SŠ technického směru Dny otevřených dveří Ocenění škol Sponzorství

Střední školy • • • •

Spolupráce s řediteli středních škol Teoretická příprava žáků hutních oborů a jejich proškolení v systému jakosti Sponzorství Finanční podpora žáků hutních oborů - příspěvek na školní pomůcky - příspěvek na školní aktivity - příspěvek na dopravu

Vývoj počtu žáků a studentů oborů hutník-operátor, hutník tváření kovů a oboru hutnictví znázorňuje níže uvedený graf: 10

40 35

Počet studentů

30 25 20 15 10 5 0 2000/2001

2001/2002

2002/2003

2003/2004

2004/2005

2005/2006

Školní rok hutník-operátor

hutník tváření kovů

hutnictví

Spolupráce s VŠ • • • • • •

Poskytování podnikového stipendia studentům technických oborů Pomoc odborníků z TŽ při teoretické přípravě studentů Stáže, praxe, exkurze Zadávání témat a vedení diplomových prací Prezentace TŽ, a.s. v rámci přednášek pro usnadnění volby specializace Prezentace na veletrhu pracovních příležitostí - SYMBIÓZA

Finanční podpora hutních oborů ze strany Třineckých železáren, a.s. pomohla překonat bariéry a zvýšit zájem žáků a studentů o tyto obory. Současný vývoj a probíhající restrukturalizace ocelářského průmyslu však ukazuje na další nedostatkové profese a specifikuje potřebu pro budoucnost. Pro zajištění rozvoje hutní druhovýroby v TŽ, a.s. to budou další technické obory, zejména strojní a elektrotechnické. Z tohoto důvodu iniciovaly Třinecké železárny zorganizování konference na téma „Perspektivy studia technických oborů v regionu“, která se konala 16. června 2005 v Třinci. Záštitu nad konferencí převzal Moravskoslezský kraj. Účastníci konference se shodli na potřebě jednotného a cíleného postupu při působení školy, rodiny i budoucích zaměstnavatelů a nasměrování cesty mladého člověka tak, aby nalezl své uplatnění na trhu práce. Účastníci konference se zároveň dohodli na úzké spolupráci významných firem regionu, Moravskoslezského kraje a státních vzdělávacích institucí. Při realizaci závěrů konference půjde zejména o zvýšení vzájemné informovanosti a o přípravu podpůrných programů. Mnohem víc pro to musí udělat média – tisk, televize, ale i různé společenské a zábavné pořady a instituce, a o učitelích ani nemluvě. 11

S cílem podchytit talentované žáky v přírodovědných předmětech a technických oborech a motivovat je ještě k lepším výkonům iniciují Třinecké železárny, a.s. každoročně konání akce

Talent regionu • • • •

Pro žáky základních škol a studenty středních škol Zapojení významných firem regionu a Kvalifikační a personální agentury, o.p.s. Umístění v olympiádách a soutěžích technického směru Slavnostní předání ocenění sponzory akce

Na akci „Talent regionu“ se finančně podílejí významné firmy regionu. Finanční prostředky sponzorů jsou věnovány výhradně na odměny talentovaným žákům. Pro další období je potřebné nastartování projektu „Regionální systém práce s talentovanou mládeží“. Třinecké železárny, a.s. nenacházejí na trhu práce vždy adekvátně vyškolené a pro výkon povolání připravené lidi. Proto budou TŽ, a.s. působit v rámci projektu „Program spolupráce se školami všech stupňů“ na školy tak, aby přiblížily výuku potřebám firmy a zajistily dostatek kvalitně vzdělaných absolventů žádaných oborů pro generační obměnu v regionu. Pro zkvalitnění výuky technických oborů v regionu iniciovaly Třinecké železárny podání projektu „Vzdělávání v tradičních oborech moderní cestou“, který je zaměřen na modernizaci odborných učeben a dílen. Jedním z dalších záměrů Třineckých železáren, a.s. v oblasti spolupráce se školami je zpracování projektu doškolování pedagogických pracovníků středních škol. Cílem je zvýšení kvality výuky a šíření nových vzdělávacích programů, které vycházejí z nejaktuálnějších požadavků průmyslových podniků na odborné znalosti absolventů. Tento projekt ve spolupráci s VŠB-TU Ostrava a Moravskoslezským krajem bychom rádi připravili.

12

Praktické vyučování ve středních školách Mgr. Jana Hrčková ředitelka Centra odborné přípravy, Tachov, Světce 1 Příspěvek je koncipován jako nástin dosavadních zkušeností se zajišťováním praktického vyučování ve střední škole, která sdružuje střední odbornou školu, střední odborné učiliště a učiliště. Profilujícími obory vzdělání jsou: 1. strojírenství – střední vzdělání s maturitní zkouškou 2. obráběč kovů, zámečník, truhlář, elektrikář a zedník – střední vzdělání s výučním listem. Ve školním roce 2005/2006 zde studuje 250 žáků denního studia a 78 studentů dálkového nástavbového studia. Realizace praktického vyučování v provozech firem je jednou z forem úspěšné spolupráce podniků a školy.

1. Teoretická východiska Vzdělávání ve střední škole se člení na teoretické a praktické vyučování. 1.1. Praktické vyučování se člení na odborný výcvik, cvičení, učební praxi a odbornou nebo uměleckou praxi, a to podle jednotlivých oborů vzdělání. Učební dokumenty středních odborných škol také znají pojem praxe. Praktické vyučování se uskutečňuje ve školách nebo na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách jeho konání – tzv. smluvní pracoviště. Praktické vyučování je zařazováno buď jako jeden z odborných předmětů učebního plánu – odborný výcvik, praxe, cvičení. Nebo se plánuje v souvislých celcích, cca 14 dnů – odborná praxe. Liší se od sebe např. délkou vyučovací hodiny a formami zajišťování. V souvislosti s možností zapojit do praktického vyučování zaměstnavatele, budeme především hovořit o odborném výcviku, praxi (později učební praxi) a odborné praxi. 1.2. Odborný výcvik a praxe spočívá v osvojování si základních dovedností, činností a návyků, zhotovení výrobků, ve výkonu služeb nebo ve výkonu prací, které mají materiální hodnotu. Žáci si ověřují teoretické znalosti získané v odborných předmětech. Odborný výcvik a praxi uskutečňované ve škole vyučují učitel odborného výcviku, učitel praktického vyučování nebo učitel odborných předmětů. Na smluvních pracovištích se provádí za vedení a dozoru pověřených zaměstnanců smluvního partnera – instruktorů. 13

Výchovnou funkcí vyučovacích předmětů je odpovědnost za kvalitu, vztah k vlastnictví a hospodaření s časem a s materiálem. Odborná praxe je zařazena do učebního plánu 3. ročníku střední odborné školy v délce 2 týdnů. Žák ji absolvuje v reálném pracovním prostředí dohodnuté firmy.

2. Možnosti zajišťování praktického vyučování 2.1. Vývoj Ještě v 80. létech praktické vyučování zajišťovaly podniky ve svých střediscích praktického vyučování a ve 3. ročníku z velké části předávaly žáky přímo do jednotlivých provozů pod dohled instruktorů. Učební obory byly prodlouženy až na 40 měsíců, z toho poslední 4 měsíce byl žák zařazen do pracovního kolektivu. Po roce 1990 došlo k oddělení škol od podniků. Školy získaly právní subjektivitu; většinou jako příspěvkové organizace. Praktické vyučování se stalo prostřednictvím tzv. produktivní práce žáků zdrojem příjmů školy. Výhodou produktivních činností je zapojení žáků do konkrétních pracovních úkolů, ať už v dílně, nebo na pracovišti zákazníka. Výrobek nebo činnost lze prodat, tím pro žáka vzniká výrazný motivátor – finanční odměna. 2. polovina 90. let přinesla stále častější požadavky zaměstnavatelů na zapojení žáků odborných škol do reálného pracovního prostředí a respektování podmínek a nabídky trhu práce. Změna se promítla také do učebních dokumentů – osnovu odborného výcviku ve 3. ročníku vytváří škola s ohledem na uplatnění absolventů. Za stejným účelem škola také profiluje svou vzdělávací nabídku. Současné učební dokumenty oborů s výučním listem doporučují organizovat praktické vyučování buď v dílnách nebo na smluvních pracovištích. V průběhu 2. a nebo 3. ročníku by měl žák alespoň 10 týdnů získávat pracovní zkušenosti na reálných pracovištích firem a dalších institucí. Cílem tohoto období je především poznání pracovního prostředí, organizace práce, pracovního tempa, nároků na pracovníky, celkové „firemní kultury“, ale i kontakt se zaměstnanci a zaměstnavateli a rozšíření pracovních i sociálních zkušeností. Obdobnou funkci plní i odborná praxe žáků 3. ročníků oborů s maturitní zkouškou. 2.2. Formy praktického vyučování (PV) 1. Dílenská výuka 2. Dílenská výuka kombinovaná s produktivní činností řízená školou 3. Smluvní pracoviště (právnické nebo fyzické osoby) 4. Kombinace praktického vyučování organizovaného školou a smluvních pracovišť. Praktikování některé z forem PV závisí například na ročníku, na oboru vzdělání a samozřejmě na možnostech školy a zaměstnavatelů (technických i personálních). Jiné zkušenosti mají obory služeb, jiné obory stavební nebo strojírenské. Není také vhodné umisťovat výhradně na smluvní pracoviště žáky 1., popř. ještě 2. ročníků. 14

Zde je lepší dílenská výuka nebo přeřazování žáků na SP pouze na určitá témata. 2.3. Smluvní pracoviště praktického vyučování Jakým způsobem vzniká smluvní pracoviště praktického vyučování? 1. Škola vybere ze svého okolí nebo podle místa bydliště žáků firmy, které mají odpovídající zaměření a splňují podmínky smlouvy o zajišťování PV. 2. Firmy kontaktují školu s nabídkou nebo přímo požadavkem na vytvoření smluvního pracoviště. 3. Žák navrhne firmu podle svého zájmu. Může se jednat i o rodinnou firmu. 2.4. Současný stav – dotazníkové šetření 1. Formy zajišťování PV: - liší se podle oborů, ale převládá varianta, že žáci 1. ročníků jsou v 70% v dílnách, probíhá pouze výuka - žáci 2. a 3. ročníků SOU se podílejí na produktivních činnostech buď ve školních dílnách nebo na zakázkách - 70% žáků 3. ročníků SOU alespoň část výuky absolvuje na smluvních pracovištích ve firmách - praxe žáků SOŠ probíhá v dílenských podmínkách, pouze výuka. Souvislá odborná praxe se uskutečňuje ve firmách. 2. Podíl smluvních pracovišť na nákladech praktického vyučování - 70% smluvních partnerů hradí náklady na praktické vyučování včetně odměn instruktorů a odměn žákům za produktivní práci 3. Jak je složité zajistit PV na smluvních pracovištích - 70% škol má stálé partnery nebo vyhovující podmínky pro zajištění PV na smluvních pracovištích 4. Jaká opatření nebo situace napomohou k větší ochotě zaměstnavatelů k poskytování PV: 1) daňové úlevy 2) kritická situace při získávání kvalifikované pracovní síly 3) aktivita školy, její kvalitní vzdělávací program

3. Vlastní zkušenost Potvrzují se postřehy a zkušenosti z ostatních středních škol. 3.1. Praktické vyučování zajišťujeme : 1) ve školních dílnách – pouze výuka : - strojírenství (obor SOŠ) 1. – 3. ročník - obráběč kovů, zámečník, elektrikář, truhlář, zedník (obory SOU) 1. ročník – 1. čtvrtletí 2. ročníku Jen výjimečně práce na produktivních činnostech. Liší se podle oborů. 2) ve školních dílnách nebo na zakázkách, tzv. produktivní činnost - zedník 2. a 3. ročník 3) na smluvních pracovištích - obráběč kovů, zámečník 3. ročník 4) kombinace školních dílen a smluvních pracovišť - truhlář, elektrikář 2. a 3. ročník 15

Prostřednictvím přeřazovacího plánu jsou žáci umisťováni na pracoviště firem, kde plní rámcová témata stanovená školou. Zároveň získávají speciální dovednosti vyplývající z výrobního programu firmy. Z celkového počtu žáků 3. ročníků oborů s výučním listem (SOU) se nám daří 75% umisťovat na smluvních pracovištích. Vůbec nemáme umístěné žáky oboru zedník. Zdařilou simulací reálného pracovního prostředí jsou stavební zakázky v rámci produktivní činnosti. Žáci 3. ročníku maturitního oboru strojírenství bez problému získali odbornou praxi ve firmách. Kooperace se zaměstnavateli vyžaduje také zavádění projektových metod výuky, které spočívají v zadávání a řešení komplexních praktických úkolů – žákovských projektů. 3.2. Sdružení firem TEO Největší zkušenosti s praktickým vyučováním ve firmách máme u strojírenských oborů obráběč kovů a zámečník. Plynule se navazuje na systém, kdy státní podniky zřizovaly střediska praktického vyučování a ve 3. ročníku pak předávaly učně přímo do jednotlivých provozů pod vedení instruktorů. Na konci 90. let se však situace velmi zkomplikovala rozpadem některých firem. Také nastal problém se získáváním žáků do strojírenských oborů. Propad zájmu o technické obory se dílčími kroky podařilo zmírnit, ale stav je stále kritický. Proto jsme na podzim 2003 iniciovali setkání zaměstnavatelů, sociálních partnerů a škol. V květnu 2004 vzniklo sdružení firem pro podporu technického vzdělávání na Tachovsku – sdružení TEO. Má devět členů – osm, převážně strojírenských firem z Tachova, Stříbra a Boru, čestným členem je naše škola. Všechny firmy mají zahraniční vlastníky. Do sdružení vnesly filozofii vychovat si kvalifikovaného pracovníka už od jeho vstupu do přípravy na povolání. Základem spolupráce byly tři úkoly: 1) Propagace technického vzdělání; zdůraznění perspektivy pracovního uplatnění 2) Podpora vzdělávacích aktivit školy 3) Přeměna školy na poskytovatele dalšího profesního vzdělávání. Během prvního roku činnosti sdružení se podařilo např.: 1. Rozšířit síť smluvních pracovišť pro obory s výučním listem a zajistit nabídku odborné praxe pro žáky maturitního oboru strojírenství. 2. Realizovat projekt na přípravu projektů pro evropské rozvojové fondy, z něhož vyplynuly požadavky zaměstnavatelů na profilaci a zkvalitnění vzdělávací nabídky středních škol na Tachovsku. 3. Úspěšně přijat byl projekt OP RLZ, opatření 3.1 ESF na zkvalitnění vzdělávání ve středních školách. Do konce roku 2007 budou vypracovány a ověřeny nové vzdělávací moduly, které vyprofilují vzdělávací nabídku školy a budou použity pro vzdělávání zaměstnanců firem. 4. Formou soutěže žáci řeší projekty zadané firmami. Nejlepší z nich budou uznány jako praktické maturity. Běžná je spolupráce při získávání nových žáků, organizace exkurzí do firem a na odborné veletrhy apod. Odborníci z praxe jsou členy zkušebních komisí závěrečných zkoušek. Ze společného fondu byla financována rozšířená výuka cizích jazyků. 16

Připravuje se: 1. Společná příprava a realizace školních vzdělávacích programů - modulová výuka - externí specialisté 2. Vzdělávání odborných učitelů ve firmách 3. Prohloubení projektového vyučování 4. Odborné poradenství při koncipování pracovišť praktického vyučování. 5. Zdokonalení propojení teoretického a praktického vyučování a) ŠKOLA – výuka teorie, včetně simulace činností b) ŠKOLA – praktické vyučování – poloprofesionální zařízení; – získávání a upevňování dovedností, možnost produktivních činností c) FIRMY – praktické vyučování – profesionální stroje a vybavení; – ověření a rozvoj dovedností v reálném pracovním prostředí. – Projektová výuka. 6. Další projekty na získání prostředků na vybudování technologického centra. Partnerství v projektech na podporu dalšího profesního vzdělávání a podporu zaměstnanosti. 7. Propracování systému stipendií nebo jiných pobídek pro úspěšné žáky tech. oborů.

4. Proč praktické vyučování ve firmách 1. Podpora uplatnění absolventů - jednodušší přechod absolventů do zaměstnání - snížení rizika nezaměstnanosti absolventů 2. Urychlení adaptace na pracovní podmínky - možnost kvalitních zaměstnanců - znalost výrobního programu firem 3. Lepší identifikace s oborem, s profesí 4. Přístup k modernímu vybavení a technologiím 5. Motivátor pro vstup žáků do technických oborů 6. Vytvoření užších a vstřícnějších vztahů mezi školami a zaměstnavateli Realizace PV na pracovištích zaměstnavatelů není jednoduchou záležitostí. Objevují se i oboustranně negativní zkušenosti. Prospěšnost praktického vyučování v reálném pracovním prostředí však potvrzují i samotní žáci.

5. Závěr Spolupráce středních odborných škol se zaměstnavateli, respektování vzájemných potřeb a požadavků jsou podmínkou oboustranné prosperity. Stále je však záležitostí osobního zájmu jednotlivců nebo úzké skupiny prozřetelných. Plány a cíle jsou dalekosáhlé a smělé. Ne všechno se daří uskutečňovat hned a v plné míře, důležité je, že se hledal a našel způsob komunikace, který se stále vylepšuje a rozvíjí. Použitá literatura: 1. Školský zákon 2. Vyhláška MŠMT ČR č. 13/2005 o středním vzdělávání 3. Statut sdružení TEO 17

18

Odborníci z praxe a vysoké školy Doc. RNDr. František Ježek, CSc. předseda Rady vysokých škol Anotace: Příspěvek se zabývá klíčovými záměry vysokého školství a popisuje význam dlouhodobých strategických dokumentů vysokého školství jako celku a význam takových dokumentů na jednotlivých vysokých školách. Popsány jsou formy spolupráce vysokých škol s podnikatelskou sférou. Speciální pozornost je věnována působení významných odborníků z praxe na vysokých školách. Identifikovány jsou limity této spolupráce a navržena jsou některá opatření, která by posílila pozitivní stránky a eliminovala známé problémy.

1. Strategie otevřenosti a spolupráce ve vysokém školství Jaká je role vysokých škol ve společnosti znalostí? Jakou roli hrají vysoké školy z hlediska konkurenceschopnosti? Jak lze zajistit dostatek finančních zdrojů pro vysokoškolské vzdělávání? Souhrnný inovační index a jeho relativní změny 0,8

SE 0,7

CH

Inovační kapři

0,6

Souhrnný inovační index – SSI

FI

Inovační leadeři DE

0,5

UK NL

0,4

FR IE

DK

IS

BE NO

AT EE IT

0,3

CZ

SI

ES

LU

LT

BG HU

SK

EL

0,2

Čekárna na zázrak

PT

LV RO

PL

Inovační tygři

CY

0,1

TR 0 0

5

10

15

20

25

Relativní změny (trendy) SSI (%)

Obr. 1 – inovační index (viz Národní inovační strategie, popisky autor) Evropská unie ve svých programových dokumentech zřetelně deklaruje, že její konkurenceschopnost je bezprostředně závislá na rozsahu a kvalitě výzkumu a vzdělávání. Podpora výzkumu, který se odrazí v ekonomickém potenciálu členských států, je hlavním pilířem tzv. Lisabonské strategie v její inovované podobě. Evropské země zaostávají v této oblasti 19

výrazně zejména za USA a zeměmi pacifické oblasti. Česká republika pak zaostává výrazně v podpoře výzkumu (a logicky pak i v jeho aplikacích cestou patentů) za průměrem zemí Evropské unie a bohužel nenaplňuje dosud v plné míře sliby, které v této oblasti učinila. Zároveň však chybí i ostřejší cílení dotací na dosahování jednoznačných přínosů. Souhrnně se tyto vlivy projevují – viz obr. 1 – v nízké hodnotě inovačního indexu i v rychlosti jeho změn. Inovační index je závislý na rozsahu podpory výzkumu a vývoje, vzdělávání a vzdělanosti, patentové aktivitě apod. Jistou nadějí z pohledu ČR je skutečnost, že analýzy EU a OECD vycházejí z pochopitelných důvodů z dat z let 2002 až 2003. Je zřejmé, že právě v letech následujících, tj. 2004 a 2005, se projevuje v celé naší ekonomice, zejména pak v podpoře inovací, výzkumu a vzdělávání příznivější trend. Věřme, že v nejbližších letech se naše země stane inovačním tygrem, tedy zemí, která rychle zvyšuje inovační index, a tím i stabilizovanou konkurenceschopnost. Největší rozdíl oproti vyspělým zemím vykazuje ČR v rozsahu financování výzkumu ze soukromých zdrojů. Jak ale zvýšit ochotu soukromého sektoru vkládat prostředky do výzkumu? Proč zatím zůstává nevyužit potenciál účelné spolupráce podnikatelů a výzkumných institucí, zejména pak vysokých škol?

Obr. 2 (autor J. Koucký, Středisko vzdělávací politiky UK) 20

Na obr. 2 se nabízí jeden z možných pohledů či zdůvodnění. České vysoké školy jsou příjemcem velmi malé části výdajů na výzkum a vývoj a ještě méně příznivá je situace v alokaci soukromých zdrojů do tohoto sektoru. Příčinou tohoto stavu je složitá a nepružná struktura výzkumu v naší zemi. Akademie věd zajišťuje podstatnou část základního výzkumu, který je v daleko větší míře v jiných zemích svěřen vysokým školám. Na univerzitách lze nejsnadněji dosáhnout vhodné vazby mezi „produkcí“ a „difúzí“ vědění. Pokud je na vysokých školách masivněji rozvíjen program projektů základního a aplikovaného výzkumu, kterého se účastní i studenti, pak přirozenou cestou dochází k šíření poznatků do praxe. Poznatky, ale i metody jejich dosažení a aplikace si do praxe totiž přinášejí studenti (zejména absolventi doktorských a magisterských programů). Na nepříznivé situaci se také nepochybně podílejí i samotné vysoké školy, které postrádají mimo jiné managerský přístup v oblasti výzkumu a vývoje a dostatečnou razanci i jednotu při vyjednávání. Svoboda bádání musí být sice zachována, ale pro úspěch je nutné také vyhledávat a analyzovat příležitosti, seskupovat kapacity a být i službou veřejnosti. Zákon o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných zdrojů zavedl v oblasti institucionálního financování položku zvanou specifický výzkum na vysokých školách. Tato položka je vnímána podstatnou částí autorit v oblasti výzkumu a vývoje jako neefektivní a bez zjevných hodnotitelných výsledků. Jsem přesvědčen, že tento názor je projevem nepochopení smyslu této podpory. Důsledkem je, že nejméně na dobu pěti let se částka určená na specifický výzkum nemění. Jak myšlenka specifického výzkumu na vysokých školách vznikla a k čemu mají tyto zdroje sloužit? V polovině 90. let se vysoké školy začaly měnit z popudu prof. E. Ondráčka a dalších z ryze vzdělávacích institucí na instituce, které spojují vzdělávání s tvůrčí činností ve výzkumu a vývoji. Zároveň bylo jasné, že rozsah tvůrčí činnosti je na vysokých školách velmi rozdílný. Proto část dotace, která byla poskytována na vzdělávací činnost, byla převedena do speciálního dotačního titulu a ten se rozděloval mezi vysoké školy podle jiného klíče. Zde je možné spatřovat první známky odklonu od ryze normativního financování vysokých škol. Ukazatelem totiž již nebyl počet studentů, ale rozsah řešených projektů výzkumu a vývoje, kvalifikační struktura pracovišť, rozsah a úspěšnost doktorského studia apod. V roce 2002 v souvislosti s aplikací zákona č. 130/2002 začaly diskuse o této části rozpočtu vysokých škol. Na jedné straně představitelé státu v oblasti výzkumu a vývoje vítali, že cca 1 mld. Kč na specifický výzkum na vysokých školách zlepšuje pro ČR jinak hodně nelichotivou mezinárodní pozici z hlediska podpory výzkumu a vývoje. Zároveň však do dnešních dnů neustaly útoky na tuto položku od představitelů Akademie věd a představitelů průmyslového výzkumu. Celý problém je v tom, že jde o dotační titul, který podporuje účast studentů na výzkumu a vývoji. Měření výstupů tradičními scientometrickými metodami není dost dobře možné. K čemu tedy prostředky na specifický výzkum vysoké školy využívají? Především ke stipendijní podpoře vynikajících studentů, zejména v magisterských a doktorských studijních programech, k organizování studentských přehlídek a soutěží. Mimochodem Rada vysokých škol zjišťovala, kolik cen a soutěží je vyhlašováno. Úplný seznam se nepodařilo zatím získat, ale půjde o více než 100 takových aktivit podporujících tvořivost studentů. Z prostředků specifického výzkumu je financován chod některých nákladných laboratoří pro studenty, pořizování literatury, studentské licence na programové vybavení atd. Část prostředků je využita k odměňování vedoucích diplomových prací a školitelů 21

doktorandů. Na řadě škol jsou z těchto prostředků financovány ceny pro vynikající školitele. Specifický výzkum podporuje i vydávání sborníků a monografií, na nichž se autorsky podílejí studenti. Bez specifického výzkumu by nebylo možné vysílat tak často doktorandy na mezinárodní konference. Navrhuji proto, aby nechuť k tomuto titulu v rozpočtu vysokých škol byla rozptýlena zásadním řešením. Buď ať je o tuto částku 1 mld. Kč navýšena zpět dotace na vzdělávací činnost s návrhem speciálního algoritmu na její distribuci, nebo ať ve výkaznictví výsledků výzkumu a vývoje se objeví odpovídající „metrika“, např. počet obhájených magisterských a doktorských prací, počet příspěvků studentů na konferencích a seminářích, rozsah účasti studentů v projektech aplikovaného a průmyslového výzkumu atd. Zmrazení objemu prostředků na specifický výzkum na vysokých školách a prostředí nedůvěry je nekorektní vůči těm pracovníkům vysokých škol, kteří se jednoznačně orientují na přípravu nové generace tvůrčích pracovníků.

2.

Formy spolupráce vysoké školy a podnikatelských subjektů Proč je nezbytná široká spolupráce vysoké školy zejména s podnikatelskými subjekty? Jaké formy spolupráce jsou možné? Jaká jsou úskalí této spolupráce?

Spolupráce vysoké školy s praxí je či měla by být bytostným zájmem obou stran. Domnívám se, že pro tuto spolupráci jsou důležité následující předpoklady: Veřejné výdaje na VaV za období 2000 - 2004 podle krajů hl. m. Praha 1,89% 2,30%

1,60%

Jihomoravský

1,40%

Středočeský

1,23%

Moravskoslezský

3,35%

Jihočeský

3,60%

Olomoucký Pardubický

7,35%

Plzeňský Zlínský 13,04%

62,02%

Liberecký Ústecký Královéhradecký Vysočina Karlovarský

Obr. 3 (podle dat zprávy Rady pro výzkum a vývoj „Vývoj VaV 2005“)

a) Sdílená budoucnost partnerů. Spolupráce vycházející ze střednědobého strategického výhledu firmy i výzkumné instituce má podstatně větší naději na úspěch. Výzkumné instituci, zejména pak vysoké škole, dává šanci, aby cíleně připravila např. zadání diplomových a disertačních prací, vybavila laboratoře apod. Domnívám se, že na vysokých školách se příznivě projevuje ochota k vytváření strategických doku22

mentů, v nichž kontakt s vnějším prostředím je rozpracován do konkrétních záměrů a projektů. Dlouhodobé záměry vysokých škol a fakult by tedy měly být pod veřejnou oponenturou a kontrolou. Řada škol již dnes chápe, že tento dokument není jen „povinným slohovým cvičením“ pro MŠMT, ale že jde o platformu pro vážné jednání s představiteli kraje, města, zaměstnavateli apod. Tvorba těchto dokumentů zároveň poukáže na mnohá napětí, např. na nepřijatelnou strukturu veřejných výdajů do oblasti výzkumu a vývoje z hlediska regionálního rozložení – viz obr. 3 b) Zkvalitnění a efektivní využití potenciálu lidských zdrojů. Spolupracující instituce by měly sdílet a vzájemně respektovat postupy řízení projektů v oblasti výzkumu. Velice účinným nástrojem může být i reciproční mobilita výzkumných a vývojových pracovníků. Vysoké školy by rozhodně uvítaly např. širší možnosti zejména pro mobilitu doktorandů do firem, které rozvíjejí a aplikují výsledky výzkumu. c) Společné projekty výzkumu. Z hlediska mezinárodního i národního je zřejmé, že stále častěji je nutné sdružené financování projektů z grantových i soukromých zdrojů. V tom je velká šance pro novou dimenzi a vyšší kvalitu spolupráce. Chybou by však bylo, kdyby podpora ze soukromých zdrojů směřovala téměř výhradně do průmyslového výzkumu. Existují oblasti (někdy označované jako „soft skills“), jako je pedagogický výzkum, výzkum v oblasti humanitních věd apod., které se rovněž neobejdou bez podpory ze soukromých zdrojů. d) Regionální podpora výzkumu. V České republice dochází k nezdravé koncentraci výzkumných kapacit do Prahy a Brna (jde až cca 80 % prostředků na výzkum z veřejných zdrojů – viz obr. 3). Nebezpečí vzniku „čínských zdí“ mezi nerovnoměrně se vyvíjejícími regiony a centry výzkumu je zřejmě nutné zamezit systémovými prostředky. Pro úspěšnou a efektivní spolupráci je ale stále ještě (i v době internetu) místní příslušnost obou subjektů důležitá. Existují empirické studie, že transakční náklady rostou přímo úměrně se čtvercem vzdálenosti partnerů.

3. Působení odborníků z praxe na vysokých školách Jakou formou může externista působit na vysoké škole? Svítá na lepší časy? Jaké formy spolupráce se osvědčily? 3.1 Formy působení odborníků z praxe na vysokých školách Popišme stručně, jakou formou se může odborník z praxe podílet na činnosti vysoké školy. a) Členství ve správní radě – veřejné vysoké školy disponují správními radami jmenovanými MŠMT. V těchto orgánech jsou zastoupeni významní představitelé podnikatelské a praxe a mohou na strategické úrovni (projednávání dlouhodobého záměru, jednání o rozpočtu a nakládání s majetkem) do jisté míry ovlivnit směřování vysoké školy. b) Členství ve vědecké radě – vědecké rady fakult a vysokých škol jednají a rozhodují o zaměření a konkrétní výstavbě studijních programů. Jednají i o programech výzkumu a vývoje a rozhodují o udělení vědecko-pedagogických titulů docent a profesor. Ze zákona je předepsáno členství odborníků stojících mimo prostředí dané vysoké školy. 23

c) Členství ve státní zkušebních komisích – zejména v technických oborech je samozřejmostí, nikoliv však povinností, členství externích odborníků ve státních zkušebních komisích. Významným přínosem by bylo, kdyby MŠMT využívalo práva vysílat do těchto komisí odborníky např. po dohodě se zaměstnavateli, akreditační komisí, reprezentací vysokých škol apod. a od těchto osob by vyžadovalo příslušnou souhrnnou informaci, která by postupně mohla být jednou ze složek hodnocení činnosti vysoké školy. d) Přímá výuka – tato forma představuje lákavou možnost spolupráce a je dobře, že se pro rok 2006 objevuje v tzv. rozvojových projektech jako priorita. Zároveň se však pro externí učitele projeví pravděpodobně jistá omezení spočívající v časové náročnosti pravidelné výuky. Pro studenty je zde skryté nebezpečí ve složitější komunikaci s externím učitelem. Pokud se ale podaří na vysoké škole prosadit modernější formy výuky, jako je ateliérová či bloková organizace, jde o užitečnou metodu součinnosti vysoké školy s praxí. Zároveň jsou však známy případy, kdy přední odborník z praxe si jen velmi obtížně doplňuje základní didaktické zásady a s obtížemi se vypořádává s podmínkami danými legislativou ve studijní oblasti. e) Vedení semestrálních, bakalářských, diplomových nebo disertačních prací – vedení prací, zejména pak diplomových, význačnými odborníky z praxe je běžnou realitou a zkušenosti jsou v zásadě dobré. Novou výzvou je prostor, který nabízí velmi vysoký počet bakalářských prací, což je důsledek přechodu vysokých škol na strukturovaný model studia. Je však nutné si uvědomit, že půjde o méně zkušené a často i méně samostatné jedince, kteří vyžadují důslednou kontrolu průběhu práce a častější konzultace. Zatím nevyužitou možností jsou semestrální práce. O jedné možnosti, jak i v této oblasti zlepšit situaci, se zmíníme dále (půjde o projektové vyučování). Disertační práce může s úspěchem vést ten, kdo má jisté zkušenosti s výzkumem, neboť výsledkem disertační práce musí být nové poznatky. Pokud podniková sféra disponuje výzkumnou základnou, je tato forma spolupráce jakýmsi završením všech ostatních forem f ) Konzultační a oponentní činnost k pracem podle bodu e) – v předcházejícím bodě jsme popsali možnosti přímého vedení prací studentů odborníky z praxe. Toto přímé vedení prací může narážet z hlediska studenta na obtíže s komunikací „na dálku“, což by ale v době komunikačních technologií na bázi internetu neměl být zásadní problém. Přesto v současné době lepší výsledky přináší, je-li práce vedena kmenovým zaměstnancem vysoké školy za široké konzultační podpory a oponentury z praxe. Tak je totiž zajištěna jak teoretická (rešeršní), tak i praktická hodnota práce. Velmi často je možné dokonce provést srovnání různých postupů a metod uplatněných v různých formách apod. g) Spolupráce ve společných týmech – vše nasvědčuje tomu, že spolupráce s odborníky z praxe se daří tam, kde vznikly společné týmy k řešení konkrétních problémů. Pedagogické působení odborníků z praxe v rámci přednášek a seminářů je v takovém případě logickým důsledkem. Výuka má pak návaznost na konkrétní projekt. Právě tyto okolnosti jsou nejcennějším přínosem pro obě strany. 3.2 Stav spolupráce s odborníky z praxe V době transformace průmyslu doprovázené zánikem podniků či změnou struktury velkých podniků došlo k významnému přechodu pracovníků na vysoké školy. S tímto jevem se setkaly zejména technické univerzity. Kromě pozitivního vlivu spočívajícího v příchodu 24

vynikajících odborníků (bohužel dnes již často v důchodovém věku) existují i negativní zkušenosti, které pravděpodobně i dnes vnášejí do spolupráce vysokých škol s průmyslem jistou disharmonii a zdrženlivost. Problém se projevil zejména u příchodu osob, které pracovaly ve výzkumu a ve vedoucích pozicích vývoje či výroby. Největší škody vznikly tam, kde tito pracovníci hledali na vysoké škole vedoucí pozice spojené s osobními výhodami. Vysoké školství jim pochopitelně nemohlo nabídnout odpovídající komfort a požitky (osobní sekretářku, auto s řidičem, platovou úroveň apod.). Z toho pak pravděpodobně pramení i některá příkrá vyjádření o neochotě vysokých škol spolupracovat. V oblasti výzkumu se pak objevily tendence části představitelů průmyslového výzkumu k prosazení role integrátora. Z té doby pocházejí snahy spočívající ve vytváření zbytečných a nákladných mezičlánků. Řada osob se pokusila a pokouší o zaujetí pohodlné a výnosné pozice mezi poskytovatelem zdrojů a skutečným vykonavatelem činnosti. Ovšem i na vysokých školách existují předpojatosti, které brání lepší spolupráci. U některých vedoucích pracovníků, např. vedoucích kateder, lze pozorovat snahu o upevňování vlastní pozice spojenou s nevstřícným jednáním s případnými konkurenty a s odporem k novým formám vzdělávání. Překvapuje i malá ofenzivnost mladých pracovníků vysokých škol. Příliš snadno rezignují, nejdou do nutných konfliktů a někdy končí u „pohodlného živoření“, a to finančního i tvůrčího. Často je kritizován nesnadný přístup k akademicko-pedagogickým titulům pro osoby z praxe. Domnívám se, že pravidla pro habilitaci jsou sice do jisté míry komplikovaná, ale není vhodné je paušálně měnit, neboť i v rámci stávajících pravidel se lze chovat rozumně a prozíravě. Ono je totiž důležité nejen na vysoké škole odpřednést dané téma a jednorázově nadchnout plný sál (nebo jen 20 „vyvolených“) neotřelou prezentací, ale zásadní je dnes systematičnost, vymýšlení a realizace projektů s účastí v řetězcích na mezinárodní úrovni, dlouhodobá starost o personální a materiální zázemí katedry, péče o střednědobý vědecký program, neustálá starost o systematické oslovování budoucích studentů a bohužel také velké množství nevděčné administrativní práce. Vysoké školy v mnoha případech pochybily, když navrhly rychlé jmenování profesorů či docentů z řad externistů, kteří ani v minimální míře nezažili každodenní činnost katedry, kterou provázejí obtíže s financováním činnosti vysokých škol, s obnovováním laboratoří, vedením nadějných doktorandů přeplácených praxí, zajišťováním mobility do zahraničí, s časově náročným vyhledáváním nadějných studentů na středních školách a získáváním veřejnosti (i ve věku konzumace mediálního balastu) k příznivějšímu vztahu ke vzdělávání a vědě. Ovšem tam, kde se sejde osvícené vedení fakulty či katedry s opravdovým zájmem soukromého sektoru o spolupráci, je efekt zjevný. Jsem přesvědčen, že situace je v této oblasti mnohem lepší, než se oficiálně tvrdí. Platí to zejména o menších místech, která nejsou na očích politiků a médií. Zejména v Ostravě, Zlíně, Pardubicích, Liberci či Plzni se daří spolupráce se středními podniky, které vlastní či řídí absolventi místně příslušných technických fakult. Specifická a v zásadě velmi příznivá je situace v Brně. Existují ale i velké mezioborové rozdíly. Právě v Brně se zjevně silně propojil průmysl a akademická sféra v oblasti informačních a komunikačních technologií. Na příkladu řady dalších týmů v oblasti „nehmotné inženýrské produkce“, jako je softwarové inženýrství, oblast komunikací, kybernetických systémů, technických výpočtů, modelování procesů apod. je možné doložit vynikající spolupráci (ČVUT v Praze, ZČU v Plzni, VŠB v Ostravě, TUL v Liberci a další). Jedním z významných rysů této spolupráce je, že firmy podnikající v oblasti informačních 25

a komunikačních technologií patří mezi malé a střední, mají relativně plochou organizační strukturu a jsou vedeny novou generací vedoucích pracovníků, kteří mají zahraniční zkušenosti a studovali na vysokých školách v době nedávné. 3.3 Limity působení odborníků z praxe na vysokých školách Působení odborníků z praxe je velice žádoucím trendem. V současné době tento projev otevírání vysokých škol není bohužel kvantitativně ani kvalitativně sledován. Po dohodě reprezentace vysokých škol s MŠMT se tento stav snad zlepší. Pokusme se o formulaci limitů této spolupráce: a) Překážky na straně vysokých škol – odborník z praxe je zpravidla ochoten vykonávat zejména velmi specializované a atraktivní činnosti. Na kmenové pracovníky katedry pak ale zbývá ta méně populární a přínosná práce. Odborník z praxe má často problémy s dodržováním domluvených termínů výuky, konzultací apod., což pak v očích studentů může zhoršovat pohled na obor nebo katedru. Za překážku umělou lze považovat otázku finančního ohodnocení, neboť mzdové řády vysokých škol dávají možnost odměnit odpovídajícím způsobem špičkovou práci. Přímá závislost odměny na kvalifikačních stupních je díky samosprávným principům ve vysokém školství minulostí. Ovšem překážkou byly a částečně ještě jsou nedostatečné finanční zdroje, které vysoké školy dostávají či získávají. b) Překážky na straně zaměstnavatelů – je logické, že vynikající experti, o jejichž působení mají vysoké školy zájem, jsou zpravidla klíčovými pracovníky u zaměstnavatelů. Obava zaměstnavatelů ze ztráty části výkonu pracovníka je naštěstí často kompenzována představou o řešení problému firmy v oblasti lidských zdrojů (expert získá nadané absolventy). Možná největší překážkou je obava firmy z úniku informací. To platí zejména o situacích, kdy student má spolupracovat na reálném projektu. Je nutné uznat, že jde o obavu opodstatněnou, neboť znalosti, resp. spíše návyky, studentů z oblasti ochrany informací jsou nedostatečné. Spolupráce s vysokou školou skutečně musí být ve firmě obsloužena v rámci řízení rizik. Proto nelze zpravidla dopustit živelnost, proto je rozumné, jsou-li jasně stanoveny smluvní podmínky spolupráce. Vysoká škola by neměla většinou jednat individuálně s expertem o jeho působení na vysoké škole, ale měla by toto působení postavit na seriózní smluvní základ s firmou. Možná i odměna experta by měla být vyplácena jeho zaměstnavatelem a náklady by cestou fakturace hradila vysoká škola. c) Překážky na straně expertů – hlavním úskalím je logicky čas, který mohou této činnosti věnovat. Pro výrazné osobnosti může být nepřijatelné akademické klima. Studentovi nelze dnes většinou nařizovat, je nutné ho pro obor či předmět získat. Nespokojený student zpravidla již na příští přednášku nepřijde. Podle zákona dnes na vysokých školách funguje i svobodná volba učitele. Vedení přednášek je specifickou kompetencí, která vyžaduje talent i průpravu. Běžně se přednáší pro několik stovek studentů, které je nutné pak vést v rámci seminářů a projektů a je nutné je i vyzkoušet. Jsou známy případy, kdy vynikající odborník po shlédnutí plné posluchárny pro 300 osob rezignoval na vedení výuky. Navíc dnes nelze v podstatě na vysoké škole působit bez průběžné komunikace se studenty prostřednictvím WWW, diskusních skupin apod. Pro experty by vysoká škola měla nabídnout kvalitní vzdělávání ve vedení vysokoškolské výuky např. cestou několika víkendových kursů. Nesmí ovšem jít o klasické a tradicí zakonzervované kursy tzv. pedagogického minima. 26

3.4 Navrhovaná a realizovaná podpůrná opatření MŠMT přijalo ve spolupráci s reprezentacemi vysokých škol pro rok 2006 nový program rozvojových projektů, v nichž se jako nové téma objevuje podpora působení expertů z praxe na vysokých školách. Již v listopadu 2005 bude možné vyhodnotit, s jakými projekty vysoké školy přišly. Pro takovouto součinnost budou tedy vyčleněny mimořádné prostředky (lze odhadnout, že na úrovni cca 10 mil. Kč). Výstupem projektů by mohla být srovnávací studie a pak i doporuční pro rozvoj takové spolupráce. Na MŠMT pracuje poradní sbor ministryně, v němž jsou zastoupeni nejvýznamnější představitelé průmyslu a rektoři některých vysokých škol. V tisku byla cca před dvěma lety prezentována ochota těchto průmyslníků vložit do spolupráce s vysokými školami 800 mil. Kč (zřejmě ročně). Možná by bylo vhodné, aby vznikl z těchto (byť zřejmě do jisté míry virtuálních) prostředků nadační fond, který by podporoval vzájemnou mobilitu pracovníků praxe a vysokých škol. Ovšem větší naději mají podle mého názoru snahy regionální. Kontrola nad účinností takových kroků je přece jen bezprostřednější. Půjde o podstatně skromnější, ale realističtější částky. V úvahu by také přicházelo, aby náklady na spolupráci s vysokou školou byly uznatelným nákladem z hlediska daňového plnění či daňového zvýhodnění. Osobně se nedomnívám, že je vhodné řešení této (i jiných věcí) vytvářením daňových specialit. Celý systém je již nyní příliš složitý. Základním předpokladem pro zlepšení stavu je ochota pracovníků vysokých škol, ochota expertů i postoj studentů. Domnívám se, že k potřebné změně dojde či dochází. Napomáhá tomu i tlak, který plyne od poskytovatelů finanční podpory nejrůznějším projektů, a to ať již z oblasti výzkumu a vývoje, tak např. ze sociálního fordu EU. Bez spolupráce, rozumí se té skutečné, se v nejbližších letech nebude možné úspěšně o podporu ucházet. To je zároveň šance pro krajská uskupení, kde k takové spolupráci jsou lepší podmínky. Jen je nutné dosáhnout toho, aby zdroje strukturálních fondů skutečně sloužily odstraňování rozdílů v šancích. Na vysokých školách, zejména pak při akreditacích, nelze přeceňovat formální atributy způsobilosti osob, tedy tituly. Důležitá je skutečná činnost, reálné projekty, samozřejmě publikační počiny, patenty a skutečné zajištění klíčových činností vysoké školy. Je vleklou nemocí vysokých škol, že zejména mimo hlavní centra zaměstnávají tzv. akreditační profesory. Pak již nemají bohužel prostor k zaměstnání osob, které by přinesly náboj novosti, odvahy a opravdovosti. To považuji za stinnou stránku jinak pozitivního vývoje vysokých škol. Je nutné vymyslet jinou cestu, jak zjistit, že instituce je schopna poskytovat odpovídající vzdělávání v odpovídající kvalitě. Daleko větší váhu by měl mít skutečný odborný, vědecký a ekonomický přínos pracoviště, nikoliv formální atributy. Musí být čas na návštěvu pracoviště, jeho laboratoří, je nutné mluvit s lidmi, je nutné se podívat na obhájené práce, na publikace, na hodnocení výuky studenty, na odezvu trhu práce. Znovu ale opakuji, situace je určitě lepší, než se jeví z hlavního města. Nadějí je pohyb v menších místech. Bylo by dobré je podpořit jak ze strukturálních fondů, tak z prostředků veřejné podpory výzkumu a vývoje. 3.5 Dobrá praxe V tomto odstavci popíšeme několik příběhů osob, které dosáhly z hlediska spolupráce s průmyslem velice zajímavých efektů. 27

Příklad č. 1: z oblasti kybernetických řídících a regulačních systémů Kolega patřil k nejlepším studentům v ročníku, bylo to za minulého režimu. Již za studia spolupracoval s několika katedrami, zálibu měl v matematice, kde se prosadil i na různých soutěžích. Hned v roce 1990 odchází z velké strojírenské firmy a zakládá malou firmu mimo sídlo mateřské vysoké školy. Postupně roste velikost této firmy a lidské zdroje kolega hledá mezi studenty a doktorandy fakulty. Vede jejich diplomové projekty, které jsou vlastně „prací pro budoucího zaměstnavatele“. Postupně tak do firmy, která sídlí v okresním městě, nastoupí více než 10 absolventů. V roce 1998 kolega firmu prodává a ponechává si v ní odpovědnost za vyhledávání nových trendů a příležitostí. Vrací se na vysokou školu s tím, že tak je završen projekt, který byl podporován z programu „Posílení výzkumu na vysokých školách“. V roce 2001 se habilituje, vede skupinu nadšených doktorandů. Pracoviště nezískává podporu z výzkumného záměru, ač hodnocení je vynikající (nejlepší pracoviště v dané oblasti). Pocit hořkosti střídá extrémní nasazení. Firemní zázemí pomůže s udržením nejlepších členů týmu u odborné práce. Postupně se dostavují zakázky, jako o závod se píší nové projekty. Kolega tvrdí, že všechno špatné je k něčemu dobré. Budeme ještě lepší. Kolega zahajuje profesorské řízení. Část týmu zakládá firmu a odchází do technologického parku, začínají znovu. Myšlenky těchto lidí jsou zhmotněny ve výrobě kvalitních plechů, lití skla, regulaci tepla, regulaci v energetické soustavě, v jaderné bezpečnosti apod. Příklad č. 2: z oblasti technické přípravy výroby a tzv. inženýringu Kolega patřil za studií k obdivovatelům CAD systémů. Nad rámec předepsané látky se věnoval použití nové řady nástrojů pro prostorové modelování, technické výpočty a technologickou přípravu výroby. Pronikal i do základních programových nástrojů z této oblasti. Měl štěstí, že univerzita díky spolupráci s firmami z oblasti CAD systémů měla vynikající vybavení a dala studentům k dispozici vše, co mohla, a to včetně nočního a víkendového provozu. V rozvojové zóně města se postupně usazují obchodní řetězce a firmy založené pro práci ve mzdě, ale objevují se i firmy inovativní. Je to zásluha zejména jednoho z představitelů města, který pochází z katedry konstruování. Zahraniční firma zahajuje v průmyslové zóně činnost vývojového centra pro automobilový průmysl a do čela si vybírá výše zmíněného kolegu. Postupně do firmy přichází na 40 absolventů konstrukčních oborů a na zakázku firem z celého světa řeší technické problémy. Kolega zároveň vede řadu projektů na univerzitě, dokončuje doktorské studium, ale nemůže z časových důvodů přijmout pozvání ke standardním přednáškám. Je ale vítaným hostem v rámci přednášek vedoucího katedry. Diplomanty si vybírá velice náročným konkursem. Práci těchto lidí najdete v mnoha dílech automobilů, zejména BMW a Škoda. Tuším ale, že kolega nemůže sdělit vše. Konkurence je velmi tvrdá. Uvedené dva příběhy nelze samozřejmě přeceňovat. Staly se za mimořádných okolností v menší lokalitě, kde se lidé znají a vědí o sobě. Je zajímavé vidět i roli osvíceného člena vedení města. Je zajímavé, že na fakultě s velice náročným habilitačním řízením (a s podezřením těch neúspěšných žadatelů, že preferovány jsou čistě teoretické výsledky) po dlouhé době získal kandidát (kolega z prvního příběhu) všechny hlasy přítomných. Ukazuje se, že pro experty z praxe je zásadním přínosem, mohou-li v rámci spolupráce „otestovat“ potenciální nové zaměstnance. Prvoplánové náborové akce, vedené PR pracovníky, se totiž zpravidla míjejí účinkem.

28

Spolupráce Technické univerzity v Liberci s podniky Prof. Ing.Vojtěch Konopa, CSc. - rektor Prof. RNDr. Oldřich Jirsák, CSc.- prorektor Technická univerzita v Liberci

1. Úvod Spolupráce vysokých škol s podniky je bezpochyby všestranně užitečná a v případě vysokých škol technického zaměření je existenční nutností. Technická univerzita v Liberci (TUL) se skládá ze šesti fakult, z nichž tři jsou technicky zaměřené. Považuje se tedy za technickou vysokou školu. Výkony TUL z vědy výzkumu se v poslední době blíží rozsahu 80 milionů Kč za rok, což je asi 20 procent jejích celkových výkonů. Přitom výkony doplňkové činnosti, která je realizována především pracemi pro podniky, dosahují zhruba 20 milionů Kč za rok. Tento stav nepovažuje vedení školy za špatný, nicméně má zájem na zvyšování podílu výkonů vědy a výzkumu na výkonu školy a to asi do úrovně 40 – 50 procent celkového výkonu. Podíl přímé práce pro podniky, zejména formou doplňkové činnosti, by přitom měl dosáhnout asi poloviny rozsahu vědy a výzkumu. K výše uvedeným pohledům je několik důvodů: a) Zajištění vysoké úrovně výuky technických oborů, propojení výuky s praxí, zapojení studentů do řešení problémů podniků, zvýšení šancí absolventů na dobré zaměstnání, zlepšení postavení absolventů na trhu práce, propagace technických oborů pro potencionální studenty, orientace výzkumných a vývojových prací ve směru společenské poptávky. b) Zajištění finančních prostředků pro rozvoj školy a pro mzdy zaměstnanců, posílení postavení školy vzhledem k hospodářské sféře a její stability, zvýšení atraktivity práce na škole pro vysoce kvalifikované odborníky. c) Zvýšení účinností výzkumné a vývojové práce vzhledem k jejím dopadům na hospodářskou sféru – viz Národní inovační politika ČR na léta 2005 – 2010. Po letech restrukturalizace české průmyslové a podnikové sféry, kdy nebyla situace příznivá pro vývoj, inovace a spolupráci s výzkumnými organizacemi, zaznamenáváme zhruba od r. 2002 zvyšující se podíl firem zajímajících se o svůj intenzivní rozvoj. Spolupráce s takovými firmami je pro školu vysoce žádoucí. V další části budou uvedeny tři příklady spolupráce s velkými i malými firmami a v následující části pak problémy, které je nutno v zájmu rozšiřování těchto aktivit řešit a návrhy opatření v legislativní oblasti.

2. Příklady spolupráce TUL s podniky 2.1. Škoda Auto Mladá Boleslav Spolupráci realizuje zejména Strojní fakulta TUL 1. Vzdělávací činnost a) Spolupráce při řešení úkolů formou bakalářských či diplomních projektů. Tématicky jsou orientovány na problematiku aplikace nových materiálů a technologií, konstrukce strojů a řízení výrobních systémů. 29

b) Ve firmě Škoda Auto a.s. absolvuje odbornou praxi řada studentů naší fakulty. c) Náročnější projekty jsou řešeny v rámci doktorských projektů, jejich řešiteli jsou také doktorandi – zaměstnanci firmy Škoda Auto a.s. d) Fakulta a katedry uskutečňují kurzy a krátké vzdělávací programy také pro zaměstnance firmy Škoda Auto a.s.

2. Vědeckovýzkumná a odborná činnost Spolupráce s firmou Škoda Auto a.s. je orientována zejména na užití výsledků aplikovaného výzkumu (kupř. v oblasti materiálů a technologií), ale i na řešení technických problémů. V posledních 3 letech byla spolupráce poměrně rozsáhlá. Počet společně řešených úkolů dosahoval několika desítek a finanční rozpočet cca 6 mil. Kč. 2003 7 úkolů 0,75 mil. Kč 2004 22 úkolů 2,60 mil. Kč 2005 (I.-IX.) 12 úkolů 2,40 mil. Kč 2.2. Siemens Spolupráci realizuje zejména Fakulta mechatroniky a mezioborových inženýrských studií TUL Na Katedře elektrotechniky pracuje již několik let výzkumná a vývojová skupina zabývající se aplikacemi elektrických pohonů především v textilním průmyslu. Aktivity pracoviště jsou zaměřeny jednak na výuku a dále do výzkumné činnosti v rámci Výzkumného centra „TEXTIL II“. Činnost Výzkumného centra „Textil“ (VCT) byla zahájena v polovině roku 2000 jako pětiletý projekt Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy na podporu vědy a výzkumu. Základní pracoviště pro výzkumnou činnost byly vytvořeny na Technické univerzitě v Liberci a ve Výzkumném ústavu textilního strojírenství (VÚTS) v Liberci. Úzká spolupráce od samého počátku činnosti VCT je i s firmou Siemens s.r.o. Proč jsme zvolili firmu Siemens? Důvodem je vysoká technickou úroveň systémů a pohonů, dostupnost kvalitní technické dokumentace a technická podpora ze strany firmy Siemens, divize Automatizace a pohony v Praze. Siemens s.r.o. se podílí na řešených úkolech v oblasti konstrukce strojů již od samého počátku činnosti VCT. Je to dáno komplexním výrobním programem divize Automatizace a pohony a ochotou poskytnout mladým řešitelům nejnovější poznatky svého vývoje. Zvláštní pozornost je věnována doktorandům, kteří se podílejí na řešení jednotlivých dílčích výzkumně-vývojových úkolů. Bez jejich zápalu získávat nové zkušenosti a zodpovědného přístupu k řešení složitých pohonářských úloh, by nebylo možné takto úspěšnou spolupráci vůbec nastartovat. Uvedeme několik příkladů úspěšné spolupráce s firmou Siemens s.r.o. Společně se podařilo vybudovat laboratoř pohonů, jako hlavní nástroj k testování a ověření vyvíjených textilních aplikací. K praktickému ověřování jsou k dispozici čtyři vývojová pracoviště osazená různými typy motorů, včetně příslušných řídicích systémů. Tato vývojová pracoviště jsou vybavena špičkovými technickými prostředky z produkce firmy Siemens. a byla realizována za její výrazné podpory. Vývojová pracoviště jsou vybavena i potřebnou přesnou měřicí technikou umožňující provádět sofistikovaná měření dynamicky náročných aplikací. Implementovaná měřicí technika dále umožňuje provádět na elektrických pohonech i speciální diagnostická měření a ověřovat i nově vyvinuté diagnostické metody. V současné době jsou tato vývojová pracoviště využívána také pro výuku ve specializovaných předmětech zamě30

řených na řízené elektrické pohony. Na těchto pracovištích byla realizována řada ročníkových projektu a diplomových prací zaměřených na řízené elektrické pohony. V rámci VCT byla vyvinuta nová technologie výroby netkané textilie označená Rotis. Funkční model linky na výrobu této netkané textilie byl vyvinut a realizován na Technické univerzitě v Liberci. Pro linku byl vyvinut řídicí systém na bázi PLC automatu S7-226 firmy Siemens . Bylo použito pět pohonů s asynchronními motory, které jsou řízeny měniči Siemens Micromaster MM420. Na této lince byla v poloprovozních podmínkách ověřena výroba netkané textilie podle navržené technologie. Aby navržená technologie uspěla na náročném trhu, je nutno výrazně zvýšit produktivitu linky a zvýšit variabilitu vyráběných vzorů. V současné době je v rámci VCT II vyvíjena linka, která je označena Rotis2. Bude použit řídicí systém Siemens-Simotion C230. Pro pohony dynamicky náročných os uvažujeme použít synchronní servomotory, které budou řízeny měniči Siemens-Sinamics S120. Cílem vývoje je navrhnout vhodný modulární systém víceosého řízení textilního stroje na bázi nejmodernějších komponent firmy Siemens, který bude možné použít i na jiných strojích vyvíjených v rámci VCT II. Dalším strojem, který byl v rámci VCT řešen, je mykací stroj nové generace. Tento textilní stroj, v sobě zahrnuje dvě textilní operace, mykání a protahování. Na dynamiku pohonu průtahového ústrojí jsou kladeny náročné požadavky a proto byly opět použity komponenty firmy Siemens. Jedná se o přísné požadavky na rovnoměrnost textilního pramene na výstupu stroje. Pohon průtahového ústrojí zajišťuje speciální synchronní servomotor, který je řízen měničem Siemens Masterdrives Motion Control. Praktická měření ukázala, že toto navržené řešení řízeného pohonu splňuje přísné podmínky textilní technologie. Předpokládáme, že spolupráce s firmou Siemens s.r.o. bude pokračovat i v příštích letech na řešení dalších strojů, jejichž vývoj připravujeme v rámci nových projektů. Poznatky, které jsme získali při konstrukci konkrétních textilních strojů nejsou vymezeny na úzkou oblast textilního strojírenství a technologií, ale předpokládáme jejich využití i jinde v průmyslu. Naší společnou snahou je, aby spolupráce s firmou Siemens byla oboustranně výhodná. Přínos firmy Siemens pro Technickou univerzitu v Liberci je z výčtu realizovaných aplikací jasně patrný a pro výchovu nových inženýrů a vědeckých pracovníků má zásadní význam. Přínosy pro firmu Siemens je potřeba vidět až v blízké budoucnosti a to v těchto oblastech: - aplikace pohonů a řídicích systémů firmy Siemens na nově vyvíjených strojích, - ve výchově nových inženýrů schopných aplikovat nové moderní řízené pohony, - ve výchově nových vědeckých pracovníků schopných teoreticky rozvíjet vybrané aspekty moderních elektrických pohonů, - využití výsledků diplomových, disertačních, habilitačních a dalších výzkumných prací. Proč je této spolupráci na Technické univerzitě v Liberci věnována taková pozornost? Je známo, že současné moderní řízené pohony umožňují dosáhnout vysoké dynamiky a přesnost regulace. Řídicí systémy pohonů umožňují realizovat tzv. „inteligentní řízení pohybu“. Jedná se o oblast, která se v současné době velmi rychle a dynamicky rozvíjí, ale klade zvýšené nároky na znalosti pracovníků aplikujících tuto novou techniku. Technická univerzita v Liberci si je této skutečnosti velice dobře vědoma a proto věnuje této problematice zvýšenou pozornost. Aby specialista na pohony mohl navrhnout špičkový pohon musí mít hlubo31

ké znalosti z několika oborů jako je teorie mechanických soustav, elektrické stroje, výkonová elektronika, teorii řízení a softwarové inženýrství. Těmto požadavkům je proto průběžně přizpůsobována i struktura výuky. Díky firmě Siemens mají studenti a doktorandi možnost prakticky si ověřit své znalosti získané absolvováním teoretických předmětů. Naší snahou je, aby studenti pochopili řízený pohon jako mechatronický systém se všemi důsledky z tohoto přístupu vyplývajícími. Ze spolupráce získává TUL vybavení za zvýhodněné ceny v rozsahu ca. 500 000 č/rok. 2.3. Elmarco Spolupráce s firmou Elmarco je příkladem spojení úsilí univerzity a firmou ze skupiny malých a středních podniků. Uvedený příklad ukazuje vysokou efektivnost takové spolupráce. Jsou uvedeny její výhody z pohledu univerzity i firmy, které byly formulovány po získání zkušeností ve společné diskusi. Firma Elmarco vznikla v Liberci v r. 2000. Vyrábí specializované stroje pro polovodičový průmysl, konkretně pro distribuci chemikálií. V současné době má ca. 100 zaměstnanců a její obrat, zvyšující se od doby založení o ca. 300 procent ročně, činil v r. 2004 asi 560 milionů Kč. Koncem roku 2002 byl na TUL zahájen vývoj technologie výroby nanovláken s cílem vyvinutí průmyslově využitelného postupu. V září 2003 vyústil vývoj prototypového zařízení v podání přihlášky vynálezu, na který byl udělen patent v září 2004. Krátce předtím došlo u firmy Elmarco k rozhodnutí o diverzifikaci výrobního programu. Po krátkém vzájemném jednání byla 15. 9. 2004 uzavřena licenční smlouva mezi TUL a společností Elmarco, na jejímž základě firma získala exkluzivní licenci k využívání, výrobě a prodeji zařízení pro výrobu nanovláken. Spolupráce vedla k rychlému postupu vývoje: - 30. 11. 2004 byl veřejnosti představen první prototyp stroje na výrobu nanovláken s pracovní šíří 1,6 m - 12. 4. 2005 byl na největší světové výstavě netkaných textilií Index 05 v Ženevě vystaven demonstrační stroj, který byl předváděn v běhu. Tentýž stroj s prvními výrobky byl vystaven v červnu 2005 na výstavě technických textilií Techtextil ve Frankfurtu nad Mohanem - v druhé polovině roku 2005 jsou nabízeny laboratorní kontinuální linky - nabídka výrobních linek se plánuje na rok 2006. - byla získána řada partnerů, ve spolupráci s nimi je vyvíjena řada výrobků (filtrační materiály, cigaretové filtry, zvukově absorpční materiály, zdravotnické materiály pro krytí ran a tkáňové inženýrství a řada dalších. Ve vzájemné spolupráci spatřují oba partneři následující výhody a aspekty: Silné stránky: Univerzita Široká vědecká základna Schopnost generovat nové myšlenky Rozsáhlé teoretické znalosti Klidné prostředí pro výzkum

32

Firmy Nezávislost v získávání fin. prostředků Vysoká flexibilita Orientace na výkon Rychlá realizace

Slabé stránky Univerzita Omezené prostředky na výzkum Tendence zkoumání s nejasným cílem

Firmy Soustředěnost na rychlé dosažení efektu Nedostatek vědeckých pracovníků

Příležitosti Univerzita Firmy Budování širší a mezinárodní renomé Získání technologické výhody vůči konkurenci Získání prostředků na výzkum Získání kvalitních pracovníků Přilákání nových studentů Generování zisku i v dlouhém časovém horizontu Vytvoření nových oborů s dobrou budoucností Vysoká hodnota absolventů na trhu práce

3. Problémy spolupráce s firmami a náměty k jejímu rozšiřování 3. 1. Velké a malé firmy Velké a malé firmy mají v zásadě rozdílné pohledy na spolupráci s výzkumnými organizacemi. Velké firmy mají obvykle vlastní výzkumné a vývojové kapacity. Jejich vývojové programy jsou plánovány na delší období a jsou nákladnější. Velký důraz je kladen na ochranu duševního vlastnictví a utajení výsledků vývoje. Velké firmy dávají přednost zajišťování vývoje vlastními silami. Nejsou proto natolik motivovány přispívat na veřejné zdroje financí pro výzkum. Od výzkumných organizací očekávají zejména - servisní práce - operativní řešení výrobních problémů - testování - školení - dílčí řešení v rámci svých vývojových programů. Přesto může být spolupráce s velkými firmami pro školu významná, jak ukazují výše uvedené příklady. Malé firmy většinou nemají vlastní výzkumné kapacity a od škol očekávají řešení vedoucí k rychle realizovatelným inovacím. Ochranu duševního vlastnictví kombinují s rychlým zaváděním výsledků na trh. Výzkumné a vývojové práce počínaje jejich plánováním jsou podstatně rychlejší. Administrativní náročnost spojená s výzkumem je výrazně nižší. Vzhledem k tomu, že výroba a míra inovací v malých a středních podnicích je v rámci hospodářství státu dominující položkou, může být zapojení výzkumných kapacit škol právě v této oblasti mimořádně účinné v intencích Národní inovační politiky ČR. 3. 2. Podmínky podniků pro spolupráci s výzkumnými organizacemi Vzhledem k finanční nákladnosti inovací, zvláště inovací vyšších řádů, je nanejvýš žádoucí podpora firem zejména v oblasti daňových úlev. Přestože politici si zřejmě začínají být 33

vědomi toho, že úspěšná firma přináší bohatství nejen sobě, ale celé společnosti, podpora inovujících firem v daňové oblasti není stále dost razantní. K rozšiřování rozsahu spolupráce firem a výzkumných institucí je také nutno se této spolupráci vzájemně trpělivě učit a to na obou stranách. Při našich výzkumných činnostech si často uvědomujeme velkou rozdílnost pohledu na jedné a na druhé straně. Taková spolupráce je v našich podmínkách poměrně novým fenoménem. Určitá intelektuálská přezíravost výzkumníků a jejich návyk na život v závětří, v bezpečné vzdálenosti od drsných problémů výroby a na druhé straně tradiční podceňování vzdělání a vědy v naší výrobní sféře mohou mnohdy tvořit nepřekonatelné lidské překážky efektivní spolupráci. Jejich překonávání zdaleka není snadnou a rychlou záležitostí. 3.3. Hodnocení práce vysokých škol pro podniky Výzkumná práce vysokých škol pro podniky se většinou odehrává na bázi dvoustranných smluv. Může probíhat i v rámci společných projektů podporovaných z veřejných prostředků, to však není příliš jednoduché. Největšími problémy jsou: - administrativní náročnost a dlouhodobé plánování a provádění projektů - omezené možnosti ochrany duševního vlastnictví výsledků vznikajících s podporou z veřejných prostředků. Spolupráce na bázi dvoustranných smluv je v mnoha ohledech výhodnější. V ní však mají vysoké školy zásadní problém. Práce vysokých škol je hodnocena a následně i oceňována při rozdělování státních prostředků na základě výsledků uváděných v RIV. Přestože se metodika hodnocení vyvíjí a má snahu podněcovat právě technická řešení, stále explicitně nebere v úvahu výsledky, které nebyly vytvořeny v rámci projektů. Práce mimo projekty – zejména založená na smlouvách s firmami – je tedy pro vysoké školy nezhodnotitelná. Zde by bylo třeba upravit metodiku hodnocení ze strany Rady vlády pro výzkum a vývoj, resp. MŠMT.

4. ZÁVĚRY Spolupráce s průmyslovými podniky je a v budoucnu bude prioritou TUL z výše uvedených důvodů, zejména: - orientace na potřeby výrobních podniků zvyšuje potřebnost školy, vede ke stálé aktualizaci výzkumné činnosti i výuky, zvyšuje uplatnitelnost absolventů a jejich hodnotu na trhu práce, zájem o studium - TUL se hlásí k Národní inovační politice ČR a cítí spoluzodpovědnost za rozvoj výrobní sféry státu - TUL má zájem o finanční zdroje plynoucí z této činnosti a chce touto cestou generovat další prostředky ke státní dotaci poskytované na výuku a výzkum. TUL si je vědoma obtížné a dlouhé cesty k efektivní spolupráci akademické a výrobní sféry a hodlá se této spolupráci učit. Jde zejména o styl práce a kontaktů s podniky a o stanovení mezí spolupráce, které zajistí identitu akademické sféry. Národní inovační politika ČR je na TUL chápána jako progresivní a žádoucí dokument. Musí být rozpracována zejména v oblasti daňových zákonů a hodnocení činnosti vysokých škol, aby mohly být její záměry efektivně naplňovány.

34

Spolupráce s podniky v oblasti vývoje a inovací. Technologický inkubátor VUT. Prof. RNDr. Ing. Jan Vrbka, DrSc. rektor Vysokého učení technického v Brně

Hlavní úkoly technických univerzit v současném období 1) Vzdělávání v širokém spektru nabízených studijních programů (bakalářských, magisterských a doktorských) 2) Vědecké a výzkumné aktivity ve vybraných oblastech (úzká vazba na 1). Kritická velikost týmu 3) Podpora tvůrčích aktivit vedoucích k unikátním nápadům s možnou realizací (problematika duševního vlastnictví, patenty atd.), podpora realizace (průmyslové vzory). 4) Transfer znalostí podporujících technologický a hospodářský rozvoj: - Přímá spolupráce formou kontraktu s průmyslovými podniky při vývoji nových konstrukcí a technologií (ŠKODA a.s. Mladá Boleslav, ČEZ, EVEKTOR, ŽĎAS, Honeywell, ON-SEMICONDUCTOR, ŽS, SKANSKA atd.). Historie-útlum v období těsně po roce 1989, v poslední době opět rozvoj. Vzhledem ke zrušení některých výzkumných ústavů vzrostl význam vysokých škol v oblasti inovací. - Spolupráce v rámci grantových projektů národních a mezinárodních (MPO, MDS, MZ, 5. a 6. rámcový program EU). Problematika finanční spoluúčasti a financování vůbec. - Spolupráce v rámci programu Výzkumných center, podněty pro náplň Výzkumných záměrů. - posouzení možností výsledků pro inovační procesy (oddělení pro transfer technologií) - podněty pro formulaci Výzkumných záměrů v souladu s požadavky průmyslové praxe - Informační banka o prakticky využitelných výsledcích vědy a výzkumu na vysokých školách a dalších institucích v národním měřítku (Svaz průmyslu, respektive MPO, respektive Česká inženýrská akademie) 5) Opatření podporující spolupráci mezi vysokými školami a průmyslovou praxí: - problematika diplomových prací s praktickou tématikou (vedoucí, respektive konzultant z podniku) - průmysl většinou potřebuje rychlé, termínované a spolehlivé řešení - pracovní zatížení odborníků z průmyslu - doktorské disertační práce podporující inovační procesy - větší účast odborníků z praxe při výuce na vysokých školách - dlouhodobé praxe perspektivních pracovníků vysokých škol v průmyslových podnicích (např. v souvislosti s řešením grantových projektů MPO) - odborné praxe studentů jako součást studijních programů (na VUT 2 fakulty - FEKT a FA) - nedostatečná kapacita u vhodných podniků - nutnost zácviku (investice ze strany podniku) 35

- předdiplomní praxe studentů - budování laboratoří s finanční účastí firem (Honeywell, On Semiconductor) - prezentační dny firem na vysokých školách 6) Podpora podnikání - Technologický inkubátor - podpora malých začínajících firem. Různé organizační formy (s r.o., a.s., smíšená smluvní forma, příklad VUT v Brně), spolupráce s městem a regionem (Jihomoravské inovační centrum) - Procesy spin off, vznik firmy pro výrobu nového produktu (joint venture, např. stará firma poskytne kapitál, škola licenci) - Technologický park (hi-tech), možnost kapitálové účasti. Synergické efekty, vzájemná podpora.

Technologický inkubátor VUT v Brně -

založen v roce 2003 v majetku VUT 16 začínajících firem 1 inkubovaná firma první výrobky na trhu Informační technologie, mikroelektronika, výroba tenkého čedičového vlákna atd. marketingová a finanční podpora - Jihomoravské inovační centrum technická expertní podpora - VUT v Brně

Pozn.: Převzato a upraveno z prezentace v PowerPointu.

36

Kreativní systém odborného vzdělávání pro automobilní průmysl Ing. Jaroslav Ponec ředitel Vyšší odborná škola, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Kopřivnice V Moravskoslezském kraji a v užším pojetí v regionu Nového Jičína a Kopřivnice existuje významná tradice výroby automobilů a jejich součástí. Tato tradice je spojena i s více než padesátiletou činností průmyslové školy v Kopřivnici, jejímž pokračovatelem je Vyšší odborná škola, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Kopřivnice. V současné době se odvětví automobilového průmyslu a jeho subdodavatelů v našem kraji slibně rozvíjí a není pochyb o jeho dalších perspektivách. Tyto skutečnosti stály na začátku úvah o potřebě významných inovativních změn v odborném vzdělávání se zaměřením na automobilní průmysl a systémového vyřešení užších kontaktů mezi výrobními podniky a školou, která v rámci svého širšího zaměření se specializuje také do oblasti automobilního průmyslu. Iniciativou vzdělávací agentury HM Partners se počátkem roku 2002 sešli na VOŠ, SOŠ a SOU Kopřivnice generální ředitelé čtyř významných podniků z oblasti automobilního průmyslu: AUTOPAL, a. s. Nový Jičín BRANO, a. s. Hradec nad Moravicí HAYES LEMMERZ AUTOKOLA, a. s. Ostrava TATRA, a. s. Kopřivnice Výsledkem této schůzky byla dohoda o rámcových cílech projektu, jehož předkladatelem a hlavním řešitelem se stala kopřivnická škola a partnery výše uvedené instituce. Hlavní CÍLE projektu byly definovány takto: • Vytvoření nových studijních modulově pojatých zaměření na vyšším a středním odborném studiu a inovace všech předmětů všeobecného i odborného vzdělávání pro potřeby automobilního průmyslu. • Vytvoření systémově fungujícího partnerství mezi školou a podniky, které by umožnilo předávání informaci a inovačních podnětů pro vzdělávání. • Užší spolupráce mezi podniky a školou v oblasti odborných praxí a odborných stáží přímo v prostředí výrobních podniků. • Zvýšení úrovně vybavenosti školy v teoretické i praktické výuce tak, aby mohla reagovat efektivně na inovační trendy. • Vytvoření systému dalšího odborného vzdělávání a odborných stáží učitelů v tomto odvětví. • V rámci aktivit školy v oblasti dalšího vzdělávání příprava kurzů pro pracovníky podniku. • Vytvoření střediska v rámci školy, které by garantovalo trvalé inovace metodické postupy a organizační zajištění všech programů pro teoretickou a praktickou výuku určenou pro automobilní průmysl. 37

K dosažení vytýčených cílů byly navrženy tyto AKTIVITY: • V úzké spolupráci s podniky provést analýzu současného stavu výuky odborných předmětů na škole. Odborné útvary podniků dostanou k dispozici tématické plány odborných předmětů s připravenou počítačovou podporou pro jejich efektivní vyhodnocení. • Na základě výše uvedené analýzy inovovat zaměření studijních oborů strojírenství a ekonomika podniku a management zavedením nových předmětů, nových témat i modulové a kreditní organizace výuky na vyšším studiu. • Vybudovat potřebné zázemí v oblasti technického vybavení školy pro zavedení nových velkých SW produktů do výuky počítačové podpory, konstruování a systémů automatizace. • Realizovat tréninky, kurzy, workshopy a odborné stáže učitelů v podnicích automobilového průmyslu. • Navrhnout systém, obsah a organizací odborných praxí v partnerských podnicích. • Vytvořit informační systém s podporou výpočetní techniky pro trvalé předávání informací mezi školou a partnerskými podniky. • V rámci školy založit středisko pro vzdělávání v automobilním průmyslu, které by bylo organizačním a metodickým garantem trvalé funkčnosti celého systému. Kromě těchto specificky formulovaných cílů a aktivit je významným cílem v neposledním řadě vytvoření modelu spolupráce mezi odbornou školou a partnerskými podniky, který by byl v odpovídajících modifikacích použitelný i pro jiné tématické oblasti odborného vzdělávání.

ANALÝZA TÉMATICKÉHO ZAMĚŘENÍ VÝUKY Pro tuto analýzu byl vytvořen realizační tým složený ze zástupců školy, HM Partners a spolupracujících podniků. Škola připravila elektronické dotazníky, které se týkaly všech odborných předmětů technických i ekonomických a ve kterých byla uvedena všechna významná témata vyučovaná v těchto předmětech. Tyto dotazníky byly předány členům týmu v různých útvarech podniků, kteří klasifikací 1 – 5 vyhodnotili ze svého hlediska význam tématu, definovali požadavky na zúžení či rozšíření výuky, případně navrhli další témata nebo i další předměty. Takto bylo zpracováno a vyhodnoceno více než 200 dotazníků, ze kterých vyplynula velmi zajímavá zadání pro inovace témat i zavedení zcela nových odborných předmětů. Pracovníci školy pak na základě těchto změn v odborných předmětech navrhli i adekvátní inovace v některých předmětech všeobecně vzdělávacích. Výsledkem této aktivity byla rozsáhlá inovace zasahující do organizace výuky (zavedení modulového uspořádání předmětů), struktury vyučovaných předmětů a tématických plánů jednotlivých předmětů. Oproti předpokladům na začátku projektu je možno konstatovat, že rozsah inovace byl výrazně větší než jakékoliv změny studijních programů v minulosti, zasáhl významně nejen technické odborné předměty, což bylo očekáváno, ale velmi významně také předměty za38

měřené na ekonomiku a organizaci výroby, zejména v oblasti řízení výroby, logistiky, řízení a kontroly jakosti, marketingu, analýz úzkých míst výrobního procesu, hodnotové analýzy výrobků a do určité míry také pojetí a rozsah některých témat u předmětů všeobecně vzdělávacích, zejména pak v oblasti informatiky. Mnohé z těchto inovací daleko přesahují oblast automobilního průmyslu a mají obecný význam v oboru strojírenství i ekonomiky podniku a managementu. V následující tabulce jsou všechny tyto významné inovace modulů a předmětů popsány.

Přehled inovovaných modulů a předmětů Vysvětlivky:

    Mechanika I

Všeobecně-vzdělávací předměty Informatika, výpočetní technika Technické odborné předměty Ekonomické odborné předměty Označení modulu

Statika

Označení předmětu



Zcela nový modul/předmět



Významně inovovaný modul/předmět



Inovovaný modul/předmět



Modul/předmět beze změny

S

Strojírenství

ST

Strojírenství, technologický směr

SA

Strojírenství, automobilní směr

SG

Strojírenství, počítačová grafika

SP

Strojírenství, průmyslová automatizace

E

Ekonomika

39

Přehled inovovaných modulů a předmětů Modul/předmět

 

Matematika, Fyzika Výpočetní technika I, II

VOŠ S S, E



Mechanika I Statika Pružnost a pevnost Kinematika, Dynamika

S



Strojírenská technologie Obrábění a montáže Tváření Slévárenství a svařování Povrchové úpravy Zpracování plastů

S

Mechanika II

S

Stroje I Části strojů I, II

S



Stroje II Dopravní stroje a zařízení Energetické stroje a zařízení

S



CAD systémy Konstruování na počítači I, II Mechanical DeskTop 6 Inventor 6 CATIA V5

S



CAM systémy KOVOPROG 2.7 a 3.0 CATIA

S



Technická měření a řízení jakosti Technická měření Řízení jakosti

S



Strojírenská technologie II Konstrukce přípravků a nástrojů Obráběcí a tvářecí technika

ST

 

40

SOŠ

Rozsah inovace

                               

Modul/předmět

VOŠ



Strojírenská technologie III Vybrané statě z obrábění a svařování Vybrané statě z tváření a tepel. zpracování

ST



Automobily Konstrukce automobilů Spalovací motory Diagnostika vozidel

SA

Výroba automobilů

SA

     

SOŠ

Rozsah inovace

       

Automatizační a manipulační technika

S



Automatizace

S



Metody zvyšování produktivity výroby

S, E



Ochrana průmyslových práv

S, E



Zpracování dat

S, E





Programování Turbo Pascal Visual Basic 6.0 Objektové programování



Společenské základy podnikání Základy práva Základy společenských věd Veřejné finance a daně

E



Ekonomika podniku Základy podnikání Podnikové finance Finanční analýza

E



Základy marketingu Marketing I Obchodní komunikace a prezentace

E



Evropská integrace a kooperace Problematika EU Programy EU Základy projektového řízení

E

S, E

                   41

Modul/předmět

VOŠ



Marketingové strategie Marketing II Psychologie prodeje

E



Zahraniční obchod Podnik v zahraničním obchodě Specifikace obchodních teritorií

E



Řízení hmotné reprodukce Řízení investic a údržba DHM Hodnotová analýza výrobků

E



Metody manažerského rozhodování Řešení případových studií Metody operační analýzy Řízení jakosti

E



Právo v podnikání Obchodní právo Ochrana průmyslových práv

E

            42

SOŠ

Rozsah inovace

               

Mechanika

S



Stavba a provoz strojů

S



S

 

Konstrukční cvičení SA Strojírenská technologie

S



Automatizace

S



Konstrukce a diagnostika automobilů

SA



Výroba automobilů

SA



S



Grafické systémy – CAD 3D

SG



Programově řízené stroje

SG



Konstrukce a výroba automobilů

SG



Průmyslová automatizace

SP



Grafické systémy

Modul/předmět

 

VOŠ

Rozsah inovace

SOŠ

Ekonomika

S



Práce s počítačem

S



Významné změny ve vybavení K realizaci všech uvedených inovací studijních programů bylo významně posíleno softwarové a hardwarové vybavení školy. V oblasti softwarové: 11 licencí systému CATIA verze 5 Síťová verze Autodesk Inventor 6 Síťová verze Mechanical Desk Top 6 Síťová verze Auto CAD 2002 10 licencí systému TINA PRO (multimediální laboratoř pro výuku elektroniky) SW podpora výukového systému rc2000 V oblasti hardwarové: Učebna 3D modelování pro systém CATIA (10 počítačů) Výukový systém pro automatizaci rc2000 (5 pracovišť)

Kurzy a tréninky pro učitele školy V rámci projektu byla realizována řada seminářů, tréninků a kurzů pro učitele školy. Jejich cílem bylo poskytnout učitelům nové informace a nové pohledy nejen v úzké oblasti technických disciplín, ale i v širších souvislostech vzhledem k rozsáhlým inovacím studijních programů.

Nejdůležitější témata těchto seminářů: • • • • • • • • • • • • •

Systém CATIA Systém Inventor Tvorba a management projektů Systém „Štíhlá výroba“ Co přinese českým podnikatelům vstup do EU Technologie a životní prostředí Péče o krajinu a náš vstup do EU Visual Basic Systém rc2000 Control Web DELPHI Řízení jakosti Nebojte se vystoupit 43

• Development centrum • Krizové situace výuky

Založení střediska pro vzdělávání v automobilním průmyslu Výsledky projektu přinesly významné změny v obsahu vzdělávacích programů se zřetelem k potřebám automobilního průmyslu. Rozsah inovačních změn technických, ale také ekonomických předmětů, ve kterých se projevila výhoda polytechnické orientace školy umožňující nalézat styčné body a multidisciplinární přístupy mezi technickými a ekonomickými disciplínami, byl větší, než se původně předpokládalo. Projekt přispěl k modernizaci vybavení školy a umožnil zavést do výuky tak významné a nákladné systémy jako je CATIA, jejichž 11 licencí s doplňujícími moduly má nyní škola k dispozici. Zlepšilo se hardwarové vybavení počítačových učeben, do laboratoře automatizace byl zaveden nový výukový systém. Podařilo se vytvořit systém kooperace a komunikace mezi podniky a školou a mechanismy, jak škola bude reagovat na inovační podněty z podniků, jak bude získávat z podniků zpětné vazby a jak podniky budou škole pomáhat v těchto zadáních. Přes tyto významné výsledky, které byly dosaženy během jednoho roku řešení projektu, chápeme jako jeho nejvýznamnější cíl udržení trvalého fungování těchto kontaktů a principů. Proto bylo založeno Středisko pro vzdělávání v automobilním průmyslu jako vnitřní organizační útvar školy, které má pokračovat v činnosti tam, kde aktivity projektu skončily. Odpovědnými pracovníky střediska jsou členové vedení a metodici školy, kteří ve své oblasti budou promítat nové poznatky do výuky a budou bezprostředně reagovat v rámci své kompetence a odpovědnosti na potřeby a náměty z partnerských podniků. Středisko nemá žít „vlastním životem“, ale má být metodickým a koordinačním orgánem, který bude principy vyvinuté projektem co nejrychleji prosazovat do celého profilu činnosti školy, bude poskytovat příslušné informace a udržovat navázané kontakty. Při středisku bude působit Rada odborníků, ve které jsou v současné době zastoupeny instituce, které spolupracovaly v různé míře a různou formou na řešení projektu: AUTOPAL, a. s. Nový Jičín BRANO, a. s. Hradec nad Moravicí Dytron, s. r. o. Nový Jičín Hayes Lemmerz Autokola, a. s. Ostrava HM PARTNERS, s. r. o. Ostrava Tatra, a. s. Kopřivnice Celý systém zůstává otevřen pro další partnery z oblasti automobilního průmyslu a jsme přesvědčeni, že obdobný model lze uplatnit i v jiných odvětvích.

44

ÚČAST ZAMĚSTNAVATELŮ PŘI REALIZACI VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU A ZÁVĚREČNÝCH ZKOUŠKÁCH RNDr. Miroslav Procházka, CSc., ing. Dana Kočková, PhDr. Věra Vašáková Zpracováno v Národním ústavu odborného vzdělávání

Obsah 1. Institucionální a legislativní předpoklady pro sociální partnerství v odborném vzdělávání 2. V jakých souvislostech se odborníci z praxe podílejí na tvorbě rámcových vzdělávacích programů 3. Jak se odborníci z praxe podílejí na závěrečných zkouškách v oborech středního vzdělání s výučním listem 4. Obecné problémy spolupráce se sociálními partnery 1. Institucionální a legislativní předpoklady pro sociální partnerství v odborném vzdělávání Pokud mají být absolventi středního odborného vzdělávání uplatnitelní na trhu práce, pak jejich odborná příprava musí odpovídat projevovaným a perspektivním požadavkům příslušných oblastí společenské praxe. Proto je koncepce cílů a obsahu odborného vzdělávání pro jednotlivé obory vzdělání již dlouhodobě neodmyslitelně spjata s účastí zástupců profesních svazů, sdružení i zaměstnavatelských organizací. Na základě zjišťovaných potřeb zaměstnavatelské sféry a poznatků o vývojových trendech příslušného odvětví NÚOV průběžně inovuje profily absolventů a vzdělávací obsah stávajících oborů vzdělání, případně inicioval vznik zcela nových oborů vzdělání nebo útlum některých oborů, které zaměřením své odborné přípravy začaly zaostávat za vývojem kvalifikačních požadavků určitých profesí. V 90. letech probíhala spolupráce NÚOV s odbornou veřejností převážně na základě neformálních kontaktů. S výraznými proměnami na trhu práce, provázenými změnami požadavků na odbornou přípravu absolventů jednotlivých oborů odborného vzdělávání, vzrůstala i potřeba těsnějších a systematických vazeb NÚOV se zaměstnavatelskou sférou. Výsledkem diskusí nad touto problematikou bylo vytvoření oborových skupin, které pracují při NÚOV z pověření MŠMT od roku 1997. Smyslem jejich činnosti je zlepšování podmínek pro tvorbu programů odborného vzdělávání a přizpůsobování těchto programů měnícím se kvalifikačním požadavkům profesí. Jsou ustaveny tak, aby mohly postihovat problematiku jednotlivých skupin příbuzných povolání, k jejichž výkonu se připravují žáci v oblasti středního a vyššího odborného vzdělávání. Koncem roku 2004 byl počet oborových skupin ustálen na 25. Svým zaměřením prakticky pokrývají všechny možnosti profesního uplatnění absolventů středního a vyššího odborného vzdělávání. Celkem sdružují 270 spolupracovníků. Jsou složeny z expertů, kteří znají a sledují vývoj ve světě práce, a z odborníků, kteří mají zkušenosti s tvorbou vzdělávacích programů odborného vzdělávání. Toto složení zajišťuje funkčnost oborových skupin. Umožňuje shromažďovat aktuální informace o očekávaném vývoji profesí a jejich kvalifikačních nároků a vyvozovat z nich důsledky pro koncepci i konkrétní programy odborného vzdělávání. 45

Nový školský zákon (zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a dalším vzdělávání) účinný od 1. 1. 2005, přináší posílení úlohy zaměstnavatelů při koncipování obsahu a cílů odborného vzdělávání a evaluaci jeho výsledků. Z nové školské legislativy kromě jiného vyplývá změna rozdělení kompetencí a odpovědností za obsah vzdělávání mezi centrem a jednotlivými školami. Za tímto účelem se tvoří nová, víceúrovňová soustava kurikulárních dokumentů obsahující: • Rámcové vzdělávací programy, které představují centrální úroveň kurikulárního systému. Vymezují vzdělávání pro jednotlivé stupně a obory vzdělání. Definují cíle vzdělávání a klíčové kompetence stejně jako vzdělávací obsahy nezbytné pro jejich dosažení; jsou východiskem pro přípravu školních vzdělávacích programů. Cíle a obsahy odborného vzdělávání jsou stanoveny s ohledem na požadavky světa práce. Účast odborníků z praxe na tvorbě a oponentuře rámcových vzdělávacích programů je přímo uložena školským zákonem. • Školní vzdělávací programy, které představují kurikulární dokumenty, vymezující obsah vzdělávání na konkrétní škole. Budou je připravovat školy na základě příslušného rámcového vzdělávacího programu při respektování konkrétních potřeb a podmínek. V případě středního odborného vzdělávání jsou rovněž vytvářeny ve spolupráci s představiteli světa práce. Vydání rámcových vzdělávacích programů zákon umožňuje pouze po projednání se stanovenými orgány a institucemi, mezi kterými jsou uvedeny i příslušné organizace zaměstnavatelů s celostátní působností. Školský zákon významně posiluje roli zaměstnavatelů rovněž v oblasti ukončování středního odborného vzdělávání. V případě maturitních zkoušek poskytuje možnost jmenovat odborníka z praxe členem zkušební maturitní komise; v případě závěrečných zkoušek v oborech středního vzdělání s výučním listem musí být odborník z praxe členem zkušební komise vždy. Samotné pojetí nové maturitní zkoušky a nové závěrečné zkoušky v oborech vzdělání s výučním listem sleduje zejména snížení rozdílů v obsahu, kvalitě a náročnosti zkoušek na jednotlivých školách, zvýšení objektivity a srovnatelnosti výsledků zkoušek a jejich informační hodnoty pro budoucí zaměstnavatele. 2. V jakých souvislostech se odborníci z praxe podílejí na tvorbě rámcových vzdělávacích programů Již v období postupných úprav návrhu nového školského zákona se NÚOV soustavně zabýval koncepčními otázkami tvorby rámcových vzdělávacích programů, ověřoval jejich validitu v rámci samotné tvorby návrhů řady RVP pro vybrané obory vzdělání a průběžně upravoval podmínky pro racionální organizaci postupu prací. Do těchto prací byli již výrazně zapojováni sociální partneři. Ve školním roce 2002/2003 NÚOV realizoval v rámci projektu Phare 2000 projekt POSUN (POmozte Školám Učit Nově), v jehož rámci bylo vytvořeno 9 školních vzdělávacích programů podle pracovních verzí příslušných rámcových vzdělávacích programů (pro 6 oborů vzdělání s výučním listem a pro 3 obory s maturitní zkouškou). Partnerskými školami NÚOV v projektu byly tři školy v severozápadním regionu (Litvínov – Hamr, Most – Velebudice a Most). Jednu z významných aktivit při tvorbě ŠVP představovala spolupráce škol se sociálními partnery v regionu. Jednalo se zejména o zástupce vybraných firem, pracovní46

ky Okresní hospodářské komory a Úřadu práce v Mostě, kteří vyjadřovali své požadavky na připravenost budoucích absolventů a projednávali i zajišťování praxe žáků na pracovištích konkrétních sociálních partnerů v průběhu realizace vytvořených ŠVP. Na základě nabytých zkušeností bude v roce 2005 dopracováno prvních 50 rámcových vzdělávacích programů příslušných oborů vzdělání. V každém dalším roce se pak předpokládá vytvoření 30 nových RVP, což v roce 2009 přestavuje celkem 160 dopracovaných RVP, které by měly pokrývat všechny obory, zastoupené v nově navrhované soustavě oborů středního odborného vzdělávání. V souvislosti s tvorbou RVP se podílejí oborové skupiny na řešení řady úkolů, v nichž zaujímají zcela nezastupitelnou roli. Aktuálně se jedná zejména o následující: • Sledování vývojových trendů ve skupinách příbuzných povolání: Jedná se o úkol, který spočívá v poskytování informací o trendech vývoje kvalifikací. V současné době probíhá aktualizace 21 dílčích studií, vytvořených v uplynulém období k jednotlivým skupinám příbuzných povolání (www.nuov.cz). • Tvorba profesních profilů (kvalifikačních standardů) pro obory vzdělání: Profesní profily jako popisy kvalifikací jsou v oborových skupinách vytvářeny jako nástroje, které spojují svět práce s oblastí přípravy k jejímu výkonu. Představují jedno z východisek pro tvorbu RVP. • Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání: Oborové skupiny se zde věnují zejména přípravě potřebných podkladů, a to takových, které souvisí s kvalifikační funkcí odborného vzdělávání. Dále plní neméně významnou funkci hodnotící, ve které jsou nezastupitelné. Průběžně posuzují jednotlivé návrhy vzdělávacích programů a navrhují jejich úpravy. Pro další vývoj práce oborových skupin NÚOV navrhl dvě významná opatření, která v závěru minulého roku schválilo MŠMT a následně projednalo v Radě hospodářské a sociální dohody. V současném období jsou tato opatření naplňována. Dochází tak: a) K úpravě struktury oborových skupin a jejich statutu Ve směru nadřazeném stávajícím oborovým skupinám vznikla skupina specifického charakteru – koncepční skupina. Jejím úkolem je vyjadřovat stanoviska ke způsobům řešení úkolů oborových skupin v souvislosti s vývojem odborného vzdělávání v ČR (tvoří ji zástupci ministerstev, krajských orgánů a sociálních partnerů zastoupených v Radě hospodářské a sociální dohody. Ve směru podřazeném stávajícím oborovým skupinám mohou postupně vznikat skupiny pracovní. Tyto skupiny lze vytvářet podle aktuální potřeby pro řešení úkolů konkrétní oborové skupiny na regionální úrovni. Vznikají kolem zkušeného pracovníka oborové skupiny a tvoří ji zástupci místních firem, podnikatelů, regionálních a místních úřadů, poradních sborů škol apod. b) K posílení mandátu oborových skupin Úprava struktury oborových skupin vede k posilování jejich autority jako svého druhu jedinečné instituce, která spojuje relevantní partnery světa práce a vzdělávání. Oborové skupiny by měly do budoucna do své činnosti systematicky zapojovat zástupce rozhodujících sociálních partnerů a vzdělávací sféry, kteří budou ve skupině pracovat na základě pověření (mandátu) příslušného sociálního partnera nebo školské organizace (asociace). 47

3. Jak se odborníci z praxe podílejí na závěrečných zkouškách v oborech středního vzdělání s výučním listem V souladu s ustanovením školského zákona proběhlo ve školním roce 2004/2005 poprvé jmenování odborníka z praxe členem zkušební komise pro závěrečné zkoušky v oborech středního vzdělání s výučním listem. Významnou příležitost ke spolupráci sociálních partnerů na řešení standardizace požadavků a obsahové náplně závěrečných zkoušek poskytuje systémový projekt s podporou ESF Kvalita I – Nová závěrečná zkouška, který proběhne v letech 2005-2008. Současné pojetí závěrečné zkoušky v oborech vzdělání s výučním listem je založeno na rozhodnutí ředitele školy o tématech písemné, praktické a ústní zkoušky. Kladem této praxe je relativně jednoduchá příprava a organizace závěrečných zkoušek. Nad tímto kladem však převažují zápory současného pojetí závěrečné zkoušky, zejména nízká transparentnost a srovnatelnost zkoušek a rozdílná náročnost témat písemné, praktické a ústní zkoušky ve školách jednoho oboru. Zkušenosti ze škol a široká diskuse v odborné veřejnosti vyústily v návrh tzv. nového modelu závěrečné zkoušky. Jeho podstatou bylo jednotné zadání závěrečné zkoušky v oborech vzdělání, tvořené ve spolupráci škol, odborníků z praxe a odborných garantů NÚOV. Ve školním roce 2003/2004 proběhlo pilotní ověřování jednotného zadání závěrečné zkoušky ve třech oborech vzdělání: automechanik, elektrikář-silnoproud a kuchař, a to celkem na 34 školách. Jako přínos jednotného zadání zkoušek školy jednoznačně označily zejména srovnatelnost úrovně zkoušek a to, že se na tvorbě zadání podílejí rovněž odborníci z praxe. Ve školním roce 2004/2005 bylo vytvořeno jednotné zadání již pro osm oborů vzdělání: ke třem z loňského roku, přibyly obory cukrář-výroba, kuchař-číšník pro pohostinství, zámečník, zedník a umělecký truhlář. Pilotní ověřování proběhlo na 80 školách ve 112 „školoborech“. Závěrečné zkoušky podle jednotného zadání konalo více než 1 500 žáků. Po zkouškách zorganizoval NÚOV dotazníkové šetření ve školách a mezi odborníky z praxe, kteří se účastnili závěrečných zkoušek jako členové zkušební komise. Z obdržených výpovědí 97 odborníků z praxe (tj. 86,6% z celkového počtu zúčastněných) vyplývá: 11% z nich bylo do zkušebních komisí delegováno Hospodářskou komorou, 6% delegoval příslušný profesní svaz (Asociace (Asociace kuchařů a cukrářů ČR, Svaz cukrářů ČR, Český svaz stavebních inženýrů, Elektrotechnický cech, Svaz autodopravců ČR), 34 % odborníku uvedlo, že je delegoval zaměstnavatel. V případě 4% odborníků byla účast při závěrečných zkouškách domluvena přímo se školou. Ve všech případech se závěrečných zkoušek zúčastnili odborníci z příslušného oboru. V 69 % se jednalo buď o majitele nebo o vedoucího pracovníka firmy. V ostatních případech se jednalo o odborníky, kteří zaujímali pracovní pozice vedoucích týmů nebo určitých úseků provozu v dané firmě. Všichni tito pracovníci se shodli na tom, že jejich účast na závěrečných zkouškách zaměstnavatel podporoval. Odborníci z praxe hodnotili novou podobu závěrečné zkoušky kladně a vyslovovali se pro to, aby se závěrečné zkoušky realizovaly podle jednotného zadání i v příštím roce. Většinou (63 %) projevili spokojenost s tím, jak jsou absolventi připraveni do praxe. K dalšímu

48

zlepšení profesní přípravy nejčastěji doporučovali zkvalitnit spolupráci škol s firmami regionu, zvýšit rozsah praktického vyučování a ve větší míře jej provádět v reálných podnikových provozech. Odborníci z praxe rovněž kriticky uvedli, že firmy leckdy projevují malou ochotu ke spolupráci se školou, často z důvodu nedostatku času na práci s žáky. Malé provozovny obtížně vytvářejí požadované podmínky pro práci žáků a navíc se vyskytují případy, kdy znalosti a návyky řadových zaměstnanců nejsou na odpovídající úrovni. Ve volné odpovědi vyjádřili, v čem spatřují přínos své účasti u závěrečné zkoušky: - získání přehledu o kvalitě absolventů školy - osobní znalost podmínek při zkoušce - získání informací o průběhu přípravy na budoucí povolání včetně úrovně jednotlivých absolventů při zkouškách - předání informací žákům o možnosti uplatnění v podniku, kde je odborník z praxe zaměstnán - pro výběr školy pro zadávání zakázek pro produktivní práci - pro výběr žáků pro provozní praxi, příp. výběr zaměstnanců - zviditelnění práce žáka - předání zkušeností odborníků z praxe pro přípravu na odborné soutěže atp. Podrobnosti o vyhodnocení dotazníkového šetření na školách naleznete na webových stránkách www.kvalita1.cz. Zkušenosti, nabyté v uvedeném pilotním ověřování, budou využity při zásadní inovaci podoby závěrečné zkoušky. Současná představa o zamýšleném vývoji závěrečné zkoušky předpokládá významné posílení role sociálních partnerů v závěrečném hodnocení žáků učebních oborů. Těžištěm by měla být praktická zkouška, kde by žák řešil komplexní úkol ověřující cílové kompetence absolventa daného oboru. Písemná a ústní zkouška by pak měla přímou vazbu na zkoušku praktickou. Celkové hodnocení by se mělo odvíjet od toho, jaká váha bude přisouzena průběžnému hodnocení žáka během studia a jednotlivým částem závěrečné zkoušky. Návrh na inovovanou podobu závěrečné zkoušky je zveřejněn na webových stránkách (www.kvalita1.cz); připomínky a náměty zaměstnavatelů jsou velmi vítané. 4. Obecné problémy spolupráce se sociálními partnery Sociální dialog o odborném vzdělávání a praktické odborné přípravě je v současnosti ve všech stávajících i nových členských státech EU realitou. Srovnání stavu v České republice s „původními“ členy Evropské unie ukazuje, že zatímco v daných zemích EU je široká účast sociálních partnerů v dialogu s odborným vzděláváním zcela obvyklá, v ČR lze v současné době označit za systémově propojenou spolupráci pouze zmíněné oborové skupiny. Výsledky projektu „VQT – Dialogue“, který byl řešen v letech 2001-2003 Národním ústavem odborného vzdělávání v rámci programu Leonardo da Vinci, jednoznačně ukazují, že pracovníci firem a reprezentanti sociálních partnerů poměrně přesně postihují důležité problémy, které je v České republice nutno řešit (realizace odborného vzdělávání ve vztahu ke změnám na trhu práce, vazby počátečního a dalšího vzdělávání, poradenství při výběru povolání aj.). Již méně si však uvědomují to, že úspěšné řešení zmiňovaných problémů závisí na jejich aktivní účasti a ochotě investovat do těchto aktivit. Jednoznačné priority nemá ani přímá spoluúčast na příslušných odborných činnostech. 49

Jako příklad lze uvést uskutečňování odborné praxe žáků středních odborných škol v reálném pracovním prostředí. V r. 2001 NÚOV zjišťoval u vedení 300 SOŠ zkušenosti v této oblasti. Všichni respondenti vyjádřili kladný názor na význam odborné praxe; i když uváděli určité problémy spojené s jejím zajišťováním, převážně hodnotili stav spolupráce školy s budoucími zaměstnavateli jejích absolventů jako dobrý. Vyskytly se však i školy, kterým se potřebné kontakty se zaměstnavatelskou sférou nedařilo navázat. V posledním období se však na NÚOV obracejí asociace středních odborných škol a upozorňují, že v dané oblasti došlo k nežádoucímu posunu. Ukazuje se, že požadavek na zařazení odborné praxe v rámci vzdělávání ve středních odborných školách (v dosavadních učebních dokumentech minimálně 2 týdny za studium, v rámcových vzdělávacích programech v rozsahu 4 týdnů za studium) činí školám narůstající organizační problémy. Zajišťování praxe žáků středních odborných škol proto NÚOV pokládá za jednu z bariér spolupráce škol a zaměstnavatelů. Ze zkušeností škol vyplývá, že neustále klesá počet právnických a fyzických osob, které jsou ochotny a schopny praxi zajistit na potřebné úrovni. Zejména v menších městech ubývá firem, které mají na svých pracovištích specializované pracovníky s takovou rezervou v pracovní náplni, aby se mohli minimálně týden souvisle věnovat praktikantovi, seznamovat ho s problematikou daného pracoviště, zadávat mu úkoly, kontrolovat je po něm, konzultovat zprávu z praxe a vykonávat další činnosti s praxí spojené. Často se tak stává, že odborná praxe ani zdaleka nesplní stanovené cíle a je spíše ztrátou času. Souhrnně lze konstatovat, že přes existující pozitiva se přece jen ještě projevuje určitá nezkušenost sociálních partnerů v dialogu se vzdělávací sférou. Ta patrně vyplývá z nepříliš dlouhé tradice jejich existence a ze skutečnosti, že v minulosti byla problematika odborného vzdělávání řešena na centrální úrovni, státními institucemi. Prostředí pro kvalifikovaný sociální dialog je proto třeba nadále kultivovat. Rovněž je nutné mít rovněž na zřeteli, že vytváření podmínek pro jeho systémové fungování by mělo být zohledňováno při tvorbě příslušných právních předpisů.

50

Jak to vidí (a dělají) v PETROFu PhDr. Yvonna Ronzová ředitelka úseku lidských zdrojů a představitelka vedení pro jakost a environment PETROF, spol. s r. o. Přestože je v současné době v České republice více než půl milionu nezaměstnaných, v řadě firem se potýkají s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Výrobní podniky s tradiční, převážně ruční výrobou, jsou toho zářným příkladem. Jednou z takových firem je i PETROF, spol. s r. o., kde je „úzkoprofilovou“ kvalifikací „mechanik klávesových hudebních nástrojů“, lidově řečeno „klavírník“, ale i konstruktér či technolog výroby klavírů či pian. Představovat blíže největšího evropského výrobce pian snad ani není nutné, jen připomenu, že firma v loňském roce slavila 140. výročí své existence a ruční způsob výroby se za tu dlouhou dobu zase tolik nezměnil. Naší doménou je sice „hand made“, ale kde ty „šikovné ručičky“ v dnešní době brát?

Řemeslo je když…. Ještě v průběhu 90. let se na učební obor Mechanik klávesových hudebních nástrojů a na studijní obor s maturitou Uměleckořemeslná stavba klávesových hudebních nástrojů hlásil takový počet uchazečů, že byly souběžně otevírány dvě až tři třídy a například v roce 1990 se pro povolání klavírníka připravovalo na SOŠ a SOU hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové 297 žáků. S narůstající elektronizací, digitalizací a computerizací však postupně ubývalo těch mladých, kteří by chtěli spojit svoji budoucnost s ruční řemeslnou výrobou. V roce 2000 se na škole připravovalo pro toto krásné řemeslo již pouhých 24 žáků. Dnes na škole zůstává posledních sedm žáků učebního oboru a podruhé se nový ročník vůbec neotevřel. Bohužel ani o studijní obor s maturitou není mezi uchazeči zájem. Je to důsledek částečně způsobený problémy, do kterých se firma PETROF před dvěma lety dostala, ale i snahou rodičů o to, aby jejich děti byly prioritně úspěšnými podnikateli, manažery a obchodními zástupci, nebo alespoň pracovali v klidné kanceláři. To, že tak naše školy produkují ročně tisíce nezaměstnaných, všichni dobře víme.

A jak to řešíme v PETROFu? Kromě nerovného boje s levnou asijskou konkurencí jsme se vrhli do dalšího boje o schopné a manuálně zručné zaměstnance, pokračovatele tradice „zlatých českých ručiček“. Poté, co se společnost PETROF vykřesala z největších finančních potíží, způsobených zejména problémy s dodavatelem v USA, pádem dolaru (připomeňme, že v roce 2001 byl dolar za 42,- Kč, nyní osciluje kolem 25,- Kč) a celkovou krizí na trhu akustických hudebních nástrojů, zahájila boj o udržení kvalifikovaných řemeslníků a jejich „omlazování“. Zkonstatovali jsme, že školní systém nám díky nezájmu žáků o toto řemeslo není schopen zajistit potřebné mladé odborníky a ani u nejbližších „sousedů“ je nenajdeme. Řešení, typické pro automobilky, které dovážejí zaměstnance z postkomunistických zemí, není pro nás vzhledem k náročnosti profese a délce zapracování v řádech let vhodným řešením. Jednoduchý závěr: nikdo nám nepomůže, musíme si pomoci sami. 51

Vstoupili jsme v jednání s ředitelem SOŠ a SOU hudebních nástrojů a nábytku (HNN) v Hradci Králové a společně přemýšleli o školícím programu pro klavírníky a servisní techniky. Zkušeností sice bylo dost, jednak byla škola v dobách předlistopadových přímo součástí státního podniku Československé hudební nástroje (po privatizaci opět PETROF) a připravovalo tak pro výrobní podnik potřebné řemeslníky, jednak i nyní probíhá spolupráce s praxí studentů, s tematickými školeními zaměstnanců atd. Ale projekt takového rozsahu, aby zabezpečil kvalifikované pracovníky v řádu desítek zaměstnanců, to byl jen záměr z říše snů – kde na to vzít peníze? Ve chvíli, kdy se objevila výzva Úřadu práce v Hradci Králové – OP RLZ, GS 4.1 – Adaptabilita a podpora konkurenceschopnosti podniků a organizací, bylo jasno. Tady je ta správná možnost! Nadšenci ze školy i fabriky dali hlavy dohromady a zrodil se projekt „Klavírník a servisní technik“ - rekvalifikační kurz, na němž se podílejí jak odborníci a specialisté z PETROFu, tak pedagogové a mistři odborného výcviku SOŠ a SOU HNN. Hodnotitelé doporučili projekt ke schválení s velkým počtem bodů, finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF) byly přiděleny a nyní vrcholí přípravy k jeho zahájení. Účastníky budou jednak vlastní zaměstnanci, kteří provádějí ty nejjednodušší výrobní operace s krátkou dobou zapracování a cítí se ohroženi ztrátou zaměstnání, jednak uchazeči o práci z evidence Úřadu práce. Již dnes se hlásí řada těch, kteří zjistili, že se připravili na povolání, které jim aktuálně neskýtá možnost výdělku. Vstupním požadavkem do kurzu je zvládnutí speciálních motorických testů (rovněž zakoupených z prostředků ESF), protože manuální zručnost a správné zvládnutí výrobních operací jsou nezbytným předpokladem kvalitní práce při výrobě pianin světové úrovně. Program trvá tři měsíce (480 hod.) a sestává vždy ze dvou dnů teorie v SOU a tří dnů praxe v PETROFu.

Teorie a praxe… Abychom však nehovořili jen o „klavírníkovi“ nebo servisním technikovi, je třeba dodat, že dalším partnerem v projektu OP RLZ je Univerzita v Hradci Králové, která participuje na dalších vzdělávacích aktivitách pro naše zaměstnance, zejména pak v oblasti výuky informačních technologií, práce na PC, finančního řízení a managementu. Pro nás je to nezbytné pro udržení určitého nadhledu nad provozní slepotou, udržování teoretického zázemí a konfrontace s novodobými trendy. Firma PETROF je jedním z mála světových výrobců hudebních nástrojů, kteří jen neopisují od ostatních, nekopírují a nekupují know-how, ale kteří ho sami vlastní a rozvíjejí. Jako jediní v Evropě máme vlastní výzkumné a vývojové oddělení, laboratoř s bezodrazovou komorou atd. Know-how se dědí z generace na generaci, od jedněch zaměstnanců k druhým. Pokrok je však i v této zdánlivě konzervativní branži nezadržitelný a nové impulzy přicházejí z celé řady oblastí – dřevozpracující, chemie, matematiky, fyziky… Jednou ze škol, která připravovala pro PETROF (a další české výrobce hudebních nástrojů) odborníky a specialisty, byla Vysoká škola ve Zvolenu, katedra hudebních nástrojů, dnes zahraniční Technická Univerzita. Kontakty byly přerušeny, vztahy přetrhány, základní výzkum skončil, studenti pro nedostatek pracovních příležitostí přestali existovat… Opětovně jsme tedy letos navázali spolupráci, oprášili kontakty, nabídli uplatnění, přijali první technology, zadali diplomové a disertační práce, zavedli pro naše lidi možnost dálkového studiua atd. A výsledky? Upřímně řečeno, dnes ještě nemáme přínosy kvantifikovány, vyjádřeny finančním efektem. Ale jedno víme již dnes naprosto jistě. Máme opět šanci získat 52

potřebné odborníky a navíc umožníme našim lidem studium v zahraničí (opět za přispění ESF). To je také jedním z důležitých stabilizačních prvků naší personální strategie. Co je však ze všeho nejdůležitější? Že PETROF nejenom žije, ale rozvíjí se! Držte nám prosím palce.

53

Spolupráce vysokých škol a podniků – zkušenosti ze zahraničí Mgr. Aleš Vlk poradce generálního ředitele Agentura na podporu podnikání a investice CzechInvest

Úvod: Spolupráce vysokých škol či obecně institucí terciárního vzdělávání s podnikatelskou sférou se v posledních letech dostala do centra pozornosti nejen na národní, ale také na Evropské a mezinárodní úrovni. Týká se totiž nejen produkce kvalifikované síly pro potřeby hospodářství, ale také přenosu výsledků vědecké činnosti do praxe. Tento příspěvek je rozdělen do několika samostatných částí. V první části je zdůrazněn jeden z důležitých rozdílů mezi systémem terciárního vzdělávání v České republice a v některých vyspělých zemích, které nebyly po druhé světové válce poznamenány vlivem komunistického režimu. Krátce jsou zmíněny v teoretické literatuře obecně akceptované cíle vysokoškolských systémů. Další část je věnována popisu forem spolupráce mezi vysokými školami a podnikatelským sektorem. V závěru je uveden konkrétní příklad – univerzita v Nizozemském Enschede se snaží přiblížit svému okolí prostřednictvím podnikatelského přístupu.

Systém terciárního vzdělání v České republice po roce 1989 Ve většině vyspělých zemích můžeme v rámci terciárního sektoru rozlišovat mezi vzděláváním zaměřeným více akademicky a vzděláváním orientovaným více na rozvoj praktických dovedností. U nás na podobném principu existuje dělení na vysoké školy (státní, veřejné a soukromé) a vyšší odborné školy. Hned na začátku je však vhodné si připomenout, za jakých okolností došlo v České republice ke vzniku vyššího odborného vzdělávání. Zatímco historie univerzitního vzdělávání je na našem území více než úctyhodná, vyšší odborné školy vznikly až po roce 1989. Vyšší odborné školy začaly působit ve školním roce 1996/97 jako nový typ škol určený pro vzdělávání studentů, kteří ukončili studium na střední škole maturitní zkouškou a měli zájem dále pokračovat ve studiu na jiné než vysoké škole. Vzdělávací program pro vyšší odborné vzdělávání je uzákoněn v novém školském zákoně č. 561/2004 Sb. Ve světě však neuniverzitní terciární¹ vzdělávání vzniklo především jako reakce na požadavky zaměstnavatelů. Dlouhé, příliš akademicky zaměřené studijní programy vysokých škol nebyly schopny reagovat na měnící se podmínky ekonomiky a následné požadavky trhu práce. Proto se začaly zavádět kratší, na praktické dovednosti více orientované programy, které postupně vyvrcholily vznikem neuniverzitního sektoru vysokoškolského vzdělávání. V roce 1965 tuto binární soustavu jako první zavedla Velká Británie a o pár měsíců později Austrálie. Podobné systémy známe dále například z Německa (fachhochschulen) či Nizozemí (hogescholen). Je také dobré mít na paměti, že vzdělávání neuniverzitní reprezentuje často větší část studentské populace než univerzitní. V Nizozemí v akademickém roce 2003/ 04 navštěvovalo univerzity 180 042 studentů, zatímco hogescholen 338 830 studentů². Dle časopisu The Economist je například ve spojených Státech amerických pouze 100 elitních ——————————————————— 1 V zahraniční literatuře se používá rozdělení na university a vocational education. 2 Informace o počtech studentů jsou k dispozici na http://www.hbo.nl a http://www.vsnu.nl

54

výzkumných univerzit. Velkou část zbylých 3 200 vysokoškolských institucí tvoří malé lokální ‘colleges‘, nabízející dvouleté studijní programy a realizující pouze nevýznamné výzkumné aktivity.

Cíle vysokého školství Všeobecně uznávaný smysl univerzit, který nikdy nebyl zpochybněn, je svázán s věděním a pravdou. Od počátku své existence byly vysoké školy místem, kde docházelo k hledání pravdy a k rozvoji vědění. Někteří autoři odvozují od zvláštní povahy těchto prvotních cílů i netradiční uspořádání vysokoškolských institucí, které dává velkou moc do rukou akademické oligarchii – profesorům a docentům. Specifickým smyslem univerzit je také zdůvodňován vysoký stupeň nezávislosti, kterému se vysoké školy těší. Období po druhé světové válce ale znamenalo výraznou změnu ve vztahu vysokých škol a vlád, které začaly věnovat čím dál tím větší pozornost způsobům, jak využít vysokých škol v plánování budoucnosti. Vysokoškolské instituce se postupně staly nástrojem různých vládních politik a začaly zásadním způsobem přispívat k naplnění ekonomických a sociálních potřeb společností. Třemi základními cíli bylo: uspokojení poptávky trhu práce po kvalifikované pracovní síle, umožnění vzestupné sociální mobility ve společnosti a šíření demokracie a výchova k demokratickým principům. Tyto tři základní cíle jsou i nadále považovány za platné pro vysokoškolské systémy vyspělých zemí.

Spolupráce vysokých škol a podniků Problematika spolupráce vysokých škol a podnikatelské sféry se dostává čím dál tím častěji do popředí zájmu. Těžko se najde někdo, kdo by odmítl intenzivnější interakci mezi univerzitním prostředím a okolním prostředím podpořit. Co všechno si vůbec pod pojmem spolupráce vysokých škol a podnikatelů můžeme představit? Hned na začátek je dobré si říci, že v zahraniční literatuře se používá pro spolupracující subjekty buď výrazu business anebo industry. Zatímco business nám může znít moc komerčně, proti zúžení na industry - průmysl - se zase brání ti, kteří mají dojem, že všechno ostatní je pak automaticky vyřazeno. Z těchto důvodů bude asi nejlepší používat v češtině výraz „podnikatelský sektor“, popřípadě „zaměstnanecká sféra“, abychom nezapomněli na subjekty veřejno-právní či státní. Velkou pozornost věnují vzájemnému vztahu vysokých škol a podnikatelské sféry v anglo-sasském světě, a to především ve Spojených státech amerických a Velké Británii. Od Britů Charlese a Conwaye si můžeme vypůjčit kategorizaci spolupráce, která je založena na jednotlivých etapách práce se znalostí. Do první skupiny patří spolupráce, při které dochází ke tvorbě znalostí. Sem řadíme především výzkumné a vývojové aktivity. Vysoké školy provádějí výzkum a vývoj pro podniky na zakázku, školy a podniky realizují společné projekty, provozují společné laboratoře či si volné kapacity svých laboratoří vzájemně poskytují. Do druhé kategorie patří aktivity, při kterých dochází k přenosu znalostí. Jedná se například o konzultační činnost akademických expertů či celých týmů určenou pro podniky. Odhaduje se, že ve Spojených státech až 70 procent dalších společných projektů začíná na základě prvotní konzultační činnosti. Dále sem patří patenty či užité vzory. Výzkumníci na vysoké škole vyvinou nějaký nový postup či výrobek, nechají ho patentovat a prodají k dalšímu užívání podnikatelskému subjektu. Třetí kategorií jsou spin-off společnosti. Ty mohou být založeny studenty či akademiky vysoké školy, popřípadě společně. Nebo se v nich kapitálově účastní přímo vysoká škola. Ta 55

pak může založené subjekty v určité fázi vývoje prodat dalšímu zájemci. Spin-off či start-up společnosti (nově vzniklé) mohou za zvýhodněných podmínek působit v podnikatelských inkubátorech či se postupně přesunout do vědecko-technologického parku. Některé univerzity, povětšinou technického charakteru, nabízejí zvýhodněné podmínky pro své studenty či akademiky, aby je stimulovaly k zájmu o podnikatelskou činnost. Poslední kategorie spolupráce vysokých škol a podnikatelského sektoru obsahuje aktivity založené na lidském faktoru. Jedná se především o výuku studentů a výukovou činnost pro podnikatelské subjekty, která je v našem prostředí poněkud nepřesně nazývána celoživotním vzděláváním. Do této kategorie bychom mohli zařadit kromě dvou výše zmíněných tradičních činností vysokých škol i praxe studentů v podnicích, krátkodobé stáže akademiků ve firmách, přednáškovou činnost představitelů podnikatelských subjektů, vedení ročníkových, bakalářských, diplomových či disertačních prací odborníky z podnikové sféry, společnou tvorbu a realizaci studijních programů či v neposlední řadě společné semináře a konference pro představitele obou stran. K výše zmíněné kategorizaci forem spolupráce je nutné dodat, že je to pouze jedno z možných rozdělení. Autoři dodávají, že se jednotlivé formy mezi sebou prolínají a vzájemně překrývají. Je téměř nemožné od sebe striktně oddělit například výzkum a vývoj a výuku. Zdá se také, že vzájemné vztahy mezi podnikatelskými subjekty a vysokými školami, které mnohdy zakládají vlastní firmy či do jiných vstupují, budou v budoucnosti ještě více složitější. Také je nutné připomenou, že v každé zemi či každém kulturním prostředí některé formy spolupráce fungují, jinde nikoliv. Jaká je vůbec historie vzájemného vztahu mezi vysokými školami a firmami? První znaky lze vystopovat už v době průmyslové revoluce, ale intenzivní rozvoj nastal teprve před čtvrtstoletím především v USA a Velké Británii. Je však nutné zdůraznit, že průmyslové podniky a vysoké školy si cestu k sobě nenašly jen tak lehce a samy od sebe. Velmi významnou roli v posílení vazeb mezi vysokými školami a průmyslem hrály vlády jednotlivých států. Již delší dobu jsou za katalyzátory spolupráce mezi vysokými školami a průmyslem považovány například vědecko-technologické parky. Přestože existují desítky úspěšných projektů, v některých případech byla očekávání zakladatelů příliš vysoká. Edward Malecki z americké Ohio State University v této souvislosti říká, že vědecko-technologický park nemusí mít dostatečný přínos, pokud neutváří a nerozvíjí sociální sítě. Vědecko-technologické parky další generace budou muset být založeny především na sociálním kapitálu. Zatímco ve Spojených státech a Japonsku pokračuje přechod ke společnosti založené na znalostech, Evropa poněkud zaostává. Je například pozadu v 10 z 11 ukazatelů měřících stupeň inovačního potenciálu. Hustota spin-off společností v blízkosti kempusů vysokých škol je daleko menší v Evropě než ve Spojených státech. Zaměstnanci evropských vysokých škol nemají dostatečné znalosti a zkušenosti s problematikou duševního vlastnictví. To jsou jen některé příklady. Za jeden z důvodů neúspěšného „dohánění“ svých konkurentů a snižující se konkurenceschopnosti Evropy na světovém trhu je považováno právě nedostatečné sepětí mezi vysokými školami a podnikatelskými subjekty. Nápady z akademického prostředí nepřecházejí do podniků tak rychle, jak by bylo zapotřebí. Není tedy divu, že se podpora spolupráce mezi vysokými školami a podniky objevuje

56

ve strategických dokumentech vrcholných představitelů EU čím dál tím častěji. Předseda Evropské komise Jose Mauel Barroso například zdůrazňuje, že je nutné přijít s nápady, které pomohou univerzitám zvýšit jejich potenciál ve výzkumu a vývoji a vybudovat intenzivnější vazby na podnikatelské prostředí. Změny by měly přijít především ze strany vysokých škol. Evropská komise navrhuje následující kroky: zvýšit atraktivitu vysokých škol v Evropě pro neevropské studenty, zlepšit řízení vysokých škol a diverzifikovat příjmy. Evropa chce vsadit na výzkum a vývoj a vysoké školy jako motor inovací. Co však ukazují některé vybrané zkušenosti ze Spojených států a Velké Británie? Předně to, že hlavním motorem inovací je průmysl a univerzity hrají pouze okrajovou roli (méně než 5 procent inovačních společností považuje informace z výzkumných center a vysokých škol za velmi důležité). Existuje shoda v tom, že základním posláním vysokých škol je práce s talentovanými mladými lidmi a jejich rozvoj. Univerzity slouží jako poskytovatel základních znalostí o vědeckých a technologických zásadách a myšlenkách. Mnoho expertů tvrdí, že k úspěšné tvorbě inovací a ke zlepšení technologií dochází spíše tam, kde jsou firmy schopny zaměstnat velký počet vysoce kvalifikovaných absolventů a úzce spolupracovat s místními institucemi terciárního vzdělávání, aniž by se jeden z partnerů snažil vytěžit více než ten druhý. Stejně tak je nutné si uvědomit, že existovaly a asi ještě dlouho budou existovat bariéry mezi akademickým prostředím a podnikatelskou sférou. A tyto překážky jdou napříč zeměmi a ve své podstatě vyjadřují rozdílné hodnoty obou světů. Výzkumy provedené ve Velké Británii před několika lety ukázaly, že hlavní překážkou spolupráce s podnikatelskou sféru je pro akademiky rozdílný pohled na účel spolupráce. Aplikovaný výzkum pro vědecké pracovníky z vysokých škol není dost zajímavý, spolupráce s podnikatelskou sférou nepřispívá k postupu akademickou hierarchií a v neposlední řadě zabírá čas, který by mohli věnovat publikační činnosti. Firmy si zase stěžují, že se vysoké školy nechovají dostatečně profesionálně a že akademici upřednostňují ostatní zájmy, tudíž nejsou často schopni dostát včas a kvalitně svým závazkům.

Případová studie – Twente Universiteit v Nizozemí³ Příkladem univerzity, která vznikla z ničeho v málo rozvinutém regionu a snaží se sázet na nové přístupy, je Twente Universiteit v Nizozemí. Nad hlavním vjezdem do univerzitního území vás přivítá nápis de ondernemende universiteit - podnikající či podnikatelská univerzita. Jediný typický nizozemský kempus najdete mezi městy Hengelo a Enschede, poblíž hranic se sousedním Německem. Studuje tu zhruba šest tisíc mladých lidí a pracuje tisícovka výzkumníků. Během akademického roku 2004/05 vědečtí pracovníci podali 31 patentů a publikovali 640 odborných článků či publikací. Roční příjmy činily něco málo přes 200 milionů EURO. Univerzita preferuje pět základních oborů, ve kterých má snahu se udržet či dostat na nejvyšší světovou úroveň. Jedná se o oblast informačních a komunikačních technologií, mikrosystémy a nanotechnologie, biomedicínu, chemické procesní inženýrství a sociální vědy. Aby byla Twente Universiteit konkurenceschopná na světové úrovni, plánuje do roku 2010 vznik konsorcia s technickými univerzitami v Delftách a Eindhovenu. V zahraničí pak chtějí v oblasti výzkumu a vývoje a při lákání zahraničních studentů vystupovat pod jednou značkou. Součástí ambiciózního plánu je i utvoření takzvané ‘inovační laboratoře’. Laboratoř by ——————————————————— 3 Jako podklad byl použit článek, který autor uveřejnil v časopise Ekonom 4.8. 2005.

57

měla hrát významnou roli na celé národní úrovni v oblasti transferu znalostí a jejich komercializace, zakládání a provozování vědecko-technologických parků, programů pro začínající inovační firmy a správy duševního vlastnictví. Před čtyřiceti lety měl vznik univerzity vyřešit krizi regionálního textilního průmyslu. Když ale textilní průmysl v Twente zkolaboval, univerzita náhle přestala být prioritou nizozemské vlády. Jako malá regionální instituce neměla před dvaceti lety žádné vynikající výsledky ve výzkumu, ani dobrou reputaci mezi studenty. Situaci změnil až příchod nového rektora van den Kroonenberga, který řídil univerzitu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Zviditelnění pomohla nová značka, kterou zavedl: podnikatelská univerzita. Prvořadým úkolem rektora van den Kroonenberga bylo zvýšit počet studentů. Výukové a ubytovací kapacity plánované pro čtyři tisíce mladých lidí byly naplněny jen z poloviny. Náklady na jednoho studenta byly proto příliš vysoké. Aby přilákala další zájemce, škola vsadila na netradiční kombinaci technických a sociálních věd. V neposlední řadě došlo na změny v organizaci a systému řízení. Vedení školy zásadně posílilo vazbu na průmyslové podniky. Pro firmy zřídilo kontaktní místo - Transfer Point, kde je možné navázat na centrální úrovni styky s univerzitou a získat zásadní informace potřebné ke spolupráci. Zástupci podniků jsou členy poradních univerzitních orgánů nebo se podílejí na tvorbě dlouhodobé strategie školy. Hmatatelným výsledkem společné snahy je více než 450 spin-off společností vytvořených na univerzitě. „Klademe velký důraz na obsah našich studijních programů. Vycházíme především z požadavků budoucích zaměstnavatelů absolventů. Studijní program podnikatelství, který byl zaveden před čtyřmi roky, učí studenty kromě jiného, jak založit vlastní společnost“, říká Peter van der Sijde z institutu NIKOS, který má za úkol stimulovat a podporovat na univerzitě rozvoj podnikatelství se znalostmi. Uplatnit získané teoretické vědomosti v praxi pomáhá absolventům TOP program, který podporuje mladé lidi při zakládání vlastních firem založených na znalostech. Jak? Poskytnutím osobní půjčky splatné během pěti let. Projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a s jeho přispěním vznikne přibližně stovka nových pracovních pozic ročně. Vstoupit do TOP programu může absolvent či výzkumník místní univerzity, absolvent jiné vysoké školy či člověk z průmyslové sféry, který má zájem o vývoj výrobku či služby ve spolupráci s Twente Universiteit. S jedinou podmínkou: Jeho podnikatelský plán se musí dotýkat některé z oblastí výzkumu na univerzitě a musí mít pro ni určitou přidanou hodnotu. Pod tím si můžeme představit rozvoj daného oboru, vytvoření pracovních míst pro absolventy či možnost dlouhodobé účasti školy na projektu. „Pokud je předložený projekt doporučen oborovou univerzitní komisí, získává novopečený podnikatel na rok pracovní místo a základní infrastrukturu (přístup k vědeckým materiálům, internetu, faxu, kopírce) v rámci výzkumné skupiny, na kterou je jeho projekt vázán,“ popisuje van der Sijde. Součástí podpory je také přístup do laboratoří, zkušený mentor, kurz podnikatelství a bezúročná půjčka 15 tisíc EURO. Výzkumná skupina, na kterou je podnikatel napojen, dostává určitou kompenzaci z peněz projektu za poskytnutí svých kapacit. Když projekt uspěje, což se podle van der Sijdeho týká zhruba dvou třetin účastníků, jeho tvůrce může plynule přejít do místního podnikatelského inkubátoru, popřípadě si pronajmout rozsáhlejší prostory v podnikatelském parku přímo sousedícím s univerzitním kempusem. Dalším koloritem podnikatelské univerzity jsou mladí lidé, kteří podnikají už během svého studia. Stovce nadšenců je k dispozici struktura s názvem USE - University Student Enterprises. Zde si za zvýhodněné ceny pronajímají pracovní místo, počítač, telefon, fax, kon58

ferenční prostor, popřípadě celou kancelář. Na univerzitní kempus bezprostředně navazuje Business and Science Park, jeden z nejstarších podnikatelských parků v Evropě, který vznikl v roce 1966. V současnosti tu sídlí téměř dvě stovky společností, které zaměstnávají více než čtyři tisíce lidí. Lákání další firem do parku ale nekončí. Díky speciálnímu programu konsorcia partnerů - univerzity, podnikatelského a vědeckého parku, regionální rozvojové agentury a města Enschede přišlo v průběhu tří let 13 nových firem a vzniklo přes sto pracovních míst. Konsorcium očekává, že se během příštích šesti měsíců jejich počet zdvojnásobí. Univerzita i ve všech svých dalších činnostech uplatňuje netradiční a zdravě podnikatelský přístup. Každá brožura, která o Twente Universiteit vychází, obsahuje profily úspěšných absolventů a studentů. Svým bývalým studentům nabídla univerzita zdarma zřízení internetové adresy. Začala pro ně vydávat časopis ALUMNI Magazine a organizovat setkání po několika letech. Stejně tak je aktivní vůči zahraničí. Projdete-li se po kempusu, potkáte studenty ze všech zemí od Indie až po Peru či Jižní Afriku. Univerzita se snaží nabrat co nejvíce zahraničních studentů, především v doktorandských programech, protože zájem místních studentů o práci ve výzkumu a vývoji do budoucnosti nebude stačit. Univerzita stejně tak rozvíjí své výzkumné a výukové aktivity v zahraničí. Na začátku roku 2005 byl úspěšně zahájen program managementu v Číně.

59

Vydavatel: Ministerstvo průmyslu a obchodu Tisk: TNM Print s.r.o. Nové Město