Sborník přednášek. semináře. Modernizace veřejného osvětlení

Sborník přednášek semináře

Modernizace veřejného osvětlení

SPOLEČNOST PRO ROZVOJ VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ SEMINÁŘ FOR ELEKTRO 22. ZÁŘÍ 2010

Vážení zástupci obcí, jménem Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení jsme pro Vás připravily v rámci stavebního veletrhu FOR ARCH a 3 ročníku FOR ELEKTRO

konferenci věnovanou

problematice veřejného osvětlení a tento miny sborník odborných přednášek. Po krátkém seznámení s naší společností jsou na programu následující přednášky, které přednesou přední odborníci: 1. Porovnání osvětlovacích soustav s novými světelnými zdroji (LED) 2. Ekonomie provozu veřejného osvětlení 3. Právní a finanční otázky související se zřízením a provozem veřejného osvětlení 4. Vliv času na soustavy veřejného osvětlení (koroze stožárů apod.) 5. Nežádoucí účinky světla („Světelné znečištění“) 6. Zkušenosti správce veřejného osvětlení Posláním Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení je předávání informací z oboru lidem, kteří je potřebují pro správná rozhodnutí při řešení otázek souvisejících s veřejným osvětlením. Proto věříme, že náplň konference a setkání se zástupci naší společnosti Vám pomohou v řešení současných či budoucích projektů veřejného osvětlení. Se srdečným pozdravem

Ing. Tomáš Maixner předseda SRVO


Porovnání osvětlovacích soustav s novými světelnými zdroji Ing. Hynek Bartík SRVO, www.srvo.cz, [email protected] Porovnání osvětlovacích soustav s novými světelnými zdroji Světelné diody (LED) jsou fenoménem doby a dostávají se také do veřejného osvětlení. Nástupem mnoha LED řešení daná relativní nepřehlednost trhu, klade na investory naprosto nové, komplikovanější požadavky. Proto bych úvodem tohoto příspěvku rád shrnul, co si z něj posluchač a čtenář má odnést. LED svítidla jsou bezesporu budoucností osvětlování - již dnes existují velmi kvalitní výrobky, především renomovaných výrobců, které v některých aplikacích veřejného osvětlení (VO) mohou dosáhnout provozních úspor. Jejich nevýhodou jsou však současné vysoké investiční náklady. Zároveň se na trhu objevuje velké množství nekvalitních výrobků, které se snaží z popularity LED těžit. Pokud chceme LED svítidla pro VO využívat, je proto třeba dát si pozor na mnoho nabídek, které investory klamou a uvádí mnoho nepravdivých informací. Problém s rozhodováním vyřeší pouze pomoc profesionálního světelného technika. Ale i v takovém případě je dobré mít základní znalosti a především vědět, jak neskočit na lep nepoctivým obchodníkům.

Světelné zdroje používané ve VO Ve veřejném osvětlení je nejčastěji využívaným světelným zdrojem vysokotlaká sodíková výbojka. Jde o energeticky velmi účinný světelný zdroj. V dnešní době jsou často používány také vysokotlaké halogenidové výbojky, kompaktní zářivky naleznou se i rtuťové výbojky. Při porovnávání světelných zdrojů je třeba znát především jejich měrnou účinnost, životnost (jako průměrnou roční dobu svícení počítáme cca 4 000 hodin), průběh životnosti a poklesu světelného toku v čase i jejich pořizovací cenu. Nejúčinnějším světelným zdrojem užívaným pro veřejné osvětlení je v současné době nízkotlaká sodíková výbojka, která je však pro své rozměry již považována za zastaralý světelný zdroj, který není vhodný pro konstrukci moderních, účinných svítidel. Díky nízkému využití světla jsou soustavy s nízkotlakými sodíkovými výbojkami ve většině případů energeticky náročnější než ve vysokotlaké verzi. Komerčně využívané LED čipy již dosahují měrného výkonu 135 lm/W, nicméně měrný výkon LED svítidel se dnes pohybuje mezi 50 až 100 lm/W, jelikož se určitá část energie ztrácí díky předřadníku a optickému systému svítidel. Zmíněného výkonu se dosahuje za optimálních podmínek, zejména teplotních, kterých se v méně kvalitních svítidlech nedosahuje.

Norma Osvětlení pozemních komunikací Veřejné osvětlení je často vnímáno jako samozřejmost, proto jsou postupy při řešení nových instalací nebo renovací těch starých často podceňovány. Díky tomu málo investorů, ale někdy i elektro projektantů, ví, že existují normy, které problematiku veřejného osvětlení upravují. Stěžejní je norma ČSN CEN 13201 Osvětlení pozemních komunikací, která rozděluje komunikace do tříd osvětlení. Na základě zatřídění jsou stanoveny požadavky, jaké je třeba na kterých komunikacích zajistit, aby na nich byl provoz bezpečný. Dosažení požadovaných parametrů lze prokázat pouze světelně technickým výpočtem, u existujících osvětlovacích soustav měřením. Pro výpočet jsou základním vstupním souborem fotometrická data svítidel. Ta jsou odlišná pro různé typy svítidel, nejen různých výrobců.


Tato informace, je velmi důležitá. Pokud totiž určitý typ svítidla splní v určité konfiguraci soustavy požadavky normy, nemusí nutně jiné, na první pohled stejné, svítidlo těmto požadavkům vyhovět. A jejich rozdílnost znamená, že nelze bez zpracování světelně technického návrhu rozhodnout, zda je možná záměna jednoho výrobku za druhý. Žel se to často děje. Připomenu své pozastesknutí z úvodu tohoto příspěvku – nepodloženou výměnu typu svítidla nebo světelného zdroje nabízejí právě zmínění nesolidní prodejci. Z výše uvedeného plyne především potřeba zapojit do každého projektu veřejného osvětlení profesionálního světelného technika, který investorovi pomůže vybrat řešení splňující požadavky normy. Neméně důležité pro úspěšné řešení projektu veřejného osvětlení je využití kvalitních moderních svítidel a světelných zdrojů. Moderní typy svítidel mají účinné reflektory, které efektivně využívají většinu vyrobeného světla a především jej usměrňují právě do míst, kde je v dané aplikaci potřeba.

Životnost LED Pokud posuzujeme životnost světelných zdrojů, je třeba vědět, co udávaná životnost znamená. Servisní doba života

= 90% přeživších světelných zdrojů

Střední doba života

= 50% přeživších světelných zdrojů

Užitečná doba života

= doba za níž poklesne světelný tok LED na 70% nominální hodnoty

Je důležité si uvědomit, že životnost LED světelných zdrojů naprosto zásadně závisí na podmínkách uvnitř svítidla (odvod tepla…). Proto katalogová životnost LED čipu nemusí při nevhodné konstrukci svítidla platit pro celé svítidlo.

Jak uspořit při renovaci veřejného osvětlení Pokud současná soustava veřejného osvětlení využívá zastaralá svítidla s příkonem 150W nebo 250W, je velmi pravděpodobné, že zajistíme stejné parametry osvětlení i při použití kvalitního, moderního svítidla s vysokou účinností a vysokým stupněm krytí i při nižším příkonu. Toto je třeba si uvědomit … pokud výpočtem zjistíme možnost vyměnit například staré svítidlo se sodíkovou výbojkou 150W LED svítidlem 120W, je třeba se ptát, zda stejné nebo lepší parametry nezajistí i nové svítidlo se sodíkovou výbojkou 100W. Nebo dokonce 70W.

Bílé světlo – není bílá jako bílá Moderním trendem ve veřejném osvětlení je využívání bílého světla. To rozlišujeme podle teploty chromatičnosti na studené a teplé bílé světlo. Teplota chromatičnosti Tc vyjadřuje barevný dojem světla. Udává se v Kelvinech (K). Čím vyšší je barevná teplota tím bělejší je světlo. U LED platí, že se snižující se teplotou chromatičnosti klesá jejich účinnost. Praktický test byl proveden v Lyonu ve Francii v roce 2005. Účastníci byli požádáni, aby vyplněním dotazníku ohodnotili různé druhy osvětlení. Z výsledků lze odvodit, že jasně preferovali světelné zdroje s teplou bílou barvou (2800 - 3000K). Preference těchto výbojek byly vyšší než u vysokotlakých sodíkových zdrojů se žlutým světlem a u zdrojů se světlem studené bílé barvy (4000-4200K). Nepoctiví obchodníci často odkazují na možnost uspořit energii díky tomu, že lidské oko v podmínkách veřejného osvětlení vnímá bílé světlo intenzivněji než světlo nižší barevné teploty (žluté světlo sodíkových výbojek) – proto prý lze snížit hladinu osvětlenosti a tak i příkon svítidel. První část tohoto tvrzení je pravdivá, platí však pouze pro nízké hladiny jasů - pouze pro oblast skotopickéno a mezopického vidění do hladiny kolem 0,5 cd.m-2. Není sebemenší důvod pro snižování hladiny osvětlení v souvislosti s „bílou“ barvou světla. Optimální jas komunikace je okolo 4 cd.m-2. V současné jsou z ekonomicko technických důvodů předepsány hodnoty poloviční a menší. I když nastupující světelné diody jsou nadějí, že vysokých hodnot bude možné ekonomicky dosáhnout. Snad v horizontu několika let. Ale ani pak nebude důvod snižovat hladiny jasů z důvodu barevné teploty světelného zdroje. Nejen proto, že to postrádá pro vyšší jasy smysl. Ale také proto, že čím lépe účastník dopravy uvidí, tím menší je riziko nehody [1].


Cílovou aplikací pro bílé světlo je především osvětlování míst s vysokým pohybem osob a frekventovaným sociálním životem. Jde hlavně o náměstí, centra měst, pěší a obchodní zóny, ale i rezidenční oblasti.

Jak tedy odhalit podvodníky? Pokud využijete rady z tohoto desatera, neměl by Vás žádný nepoctivý obchodník obelstít. 1.

Bude-li prodavač mluvit o pouličních lampách, sodíkových žárovkách, výkonu LED diod v luxech, uniformitě osvětlení, stotisícové době života… pak vězte, že mluvíte s člověkem, který nabízí něco, o čem nemá potuchy.

2.

Zjistěte si, jak dlouho působí v oblasti veřejného osvětlení. Pokud méně jak dva, tři roky, pak jde nejspíš o zlatokopa.

3.

Nechte si od něj předložit reference, jeďte se na jeho realizace podívat, sami si udělejte úsudek o tom, zde je to ono, poptejte se místních na jejich zkušenosti.

4.

Nechte si předložit ekonomické vyhodnocení a požádejte důvěryhodného experta z oboru o jeho posouzení. Nechte si od jiné firmy předložit nabídku na řešení s klasickými světelnými zdroji. Téměř jistě bude klasická soustava levnější a méně energeticky náročná.

5.

Srovnávejte srovnatelné. Obě řešení musí zajistit stejnou kvalitu osvětlení, nejlépe lepší než stávající soustava. Kvalitu i kvantitu nekorektní obchodníci bagatelizují, protože jsou si vědomi, že nejsou sto zajistit dostatečné množství a správné rozložení světla.

6.

Vyvarujte se výrobkům „garážových firem“. Obvykle použijí svítidlo jiného výrobce, vyjmou „vnitřnosti“ a vloží modul LED.

7.

Vyžadujte prohlášení o shodě. Ověřte si pravost protokolů, na základě kterých bylo prohlášení vydáno. Často se jedná o falza. Zkontrolujte, že jsou platné pro svítidlo LED, nikoli pro původní výbojkové. Informujte se o způsobu a ceně výměny jednotlivých diod.

8.

A to nejdůležitější. Požadujte předložení světelně technického návrhu kvalifikovaným technikem. Požadujte předloženi fotometrických dat svítidel (tzv. eulumdata). Jen tak máte možnost zadat výpočet nezávislému technikovi. Pokud vám dodavatel bude tvrdit, že tato data jsou jeho „know how“, tak reagujte jediným způsobem – ukončete s ním jednání. Protože když je nechce poskytnout, tak je vysvětlení velice prosté – dobře ví, že výpočet prokáže nepoužitelnost jím nabízeného řešení. Fotometrické údaje seriózních výrobců jsou volně k dispozici.

9.

Pokud se budete řídit uvedenými zásadami, pak by neměl mít nesolidní prodejce šanci. Je však nutné připomenout, že již existují první aplikace výrobců, které jsou sto se vyrovnat klasickým svítidlům.

10.

Když budete mít štěstí, tak obchodník s kvalitními výrobky zavítá i k vám (a již víte, jak ho poznáte).

Literatura a odkazy [1] Maixner, T. , Světlo a bezpečnost II [2] Maixner, T. , Vraťme se k rozumu – již potřetí [3] ČSN CEN 13201 Osvětlení pozemních komunikací


Ekonomie provozu veřejného osvětlení Jiří Tesař Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení, [email protected] Úvod Ekonomické - hospodárné provozování soustavy venkovního osvětlení obce není jednoduché. Provoz a údržba venkovního osvětlení měst a obcí je jediná nezpoplatněná služba obyvatelům a je hrazena z obecních rozpočtů, což není zrovna zanedbatelná položka. Veřejné osvětlení je ve většině případech majetkem obcí. Vlastnictvím obcí celého systému veřejného osvětlení (VO) dává také obcím povinnost, se o toto zařízení starat a hospodárně ho provozovat, na základě platných zákonů a norem . Vzhledem ke značnému majetkovému rozsahu soustav VO, které je navíc rozmístěno na celém území obce, je zajištění provozu a údržby náročným pracovním výkonem. V minulosti bývalo VO vnímáno jen okrajově, často vznikalo živelně, nekoncepčně, bez znalosti celkové problematiky provozu , údržby a návrhu VO. Současný stav a často též morální a technická zastaralost zařízení VO jsou katastrofálním důsledkem tohoto minulého přístupu. Osvětlení pozemních komunikací představuje jen něco přes dvě procenta celkové spotřeby elektrické energie v České republice. Náklady na jeho správu, provoz a údržbu v rozpočtech obcí nejsou zdaleka malé a zanedbatelné což se nejvíce projevuje u obcí s počtem obyvatel do 1.000. Jediným správným směrem ověřeným v praxi je zvyšování efektivnosti vynaložených prostředků na provoz a údržbu veřejného osvětlení. K tomu musí každý vlastník a provozovatel VO mít dokonalou znalost aktuálního stavu zařízení veřejného osvětlení. Pro toto uplatnění je nutné mít dokonalý přehled o počtu, vlastnostech a rozmístění jednotlivých světlených míst (svítidel, stožárů apod.), dále o zapínacích místech RVO (rozvaděčích), napájecím rozvodu a ovládání veřejného osvětlení. Dalším důležitým kriteriem je sledování nákladových položek, které souvisí s celkovým provozem tohoto zařízení a to zejména: Roční platby za spotřebovanou elektrickou energii při provozu VO Pevné platby za proudové hodnoty hlavních jističů na odběrných místech (RVO) Roční platby za údržbu, které jsou tvořeny náklady na výměny světelných zdrojů, čištění svítidel, nátěry, běžné opravy, revize el.zařízení, mzdové náklady , náklady na techniku popřípadě fakturované částky od správců VO. Roční platby za výměny všech prvků systému VO (rekonstrukce). Roční náklady na investice do zařízení VO (např.nová výstavba, obnova atd.).

Systémový přístup k problematice VO obce Veřejné osvětlení je složitý světelně technický systém, jehož provoz, údržba a koncepce rozvoje vyžadují profesionální přístup. Ten je dán zejména tím, že se jedná o velmi nákladný systém z hlediska spotřeby elektrické energie a hlediska běžné údržby. Aby provozovatel VO mohl odpovědně rozhodovat ve všech zmíněných činnostech, musí disponovat údaji a daty pro možnou operativní analýzu tohoto světelně technického systému a následně mohl učinit odborné a ekonomicky efektivní opatření . V návaznostech na územní rozvoj, generel dopravy a další koncepční materiály obce se zpracovává generel veřejného osvětlení obce. Ten musí mimo jiné obsahovat přiřazení stupně osvětlení jednotlivým osvětlovaným komunikacím , prostranstvím a dalším prostorám s dostatečným výhledem do budoucna, jež je nutno brát v úvahu při sestavování plánu obnovy a rekonstrukce osvětlení. Všeobecným cílem by mělo být v co nejkratší době dosažení minimálních celkových ročních nákladů na zajištění bezpečného provozu veřejného osvětlení obce. Je třeba si uvědomit, že nejnižší pořizovací náklady na jednotlivé díly VO nemusejí být zdaleka nejdůležitější. Vyšší pořizovací náklady bývají často převáženy nižšími provozními náklady v budoucnu (plánované životnosti zařízení VO – zpravidla 20 let). Velmi důležitá je energetická náročnost zařízení, účinnost. Velmi podstatné jsou také náklady na údržbu. Systém veřejného osvětlení je nutno řešit komplexně. Zásadním principem hospodárnosti veřejného osvětlení je také svítit jen tam, kde je to nutné a opodstatněné. Svítit tolik, kolik je třeba a to pouze v době, kdy je to třeba. Významných úspor je ovšem možno dosáhnout i organizačními opatřeními. Začátkem skutečného řešení problémů provozu, údržby, technického stavu a finanční náročnosti soustavy VO , je rozhodnutí zastupitelstva obce zadat vypracování základních dokumentů o VO a tím si vytvořit účinný nástroj, pro systémový přístup k zařízení VO, včetně zpětné kontroly pracovníků a organizací které se podílí na provozu , údržbě , projektování a výstavbě.


Takovými dokumenty a nástroji jsou: A – Pasport veřejného osvětlení B – Generel veřejného osvětlení C – Energetická a provozní optimalizace – energetický management Provoz , údržba a řízení systému VO vyžaduje pravidelné vyhodnocování nákladů na energii a údržbu, včetně porovnávání osvětlení s projektovanými hodnotami a optimalizací činností spojených s provozem a údržbou VO.

Co vlastně pasport VO je a k čemu slouží Pasport VO je nezbytným technickým podkladem nejen pro údržbu tohoto zařízení. Jeho zpracování a vedení má oporu v předpisech, jednak v zákoně tak i v normách.Jedná se především o provozování vyhrazeného elektrického zařízení které podléhá z hlediska bezpečnosti pravidelným revizím. V normě ČSN 33 2000-1, v článku 13N7.2 Dokumentace elektrických zařízení je uvedeno:„Ke každému novému elektrickému zařízení musí být dodána dodavatelem v potřebném rozsahu dokumentace umožňující stavbu, provoz, údržbu a revize zařízení, jakož i výměnu jednotlivých částí zařízení a další rozšiřování zařízení. Do dokumentace musí být zaznamenávány všechny změny elektrických zařízení proti původní dokumentaci, které na zařízení vznikly před uvedením do trvalého provozu". Ve stavebním zákoně je v § 103 odstavec 2, který zní:„(2) Vlastníci rozvodných sítí, kanalizace , ostatních liniových podzemních staveb a zařízení jsou povinni vést evidenci a z té poskytovat osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, ověřené údaje o jejich poloze." Do samosprávní působnosti obcí náleží i správa a údržba VO. Dle zákona č. 172/91 Sb. České národní rady ze dne 24.dubna l991 o převodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (změna: 485/91 Sb., 10/93 Sb.). Do vlastnictví obcí bylo převedeno i VO a na něj se vztahují všechna zákonná opatření zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), který zrušil původní zákon č. 367/1990 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků a nabyl účinnost dnem voleb do zastupitelstev krajů, 12. listopadem 2000. Těmito pravidly je dána zákonná povinnost každého správce sítě veřejného osvětlení vytvořit a udržovat takový pasport , který ve své datové a mapové části vyjadřuje komplexní informaci o tomto zařízení. Jak je vidět, není jednoduché efektivně a hospodárně plánovat údržbu, opravy, rekonstrukce a výstavbu VO, bez základní evidence s možnosti zjištění momentálního stavu a snad i nemožné nebo jen za cenu, která bude v budoucnu mnohonásobně vyšší.

Co by měl pasport obsahovat . Základem pasportu je mapová evidence, která je samostatným souborem určité obce, či města nejlépe v digitální formě. Do těchto map se přenáší základní informace o trasách kabelových rozvodech, dále informace o umístění světlých míst, zapínacích a napájecích bodů včetně nezbytného technického popisu. V návaznosti na mapovou evidenci jsou vytvořeny pomocí softwarových programů možnosti nejen tabulkového zpracování evidenčních dat , ale i možnosti kontroly a plánování údržby, revizí, sledování spotřeby elektrické energie atd. Je jen na výběru vlastníka, správce nebo provozovatele, zda ve výsledku bude mít evidenci dle zapínacích míst, komunikací nebo zatřídění městských obvodů, či celkový přehled. Je to jen otázka výběru filtrovaných položek pasportu. Základní údaje pasportu VO: údaje k světelnému bodu (typ stožáru, výložníku, svítidla, zdroje, počet, místo napojení) údaje k danému osvětlovanému prostoru , rozměr a povrch, zatřídění prostorů atd. údaje k vedení VO (typ, délka) údaje k odběrnému a zapínacímu místu jednoznačná identifikace světelného místa , komunikace, prostoru a přípojného místa s přidělením identifikačních čísel Doplňující údaje pasportu VO datum pořízení datum výměny či opravy datum revize typ vyměněného prvku Nezbytnou součástí evidence je i soubor informací o řízení VO, způsobu spínání. Z těchto základních údajů lze sestavit libovolnou tabulku a informaci o zařízení soustavy VO např. celkový počet světelných míst a svítidel na komunikaci příslušných k zapínacímu bodu (RVO) celkový instalovaný příkon na komunikaci nebo zapínacímu bodu (RVO) instalovaný příkon na 1 km osvětlované komunikace rozteč světelných míst, průměrná rozteč světelných míst souhrn zařízení VO na komunikacích, v obvodech, v celé obci či městě veškeré sumární tabulky sestavení plánu revizí, plánu výměny zdrojů, plánu oprav


sestavení přehledů instalovaného příkonu

Na základě takto zjištěných informací má obec účinný nástroj pro koncepční řešení veřejného osvětlení . Pomoci tohoto dokumentu se vyhne systémovým chybám a budete moci zodpovědně přistoupit k provozu , údržbě ,rekonstrukcím a budováním nového veřejného osvětlení. Zejména ve snižování nákladů následného provozu (např. pří obnově povrchů komunikací), rekonstrukcích vyvolaných technickým stavem veřejného osvětlení, změny vrchního venkovního neizolovaného vedení na vedení vodiči AES nebo nové zemní kabelové trasy, popřípadě výstavby nových tras veřejného osvětlení a podobně. Koncepční přístup k provozu veřejného osvětlení je jediný nástroj k účinnému a ekonomickému provozování, ale také k plnému využití všech jeho funkcí - bezpečnostní, orientační i estetické. Jakékoliv zásadní zásahy a změny ve veřejném osvětlení mají dlouhodobý charakter a chybné kroky se jen obtížně napravují. Pro koncepční řešení problematiky veřejného osvětlení je třeba mít informace o jeho současném stavu.

Zjištěné nedostatky při zpracovávání paspotů Při prováděném průzkumu stavu veřejného osvětlení v České republice a ve vybraných obcích Libereckého kraje s počtem obyvatel do 20.000 v roce 2009, byly zjištěny závažné nedostatky na soustavách VO, které se odráží v celkových vysokých nákladech provozu a údržby zařízení. Tyto nedostatky byly zjištěny při fyzické kontrole prováděných pasportizací soustav VO a dotazníkového průzkumu. Technický stav většiny zařízení soustav VO a RVO obcí je vlivem stáří vybavení příslušenství el.zařízení na konci své životnosti. Průběžná údržba je sice prováděna, ale pravidelné revize zařízení soustavy VO dle (ČSN 33 1500), které by měly být prováděny 1 x za 4 roky ne. Vzhledem k tomuto zjištění nejsou tato zařízení způsobilá bezpečného provozu . Stávající systém měření spotřeby el.energie VO ,spínání , odpínání a kontroly provozního stavu el.rozvodů a rozvodnic RVO je provozováno systémem přímé účasti obsluhy zařízení v terénu s nutností vstupu osoby s elektrotechnickou kvalifikací pro el.zařízení např. nastavení spínání a odpínání pomocí časových astronomických hodin , odečtu el. energie, zapnutí sítě a zjištění poruchy, atd. RVO mají v některých případech netypový nefunkční zámek uzavření skříně RVO . Tímto je umožněn do tohoto zařízení vstup třetím nepovolaným osobám . Elektroměrové rozvodnice RVO mají ve většině případech nadhodnocené hodnoty hlavního jističe RVO. Důsledkem je vysoká paušální platba rezervovaného příkonu na měřící odběrné místo.Ve většině případech se toto opakuje pravidelně u měst a obcí s počtem cca do 1000 ks světelných míst. Tento stav je zejména zapříčiněn tím že provozovatel nezná skutečný instalovaný příkon a proto jsou hlavní jističe nadhodnoceny aniž by to bylo potřeba. Tímto obce přicházejí cca o částku 10 až 20% z plateb za el.energii. Odečty stavu elektroměru.Pravidelné měsíční odečty spotřeby el.energie jsou prováděny jen zřídka. Obec tak nemá možnost kontrolovat a reagovat na změny ve zvýšené spotřebě el.energie například černé odběry s neizolovaných rozvodů VO v horských a odlehlých částech území obce,(např.vytápění chalup, ohřev vody atd.). Ve většině případech není možné bez přímé účasti obsluhy zjistit poruchu provozního stavu a zajistit okamžité a efektivní provedení odstranění nežádoucího provozního stavu .Potom se často stává že do jedné lokality vyjíždějí montéři několikráte za sebou aniž by provedli opravy najednou. Při kontrole faktur za odběr spotřebované el.energie bylo zjištěno, že hlavní jističe, kde jsou jejich hodnoty uváděné na fakturách, jsou v rozporu se zjištěným stavem (příklad : na faktuře uveden jistič o hodnotě 3*50A ve skutečnosti v rozvaděči 3*25A nebo naopak).Ve většině případech není jasné jaký je současný soudobý příkon Pp/W na RVO. V některých případech bylo zjištěno,že jsou úhrady za spotřebovanou el.energii hrazeny v sazbě C 03d standart a ne distribuční sazbou C 62d veřejné osvětlení. 60% zařízení soustav VO je umístěno na cizím majetku bez věcného břemene .Jedná se především o výložníky a svítidla umístěná na stožárech energetiky včetně kabelového vedení. Dále umístění rozvodných a odběrných skříní (RVO) na objektech, které nejsou ve vlastnictví obce . Bez věcného břemene se obec vystavuje riziku v případě demontáží stožárů NN včetně kabelového vedení energetikou k výdajům, které ani nepředvídají a neplánují.


Zjištěné závady z průzkumu veřejného osvětlení. Technicko ekonomické údaje o veřejném osvětlení. STAV DOKUMENTACE: Úplné a částečné revize VO má cca 25% obcí, jinak provozují toto zařízení bez revizních zpráv. Pasport VO vlastní jen 30% obcí. ZAJIŠTĚNÍ ÚDRŽBY - SPRÁVCE VO: 50% obcí si tuto činnost zajišťuje samo prostřednictvím starosty ,zastupitelů nebo příspěvkových organizací v obci např.hasiči atd. 37% obcí má tuto činnost zajištěnou smluvně odbornou firmou. 11% obcí má tuto činnost zajištěnou prostřednictvím osoby se žebříkem. 2% obcí nemá tuto činnost zajištěnou vůbec. Jen u 25% subjektů se dá říci, že rozumí osvětlení, jinak to jsou velice dobří elektrikáři . Z celkového počtu zástupců obcí (starostů nebo pověřených osob) jen 10% je schopno vyhodnotit nebo stanovit správný postup provozu , údržby, rekonstrukce a výstavby VO. Ostatní , respektive většina ,si pletou žárovku s výbojkou nebo zářivkou. Takže v těchto případech nemohou kvalifikovaně plánovat nebo provozovat zařízení VO natož kontrolovat projektanty , stavební firmy a jsou v jejich područí bez možnosti kvalifikované kontroly. V současné době se to nejvíce projevuje především v montážích nekvalitních led diodových svítidel od různých obchodníků hlavně s vidinou snížení nákladů na el.energii a bez údržbový provoz.

Popis stavu jednotlivých součástí soustavy VO obcí s počtem obyvatel do 20 000. Zapínací místa / ZM / Většina rozvaděčů ZM je vybavena měřením spotřeby elektrické energie na straně rozvodných závodů. Kontrola správné funkce rozvaděčů a osvětlovacích míst není prováděna při pravidelných prohlídkách zařízení podle plánu údržby a zjištěné závady pak nejsou operativně odstraňovány podle závažnosti. Kompletní materiály týkající se rozboru stavu VO z hlediska životnosti stávajícího vybavení VO v obcích se nepodařilo zajistit. Podle sdělení obcí /dotazníků/nejsou ZM i SM v pořádku. Preventivní údržba není prováděna. Způsob ovládání VO závisí na mnoha kriteriích a možnostech obcí. Současný stav řízení a správy VO není integrován. VO není řízeno automaticky, není monitorován stav VO a nejsou shromažďovány údaje o jeho provozu, spotřebě, poruchách apod. na úroveň zapínacích míst . Svítidla pro veřejné osvětlení /SV/ Svítidla v obcích a jejich skladba je v provedení mnoha typů od různých výrobců . 50% svítidel je na hranici životnosti ,40% je zcela nevyhovujících a 10% je ve stáří do 5 let. U starých typů svítidel se již nevyplácí jejich oprava z důvodu neexistujících náhradních dílů, vypálených reflektorů a rozpadlých difusorů .Běžná plánovaná životnost svítidel je mezi 20 až 25 roky provozu. Z uvedeného průzkumu jasně vyplývá, že stávající svítidla jsou za dobou své životnosti nebo na svém konci.Provoz a údržba je velice nákladná a neekonomická. Vzhledem k omezeným rozpočtům měst a obcí a k růstu nákladů na materiál, elektrickou energii, pohonné hmoty, mzdy apod. a, se projevuje zvýšení snahy o minimalizaci nákladů na spotřebu elektrické energie ve VO, dále i na správu, provoz a údržbu. Tržní mechanizmus zde podpořil chvályhodně technický trend. V současné době se čím dál více uplatňují praktiky poloviny osmdesátých let v úsporách elektrické energie vypínáním VO v nočních hodinách a to svícením ob stožár a u malých obcí s vypnutím VO úplně nebo v dané noční době např. 00,00 hod až 04,00 hod . Některá větší města vypínají okrajové části atd. Přitom úspory mohou být dosahovány různými technickými nebo technickoorganizačními opatřeními . Světelně technické řešení nespočívá pouze v používání moderních svět. zdrojů s vysokým měrným výkonem a vhodnou geometrií světelně činné části, kde ukazatelem využití spotřebované energie je lm/W , ale vychází především ze soustavy zdroj-svítidlo s rozhodující hodnotou lx/W , neboť nás především zajímá podíl světelného toku směrovaného na daný osvětlovaný objekt či komunikaci. Pochopitelně při zachování dalších noremních požadavků jako např. rovnoměrnost osvětlení. Řada měst a obcí stojí před otázkou, jakým způsobem zajistit co nejefektivněji finanční prostředky na modernizaci soustav veřejného osvětlení, nabízí se řada modelů a produktů to ale není předmětem mé přednášky .


MOŽNOSTI ÚSPOR NA VEŘEJNÉM OSVĚTLENÍ Racionalizační opatření Racionalizační opatření lze rozdělit podle definovaných základních prvků VO do jednotlivých oblastí.

V osvětlovacím systému jsou to především opatření týkající se modernizace a optimalizace světelných zdrojů, svítidel a optimálním prostorovém uspořádání a využití světelných bodů. V napájecím systému je to regulace napětí, regulace světelného toku a zrovnoměrnění odběru proudů v jednotlivých fázích. Tím dojde ke zmenšení ztrát v elektrických rozvodech. Nabízí se zde i možnost zmenšování počtu rozváděčů napájejících osvětlovací soustavy. V ovládacím systému spočívá racionalizace v řízení a monitorování provozu osvětlovacích soustav. Výše uvedenými opatřeními lze dosáhnout zmenšení spotřeby elektrické energie, a tím zmenšení provozních nákladů. Monitorováním provozního stavu osvětlovací soustavy a jejím řízením lze snížit náklady na údržbu a především zvýšit spolehlivost provozu.

Optimalizace v osvětlovacích systémech – na co se musíme zaměřit při výběru Světelné zdroje Z hlediska provozních nákladů má v případě světelných zdrojů především význam doba života a měrný výkon (lm.W-1). Je zřejmé, že pro potřeby VO je nutno preferovat výbojové zdroje. Jejich vysoký měrný výkon a dlouhý život snižuje náklady na světelné zdroje a jejich výměnu. To je zvlášť důležité při umístění svítidel v těžko přístupných místech. Mezi negativní vlastnosti výbojek patří dlouhá doba náběhu a znovuzápalu. Nevýhoda je rovněž potřeba předřadných zařízení, zapalovacích zařízení a kompenzačních a odrušovacích kondenzátorů. Zásadní měrou ovlivňuje provozní spolehlivost světelných zdrojů a tím i svítidel kvalita předřadníků. Protože v nich dochází ke ztrátám, ovlivňují i energetickou náročnost svítidel. Z hlediska spolehlivosti jsou důležitá zapalovací zařízení, která startují výbojový zdroj. Svítidla a prostorové uspořádání Zásadní vliv na hospodárnost osvětlení má konstrukční řešení svítidla. Ovlivňuje světelnou účinnost při prostorovém rozložení světelného toku optimálním pro daný účel. Požadované fotometrické rozložení svítivosti se dosahuje použitím vysoce účinných reflektorů, refraktorů a difuzorů. Vedle tvaru světelně činných prvků svítidla je neméně důležitá volba konstrukčních materiálů s ohledem na jejich optické vlastnosti, mezi něž patří činitel odrazu, prostupu a indexu lomu. Výrobky renomovaných firem se vyznačují používáním světelně činných materiálů zaručujících vysokou světelnou účinnost a požadované rozložení světelného toku v průběhu celého života svítidel. Pro výrobu zrcadlových reflektorů se např. používá hliníku čistoty 99,9% s odolným eloxovaným povrchem, a někdy jsou dokonce nabízeny skleněné reflektory, u nichž jsou nevratné změny sníženy na úplné minimum. U plastových světlopropustných optických prvků je z hlediska časové stálosti fotometrických vlastností velmi důležitá především odolnost vůči UV záření. Např. zatímco činitel pohlcení polykarbonátového optického krytu svítidla stabilizovaného vůči UV záření vzroste během dvanácti let z původního cca 1% na cca 4%, v případě nestabilizovaného polykarbonátu vzroste za stejnou dobu na více než l4%. U uzavřených svítidel má na časovou stálost světelných parametrů podstatný vliv stupeň krytí optické části. Pro venkovní elektrická zařízení se např. vyžaduje kvůli zajištění bezpečnosti provozu krytí minimálně IP 23, ale v případě optické části svítidel je dnes v praxi většinou požadováno krytí IP 54 nebo např. u uličních svítidel až IP 65. Stupeň krytí optické části úzce souvisí s mírou poklesu světelného toku svítidel v čase, zvyšuje velikost udržovacího činitele a ovlivňuje tak výši investičních i provozních nákladů. Výrobky renomovaných firem se v případě stupně krytí vyznačují tím, že deklarovaný stupeň krytí svítidlo skutečně má a to nejen v době prodeje, ale i v průběhu jeho provozování. Kvalitní svítidla jsou dále konstruována tak, aby se na jejich světelně činných částech co nejméně usazovaly nečistoty, a aby se tyto části daly snadno čistit. Optimalizace napájecího systému Regulace napětí Veřejné osvětlení je napájeno z distribuční sítě, jejíž napětí může být proměnlivé v čase i prostoru. Časovou proměnností se rozumí zvýšení napěťové hladiny v nočních hodinách a naopak její snížení během ranních případně pozdně odpoledních špiček. Prostorovou proměnlivostí se rozumí trvalé přepětí v blízkosti napájecího distribučního transformátoru a trvalé podpětí v případě velké vzdálenosti od distribučního transformátoru, popřípadě na konci vedení VO. Je známo že velikost napětí má vliv na příkon osvětlovací soustavy a také ovlivňuje život světelného zdroje. Vliv přepětí na život světelných zdrojů je nesporně negativní. Uvádí se, že například přepětí o 20% zkracuje život sodíkových vysokotlakých výbojek na polovinu. Jak vyplývá z křížových


charakteristik vysokotlakých sodíkových výbojek snížení napětí o 10% snižuje světelný tok asi o 30%. Může tedy dojít i při správně navržené osvětlovací soustavě, že tato nedosahuje parametrů daných normami, a to zvláště na konci intervalu údržby osvětlení. Při velkých podpětích dokonce nemusí například je-li napětí na svítidle se sodíkovými výbojkami menší než 180V, zapalovací zařízení výbojku nastartovat. Ke zhasnutí výbojky může dojít i při rychlé změně popřípadě krátkodobém přerušení napětí v napájecí síti. Na základě provedených experimentů lze potvrdit, že se snižováním napětí klesá proud a příkon, a dále se snižuje ušetřený činný výkon tím, že klesají činné ztráty na napájecím vedení s kvadrátem proudu. Bohužel světelný tok v závislosti na napájecím napětí e(u) klesá se snižováním napětí rychleji než činný příkon p(u). Důsledkem toho je, že měrný světelný výkon zdroje se snižováním napětí klesá. Je tedy zřejmé, že při sníženém napětí nepracuje výbojka v optimálním režimu. Regulace osvětlení Normy ČSN 36 0410 a ČSN 36 0411 připouštějí při výrazném snížení provozu snížení jasů a osvětleností (stmívání) až o dva stupně. Teoreticky to znamená možnost snížení těchto hodnot až na jednu třetiny. Toto snížení se dá velice snadno dosáhnout regulací napětí . Z křížových charakteristik vyplývá, že změna napětí o ± 1% vyvolává změnu světelného toku u sodíkových výbojek asi o ± 3%. Ve skutečnosti jsme limitováni napětím, které by nemělo u sodíkových výbojek poklesnou pod hodnotu kolem 180 V. Podkročením těchto hodnot se výbojka dostává do nestabilního stavu a jakákoliv dynamická změna může vyvolat zhasnutí výbojky. Při těchto napětích dochází k poklesu jasů a osvětlenosti asi o 65% a poklesu příkonu asi o 50%. Výrazně snížený provoz nastává ve většině měst a obcí mezi 2300 až 500 hodinou, což představuje dobu delší než 2 000 hod. za rok. To znamená, že teoreticky můžeme snížit po dobu 2 000 hod. výkon osvětlovacích soustav VO na polovinu. Při spotřebě elektrické energie v ČR na VO za rok 2000, která činila 608,8 GWh tomu odpovídá při sazbě 1,64 Kč.kWh ,cena spotřebované el. energie 998,4 mil Kč. Bude-li provedena regulace světelného toku po dobu 2 000 hod. z celkové doby ročního provozu 4 000 hod., tak budou teoretické úspory činit téměř 250 mil. Kč. Optimalizace ovládacího sytému Ovládací systém je ve své podstatě mozkem (centrální dispečink) a nervovým systémem (přenosové cesty základních povelů) celého zařízení VO. Musí zajistit spolehlivé zapínání a vypínání zařízení VO z jednotlivých zapínacích míst podle spínacího kalendáře VO, ovládání činnosti případných regulátorů a v dnešní době se od něj očekává i možnost zpětných informací o stavu zařízení VO (zapnuto – vypnuto, případně aktuální velikost odběru elektrické energie, která může signalizovat lokální výpadky ve větvích rozvodu VO) a v neposlední řadě by měl umožňovat okamžitý dálkový přenos důležitých informací funkčního charakteru (ztráta napájecího napětí, neoprávněný vstup do rozváděče apod.) a shromažďovat k hromadnému přenosu nejdůležitější provozní údaj stav elektroměru a množství odebrané elektrické energie za stanovené období. V současné době v naprosté většině splňuje ovládání pouze základní funkci - přenos impulsu mezi rozváděči nebo zajištění spínání vlastním vestavěným ovládacím prvkem (fotočidlo, spínací hodiny, přijímač HDO). Ovládání VO bývá zpravidla provedeno: samostatnými ovládacími kabely od hlavního zapínacího místa kaskádním zapojením (zapnuté VO po silovém rozvodu větve zapíná další rozváděč VO) systém HDO (kde to energetická síť umožňuje) časovými spínači (hodinami - méně vhodné, časté přestavování, velká tolerance časů) fotoelektrický spínač (nutné dobré seřízení, neumožňuje současné plošné sepnutí) Posuzování ostatních částí zařízení tj. stožáry , kabelové vedení atd. by dalo na dalších 10 stran. Tolik prostoru není. Z předložených statistických dat se dá jen orientačně posoudit celkové vybavení soustav VO. Ale dá se předpokládat, že u obcí s počtem obyvatel do 20.000 jsou soustavy VO fyzicky zastaralé a na konci své životnosti . Jestliže budu předpokládat, že se jedná cca o 60 % celkového počtu SM na území ČR, tak je to cca 850.000 SM s průměrným příkonem 1 světelného místa cca 139 W. V případě rekonstrukce těchto světelných míst by se dal za použití nejmodernějších technologií snížit instalovaný příkon na 1 SM o cca 50 W. Bohužel finanční možnosti měst a obcí nejsou tak velké, aby se to podařilo . Jen výměna svítidel v počtu cca 850.000 ks by při průměrných cenách stála 6,8 milardy a základní pasportizace VO pro uvedený počet 850.000 ks je odhadnuta na cca 170 mil.Kč. Bez účinné pomoci státu v této oblasti se obce nikam nehnou a stávající stav VO se bude postupně zhoršovat . V České republice není žádný samostatný dotační titul, který by byl určen je na veřejné osvětlení a přitom je to jedna z nejrychlejších návratností vložených investic v rámci úspor el.energie.Tato přednáška je jen základní úvahou jakým způsobem by se mělo postupovat při obnově VO . Bez cílené pomoci státu to nebude možné a za pár let se můžeme dopracovat k tomu, že nebudeme v některých částech ČR svítit. Veřejné osvětlení je jednou ze základních služeb obyvatelstvu . Bez VO si dnes občané neumí představit život ve městě či obci, o čemž jsme se přesvědčili v Libereckém kraji, kde jsme na hodinu vypnuli cca 70.000 SM. Reakce občanů na sebe nedaly dlouho čekat.


Obecně lze cesty k úsporám el. energie ve veřejném osvětlení shrnout do zásad: svítit tam, kde je to potřeba, svítit tolik, kolik je potřeba svítit tehdy, kdy je to potřeba.

Závěr Vážení zástupci a představitelé obcí položte si základní otázku! Může být evidence veřejného osvětlení užitečná? Odpověď může být jednoduchá, podle toho jak se danou problematikou budete chtít zabývat. Řekněme si několik argumentů proč evidenci (pasport VO) nepotřebujeme: 1. Jsme malá obec. 2. Máme přece svého pana šikovného, který si všechno pamatuje a zpraví. 3. Vždy to nějak šlo, tak proč se tím budeme zabývat máme důležitější oblasti řešení. 4. Pořízení Pasportu je drahé a stejně nic nevyřeší. 5. A další "jako důvody !!!!!"

Nyní si stanovíme několik důvodů proč se máme problematikou veřejného osvětlení zabývat: 1. Víme kolik stožárů a svítidel veřejného osvětlení máme v majetku obce ?. 2. Jak staré je technické zařízení a jestli odpovídá požadavkům na bezpečný provoz ? 3. Jak často opravujeme nesvítící svítidla ? 4. Neprovádíme zbytečně opakované opravy na jednotlivých svítidlech ? 5. Kolik energie je možno ušetřit vhodným řízením a provozováním soustavy V.O. 6. Máme přesné podklady o stavu V.O. , ze kterých můžeme vycházet při žádání o dotace ? 7. Máme možnost vycházet z údajů z minulých období při tvorbě rozpočtu na příští rok ? Možná by se objevily ještě další důvody, jestli mít nebo nemít pasport VO, ale v každém případě je pozitivní, že jste se vůbec nad otázkou veřejného osvětlení obce zamysleli . Pokud jste se přesvědčili o tom, že o veřejném osvětlení ve Vaší obci nemáte přehled můžeme Vám jen doporučit ,, NECHTE SI TENTO ZÁKLADNÍ DOKUMENT ZPRACOVAT“. Pak budete mít nástroj, kterým můžete evidovat zařízení veřejného osvětlení, sledovat spotřeby energie, kontrolovat provedené opravy , záruční doby zařízení , sledovat efektivitu provozu veřejného osvětlení a další údaje související s provozem a údržbou veřejného osvětlení, včetně plánování rozvoje soustavy VO. Literatura [4] SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie.: Manuál veřejného osvětlení pro města a obce , Červen 2001, [5] Voráček, J., Sokanský, K.: Audit veřejného osvětlení statutárního města Ústí nad Labem, 2004. [6] Muchová, A., Voráček, J., Sokanský, K.: Generel veřejného osvětlení statutárního města Ostravy. [7] J.Tesař a kolektiv.: Jak projektovat VO – Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení. [8] VŠB Ostrava 2008, Prof.Ing.K.Sokanský CSc.:Metodické pokyny pro obnovu , provoz a údržbu VO. [9] J.Tesař SRVO .:Data z pasportů VO fa ELTODO a stav VO v Libereckém kraji 2008.


Právní a finanční otázky související se zřízením a provozem veřejného osvětlení Ing. Jiří Skála Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení, [email protected] Obsah přednášky

veřejné osvětlení + právní status VO zvláštní předpisy upravující status VO z pohledu stavebního zákona Zákon č. 183/2006 Sb. z pohledu užívání pozemní komunikace Zákon č. 13/1997 Sb. povinnosti vlastníka VO havarijní stav VO další povinnosti vlastníka VO výstavba VO provozování VO jako podnikatelská činnost

Zákony ovlivňující a mající dopad na správu, provoz,údržbu, výstavbu VO

Zákon č. 128/2000 Sb. „o obcích“ Zákon č. 40/1964 Sb. „občanský zákoník“ Zákon č. 183/2006 Sb. „stavební zákon“ Vyhláška MMR č. 499/2006 Sb. „o dokumentaci staveb“ Vyhláška č. 398/2006 Sb. „o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb“ Zákon č. 13/1997 Sb. „o pozemních komunikacích“ Vyhláška MDS č. 104/1997 Sb. k z.č. 13/1997 Sb. Technické normy - závazné normy » ČSN 73 6102 Projektování místních komunikací » ČSN 73 7507 Projektování tunelů pozemních komunikací doporučené normy » ČSN EN 13201 – 2 až 4 Veřejné osvětlení Vyhláška ČÚZK č. 233/2010 Sb. s účinností od 1.1.2011 NV č. 278/2008 Sb. „kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností“

Veřejné osvětlení + právní status VO

Zákon č. 128/2000 Sb. „o obcích“ Veřejné osvětlení je službou veřejnosti. Poskytování služby veřejného osvětlení není žádným právním předpisem uloženo jako povinnost. Z pohledu platné legislativy je poskytování služby veřejného osvětlení „pouze“ tzv. „záležitostí v zájmu obce“ a je svěřeno do výkonu samostatné působnosti obce (§35 zákona o obcích). V ustanovení §35 ZO poskytování služby veřejného osvětlení výslovně zmíněno není. Nicméně, jako příklad je uvedeno u některých tímto zákonem upravených forem výkonu samostatné působnosti obce – konkrétně zabezpečení výkonu (některých záležitostí) samostatné působnosti obce prostřednictvím svazku obcí (§50 odst.1 písm.b, - „Předmětem činnosti svazku obcí mohou být zejména …. zabezpečení …veřejného osvětlení … “). Poskytování služby veřejného osvětlení úzce souvisí s kvalitou užívání (osvětlených) pozemních komunikací.

Logice výše uvedeného pojetí služby veřejného osvětlení

služba veřejnosti záležitost v zájmu obce záležitost samostatné působnosti obce (souvislost se správou pozemních komunikací) pak odpovídá i právní status zařízení veřejného osvětlení.

Právní status veřejného osvětlení Zákon č. 40/1964 Sb. „občanský zákoník“ Zřízení VO = věc; tzn. předmět občanskoprávních vztahů


věc:

a) movitá b) nemovitá

(§119 odst.1 OZ) nemovitost: stavba spojená se zemí pevným základem; (§119 odst.2 OZ) tzn. stavba, která není přemístitelná z místa na místo bez narušení její podstaty (VO tedy patrně je nemovitou věcí) ((§120 odst.1 OZ)

věc:

a) samostatná bez dalšího příslušenství (§118 odst.1 OZ) b) příslušenství jiné věci (§121 odst.1 OZ) pozn.: příslušenství věci = věc, která - náleží vlastníku věci hlavní, a - je jím určena k tomu, aby byla s hlavní věcí trvale užívána

Zvláštní předpisy upravující status VO

Zákon č. 13/1997 Sb. „o pozemních komunikacích“ Zákon č. 183/2006 Sb. „stavební zákon“ Zvláštní právní předpisy upravující status zařízení veřejného osvětlení: zákon o pozemních komunikacích - VO jako „příslušenství“ pozemní komunikace stavební zákon - VO jako „nemovitost“; stavba (v občansko-právním slova smyslu) spojená se zemí pevným základem.

Status zařízení VO z pohledu zákona o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. („ZPK“)

VO = příslušenství dálnice, silnice a místní komunikace (tzn. Veškeré pozemní komunikace vyjma „účelové komunikace“) - § 13 písm. C, příslušenství věci = věc, která náleží vlastníku věci hlavní (pozemní komunikace) a je jím určena k tomu, aby byla s hlavní věcí trvale užívána - občanský zákoník 40/1964 Sb., § 121 odst.1 – vlastníkem zařízení VO je vlastník dálnice, silnice či místní komunikace – VO není příslušenstvím „účelové komunikace“) - § 13 písm. C, – VO není příslušenstvím „průjezdního úseku“ dálnice či silnice - §8 odst.1 ZPK: Vedení dálnice a silnice územím zastavěným nebo zastavitelným („územím obce“), pokud se tím převádí převážně průjezdná doprava tímto územím pozn.:takové VO je patrně právně samostatnou věcí (stejně jako VO umístěné při účelové komunikaci) vlastnictví pozemních komunikací: §9 odst.1 ZPK: • stát – vlastníkem dálnic a silnic I. třídy • kraj – vlastníkem silnic II. a III. třídy • obec – vlastníkem místních komunikací • soukromá osoba (FO,PO) – vlastníkem účelových komunikací (pozn. VO není příslušenstvím účelové komunikace – viz výše; pokud na účelové komunikaci existuje VO, jde patrně o právně samostatnou věc). – v drtivé většině případů je vlastníkem VO obec (u dálnic a silnic se prakticky osvětlují pouze jejich průjezdní úseky) – v případě VO jako právně samostatné věci (VO u účelových komunikací a průjezdních úseků) je vlastníkem patrně investor, případně nabyvatel na základě smlouvy; na vlastnictví nemá vliv zákon o pozemních komunikacích.

Povinnosti vlastníka VO a) z pohledu stavebního zákona (z.č.183/2006 Sb.) Status VO z pohledu stavebního zákona: • §2 odst.3 stavebního zákona: Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. • §3 odst.2 stavebního zákona Zařízením se pro účely tohoto zákona rozumí informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu podle § 2 odst. 3. V pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo zařízení, je určující stanovisko stavebního úřadu.


• Zařízení VO není ve stavebním zákoně definováno výslovně, a to ani jako stavba, ani jako zařízení. Vzhledem k vlastnosti VO popsané výše (nemovitost, stavba spojená se zemí pevným základem; tzn. stavba, která není přemístitelná z místa na místo bez narušení její podstaty) se v případě VO nejspíš jedná o stavební dílo, tedy o stavbu (demonstrativní výčet zařízení) . Rozhodující však je stanovisko stavebního úřadu. §154 SZ – Povinnosti vlastníka stavby a zařízení: Údržba VO (1) Vlastník stavby je povinen a) udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 po celou dobu její existence, b) neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat, c) umožnit kontrolní prohlídku stavby, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit d) uchovávat stavební deník po dobu 10 let od vydání kolaudačního souhlasu, popřípadě od dokončení stavby, pokud se kolaudační souhlas nevyžaduje, e) uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci jejího skutečného provedení, rozhodnutí, osvědčení, souhlasy, ověřenou projektovou dokumentaci, popřípadě jiné důležité doklady týkající se stavby. V podstatě totéž (vyjma písm. e,) platí pro vlastníka zařízení (§154 odst.2). • Klíčovou povinností vlastníka veřejného osvětlení z pohledu stavebního zákona je údržba (§154 SZ, odst. 1, písm. a,). Údržba VO je pak zpravidla spjata s činností na stavbě VO jako takové, jakož i s činností na pozemní komunikaci. b) z pohledu užívání pozemní komunikace (z.č. 13/1997 Sb.) • Udržovací práce na VO mohou být různé intenzity a dle své povahy buďto vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu nebo toto ohlášení nevyžadují. Tato kritéria stanoví vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb. ze dne 23. dubna 1997, kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (§14, §15 vyhlášky). • přístup k VO z pohledu užívání pozemní komunikace: – provádění činností na zařízení VO je zpravidla spojeno s užíváním pozemní komunikace – § 25 ZPK: „zvláštní užívání pozemních komunikací“ : = „užívání dálnic,silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny“ • nikoliv užívání účelových komunikací k takovým účelům (chybí ve výčtu). • podmínka pro zvláštní užívání pozemní komunikace: – povolení příslušného silničního správního úřadu (vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace – vlastníkem je zpravidla obec, v případě průjezdních úseků silnic a dálnic kraj či stát) – souhlas příslušného orgánu Policie České republiky • nedodržení (podnikajicí FO či PO – tzn. i soukromý provozovatel VO) – správní delikt podle §42b odst.b ZPK, za který může být uložena pokuta do 500.000,- Kč podle §42b odst.5 písm.a • problematika umístění zařízení VO, které je příslušenstvím pozemní komunikace, do budovy vlastněné jiným subjektem, a přístupu k tomuto zařízení: • existence umístění zařízení VO = důvod k vzniku zákonného věcného břemene (§151o odst.1 OZ závěr první věty) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.. • věcné břemeno omezuje vlastníka nemovitosti tak, že je povinen něco trpět/něčeho se zdržet (trpět výkon práv vlastníka VO, zdržet se rušení těchto práv) • věcné břemeno vázne na budově a je spojeno s nemovitostí – pozemkem, na němž je umístěna pozemní komunikace. Povinným z věcného břemene je vlastník budovy, oprávněným je vlastník pozemní komunikace. • práva odpovídající věcnému břemeni: právo nebýt rušen ve výkonu vlastnického práva (vlastník budovy nesmí např. odstraňovat zařízení VO, nesmí odepírat přístup k zařízení),


• Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva,odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy • pro nabytí práv odpovídajících věcnému břemeni je však nutný vklad do katastru nemovitostí (§151o OZ posl.věta). • Opora v §17 ZPK (Jestliže byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě.)

Havarijní stav VO • Pokud je údržba z jakýchkoli důvodů zanedbána, je nutné čelit havarijnímu stavu a k tomu provést příslušné oznámení stavebnímu úřadu (písm. b,). V reakci na oznámení havarijního stavu je stavební úřad povinen přijmout nutná opatření (§ 132 odst.2 StZ), zejména o provést kontrolní prohlídku stavby o nařídit nezbytné udržovací práce či nařídit odstranění stavby, o ukládat opatření na sousedních pozemcích apod. • Zanedbání oznamovací povinnosti stavebnímu úřadu konkrétním pracovníkem, který má zajištění údržby VO v náplni pracovní činnosti, může v krajním případě založit trestně-právní odpovědnost.

Další povinnosti vlastníka VO Další povinnosti vlastníka VO vyplývají z ustanovení § 161 StZ. Systém VO je inženýrský objekt typu „síť technické infrastruktury“ (vyhl. MMR č.499/2006 Sb. „o dokumentaci staveb“). Dle § 161 StZ, vlastník sítě technické infrastruktury je povinen: vést o ní evidenci, která musí obsahovat polohové umístění a ochranu, a v odůvodněných případech, s ohledem na charakter technické infrastruktury, i výškové umístění sdělit oprávněné osobě na její žádost do 30ti dnů údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby na výzvu orgánu územního plánování a stavebního úřadu bez průtahů poskytnout nezbytnou součinnost při plnění úkolů podle tohoto zákona Nesplnění uvedené povinnosti vlastníka sítě technické infrastruktury je přestupkem podle § 178 odst.6 StZ, za který může být uložena pokuta až do výše 200.000,- Kč (§ 179 odst.1 StZ). Vlastník sítě technické infrastruktury dokončené a zkolaudované přede dnem 1. ledna 2007 je podle §185 odst.2 SZ povinen poskytnout polohopisnou situaci technické infrastruktury úřadu územního plánování (do 1. září 2007) poskytnout polohopisné údaje situace technické infrastruktury v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (do 1. ledna 2013) Výstavba VO • vyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu (§14 odst.2 písm.i, vyhlášky MDS č.104/1997 Sb.) • vyhl.č. 398/2006 o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb – 1.2.11. „vizuální kontrast sloupů VO“ • TECHNICKÉ NORMY: §25 vyhlášky MDS č.104/1997 Sb. Závazné normy » ČSN 73 6102 Projektování místních komunikací » ČSN 73 7507 Projektování tunelů pozemních komunikací Doporučené normy » ČSN EN 13201 – 2 až 4 Veřejné osvětlení

Provozování VO jako podnikatelská činnost • údržba VO = (v případě podnikatele) řemeslná živnost „Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení“ (NV č. 278/2008 Sb. „kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností“)


Revitalizace veřejného osvětlení – možnosti financování Zdeněk Hasoň EKIS MPO ČR, Boskovice, www.hason.cz, e-mail: [email protected]

V oblasti revitalizace – oprav a rekonstrukcí – veřejného osvětlení se velmi často setkáváme s problémem, se kterým se potýkají jednotlivé municipality v České republice a sice s jejich zafinancováním. Čili města a obce řeší problém stejný, jako všechna naše odvětví veřejné správy a tím je obecně vžitý pojem nedostatku peněz. Stav veřejného osvětlení v naší zemi je ve stavu, jež nelze nazvat jinak než nevhodný a koncepčně zastaralý. Poměrně velká většina investorů – zodpovědných zástupců měst a obcí – se snaží svou situaci řešit jak se dá a hlavně – rychle, levně a bez zásadních finančních a koncepčních kroků. Chápou stávající nedostatky na technickém stavu VO jen jako dočasný problém, který se „nějak“ vyřeší a na správci sítě VO je pak, aby dal vše do pořádku. Tedy do provozuschopného stavu, aby bylo možno problém odsunout na později – nejlépe neurčito. Chápání soustavy veřejného osvětlení jako technologického celku se svou vlastní provozní ( a účetní ) hodnotou je ne dost častým jevem. Proto některé investice, které byly již částečně na území ČR provedeny, nemají očekávaný efekt trvalého vyřešení problému a vyžadují si stále nové a nové zásahy do soustavy. My zde chceme a budeme hovořit o těch, kteří sice chtějí začít nebo začali s revitalizací VO, ale nejsou si jisti, zda první kroky, které pro řešení problému učinili jsou správné a z dlouhodobého hlediska relevantní. Správný návrh veřejného osvětlení respektuje poslání podpory bezpečnosti pěších, dopravy a bezpečnosti osob a majetku a současně zaručuje maximální efektivitu provozu osvětlovací soustavy a současně musí respektovat všechna ustanovení obecně platných norem a předpisů platných pro elektrické zařízení, jímž právě soustava veřejného osvětlení je z hlediska provozní bezpečnosti, především. Rozumný investor by měl postupovat tak, že jako první krok by si měl nechat zpracovat pasport stávajícího technického zařízení veřejného osvětlení a na jeho základě zhodnotit technický stav zařízení a navrhnout koncepci obnovy a vlastní rekonstrukci (výměnu zdrojů, svítidel, stožárů, světelných míst, napájecích rozvodnic a pod.). Je-li tedy investor srozuměn se všemi možnostmi, které mu dnešní trh, při řešení revitalizace veřejného osvětlení, nabízí a rozhodne se pro fundovaného zpracovatele zadání na technické podmínky, nastává právě výše uvedený problém a tím je finanční pokrytí investice. Je možno konstatovat, že dnešní možnosti financování revitalizace veřejného osvětlení jsou rozděleny do několika základních směrů : 1. PŘÍMÁ - POLOŽKOVÁ FORMA FINANCOVÁNÍ - VO je v majetku města, energii, provoz a údržbu hradí město ze svých prostředků. Město bude provádět kontrolu stavu VO v majetku města a objednávat jednotlivé práce spojené s jeho provozem výhradně u dodavatele, vzešlého z tohoto výběrového řízení včetně provádění revizí el. zařízení v pravidelných intervalech položkovou formou. CENA se stanovuje vždy na jednotlivé položky prací ve výši dle nabídky výběrového řízení. FINANCOVÁNÍ probíhá s přímých prostředků města a je rozmělněno do dlouhodobého horizontu. Hrozí nejednotnost koncepce, která se právě může měnit s časem. Nastává také problém s technologickým vývojem a tím nejednotností technické úrovně jednotlivých etap.


2. PAUŠÁLNÍ FORMA FINANCOVÁNÍ - VO je v majetku města, energii, provoz a údržbu hradí město ze svých prostředků. Dodavatel – provozovatel bude provádět kontrolu stavu VO v majetku města a provádět jednotlivé práce spojené s jeho provozem a údržbou, vzešlého z tohoto výběrového řízení včetně provádění revizí el. zařízení v pravidelných intervalech . Předmětem bývá obvyklá údržba – např. nátěry, výměny světelných zdrojů, čištění svítidel, čištění spojů, běžné opravy kabel. vedení apod. Město bude provádět kontrolu stavu VO v majetku města a prováděných prací. Investiční akce a generální opravy bude město u dodavatele – provozovatele. CENA za údržbu za stanovené období se stanovuje PAUŠÁLNÍ ČÁSTKOU a u výkonů, které objednává obec nad rámec běžné údržby se stanovuje vždy na jednotlivé položky prací ve výši dle nabídky výběrového řízení. Jako u předešlého případu FINANCOVÁNÍ probíhá s přímých prostředků města a je rozmělněno do dlouhodobého horizontu. Hrozí nejednotnost koncepce, která se právě může měnit s časem. Nastává také problém s technologickým vývojem a tím nejednotností technické úrovně jednotlivých etap.

3. FORMA FINANCOVÁNÍ POMOCÍ PŘENESENÉ SPRÁVY VO - VO je v majetku města, provozovateli je hrazena pevná roční částka a provozovatel VO převezme do nájmu a energii, provoz a údržbu hradí ze svých prostředků. FORMA PŘENESENÉ SPRÁVY VO zahrnuje zajištění správce veřejného osvětlení tak, aby byl zajištěn provoz a údržba veřejného osvětlení vůči třetím osobám a vůči požadavkům státní správy na bezpečnost provozu zařízení / např. požadavky ČSN na osvětlenost / bez potřeby zatěžovat touto činností obec, přičemž celé technologické zařízení VO zůstává majetkem obce. Výkon přenesené správy zahrnuje : - nákup a řízení spotřeby elektrické energie ( sjednání smluv s dodavateli el. energie, snížení paušálních plateb ) - provozování a údržbu sítí – rozvodů veřejného osvětlení tj. kontrola kvality použitého materiálu, optimalizace světelného výkonu svítidel, osvětlení v souladu s požadavky ČSN, jednání s třetími osobami ( vyřizování sporů a problémů spojených s VO, např. řešení škodních událostí ), úspory provozních nákladů provedením optimalizace osvětlení - plánování a realizaci investic zajištění dokumentace VO v souladu s požadavky ČSN, rozbor stávajícího stavu hospodárnosti provozu VO a určení strategie rozvoje, zpracování finančního propočtu nákladů, realizaci a kontrolu prací - financování oprav účelné hospodaření finančních prostředků na provoz VO tak, aby mohly být použity na opravy a rozvoj, reinvestování finančních prostředků získaných za úspory el. energie, vyhledávání a zajištění financí z dotačních popř. jiných zdrojů -

financování revitalizace tj.

Obec bude provádět kontrolu stavu VO a prováděných prací vč. DODRŽOVÁNÍ technologického standardu a jejich nedodržení vede ke zrušení smlouvy. Investiční akce a generální opravy VO bude pro obec provádět provozovatel. CENA za údržbu za stanovené období se stanovuje PAUŠÁLNÍ ČÁSTKOU, kterou hradí obec - investor . Tato forma financování je velmi náročná na prvotní část – a tou je pečlivý výběr správce soustavy VO a na jeho finanční podmínky z hlediska dlouhodobého financování.Náklady pak přímo hradí město ze svých prostředků, a však v delším časovém úseku. Výhodou, při správně nastavené technické úrovni revitalizace, je okamžité řešení krizového popř. havarijního stavu VO a jeho uvedení do souladu s platnými normami a předpisy za dnešní ceny materiálu a služeb a provedení efektivity energetické náročnosti osvětlovací soustavy okamžitě s možností okamžitého generování provozních úspor na splácení celkových finančních nákladů. Nevýhodou může být právě „cena peněz“ poskytnutých třetí osobou na zafinancování revitalizace. Další možnost ZAJIŠTĚNÍ FINANČNÍHO ZDROJE nákladů na rekonstrukci z veřejných prostředků


zahrnuje v případě nedostatečných vlastních finančních zdrojích možnost vyhledání zdrojů formou : - komunální půjčky - splátkového režimu - contracting - leasingových splátek - dotací z fondů ČR Formy komunální půjčky jsou obecně známy a v dnešní situaci je k nim přistupováno jen s maximální opatrností. Vyžadují jednoznačně perfektní přípravu technické úrovně revitalizace s pečlivou finanční analýzou splátkového režimu a velmi dobrý raiting . Pro Formy splátkového režimu – contracting, platí v zásadě podobné podmínky, jako pro zafinancování pomocí přenesené správy. Zde však jednoznačně platí, že splátky poskytnutých finančních prostředků musí být hrazeny z provozních úspor, generovaných souborem úsporných opatření, definovaných již při zadání investice. Zde hrozí nebezpečí podhodnocení technických standardů uplatněných při revitalizaci právě pro zajištění dostatečné návratnosti. Čili zjednodušeně řečeno – finanční návratnost je upřednostňována na úkor technické kvality a dlouhodobé spolehlivosti. Jsou volena jednoduchá a technicky nenáročná řešení ( byť by byla dodržena zásadní ustanovení technických norem a předpisů). Pro formu leasingových splátek platí v zásadě totéž, co v předešlém případě. Pro formu financování / lépe řečeno spolufinancování / z fondů ČR platí obecně zavedené postupy a nároky, které jsou na žadatele o dotaci kladeny a ne vždy si je jeho zástupce uvědomuje – především je to základní ustanovení, že musí být respektovány všechny platné předpisy a normy ( tzn. včetně ČSN EN ). Proto je také zde kladen velký důraz na technickou úroveň přípravy, prováděné zásadně za pomocí odborníka – specialisty na řešení právě této problematiky. Oblasti státní pomoci při spolufinancování byly prozatím z několika základních zdrojů : - krajské zdroje - státní zdroje - evropské zdroje Krajské zdroje bylo možno prozatím čerpat po předložení technicky odborně zpracované dokumentace z fondů rozvoje a regionálních operačních fondů . Tyto programy jsou vyhlašovány průběžně zhruba 2 x ročně a ve výhodě je žadatel, který je připraven předložit svoje požadavky s dostatečným předstihem. Každý dotační titul má pochopitelně pro dané období předem stanovenou výši finančních prostředků. Státní zdroje využívají zejména každoročně opakovaně vyhlašovaných programů obnovy, ať již se jedná o Státního program na úspory energie, programy efektivity nebo fondu životního prostředí. Jednotlivé programy se průběžně mění podle společenských potřeb státu a možností dofinancování prostředků z fondů Evropské únie. Je třeba, aby potenciální zájemce měl připraveny podklady nutné pro přílohy jednotlivých programů v případě, že se pro něj stane aktuální. Je zde také především kladen důraz na ekonomickou efektivitu vynaložených finančních prostředků, vysokou technickou úroveň a v neposlední řadě také na ekologickou efektivitu prováděných opatření souvisejících s revitalizací. U mnoha programů přistupuje spolu s tím také pečlivé roztřídění nákladů na uznatelné a neuznatelné položky a dlouhodobá udržitelnost projektu – jeho efektivitu a návratnost investic. Evropské zdroje jsou zatím využívány pouze okrajově a to přes fondy životního prostředí . Nízká technická úroveň připravované dokumentace případných zájemců o tyto finanční prostředky a nekoncepčnost dlouhodobého horizontu technické využitelnosti a rozvoje soustav VO prozatím neposkytla prostředky ani jednomu žadateli. V kontextu evropského programu obnovy se o tato řešení úspěšně pokusily některé subjekty ( např. Slovensko, Slovinsko, Irsko ) v programovém bloku „Inteligentní energie pro Evropu“. Jako příklady úspěšného spolufinancování projektů obnovy a revitalizace veřejného osvětlení právě za účasti státu je možno uvést např. ty, na kterých bylo uplatněno právě hledisko energetické návratnosti a dlouhodobé efektivity nákladů a vysoké technické úrovně řešení již v předprojektové přípravě ve státním programu EFEKT spravovaným Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a na jejichž přípravě jsme se aktivně podíleli : Rekonstrukce VO Boskovice /od r. 1997 dosud - postupná výměna VO / úspory 40 % - podpořeno státní dotací Rekonstrukce VO Jičín / od r. 2000 - postupná výměna VO / úspory 46 % - podpořeno státní dotací Rekonstrukce VO Vysoké Mýto / v l. 2000-2002 - postupná výměna VO / úspory 45 %


Rekonstrukce VO Uherský Brod /od r. 2004 dosud - postupná výměna VO / úspory 30 - 35 % , podpořeno státní dotací MPO ČR Rekonstrukce VO Čelákovice /od r. 2005 dosud - postupná výměna VO / úspory 40 - 46 %, podpořeno státní dotací Rekonstrukce VO Náchod /od r. 2004 dosud - postupná výměna VO / úspory 40 - 46 %, podpořeno státní dotací MPO ČR Rekonstrukce VO Královice okr. Slaný / 2002 - postupná výměna VO / úspory 40 - 46 %, podpořeno státní dotací Revitalizace VO města Týnec nad Labem - postupná výměna VO / úspory 40 - 46 %, podpořeno státní dotací ROP SČ kraje Revitalizace VO obce Starý Hrozenkov - postupná výměna VO / úspory 30 - 35 % , podpořeno státní dotací z fondů Zlínského kraje ( Poznámka : ČEA – Česká energetická agentura byla výkonným orgánem MPO ČR pro uplatňování programu EFEKT v praxi a měla na starosti kontrolu technické úrovně podaných žádostí o státní podporu )

Takže závěrem je možno shrnout prezentované poznatky do hesla „ Štěstí přeje připraveným“ a konstatovat opakovaně již výše uvedené požadavky zejména na vysokou technickou úroveň přípravy nezatíženou předem nastavenými mantinely danou např. prodejci jednotlivých komponentů veřejného osvětlení, ať již to jsou sloupy, svítidla, zdroje, řídící systémy – rozvaděče nebo rozvodné jednotky – vodiče el. energie.

Literatura a odkazy [10] Hasoň Zdeněk – Veřejné osvětlení – úspory elektrické energie v systémech venkovního veřejného osvětlení – Česká energetická agentura Praha, 2000 [11] Hasoň Zdeněk: Veřejné osvětlení – modernizace a úspory nákladů, 1. a 2. české vydání, SOLITON, Brno 2001, 2005 [12] Zdeněk Hasoň - Verejné osvetlenie – modernizácia ako cesta k úsporám, SOLITON 2007


Nedestruktivní defektoskopie Petr Kulhánek ELTODO-CITELUM, s.r.o., ww.eltodo.cz; [email protected] Úvod do defektoskopie Nedestruktivní metody měření jsou takové zkoušky a kontroly materiálů, při jejímž použití nedojde k poškození nebo celistvosti zkoušených zařízení či výrobků. To znamená, že při této metodě nemusíme zkoušený materiál nebo výrobek porušit, například rozříznout, abychom zjistili jeho tloušťku. Není potřeba materiál nebo výrobek rozebrat, abychom zjistili, zda není uvnitř například zkorodovaný. V současnosti hraje v kontrole a řízení jakosti výroby nezastupitelnou úlohu právě nedestruktivní kontrola. Tato kontrola se využívá hlavně pro rychlé odhalení skrytých závad a to jak při samotné výrobě, při kontrole materiálů, tak u již vyrobeného zařízení. Každá kontrola má své hranice použitelnosti a neexistuje metoda, která by umožňovala zjistit všechny druhy vad. Na různé typy vad a poškození jsou používány v nedestruktivní defektoskopii různé metody měření a ověření.

Využití defektoskopie Nedestruktivní defektoskopie se využívá v široké škále různých materiálů a výrobků. Jednotlivé módy měření a použitelnosti se mohou seřadit do základní škály měření. -

tloušťka materiálu – využíváno pro stožáry VO

-

měření povlaku

-

tloušťka materiálu a povlaku

-

pouze tloušťka povlaku

Výstupy z takovýchto měření mohou být jednak v číselném zobrazení nebo v grafickém zobrazení. Číselné zobrazení se dále využívá pro nově vznikající materiály například slitiny kovů. Z jednotlivých měření se mohou použít jako výstup i fotografie měřeného a zkoušeného materiálu. Tyto fotografie lze pořídit u ultrazvukové metody měření

Šest základních metod defektoskopie Metoda prozařováním Tato metoda se provádí například u svarových potrubních spojů u plynovodů nebo horkovodů. Používá se i u ocelových svarových konstrukcí mostů, halových konstrukcí a dále například u odlitků. Metoda prozařováním slouží především pro zjišťování vnitřních objemových vad dutin, tzv. studených pórů, svarů apod. Pokud dopadne záření prošlé měřeným předmětem na film, vznikne obraz vadného místa jako tmavší část výrobku. Tato metoda není vhodná pro měření VO. Metoda kontroly ultrazvukem Ultrazvukovou metodou se dají zjistit vnitřní vady materiálu plošného charakteru a také vnitřní vady svarů. Zjistíme nejen informace o možném poškození, ale, a to je velmi důležité, i možnou polohu a velikost vady. U měření ultrazvukem se používají zkušební sondy. Tyto sondy se řadí do skupin na přímé sondy, dvojité sondy a úhlové sondy. Metoda měření ultrazvukem se využívá pro potřeby měření a kontroly stožárů VO.


Metoda kapilární U této metody se využívá vzlínavost a smáčivost kapalin, jejich barevnosti nebo fluorescence. Kapalinami se pokrývá povrch zkoušeného materiálu nebo výrobku. Tyto poté vnikají do vad a po odstranění přebytečné kapaliny zbytek vystoupí na povrch, kde nám za pomoci vývojového roztoku barevně indikuje vadu. Tato metoda vyžaduje velmi precizní přípravu měření. Měřený materiál nebo výrobek se před vlastním měřením musí důkladně odmastit a zbavit všech nečistot. Touto metodou se identifikují pouze povrchové vady na krycích vrstvách materiálů. Nevyužívá se pro potřeby VO Metoda magnetická Magnetickou metodou se zjišťují plošné vady například u plechů, které se umisťují na povrch nebo těsně pod povrch námi zkoušeného materiálu. Metoda je časově náročná z důvodu nutnosti zmagnetizování zkoušeného předmětu. Nevyužívá se pro potřeby VO. Metoda vizuální Jedna z nejčastějších a nejjednodušších metod defektoskopie, kdy zkoumaný povrch či materiál pravidelně kontrolujeme pouze vizuálně. Metoda se dělí na přímou metodu – tehdy povrch kontrolujeme očima nebo lupou či zrcátkem, a metodu nepřímou – u které se používají optoelektrická zařízení jako je například endoskop. Metoda vizuální je nejčastější pro potřeby VO. Metoda kontroly těsnosti Jednoduchá, ale velmi účinná zkouška, která se používá pro kontrolu zásobníků, cisteren a tanků na kapaliny. Využívá se tlaková zkouška těsnosti s pomocí vakuových vývěv. Při této metodě musí být přístup z obou stran měřeného výrobku. Nevyužívá se pro potřeby VO. Všechna výše zmiňovaná měření a měřící techniky podléhají platným normám ISO, DIN , ASME a dalším.

Problematika veřejného osvětlení U veřejného osvětlení je hlavní příčinou destrukce materiálu stožárů koroze. Ta vzniká několika možnými způsoby. -

vnitřní vlhkostí – vzlínáním vlhkosti z ukotvení stožáru

-

vnější vlhkostí – povětrnostní vlivy (déšť, sníh…)

-

tzv. bludné proudy – úbytek materiálu vlivem proudu

-

přetížením stožáru – nerovnoměrné vrcholové zatížení

-

kyselostí půdy

Místo vzniku destrukce záleží na několika okolnostech. Jednak na typu základu stožáru, kdy je stožár přímo zabetonován do základu a nebo upouzdřený do pouzdrového základu. Koroze může vznikat i v prostoru utěsnění mezi paticí a vlastním stožárem. Na neudržovaném zařízení shledáváme i kombinaci jednotlivých příčin destrukce. Pro potřeby veřejného osvětlení se nejčastěji využívají dvě metody nedestruktivního měření. Jsou to měření ultrazvukovou metodou a vizuální metodou. U destrukce stožárů veřejného osvětlení se měří ve třech částech:


-

v nadzemní části stožáru

-

v prostoru vetknutí stožáru do základu

-

těsně pod povrchem vetknutí

Doporučujeme zpracovat systémy kontroly stožárů VO, které se skládají z výše popsaných metod měření. Tedy z vizuální kontroly s následnou ultrazvukovou kontrolou. Pokud vizuální kontrola vykazuje skryté vady materiálu, doporučujeme následně kontrolu ultrazvukovou metodou, která nám přesně ukáže rozsah možného defektu. Na základě takového měření se rozhodne, jak se defekt opraví.

Literatura [13]M. Kreidl a R. Šmíd , Technická diagnostika, ISBN 2006 Foto - ELTODO


Světelné znečištění? Ing. Tomáš MAIXNER Předseda odborné skupiny „Rušivé světlo“ při Českém národním komitétu CIE, [email protected] Nazval jsem tento text „Světelné znečištění?“ – otazník tam opravdu patří. Stačí se zamyslet nad významem slova znečišťovat, zamyslet se nad tím, jak se chová látka, která něco znečišťuje. Polutant bych měl říci, aby to znělo učeně. Tak tedy polutant – je látka, která má schopnost něco znečistit. Přitom to znečištěné zůstává znečištěným i potom, co je polutant někde v trapu. Příklad nezaškodí – polutant je třeba špinavá voda vtékající do bazénu. I potom, co se její přívod zastaví, zůstává bazén znečištěn. A to až do chvíle, než jej někdo vyčistí. Polutantem se stává jindy neškodná káva, když si ji někdo neopatrně vylije do klína. Sukénka zůstává špinavá, dokud neprojde pračkou nebo čistírnou. Jinak se však chová světlo. Pokud někdo bude svítit, kam nemá, ve chvíli kdy zhasne, se vše vrátí do původního stavu, do stavu před svícením. Ať svítí do okna bytu nebo směrem k obloze. Světlo nemá určující vlastnost znečišťující látky. Světlo neznečišťuje, není polutant. Světlo, které dopadá do okna ložnice ruší ve spánku. Světlo dopadající do míst, kde ho není zapotřebí ruší například zvířata nebo rostliny. Světlo, které oslňuje, ruší chodce i motoristy. Světlo, které uniká k obloze ruší hvězdáře při jejich bádání. Světlo neumaže okno ložnice, ani louku u cesty, ba ani oko chodce. Neumaže ani dalekohledy. Světlo neznečišťuje, nešpiní, ale ruší. Proto je správné nežádoucí světlo označovat jako světlo rušivé.

Světlo a bezpečnost Význam osvětlení z hlediska bezpečnosti je velmi často podceňován a zlehčován. Například existuje názor, že noční osvětlení prodejen je zbytečné („…to je tam jen proto, aby si zloděj mohl dobře vybrat. Naopak kdyby se zhaslo, lupič se prozradí světlem baterky…“). Zvláštní je, že noční osvětlení provozují i drobní hokynáři. Patrně mají jinou zkušenost. Bude to asi tím, že chodci nejsou vybaveni optikou pro noční vidění, kdežto zlodějům by se investice do ní zaplatila po první úspěšné akci. Význam osvětlení pro bezpečnost dopravy se nejprůkazněji projevil ve dvou historických obdobích. Tím prvním byla druhá světlová válka, druhým energetická krize v 70. letech dvacátého století. To proto, že v obou případech bylo možné porovnávat vliv změny osvětlení při téměř nezměněných podmínkách. Lépe řečeno, zhoršení kvality osvětlení při současném omezení dopravy. Jiné průzkumy probíhaly několik let, a tak je mohou odpůrci zpochybňovat tvrzením, že za zkoumané období se některé faktory změnily. (Třeba zdánlivě poklesl počtu dopravních nehod na území ČR – stačilo změnit hranici, kdy je povinné nehodu nahlásit; stejně zdánlivě klesl i počet obětí – zkrácením doby, do kdy se zemřelí považují za oběť dopravní nehody.) Válečný stav - V září 1939 se Velké Británii rozhodlo, že bude vypnuto veřejné osvětlení. Za čtyři následující měsíce zahynulo na vozovkách děsivých 4 133 lidí. Ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku to bylo o 1 636 lidí více, tedy nárůst o dvě třetiny! Je zřejmé, že během roku se hustota dopravy významně nezměnila, spíše vlivem válečných událostí klesla, takže změnu v počtu zabitých lze jednoznačně přisoudit změnám v osvětlení. V únoru 1940 svítidla opět svítila, byť omezeně. Ohrožení života bombardováním bylo nižší než jeho ohrožení při pohybu po neosvětlených ulicích. Energetická krize - Druhé, podobně výmluvné období bylo období energetické krize v 70. letech minulého století. Ta přišla do kapitalistické Evropy na přelomu let 1973 a 1974 (do socialistického Československa až v zimě 1979). Tehdy se zavedlo (na Západě, později i na Východě) „úsporné“ opatření, spočívající ve snížení příkonu veřejného osvětlení na polovinu. Je zřejmé, že v té době to znamenalo svícení „ob stožár“. Následoval skokový nárůst kriminality. Policie v Lancashire vyhodnotila tento nárůst porovnáním se stejným obdobím předcházejícího roku a došla až k neuvěřitelným závěrům – celkově zločinnost vzrostla o 55%! Krádeže v obchodech, stáncích a shodně i bytech vzrostly o 65%; bylo vykradeno o 13% víc automobilů, nočních chodců bylo přepadeno o 25% více. V Londýně v té době vzrostl počet úrazů o 900, smrtelných úrazů o 65. Obecně o úrazech na městských komunikacích hovoří zpráva britského ministerstva životního prostředí. V noci vzrostla nehodovost s následkem těžkých a smrtelných úrazů o 12%, v denním období naopak o 6% klesla. Noční nárůst byl způsoben degradací veřejného osvětlení. Byl by vyšší, kdyby současně nebyla také omezena povolená rychlost a nesnížila se hustota dopravy vlivem


nárůstu cen pohonných hmot. Za oním omezením rychlosti a snížením hustoty dopravy je skryt značný pokles nehodovosti za dne. Pozoruhodné je i vyhodnocení „úspor“. Byly velice striktně vyhodnoceny náklady, které vznikly vzrůstem nehodovosti. Společnost zaplatila šest milionů liber. Úspory na energiích byly sto tisíc, tedy šedesátkrát méně. Opravdu „úsporné“. A zmíněné miliony nemohou obsahovat nevyčíslitelné ztráty na životech a duševní strádání blízkých obětí „osvětlení“. Podobná situace nastala i v zemích socialistického tábora. Avšak v socialistickém světě nebylo možné připustit, že dané rozhodnutí má tak drastické důsledky. Proto o důsledcích svícení „ob stožár“ neznám doklady v písemné podobě. Existují pouze ústně šířené zvěsti, které hovoří o stejně negativních následcích. Podtrhuji, že to jsou zvěsti, nikoliv zkazky. V tehdejším Československu bylo navíc množství soustav veřejného osvětlení nevratně poškozeno tím, že elektrická výzbroj vypnutých osvětlovacích stožárů, zejména výbojkových tlumivek, navlhla a při pozdější obnově napájení byla zničena. Podobné závěry vyplývají i z mnoha dalších zkoumaných materiálů. Současnost - Je bláhové zpochybňovat dosud uvedené informace zdůvodněním, že jde o údaje z pradávné doby. Fyziologie lidského oka se za 50 let nezměnila, chování lidí také ne (spíše naopak), takže závěry staré čtyřicet nebo sedmdesát let jsou platné i dnes. Přesto uvedu příklady i ze současnosti. Istanbul - Po instalaci nového osvětlení, které zlepšilo osvětlení v turisticky atraktivních částech města se výrazně kriminalita snížila. Zlodějíčci okrádající nepozorné turisty se stáhli do temnějších míst. Firmě, která osvětlení vybudovala, projevil vděčnost primátor města. Benešov – Příklad z nedávné doby. V Benešově jsou na některých místech použita nízká sloupková svítidla. Byla provozována několik týdnů a poté byla z technických důvodů na pár dní zhasnuta. Důsledek tohoto kroku byl překvapivý … či vlastně nebyl. Nesvítící sloupky stojící v přítmí se okamžitě staly terčem útoků vandalů. Na některých z nich byly během několika nocí rozbité difuzory, jedno svítidlo mělo dokonce zničenou hliníkovou kotevní patku. Jen další smutné a mnohokrát ověřené potvrzení, že se vzrůstající tmou vzrůstá také kriminalita. Nelze omezovat osvětlení bez nežádoucích následků.

Legislativa Ale vrátím se k rušivému světlu. Ano, je žádoucí omezit světlo rušící astronomy, světlo svítící do nežádoucích míst a směrů, rušící spáče, možná i flóru a faunu. Aktivisté podávají řadu zaručených receptů jak rušivé světlo omezit – vyloučit je samozřejmě nejde, protože světlo se šíří všemi směry a odráží se. Ovšem k problematice nežádoucích, rušivých účinků světla je třeba přistupovat kvalifikovaně. A hlavně seriózně. Aktivisté se ovšem seriózně nechovají. Uvádějí v omyl představitele měst, stavebníky či hygieniky kupříkladu tvrzením, že je nutné podle zákona o ovzduší [2] řešit „světelné znečištění“. Dovolím si prohlásit, že není třeba, a ani nelze, učinit naprosto nic. Je v něm pouze velmi nekvalifikovaná „definice“ co je„světelné znečištění“: §2, odst. 1…. „r) světelným znečištěním (se rozumí) viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno.“

Je formulovaná tak, že by bylo možné ji úspěšně napadnout jako šíření poplašné zprávy. Ale ničím víc není – je to jen pseudodefinice obsahující dokonce i odborné chyby. Jedna - zřejmá i laikovi. Ve snaze, aby text zněl co nejučeněji, tak se v něm autoři zamotali, až prohlásili toto: „…viditelné záření umělých zdrojů světla… …vychází z umístění těchto zdrojů….“. Z toho plyne, že záření vychází z umístění, nikoliv ze zdrojů světla. „Básník tím chtěl říci“, že se zákon týká zdrojů světla umístěných ve vnějším ovzduší nebo do něho úmyslně svítících. Na tuto chybu byli legislativci několikrát upozorněni. Přesto, že byl zákon několikrát novelizován, tak chyba zůstává. Svědčí to o kvalitě zákona. Definice nic nevymáhá, pouze špatně konstatuje. A pak je již v [2] toliko ustanovení, že obec může regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu.


§50 „(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou… c) v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu.“ Toho využilo několik málo obcí v republice. Vím o případu (asi nebude jediný), kdy je obecní nařízení neplatné. Obec totiž striktně zakázala ono promítání. Přitom má právo toliko regulovat. Navrhl jsem tamnímu starostovi, ať reguluje tak, že promítání povolí mezi druhou a třetí hodinou odpolední. Pak bude vše v pořádku. I tato možnost svědčí o absurditě zákona. Ze zákona nelze nic víc požadovat ani podle něho něco vykonat. Nic však nebrání dohodě, která zlepší stav nočního prostředí. Jen by měla být případná opatření konzultována s odborníky z oboru osvětlování – kvalifikovanými, skutečnými odborníky se vzděláním v oboru světlené techniky! Krom zmíněného zákona se ještě rušivému světlu věnuje občanský zákoník, který vágně praví, že nesmí soused souseda obtěžovat nadměrným světlem nebo naopak stínem. Není řečeno co je nadměrné světlo. Definice typu „větší než malé množství“ je v naší legislativě oblíbená. Úžasný odrazový můstek pro žabomyší války znesvářených sousedů. Nic víc.

Nařízení Komise (ES) č. 245/2009 Existuje ještě jeden předpis zabývající se rušivým světlem. Tím je nařízení Evropské unie s neskutečně dlouhým a nezapamatovatelným názvem: „Nařízení komise (ES) č. 245/2009 ze dne 18. března 2009, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign zářivek bez integrovaného předřadníku, vysoce intenzivních výbojek a předřadníků a svítidel, jež mohou sloužit k provozu těchto zářivek a výbojek, a kterým se zrušuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/55/ES“. Jde o dokument poněkud kostrbatě přeložený, ale zabývající se nejen záležitostmi energeticky úsporných světelných zdrojů, svítidel a předřadníků, ale v příloze VIII praví, že i nešťastný „…podíl světla vyzařovaného optimálně nainstalovaným svítidlem a dosahujícího nad horizont by měl být omezen…“ na… údaje z následující tabulky: Třída osvětlení

Světelný tok zdroje (klm)

ULOR (%)

ME1 až ME6 a MEW1 až MEW6

CE0 až CE5, S1 až S6, ES, EV a A

všechny

3

12≤Φ

5

8,5≤Φ<12

10

3,3≤Φ<8,5

15

<3,3

20

• Tabulka 4 (upravená tabulka 25 textu EU) - Orientační hodnoty maximálního podílu světelného toku, který je vyzařován nad vodorovnou rovinu (ULOR), u jednotlivých silničních tříd svítidel určených pro veřejné osvětlení

Což lze považovat za velice rozumné omezení. Snad jen omezení pro svítidla s malými světelnými zdroji by mělo být zrušeno. Protože jsou situace, kdy je třeba osvětlit i prostor nad horizontem, například průčelí významných objektů. Ovšem, na rozdíl od většiny dříve rozebíraných předpisů, se toto nařízení vztahuje na svítidla veřejného osvětlení. A tam je toto omezení konec konců přijatelné. Fasády lze přisvětlit jinými svítidly. Je pozoruhodné i to, že nařízení hovoří o optimálně nainstalovaném svítidle. Což nemusí být vždy vodorovná pozice výstupního otvoru svítidla, jak důsledné požadují ekologičtí aktivisté. Velice často lze dosáhnout mnohem úspornějšího a noční prostředí méně rušícího osvětlení se svítidly vykloněnými o malý úhel. Dále se v předpisu praví: „V oblastech, kde hrozí světelné znečištění, není maximální podíl světla dosahujícího nad horizont u všech silničních tříd a světelných výkonů vyšší než 1 %.“


Z textu je patrné, že překladatel nezvládl svoji práci. „Světelné znečištění“ hrozí totiž všude, kde se svítí… ale ne všude je nutné je omezit. I další formulace je chybná. Správně by text měl znít (se zásadní výhradou k termínu „světelné znečištění“) takto: V oblastech, kde je žádoucí omezit „světelné znečištění“, by neměl být podíl světla vyzářeného nad vodorovnou rovinu vyšší než 1% u všech tříd osvětlení a pro libovolný světelný tok zdroje. (Předpokládám, že i zde měla být „doporučující“ formulace jako v případě požadavků uvedených v tab. 4). I tento požadavek je (po opravě formulace) rozumný, protože kvalitní svítidla pro osvětlování komunikací takové podmínce vyhovují. Přitom minimální množství světla přímo směrovaného do horního poloprostoru je bohatě vyváženo lepší distribucí světla, což v důsledku znamená snížení celkového příkonu, vyzářeného světla ze svítidel a tedy v důsledku i nižší zátěž životního prostředí. Velmi důležité je další sdělení nařízení, dokonce i s korektním označením „rušivé světlo“. Zní takto: „Svítidla jsou konstruována tak, aby bylo v maximální možné míře zabráněno vyzařování rušivého světla. Jakékoli vylepšení svítidla, jehož cílem je vyzařování rušivého světla snížit, však nesmí být na úkor celkové energetické účinnosti zařízení, pro něž je určeno.“ To znamená, že nejsou žádoucí přehnané úpravy, které by sice u jednotlivých svítidel snížili vyzařování nad horizont, avšak v důsledku by ztratili jiné závažné vlastnosti, především účinnost. O tom ale více v několikrát zmiňované pasáži o ekologii v osvětlování.

Technické normy O poznání kvalifikovaněji se rušivému světlu věnují technické normy. V ČSN EN 13 201-2 [8] jsou v části 7 popsána opatření pro omezení vlivu na okolí (a zásady týkající se vzhledu soustav). Jsou předepsány třídy činitele oslnění a třídy svítivosti. Dále norma praví, že se má dbát na omezení světla vyzařovaného do směrů, kde to není nezbytné nebo žádoucí. Omezení světla, pronikajícího (okny) do okolní zástavby a minimalizaci světla vyzářeného nad vodorovnou rovinu, které se rozptyluje v atmosféře a narušuje přirozený pohled na hvězdy a ztěžuje astronomická pozorování. Vše uvedené je pouze v rovině konstatování. O světle vyzařovaném k obloze praví, že je lze omezit snížením podílu světla do horního poloprostoru. Podrobněji se rušivému světlu věnují normy [6] a [7]. Zde je podle tzv. environmentálních zón uvedeno, jaká se mají udělat opatření. Jsou zde předepsány maximální osvětlenosti fasád (tedy oken), nejvyšší přípustné svítivosti ve směrech, kde by mohlo světlo vadit, přípustné jasy úmyslně osvětlovaných objektů a reklamních panelů a konečně jak velký podíl světelného toku smí být vyzářen nad vodorovnou rovinu. Je třeba podotknout, že nejnáročnější ze čtyř environmentálních zón E1 je oblast, která „představuje skutečně tmavé prostory jako národní parky a chráněná území“. Rozhodně se nedotýká všech amatérských astronomických pozorovatelen, ale ani obecně observatoří profesionálních. V [9] na které se podíleli i zástupci IDA (Mezinárodní organizace pro „temné“ nebe) se praví, že do E1 patří „observatoře mezinárodního a celonárodního významu“. Což jsou v ČR Ondřejov a Kleť.

Světlo k obloze Poslední zmíněný údaj – tedy kritérium světelného toku do horního poloprostoru – je nejkontroverznější. Dokonce tak, že jej některé státy vypouštějí z národních předpisů. Ona totiž sama velikost tohoto světelného toku nic neříká a rozhodně není zárukou toho, že budou minimalizovány rušivé účinky světla vzhledem k obloze. Přesto je požadavek na používání svítidel výhradně s plochým sklem hlavním nárokem ekologických aktivistů. Je to hluboký omyl komunity, která nemá dostatečné vědomosti z oboru osvětlovací techniky. Ve srovnání s „klasickými“ svítidly s vypouklými mísami, musí mít ta s plochým sklem totiž nutně, vyplývá to z fyzikálních zákonů, nižší účinnost (a především nižší činitel využití = podíl účelně využitého světla), i užší vyzařovací charakteristiku – tedy nedosvítí tak daleko. Světlo totiž nevychází ze svítidla sklem ve směru blízkým normále (kolmo na rovinu difuzoru), jako je tomu u klasických svítidel, ale pod stále tupějším úhlem. Pro velký odklon paprsku od normály pak dochází k jeho zpětnému odrazu do svítidla (ztráty) a dlouhé dráze průchodem sklem (další ztráty). Důsledek je takový, že nelze dosáhnout stejně velkých roztečí svítidel jako v případě svítidel s klasickým difuzorem. Účelné využití světla je nižší, takže ve výsledku se může stát, že z většího počtu svítidel je


vyzářeno větší množství světla, které se odrazí k obloze. Více než je dohromady vyzářeno k obloze přímo a odraženo od terénu v případě menšího počtu účinnějších svítidel. Kvalitní svítidla s vypouklým difuzorem mají zanedbatelný podíl světelného toku směřujícího přímo k obloze. Jsou tedy velice šetrná k nočnímu prostředí. V maximální míře využijí světlo směrované do dolního poloprostoru při minimálním vyzařování přímého světla k obloze. V řadě případů narušují noční prostředí méně než svítidla s plochým sklem. Krom toho je třeba ještě vzít v úvahu, že se osvětlovací soustavy budou ve velké části nacházet v zastavěné oblasti. Pak se ani světlo, které je z klasických svítidel vyzařováno pod velmi malým úhlem nad horizont, nemůže přímo dostat k obloze. Ale vždy až po odrazu od nějaké budovy, zeleně, terénní nerovnosti. Plochá skla v zástavbě zcela postrádají smysl. (Viz například [4] a [5])

Ekologie není jen světlo vyzářené na oblohu K uvedenému je ještě třeba poznamenat, že řešení šetrné k životnímu prostředí se nezabývá pouze světelným tokem vyzářeným k obloze. Z environmentálního pohledu je nutné ještě posoudit příkon osvětlovací soustavy, počet jejích prvku. Jak je zřejmé z předešlého textu, tak je příkon svítidel s plochým sklem vyšší než klasických, je jich zapotřebí větší počet (dle okolností je tento nárůst od 5 do 35%). To znamená navýšení spotřeby elektrické energie a výrobu většího počtu svítidel, stožárů a dalších komponent soustavy. Nárůst spotřeby i výroby je zase navýšení environmentální zátěže. A poslední poznámka k environmentálním vlivům. Výroba svítidel s plochým sklem je technologicky a materiálově náročnější. Tato svítidla jsou tedy dražší než svítidla s plastovým krytem. A nejen to, připomínáme, že je jich zapotřebí použít větší počet. Důsledkem jsou tedy vyšší investiční a provozní náklady. Je třeba zvážit, zda případná nižší zátěž nočního prostředí (nutno doložit kvalifikovaným výpočtem odborníka vzdělaného v oboru světelné techniky) je úměrná pravděpodobně vyšší environmentální zátěži vyvolané vyšší spotřebou a nadvýrobou, a vynaloženým vícenákladům na realizaci a provoz VO.

Pravidla racionálního přístupu k minimalizaci rušivého světla Pravidlo první – Tam, kde jsou svítidla použita jednotlivě nebo několika kusech, kde je jednoznačně dána jejich pozice, je možné nepříznivé vlivy osvětlení omezit použitím vodorovně nainstalovaných svítidel uzavřených plochým sklem. To je tedy například v případě vjezdů do objektů, přechodů pro chodce, zastávek autobusů nebo tramvají, v případě malých osvětlovaných ploch apod. Kupříkladu přechod pro chodce osvětlují obvykle (při běžných šířkách komunikací) dvě svítidla. Každé z jednoho směru. Více cloněné svítidlo zvládne úlohu nasvětlit svislou rovinu (chodce) prakticky stejně dobře, jako svítidlo necloněné. Ba co víc, osamocené cloněné svítidlo bude méně oslňovat řidiče (viz [4]), takže ve výsledku budou zrakové podmínky lepší. Podobné to je i v jiných případech. Pravidlo druhé – Regulace osvětlení Tím je míněna regulace stupňovitá nebo plynulá. V žádném případě nelze regulovat příkon osvětlovací soustavy tak, že se bude vypínat „ob stožár“ – při takovém osvětlení se podstatně zhorší vizuální podmínky – zrak se musí neustále adaptovat na výrazné změny jasu (prakticky světlo/tma) – důsledkem může být dopravní nehoda. Pokud bude soustava provozována po polovinu noci s polovičním světelným výkonem, tak se sníží zatížení nočního prostředí o čtvrtinu. To je významně víc než třeba záměnou „klasických“ za svítidla s plochým sklem (což dokonce může mít i opačný efekt). Pravidlo třetí – Omezit vyzařování svítidel do nežádoucích směrů. To znamená buď taková svítidla nahradit vhodnějšími, nebo je dodatečně zaclonit. Zde nejsou míněna běžná svítidla pro osvětlování komunikací (s vypouklým difuzorem), protože ta, alespoň ta kvalitní, do horního poloprostoru emitují relativně malé množství světla. Typickým představitelem míněných jsou svítidla s kulovým difuzorem. Pokud se však taková svítidla nenachází v citlivé lokalitě (přírodní rezervace nebo astronomická observatoř) tak je žádoucí posoudit i estetické působení takových svítidel a nepodcenit jejich význam pro


prosvětlení okolí, například zjasnění a zviditelnění fasád historických domů. Dokonce i v materiálech aktivistů se lze dočíst, že jsou přípustná svítidla, která vyzáří do horního poloprostoru světelný tok až 2250 lumen… podmínkou je aby taková svítidla byla umístěna tak, že v prostoru o poloměru dvou metrů je pouze jedno svítidlo. Jen připomínka – clonění svítidel lze provést pouze homologovanými clonami. Svépomoc je vyloučena – aby bylo možné svítidlo používat, pak podle zákona [3] musí být na ně vystaveno prohlášení o shodě. Pokud se však svépomocně upraví (plechovou clonou, polepením nebo zabarvením difuzoru nebo dokonce jeho odstraněním), pak se stává jiným svítidlem, na které se ono prohlášení o shodě již nevztahuje. Pravidlo čtvrté – rekonstrukce osvětlení Je třeba porovnat míru rušivých účinků jednotlivých typů svítidel, protože mohou nastat případy, kdy množství světla vyzářeného k obloze je vyšší u cloněných svítidel než u svítidel s obvyklými vypouklými difuzory. Porovnávané soustavy musí samozřejmě zajišťovat splnění všech kvalitativních i kvantitativních ukazatelů pro daný účel (osvětlení komunikace, pěší zóny, pracovní plochy….). Obě soustavy musí být tvořeny svítidly stejné kvalitativní (cenové) třídy; nejlépe od téhož výrobce a téže typové řady. Porovnání soustav ukáže jaké řešení je nejšetrnější. Nejšetrnější ekologicky. Ekologicky šetrná soustava však nemusí být šetrná ke kapse investora ani provozovatele. Pak je na místě rozhodnout, zda ekologický přinos vyváží tyto vyšší náklady. Jsou místa kde, však nelze nadřazovat ekonomická hlediska hlediskům ekologickým. Patrně tak tomu bude v blízkosti přírodních rezervací nebo významných astronomických observatoří. Opět nezbývá než zopakovat: Jakékoliv úpravy je možné provést pouze za spolupráce s kvalifikovaným světelným technikem. Pravidlo páté, poslední bod patera – při osvětlování památek, architektury, při reklamním či informativním osvětlení preferovat směrování světlometů k zemi To samozřejmě není vždy možné. A ani to není tak kritické kritérium – pokud se nejedná o plochy se zrcadlovým odrazem světla. Většina osvětlovaných ploch (např. omítky budov) odráží světlo převážně rozptylně bez ohledu na směr přicházejícího světla. To znamená, že množství světla emitovaného nežádoucími směry je prakticky stejné při „horní“ i „dolní“ poloze světlometu. Při svícení směrem vzhůru však vzrůstá riziko, že bude světlo vyzářeno přímo na oblohu. To lze omezit pečlivou volbou svítidla, jeho přesným směrováním a případně doplněním vhodnými clonami.

Patero jak ne V dalším textu budu vycházet ze základního předpokladu, že stávající osvětlení bylo navrženo kvalifikovaně. To znamená, že jsou použita optimální svítidla a světelné zdroje a stejně optimální je i geometrie osvětlovacích soustav. Pravidlo první – Nelze provádět záměnu svítidel s vydutými mísami za svítidla s plochým sklem: a.

postupnou záměnnou – to znamená vyměnit jedno svítidlo v řadě.

b.

Vyměnit celou řadu (soustavu) bez odborného posouzení.

Ad a) To je jeden z laických návodů jak s minimálními náklady vyměnit svítidla – vyměnit je v okamžiku kdy jsou nepoužitelná. V některých případech to nemusí způsobit žádné problémy. Ovšem pravděpodobnější je to, že nebudou splněny kvantitativní nebo kvalitativní požadavky na osvětlení dané komunikace. Soustava nezajistí dobré vidění a nekvalitní osvětlení může být v důsledku příčinou ztráty na zdraví, životě nebo majetku. V [1] je uveden příklad takové záměny. V něm bylo ukázáno, že tento způsob realizace „ekologického“ osvětlení v důsledku dokonce životní prostředí poškodí. Ad b) Platí v podstatě totéž co bylo řečeno v ad a). Jen nebezpečí, že výsledná soustava nebude splňovat svůj účel a tedy ohrožovat účastníky provozu, je ještě významně větší. Pravidlo druhé – Nelze odstranit vyduté mísy ze svítidel bez náhrady nebo provést jejich náhradu plochými skly vyrobenými svépomocí.


Obojí je zásah do konstrukce svítidla, který naruší jeho funkci. Změní se optické vlastnosti s důsledky stejnými, jako bylo uvedeno v prvém bodě. Svítidlo ztratí své krytí a snadněji a rychleji podlehne vlivům okolního prostředí. Pokud se použije ploché sklo, pak se změní teplotní poměry ve svítidle, a tím je ohrožena jeho funkce i bezpečnost okolí. Ovšem zásadní je to, že podle [3] je možné provozovat pouze takové výrobky, pro které je vystaveno prohlášení o shodě. Svítidla k takovým výrobkům patří. Odstraněním krytu, nebo jeho náhradou jiným, nehomologovaným, ztrácí svítidlo prohlášení o shodě a je tedy nepoužitelné. Konečně – taková úprava opět nemusí ve svém důsledku prospět životnímu prostředí. Pravidlo třetí – Nelze opatřit svítidla svépomocně vyrobenými clonami nebo nátěry omezujícími vyzařování světla. Například pro zamezení dopadu světla do přilehlých oken nebo vymezení osvětlované plochy podle pravidla „svítit jen tam, kde je třeba". Takové úpravy lze provázet pouze pomocí prvků pro dané svítidlo homologovaných. Důvody jsou uvedeny v předešlém bodě. Z pohledu trestního práva [4] se jedná o poškozování cizí věci (§ 257) a při škodě nikoli malé (nad 5000 Kč, což je často cena jediného svítidla) hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok. Přitěžující okolnosti mohou tuto sazbu zvýšit až na osm let. „Oblíbeným“ způsobem redukce rušivého světla je snížení světelného toku svítidel. Ovšem způsobem velice svérázným, tedy: Pravidlo čtvrté – Nelze vypínat polovinu svítidel – tzv. „svícení ob stožár“. Dojde k střídání osvětlených a tmavých míst, oko se musí neustále adaptovat na změnu jasu v zorném poli. Důsledkem je značné zhoršení vnímání s významně zvýšeným rizikem vzniku nehody. Takové svícení je v důsledku také příčinou zvýšení kriminality. Než takové svícení, tak je bezpečnější osvětlení zcela vypnout. Ještě nebezpečnější je provozovat: Pravidlo páté – Nelze provozovat osvětlení pouze na kritických místech. To znamená, že se v celé obci vypne osvětlení a v provozu zůstávají pouze svítidla na křižovatkách nebo přechodech. Důsledky jsou ještě horší než v předešlém případě.

Selský rozum Omezit nepříznivé účinky osvětlovacích soustav je možné. Nejjistějším způsobem je profesionální přístup k problému. Osvětlovací soustavy může navrhovat jedině kvalifikovaný odborník vzdělaný v oboru osvětlování. Kdokoli jiný, byť se za odborníka vydává, nemá potřebné vědomosti a znalosti. Pokud vás začne bolet zub, tak jistě nepůjdete k zámečníkovi. Byť má, stejně jako dentista, vrtačku i kleště. Nechoďte k zámečníkovi ani v případě potřeby řešit kvalitní osvětlení ohleduplné k nočnímu prostředí.

Literatura: [14]Maixner T., Rušivé světlo – část pátá – Cesty ekologie aneb patero jak na to, Světlo 2/2007 [15]Zákon č. 472/2005 Sb. Úplné znění zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší 2005 [16]Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů [17]Maixner, T.: Rušivé světlo Část 2. – „Ekologická“ svítidla. Světlo, 6/2005 [18]Maixner T., Svítidla s plochým sklem? – http://www.dql.cz/texty/skla.htm [19]ČSN EN 12464-2 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 2: Venkovní pracovní prostory [20]ČSN EN 12193 Světlo a osvětlení – Osvětlení sportovišť [21]ČSN EN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací – Část 2: Výkonnostní požadavky [22]CIE 126 – 1997 Guidelines for minimizing sky glow



mediální partner SRVO

Sborník SRVO semináře FOR ELEKTO vydán 09/2010 Redakční rada: Ing. Tomáš Maixner šéfredaktor, Ing. Hynek Bartík, Ing. Jiří Skála, Ing. Petr Žák, Ph.D. Pro vnitřní potřebu členů Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení SRVO, Pod Vysílačkou 1387, 156 00 Praha 5, IČO 18626653


Sborník přednášek. semináře. Modernizace veřejného osvětlení

Recommend Documents