http://kronika.sf.cz
Nová publikace nejen pro kronikáøe Rokycanska
Podìkování Zvláštní podìkování patøí Doc. PhDr. Václavu Ledvinkovi, CSc. a Mgr. Marku Laš•ovkovi z Archivu hl. m. Prahy za vstøícnou pomoc pøi rozmnožení zpravodaje a všem, kteøí se na pøípravì tohoto èísla rùzným zpùsobem podíleli. Tomáš Hromádka Kroniky a kronikáøi / Zpravodaj pro obecní kronikáøe a vlastivìdné pracovníky. Èíslo 5. vzniklo z iniciativy Tomáše Hromádky v øíjnu 2002. Vychází nepravidelnì. Kontakt: U bažantnice 13, 159 00 Praha 59. E-mail:
[email protected], tel. 777 944 684. Oznámení pøispìvatelùm - uzávìrka pøíštího èísla je 29.3.2003. Cena: 20 Kè (= poštovné).
Kroniky a kronikáøi
Zpravodaj pro obecní kronikáøe a vlastivìdné pracovníky
Zpravodaj je vydáván pro potøebu kronikáøù jako samizdatová tiskovina. Jakékoliv kopírování (i èásti) je povoleno.
O tom, jak se mají kronikáøi na Rokycansku, a jak s ními významnì spolupracuje rokycanský okresní archiv jsme již psali na stránkách kronikáøského zpravodaje nìkolikrát. Letos pro kronikáøe archiv uspoøádal tradièní semináø 14. kvìtna 2002. Na programu byla mj. zpráva o výsledcích generální inventury fondù a sbírek, informace o stavu kronikáøství v okrese, výsledky projektù o kterých zpravodaj informoval v minulých èíslech, èi zpráva o nálezu nejstaršího vyobrazení Rokycan z roku 1536. Pøi té pøíležitosti obdrželi všichni kronikáøi okresu novou publikaci prom. hist. Petrose Cironise (øeditele SOkA Rokycany) KRONIKY A KRONIKÁØI, kterou jmenovaný archiv vydal. 48 stránková brožura je pozoruhodná tím, že obsahuje kromì pøehledu kronik a kronikáøù okresu také návod jak kroniku psát spolu s POVINNOSTMI OBCE (celkem 7 bodù) a PRÁVY A POVINNOSTMI KRONIKÁØE (celkem 35 bodù!). Mj. se zde doèteme, že „kronikáø by mìl konzultovat zápisy do kroniky ještì pøed zhotovením èistopisu s odborníky pøíslušného archivu (pøíp. muzea) a brát ohled na jejich pøipomínky“, nebo že „nutnou souèástí každého uzavøeného svazku kroniky by mìl být abecední jmenný, místní a vìcný rejstøík“ èi „kroniku lze psát ruènì inkoustovým perem (s dokumentním inkoustem) nebo na psacím stroji, pøíp. na poèítaèi s kvalitním tiskovým výstupem (laserová nebo inkoustová tiskárna - jehlièková se nedoporuèuje).“ Brožura je ve všech smìrech podnìtná a lze ji rokycanským právem závidìt. (thr)
Kroniky a kronikáøi Archiv hl. m. Prahy informuje 110 let kronikáøství v Modøanech w Jak píšu kroniku? Kronikáøská práce Jak dál v kronikáøství vìtších mìst? Projekt minimalizace rizik ztrát kronik na obcích okresu Chrudim Psalo se také o nás Publikace nejen pro kronikáøe Rokycanska
Letošní srpnová pìtisetletá povodeò zaplavila mnoho obcí. Poškodila velké množství památek. Znièila nebo ponièila i kulturní bohatsví øady knihoven a archivù.
SBORNÍK Uvnitø èísla najdete sborník s tøemi referáty, které byly proneseny na semináøi kronikáøù a jejich zøizovatelù 5. èervna 2002 ve velké zasedací místnosti Okresního úøadu v Litomìøicích. V referátech vystupující hovoøili i o budoucnosti kronikáøství v Èechách, na Moravì a ve Slezsku.
5 ZDARMA (20 Kè)
Vážení ètenáøi, nastal podzim, dny se krátí a zároveò konèí další rok. Rok, který se do dìjin mnoha obcí a mìst zapíše opìt jako rok katastrofálních povodní, jaké ani dávní pamìtníci nepamatují. Snad právì v této dobì si mnozí uvìdomí význam nás všech kronikáøù, nás, kteøí èasto do nejmenších detailù zapisujeme události pro budoucí generace. Pøichází k Vám další èíslo kronikáøského zpravodaje plné zajímavostí, novinek, ale také výzev a nabídek. Jak je využijete, záleží na Vás. Mj. informujeme o soupisové akci pražského archivu, se svými kronikami Vás seznámí kronikáøky pražských mìstských èástí Modøan a Hostivaøe. Výzvou je èlánek Mgr. Oldøicha Doskoèila - Jak dál v kronikáøství vìtších mìst? Tomáš Hromadka P.S. Èasopis je i nadále zdarma. V hlavièce uvedená cena 20 Kè pøedstavuje pouze poštovní náklady (po záøijovém zvýšení poštovného) na zaslání jednoho èísla, které mùžete na kontaktní adresu uhradit zasláním poštovních známek nebo složenkou (maximálnì na dvì èísla dopøedu). Dary (i hmotné) lze zasílat rovnìž na uvedenou adresu.
Archiv hl. m. Prahy informuje Je tomu zhruba rok, co jsme iniciovali vznik soupisu pražských kronik a proto je nyní právì pøíhodný èas obeznámit ètenáøe zpravodaje s jeho prvními výsledky. Pro ty, kteøí minulý pøíspìvek v èasopisu Kroniky a kronikáøi è. 3 ze záøí 2001 neèetli, pøipomínáme, že naší snahou je poøídit soupis kronik (obecních, spolkových, školních apod.) na území dnešního hlavního mìsta Prahy, aby tak byl získán pøehled o tomto specifickém historickém dìdictví našeho mìsta. Tento první krok doufáme pøispìje nejen k ochranì tìchto památek, ale i obecnìjšímu povìdomí o každodenních dìjinách jednotlivých pražských lokalit. Posléze (po deseti letech od ukonèení kroniky) by však mìly být tyto kroniky uloženy v Archivu hl. m. Prahy (na základì platných právních pøedpisù - zákon è. 97/1974 ve znìní pozdìjších novel a instrukce Ministerstva vnitra ÈR o spisové službì z. 25. 8. 1992). Je samozøejmì jasné, že mìstské èásti i kronikáøi mají ke kronikám èasto vøelý vztah a nemají valný zájem o jejich pøedávání do archivu. I proto nechtìjí pracovníci archivu toto pøedávání úøednì vymáhat (aè by k tomu mìli oprávnìní) a pøistoupili v první fázi k tomuto soupisu. Doufáme, že pokud se spolupráce kronikáøù a Archivu hl. m. Prahy zlepší, mnozí posléze zmìní názor a uznají, že uložení do archivu je z dlouhodobého hlediska ideálním øešením. Dalším øešením do budoucna je i možnost poøizování více (napø. 3) exempláøù novì psaných kronik s tím, že by kromì místa svého vzniku mohly být ukládány v Archivu hl. m. Prahy a Muzeu hl. m. Prahy, èímž by se omezila možnost ztráty pøi pøípadných katastrofách a obec by o svou kroniku „nepøicházela". Stejnì tak by bylo možné poøizovat kopie nìkterých starších kronik, což je však finanènì a èasovì nároèné. Nyní k vlastnímu soupisu, který probíhá ve dvou rovinách. V první, ve které nám kronikáøi, spolky èi mìstské èásti poskytovali informace o svých kronikách, dochází k zpøehlednìní stavu kronik uložených u jejich tvùrcù. Ve druhé pak dochází k mapování kronik uložených v samotném Archivu hl. m. Prahy, kde nejsou evidovány jednotnì. Dùvodem je to, že archiválie jsou organizovány podle pùvodu, tedy podle toho kde vznikly. Tak tedy i kroniky jsou uloženy ve fondech škol, obcí, spolkù, farních úøadù èi ve sbírce rukopisù a nejsou ukládány v samostatné sbírce kronik. Vzhledem k tomu, že ani jedna z tìchto fází není v souèasné dobì ukonèena, nemá smysl zatím první výsledky publikovat jako celek a pøinášíme zde pouze první souhrnné údaje. Až bude seznam úplnìjší, plánujeme v první fázi jeho zveøejnìní na internetových stránkách. Na naši výzvu se ozvalo bohužel pouze 15 mìstských èástí (celkem je jich 57, avšak MÈ 1-10 pravdìpodobnì kroniky nevedou), avšak v soupisu se tak objevilo sto kronik (ve skuteènosti je jich více, nebo• nìkde jsou kroniky ve svazcích na každý rok a ne vždy je možné pøesnì urèit jejich poèet), z toho 2 církevní, 12 spolkových, 19 školních a 67 obecních. Je tedy na první pohled zøejmé, že v celé Praze se na úøadech, ve spolcích, na farách a ve školách nachází mnoho set kronik. Ani v Archivu hl. m. Prahy však není mapování kronik zdaleka hotovo. Dle pøírùstkových knih se zde nachází celkem asi 50 svazkù obecních kronik, tedy zjevnì malá èást z celkového poètu, který se v Praze pravdìpodobnì nachází (nacházel). Další velkou skupinou jsou kroniky farní, které jsou souèástí fondù jednotlivých farních úøadù. Je jich více než 50 a jsou, na rozdíl od obecních, èasto staršího data (už od 18. stol.). Tyto kroniky jsou však pouze depozitem, nebo• farní archivy patøí dnes opìt jejich pùvodcùm. Další a nejvìtší skupinou kronik jsou kroniky školní, na jejichž soupisu se v souèasné dobì pracuje. Ve chvíli, kdy bude soupis úplnìjší, plánujeme jeho èásteèné zveøejnìní (bez místa uložení a osobních údajù) na internetu, aby byl k dispozici všem, kteøí se na nìm podíleli èi kteøí o nìj budou mít zájem. Barbora Laš•ovková, Marek Laš•ovka 2
Poslali jste poštou, e-mailem + Jedním z nejvíce povodnìmi trápených archivù na severu Èech byl Státní okresní archiv Litomìøice se sídlem v Lovosicích. Pøed povodní všechny své síly vrhl na stìhování archiválií a dost jasnozøivì odhadl, kam až živel vystoupí. V jeho suterénním depozitáøi, vodou až po strop zatopeném, však vzala za své mimoøádnì kvalitní kolekce regionálních publikací a periodik, cenná stáøím, úplností roèníkù, mnoha tituly nìmeckými, polskými a ruskými. Tøebaže se staré unikátní tisky snad podaøí usušit (mrazicí kapacity byly již blokovány), zùstane po povodních v knihovním fondu litomìøických kolegù obrovská díra. Beze zbytku napøíklad zanikly skvostné kolekce roèenek a sborníkù, vydávaných v minulém padesátiletí archivy a muzei. Chtìli bychom proto všechny naše archivy poprosit, zda by mohly do Lovosic pøíležitostnì zaslat co nejúplnìjší rady tìchto publikací. Ztraceny jsou rovnìž komplety celostátnì vydávaných historických, archeologických, vlastivìdných, literárních, pøírodovìdných etc. èasopisù - vèasnou evakuací se zachránil jen ÈÈH a ÈÈM. Po dohodì s litomìøickými kolegy (nabídnìte!) jsme jistì schopni z našich duplicitních øad leccos postrádat. Snad je ještì pøílišbrzy na expedici, v tuto chvíli jde spíše o to, abychom své zásoby periodik zbrkle nelikvidovali, když jinde mohou dobøe posloužit. Pomoc již poskytl veskrze obìtavý dr. Vladimír Kaiser, aè také vodou sužován, který k sušení mokrých roèníkù periodik nabídl nejen vhodné prostory, ale i síly svých dvou konzervátorek, a snad i jeho kontakty na antikváøe pøinesou èasem kýžený užitek. Za severoèeské archiváøe Ivo Navrátil a Pavel Jakubec, SOkA Semily (9.9.2002) + Celá léta nechávám naše kroniky vázat u stejného knihaøe a jsem s ním nadmíru spokojená. Zatím mi vázal 3 knihy, (naše matrika ho také využívá). Napø. poslední kronika má 406 listù (A4)- èíslovaná má 812 stran, vázaná v krásné kùži a i s pevným obalem stála kolem 1.400,- Kè. Pøesnì si to nepamatuji, ale já mám hlavnì požadavky na vzhled a kvalitu, proto je dražší. Kontakt: Milan Èáp Knihaøství, Žatecká 24, 140 00, Praha 4, tel.:
241 405 809. Je to jen pár metrù za Kongresovou (Policie) smìrem k Nuslím. Tak jej mùžete klidnì uvést do zpravodaje. Já pana Èápa mohu vøele doporuèit. Ohlednì papíru - mì se osvìdèil následující zpùsob: knihaøi nosím papír do kopírky o rozmìru A3. Z nìj mi váže knihu. Papír se mi zdá kvalitní, neprosakuje a i po asi 8 letech má stále stejné vlastnosti. Ruèní papír je moc drahý a tvrdší by mi ani nevyhovoval. A ještì od téže autorky druhý pøíspìvek: Prosba o spolupráci: z dùvodu naprostého nedostatku volného èasu na bìhání po antikvariátech a burzách prosím o zprávu na e-mail:
[email protected], pokud nìkde objevíte starou pohlednici, fotografii nebo literaturu z poèátku minulého století, úøední listinu a cokoliv, co se týká: Horních Mìcholup, Hostivaøe a ministerského pøedsedy Antonína Švehly. Dìkuji. Marie Zdeòková, kronikáøka MÈ Praha 15 Podobné inzeráty rádi zveøejníme - od pøíštího èísla zavádíme rubriku Kronikáøská burza, kam se mùžete obrátit o pomoc na kolegy napø. pøi marném shánìní konkrétní vìci - pohlednice, fotografie, knihy...), o radu, informovat o oblasti svých sbìratelských zájmù. /ovšem jen kronikáøských nikoliv soukromých/ POVODEÒ A KRONIKÁØI... ... Na náš první dopis z 19. srpna (ale i èlánek v týdeníku Mìlnicko è.35 z 28.8.) jsme obdrželi od Vás množství dojemných odpovìdí, chápajících naší souèasnou situaci, takže se staly velkou morální podporou a posilou pro nastávající povodòové dny. Ty nejsou radostné: koneèný verdikt odborného znalce - statika a komise Obecního úøadu v Obøíství zní: havárie domu Obøíství - Dušníky èp. 14, demolice nutná, okamžité vyklizení stavby, zákaz vstupu osob, náklady na odstranìní stavby nese její vlastník (paragraf 89 stavebního zákona). (...) Dìkujeme Pánu Bohu a Vám všem, že jsme jakž takž zdrávi a vìøíme, že nás v duchu neopustíte ani nyní. Jiøina a Miroslav Síglovi. 31
Sledovat dìjiny je úžasné, tvrdí kronikáøka Otrokovice þ Pracovní život Vìry Kramáøové se v posledních letech obraznì scvrkl do jedné miniaturní místnosti v podkroví jejího útulného domku na otrokovickém sídlišti Bahòák. Zde nepotøebuje víc než brýle, poèítaè, staré knihy a trpìlivost. Ale ani té ne tolik jako èasu. Vìra Kramáøová je totiž otrokovická kronikáøka, v historii zdejších kronikáøù zatím bezkonkurenènì nejdéle pùsobící. Od roku 1998 ještì k tomu pøepisuje dìjiny mìsta do elektronické podoby, aby se k zápisùm o zajímavých událostech mohli dostat prostøednictvím knihovny i obyèejní ètenáøi. "Všechno to zaèalo povodnìmi v devadesátém sedmém," zaèíná vyprávìt gymnazijní kantorka na penzi Vìra Kramáøová v obležení kronik a již zpracovaných a vytištìných pøepisù na poèítaèi." Tu dobu nešlo popsat jinak než velmi emocionálnì, protože ona taková byla. Když jsem pak zápisky pøedložila na radnici, zvedla se velká vlna zájmu. Lidé se najednou zaèali ptát po osudu mìstských kronik a projevovali také zájem pøeèíst si i jiné zápisky než z povodní," pokraèuje subtilní, ale velmi vitální kronikáøka. A byl tu nápad." Dohodli jsme se s radnicí, že se pustíme do elektronické verze kronik. Já, do té doby absolutnì neznalá práce na poèítaèi, jsem si také jeden poøídila a zaèali jsme pøepisovat," øíká Vìra Kramáøová a hned podotkne, že velkou pomocí je jí pøi práci manžel Lubomír, taktéž støedoškolský uèitel. Dnes jsou manželé Kramáøovi asi ve dvou tøetinách práce, za poslední ètyøi roky opsali historii Otrokovic od roku 1988 do roku 2000 a od roku 1918 do roku 1966. "Mnì to ohromnì baví, je skuteènì zajímavé sledovat práci svých pøedchùdcù, protože každý z nich mìl zcela jiný styl," doplòuje Vìra Kramáøová." Je sice pravda, že kronikáøova osobnost by mìla být v textu skrytá, ale to se nikdy nestane. Vždycky tak trochu vystupuje zpoza øádkù," vysvìtluje kronikáøka a štíhlými prsty se hbitì probírá hutnými, tìžkými kronikami, které si z archívu na Kleèùvce mohla kvùli pøepisu odnést až po podepsání reversu. Na práci kronikáøe, kterou kvùli pøepisu nikdy nepøerušila, zase její pozornost už od roku 1987 upoutává skuteènost, že kronikáø musí být stále v kontaktu s lidmi." Je to stálý sbìr informací, stále mluvíte s lidmi a to je úžasné," prozrazuje energická žena. Zlínské noviny - 12.9.2002, Dana Podhajská
30
Projekt minimalizace rizik a ztrát kronik na obcích okresu Chrudim Otázka zabezpeèení kronik na obcích pøed fyzickou ztrátou patøí v oblasti pøedarchivní péèe k nejožehavìjším tématùm a ani okres Chrudim není v tomto smìru výjimkou. Na jedné stranì je tøeba chápat patriotský zájem obce na ponechání kroniky v místì jejího vzniku a na druhé stranì zájem státu a regionu, zastoupeného archiváøi, na trvalém zachování a využívání kronik jako výjimeèného zdroje informací o obci. V souèasnosti SOkA Chrudim eviduje v terénu necelé tøi stovky uzavøených svazkù obecních kronik a pamìtních knih a jejich pøíloh, v archivu jsou uloženy tøi desítky svazkù, vèetnì vìtšiny tìch nejstarších. V okrese Chrudim máme k dnešnímu dni doloženo (!) zhruba dvì desítky pøípadù ztráty, které již vzhledem k èasovému odstupu z valné èásti nelze øešit dle archivního zákona, nicménì jsou dále sledovány. Protože je jasné, že stávající situace se zvýšeným rizikem ztrát kronik v okrese Chrudim je nadále neudržitelná, pøipravil Státní okresní archiv v Chrudimi, po konzultacích s Archivní správou MV ÈR, Státním oblastním archivem v Zámrsku a pøednostou Okresního úøadu Chrudim, projekt minimalizace tìchto rizik. Projekt vychází ze zákona è. 97/1974 Sb., o archivnictví, resp. jeho novely è. 343/1992 Sb. a provádìcí vyhlášky MV è. 117/1974 Sb., mìl by respektovat požadavky obou stran a zvýšit ochranu kronik zdùraznìním prvku osobní odpovìdnosti starostù obcí. Postup pøi jeho realizaci bude následovný: 1. Kroniky obcí a jejich pøílohy, u nichž uplynula skartaèní lhùta (10 let po uzavøení svazku), budou fyzicky pøedloženy pracovníkùm SOkA v Chrudimi, zaevidovány do pøírùstkové knihy SOkA v Chrudimi a následnì do celostátní evidence Jednotného archivního fondu Èeské republiky. Bude rovnìž vyhotoven pøedávací protokol, v nìmž budou uvedeny základní identifikaèní údaje o kronice. Totéž se bude týkat i svazkù, jež nejsou zcela popsány, ale nejsou vedeny déle než 10 let a také uzavøených obecních kronik bývalých samostatných obcí. Tímto aktem pøejdou kroniky do péèe SOkA v Chrudimi a stanou se souèástí archivních fondù jednotlivých obcí. 2. Kroniky pøedané a zaevidované podle bodu 1. budou následnì obcím, jež o to projeví zájem, zapùjèeny na revers, a to do rukou starostù mìstských a obecních úøadù. Zápùjèka bude termínována maximálnì do konce výkonu funkce starosty (tedy do pøíštích komunálních voleb nebo do pøípadného pøedèasného ukonèení výkonu funkce starosty). Tak jako u bìžných zápùjèek archiválií bude revers vyhotoven ve dvou exempláøích, bude obsahovat základní údaje o zapùjèené kronice, identifikaèní údaje starosty a bude stvrzen razítky SOkA v Chrudimi a obce a podpisem pracovníka SOkA, resp. starosty. Bìhem zápùjèky bude za kroniku plnì zodpovídat obec zastoupená starostou. 3. Proces dle bodu 1. a 2. bude absolvován u všech dalších svazkù, jimž uplyne skartaèní lhùta. V pøípadì komunálních voleb nebo pøedèasného ukonèení funkèního období starosty, jemuž byla kronika svìøena, bude následovat proces obnovení reversu dle bodu 2. 4. O každém uzavøení svazku kroniky, nebo o založení svazku nového, bude starosta neprodlenì informovat SOkA v Chrudimi. Evidenci budou tak jako dosud podléhat i neuzavøené svazky kronik, jež jsou nedílnou souèástí agendy mìstského nebo obecního úøadu. Existence kronik bude nadále prùbìžnì kontrolována také v rámci kontrolních a metodických dohlídek SOkA na obcích. 5. U nejstarších a nejcennìjších kronik okresu Chrudim budou postupnì poøizovány kopie, jež pro potøeby vyhledávání údajù nahradí obci originál, jenž bude možno fyzicky pøebrat do péèe SOkA v Chrudimi. 6. Veškeré kroniky, jež jsou a budou uloženy v SOkA v Chrudimi a nebude požadováno jejich dlouhodobé zapùjèení na obec, budou pro úèely výstav, setkání s rodáky, besed s obèany apod. pøi dodržení základních bezpeènostních a výstavních podmínek zapùjèovány obci na krátkodobý revers. 7. Jiné než obecní kroniky (školní, spolkové apod.) obce nejsou oprávnìny ukládat u sebe, nýbrž jsou povinny pøedat je do péèe SOkA v Chrudimi. Jelikož tyto kroniky mnohdy chybí v již existujících archivních fondech, budou pøebírány do péèe SOkA v Chrudimi bez následné zápùjèky dle bodu 2., nebude-li dohodnuto jinak. Zápùjèky pro úèely popsané v bodu 6. budou možné, stejnì jako je možné realizovat proces poøízení kopie. 8. V pøípadì ztráty kroniky bude starosta, jemuž byla kronika zapùjèena, neprodlenì informovat SOkA v Chrudimi. Pokud se nepodaøí kroniku dohledat, bude pøípad u neuzavøených kronik a u kronik, jimž ještì neuplynula skartaèní lhùta, øešen v souladu se zákonem è. 343/1992 Sb., Oddílem 7, § 28, pøièemž SOkA v Chrudimi je oprávnìn podat návrh okresnímu úøadu na správní øízení podle odstavce 1 tohoto paragrafu. U uzavøených svazkù bude vymáhána náhrada škody. Je tøeba zdùraznit, že cílem projektu není poškodit zájmy obcí, nýbrž naopak, v rámci daných možností, tomuto zájmu vyjít vstøíc a pøitom naplòovat zákonnou povinnost obou stran. Snaha o to, aby kroniky žily a stávaly se zdrojem poznání dìjin regionu, a pøitom zùstávaly zachovány pro budoucí generace musí být oboustranná. O zahájení projektu budou mìstské a obecní úøady vèas informovány. Ondøej Kudrnáè, pøednosta OkÚ Chrudim Ivo Šulc, øeditel SOkA Chrudim
3
O tom, jak projekt chrudimského archivu dopadl, se doètete na str. 26
V otrokovické kronice chybí nìkolik let Pøed neèekaným problémem se ocitli pøi pøepisování mìstské kroniky do elektronické podoby radní v Otrokovicích na Zlínsku. Až pøi té pøíležitosti totiž vyšlo najevo, že ve starých knihách zcela chybí záznamy z let 1945 až 1952. Více než pùl století je nikdo vèetnì odborníkù èi studentù historie nepostrádal. "Pøišlo se na to vlastnì jen díky tomu, že naše kronikáøka Vìra Kramáøová zaèala se svým manželem pøed dvìma lety zaznamenávat do elektronické podoby nejen aktuální zápisy z kroniky, ale pøepisovat do ní i starší texty. Právì pøi tom zjistila, že záznamy z dob po válce chybí. Do té doby jsme o tom vùbec nevìdìli," konstatoval starosta Stanislav Mišák (ÈSSD). Protože se ovšem kronikáøka s pouhým zjištìním, že kronika není úplná, nespokojila, "pohøešovaných" záznamù se postupnì dopídila. "Ukázalo se, že tehdejší kronikáø sice zápisy poøizoval, ale mìstu je po dokonèení nepøedal. Dnes už tìžko zjistíme proè a jestli je po nìm tehdy vùbec nìkdo vyžadoval. Kronikáø si je každopádnì nechal, po jeho smrti se staly souèástí pozùstalosti a tu rodina nyní odmítla vydat," doplnil Mišák. Radním tak nyní nezbývá než èekat, až kronikáøské záznamy o tom, co se v letech 1945 až 1952 v Otrokovicích dìlo, vyjdou knižnì. Rodina totiž autorská práva poskytla místnímu obèanovi, který se údajnì chystá zápisy vydat. "Knihu si pak koupíme a tím díru zacelíme," podotkl Mišák. Podle archivních pravidel se kroniky vepisují ruènì speciálním inkoustem do vázaných knih a každý ukonèený zápis se pak ukládá v Okresním archivu v Kleèùvce. To však bylo podle radních pro denní studium neefektivní a prakticky nedostupné. "Pokud je však kronikáøský text k dispozici i v elektronické podobì, je velmi snadné udìlat podle potøeby kopie a dát je k dispozici ke studijním úèelùm. Je to ideální pro popularizaci historie mìsta. Èím víc o ní lidé ví, tím víc je bude zajímat i souèasné dìní," vysvìtlil užiteènost pøepisování kroniky na moderní nosièe Mišák. Kopie novodobých zápisù od roku 1989 jsou již nyní v obou knihovnách ve mìstì a ve všech tøech základních školách. Starší zápisy pøevedené do elektronické podoby jsou k mání pøímo na radnici. Právo, 11.09.2002 - Martina Žáèková
Pražští kronikáøi spoleènì navštívili výstavu vedut Vincence Morstadta Zdál se to být pøinejmenším nejnemožnìjší termín ze všech. Pátek 17. kvìtna 2002 15,30 hod. odpoledne. Venku vedro, Pražáci a i mnozí kronikáøi jedou na chatu. Týž den, v uvedený èas se pøesto konalo první letošní setkání pražských kronikáøù. Tentokrát jsme mohli shlédnout v Muzeu hl. m. Prahy unikátní výstavu „Pocta Vincenci Morstadtovi a jeho vedutám“. Pøi odborném výkladu autorky výstavy PhDr. Jany Pasákové (na snímku druhá zprava) jsme nevycházeli z údivu, co ve svém volném èase dokázal soudní úøedník, který zaèínal jako praktikant u pražského magistrátu. Pøi prohlídce výstavy jsme také spoleènì staèili prohodit nìkolik slov o loòských kronikáøských zápisech, vymìnit informace a další materiály. Kdo nepøišel, prohloupil. Nashledanou na podzim na „klasickém“ setkání u stolu v muzeu! (thr) a (mz) Úèastnili se kronikáøi MÈ: Praha - Štìrboholy, Praha 9, Praha - Radotín, Praha - Velká Chuchle, Praha - Uhøínìves a Praha 15.
VÝZVA (NEJEN) PRAŽSKÝM KRONIKÁØÙM
Už jsme nasbírali za ta léta také dost zkušeností a o ty právì jde. Voláme po legislativì, tak by se mohl pøipravit jakýsi „mustr“ a vložit do nìj ovìøené vìci z praxe. Mám na mysli jak samotnou pøípravu a prùbìh, tak zpracování a hlavnì schvalovací mašinérii, vèetnì následného ohodnocení. A hlavnì - z pohledu kronikáøe. Nebo• pohledy „nadøízených orgánù“, a• už jsou to archivy nebo muzea, jsou pohledy odborných historikù, jak by mìla být kronika správnì vedena (to je v poøádku), ale chce to také pohled z druhé strany, co to všechno obnáší pro nás, s èím se potýkáme (a jsou v tom znaèné rozdíly) a odstranit tím pøípadné zbyteèné pøekážky, které tuto práci ztìžují. Zase jen uvažuji nahlas. Je jasné, že by to bylo velké sousto, ale spousty rùzných podkladù již máme a jejich vytøídìním, uèesáním, tøeba i zjednodušením a hlavnì zprùhlednìním by to jistì jen napomohlo dobré vìci a tøeba i k získání kronikáøù tam, kde dosud na tuto èinnost nikoho nesehnali. Je to vážnì jen námìt k úvaze. Tøeba formou jednoduchého dotazníku s konkrétními otázkami jen mezi námi a nasmìrovanými tøeba na e-mail:
[email protected] . A pøi pøíštím setkání na podzim nebo v pøíštích èíslech zpravodaje máme hned o èem rokovat. Co øíkáte? Už teï se tìším na odpovìï a hlavnì Váš názor. Marie Zdeòková, kronikáøka MÈ Praha 15 4
Šumperka František Spurný zavedl v polovinì osmdesátých let tradici úvodních ilustrovaných stran. "Nìkteré vytvoøila výtvarnice Míla Prokùpková. Bohužel se také nìkteré ztratily, takže jsme zadali dvìma studentùm architektury témata, aby domalovali jak starší léta, tak i ta novìjší," objasnil Polách. Mezi významné události, které ztvární Daniela Šimková a Radan Volnohradský, patøí napøíklad setkání u divadla v roce 1989, rekonstrukce Geschaderova domu èi oprava Mariánského sloupu. Vazba kroniky Šumperka bude z plátna a høbety a hroty ozdobí kùže. Zápisy má kronikáø Polách hotové do roku 2000, které nyní proèítá letopisecká komise. Ta pak doporuèí texty ke schválení radì mìsta. Radní upøednostnili pro svázání zápisy od roku 1989. Celkové náklady na dodìlání kroniky od poloviny osmdesátých let pøesahují 120 tisíc korun. Právo, 22.7.2002 - Bára Haušková Štìtkovický kronikáø pøedal dokumenty Pro okresní výstavu, která bude 5. prosince zahájena v Pøíbrami, shromažïují dokumenty také pracovník Okresního muzea Pøíbram Lubomír Procházka (uprostøed) a Jiøí Páv ze sedlèanského muzea. Snímek je zachycuje pøi setkání s kronikáøem Štìtkovic Jiøím Hlaváèkem, který jim ze svého archivu pùjèil na výstavu nìkolik dobových fotografií a dokumentù. Pøíbramský deník, 25.7.2002, Ladislav Hadraba Kroniky se vedou podle hesláøe Obecním a mìstským kronikáøùm poskytují informace a metodicky øídí jejich práci pracovníci muzeí nebo archívù. Obcím byla už v roce 1920 uložena zákonem povinnost založit pamìtní knihu. Vìtšina obcí a mìst kroniku skuteènì má. V pelhøimovském regionu je jakýmsi styèným dùstojníkem okresní muzeum, konkrétnì Helena Nováková, která nám podala následující informace: " Kronikáøi jsou prakticky zamìstnanci obecních a mìstských úøadù. Jsou za svou práci odmìòováni podle možností a podle uvážení jednotlivých zastupitelských orgánù. Kronikáøi ale vìtšinou nedìlají tuto práci pro odmìnu, ale proto, že je tato èinnost baví. Okresní muzeum pro nì jednou roènì poøádá schùze buï v okresním mìstì, nebo na nìkterém z okrskù. Metodik je jakýmsi poradcem, konzultantem. V minulosti se poøádaly z popudu nadøízených orgánù pøehlídky, soutìže a výstavy kronik a èinnost kronikáøù se vyhodnocovala. Dnes nic takového už není." Zajímalo nás, jaké pravomoci a možnosti kronikáøi mají. Helena Nováková uvedla mimo jiné: " Novìjší právní úpravy z konce devadesátých let umožòují kronikáøùm psát zápisy podle svých pøedstav, aniž by byly schváleny mìstskou nebo obecní radou. Naopak podle zákona o ochranì osobních dat nemají pøístup k informacím, které se týkají pøirozeného pohybu obyvatelstva, tedy narození a úmrtí. Mnohdy se lidé ptají po smyslu kroniky. Jedná se o významný dokument a nìkdy je kronika jedinou možností pro badatele, kde získat potøebné informace." Listy Pelhøimovska - Vysoèina, 26.07.2002, (ra) Josef Láska ze Zdemyslic je kronikáøem tìlem i duší Zdemyslice - Už témìø dvacet let zaznamenává hasièské a obecní události ve Zdemyslicích Josef Láska. Historie a psaní kroniky jsou pro ètyøiašedesátiletého muže velkou láskou. "Je krásné vìdìt, co se tady pøed námi dìlo. Musím pøiznat, že mì to zajímalo už jako malého kluka," svìøuje se Láska. "Obecní už byla vytvoøená, takže do ní staèilo zapisovat jenom aktuální zprávy z naší vesnice. Horší to bylo s požární kronikou. Tu jsem dával dohromady pìt let. Zjistit historii o místních hasièích, kteøí fungují už od roku 1909, nebylo snadné," vypráví. Práce na kronikách mu zabírá dennì zhruba tøi hodiny èasu. "Nìkdy vás to baví více, nìkdy ménì. Aby byly zápisy zajímavé, musíte udìlat každý den nìco," vysvìtluje. Jedním z nejvìtších pøípadù zdemyslických hasièù byl v roce 1953 požár kostela. "Všechno zpùsobil jeden tulák, který si tam zapálil cigaretu a usnul. Shoøel vyøezávaný døevìný oltáø. Byla to velká umìlecká škoda," nahlíží do zápiskù kronikáø. V roce 1930 vyjíždìli hasièi také k velkému požáru pekárny a mlýna v Blovicích. "Škoda tenkrát byla pùl milionu korun. Na tu dobu neskuteèné peníze," podivuje se Láska. Hasièskou i obecní kroniku si mohou lidé prohlédnout pøi rùzných oslavách obce. "Dokonce za mnou obèas nìkdo zajde a chce se na nì podívat," doplòuje kronikáø. Plzeòský deník - 26.7.2002 29
Šikovný kronikáø se zatím neobjevil Týnec nad Sázavou Ä Mìstu stále chybí zájemce o funkci kronikáøe. Již nìkolik mìsícù usiluje získat šikovného èlovìka se zájmem o souèasné dìní ve mìstì a schopností èitelným zpùsobem zpracovat události. Hledání však zatím nebylo úspìšné. Benešovský deník - 12.7.2002 Kroniku vede Ludvík Bøinda peèlivì, zaplòuje i bílá místa Kroniku Èernic založil v roce 1910 tehdejší øídící uèitel obecné školy Alois Brejcha. Zpoèátku byla psána peèlivì a svìdomitì, v pozdìjších desetiletích už jen nárazovì a neúplnì. Ke konci už bývalý starosta jen heslovitì zaznamenal nìkolik nejdùležitìjších událostí. Poslední ètyøi roky vede zápisy dùchodce Ludvík Bøinda. Této èinnosti vìnuje nìkolik hodin týdnì. Není divu, snaží se totiž kromì souèasných aktualit doplnit i bílá místa zanechaná svými pøedchùdci. Od spoluobèanù a z Národopisného muzea se mu podaøilo získat mnoho zajímavostí, dokonce i nìkolik cenných fotografií z pøelomu pøedminulého a minulého století. Pùvodní kroniku tvoøí objemná kniha vážící pøes dvanáct kilo. V záznamech lze sledovat vývoj písemnictví, od písmen vykroužených násadkou pøes plnicí pera k souèasnému strojopisu. Nové záznamy vkládá souèasný kronikáø do rychlovazaèù, fotografie jsou uloženy ve fóliích pøílohy, takzvaného "display booku". "Historie a vlastivìda mì baví odjakživa, zdìdil jsem tuto vášeò po otci," øíká Ludvík Bøinda. "Práce se starými tisky a fotografiemi, návštìvy klášterù a zámkù jsou mým koníèkem dodnes. Teï pøes léto i zahradnièím, v zimì za dlouhých veèerù budu muset být pilnìjší," usmívá se. "Poslední události mám zatím jen v poznámkách, èistopis musí poèkat." S velkým zaujetím pak hovoøí o historii Èernic. "Byla to nejvìtší plzeòská ves, v berní knize z roku 1418 je uvedeno 27 hospodáøù. Málokdo ví, že na jižní stranì obce byl od roku 1496 velký rybník, po Boleveckém nejvìtší v okolí. Zrušili ho roku 1836." Z ménì vzdálené historie si pamìtníci možná vzpomenou na zahájení provozu autobusové linky Slovany - Èernice roku 1944, v roce 1953 zmìnìné na trolejbusovou. Plzeòský deník - 17.7.2002 Kroniky musí psát už pøes osmdesát let Kladensko - Již v roce 1920 vešel v platnost zákon, jenž ukládal každé obci za povinnost vést si vlastní kroniku. Podle vládního naøízení tak mìly uèinit do dvou let. Možná je až k nevíøe, ale dodnes se stále dodržuje. Okresní archiv v Kladnì vede evidenci všech tìchto spisù na Kladensku. "Máme zde seznam, ve kterém jsou uvedeny všechny existující kroniky v našem okrese. Ty starší jsou u nás uloženy a novìjší by mìly být v jednotlivých obcích," uvedla zamìstnankynì archivu Jana Fingrová. Napøíklad Kladno má od roku 1921 již ètyøi své kroniky. Poèínaje rokem 1850 písemnì zaznamenávaly všechny události také kladenské školy a v archivu se nacházejí i spisy rùzných spolkù. Ve Slaném stihly v období mezi lety 1835 a 1978 sepsat šest kronik. Podobnì jako v Kladnì i zde jsou k nalezení záznamy škol èi sdružení. Jak už bylo uvedeno, kroniky se píší dodnes. Jedním z lidí, kteøí se touto èinností zabývají, je Vladimír Procházka z Klobuk. "K této práci jsem se dostal po složení funkce starosty. Má žena mi kronikaøení pøenechala," uvedl kronikáø. Pro postaršího èlovìka se tato èinnost zdá být zajímavá."Já už na to mám léta. V mém vìku shledávám hrabání se v historii jako zajímavé. Dennì si dìlám rùzné poznámky o poèasí nebo tøeba o spoleèenských akcích do poèítaèe. Jednou za pùl roku pak zasednu ke kronice a všechny své poznatky do ní zanesu," doplnil Procházka. V každém pøípadì musí být tato mravenèí práce èasovou pøítìží. "Tak to každopádnì. Ale mì to snad zaèalo i bavit," uzavøel kronikáø. Kladenský deník - 18.7.2002, (kal) Šumperští zkrášlí svou kroniku Kronika mìsta Šumperka získá nový vzhled. Vazba bude z plátna a kùže, zápisy nechají radní vytisknout na ruèní papír a jednotlivá zapsaná léta uvede ilustrace, zachycující nejcharakteristiètìjší událost v daném roce. Podle kronikáøe Šumperka a tamního historika Drahomíra Polácha byl nejvìtší problém sehnat ve mìstì firmu, která by vytiskla texty na ruèní papír. "Kvùli jednomu výtisku do kroniky by radnice vydala 40 tisíc korun. Už jsme se smíøili s tím, že použijeme jiný, podobný materiál, ale nakonec jsme našli tiskaøe, který to bez problémù udìlá," uvedl Polách. V souèasné dobì ještì nemá mìsto svázané zápisy od roku 1984. Nìkdejší kronikáø 28
110 let kronikáøství v Modøanech Moje bedlivé zøení k tomu, aby nynìjší i budoucí obyvatelé Modøan obeznámeni byli s udalostmi, vížícími se bezprostøednì k osadì zdejší a její dávné minulosti, poøídil podepsaný z nákladu obecního tuto knihu pamìtní obce Modøanské k tomu úèeli, aby do ní vpisovány byly další dùležité udalosti z minulosti, pøítomnosti i budoucnosti naší rodné obce a drahé vlasti Èeské. V Modøanech na den svatého Václava František Vošahlík Dìdice zemì Èeské léta 1892 starosta obce Pøi psaní tìchto slov do úvodního listu krásné Pamìtní knihy obce Modøan, vážený a oblíbený starosta jistì nepomyslel na to, že zaèíná dlouhá historie kronikáøství v Modøanech, která v tomto roce dovršila 110 let. Je pravda, že byla období, ve kterých obec nenašla odpovídajícího adepta pro kronikáøskou práci. Tím víc se o doplnìní událostí z tìchto dob zasloužili ti, kteøí tuto mravenèí práci pro obec Modøany a její obèany pozdìji vykonávali. V zápisech do modøanských kronik se pøed mým nástupem vystøídalo pìt kronikáøù. První kronikáø, uèitel Josef Koš•álek, zpracoval dìjiny Modøan od prvních zmínek o pùvodu osady do roku 1896, kdy z Modøan odešel jako øídící uèitel do Líšnice. Jeho nástupce, modøanský rodák, grafik Josef Kulhavý, doplnil období do svého nástupu v roce 1935 a pokraèoval v kronikáøské práci do prosince 1945. Antonín Vlèek se stal kronikáøem roku 1965. Velmi podrobnì doplnil chybìjící roky a sám intenzivnì pracoval do roku 1981. Po jeho odchodu jsou dokumentovány události v obci bez pøerušení Janem Marešem a Jindøichem Martinù - mým pøedchùdcem. Kronika naší obce má dnes 11 dílù, které popisují vývoj Modøan od prvních zmínek do souèasnosti. Kromì nich jsou zpracovány samostatné díly zachycující vývoj modøanského školství, odboj a revoluèní dny roku 1945, Modøany do roku 1850, význaèné modøanské osobnosti a pøehled místních jmen a ulic. Dùležitým rokem pro kroniku Modøan se stal rok 1967. Tehdy byla kronika naposledy psána starým zpùsobem - uzavøením zápisù na konci každého kalendáøního roku. V 60. letech už nebyly Modøany malou obcí. Poèet obyvatel rostl a s tím narùstalo i množství událostí, které netvoøily ucelený obraz obce v jednom roce. Proto byl od 1. ledna 1968, tj. od pøipojení Modøan ku Praze, schválen pøehlednìjší, pro kronikáøe však nároènìjší, zpùsob zápisù. Materiály se shromažïují a zápisy se provádìjí po dobu celého ètyøletého volebního období. Výsledkem je další díl kroniky. Tento zpùsob umožòuje lépe vystihnout zmìny, kterými Modøany za tuto dobu prošly. Souèástí modøanských kronik je i bohatá fotodokumentace. Zasloužil se o ni zejména modøanský rodák, amatérský fotograf Bedøich Král. Své snímky peèlivì archivoval a vytvoøil tak unikátní fotografickou kroniku Modøan a okolí, která je dnes majetkem obce. Modøanskou historii, zachycenou v kronikách, se snažím pøiblížit i souèasným obèanùm Modøan. Mnozí z nich nejsou rodáky a Modøany se pro nì staly domovem až v dobì výstavby sídliš•. Na pøelomu let 1999/2000 byla uspoøádána výstava na téma "Minulost a souèasnost v modøanských kronikách". Kromì rozsáhlé fotodokumentace ze života Modøan mìli návštìvníci možnost nahlédnout do kronik, vidìt originál Pamìtní knihy, rychtáøskou ruèièku a peèetidla i slavnostní baráènický kroj modøanského spolku VITORAZ. V prùbìhu výstavy byly vydány kopie starých modøanských pohlednic, které se tìšily velkému zájmu obèanù. 5
V letošním roce oslavil své výroèí i modøanský tisk. V roce 1932 vyšel první "Modøanský obzor", který po celých 80 let (s výjimkou krátkého pøerušení v dobì 2. svìt. války) provází modøanské obèany. Také jemu byla vìnována výstavka v prostorách modøanské radnice. Návštìvníci mìli možnost spatøit originál prvního výtisku a zmìny, kterými noviny naší obce za dobu svého trvání prošly. Od roku 2000 pravidelnì spolupracují s redakcí nástupce Modøanského obzoru - Novin Prahy 12 v kronikáøské rubrice. V roce 2000 zde vycházelo Kalendarium - krátké zprávy z prùbìhu modøanských dìjin. V roce 2001 jsme ètenáøe seznamovali s životem Modøan v 50. a 60. letech. V tomto roce jsem se zamìøila na téma „Návraty do Minulosti Modøan a okolí". Èerpám v nich ze zápisù první Pamìtní knihy. I pro pøíští rok chystáme nahlédnutí do práce kronikáøù, které pravidelnì doplòuji dobovými fotografiemi. Kronikáøskou rubriku si oblíbili ètenáøi všech generací. Je pro nì možností oživit si vzpomínky z mládí nebo se dozvìdìt zajímavosti o svém novém domovì. Pøála bych si, aby naše kroniky uchovaly všem pøíštím generacím takovou pøedstavu o životì jejich pøedkù, jakou zanechali pro nás kronikáøi z dávné i té ménì vzdálené minulosti. Marie Prùšová Kronikáøka MÈ Praha 12 (Modøany)
Jak se nás dotkne zrušení okresù?
+ Našich kronikáøù se snad zrušení okresních úøadù pøíliš nedotkne (v pøipomínkovém øízení pro transformaèní zákon jsme nicménì upozoròovali, že zákon è. 80/1920 Sb. a vládní naøízení è. 169/1932 Sb. pozbudou realizátora (okresní úøady), protože stejnì se o nì nijak zvláš• nestaral, úroveò kronikáøské práce nehodnotil a s problémy kronikáøùm nepomáhal. Zbavil se jich v roce 1990 tim, že péèi o kronikáøe pøevedl z okresního muzea na okresní archiv - a zùstala nám dodnes. Spoèívá v tom, že se s kronikáøi jednou roènì scházíme, bìhem roku mohou kdykoli pøijít sami s dotazy a pøáními (èasto se z nich takto stávají trvalí badatelé), poskytujeme konzultace obecním úøadùm, snažíime se o zlepšení platových a pracovních podmínek kronikáøù, usilujeme o ustavení letopiseckých komisí. Naopak kronikáøi okresnímu archivu ochotnì pomáhají s rozsáhlými rešeršními úkoly, jako byly v poslední dobì dìjiny ochotnického divadla nebo soupis legionáøù. PhDr. Ivo Navrátil, øeditel Státního okresního archivu Semily + Pøedpokládám, že v nejbližších letech se na péèi o kroniky nic nezmìní. Bohužel do budoucna nelze vylouèit vìtší vliv obcí na uložení a zpùsob nakládání s kronikami, což bude znamenat, že jednak kroniky budou ohmatávány kýmkoliv, kdo na radnici bude pøítomen, že budou noseny domù jako každá jiná kniha, a tím pádem také dojde k velkým ztrátám, nebo• je mnoho ètenáøù, kteøí se s pùjèenými knihami jen neradi louèí. Také bude stoupat tlak radních na korekci historických záznamù, které nelichotivì vypovídají o jejich pøíbuzných èi pøedcích nebo jen kritizují nìjaká rozhodnutí v minulosti. Kronikám také hrozí špatné uložení proti živelným pohromám (kolik obecních úøadù asi má své spisovny ve sklepì nebo na pùdì?) i nenechavcùm všeho druhu pøímo na úøadech. Aby si obce a mìsta budovaly své archivy, to vidím jako špatný nápad, který bude stát spoustu penìz a stejnì nedosáhne kvality a bezpeèí uložení v okresních archivech. Daniel Doležal, pøedseda Èeské archivní spoleènosti a archiváø v Pøíbrami 6
v Hlinsku, takže kdykoliv je potøeba pracovat s informacemi, je to možné, aniž bychom museli do Chrudimi. Výhodou je, že pøípadné poškození kopií nás netrápí, z CD si je lze znovu vytisknout," zdùrazòuje výhody kronikáø Hájek. Noviny Chrudimska - 22.5.2002 Kronikáøi z celého okresu hovoøili hlavnì o památkách KLATOVY - Písmáci z celého klatovského okresu se sjeli do Okresního muzea v Klatovech na kronikáøský aktiv, který byl tentokráte vìnován mapování a ochranì drobných památek. Hlavním hostem akce byl Tomáš Hájek z ministerstva životního prostøedí, jenž kronikáøùm pøedstavil svou novou knihu vìnovanou drobným historickým objektùm. "Publikace pøedstavuje první pokus o zmapování ochrany kulturní krajiny, kterou vytváøí pøedevším velké množství památek," sdìlil pøítomným Hájek. Øeditel okresního muzea Luboš Smolík vyzval pøítomné kronikáøe ke spolupráci na projektu Pasportizace sakrálních památek a dalších drobných staveb na Klatovsku, jehož cílem je vytvoøení podrobného katalogu tìchto objektù. Na aktivu pøedstavil svoji èinnost také známý vlastivìdný pracovník a kronikáø Milan Pokorný ze Sušice, který se od roku 1995 pokouší vytvoøit soubor fotografií zejména drobných památek, jenž by vystihl jejich stav na pøelomu tisíciletí. "Mapuji Sušicko a Klatovsko. Zamìøuji se pøedevším na vzácné náhrobky, židovské høbitovy, boží muka, smírèí kameny, mosty a podobné stavby. Mám už zaevidováno ve svém archivu tisíc fotografií a ještì jednou tolik mi jich zbývá poøídit. Pøedpokládám, že budu hotov kolem roku 2005," vysvìtlil nám Pokorný. Klatovský deník - 12.6.2002, MARTIN KØÍŽ Kroniku podepsal i prezident Kvasiny - Kronikáøi z rychnovského okresu se pravidelnì každý rok scházejí. Poslední setkání se uskuteènilo ve støedu ve zdejším pohostinství U Soudku. Kronikáøi si vymìòovali zkušenosti, hovoøili o starostech pøi nároèné a mnohdy neocenìné èinnosti, navštívili nové provozy kvasinské automobilky, seznámili se s tvorbou sedloòovské výtvarnice Jarmily Haldové a novou publikací Povìsti Orlických hor, již vydal rychnovský Okresní státní archiv. Kronikáøi se shodli, že tuto èinnost mohou dìlat jen nadšenci. "Øekl bych, že citáty typu: Práci kronikáøù ocení až další generace, nebo: Kronika má vlastnosti vína, èím starší, tím vzácnìjší, jsou výstižné" øekl Miroslav Kouøim, kronikáø ze Skuhrova n. B. Svým kolegùm se pochlubil teprve tøi týdny starým podpisem prezidenta republiky Václava Havla. Podpis je u kapitoly vìnované významnému ocenìní podhorské obci, která získala tutil Vesnice roku 2001 v Královéhradeckém kraji. "Znak a Hradèany, nad podpisem prezidenta namalovala Lenka Køoustková," vysvìtlil Kouøim. Upozornil, že v samotné kronice je nejstruènìjší zpráva s odkazy na tu èi onu pøílohu. Pochlubil se výbornì založenou fotodokumentací. Pøítomným ukazoval napøíklad ženu, která odrodila více než tisíc dìtí, èi první snímky z velké nièivé povodnì z roku 1907 a podobnì. Kouøim "dìlá" skuhrovskou kroniku více než deset let. Pøestože jej tato èinnost baví, jisté zdravotní potíže ho nutí pøedat "žezlo". Otázkou ale je, komu. "Rád bych kroniku svìøil do rukou, které budou pokraèovat v mém stylu. Èlovìk nad tím však stráví hodiny. Stále je ve støehu. Nelze definovat, kolik hodin dennì u kroniky èi pro kroniku musí obìtovat ze svého èasu,"øekl závìrem Kouøim. Noviny Rychnovska - 14.6.2002 M. Nosek pátrá po originálu kroniky Øípec - "Kroniku píšeme od roku 1997, zapisovatelkou je Marie Jedlinská a já dodávám materiály," specifikoval svou úèast na písemných památkách Miroslav Nosek. První kronika se psala od roku 1901 do konce první svìtové války. Významným kronikáøem byl øídící Jungmann. Nosek lituje, že má k dispozici jen kopii. "Pokud se dochoval originál, vùbec nevíme, kde by mohl být," tvrdil kronikáø. Prùbìžné záznamy se poøizují každý mìsíc a na závìr roku z nich vznikne celoroèní historie. Táborské listy - 22.6.2002, kop Všechny potøebné zákony pro kronikáøe najdete na internetové stránce http://kronika.sf.cz
27
bení mìstského kronikáøe v Námìšti Jiøí Papírník. Právì probíhající výstava mìstských kronik na námìš•ské radnici je svým zpùsobem podìkováním za jeho písmácké úsilí. " Avšak neblahoslav tvora pozemského na tom svìtì nikdy døív, dokud nepøekroèil brány vìènosti zlem nedotèen, " pøipomnìl nám mladším staré moudro dlouholetý kronikáø. Jiøí Papírník o sobì øíká, že byl už od mládí typ žáka, pro nìhož matematika byla knuta a slohové práce naopak hobby. " Na obchodní akademii jsem dostal poprvé ocenìní od svého èeštináøe, který mnì øekl: kluku, piš nìco, " uvedl dnes již bývalý námìš•ský kronikáø, který vystudoval Obchodní akademii v Tøebíèi a poté odešel na Vysokou školu obchodní v Praze. " Pøišel ale 17.listopad 1939 a já jsem musel utíkat do Námìštì, aby mì nezavøeli, a vyuèil jsem se v tiskárnì otce sazeèem. No a od té doby jsem se potloukal okolo tiskárny, " vzpomíná na váleèná léta. K rozhodnutí psát kroniku mìsta prý mìl v polovinì osmdesátých let dva dùvody. Pøedevším ho to bavilo, ale také proto, že tehdy nebyl v Námìšti nikdo, kdo by byl ochoten takovou práci dìlat. " Sedmdesátá léta, to bylo pøíšerné, to se mohlo psát jenom to, co se muselo. A tak kronikáø, mùj pøedchùdce pan Dymák, výbornej èlovìk, oni ho prostì tak otrávili, že toho nechal. Já jsem kronikaøení po nìm vzal. Mìl jsem štìstí, že komunistùm už došel dech a ve druhé polovinì 80.let už to psaní bylo radostnìjší. Já jsem pak vlastnì 12 let svého kronikaøení dìlal ve svobodì a to je výborné. Já jsem také díky muzeu v Tøebíèi každým rokem na konci kroniky psal retrospektivní zápisy, tedy nìco ze vzpomínek. Takže jsem nepopisoval jen rok, nýbrž také tøeba o staré Høbitovní ulici. Všechny domy jsem v ní popsal i s majiteli a jejich osudy. Takže jsem psal nejenom o tom, co se dìje v zámku, ale i v podzámèí, " vzpomíná Jiøí Papírník. " Rád bych býval zapisoval, jak se i mezilidské vztahy vylepšovaly. Nìkdy se to podaøilo, nìkdy ne, však víte. Cinkali jsme klíèky v 89. roce s velikou radostí. Že se nevyplnilo všecko, to je druhá vìc," dodává kronikáø. Rovnost - Vysoèina - 18.4.2002, Arnošt Pacola Ronovští patrioti ignorují zákon Státní okresní archiv v Chrudimi se už od roku 2000 zatím neúspìšnì domáhá po Ronovu nad Doubravou vydání obecní kroniky. "Mìsteèko na dlani" je tak jedinou obcí na Chrudimsku, která se odmítá podøídit Zákonu o archivnictví. Ronov/Hlinsko - Ronovská kronika pochází z roku 1861 a založil ji otec jednoho z nejvýznamnìjších èeských krajináøù Antonína Chittussiho. Vìhlasný malíø do ní také pøispìl a kniha má proto pro mìsto nedostižnou cenu. "Zastupitelé se rozhodli kroniku prozatím okresnímu archivu nevydávat a chtìjí jeho øeditele Ivo Šulce pozvat na jedno z pøíštích zasedání, aby jim vysvìtlil, proè je nutné tuto vzácnou knihu svìøit do péèe této instituce," objasòuje postoj pøedstavitelù mìsta starosta Josef Svoboda. Zastupitelé bez pravomocí "Chápu, že jsou Ronovští velkými patrioty, ale je potøeba dostát zákonu. Zastupitelé nemají pravomoc vydání kroniky zakázat," namítá øeditel Státního okresního archivu v Chrudimi Ivo Šulc. Jak vzápìtí dodává, vede s Ronovem nad Doubravou nepøetržitì od roku 2000 øadu osobních èi písemných jednání, avšak prozatím nebylo dosaženo shody. "Naše argumenty zkrátka neberou," krèí rameny øeditel. Státní okresní archiv shromažïuje obecní kroniky do nové budovy archivu už dva roky. "V rámci projektu na jejich záchranu se nám podaøilo pøevzít do naší péèe 245 svazkù obecních kronik ze 112 obcí. V devìtaètyøiceti pøípadech kroniky zùstaly fyzicky obcím na zodpovìdnost starostùm. Jde o zápùjèky na jedno volební období. Mohou sloužit napøíklad pro konání besed nebo srazy rodákù," vysvìtluje Ivo Šulc. Hlinsko už od loòska Hlinecké kroniky jsou uloženy v chrudimském archivu od loòska. "Existuje na to zákon. My jsme tento krok dlouho zvažovali, ale v Chrudimi jsou kroniky uchovány v ideálních podmínkách, jsou v trezorové místnosti, chránìny proti požáru i vlhku," vysvìtluje kronikáø Milan Hájek. Zdejší kronika má šest knih a zaèíná rokem 1836. "Poslední z nich je popsána zatím z poloviny. Jakmile ale bude hotova, pøedáme ji opìt archivu," podotýká Hájek. Hlinecký kronikáø zárovìò odmítá, že by mìsto o cenné knihy pøišlo. "Od všech jsou poøízeny kopie. Navíc máme k dispozici i pøepis na CD. Tyto materiály jsou 26
Jak vedu kroniku? Kronikáøkou MÈ Praha 15 jsem od r. 1993. Celou dobu intenzivnì sháním vše, co se píše o této èinnosti a každou dobrou radu jsem hned použila pro vlastní práci. Nejvíce mi pomohla praktická pøíruèka, kterou vydala Místní kultura v r. 1996: Mgr. J. Kouba - Na pomoc zaèínajícím kronikáøùm. Od té doby jsem kroniku zaèala zpracovávat mnohem podrobnìji a øekla bych i profesonálnìji se všemi pøílohami. Pøesto jsem ještì nebyla sama se sebou spokojená a tak jsem v roce 2000/2001 absolvovala dvousemestrální kurz na Filozofické fakultì Univerzity Karlovy. Závìreèné zkoušky jsem vykonala z pøedmìtù - Rodinná kronika a Prameny k dìjinám obcí a závìreènou písemnou práci jsem obhájila na téma - Pøehled a charakteristika základních genealogických pramenù a jejich interpretace. Musím dodat, že aèkoliv to pøi vší ostatní práci bylo velmi nároèné, bylo to také nesmírnì pøínosné a navíc na doporuèení p. starosty a se souhlasem pí tajemnice a rady. Takže podpora ze strany radnice byla maximální. Tím jsem popsala vlastní samovzdìlávání pro kronikáøskou práci a jakousi první fázi této èinnosti. Druhá fáze - spolupracovníci. Moje zkušenosti: asi první dva roky se kronika zpracovávala ve tøech lidech - starosta, referentka odd. kultury a já (coby sekretáøka starosty v té dobì). V podstatì jsem jen krasopisnì pøepisovala jimi zpracovaný zápis cca 4 - 7 stran. Nìjaký èas jsme se scházeli s místními rodáky (komise), výsledek byl naprosto neúmìrný vynaloženému úsilí a èasu. V r. 1994 vznikla nová mìstská èást Praha 15 (obvodního typu) a rázem to bylo o nìèem jiném. Rozrostlo se katastrální území (z jedné mìstské èásti na 10!), poèet obyvatel, poèet akcí, událostí a hlavnì zpracovávaného materiálu ve všech oblastech života. Což dokazuje již první zápis za r. 1995 cca 50 stran. Od té doby se zápisy stále rozšiøují, napø. r. 1999 - 109 stran, r. 2000 - 131 stran a momentálnì již ruènì pøepisuji r. 2001 - odhad kolem 150 stran, což je asi 80 stran na poèítaèi. První roky jsem koncept zápisu konzultovala s (pouze) dvìma zástupci starosty (= èleny rady). Než prostudovali text a než jsem zapracovala jejich písemné pøipomínky a poznámky (èasto tøeba jen zmìna slovosledu), pøibyl mi další mìsíc práce. Poslední roky naprosto skvìle funguje praxe - zpracovaný koncept zápisu (kdy jednotlivé oblasti zápisu konzultuji i s vedoucími odborù po vìcné stránce) pøedkládám k podrobnému prostudování tiskové mluvèí. U nás je to osoba povolaná - na úøadì pracuje desátým rokem jako já, je ved. odboru Kanceláøe zastupitelstva a starosty, úèastní se jednání rady a zastupitelstva, prostì je maximálnì "v obraze". Po prostudování spolu pak ještì nejménì dva týdny procházíme podrobnì jednotlivé pasáže, aby nedošlo k pochybení nebo opomenutí a až potom pøepisuji. Ruèní pøepis mi sice trvá minimálnì mìsíc, ale nedám na nìj dopustit. Kronika má vìtší hodnotu, nebo• je to ruèní práce a to mi nikdo nevymluví ani v dobì (nebo právì v dobì) poèítaèù a CD. Samozøejmì, že kopie jak v tištìné, tak v elektronické podobì jsou také. To je souèást práce. 7
Závìr - úmìrnì k poètu posuzovatelù konceptu zápisu roste poèet zmìn v zápise. Nebo• co èlovìk, to nìkdy až diametrálnì odlišný názor (vliv vlastních kompetencí, politických názorù a oblast zájmù volených èinitelù hraje velkou roli v pohledu na jakoukoliv vìc). Od toho je kronikáø kronikáøem a mìl by být osobnost. V dùsledku toho by mìl mít dùvìru a prostor. Sám pak musí být maximálnì objektivní. Konktrétnì - nikdy jsem nebyla èlenkou žádné politické strany a v zaznamenávání souèasnosti se neustále snažím mít na pamìti: Co, kdo, kdy, kde, proè, jak - struènì a co nejvýstižnìji popsat danou záležitost, ale bez jakýchkoliv vlastních hodnocení! Pøesto je nutné nìkým jiným zhodnotit zápis, ale kým? A jsem u jádra vìci. Až se bude v budoucnu zpracovávat nìjaký pokyn pro vedení kronik, prosím aby se nad touto fází hodnì zamyslelo. V našem pøípadì zastupitelstvo èítá 35 lidí! Kolikrát se neshodnou dva lidi a umíte si pøedstavit, že by mìlo zápis schvalovat 35 lidí? Vìøte mi, že by zápis nebyl nejen do konce bøezna, ale vùbec. Vìøím, že až se mi podaøí zpracovat archiv kroniky podle mých pøedstav (ještì otázka pár mìsícù), ráda Vás a ostatní kolegy pozvu k nám na radnici. Zatím jsem zavalená prací, ale pøesto jsem si chvilku na napsání našla, abych Vás požádala o zamyslení se nad tímto problémem. Za sebe mohu øíci, že naše radnice, starosta i rada mì celkem „berou“, tzn. váží si mé práce a já se snažím, abych je nezklamala (i když je to na úkor volného èasu, rodiny, soukromého života apod.). Kronikáøství, a vše s tím spojené, mne natolik vtáhlo, že to vše nepovažuji za obì•, ale obohacení o další hodnoty života. Jistì víte o èem hovoøím - historie, setkávání s lidmi, poznávání nových míst... Marie Zdeòková Kronikáøka Mìstské èásti Praha 15 P.S. Samozøejmì výsledný efekt, tzn. kroniku, kopie kroniky, fotoalba a všechny pøílohy za daný rok (je toho vždy plný stùl) pøedkládám radì. Ta ji bere na vìdomí a kdo chce si jí mùže prohlédnout nebo vzít domù (kopii) k proètení apod. Dodržuji termín do konce bøezna! Jinak by se to nikdy nedodìlalo. Národní technické muzeum v Praze utrpìlo znaèné ztráty a škody probíhajícími povodnìmi. Došlo k zaplavení depozitáøù v pøízemí historické budovy Invalidovny v Karlínì, kde jsou uloženy jak trojrozmìrné sbírkové pøedmìty, tak rozsáhlé sbírky archivu architektury a Archivu pro dìjiny techniky a prùmyslu. Pod vodou se ocitla velká èást sbírek z oborù elektrotechniky, strojírenství, chemie, architektury a stavitelství, hutnictví, textilní výroby a bohužel také výkresové fondy øady architektù 19. a 20. století, výkresová dokumentace leteckého archivu, pøíbramských dolù, pražských strojíren z 19. století, desítky osobních fondù a písemných pozùstalostí významných pøedstavitelù èeské techniky, architektury, prùmyslu a vìdy, firemní tisky a také rozsáhlé sbírky fotografických negativù i pozitivù v èasovém rozpìtí zhruba 1880 - 1970. Pøes opatøení v podobì dùsledného zabezpeèení objektu a jednotlivých prostor do výšky 1 m nad hranici stoleté vody z roku 1890, vystoupila voda nakonec více než 3 metry nad tuto úroveò. Detailnìjší informace o našich aktuálních potøebách budou prùbìnì uveøejòovány na internetové adrese www.ntm.cz/povodne. Jakékoliv nabídky a dotazy v této souvislosti adresujte na
[email protected], fax 233 371 801 a nebo telefonní èíslo 220 399 217, pøíp. na mobilní telefon 732 752 683. Dìkujeme za Vaše pochopení v této obtížné situaci.Souèasnì upozoròujeme, že expozice Národního technického muzea na Letné jsou otevøeny pro veøejnost bez jakéhokoliv omezení dennì kromì pondìlí vždy od 9.00 do 17.00 hod.. Pøijïte nás podpoøit svou návštìvou! Národní technické muzeum (srpen 2002) 8
Psalo se také o nás Není-li uvedeno jinak, pochází èlánky z této rubriky z volnì pøístupných internetových databází http://www.anopres.cz , http://www.mojenoviny.cz a http://www.newtonit.cz a nejsou nijak upravovány. Univerzitní historici nabízejí obcím pomoc pøi psaní dìjin OLOMOUC - Zamezit vydávání odbornì nekvalitních historických publikací by chtìli historici z Kabinetu regionálních dìjin (KRD) olomoucké Univerzity Palackého (UP). Pøedstavitelùm obcí, které mají v úmyslu iniciovat vznik knížek o místní historii, proto nabízejí odbornou, ale i technickou pomoc. "Již mnoho let s nelibostí sledujeme, že vznikají dìjiny obcí, které jsou èasto po odborné stránce velice nekvalitní. A jediné, co pak zmùžeme, je napsat negativní recenze do odborného tisku. Rozhodli jsme se tedy obrátit s celou vìcí na obce," vysvìtluje dùvody nabídky David Papajík z KRD. Podle univerzitního historika se stalo neblahou tradicí, že dìjiny jednotlivých obcí èasto píší lidé bez historického vzdìlání i znalostí. "V èásti veøejnosti bohužel zakoøenila pøedstava, že takové dìjiny obce mùže napsat témìø kdokoliv. Jistì, je to možné, ale výsledek bude v mnoha pøípadech více než tristní," popsal souèasný stav Papajík s tím, že omyly, které se v takto vznikajících knihách objevují, pak pøecházejí i do odborných textù, jejichž autoøi využívají obecní dìjiny jako zdroj dùležitých informací. "Pokud v obci slaví nìjaké výroèí, pøemýšlejí èasto o vydání pøíležitostné knížky a o tom, kdo ji napíše. První, kdo je napadne, je místní kronikáø. Netvrdím, že místní kronikáøi jsou nevzdìlaní, my jen obcím nabízíme odbornou garanci a pomoc," dodal historik. Spolupráce mùže mít charakter lektorského dohledu, technického zpracování, ale také urèitého finanèního podílu na vydání Publikace. "Jednou z možností je, že by autory dìjin obcí, které o spolupráci projeví zájem, byli pøímo èlenové našeho kabinetu. Ale nebráníme se ani variantì, že si obec sama vybere autora, jehož práci pak kabinet bude redigovat. Neosobujeme si prostì právo na psaní historických publikací, jen bychom se rádi na jejich vzniku více podíleli," zdùraznil Papajík. Kabinet regionálních dìjin již pøitom zaznamenal první odezvu, a to z Námìštì na Hané. "Je to jen pokus, možná se to nepovede, ale zkusit to musíme," øíká pøesvìdèenì jeden ze ètyø èlenù KRD, který vznikl již v roce 1963 a pøímo navázal na práci Ústavu pro historickou vlastivìdu, založeného renomovaným odborníkem Ladislavem Hosákem. Dosud nejznámìjším výsledkem èinnosti KRD je vydávání mnohosvazkového Historického místopisu Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. V souèasné dobì èlenové kabinetu soustøedí svou pozornost na pøipravované Dìjiny mìsta Olomouce. Olomoucký den - 12.3.2002, PETR BIELESZ Kronikáøe má ètyøicet obcí Tachovska Tachov - Vedení obecní kroniky je zodpovìdná práce, která má svá pøísná pravidla. Možná proto se 11 obcím Tachovska stále nedaøí zajistit kronikáøe. Z 51 obcí je kronikáø ve ètyøiceti. Okresní archiv v Tachovì pro nì každoroènì poøádá semináø. Ten letošní se konal vèera. "Kromì jiného je seznámíme s tím, co letos archiv získal a lze pak následnì využít pro obecní kroniky," uvedl jeden z organizátorù Jan Edl. "Chceme také zhodnotit fotodokumentaci obytných stavení, kterou se kronikáøi zabývali v prùbìhu loòska. Pøipomeneme, co by v kronikách rozhodnì nemìlo chybìt. Vloni to bylo napøíklad sèítání lidí, letos to budou volby." Tachovský deník - 29.3.2002 Kronikáø Námìš•ì mìl štìstí na dobu Námìš• nad Oslavou - Posledními zápisy v loòském roce ukonèil své sedmnáctileté pùso25
OTÁZKY A ODPOVÌDI: Kronika je majetek obce - mùže si ji tedy ponechat, když platila její poøízení? Odpovìï souvisí s platnými právními úpravami, které se týkají vedení kronik.. Obec je povinna na základì zákona è. 80/1920 Sb. a ve znìní pozdìjších vyhlášek vést pamìtní knihu s tím, že je-li kniha dopsána (uzavøena) ponechá se na úøadì na bezpeèném místì 10 let. Pak se stává archiválií a mìla by být uložena v místnì pøíslušném archivu (zákon è. 97/1974 ve znìní pozdìjších novel a instrukce Ministerstva vnitra ÈR o spisové službì z. 25. 8. 1992) - do dnešní doby to byl okresní archiv. Zjednodušenì lze odpovìdìt tak, že stát zavedl v obcích kroniky a ze zákona se o tyto dopsané kroniky je povinnen postarat. Obce vìtšinou pøedávají kroniky s tím, že jim je provedena kopie, kterou mohou dle uvážení využívat a souèasnì mají možnost si originál „na revers“ vypùjèit pro potøebu výstav apod.
SBORNÍK referátù ze semináøe kronikáøù a jejich zøizovatelù okresu Litomìøice konaného dne 5. èervna 2002 ve velké zasedací místnosti Okresního úøadu v Litomìøicích
Kde se provádí restaurování kronik, kdo je k tomu kompetentní a kdo restaurování hradí? Restaurování provádí odborné dílny v archivech, kde pracují odborní restaurátoøi. Existují rovnìž restaurátorské knihaøské firmy. V zásadì doporuèujeme se obrátit na místnì pøíslušný archiv, který rád poradí. V pøípadì kroniky uložené na obecním úøadì hradí restaurování kroniky obec, v pøípadì uložení v archivu pak archiv. (dotazy, které zaznìly na semináøi)
Obsah:
Stanislava Dvoøáková:
Kronikáøská práce
Mgr. Oldøich Doskoèil:
Kudy dál v kronikáøství vìtších mìst?
Tomáš Hromádka:
Teorie a praxe kronikáøské èinnosti, využití poèítaèù a informaèních zdrojù
Pøítomní kronikáøi obdrželi od organizátora semináøe (Referát kultury a památkové péèe OkÚ): - všechna dosud vydaná èísla zpravodaje Kroniky a kronikáøi - adresáø archivù (z internetových stránek Èeské archivní spoleènosti) - informaci o SOkA Litomìøice - text z èasopisu Státní správa a samospráva è. 26/1995 - Vše co potøebujete znát o mìstské (obecní) kronice (noví kronikáøi) - všechny zákonné úpravy pro kronikáøe (noví kronikáøi) - brožuru Na pomoc zaèínajícím kronikáøùm, zdroj www.ipos-mk.cz (noví kronikáøi)
Otázky a odpovìdi
Kroniky a kronikáøi SBORNÍK - pøíloha èasopisu Kroniky a kronikáøi è. 5.
24
Všechny potøebné zákony pro kronikáøe najdete na internetové stránce http://kronika.sf.cz
Stanislava Dvoøáková
KRONIKÁØSKÁ PRÁCE Kronikáøství má v Èeských zemích dlouholetou tradici. Odhlédneme-li od velkých kronik typu Kosmovy kroniky, zaèalo se kronikáøství ve vìtší míøe rozvíjet ve 2. pol. 18. století a zejména pak ve století 19. Kroniky byly v té dobì psány z vnitøních potøeb a zájmù kronikáøe-písmáka. Takový kronikáø psal vìtšinou sám pro sebe a své potomky a èasto bez styku s veøejností, tím ménì pak s její kritikou. Kronikáøská tradice, která se v našich zemích takto vytváøela, dávala možnost státní správì zabývat se i úøednímu zavedení kronik ve všech obcích. Mezi èelné propagátory kronikáøství patøil hrabì Karel Chotek, nejvyšší purkrabí èeský. Výsledkem jeho snažení o zavedení kronik bylo naøízení z 31. srpna 1835 a platilo pro všechna mìsta, mìstyse, pro všechny obce patøící svìtské nebo duchovní vrchnosti. Zde všude mìly být založeny a vedeny pamìtní knihy - kroniky a to od 1. ledna 1836. Ve ètrnácti bodech se ukládalo jak kroniku založit, vést a co do ní zapisovat. Kroniky mìly být vedeny pod dohledem pøíslušného úøadu. Hodnotíme-li výnos o zavedení kronik ve všech obcích v Èechách, musíme uznat, že byl promyšlený, velmi konkrétní a jeho souèástí bylo provádìcí naøízení s velmi podrobnými metodickými pokyny. Kroniky podle tohoto výnosu vedli vìtšinou reprezentanti obce nebo vrchnostenského orgánu. Ve velké èásti zejména menších obcí nebyly podmínky pro to, aby se kronikáøství rozvinulo tak, jak naøízení pøedpokládalo. Vznik samostatného státu a øešení základních opatøení pro politickou, ekonomickou i kulturní èinnost vyvolalo vydání nových zákonù, a to i v oblasti kultury. Tehdy byl také vydán zákon è. 80/1920 o pamìtních knihách obecních. Podrobné pokyny byly uvedeny ve vládním naøízení 169/1932. Kronikáøská èinnost je osobitou formou dokumentace souèasnosti, protože právì jen prostøednictvím kronik lze zachytit jak dokumentárnì, tak i bezprostøedním postižením atmosféry, dìjinné události. Kronikáø by mìl být vìcným komentátorem souèasného života, musí se nauèit psát objektivnì, pravdivì, musí se snažit zachytit všechny podstatné rysy a skuteènosti souèasnosti, musí se umìt rozhodnout, co do kroniky patøí a co ne. Je pochopitelné, že i kronikáø, jako každý èlovìk, se mùže mýlit, mìl by se však vždy snažit podat obraz života v obci, který není v nièem podstatném zkreslen, kde není nic nadsazováno, nic zamlèováno a kde se vyrovnává i s negativními jevy. Ve svých roèních zápisech zachycuje kronikáø souèasnost, k minulosti se vrací jen pro srovnání nebo vysvìtlení nìkterých souèasných jevù. Proto se má kronikáø zabývat ve své práci tìmi jevy z historie obce, které mají vztah k souèasnosti. Zmìny, opravy a doplòky vìtšího rozsahu se provádìjí v kronice vždy až za posledním chronologickým zápisem s oznaèením, ke kterému zápisu se vztahují. Práce kronikáøe je velmi odpovìdná. Vyžaduje od nìj, aby si informace opatøil (napø. úèastí na jednáních zastupitelstva, studiem matriálù z jednání rady, spoluprací s rùznými organizacemi a podniky v obci), ale aby si také pokud možno tyto informace ovìøil. Ke své práci by mìl mít kronikáø spolupracovníky (kronikáøský aktiv), kteøí mu pomáhají zdokumentovat rozmanitou a èasto rozsáhlou èinnost v obci. Roèní zápis musí obvykle zpracovat kronikáø sám, ale spolupracovníci mu mohou hodnì pomoci pøi konzultacích k nìkterým kapitolám. V kronikách se setkáváme také s ilustracemi. Nejsou nikterak nutné a je tøeba dobøe zvážit, zda jimi kroniku vyzdobit. Ilustrace jsou dvojího druhu: 1) ilustrace dokumentární - vyobrazení budov, kulturních nebo pøírodních památek apod., jimiž se zvyšuje dokumentaèní význam zápisu, 10
nálními kresbami. Tamtéž vychází i na poslední stránce seriál s erby èeských obcí. Veøejná správa chodí na všechny obecní úøady, tedy i k Vám. Doporuèují jí pravidelnì listovat, najdete zde nìkdy zajímavé èlánky pro naši èinnost. K metodice naší èinnosi Mnoho publikací i regionálního charakteru o tom, jak vést pamìtní knihu obecní, vyšlo již za 1. republiky. Napø. brožura Obecní kronika od øídícího uèitele Františka Pecky, kterou vydal v roce 1929 okresní osvìtový sbor v Bøeznici. · Další ukázkou je publikace Dr. Václava Èerného (1894-1962), našeho význaèného agrárního historika, dlouholetého redaktora Èasopisu pro dìjiny venkova a øeditele Zemìdìlského archivu ministerstva zemìdìlství, z roku 1940. · Z roku 1941 pochází publikace Obecní kronikáø Ing. Františka Našince z Temelína, pøedsedy Sdružení venkovských kronikáøù psaná jako doslovný metodický pokyn pro kronikáøe. Velmi pìknou a dosud podnìtnou publikací k metodice kronikáøství je kniha Dr. Františka Beneše: Jak vésti pamìtní knihu obce, která vyšla v roce 1948 a je ještì nepostižena ideologickými zøeteli. K osobì Františka Beneše øeknu, že žil v l. 1905 - 1971 a byl archiváøem Zemského archivu. Po své disertaèní práci o sedleckém klášteøe se vìnoval hlavnì sfragistice, konkrétnì šlechtickým peèetím. · Eduard Jelínek, dr. Jan Klepl (1907-1965), budoval Archiv pro dìjiny prùmyslu, obchodu a technické práce, který byl po roce 1965 zaèlenìn do NTM, dr. Josef Nuhlíèek (vedoucí Zemìdìlsko-lesnického archivu), Antonín Robek (etnolog), dr. Karel Šmrha a Miroslava Tauerová napsali v roce 1956 Pøíruèku pro kronikáøe, která už nepostrádá ideologický charakter. Stejnì jako další publikace autorù Antonína Robka a Václava Pubala z roku 1963 Píšeme kroniku. Kvalitní publikací - i pøes to, že byla vydána v roce 1982 je kniha Václava Pubala Kroniky a kronikáøi. Vydal ji Ústøední muzeologický kabinet Národního muzea v Praze, který mìl celostátní patronát nad metodickým dohledem pro kronikáøe. V té dobì vydával i èasopis Muzejní a vlastivìdná práce, kde byla i rubrika pro obecní kronikáøe. · Po roce 1989 dlouho nic nevyšlo, až v roce 1996 vydalo již zmiòované Informaèní a poradenské støedisko pro místní kulturu brožuru Mgr. Jaromíra Kouby NA POMOC ZAÈÍNAJÍCÍM KRONIKÁØÙM, která byla distribuována na všech 6300 obecních úøadù v Èeské republice. Zájemci si ji mohou stáhnout na http://www.ipos-mk.cz Co øíci závìrem? Sám za sebe si pøeji, aby nás všechny kronikaøení bavilo, pøinášelo nám nejen pouèení, ale také radost a potìšení z nových objevù a snad i víru, že budoucí generace naši práci ocení. (autor je kronikáøem Mìstské èásti Praha - Velká Chuchle)
23
naznaèil. Zdùrazòuji, že kronikáø by nemìl zùstávat tím vzadu, kdo se dozví o tom, co se zrovna dìje, jako poslední. S pracovníky úøadu by mìl vycházet na principu rovné spolupráce. Vždy• kronikáø se obci nìkolikrát vyplatí. Samozøejmostí by mìla být i odmìna za vykonanou práci. Pokusil jsem se na rùzných podobných semináøích zjistit, jak to s odmìnou vlastnì je, jaký uplatòují obecní úøady princip. V nìkterých regionech vyplácejí odmìnu stále muzea (napø. okr. Praha - západ). Vìtšinou ovšem tato povinnost pøešla na obce, které si s tím poradily rùznì. Nìkde jsou kronikáøi "zamìstnáni" na dohodu o provedení práce (na 100 hodin roènì), jinde na dohodu o provedení autorského díla, jinde pobírají symbolický mìsíèní plat. Odmìna se v zásadì pohybuje od 2.000 Kè do 30 a nìkdy i 50.000 Kè roènì. Záleží vždy na dohodì s tajemníkem úøadu se kterým se smlouva sjednává. Vìtšinì z nás je ovšem skoro jedno, kolik za vedení kroniky dostaneme, pro peníze to pøece nedìláme. S postavením kronikáøe na úøadì souvisí i podmínky kronikáøovy práce. Každopádnì by kronikáø mìl mít na úøadì svùj koutek, alespoò uzamykatelnou skøíò, kam by ukládal kroniky, pøílohy ke kronice a další podklady a poklady. U nás v Praze dokonce nìkteøí kronikáøi mìstských èástí mají i svoji vlastní kanceláø, kde mohou pùsobit a realizovat se. Já sám v Chuchli mám jen dvì uzamykatelné skøínì od nichž mám klíè jenom já a tajemnice. Samozøejmostí by mìlo být proplácení paragonù za plnicí pero, dokumentní inkoust, potøebné reprodukce prastarých fotografií, fotorùžky, prùhledné desky apod. a souèasné poskytování kanceláøského materiálu (šanony, papíry…) pro kronikáøskou práci. Na kronikáøe by mìlo tedy být pamatováno v rozpoètu obce nìjakou tou korunou. Opakuji, že kronikáøova èinnost by mìla být v symbióze s úøadem. Na závìr snad jen nìkolik malièkostí k informacím o nás kronikáøích. V roce 2000 padl na setkání pražských novináøù návrh na vydávání vlastního interního zpravodaje pod heslem Kronikáøi sobì. Nikoliv, aby jej vydávala nìjaká instituce, ale sami kronikáøi pro sebe. Od slov nebylo daleko k èinùm, a tak svìtlo svìta spatøil zpravodaj Kroniky a kronikáøi, který víceménì samizdatovì vydávám. Zpravodaj je zdarma a to díky tomu, že jej rozmnožuje v nákladu kolem 100 ks na své rychlé kopírce Archiv hlavního mìsta Prahy. Díky pochopení tamního øeditele se tak kronikáøùm zdarma dostane 36-48 stránkový èasopis vìnovaný jenom naší problematice, kde se mùžeme vzájemnì informovat, vymìòovat zkušenosti a tøíbit názory. Rovnìž je zpravodaj rozmnožován v dalších stech kusech dalšími kolegy a kronikáøskými pøíznivci. Jediným problémem je distribuce, která vázne na monopolu Èeské pošty, a tak zpravodaj zasílám pouze za náklady spojené s dopravou zpravodaje do místa Vašeho bydlištì, které v tuto chvíli èiní 18,- Kè za jeden výtisk. Zpravodaj vychází 2 x do roka, na jaøe a na podzim a uvítám od Vás samozøejmì jakékoliv pøíspìvky, námìty, a zajímavosti. Každý máme pøece nìjaké problémy nebo se mùžeme nìèím pochlubit svým kolegùm. Tato vlastní aktivita by mìla sloužit zejména k stmelení našeho kronikáøského cechu, obhajobì našich práv a souèasnì i vytvoøení pravidel práce. Dosud vyšla ètyøi èísla, pøedchozí èísla lze získat pouze na internetu na http://kronika.sf.cz. Tamtéž jsou umístìny všechny platné zákony urèené pro kronikáøe. Kronikáøùm se dále vìnuje ještì nìkolik èasopisù. V prvé øadì je to zpravodaj Informaèního a poradenského støediska pro místní kulturu (jedná se o úèelovou organizaci Ministerstva kultury) - Místní kultura, který vychází již 12. rokem a obsahuje rùzné informace z oblastí místní kultury: informatiky, kulturního dìdictví, múzické a výtvarné kultury apod. Kronikáøi mají v každém èísle rubriku. Èasopis lze objednat, mnohým obcím ovšem chodí výmìnou za místní periodikum, které je ukládáno v knihovnì IPOS. Rubriku „z obecních letopisù“ vede na stránkách èasopisu Veøejná správa ak. malíø. Hojný, který obchází jednotlivé obce, vypisuje z kronik a èlánek vždy dotváøí svými origi22
2) dekorativní - jako kresby, barevné iniciály apod., které zvyšují estetický vzhled kroniky. Zde je dobøe upozornit na to, že by se ilustrace mìly provádìt nejlépe pastelkami, které nenarušují papír a mají dlouhou životnost. Kroniky se každoroènì pøedkládají jak voleným orgánùm obce ke schválení, tak také k nahlédnutí veøejnosti a to tak, aby se každý obèan mohl s kronikou seznámit. Pøi tìchto akcích mùže kronikáø od obèanù získat další materiály z minulosti i souèasnosti obce. Ke kronice neodluènì patøí pøílohy - napø. fotografie, filmové pásky, pozvánky letáky, plakáty pohlednice, mapky, plány, výstøižky z novin a další tiskoviny. Dnes se objevují i pøílohy na rùzných nosièích jako jsou magnetofonové záznamy, videokazety nebo nejnovìji CD. Tento materiál je významným a èasto jediným dokumentem k vývoji obce. Nadbytek rùzných materiálù, zpráv, výstøižkù apod. by mohl u nezkušeného kronikáøe vést k hromadìní množství informací v kronice i v pøílohách bez výbìru a mohl by ho vést k názoru, že do kroniky je nutno zaøadit co nejvíce faktù a že do pøíloh je nutno zahrnout co nejvíce materiálu. Tím by se kronikáø stal víceménì registrátorem nebo sbìratelem, zatímco by mìl být pozorovatelem, který uvažuje a vybírá, co se stalo bìhem roku opravdu dùležitého, jaké to mìlo pøíèiny a jaký stav se tím v obci vytvoøil. Dokumentaèní materiál je souèástí kroniky, není soukromou sbírkou kronikáøe. Musí být proto jako pøíloha ke kronice øádnì evidován a uložen. Fotodokumentace, film, videozáznam a další dokumentaèní materiál této povahy bývá dílem buï samotného kronikáøe nebo jeho spolupracovníka. V tomto druhém pøípadì je správné, aby šlo o skuteènou spolupráci, kdy má kronikáø možnost ovlivnit, co bude na tìchto pøílohách zachyceno. Velmi dùležité u fotodokumentace je každou fotografii na rubu opatøit zápisem, o co na fotografii jde - o jakou akci èi budovu, které osoby jsou na ní zachyceny, dále se pøipojí datum a popøípadì i další dùležité informace. Stejné informace pøipojujeme i k dalším pøílohám - buï na rubu pøíslušného dokumentu, pokud to jeho povaha dovoluje, nebo alespoò na lístku k pøíloze pøipojeném. Fotografie, pohlednice a podobný materiál je nejlepší uchovávat na volných listech s využitím fotorùžkù nebo samostatnì, než je vlepovat do rùzných alb nebo vázaných knih. Musíme vzít v úvahu i to, že dnešní lepidla jsou dosti agresivní k papíru a proto vše, co chceme nalepit, lepíme pouze v rùžcích pøíslušného dokumentu. Pozvánky, letáky a podobný materiál je možno vkládat do plastikových obalù a desek. I zde je nutno nezapomenout na bližší informace, týkající se pøíslušného materiálu. Pøi ukládání pøíloh ke kronice do krabic nebo neprùhledných desek se osvìdèuje opatøit takový obal seznamem v nìm uložených pøíloh. Má-li kronikáø velké množství dokumentaèního materiálu, je výhodné pro nìj poøídit lístkovou kartotéku. Dokumentaèní materiál je nedílnou souèástí kroniky. Musí být proto, jak jsem již uvedla, evidován a bezpeènì uložen, aby ho bylo možno využít k dokumentaèním a studijním úèelùm. Jak kronika, tak i pøílohy k ní jsou velmi cenným historickým pramenem. V kronikách nachází regionální badatel mnoho cenných informací a faktù, které nikde jinde nenajde. Dobrá kronika, zachycující pravdivì život obce, je pro historika neocenitelným pramenem.Záleží jen na kronikáøi, jak kvalitním pramenem ji uèiní. A k dobrým kronikám se bude regionální badatel vždy vracet, protože v nich najde to, co úøední materiál postrádá: zachycení života obce bezprostøednì a ve velké šíøi. To zvyšuje úlohu kronikáøe, který není jen pouhým registrátorem dìjù a popisovatelem událostí. Stále více se ukazuje, že kroniky patøí k pøedním pramenùm pro poznání všech stránek života nedávné minulosti i souèasnosti. Kroniky umožòují zachytit i takové dìní, které bez pozornosti a obìtavosti kronikáøe by nebylo nikde jinde zaznamenáno. Zachycují i vše to, co se vìtšinou nedostane do úøedních spisù. Jistým úskalím pro využití kroniky jako historického pramene je to, že a• kronikáø chce nebo nechce, a• si to uvìdomuje nebo ne, je zápis v kronice ovlivòován jeho pohledem na události. Øíkáme, že se 11
jedná o subjektivní pramen. Nicménì práce kronikáøe mùže hodnì øíci nejen souèasníkùm, ale je dùležitá i pro budoucí generace. Proto jsou kroniky i v dobì rozmachu informací nezastupitelné. Nedílnou souèástí práce kronikáøe, je soustavné využívání kroniky a jejích dokumentaèních pøíloh ve veøejném životì obce. Mezi nejèastìjší patøí besedy nad kronikou. Tyto besedy nebo ètení z kroniky se tìší zájmu veøejnosti. Velmi vhodné jsou i besedy s dìtmi ve školách i v mimoškolní èinnosti. Další oblastí je spolupráce s místními novinami a dalším regionálním tiskem. Nìkde se zøizuje rubrika, kde je pøímo citováno z kroniky, jinde píše kronikáø sám èlánky na podkladì svých zápiskù, které si bìhem roku poøizuje, nebo na základì dokumentaèních pøíloh. Pøi dobrovolnosti a nesnadnosti kronikáøské práce je v souèasnosti nejvìtším problémem sehnat kvalitního kronikáøe. Kronikáøství nikdy nebylo a ani v souèasné dobì není snadnou záležitostí a tak kromì znaèných znalostí je pøedpokladem dobrého kronikáøe i zapálení pro vìc. Je pravda, že kronikáøská práce je velmi zodpovìdnou èinností, pøi níž se kronikáø potýká s øadou problémù. Ale tato èinnost mu pøináší i jisté uspokojení z práce, která hodnì øekne nejen souèasníkùm, ale bude užiteèná i pro další generace. Obèas se mì nìkdo zeptá, zda má kronikáøství v dobì, kdy se na nás valí ze všech stran informace, ještì nìjaký význam. Z uvedeného je patrné, že i v dnešní dobì má práce kronikáøe dùležitou a nezastupitelnou úlohu. (autorka pracuje v Muzeu hl. m. Prahy) Mgr. Oldøich Doskoèil
KUDY DÁL V KRONIKÁØSTVÍ VÌTŠÍCH MÌST?
Nemohu tvrdit, že jsem prosbu, abych na tomto semináøi kronikáøù a jejich zøizovatelù vystoupil se svým koreferátem jako praktik, pøijal s nìjakým velkým nadšením. Obròuji se také omluvou, že má promluva bude velmi osobní, zprvu možná i smìšná. Smìšná proto, že jsem byl požádán jako mìstský kronikáø okresního mìsta, mìsta co do velikosti a poètu obyvatel v okrese nejvìtšího a k tomu ještì svým povoláním pracovník Okresního vlastivìdného muzea Litomìøice. Tyto skuteènosti totiž vytváøejí zcela mylný pøedpoklad, že bych zde mìl pronést nìco zásadního, nezpochybnitelného, nìco, co jsem za sedm let svého kronikáøského pùsobení objevil. A• už z hlediska metody psaní kroniky, výbìru informací èi zkušeností mých pøedchùdcù jakým byl napøíklad Heinrich Ankert. Vždy• jako pracovník Okresního vlastivìdného muzea v Litomìøicích mám k tìmto starým kronikám pøístup a jako muzejnímu pracovníkovi mi spadá do jisté míry do mé pracovní náplnì se tìmito starými kronikami i zabývat a tìžit z nich pro své odborné práce. Jenže nìco jiného je uvažovat v rovinì teoretické a potom sepsat objemnou metodickou pøíruèku jak by se to mìlo dìlat. A úplnì nìco jiného je podle takové pøíruèky postupovat v dnešní uspìchané dobì, kdy kronikáø ví, že by kronikáøem být nemìl protože na to prostì nemá èas, ale pøesto to dìlá, protože kdyby to nedìlal, tak by to nedìlal nikdo a kronika by prostì nebyla. Tenhle problém se mi jeví pøímo úmìrný s velikostí mìsta - èím vìtší mìsto, tím menší zájem o funkci kronikáøe. Tento nezájem o kronikáøství má ale dvì strany: Ta první je, že takový kronikáø není spokojen s vlastní kronikou, ale víc prostì nemùže. Ta druhá, že když letopisecká komise vysloví pochybnosti o zpùsobu komentování nìjaké události, mùže takový kronikáø odpovìdìt, že když se jim to nelíbí, tak a• si najdou nìkoho jiného, že se toho rád vzdá. V tu ránu je kronika schválena i s pochybný12
Je pravidlem, že kronika je uložena na úøadì na bezpeèném místì a kronikáø si ji pùjèuje pouze tehdy, provádí-li do ní zápis. Je nepøípustné, aby mìl kronikáø po celý rok kroniku doma. Je to dáno zejména bezpeènostními dùvody - možnost živelné pohromy, požáru, zatopení apod. Èasto se také stává, že kronikáø zemøe a jeho potomci nepovažují za dùležité kroniku vrátit tam, kam patøí, tedy jejímu majiteli, obecnímu úøadu. Proto se až neuvìøitelnì kroniky ztrácejí - a nejde jen o kroniky obecní. Týká se to i kronik farních, školních i spolkových. Ztrátou kroniky se ztrácí i minulost obce. První kroniky se zaèaly ztrácet v roce 1945, kdy øada tehdejších nìmeckých spoluobèanù si kroniku odvezla s sebou do svého nového bydlištì. Podobnì se zaèaly ztrácet i kroniky po roce 1989 v souvislosti se zmìnou politických pomìrù. V zásadì zde pøipomínám pravidlo obsažené v kronikáøských i archivních pøedpisech, že dopsaná kronika by mìla být po deseti letech od posledního zápisu pøedána do místnì pøíslušného okresního archivu, kde je zajištìna její bezpeènost a využití badatelskou veøejností. Po deseti letech se tedy kronika stává archiválií v pravém slova smyslu. Mnozí z Vás mì budou možná pro tento názor považovat za kacíøe, ale vím o èem mluvím. Sám mohu mluvit z vlastní zkušenosti - pøed nìkolika lety se nám na chuchelský úøad ozval obèan Slovenské republiky s tím, že vlastní kroniku obecné školy v Malé Chuchli z let 1910 - 1940. Malá Chuchle je dnes souèástí Velké Chuchle, ale v té dobì byla pøipojena k Velké Praze a jiná než školní kronika se tam nevedla. Je to tedy dùležitý a nenahraditelný pramen pro tamní dìjiny (napø. popis návštìvy TGM). Pán ji údajnì zakoupil, že se mu líbila, na èerné burze na Václavském námìstí v 60. letech. Nabídl nám ji zdarma oproti èestnému obèanství, což se našim zastupitelùm nelíbilo, a tak kroniku nemáme dodnes a Bùh ví, co s ní dnes je. Dnešní archivy už vìtšinou nejsou podivnými institucemi sídlícími v plesnivých sklepích. Jsou to moderní instituce poskytující komplexní služby v archivní péèi, a tak se o kroniky skuteènì nemusíte bát. Jako pøíklad uvádím okres Chrudim, kde se podaøilo témìø všechny dopsané kroniky soustøedit do okresního archivu, kde slouží badatelské veøejnosti. Souèasnì byla u nìkterých obcí provedena xerokopie kroniky, která je na úøadì k dispozici. Úøady mají souèasnì možnost si kroniku zapùjèit pro pøípadné výstavní úèely. Uvedená skuteènost musí být ovšem výslovnì uvedena v pøedávacím protokolu. Tuto argumentaci lze vysvìtlit i tak, že stát zákonem naøídil vést obecní kroniku a je tak povinen se o dopsané svazky starat. Tuto roli právì mají zpravidla okresní archivy. Kronikáø by mìl být jakýmsi styèným dùstojníkem mezi obcí a okresním muzeem èi archivem. Jemu by mìlo pøedevším záležet na tom, aby se dokumenty z historie obce neztratily a zùstaly zachovány pro budoucnost. Mìl by být prvním, kdo se zajímá o agendu právì rozpouštìného spolku, mìl by o tom informovat archiv a pøípadnì zajistit pøed znièením dùležité dokumenty. Øada spolkù totiž ani neví, že i jejich agenda podléhá archivnímu zákonu. Podobnì by se mìl zachovat i pøi nálezu zajímavých trojrozmìrných pøedmìtù, které dokumentují život našich pøedkù. Kontakt s muzeem a archivem by mìl být pravidelný - nikoliv jen pøi kronikáøských semináøích. Posláním kronikáøe je nejen psát dìjiny pro budoucnost, ale souèasnì informovat o historii i spoluobèany v dané obci. K tomu slouží obvykle místní zpravodaje, nìkdy i nástìnka, jindy i místní rozhlas, kanál kabelové televize èi dokonce internetová prezentace obce. Pøispívání do obecního èasopisu má své výhody - obecnì vejde ve známost, že v obci existuje kronikáø a tím je umožnìn i jeho pravidelný kontakt s místními starousedlíky, kteøí mohou reagovat na otištìné èlánky a èasto nosí kronikáøi zajímavé dokumenty. Dotýkám se tak dalšího problému a tím je vlastní postavení kronikáøe na obecním úøadì. Leccos už jsem 21
cí to, èím se kronikáøský zápis psaný ruènì vyznaèuje. Vždy• i rukopis cosi øíká o dobì, ve které byl psán a o jeho autorovi. Problémem je i uchování kronikáøského zápisu, tak, aby byl k pøeètení i za 100 let. Napø. døíve oblíbené diskety dnes už pomalu ustupují, stejnì tak i „cédéèka“ støídají pomalu DVD. Souèasnì vznikají neustále nové poèítaèové programy - dnes už po velmi oblíbeném èeském programu T602, jenž obdivovali pøed patnácti lety v zahranièí, nikdo ani nevzdechne. Problémem je rovnìž vytištìní poèítaèové kroniky. Ukazuje se, že nelze používat jehlièkové a inkoustové tiskárny. Urèitou kvalitu mají tiskárny laserové, u nichž výrobce garantuje trvanlivost zpravidla na nìkolik desítek let - nikdo ovšem dosud netuší, co se s vytištìným materiálem stane za 100 a více let. Podobné hodnocení lze potvrdit i u kopírovacích pøístrojù. Dalším problémem je papír, jehož kvalita by rozhodnì mìla pøi psaní kroniky pøevyšovat obyèejný kanceláøský papír. Tak tedy píši v Chuchli kroniku ruènì dokumentním inkoustem do vázané knihy z ruèního papíru a souèasnì text pøepisuji i na poèítaèi, tak jak jsem uvedl. Zápis za jednotlivý rok uvozuje kresbièka charakterizující nejvýznamnìjší událost celého roku - napø. v zápisu za loòský rok je v úvodu nakreslen znak, který byl v roce 2001 mìstské èásti udìlen. Pak následují jednotlivé kapitoly. Struèná charakteristika roku - nejdùležitìjší události ve svìtì a Èeské republice, které se dotkly života v obci (napø. zmínka o loòské tragédii v USA 11. záøí) Místní správa a samospráva - èinnost chuchelského úøadu, personalia, odbory úøadu, èinnost zastupitelstva, výborù zastupitelstva a samotných zastupitelù, školství, církev, spolky, místní politické strany, knihovna. V kapitole Život v obci popisuji služby, nabídku soukromých firem, opravy komunikací, hromadnou dopravu, zdravotnictví, kulturní akce, kriminalitu apod. Nechybí zvláštní kapitola vìnovaná dostihovému závodišti. Na závìr pak pøipojuji struènou informaci o poèasí a zprávu o èinnosti kronikáøe. Vyhláška z roku 1932 stanovuje, že kronikáøi má být nápomocna letopisecká komise, která souèasnì hodnotí kronikáøùv zápis za uplynulý rok a pøedává jej pøípadnì k dalšímu posouzení zastupitelstvu. Letopisecké komise ovšem ve vìtšinì mìst a obcí neexistují - sám mohu mluvit za Prahu, kde existuje LK jediná a to v Praze - Radotínì, kde má nepøetržitou tradici již více než 30 let. Tam snad jedinì jsou alespoò èásteènì dodrženy regule oné vyhlášky z roku 1932, že LK hodnotí zápis do kroniky. U vìtšiny obcí je tomu tak, že zápis do kroniky schvaluje buï rada èi zastupitelstvo nebo dokonce tajemník úøadu (stejnì tak je tomu i v Chuchli). A zde nastává nìkdy kámen úrazu pro kronikáøe - co do kroniky napsat a co ne. Setkal jsem se s nìkterými kolegy, jimž byl text kroniky za uplynulý rok doslova zcenzurován, než je zapsán do kroniky. Bohužel, èasto nastanou v politickém dìní obce kontroverzní situace, které jsou jednotlivými stranami sporu hodnoceny rùznì a to se pak odráží i v kronice. Kronikáø by mìl zachytit stanoviska obou stran, pøípadnì i doslovnì citovat jednotlivé dokumenty a tento princip v kronice používat tak, aby jeho zápis byl co nejvíce objektivní. Nikdy ovšem zápis nebude objektivní ze 100%, protože kronikáøovo stanovisko se vždy tak jako tak projeví. To by si mìli ovšem zastupitelé a pracovníci úøadù uvìdomit. Je nepøípustné pasáže zaèeròovat a z kroniky trhat - to už tady bylo! V pøípadì kronikáøova pochybení, a to se obèas mùže stát, je vhodné za zápis za bìžný rok napsat dodateèný zápis s osvìtlením problému a k pùvodnímu textu drobným písmem pøipsat, že pokraèování je na té a té stranì. Všichni zainteresovaní na kronice by si mìli uvìdomit, že kronika je èasto jediným dokladem v obci, který by mìl po letech zùstat pøíštím generacím a sloužit jim tak, jako nám nyní slouží napø. farní kroniky z 19. stol. 20
mi, podle nìkterého z èlenù letopisecké komise, komentáøi. Takový kronikáø se, pøi všech nedostatcích, které jeho kronika má, stává neuvìøitelnì svobodným nejen ve výbìru zápisù, ale i v jejich komentování. Ale vážnì a k vìci: Otázku, zda obecní a mìstské kroniky na poèátku tøetího milénia, kdy jsme zahlceni masmédii, celoplošnou statistikou, ve které je zahrnuta i naše obec, øadou výzkumných projektù soustøeïovaných v nìjakém centru odkud budoucí badatelé také budou èerpat fundament pro své práce, mají ještì nìjaký smysl, nebudu øešit. Odpovìï na takovouto otázku v tomto spoleèenství je naprosto jasná a jedinì možná. Jinak bychom zde nesedìli s odhodláním pokraèovat v práci na našich kronikách. Otázka pro nás zní zcela jinak. Jakým zpùsobem pokraèovat dál. Každý, kdo se jen trochu danou problematikou zabývá, pochopil, že nemùžeme pokraèovat v zápisech našich pøedchùdcù v 19. století, ale ani ve století minulém a že stojíme na køižovatce. A není nikoho, kdo by ukázal jasný smìr. 0 to víc musíme na té køižovatce o vìci hovoøit. Nebát se, že se zesmìšníme, že øekneme názor, který je nepoužitelný, že se nedokážeme zcela pøesnì a jasnì vyjádøit k tomu, co daleko jasnìji v sobì cítíme. Zaèátek je vždy tìžký. Ale není-li nìjaký poèátek, nemùže být ani smysluplný konec. Èím menší obec, tím ménì potøeba øešit další smìr z pomyslné køižovatky. Je to pøirozené. V malé obci se toho zase tak moc nedìje, aby nemohlo být zaznamenáno všechno, a to pìknì tak, jak se událo v èasové posloupnosti. Lze se zápisy poèkat a s èasovým odstupem pìknì úhlednì, perem a archivním inkoustem vše krasopisnì a peèlivì zapsat a pokud je kronikáø výtvarnì zruèný, tak i doprovodit kresbièkou èi nechat do pamìtní knihy èi na volný list pro pøílohu kroniky podepsat úèastníky události èi získat i podpis nìjaké významné osobnosti, která obec v souvislosti s událostí navštívila. Jenže položme si otázku, zda se takový zápis (a když, tak v èem), liší od zprávy v místním tisku, pokud tato událost byla masmedializována. Jistì, základní informace kdo, co, kdy, kde, musejí být shodné. Jenže zde se musíme ptát: není tohle argument pro odpùrce kronikáøství? Mùžeme náš zápis rozšíøit o proè se vìc udála? Noviny, rozhlas èi televize, a dnes i internet, pokud jde o výroèí, nám na ono proè se událost v dané lokalitì dìlá odpovìdí také. Co nám, kronikáøùm, z hlediska zápisu, který by byl pro budoucí badatele pøínosem, vlastnì potom zbývá? Domnívám se, že nám toho zbývá velice mnoho, dokonce tak mnoho, že kdybychom se do vìci pustili jak bychom mìli, museli bychom pracovat jako kronikáøi na plný úvazek a ještì hodnì pøesèas. Uvedu pøíklad: Jsem èlenem poroty soutìže scénického šermu v Budyni nad Ohøí „O budyòskou korunu", která je, pokud je mi známo, jediná v republice a tudíž více než prùkopnická. Zde skupinám historického šermu nestaèí vystoupit a sklidit potlesk, zde musí vyslechnout i kritiku a mít odvahu, když jsem byl poslední, pøijet pøíští rok znovu s odhodláním zlepšit se natolik, že budu alespoò pøedposlední a to ne s doufáním, že pøijede ještì nìkdo horší. Takový pøístup už vyžaduje kus odvahy a vnitøní kázeò, která je o nìèem jiném než halasné dobývání hradu v davu pøed zraky mnoha divákù. 0 události vždy referuje místní tisk, všiml jsem si, že tam vždy nìkdo fotografuje pro budyòskou kroniku. V èasopise Herold vycházejí pohledy rùzných recenzentù na soutìž vèetnì té mé. Co v tomhle ještì zbývá budyòskému kronikáøi, aby zapsal pro budoucího autora o šermu na Litomìøicku nìco neopakovatelného, co by pro nìho bylo pøínosem, když se mu do toho ještì motá kronikáø mìsta Litomìøic, který ve své kronice v rubrice Co kronikáø osobnì vidìl a prožil, o soutìži vede podrobné zápisy a to prostì proto, že sleduje šerm jako takový, vèetnì toho sportovního ve Slavoji Litomìøice a to zcela systematicky a programovì a to prostì proto, že je kustodem sbírky chladných zbraní litomìøického muzea, èlenem od13
dílu sportovního šermu Slavoje Litomìøice a že se tedy touto problematikou zabývá. Z hlediska objektivních informací ne moc ale pøece jenom nìco: kolik tam bylo platících divákù, kolik stánkù a jaké nabízeli zboží, jaká byla nálada divákù a vùbec jaký byl doprovodný program, atd. Ale co je nejcennìjší a nezastupitelné, je jeho subjektivní pohled a postøehy a to i na vlastní soutìž. Napøíklad odposlechnutý rozhovor mezi šermíøi, a to i s negativním hodnocením nìjakého porotce vèetnì jeho zoologického zaøazení èi pøímý dotaz na šermíøe, nìjakého porotce èi diváka, aby se vyjádøil pro kroniku, zpovìï tøeba náhodnì vybraného úèastníka, proè je tady a proè to dìlá, to jsou zápisy, které budoucí badatel nikde jinde nenajde a bude takovému kronikáøi velice vdìèný. A je v tom i kus sociologie, kterou mùže budoucí sociolog využít ve svém oboru atd. Za padesát let takové zápisy mají o dané dobì silnou výpovìdní hodnotu a nikdo jiný než my kronikáøi je zanechat nemùže. Tady se dostávám k jednomu z bodù nejzávaznìjších. Tím je subjektivní pohled kronikáøe, který osobnì, z hlediska budoucnosti, pokládám za snad vùbec nejdùležitìjší. To objektivnì dané, „kdo, co, kdy, kde“, je všude stejné. Ale onen subjektivní názor kronikáøe, tøeba i velice a nìkdy i pøehnanì citovì podbarvený, je èasto ze zápisu to nejcennìjší. Vidím to sám pøi studiu starých kronik. Jednak tato citová podbarvenost, nìkdy až výkøik, vypovídá o dobì, do jaké míry tato byla svobodomyslná. Takové zápisy nenajdeme v dobách totality, která vždy podøizovala vše své ideologii. A nemám na mysli jenom období té totality komunistické. Uvedu pøíklad z doby nedávné. Je našim národním sportem bourání, pøemis•ování a stavìní pomníkù. Po listopadu 89 se tak za smìšnou cenu prodala celá øada extériéových plastik od pøedních èeských sochaøù do USA. Ale nìkteré z nich skonèily na smetišti. Takový osud mìla i socha Rudoarmejce v jednom støedoèeském okresním mìstì. Jenže v roce 1995 se slavilo 50. výroèí konce druhé svìtové války a do onoho støedoèeského okresního mìsta pøijeli zástupci americké armády i s kapelou americké námoøní pìchoty. K pøekvapení místních radních chtìli vzdát poctu pomníku Rudoarmìjce o kterém vìdìli, že tu stál, a to jako neznámému vojínovi a jako symbolu spojenecké armády v prùbìhu druhé svìtové války. Nevím, kdo jim prozradil, že Rudoarmìjec je na smetišti. Faktem je, že Amerièané na to smetištì jeli, postavili se pøed sochu, která k nim byla otoèena zády a èelem hledìla do potluèené zdi, vztyèili na vlastním pøenosném stožáru americkou vlajku, vojáci srazili paty a zasalutovali, èestná jednotka vystøelila salvu a kapela zahrála - vèetnì hymny obou státù - na smetišti. Celá scéna byla natoèena a to i s detailními zábìry pánù radních, jejichž oblièeje vypovídaly velice mnoho. Natoèený film profesionálním televizním štábem a také televizí odvysílaný, mi velice pomohl v mém boji za litomìøického Rudoarmìjce v Jiráskových sadech. Toho mìl, podle názoru nìkterých tehdejších radních, potkat podobný osud. Litomìøickou anabázi jsem peèlivì zaznamenával v mìstské kronice a to i s osobními komentáøi. Vždy se záznamem data, kdy kde co kdo a kdy kde co já pronesl. Vèetnì názorù èlenù Mìstské kulturní komise, které jsem byl tenkrát ještì èlenem. Nevím, zda v onom støedoèeském okresním mìstì vedou kroniku a pokud ano, jakým zpùsobem kronikáø celou causu uchopil. Od samotného odstranìní pomníku až po tu celomìstskou ostudu s mezinárodním dosahem z okresního støedoèeského mìsta až za velkou louži. Nechci zde rozebírat, jak v budoucnu, pokud se kronika dochová, bude hodnocen sám kronikáø a jeho kronika a jakou cenu jeho zápisy budou pro budoucího historika mít. Tato causa totiž pøesahuje regionální horizont a s urèitostí za par let bude historiky používána jako pøíklad pro ilustraci spoleèenského vìdomí doby nejen v dané lokalitì. Vèetnì mìsta Litomìøic. A právì pokud v dobì odstranìní pomníku kronikáø zaznamenal víc 14
hl udìlat i obrázek o veøejném mínìní a vlastním dìní v obci. Prostì - mít otevøené oèi. Tøetím problémem bylo podchycení denního tisku. Po zjištìní, že Pražská informaèní služba nabízející výstøižkovou službu, si úètuje 16,- Kè za výstøižek, což by náš úøad neutáhl (jenom o chuchelských dostizích vychází v denním tisku asi 3 desítky èlánkù týdnì) jsem se nejprve domníval, že mi postaèí výstøižky „co kde najdu a co kdo dá“. Nicménì ukázalo se, že ne všichni obèané se o Chuchli zajímají natolik, aby na mì mysleli dennì pøi ètení novin. Spásou se ukázala být mìstská knihovna, která zpracovává regionální databázi èlánkù a• už z místních, obecních novin a èasopisù nebo regionálních periodik. S rozvojem internetu se zaèalo objevovat mnoho deníkù na této celosvìtové síti a vznikly rovnìž komerèní služby nabízející v elektronické podobì on-line formu již jmenované výstøižkové služby. Nejlepší se ukázala být databáze Anopress (www.anopress.cz), která do dnešní doby ve své mediální databázi monitoruje všechny èeské celostátní i regionální deníky, zpravodajství èeských televizí a rozhlasových stanic Èeského rozhlasu. Jak již jsem uvedl, jedná se o službu vysoce komerèní, plný pøístup do internetové databáze na celý rok stojí kolem 5.000,- Kè. Ovšem pøístup do uvedené databáze nabízí zdarma vìtšina státních vìdeckých knihoven a nìkteré okresní knihovny Další databází poskytovanou na internetu je monitoring firmy Newton IT (www.newtonit.cz). Postihuje pouze celostátní deníky (a jejich regionální mutace), lze ji zdarma využít formou volné registrace, kdy po zaregistrování své vlastní e-mailové adresy máte možnost sledovat anotace èlánkù k vyhledanému tématu a èíst plné znìní vámi vybraných èlánkù. Další možností pro ty, kteøí jsou na úøadì pøipojeni k internetu po celý den, je sledování samotných elektronických verzí jednotlivých deníkù - napø. Mladá fronta DNES na www.idnes.cz, Lidové noviny na www.lidovenoviny.cz, regionální deníky Bohemia (tedy i Litomìøický deník) na www.mojenoviny.cz, Právo na www.flashnews.cz atd. Není problém si text èlánku pøekopírovat k sobì do poèítaèe nebo vytisknout. Mnoho uvedených a i dalších informaèních zdrojù prostøednictvím internetu nabízejí státní vìdecké a okresní knihovny. Návštìva tìchto institucí - stejnì jako archivù - by mìla být pro kronikáøe samozøejmostí, stejnì jako spolupráce s knihovnou v místì vedení kroniky. Internet je dnes vùbec nejrozsáhlejší studnicí rùzných zdrojù a pro kronikáøe výbornì využitelný. Èasto si stìžujeme na to, že soukromé firmy odmítají poskytovat informace o vlastní èinnosti. Mnozí podnikatelé již pochopili, že internet nabízí pomìrnì levný prostor pro vlastní prezentaci a dnes je tak pomìrnì bìžné, že každá vìtší firma má svoje internetové stránky z nichž se dozvíme èasto potøebné informace pro využití v kronice. Jak takovou firmu nebo instituci na internetu nalézt? Informaci o internetové adrese požadované firmy mùžeme najít na jejích letácích, v inzerci v místním tisku apod. V pøípadì, že jsme neuspìli, mùžeme využít služeb tzv. internetového vyhledávaèe - známé jsou napø. www.seznam.cz nebo www.centrum.cz èi www.redbox.cz - do vyhledávacího pole napíšeme požadované slovo, které chceme vyhledat, klikneme na tlaèítko hledej - a výsledek se objeví na obrazovce. Internet je sice dobrým pomocníkem kronikáøe, ale velký „žrout èasu.“ Proto doporuèuji získat na úøadì nìjakého zdatného spolupracovníka, který by vám tøeba pomáhal - v pøípadì, že poèítaèe a internet nejsou zrovna pro vás tím pravým. Mnoho úøadù je už sice na internet pøipojeno, nìkteøí stále váhají, ikdyž je už zákonem upraveno, že každá obec by mìla mít svoji alespoò struènou internetovou prezentaci. Kronikáø by mìl mít na úøadì jednoznaènì - jako vlastnì jeho externí pracovník - pøístup na internet nebo alespoò pøístup k vlastním stránkám obecního úøadu. Snad Vám nebude vadit, když pøeskoèím v této souvislosti k tématu poèítaèových kronik. Poèítaè jednoznaènì urychluje práci kronikáøe. Na druhou stranu ovšem se tím ovšem vytrá19
mi radu, mám-li tí zaraziti kotvu u bøehu, èi, aè dosud burácejí vìtry, mám rozestøíti plachty k plavbì na širé moøe. Vzdy• ty, jež nikdy nestárneš, neustáváš mne, starce, pokoušet k jinošským studiím aè dobøe víš, že ve mnì jako v každém starci jest dìtinská mysl a slabý duch. Kéž by mnì, již osmdesátiletému, Bùh vrátit chtìl ta minulá léta. Kosma, již osmdesátiletý, pøekonal i tuto krizi a v psaní kroniky mu zabránila až smrt. Všem kritikùm svým, a tím všem kritikùm kronikáøù budoucích, Kosmas napsal pronikavou obranu: A kdo mì, starce, haníš, když sám jsí moudrý, poklad své uèeností vynes na svìtlo a tento mùj neumìlý spis pokládej za pouhou látku. (Autor je kronikáøem mìsta Litomìøic) Tomáš Hromádka
TEORIE A PRAXE KRONIKÁØSKÉ ÈINNOSTI, VYUŽITÍ POÈÍTAÈÙ A INFORMAÈNÍCH ZDROJÙ Na úvod snad jen nìkolik slov o sobì - pùsobím od roku 1995 jako kronikáø Mìstské èásti Praha - Velká Chuchle. Kroniku píšu - navazujíc na své pøedchùdce - i nadále ruènì do IV. dílu naší kroniky, souèasnì ovšem poøizuji totožný text na poèítaèi, tak, aby byl k dispozici na více místech a souèasnì se tak zachoval pro další generace. Text kroniky je tak možné studovat nejen na obecním úøadì, ale také v knihovnì a od loòského roku dokonce na internetových stránkách našeho úøadu na adrese www.chuchle.cz Když jsem v roce 1995 zaèínal, pátral jsem po všech možných metodických materiálech týkajících se kronik a kronikáøù. Zjistil jsem, že je dosud platný zákon è. 80/1920 Sb. o pamìtních knihách obecních i na nìj navazující vyhláška z roku 1932 a ponìkud zastaralá smìrnice ministerstva kultury poø. è. 15/56 vydaná ve Sbírce instrukcí pro národní výbory stále platí. Chtìl jsem navázat na své pøedchùdce, ovšem ponìkud jiným zpùsobem. Moji pøedchùdci totiž se v kronice vìnovali vìtšinou jen obecnímu úøadu a zapomínali na takové „obyèejné“ vìci jako kriminalita, zdravotnictví, doprava, životní prostøedí a kulturní život. Taktéž pøílohy ke kronice byly v katastrofálním a torzovitém stavu. Souviselo to možná s postavením kronikáøe na obecním úøadì. Kronikáø se do té doby objevoval na úøadì sporadicky, zpravidla v souvislosti s ukonèením zápisu do kroniky a požadavku poukázání finanèních prostøedkù ve svùj prospìch. Vztah dosavadních kronikáøù byl možná dán tím, že v Chuchli nebydleli (zpravidla šlo o uèitelky z místní základní školy) a k Chuchli nemìli tudíž nìjaký osobní vztah. Tak jsem ovšem kroniku vést nechtìl. Bral jsem a dosud beru vedení kroniky jako poslání zachytit souèasné dìní pro budoucí generace a v tomto pøípadì nejsou pro mì tedy finance, které za kroniku dostanu, prioritou. Prioritou je pro mì pocit dobøe vykonané práce, která není prací v pravém slova smyslu, ale koníèkem, jemuž vìnuji veškerý svùj volný (a èasto i nevolný) èas. Druhou záležitostí bylo vytvoøení sítì informátorù v obci. Informace - a to pøedevším objektivního charakteru - jsou nejdùležitìjším materiálem, s kterým kronikáø pracuje. Nezbývalo než se spojit se všemi místními spolky, poprosit je o poskytování informací o jejich èinnosti. V pøípadì, že nìco takového odmítli, sám jsem do nìkolika spolkù vstoupil tak abych mìl pøehled o veškerém dìní. Dùležité jsou rovnìž návštìvy obecního úøadu, kde se objevuji nìkolikrát týdnì, rozhovory se starostou, tajemníkem a všemi pracovníky úøadu, dále návštìvy místních institucí (napø. knihovny, restaurací apod.) - tak, aby si kronikáø mo18
než jen holý fakt odstranìní, vèetnì nìjakého výkøiku a• už nìkoho èi svého, a to jakýmkoli smìrem, pak nejvìtší cenu z jeho zápisu budou mít právì ty výkøiky. Tenhle problém subjektivismu a tzv. pseudoobjektivismu v kronikáøství není nic nového. Musel se s ním vyrovnat už sám Kosmas, který pùvodnì chtìl svoji kroniku ukonèit dobou nástupu na knížecí stolec Bøetislava mladšího, protože se tak dostal do souèasnosti. Kosmas svou druhou knihu uzavírá tìmito slovy: Proè jsem však uznal za dobré upustit již od dalšího díla, má svou. pøíèinu. Nebo• užiteènìjší jest, abychom docela pomlèeli o nynìjších lidech nebo èasích, nežli bychom mluvíc pravdu - a pravda vždy plodí nenávist nemìli z toho nìjakou. škodu. Kdybychom se však uchýlili od pravdy a psali jinak, než jak se vìci mají, upadli bychom nicménì ve výtku pochlebenství a lži, ponìvadž jde o pomìry skoro obecnì známé. Vždy• lidé naší doby, jsouce svleèeni ze ctností, touží býti obleèeni samými chválami, a to jest nejvìtší jejich pošetilostí, chtít se tìšiti z projevù uznání a neèiniti to, co zasluhuje uznání. Kosmas svùj vnitøní boj o pravdu vybojoval vítìznì a zaèal psát s odvahou tøetí knihu své kroniky, kde neušetøil nikoho. Ani samotného panovníka. Tato tøetí kniha má pak pro historika cenu nejvìtší, protože syny slávy a iluzí své doby vykreslil mistrnì. Proto se domnívám, že napøíklad v mé kronice z toho množství rubrik, vèetnì té ze zasedání Rady a Mìstského zastupitelstva, bude mít v budoucím èase své nedocenitelné a velice vyhledávané místo a hodnotu zcela osobní rubrika Co kronikáø osobnì vidìl a prožil. Zaznamenávám v ní i osobní setkání a to i mimo Litomìøice. Napøíklad všechny návštìvy u èestného obèana mìsta Litomìøice a patrona literárního a výtvarného festivalu Máchovy Litomìøice Ludvíka Kundery v Kunštátì na Moravì. Ale také pøepisuji do kroniky všechnu pracovní korespondenci s L. Kunderou, která není malá. V tomto ohledu pokládám za budoucí pøínos i další pracovní korespondenci zaznamenanou v kronice. A to a• už se dotýká dìjin mìsta Litomìøic èi soudobé politické, sportovní èi kulturní spolupráce. Napøíklad se Spolkem Adalberta Stiftera v Mnichovì, kde budu mít 28. listopadu pøednášku o litomìøickém malíøství, èi se synovcem grafika Rudolfa Veita a vnukem hudebního skladatele Václava Jindøicha Veita, profesorem architektury na Technické univerzitì v rakouském Grazu, Dr. ing. Martinem Friedrichem èi Dr. Birgit Schubarthovou, redaktorkou nejvìtší soudobé výtvarné encyklopedie Allgemaines Künstlerlexikon vycházející souèasnì v Lipsku a Mnichovì, pro kterou píšu nìkterá encyklopedická hesla. Je to celá plejáda tuzemských i zahranièních osobností a jejich dopisy skuteèné poklady pro dìjiny minulé v Litomìøicích, ale i souèasné a budoucí. To jsou všechno vìci, které budoucí historik nenajde v žádných masmédiích a díky této korespondenci pochopí mnohé z toho, co v budoucnu vystoupí na povrch, porozumí souvislostem onìch zákonù pohybu, které nakonec vynesly na hladinu nìjakou událost èi èin, a• politický èi kulturní. Tohle všechno ale nevyplývá ani tak z toho, že jsem kronikáø, ale z charakteru mé profese a mých zájmù. Jako kronikáø toho všeho pouze bohatì využívám. Proto napøíklad v mé kronice jsou peèlivé zápisy o oddíle sportovního šermu Slavoje Litomìøice, ale už ne ani øádka o litomìøickém hokeji èi kopané. A tady se dostávám koneènì k vlastnímu tématu inzerovanému na pozvánce: Kudy dál v kronikáøství vìtších mìst? Ten otazník na konci je oprávnìný. Vyjadøuje totiž skuteènost, Že to nevím. Že hledám už sedm let nìjakou optimální cestu, ale že se mi to pøíliš nedaøí. Dùvodù je nìkolik. Ve mìstì s 26 tisíci obyvateli, ale urèitì podobné problémy budou mít i ve mìstech menších jako jsou Roudnice nad Labem èi Lovosice, se dìje velké množství událostí. Zaznamenat je všechny je prakticky nemožné. Ale ani potøebné, protože by v takové kronice bylo pøíliš mnoho informací vytváøejících pøíliš mnoho informaèního šumu. 15
Základní klíè k výbìru je v našem pøípadì skuteènost, že zøizovatelem kroniky je mìsto Litomìøice, tudíž že jde o kroniku mìstskou. Jádro zápisù by tedy mìly být události vycházející bezprostøednì z úøadu mìstského magistrátu, jeho zastupitelských orgánù a odborných komisí. Dále pak tìch událostí, na kterých se Mìsto podílí nebo které podporuje, a• již finanènì èi jen symbolicky pøevzetím záštity èi patronátu. Mezi takové patøí napøíklad Litomìøické varhanní léto èi literární a výtvarný festival Máchovy Litomìøice. Ve vìtším mìstì pùsobí øada spolkù a rùzných organizací. Nìkteré z nich si vedou peèlivì vlastní kroniky. V Litomìøicích vim o nìkterých zpìváckých spolcích, oddílu sportovního šermu Slavoje Litomìøice a litomìøické vojenské posádce/ která v loòském roce s touto prací zaèala. O ostatních nevím, zda vùbec mají nìjaký archiv, natož kroniku. Pravidelnì mi jakousi svodku (a to velice kvalitní) pro mìstskou kroniku dodávají sportovní šermíøi, u ostatních se mi obèas podaøí nìco vymandelit, ale není v torn pravidelnost. Hovoøím o torn proto, že by se mi líbila pravidelnost jakýchsi svodek urèených pro zápis v mìstské kronice od rùzných spolkù. Ale doba je taková, že lidé s kronikáøem ve vìtších mìstech nespolupracují. Vychází to z atmosféry doby, která je nekreativní, bez touhy duševní a duchovní potøeby, tudíž i bez potøeby zanechat za svým životem nìjaký podpis, záznam, pamì•. Stejnì se setkávám s neochotou pro naplòování rubriky Ze vzpomínek pamìtníkù. Když najdu každý rok jednoho, který mi nìco napíše, pokládám to za veliký úspìch. Jsem si vìdom, že memoáry nemají pro historiky, z hlediska vzpomínaných minulých reálií, valnou hodnotu. Ale je tøeba si uvìdomit, že memoáry nevypovídají ani tak o dobì o které se domnívají, že vypovídají, ale vypovídají pøedevším o pamìtníkovi samotném a dobì, ve které jsou zaznamenávány. To je paradox, který si pamìtník neuvìdomuje, ale sociologové, pøesnìji, biografická sociologie, právì pracuje s memoárovými texty na této bázi. A zde mùže kronikáø zanechat pro tento mladý vìdní obor pravé poklady. Nìkterým specifickým aktivitám ve mìstì vìnuji samostatnou rubriku. Jsou to napøíklad rubriky Litomìøické varhanní léto, Mácha a Litomìøice a pod. Stejnì tak svoji rubriku mají pøátelské vztahy mìsta Litomìøice k jiným mìstùm èi dokonce v jednom pøípadì ke státu. Tak vedu rubriku Fulda a Litomìøice, dále Míšeò a Litomìøice èi Filipíny a Litomìøice. Pro zajímavost: nevím nikde v republice o vztahu mìsta se státem. Tato svým zpùsobem ojedinìlá aktivita vyplývá z toho, že v Litomìøicích uèil na reálce a pozdìji byl jejím øeditelem orientalista a filipinolog svìtového jména Ferdinand Blumentritt (1853 - 1913), který byl osobním pøítelem filipínského národního hrdiny popraveného Španìly, MUDr. José Rizala, jenž pøi svých postgraduálních studiích oèního lékaøství na univerzitì v Lipsku Blumentritta v Litomìøicích navštívil. Filipínské velvyslanectví v Praze tak státní svátek Filipín slaví v Litomìøicích a jeho velvyslankynì, nyní dr. Salasová, vždy na Blumentrittùv hrob pokládá vìnec. Zvláštní kapitolu naplòuje oddíl Pøílohy. Je to pøedevším statistika. 0 nezamìstnanosti ve mìstì, o poètu svateb, pohøbù, narozených atd. Je to nìco, co by mìlo být v každé kronice, i když z praktického hlediska pro budoucího badatele jsou tyto údaje nejménì zajímavé. A to prostì proto, že bude pro nìho rychlejší a snazší si je vyhledat z centrální evidence statistického úøadu. Aby tohle všechno mìlo v naší kronice pro budoucnost smysl, domnívám se, že by mìlo být doplnìno oním subjektivním, tøeba zpovìdí nezamìstnaného apod. Ale nìkdy právì strohá statistická èísla mohou byt pìknì ošemetná. Napøíklad v publikaci Pøedbìžné výsledky sèítání lidu, domù a bytù 2001 je uvedeno, že v celém litomìøickém okrese žije 85 Rómù a v samotných Litomìøicích sedm. Pøitom staèí zajít kterýkoliv den do kterékoliv hospody, kde se schází Rómové a urèitì jich tam, pokud jde o Litomìøice, bude sedìt víc než sedm. A tohle už od kronikáøe, pokud takovou statis16
statistiku pøepisuje do kroniky, vyžaduje nejen hutný komentáø a vysvìtlení, ale pøímo volá po jakémsi odvážném vstupu mezi Rómy. Zakopaný pudlík bude zøejmì v tom, že pøíslušný formuláø vyplòoval každý sám a svobodnì se k nìjaké národnosti pøihlásil. Rómové se v tomto smìru spíše hlásili k národnosti èeské èi slovenské. A najednou je kronikáø pro budoucno, pokud zanechá v kronice slušný zápis o skuteèném stavu ve své obci èi mìstì, zatracenì nezastupitelný. Tlaèí mì èas a vím, že dlouhé projevy zaèínají být od urèité chvíle otravné. Dalším rubrikám už proto nebudu vìnovat pozornost. Také vím, že v mém koreferátu oproti pøedøeèníkùm nìjaký vyvážený systém nebyl a nìkdy mohl pùsobit zmateèným dojmem. Svým zpùsobem to ale byl i mùj zámìr, protože právì v takové pozici, se podle mne, nachází kronikáøství vìtších mìst. Je trochu paradoxem, že u tìch mìst nejvìtších, jako je napøíklad Praha, jako by se kruh uzavíral v podobì malých obcí. Zejména v jejich okrajových èástech. Domnívám se, že kronikáø nìjaké specifické ètvrti uvnitø mìsta, jako je napøíklad Malá Strana v Praze, nebo na okraji tohoto mìsta jako je Velká Chuchle, je na tom o mnoho lépe než kronikáø Roudnice nad Labem nebo Lovosic èi Litomìøic. Tam jsou úplnì jiná specifika než na venkovì - je lépe být kronikáøem ètvrti Ústí nad Labem s názvem Støekov, což je svým zpùsobem uzavøená enkláva, než vnitøního mìsta a sledovat jeho dìje z mìstské radnice v centru. Závìr mám jediný: Kronikáøství stojí na køižovatce. Nemám odvahu ani naznaèit, která cesta z oné pomyslné køižovatky je ta správná. Ale èas, sice pomalu, ale nezadržitelnì spìje k rozhodnutí. Ale než ho udìláme, musíme o vìci dùkladnì hovoøit. A nebát se ztrapnìní. Ono je napøíklad hezké vìdìt, že kronika psaná do poèítaèe, jak to dìlám já, je ponìkud zneuctìní tradice. S tím souhlasím. Z technického hlediska víme, že pokud se taková kronika vytiskne a sváže do kùže, za sto let ta kùže bude stejnì kvalitní, ale písmenka vyblednou a za dalších padesát let zcela zmizí. Doporuèení, že by se každá kronika mìla pøepsat je sice smysluplné, ale kdo bude pøepisovat mých témìø 200 stránek ve Wordu, a to zdarma, protože peníze nejsou. Uchovávání textu v poèítaèi je také omezené a na disketách nespolehlivé. Snad jednou technika poposkoèí natolik, že vytištìný text vydrží více než ruènì psané støedovìké rukopisy. Nebo nám chemie pomùže už vytištìná písmenka zafixovat ne na 200, ale 1000 let a tìm pobledlým zase vrátit zdravou svìží barvu. Kronikáøùm mìst jako jsou Litomìøice se mùže vytýkat mnoho. Jenže kritici by si mìli uvìdomit jednu vìc: Vìtšina z nich to dìlá proto, protože nikdo jiný není. A pokud by se nìkdo jiný našel, tak mu kronikáøství rádi pøedají, protože sami toho mají až nad hlavu. Jenže takový nìkdo jiný není. Takže když se naštvou a nechají toho, pak to nebude dìlat nikdo. Proto doporuèuji: I když nevím, kdo by takový celostátní, alespoò dvoudenní semináø, zorganizoval. Chtìlo by to sejití kronikáøù, alespoò nìkterých a to ve tøech sekcích. Malých obcí, mìst velikosti Roudnice, Lovosic a Litomìøice, a pak super mìst, pøesnìji jejich ètvrtí jako je v Praze Velká Chuchle, Malá Strana èi v Ústí nad Labem Støekov apod. Polovinu èasu pak na takovém semináøi vìnovat referátùm, tøeba na první pohled i zmateèným jako je ten mùj, druhou pak diskusi. A pak by musel vyjít sborník z tìchto referátù sestavený. To by mohl být zaèátek hledání nìjakého koncensu pro koneèné rozhodnutí, kterou cestou se z té køižovatky vydat dál. Jinak hrozí nebezpeèí, že budoucí cestu vyznaèí administrativa pøíslušného ministerstva. Tato cesta pak mùže být v teoretické oblasti sice krásná, ale v praxi neschùdná a o to víc bude zájemce o kronikáøství od této èinnosti odrazovat Na závìr se chci vrátit opìt ke Kosmovi. Nejen kvùli jeho výkøiku, výkøiku velice krásnému protože hluboce lidskému, ale také jako výzvy a pocty všem kronikáøùm, kteøí pøestože se narodili již o nìco døíve, pracují dál. Je to vlastnì pocta urèená právì jim: Kosmas v 59 kapitole 3. knihy emotivnì zvolává: Slièná rádkynì má, dej nyní, múzo, 17
