Sbírka pednášek a rozprav. ada V

|<0

= 00 <£>

—

Sbírka pednášek a rozprav. ada V Rediguje prof.

FR.

dr.

1.

Prof. dr.

Sv.

2.

Prof. dr. B.

Sv.

3.

Nmec

DRTINA.

Umní a

K

1'80

„

3'80

„

2 50

..........

3"50

O. Hostinský:

Sv.

spolenost.

Vztahy rostlin k vnj-

:

šímu svtu (rostlinná oekologie) Prof. dr. (theorii

Sv.

Prof. dr. Arn.

4.

O

Mrázek descendenní) AI.

:

.

-

.

:

Zpvohry Smetanovy. dr. Nejedlý S etnými notovými píklady

Sv.

5.

Prof.

Sv.

6.

Prof.

:

.

VI.

dr.

Novák:

Fotografie

a praxi. Se 35 obrazy v textu a ními pílohami 7.

Daneš

Dr. Jií

Prof. dr. Josef

8.

Spojen

:

S mapkou

rické.

Sv.

1

.

:

O

„

2"40

Prof.

.

.

.

:

Sv.

2.

Dr.

Sv.

3.

Dr.

Domin:

K.

dr.

rostlinách užitkových

ADA dr.

..„6' —

vývoje

.....

V.

.

4*50

.

„

1"

Janko: O pravku slovanPokus o celkový obraz zhruba

Prof. dr. Jos.

ském.

promítnutý Prof.

„

Jan Koloušek

:

Problém populaní

Prof. dr. Arn. Kraus: Bjórnson a Ibsen

pednášek

a

rozprav je na

OTTO v Praze, Karlovo

nám.

5'

„

3 60

„

2 80

„

6

-

-

.

Sv. 7. Doc. dr. Ot. Fischer: Friedrich Nietzsche. Každý svazek ve vkusné plátné vazb s originelni výzdobou o K

J.

„

Daneš: Hospodáské problémy

svtové politiky

Sbírka

—

eská moderní

Karel Kadlec: Z ústavního habsburského mocnáství J.

-

VI.

Zdenk

Nejedlý: zpvohra po Smetanovi

6.

"40

Shakespeare, jeho

9

1.

Sv.

1

—

„

Sv.

5.

„

-

5'50

Doc.

Sv.

3

„

Sv. 10.

4.

„

státy severoame-

.

Sv.

5"

2 zvlášt-

.

Janko

,

vd

Maurice Maeterlinck. Analytická studie. S podobiznou M. Maeterlincka

V. Tille

9.

.

.

ve

život a dílo

Sv.

.

Kraus Dánsko, jeho hmotná

a duševní kultura

Sv.

.

vývojov

nauce

—

1 '20 více.

sklad v každém knihkupectví 34.

Ve Vídni

I.,

Gluckg.

3.

SBÍRKA

PEDNÁŠEK A

(VÝBOR LIDOVÝCH

ROZPRAV.

PEDNÁŠEK ESKÉ

Rediguje Prof. Dk.

UNIVERSITY.)

FRANT. DRTINA.

Seríf. VI. Císi.08.

—

KAMIL KROFTA

BÍLÁ HORA. (KURS ŠESTIPKKDNASKOVÝ.)

VYDAL KNIHKUPEC C. K. ESKÉ UNIVERSITY OTTO V PRAZE, karlovo námstí u. J.

KAMIL KROFTA:

BILA HORA. (KUKS ŠESTÍPEDNAŠKOVY.

VYDAL KNIHKUPEC C. K. ESKÉ UMVKKsI TY OTTO V PRAZE, KARLOVO nám m. |.

VB 1Q> Veškerá práva vyhrazena.

_

JUN 11

;

90552 5

rifkcni

Udíc-

v

Pra/i-.

BILA

HORA.

KURS ŠE6TIPEDNÁŠKOVÝ.

Sbírka pednášek a rozprav. VI.

.

S

Úvod. Nepatrné bitv, svedené 8. listopadu 1620 na blohorské mezi vojsky císae Ferdinanda II. a jeho spojenc na jedné a stav eských na druhé stran, právem se obecn piznává zcela mimoádný význam djinný. Právem ji také pokládáme za nejdležitjší mezník v novjších djinách našeho národa. Bylt touto bitvou rozhodnut pláni

zápas mezi katolicismem a protestantismem, mezi neomezenou mocí královskou a právy stav v zemích eských, byl jí dán djinám tchto zemí smr, jímž byla

umožnna

a znenáhla

pipravována

ne-

píznivá zmna jejich státoprávního postavení uvnit monarchie habsburské a na dlouhou dobu také pevaha živlu nmeckého nad eským v zemi samé. To vše provázeno bylo nevýslovným utrvrstev národa, jejich hmotpením všech ným i duševním ochuzením a naopak rozplozením cizáckého živlu v Cechách. Takového a tak neblahého významu nebyla by však bitva na Bílé Hoe mohla nabýti, kdyby to, co po ní následovalo, nebylo bývalo pipraveno

tém

pedchozí, kdyby se již ped osudnou vcí v Cechách i v Evrop po nejedno stránce nebyl schyloval tam, kam po bitv jisté není správno, íté rozhodn zamil. kává-li se, že i bez Bílé Hory bylo by k tomu v

dob

vývoj

bitvou

A

všemu

došlo,

že Bílá

Hora

mus

i 1

a nastati, že

porážka Cech a všechny její hrozné následky byly historickou nutností, že tedy tato porážka sama vlastn ani mnoho neznamenala, pece dlužno piznati, že nepíznivý vývoj eského národa po Bílé Hoe nebyl zavinn pouze nešastným výsledkem blohorské bitvy, nýbrž také píinami jinými, hlubšími. Jako však vbec zmny zavinné neb aspo umožnné dlouhým, složitým vývojem rádi pipínáme k urité události, tak i zde Bílá Hora je nám vnjší viditelnou známkou a hranicí osudného pevratu v našem vývoji národním. Mluvíme-li o Bílé Hoe, nemyslíme tím jen bitvu samu, nýbrž všechen tento dalekosáhlý pevrat. Také tyto kapitoly, které jsou pouhým jen málo zmnným a doplnným otiskem šesti pednášek, konaných v lednu a únoru r. 191 3 v Košíích, se nezabývají toliko bitvou na Bílé Hoe, nýbrž mnohem více rozlinými stránkami onoho pevratu,

píinami a následky. eských djinách všeobecn, že možno je správn chápati jenom v souvislosti s djinami obecnými, hlavn západoevropskými, platí to o djeho

Platí-li o

jinách

pevratu blohorského dvojnásobn, proto-

osud eského národa byl tak tsn osudy jiných státv a národv evropských jako snad nikdy ped tím ani potom. Nelze pln pochopiti význam naší porážky blohorské, neznáme-li tehdejší obecnou situaci evropskou, po-

dob

že v té

spleten

s

mry

a seskupení hlavních státv evropských, v dob, která ji pedcházela. Proto o tch vcech pojednám pedevším. Pokusím se nejprve nastíniti obecné pozadí tragedie blohorské, povšechnou situaci evropskou, politickou i náboženskou, ve stol. XVI a na poátku stol. XVII. (kap. I.). Potom podám podrobnjší obraz vnitních v zemích eských ped katastrofou blohorskou, a to jak ústavních, spoleenských a národnostních (kap. II.), tak náboženských (kap. III.). V dalších kapitolách bude vypsán vznik a prbh eského povstání až do bitvy na Bílé Hoe (kap. IV.), dále pokoení odboje a potrestání hlavních jeho pvodc (kap. V.). Konen se pokusím vyložiti následky porážky blohorské pro náš národní vývoj po stránce náboženské, ústavní, ho.

pomr

pomr

spodáské a národnostní (kap. VI.). Jsem dalek toho, abych v tchto kapitolách spatoval všestranné uspokojivé nebo dokonce definitivní ešení „problému blohorského", stejn nesnadného, jako dležitého. Naopak pokládám takové jeho ešení za dnešního stavu vdeckého badání o píslušných otázkách eských djin za

nemožné. Úkol tchto kapitol njší; mají toliko

je

daleko skrom-

zpsobem pokud možno

umitelným objasniti neodborným

sroz-

tenám

podle dnešních našich vdomostí nejdležitjší stránky veliké a pro nás památné události, její hlavní píiny i následky, a tak pispti k správnému chápání jejího významu. Svými osobními názory o vcech a osobách, jichž se tu dotýkám,

vn

se arci nikde netajím. Vyslovuji-li je všude

jasn

rozhodn, nechci je proto vydávati za neomylné. Spíše bych si pál, aby názory ty, které ostatn a

vtšinou nejsou nové, nebyly pijímány tak nekriticky a s tak pohodlnou dvivostí jako mnohé odchylné názory

V

srpnu

starší.

19 13.

Kamil

Krofta.

PRVÁ PEDNÁŠKA.

Politické

ve

í

stol.

náboženské pomry západní Evropy XVI. a na poátku stol. XVII.

Stedovké djiny

nny

západní Evropy jsou vyplvelikým zápasem dvou mocí o vládu nad

kesanským svtem.

Císaové

ímskonmetí

ímští papežové usilovali o sjednocení západního kesanstva pod svou svrchovaností. Pi tom nkdy papežové, jindy císaové nabývali pevahy, pibližujíce se více nebo mén k cíli svých snah, ale na konec úsilí obou ztroskotalo. Universální íše ímskonmecká se nikdy neuskutenila, protože moc císa nejen se nevztahovala na velikou ást východní Evropy, jejímž politickým i kulturním stediskem byl Caihrad, nýbrž i na i

západ Evropy mocné a dležité státy z jejího podruí. Ba ani vlastnímu

kaly íše,

Nmecku

jednotu;

ob

a

ty

Itálii,

zem

se

vymy-

jádru této nepodailo se dáti trvalou se v pozdjším stedovku

rozpadaly v množství drobných území, stát a státek, úplné nezávislých na moci císaské, která se vždy více stávala pouhým stínem bez skuteného významu.

tém

Papežové

se

sice

dovedli

zmocniti na

as

skutené duchovní vlády nad západním kesanstvem, nýbrž i podíditi všechny ásti

nejen

církve jednotné

správní

organisaci

soustedné

reformní hnutí, jež u nás vyústilo v husitskou revoluci, ale také zrodilo reformní koncily XV. stol., málem bylo by papežství zbavilo svrchované moci nad západním kesanstvem a promnilo je takka ve spolek mno-

v

'

jejich rukou, ale veliké

hých církví národních a státních. Nedošlo sice k tomu, ale papežství, pozbyvši vtšiny své moci, jež plynula z jeho ideové podstaty, bylo nuceno hledati oporu ve svých svtských državách, ve stát papežském, sestoupiti se své nkdejší povýšenosti mezi vladae tohoto svta. Na konci stedovku a na poátku nové doby papež byl mnohem více vládcem církevního státu než hlavou kesanstva. Zatím co íše ímskonmecká propadá neodvratnému rozkladu, a také nkdejší jednota ímské církve se siln uvoluje, vynoují se na konci stedovku ze všeobecné roztíštnosti znenáhla vtší, vnitn jednotné a na venek výbojn postupující útvary státní, jimž bylo souzeno státi se dležitými initeli v potomních politických djinách Evropy. Je to pedevším_Anglie a Francie, které vstupují do novovku jako silné, na reálných základech zbudované a moderní organisaci správní upevnné státní celky. K nim pistupuje na samém konci stedovku nový útvar státní povahou i složením od obou velmi rozdílný, vynikající. Jeho tvrale mocí i rozsahem nad

n

cem je dynastie habsburská. Až do konce stedovku

Habsburkové

!

vládli

krom své pvodní rodové državy ve Šváb-

zemmi rakouskými, dosti vnitn nesjednocenými. V XV.

sku toliko nad

rozsáh-

lými, ale

stol. se

zem

ty rozpadaly ve ti, pozdji ve

dv

navzá

jem zcela samostatná správní území s vlastními panovníky, a teprve na konci toho

století

vyme-

ním vedlejších vtví dynastie octly se všechny v rukou jediného vladae, císae Maximiliána I. Ale díve než k tomu došlo, Maximilián se domohl velikého panství jinde; satkem s Marií Burgundskou získal svému rodu bohatý stát burgundskonizozemský. Syn Maximiliána I. a Marie Burgundské Filip Sliný, ddic Burgundska a Nizozemí, satkem s princeznou španlskou pipojil k rodové držav trn španlský, jehož držení znamenalo vládu nejen nad Španlskem, nýbrž Neapolskem a vzrstajícími koloniemi zái nad moskými. Starší syn Filipv Karel došel takto po smrti otcov a ješt za života Maximiliánova vlády nad Nizozemím i nad Španly s Neapolskem a osadami zámoskými, po smrti ddov se ml spolu s mladším bratrem Ferdinandem státi ješt pánem jeho zemí rakouských, a jeho moc mla po pání Maximiliánov býti dovršena volbou za císae ímskonmeckého. Tato volba Karlova byla sice za života Maximiliánova zmaena odporem kurfitv, ale po jeho smrti Karel sku-

ten

dosáhl hodnosti císaské. Brzy potom císa Karel sám se vzdal ásti svého panství; postoupil dobrovoln vládu nad zemmi rakouskými jednota panství svému bratru Ferdinandovi. habsburského nebyla tím ve skutenosti porušena,

Le

protože

mezi

obma

jejich života byla

tém

na konec bratry až dokonalá shoda. Naopak pan-

10

ješt znamenit rozšíilo, když se Ferdinand r. 1526 volbou za krále eského domohl vlády nad velikou a mocnou íší eskou, k níž tehdy patily nejen Cechy a Morava, nýbrž i celé rozsáhlé Slezsko a ob Lužice, a když souasn zvolen byl králem uherským. Tento pekotný vzrst rodové moci habsburské nemohl býti píjemný ostatním mocem evropským, zvlášt tm, jejichž výbojným snahám byl na pekážku. Byla to pedevším Francie. Již na konci XV. stol. a v prvních letech stol XVI. veden ství to se

byl mezi Francií a Španlskem zápas o Itálii, rozdrobenou na množství malých státv a rozervanou vnitními spory. V zápase tom se Španlsko zmocnilo Neapolska, Francie Milánská. Ale Itálie ani potom nepestala býti pedmtem sporu mezi obma mocnostmi. Nepátelství, jež proto na Francie chovala k .Španlsku, peneslo se rod habsburský, když tam došel vlády, a nepátelství to bylo zvyšováno i jinými spory Francie s rodem habsburským, jmenovit o ddictví burgundské a království navarské. Naptí mezi obma státy vzrostlo, když na trn francouzský dosedl mladý a ctižádostivý František I. (1 5 15 1547). Poznávaje dobe, jak veliké nebezpeí hrozí Francii od rostoucí moci habsburské, která ji obkliovala se všech stran, vzpíral se František I. již volb K áriov za císae nmeckého. Když v tom nedobyl úspchu, snažil se jinak zastaviti postup moci habsburské. Odtud zápas mezi Francií a mocí habsburskou stává se na nkolik desítiletí takka osou politických djin západní Evropy. Bojištm byla opt Itálie, kde se poala ada válek, když Karel V. r. 1521 vyi

—

tém

II

nárokem na vévodství milánské poddané Ale boj se rozšíil i na jiné kraje. Bojovalo se v Nizozemí v Pyrenejích. kde byly obspory ddictví noveny o burgundské a království stoupil s

Francii.

i

navarské.

mocné,

V

ale

tchto bojích našla Francie velmi ku podivu rznorodé spojence. Po

boku stáli proti cis. Karlovi nejen vlastní poddaní císaovi, protestantští knížata a stavové íše nmecké, nýbrž i Turci a kurie papežská. Když Karel V. r. 1520 prvn zavítal do Nmecka, aby se dal korunovat, oekával jej tam také úkol zakroiti proti Martinu Lutherovi, jenž se práv tou dobou zjevn vzepel autorit církevní, spáliv ped branami wittenberskými papežskou bulu, kterou se prohlašovalo jeho uení za kacíské, naizovalo spálení jeho spisv a jemu samému hrozilo trestem kacíství, neodvolá-li. Karel vskutku svolal íšský snm do Wormsu 1521 a zpsobil, že tu na Luthera byla vynesena íšská klatba a rozhodnuto jednati podle buly papežské. Ale hnutí vzbuzené vystoupením Lutherovým nebylo tím zastaveno, naopak Luther nacházel stále nové ochránce a stoupence. Hlásili se k nmu záhy etní knížata íše nmecké, pedevším Sasko a Hessensko, a r. 1526 se tito knížata po prvé sdružili k vzájemné ochran. Protože císa, zdržovaný válkou v Itálii, nemohl se draznji postaviti na odpor novému hnutí, šíilo se luterství rychle a psobením luterských knížat nabývalo pevnjší organisace. Když r. 1530 císa, vrátiv se do íše, na snmu v Augsburce obnovil zákazy veškerých novot náboženských, pívrženci luterství, kteí se tehdy poínali nazývati protestanty, uinili r. 1 53 nový obranný spolek ve

jejím

1

12

Šmalkaldech, jednotu šmalkaldskou, která mla, nastala poteba, postaviti znané vojsko i proti hlav íše. A tato jednota záhy uinila spolek s francouzským králem Františkem, a nacházejíc ve Francii posilu pro své snahy o upevnní protestantismu v Nmecku, byla jí navzájem oporou v jejím boji s císaem Karlem. Ale podpora Francie nezachránda nmeckých protestantv od porážky. R. 1547 se podailo císai Karlovi

kdyby

s

pomocí eského

poraziti

vojsko

u Múhlberka. I styky s Francií.

dichem

a uherského krále Ferdinanda jednoty šmalkaldské v bitv potom však trvaly její pátelské

S nástupcem Františkovým

Jin-

nmetí

protestante r. 1552 uinili spolek proti císai, jímž vydali Francii lotrinská II.

biskupství.

Druhým spojencem Francie v boji s mocí habsburskou byli Turci, jimž v tch letech vládl znamenitý panovník sultán Soliman II. (1520 až 1566). Poraziv r. 1526 mladého krále eského a uherského Ludvíka, v potomních letech vždy mocnji dorážel na Uhry a zem rakouské, kde po Ludvíkovi vládl císav bratr Ferdinand. R. 1529 sama Víde byla od Turk ohrožena a veliká ást zem zpustošena. Zatím co se císa Karel chystal na kížovou výpravu proti ddinému nepíteli všeho kesanstva skuten r. 1535 podnikl úspšné tažení do Tunisu francouzský král František neváhal domáhati se pomoci tohoto nepítele. Když pak r. 1541 byl císa na všech stranách tísnn Turky, když sultán Soliman, pepadnuv znova Uhry, zmocnil se trvale hlavního msta uherského Budína, uinil král František zjevný spolek s Turky. R. 1543 lostvo turecké

—

—

>

13

se spojilo s francouzským a František vpustil je do Toulona, a toliko odpor všeho kesanstva

i

piml

jej

vzdáti se toho spolku.

Tetím spojencem Francie proti Habsburkm byli vedle nmeckých protestantv a Turk papežové. Papežové od poátku nelib snášeli vnikání španlské moci do Itálie a jmenovit zabrání Neapolska od Spanl. Jako vládcové papežského státu spatovali v tom právem porušení politické rovnováhy v Italii jako vlastencové vlaští se obávali nebezpeí, jež odtud hrozilo samostatnosti Itálie. Nicmén na poátku boje mezi cis. Karlem a Francií papežové stáli na stran císaov. Práv v dob kdy se cis. Karel, pišed do Nmecka chystal zakroiti proti Lutherovi a jeho stoupencm, podailo se mu získati tehdejšího papeže Lva X. ke spolku proti Francii, ;

;

a také nástupce

tohoto papeže, brzy

potom

ze-

melého, Hadrián VI., poslední papež nmeckého pvodu, pidal se k císai. Jeho smrtí (r. 1523) však nastal obrat v pomru papežské kurie k císai. Papež Kliment VII z rodu medicejského, jemuž více záleželo na politické moci papežství a svobod Itálie, než na vcech víry a náboženství, vida vítzný postup císav proti Francouzm v Itálii, brzy pešel mezi odprce rodu habsburského. Tak se stalo, že r. 1526, když se bratr cis. Karla Ferdinand ucházel v Cechách a v Uhích o korunu královskou, papež v obou zemích svým vlivem psobil proti jeho zvolení i uznání, a že r. 1527 tlupy císaských žoldné, zbavené svého vdce a puzené nedostatkem, stanuly nepátelsky ped ímem, vtrhly do msta, strašn je pustošíce, a pinutily papeže i kardinály k útku. Papeži

H le

nezbylo

vzdáti se nepátelství proti císai, ale

pomr

mezi obma nejvyššími hlavami západního kesanstva nebyl píznivý. Nástupce Klementa VII. papež Pavel III. nenávidl Spanly stejn jako jeho pedchdce, a když protestantská jednota šmalkaldská povstala proti císai Karlovi, nerozpakoval se dovolávati se pro ni podpory krále francouzského. ani

potom

Když

papežem stal staiký kardinál Carafa, jméno Pavla IV. (1555 1559); naptí mezi ímskou kurií a Španlskem ješt vzrstalo. Tento vášnivý staec byl naplnn pímo nenávistí k Španlsku a jeho habsburským vladam. S rase

—

jenž pijal

dostí pijímal zprávy o spolku

stant

nmeckých

prote-

nm

králem francouzským, spatuje v záruku španlské porážky; celé hodiny mluvíval

o

s

poteb

vypuditi

Španly

z Itálie,

pi emž

se

nazývati císae Karla i jeho syna Filipa plemenem proklatým, kacíi, schismatiky. Prohlašoval, že chce osvoboditi Itálii z jejich moci, i kdyby byl ode všech opuštn. Posléze se papež Pavel IV. spojil pímo s Francií proti Španlm, neostýchal

po rozhodném vítzství španlském nad Francií byl nucen ustati od svého nepátelství. Všechen prbh dlouhých válek mezi Francií a Španlskem, jež byly ukoneny r. 1559 mírem pojišujícím rozhodnou pevahu Španlska, zjevn ukazuje, jak se zmnily politické pomry evropské na poátku nového vku proti pomrm stedovkým. I ve stedovku se daly pokusy o zaloale (r.

1557)

žení a rozšíení velikých íší, a také z nich vzni-

na obou stranách stávalo nzemí, ale všechny ty boje bývaly pece místn omezeny. Ani

kaly boje, v nichž kolik

panovník

stedovké

a

15

taková událost jako pád eskorakouské íše Pemysla II. nepohnula vzdálenjší státy evropské, které v sporu nebyly pímo zúastnny, k jakémukoliv zakroení. Xehledíme-li k spoleným výpravám kesanských stát evropských proti nevícím nebo ke kižáckým tažením proti husitm, které mají zcela jiný ráz, neznal boj, v nichž by stála proti

stedovk velikých sob nepátelsky

takka celá Evropa. Teprve vznikem velikých a mocných stát na konci stedovku, které ve svém vývoji nezbytn na sebe narážely, vytvoilo spoleenství zájm mezi hlavními státy evropskými, vyvinulo se pesvdení, že vzrst moci kteréhokoli z velikých stát evropských se dotýká zájmu všech stát ostatních. Tím vznikla poteba stálých diplomatických styk mezi všemi státy evropskými, jež vedla ke zizování stálých vyslanectev, a tím také byl dán základ k veliké mezinárodní politice evropské, stedovku neznámé. Tato hluboká zásadní promna politických pose jakési

mrv

evropských má ovšem veliký význam pro djiny. Jist podstatn pispívá k vysvtlení rozdíl, jež shledáváme v prbhu i výsledku obou velikých zápas, které eský národ podnikl za své pesvdení náboženské, hnutí husitského a

eské

z r. 1618. V dob. kdy zájmy evropských velmocí byly navzájem tak tsn spleteny, kdy všechny žárliv stehly jakékoli pesunutí mocenských pomr, nebylo již zajisté možno, aby uprosted Evropy jako za válek husitských byly svádny dlouhé a veliké boje, k nimž by vtšina státv evropských jen trpné pihlížela. Ale seskupení stran v zápase mezi mocí habsburskou a Francií v prvé polovici XVI. stol.

eského povstání

16

ukazuje

také,

že

postavení

urováno výhradn ohledy

tchto stran bylo

politickými, že jmeno-

vit papežm mnohem více šlo o jejich zájmy svtské než o prospch náboženství a církve svené jejich správ. Jen tak bylo možno, že stáli nepátelsky proti tm, v nichž byli by mli spatovati pirozené spojence v boji s protestantismem. Naopak je jisto, že svým nepátelstvím proti císai Karlovi papežové sami podporovali rychlý postup luterství v Nmecku. Ale rostoucí úspchy protestantismu a vzmáhaúsilí o reformu uvnit církve posléze jící se pece donutily ímskou kurii, aby se povznesla nad úzké hledisko teritoriální politiky, aby více dbala velikých zájm veškeré církve a podle nich zaídila také svj pomr k mocnostem svtským. Již ped vystoupením Lutherovým docházelo na rozliných místech k vážným pokusm o reformu církevní. V Itálii samé, v blízkosti papežského dvora se objevují zetelné stopy opravdového úsilí o povznesení náboženského života, o refor-

mu

ln

Toto opravné hnutí, vzniklé v samé nezávisle na reformaci Lutherov, záhy se obrací velmi rozhodn proti protestantismu a všem novotám vrouným. Trvajíc neoblomn na církevních dogmatech na dosavadní soustav církevní správy, usiluje toliko o reformu církevní.

církve

i

církevní prakse, a toto

úsilí je

nerozlun spojeno

bojem proti všem novotám. Hlavním zástupcem toho smru byl kardinál Carafa, potomní papež Pavel IV., známý nám svým nepátelstvím proti s

Habsburkm. Jeho piinním

r. 1542 byla obnovena inkvisice, sbor šesti kardinál, jimž dán úkol bez milosti stíhati veškero kacíství. Nastalo kruté

pronásledování všech

novotá

po

které Carafa stal papežem jako Pavel IV., a skonilo se záhy potlaením všech náboženských novot v Itálii. Tou dobou také zostena censura knih a vydán index dostoupilo

vrcholu,

když

se

Itálii,

kard.

spis zakázaných katolíkm pod tžkými

tresty.

pi

všech velikých hnutích opravných také tentokráte došlo ke vzniku nových Již r. 1528 se odlouili od ádu františkánského kapucíni, jejichž cílem bylo obnoviti pvodní eholi sv. Františka a jejího ducha. Horlivou inností kazatelskou mezi lidem dobyli si veliké obliby a stali se pozdji dležitým initelem katolické reformace i protireformace také v našich zemích. Mnohem vtšího významu nabyl jiný ád vzniklý z úsilí o reformu církevní, jesuitský, za-

Jako

ád.

ád

Spanlem Ignácem z Loyoly a r. 1540 potvrzený od papeže. Nový ád pijal k obvyklým ložený

slibm eholním služeb

ímské

byl proti

kurie v

stavl se tak do

dob, kdy v kesanstvu

tak

mocný odpor.

Org^anisace

mla

ráz vojenský.

V

ní

jesuitského

bezvýjimené

slavnostní závazek

poslušnosti stolice papežské a

generál volený doživotn v Tohoto generála

ím.

býti poslušen

ádem

jeho a

ádu

ele

stál

stále

sídlící

ml každý len ádu slep jako mrtvola (perinde ac si

provincie ádové spradosazovaní generálem vtšinou j 1 na ti léta. Narozdíl od jiných šlo jesuitm mén o mnišské rozjímání a spolené pobožnosti, než o inné psobení ve spolenosti svtské. Toto psobení záleželo v innosti zpovdnické, misionáské, kazatelské a uitelské. Zaizovali školy stední a vysoké jak pro výchovu

cadaver

esset). Jednotlivé

vovali provinciálové

ád

rka pednášek a rozprav. VI.

.

S.

2

tak pro vzdlávání mládeže zvlášt šlechtických. z Dostalo-li se v jesuitech katolické reformaci i protireformaci nejschopnjších a nejhorlivjších zápasník, východiskem soustavné akce v tomto dorostu,

vlastního

kruh

smru jenž

širších,

památný koncil tridentský, dvma pestávkami v 1. 1545 až maje úkolem odstraniti rozkol v kesanstvu se

stal

zasedal

1563,

s

rozhodnutím o sporných láncích víry a provésti reformu církve odstranním zloád v ní rozšíených. Konený výsledek dlouhých a namnoze velmi pohnutých rokování byl pedevším ten, že

urit formuloval církevní uení o nkterých otázkách do té doby nerozhodných. Sjednocení protestant s církví, jež mnozí od koncilu oekávali, tím ovšem nebylo dosaženo, naopak uritá formulace sporných lánk vrouných znemožnila smír i pro budoucnost. Stálo odtud proti sob dvoje nesmiitelné uení, a boj mezi nimi byl nevyhnutelný. Bylo-li do té doby možno, aby jednotlivci stáli mezi stranami, snažíce se prostedkovati, nyní nezbývalo le pipojiti se k jedné z obou stran. Jakmile zásady stanovené koncilem tridentským došly uznání a platnosti, všechna nerozhodnost, všechno kolísání na stran katolík musilo pestati. Jako dodatkem k usnesením koncilu stanovil papež r. 1564 pesné vyznání víry, koncil

t.

zv.

vyznání tridentské, jež

mlo

býti

vymáháno

od tch, kdo by pestupovali na víru katolickou. Jedním z lánk tohoto vyznání se uznává papežský primát, uznává i samospasitelnost víry katolické a povinnost šíiti víru tu u podízených osob. O dv léta pozdji, r. 1566, vydán nový ímský katechismus, populární, prakod knží

i

1!)

vrouky. Podle usnesení koncilu vydáván též nový index zapovdných knih, k jehož doplování ustanovena zvláštní komise kardinálská, tak zv. kongregace indexová. R. 1568 vydán pak nový ímský breví, r. 1570 misál. Tím vším byl položen pevný základ k dotický soubor katolické

konalé jednotnosti

uení

a

ád

církevních v celé

církvi katolické.

tridentském uinna také rozliná dležitá usnesení smující k lepší úprav církevního zízení a k povznesení církevní kázn. Naí-

Na

koncilu

zeno biskupm, aby se zizováním knžských sestarali o výchovu vzdlaného duchovenstva, aby svolávali knžstvo svých diecesí k poradám na synodách a konali visitace. S drazem vytena povinnost biskupv i všech jiných držitel církevních beneicií pebývati trvale v míst duchovního úadu, ímž mlo pestati hromadní církevních beneficií v jednch rukou a zanedbávání povinností s nimi spojených. Dopomoci všem takovýmto pedpism a zásadám k platnosti bylo v první dob po koncilu tridentském hlavním cílem ádu jesuitského i reformní strany v církvi, o jehož dosažení pracováno s horlivým a vytrvalým úsilím. Koncilem tridentským se tak poíná

miná

doba nového rozmachu církve katolické. Katolictví tímto obrozením

nabylo zase tolik síly, že nejen svou državu dovedlo uchrániti dalších ztrát, nýbrž i odníti protestantismu velikou ást toho, eho byl již dobyl. Zárove se však povznesla moc papežské kurie nad církví, pokleslá v dob pedchozí snahami smujícími k osamostatnní jednotlivých ástí církve. Znova hlásány stedovké theorie o svrchované moci papežov nad veškerým ke-

20

sanstvem, a k jejich uskutenní pracováno rozlinými prostedky, jmenovit vydržováním stálých

nunci v jednotlivých územích

církevních

pi vtších dvorech

panovnických, jimž náleželo zastávati svtské i duchovní zájmy ímské kurie, peovati o zachovávání zásad tridentských, netrpti jakékoli porušování církevní pravomoci a ovšem také podncovati k soustavnému boji proti

kacím

a boj ten organisovati.

Nový smr v

církvi se i na venek projevuje papežský pozbývá svého svtského rázu a napluje se ovzduším vskutku církevním. U držitel stolce Petrova v té dob snaha o reformu církevní a zvlášt boj s kacíi zatlauje do pozadí svtské zájmy, jež díve byly ovládaly politiku ímské kurie. I tito papežové se zabývají otázkami politickými, ne však jako díve ze snahy o rozšíení svého italského panství, nýbrž aby zase dobyli nkdejší universální moci nad církví a zamezili postup protestantismu. Krátce po ukonení koncilu tridentského dosedl na stolec papežský mnich ádu dominikánského Pius V., jenž vynikal stejn svatostí života jako tvrdou písností proti kacím. R. 1568 rozšíil tento papež slavnou bulu svého pedchdce Urbana V. z r. 1362 proti kacím, jež bývala na Zelený tvrtek v veejn ítána, výslovn na protestanty a sám všude neúprosn naléhal na jejich potírání. Smýšlení jeho nástupce XIII. nejlépe objasuje to, že r. 1572 na oslavu krvavé noci bartolomjské. pi níž v Paíži a ve Francii bylo povraždno nkolik tím, že

dvr

ím

ehoe

tisíc

protestant,

sloužiti

Tedeum.

zvlášt pro íši

dal

zapáliti

slavnostní

ohe

a

Vláda tohoto papeže znamená

nmeckou

a

zem

s

ní souvisící

21

poátek draznjší innosti reformní ve smyslu zásad stanovených koncilem tridentským a ovšem V té dob se poíná innosti protireformaní pravidelné vysílání vtšího potu stálých nunci i

do jednotlivých ástí Nmecka, zvlášt tch, jež byly ohroženy kacístvím, konání synod, na nichž byly vyhlašovány dekrety tridentské, a zizování seminá, jimiž byl by odstrann nedostatek vzdlaného duchovenstva. Založením germánského kolegia v

ím,

velikému skému v

sveného správ jesuit, umožnno vzdlati se k úadu knžpotu

ím

Nmc

v duchu

potridentského, jenž

nmecké

íše

takto

reformního katolicismu znenáhla pronikal do

a okolních krajin.

promna

ve vnitních pomrech postavení papežské kurie vzhledem k církvi nemohla býti bez vlivu na po-

Tato hluboká

církve

mr

katolické

i

v

papež k svtským mocnostem.

V dob

po-

možno, aby se papežové stávali spojenci protestant nebo Turk, nebylo však ani možno, aby se stavli nepátelsky proti mocnostem, které nejvrnji lnuly ke katolictví a nejvíce rozhodnosti osvdily v potírání náboženských jemu protivných. Skuten došlo v té dob k sblížení mezi stolicí papežskou a nejkatolitjším státem evropským, Španlskem. Pisply k tomu náboženské i politické pomry ve Francii, její vnitní rozháranost nastalá po smrti krále Jindicha II. (1559) a posléze volba protestantského krále Jindicha IV. Akoli se Jindich stal katolíkem, jeho katolictví nemohlo býti tak ryzí, aby vyhovovalo duchu, jenž ovládnul kurii po koncilu tridentském. Jako již jeho pedchdce byl Jindich IV. nucen initi ústupky protestan-

tridentské nebylo

smr

i

již

22

tm. Ediktem nantským z r. I598 zajištna francouzským hugenotm všeobecná svoboda svdomí a

dovoleno konati kalvínskou bohoslužbu.

Kdežto ve Francii po krvavé eži svatobartolomjské zastaven byl rozhodný postup proti protestantm, ve S p a n 1 c h za vlády Karlova syna krále Filipa II. srrr nesmiiteln katolický nabyl naprosté pevahy. Cis. Karel V., byl zásadní odprce nmecké reformace a rozhodný obí

a

hájce

církevní

jednoty,

pece nikdy nepestal

smíru protestant s církví, k nmuž pispti podle jeho úmyslu také koncil tridentský. Jeho syn Filip II. se v tom lišil od svého otce naprostou neústupností a nesmiitelnou nenávistí ke všemu kacíství. Jsa z celé duše oddán víe katolické, byl pesvden, že pouze ona je možná a pípustná, a každý stín kadoufati

v

možnost

ml

naploval jej hrzou odporem. Radji všechny své zem než vládnouti nad kacíi. Ve Španlsku samém nebezpeí kacíské nákazy nikdy nebylo veliké. Píchylnost k církvi cíství

chtl

i

ztratiti

byla tu zakoenna tak hluboce, tak utvrzena dlouholetými boji s Maury, že protestantismus nenalezl tu píznivé pdy. Slabé zárodky

katolické

protestantského, jež se tu a tam objevily, záhy byly dokonale potlaeny inkvisicí k plné spokojenosti španlského lidu, který se s jásotem úastnil krutých soud nad kacíi. Zcela jiné pomry byly v nizozemských

hnutí

provinciích poddaných ném

a

Španlsku.

V

zámož-

vzdlaném obyvatelstvu nizozemských mst

obchodními styky

uení Lutherovo,

s

a

Nmeckem pozdji se

záhy se rozšíilo

tu také kalvinismus

siln ujímal. Karel V. vystupoval od

poátku velmi

23

rázn

proti

tmto proudm.

Již

r.

1523

byli tu

první obti inkvisice zízené panovníkem upáleni dva mniši obvinní z kacíství. A v potomní dob znova a znova vydávány písné rozkazy stanovící trest smrti na jakoukoli odchylku od církevního uení, na podporování kacístva nebo urážku katolické víry. Touto písností se cis. Karlovi podailo zachovati Nizozemí aspo na

jako

venek víe katolické, ale potají se protestantismus nepestával šíiti. Karlv syn Filip II. stavl se mu na odpor ješt rozhodnji než jeho otec. Opravou církevní organisace nizozemské snažil se posilniti katolicismus v Nizozemí a proti vzmáhajícímu se kalvinismu bojoval inkvisicí. Revoluce Ale z toho vzniklá potlaena s krutou rázností. nespokojenost s vládou španlskou propukala vždy znova. Dležitý obrat v tomto zápase Španlska o Nizozemí nastal roztržkou mezi katolickými a protestantskými kraji nizozemskými. Kdežto katolické provincie jižní pešly na stranu krále španlského, reformované provincie utvoily r. 1581 spolek samostatných stát nizozemských. Boj Španlska s Nizozemím se odtud omezoval jen na tyto

protestantské státy a dostal tím znanou mrou povahu boje náboženského. Skonil se teprve uzaveným na dvanáct rok. Špar. 1609 nlsko uznalo samostatnost republiky nizozemské,

pímím

která zstala

mocnou oporou reformace, jmeno-

smru

kalvínského, ve stední Evrop. Boj s Nizozemím, v nmž protestante nizozemští docházeli podpory protestantské Anglie, uinil

vit

Španlsko

nejen ohniskem evropské politiky, nýbrž i pedním politickým representantem písného katolictví. Není divu, že se za tchto okolností

24

zmnil velmi podstatn a

Španlskem,

že

pomr

mezi

ímem

nkdejší naptí mezi

obma

mocnostmi ustoupilo stykm pátelským a dvrným. tomu však psobeno také prostedky zcela reálnými. Španlský král Filip, jenž veškerou svou mocí oddan sloužil církvi katolické, byl pesvden, že církev je povinna sloužiti také

K

jemu. Tvrdíval

oteven

že jen takový

papež

a dokazoval citáty z Písma,

mže

prospívati církvi, který

vyhovuje španlskému králi. Byl od svých rádc i zpovdník utvrzován v pesvdení, že zájmy Španlska jsou identické se zájmy katolické církve. Proto pokládal za slušné, aby na stolec papežský byli dosazováni jen mužové Španlsku píjemní, proto si hledl pojistiti vliv na volbu papež pensemi vyplácenými jednotlivým kardinálm a dokonce si pímo osoboval právo pi volbách papež oznaovati vhodné kandidáty a vyluovati nepohodlné. Tak se stalo, že o volb XIII. r. 1572 rozhodl vliv Španlska, a že vliv ten také pi pozdjších volbách papež mocn psobil. Akoli ješt v té dob asem z politických dvod propukala stará evnivost mezi ímem a Španlskem, celkem ob tyto mocnosti na konci století XVI. a na poátku XVII. svorn postupovaly v úsilí o povznesení církve katolické a potlaení kacístva. Duchovní moc ímských papež, vzrostlá tridentskou reformou církve, mla v mocné a bohaté íši španlské nejpevnjší oporu. Nunciové papežští zachovávali, zvlášt v otázkách náboženských, nejdvrnjší shodu s vyslanci krále španlského, kteí se jevili skoro stejn jako oni zástupci vci katolické u pedních panovnických dvor evropských.

ehoe

25

Toto tsné sblížení Španlska s ímem, které mohlo vzbuzovati pedstavu o úplném splynutí zájm církve katolické se zájmy Španlska, mlo veliký význam pro vývoj v zemích ovládaných rakouskou vtví dynastie habsburské. Pokud ve Španlsku vládl cis. Karel V. a v zemích vtve rakouské jeho bratr Ferdinand, mohla se moc habsburská zdáti takka jednotným pojmem. Mezi obma bratími byla úplná shoda, jejich po-

pomr

v otázkách politických i církevních byl vskutku jednotný. Xa konci života Karlova pomr mezi nimi se ponkud zkalil, když Karel chtl zjednati korunu císaskou svému synu Filipovi, a Ferdinand se tomu vzepel, žádaje korunu pro sebe. Tím, že Filip, nedosáhnuv koruny císaské, stal se výhradn králem španlským, jenž neml pímé úasti v osudech íše nmecké, nastalo jisté oddálení mezi obma vtvemi dynastie habsburské, z nichž se jedna úpln vžila do prostedí španlského, druhá však podléhala vlivu prostedí nmeckého. Toto odcizení obou vtví rodu habsburského -se nejzetelnji projevilo v pomru prvních nástupc Karla V. a Ferdinanda I. k otázce náboženské. Kdežto stanovisko obou bratí v té vci bylo v podstat stejné byli oba zcela oddáni víe katolické, ale pece nikdy nepestali usilovati o to, aby nkterými reformami obecné církve umožnn byl návrat protestant do jejího lna, a tak odinna byla roztržka zpsobená vystoupením Lutherovým jejich synové a nástupcové, španlský král Filip II. a císa Maximilián II., velmi se v tom od sebe lišili. Filip, zcela naplnný smýšlením písn katolickým i odporem ke všemu stup

—

—

,

26

kacíství, neznal v otázkách

víry pochybností a

tomu tak byl zachvácen proudem reformace nmecké že ve svém mládí málem by byl vystoupil z církve katolické.

kolísání. Maximilián naproti

;

Jeho smýšlení bylo tehdy rozhodn protestantské, s protestantskými knížaty íše nmecké ml dvrné styky, a také jeho dvorní kazatel byl protestant. Když otec Maximiliánv Ferdinand r. 1560 naléhal na svého syna, aby odstranil tohoto kazatele, Maximilián se tomu vzepel, prohlašuje, že vyznání augsburské pokládá za správné a je hotov v zemíti. Na konec však se poddal nátlaku otcovu, poal se vyhýbati styku s protestanty, sbližoval se s katolickými kruhy i s papežem a býval pítomen i katolickým kázáním, tak že pi smrti otcov mohl býti pokládán za dobrého katolíka. Ale opravdovým a horlivým katolíkem se Maximilián nestal nikdy, mnohých pedpis katolického náboženství nezachovával a ped svou smrtí pipustil k sob katolického duchovního jen s podmínkou, že bude mluviti pouze o zásluhách

nm

Kristových, svátosti umírajících pak

vbec

ode-

pel pijmouti. Akoli tedy mezi náboženským smýšlením císae Maximiliána

II.

a

jeho

královského

bratrance

Španlského zela pímo propast, pece ani v dob Maximiliánov nepestal vliv španlský Filipa

psobiti na církevní a náboženskou politiku císaovu v Nmecku i v ostatních zemích poddaných jeho žezlu. Maximilián sice nebyl v duši naklonn ani králi španlskému, který podle vle cis. Karla V. ml dojíti koruny císaské na jeho újmu, ani papeži, ale rodinnými zájmy byl nucen vyhýbati se jakékoli neshod s nimi. Z toho vedle

27

slabosti povahové hlavn plynula neuritost, ano dvojakost náboženské jeho politiky, která sice inila koncese nekatolíkm, ale hned

jeho vrozené

všemožn

oklesovala. na Maximiliána II. a jeho náboženskou politiku byl nemálo podporován tím, že jeho manželkou byla dcera císae Karla V. a sestra španlského krále Filipa Marie. Její špazase

Španlský

je

vliv

nlský dvr, který se v zemích

s sebou pivezla z vlasti, stal Maximiliánových dležitým initelem

spoleenským i politickým. Akoli Maximilián nebyl pítelem španlského živlu, naopak ve svém mládí okázale dával na jevo píkrý odpor proti všemu španlskému, nedovedl odolati naléhání španlského krále, aby své syny dal na vychování k jeho dvoru. Rok ped smrtí cis. Ferdinanda I. nejstarší syn Maximiliánv, jedenáctiletý Rudolf, byl s mladším bratrem Arnoštem vypraven do Spanl, kde pobyli celých osm rok. Ml-li španlský pobyt mladého ddice trnu znemožniti

psobení nmeckého prostedí, prosyce-

ného živly protestantskými, na vnímavou mysl Rudolfovu, bylo úelu toho pln dosaženo. Ve dokonale utvrdilo písn kaSpanlích se v tolické smýšlení zddné po matce, a jeho povaha osvojila si mnoho rys španlských. Tak po smrti Maximiliánov nastoupením jeho syna Rudolfa španlský duch, duch neústupného a výbojného fanatismu náboženského slavil vítzný vjezd tam, odkud byl urován zpsob a smr vlády nad íší nmeckou vlastními zemmi rakouské vtve rodu habsburského A duch ten se projevil hned po smrti Maximiliánov ostejším a rozhodnjším postupem vlády Rudolfovy proti nekatolickému oby-

nm

i

38

vatelstvu jeho zemí. Odporem mocných stav protestantských, nedostatkem osobní energie Rudol-

fovy

i

nesnázemi plynoucími

tento nový

smr

z

pomr

vládní byl sice na

politických

as

zdržován

mírnn, tak že v prvém období vlády Rudolfovy nevystupoval dosti zjevn a dsledn, v skrytu však se pipravovalo jeho vítzství. Pracovali k tomu pedevším jesuité, z jejichž škol znenáhla vycházela nová generace šlechty, prostá veškeré a

nerozhodnosti v otázkách náboženských a odhododprci katolické církve. Pracovali k tomu papežští nunciové, sídlící pi dvoe císaském, kteí se nejen starali o posilnní a povznesení katolicismu, nýbrž úzkostliv bdli nad laná k boji s

aby nebyly

tím,

inny

jakékoli ústupky

kacím.

A

ve spolku s nuncii pracovali k stejnému cíli i vyslancové španlští, kteí hájení zájm katolických mli za pední úkol. Papežští nunciové a vyslancové španlští stali se stediskem mocné strany u dvora císaského i ve šlecht, strany

ímskošpanlské,

která,

zbavujíc živel protestant-

ský vždy více vlivu na správu státní, pokud závisela na moci panovníkov, neustávala puditi vládu Rudolfovu k ráznému postupu proti nekatolíkm. Díve než ve vlastních zemích Rudolfových, kde náboženské pomry byly velmi nesnadné, domohl se tento

bojovn

katolický

smr

v nkterých zemích sousedních. Z stojí tu

v

zachovali

proti

pase jich

úspch

nmeckých stát

V prvním období vévodové bavorští,

popedí Bavorsko.

náboženských

a

velikých

boj

v

Nmecku

vrnost víe

katolické,

z

evnivosti

Habsburkm, s nimiž se r. 1526 utkali v záo eskou korunu, neváhali se spojovati s je-

protestantskými odprci; pistoupili na

as

29

i

k jednot šmalkaldské.

Pozdji, když rozpory

Habsburky byly odstranny a nasblížení obou dynastií satkem pátelské stalo bavorského vévody Albrechta V. s Ferdinandovou dcerou Annou, náboženské stanovisko vévod bavorských bylo podobné jako Ferdinandovo. Spolu s Ferdinandem usiloval vévoda Albrecht

mezi nimi

o

to,

a

aby mírnými reformami církevními, povo-

lením pijímání pod obojí zpsobou a knžského manželství byl umožnn smír protestant s církví ímskou. Ale po koncilu tridentském nastal v Bavoích obrat. Nekatolíci vypovídáni ze zem, podporována innost jesuit, pro nž zízeny koleje v -Ingolstadte a "Mnichov, a všemi prostedky pracováno o restauraci katolicismu. Bavory byly tak záhy nadobro oištny od protestantismu a získány trvale a dokonale víe katolické, ano staly se hlavním ohniskem a záštitou katolicismu

v Nmecku.

pímým vlivem psobily Bazem habsburské, dodávajíce

Svým píkladem

i

vory také na tu vydatné posily onomu

bojovn katolickému psobením jesuitu a

smru, který se tu ujímal vlivy ímskými i španlskými.

Zem ty od smrti nebyly spojeny v rukou jediného panovníka, nýbrž se dlily ve ti skupiny. Nejjeho starší syn Ferdinandv cis. Maximilián II. syn cis. Rudolf II. byli sice pány celé eské koruny i zemí uherských, pokud se v nich udržovalo panství habsburské, ale z ddiných zemí habsburských podléhaly jejich vlád pouze Horní a Dolní Rakousy. Ostatní zem ddiné byly rozdleny mezi mladší bratry cis. Maximiliána tak, že starší Ferdinand dostal Tyroly a zem venFerdinanda

I.

i

30

kovské, mladší Karel Štýrsko, Korutany, Krajinu a zem pímoské. Toto rozdlení ddiných zemí habsburských na ti skupiny potrvalo až do poátku ticetileté války a mlo za následek, že se v každé z nich pomry politické i náboženské vyvíjely jinak.

Nestejný vývoj tí skupin zemí starorakouských se jeví také v pronikání smru bojovn protireformaního do tchto zemí. Nejdíve smr ten zasáhl Tyroly, kde arci protestantismus nikdy nenabyl valného významu. Syn cis. Ferdinanda I. arcikníže Ferdinand, známý svou nkolikaletou psobností v Cechách, kde vládl jako místodržící jménem svého otce, jakmile po smrti otcov pišel do Tyrol, prohlásil za pední úkol své vlády starati se o zachování pravé víry katolické a nedopouštti v zemi jakýchkoli nových uení a sekt. Hned také naizoval, aby pívrženci a šiitelé takových uení a sekt byli trestáni a odstraováni. Na tchto všeobecných naízeních však arcikníže Ferdinand nepestal, nýbrž užíval k vyplenní kacístva prostedk, na jaké v jiných zemích rakouských Habsburk došlo až pozdji. Protože bylo pokládáno za známku kacíství nebo odpadnutí od katolické církve, jestliže se nkdo zdržoval zpovdi nebo svátosti oltání, byly pro kontrolu všech takto podezelých zavedeny zpo-

vdní

lístky a rejstíky.

každý, kdo vykonal

Zpovdní

zpov,

lístek

dostal

na doklad, že dostál

církevnímu pedpisu. V zpovdních rejstících za znamenávali farái o každém píslušníku své farAsi od polovice let nosti, zda zpov vykonal. sedmdesátých XVI. stol. byla takováto kontrola vících zpovdními lístky vykonávána v Tyrolích

81

K potírání kacístva se prazjišováním a zabavováním knih kacovalo také cíských. Tak zkonfiskováno r. 1573 v horních mstech severotyrolských bezmála 1000 takových knih kacíských. Písné kontrole byli podrobeni uitelé. Mstským magistrátm bylo naizováno, aby nkolikráte do roka spolu s faráem dali vykonati prohlídku uitel a zjistili, jaké knihy tou a jaké písn dávají zpívati ve škole i v kostele. Také vymáháno od uitel zvláštní podrobné vyznání víry. Podobn pi úednících, zvlášt vyšších, dbáno toho, aby se piznávali k víe kazcela soustavn.

již

tolické.

Proti dáty.

nekatolíkm vydávány

Tak

r.

stále

1585 vyšel mandát,

písnjší man-

v potomní

dob

ml

býti vyhlašovaný, podle nhož vypovdn ze zem každý, kdo by nezachovával všech pedpis katolického náboženství, a žádnému nekatolíku nemlo býti dopuštno usaditi se v zemi.

opt

A

a

opt

ve skutenosti tyto pedpisy nemohly býti vykonávány s naprostou dsledností, pece v té dob mnoho nekatolík bylo donuceno vysthovati se ze zem, mnozí pak se vysthovali dobrovoln, aby se zbavili stálého doléhání. Ale v celku toto vypovídání a vysthovalectví pro víru nenabylo v Tyrolích toho rozsahu a významu jako v jiných zemích rakouských, a s poblohorskou emigrací eskou nelze fto ani zdaleka srovnávati. Vbec nebylo v Tyrolích teba užívati proti nekatolíkm tak krutých prostedk jako jinde, protože jich tu nebylo tolik a tak mocných. Nicmén ani tu se nepodailo vypleniti rázem dokonale všechno kacíství. Ješt na poátku XVII. stol. bylo tu vlád bojovati s luterstvím a zvlášt novo-

32

ktnectvim které v Tyrolích pomrn velmi hojn bylo rozšíeno, a teprve v dob poblohorské ;

bylo tu dílo protireformace dovršeno. Po Tyrolích došlo na vnitrorak o u s k é, Štýrsko, Korutany, Krajinu a zem pímoské. V zemích tch uení Lutherovo našlo mnohem více stoupenc, ano brzy hlásila se veliká vtšina všeho obyvatelstva. Akoli k se cis. Ferdinand snažil také zde zameziti postup luterství, pi jeho smrti zem ty byly v podstat protestantské, luterské, a náboženství katolické bylo tu v úpadku snad ješt žalostnjším než v ostatních zemích rakouských. Arcikníže Karel, který se po smrti svého otce cis. Ferdinanda r. 1564 stal pánem tchto zemí, v mladších letech svým smýšlením náboženským podobal se svému bratru cis. Maximiliánovi. Jsa velmi nesamostatný, ídil se ve správ svých zemí hlavn radou a píkladem svého bratra Maximiliána, jemuž byl upímn oddán. Zdálo se proto, že arcikníže Karel bude k protestantismu stejn shovívavý jako cis. Maximilián. Skuten se domohli protestantští stavové vnitrorakouští v prvních letech jeho vlády

zem

nmu

velikých

úspch. R.

pinutili arciknížete,

1572

panskému

rytískému, jak pro samé, tak pro jejich rodiny a poddané, plnou svobodu vyznání luterského. A o šest let pozdji, r. 1578, byl arcikníže Karel donucen obnoviti znovu slavnostn náboženskou koncesi z roku 1572 a rozšíiti ji ponkud i na msta. Tyto koncese, uinné protestantským stavm vnitrorakouským v 1. 1572 1578. znamenají nejvtší úspch, jehož stavové vnitrorakouští dosáhli ve vcech náboženských. Je to však i vbec nejvtší formální že piznal stavu

n

—

i

33

té doby protestantismus v zemích habsburských, úspch pevyšující obsahem i významem náboženské koncese uinné cis. Maximiliánem stavm hornorakouským a dolnorakouským vletech 1568 a 1571 i stavm eským

úspch, jehož dobyl do

r.

1575-

Ale tento úspch je zárove poátkem rozhodné reakce a protireformace. Její pedzvsti se objevují již díve, zvláši od r. 1571, kdy arcikníže Karel pojal za manželku dceru bavorského vévody

Satkem tím pi veliké nesamostatnosti Karlov Bavorsko nabylo velikého vlivu na jeho církevní politiku, což zvlášt ve vcech náboženských mlo dalekosáhlý význam. Rok po satku

Albrechta.

Karlov

bavorskou princeznou picházejí do zemí vnitrorakouských první jesuité, pro nž v r. 1572 založena kollej ve St. Hradci, a zvlášt po

r.

s

1578 církevní politika Karlova byla urována vlivy bavorskými Koncese, které toho

pedevším

roku arcikníže uinil protestantm, vzbudily veliký odpor v kruzích katolických. Papež vypravil neprodlen do Štýrska svého nuncia, který arciknížeti hrozil klatbou, neodvolali uinných koncesí. Po úradách s arciknížetem tyrolským Ferdinandem a s vévodou bavorským bylo usneseno, že koncese Karlovy nemají sice býti formáln a veejn odvolány, že však mají býti hledány prostedky, jimiž by obsah tch koncesí byl co nejvíce omezen a byla zjednána protiváha

úspchu

protestant-

skému povznesením strany katolické v zemích Karlových. R. 1579 konána pak zvláštní konference v Mnichov, pi níž se radili vévoda bavorský, arcikníže Ferdinand tyrolský, arcibiskup salcburský i

sám

arcikníže Karel, jak odvrátiti zlé následky

Sbírka pednášek a rozprav. VI.

.

S.

3

34

uinných od nho protestantm. Tu smluven podrobný program, jímž se pak arcikníže ve své církevní politice skuten ídil až do své koncesí

smrti.

Dva roky po mnichovské konferenci zízena byla pro zem arciknížete Karla zvláštní nunciatura v St. Hradci. Nunciové, sídlící od r. 1581 trvale pi dvoe arcikníže cím v Hradci, velmi úinn zasahovali do všeho jednání o vcech náboženských, jsouce takka duší všeho podnikání proti

protestantm

i

všeho

úsilí

o povznesení ka-

tolicismu v zemích vnitrorakouských.

dob

se jesuité domáhají v zemích

Teprve v

té

tch význam-

njšího postavení. Jesuitský zpovdník rádcem arciknížete. R. 1585 založena ve

hlavním Hradci jesuitská universita, za jejíž hlavní úel v samé zakládací listin prohlášena pée o istotu katoje

St.

nauky a boj proti kacím. Dležitým následkem mnichovské konference z r. 1579 je také nenáhlé, ale dsledné pokatoliování dvorských úad, vytlaování protestant ze všech vlivných míst. Ale podnikány i pímé útoky na protestanty, pronásledováni a vypovídáni jejich kazatelé, zavírány kostely a školy a koncese z 1. 1572 8 všemožn v praksi omezovány. Tak ješt za arciknížete Karla (zem. 1590) položeny pevné základy k obnov katolické moci a k potení protestantismu v zemích vnitrorakouských. Dílo takto poaté dokonil rázn a bezohledn syn Karlv Ferdinand II., potomní král eský a uherský a ímskonmecký císa. Ferdinand byl od útlého mládí vychováván písn katolicky hlavn vlivem své matky a svých bavorských píbuzných. Krátce ped smrtí otcovou dán byl mladý Ferdilické

—

B5

nand na jesuitskou universitu v bavorském Invévoda Vilém V.,

golstadte, kde jeho strýc, bavorský

horlivý katolík,

peoval

o jeho vychování.

V

In-

bavorským princem Maximiliánem, týmž, který pozdji tak mocn zasáhl do boje Ferdinandova s odbojnými stavy eskými. Jakmile se iyletý Ferdinand ujal vlády v zemích otcovských, hned poal s nejvtším drazem provádti protireformaci zaatou jeho otcem. Aby se ješt více utvrdil a posilnil k zagolstadte stýkal se Ferdinand zvlášt

s

poatému

dílu, podnikl Ferdinand r. 1598 pout do uinil na posvátných místech slib, že spíše ztratí život i zem, než by upustil od provedení svého úmyslu. Po návratu z Itálie boj s protestantismem veden

Itálie a

ješt prudeji a bezohlednji. Ješt r. 1598—99 zrušeny luterské církevní úady luterské školy ve Styrsku, Krajin i Korutanech a luterští kazatelé vypovdni ze všech mst zempanských. A již r. 1599 poíná innost zvláštních komisí reformaních, které vysílány do mst a vesnic arciknížecích, aby boily kostely evangelické nebo je dávaly do rukou katolík, aby dosazovaly všude knze katolické, niily luterské knihy a nutily obyvatelstvo pestupovati ke katolictví. Kde se bylo obávati odporu, pidáno komisi vojsko, zatvrzelí kacíi trestáni penžitými pokutami, vypovídáním ze zem. Kdo se nechtl do jisté lhty i

státi

katolíkem, musil prodati statek, zaplatiti de-

vysthovati se ze zem. inností reformaních komisí v 1. 1600 1604 protestantismus v mstech a z ásti i ve venkovském obyvatelstvu, pokud sedlo na statcích arciknížete setinu obdržené

sumy

a

—

a jiných katolických vrchností, byl znien. Šlechty

3»i

se protireformaní innost Ferdinandova dotýkala

zprvu jen nepímo. Píslušníkm vyšších stav nebylo pímo zbraováno vyznávati víru evangelickou, ale inny jim v tom všemožné pekážky. R. 1 60 zakázáno šlecht držeti si vlastní kazatele evangelické, a o dva roky pozdji, r. 1603, sice

1

zapovdno

jí také docházeti k bohoslužbám evangelickým za hranice a tam konat krtiny a oddavky, pokatoliení šlechty vše pod písnými pokutami. pracováno i jinak. Dbáno toho, aby se evangelické dámy provdávaly za katolíky nezletilým dtem evangelických rodi dáváni poruníci katolití, protestantská šlechta vzdalována všech úadv a hodností, zákazem navštvovati školy a university zahraniní šlechta nucena dávati své dti do škol katolických, jesuitských. Šlechta zemí vnitrorakouských pes. to vše neodvážila se rozhodnjšího odporu ani v dobách, kdy evangelití stavové ostatních zemí habsburských bouliv se domáhali svobody pro své vyznání (na p. v 1. 1608-9), ale pece dlouho a houževnat vzpírala se pokatoliení. Nejstarší a nejmocnjší rody šlechtické celkem stále zachovávaly vrnost vyznání evangelickému. Teprve po vítzství Ferdinandov nad evangelickými stavy zemí eských bylo možno pikroiti k rázné a neúprosné protireformaci ve šlecht tch zemí. Teprve na Bílé Hoe rozhodnut byl definitivn také osud protestantismu v zemích

K

;

vnitrorakouských. Ješt pomaleji než v zemích vnitrorakouských postupovala protireformace v Horních a Dolních Rakousích, kde po smrti Ferdinandov vládl cis. Maximilián a po Rudolf. Za vlády Maximiliánovy domohli se i tu stavové prote-

nm

37

Aspo šlecht pivyznání evangelického a za života Maximiliánova nebylo proti protestantm podnikáno nic rozhodnjšího. V tom nastal obrat, když se po smrti Maximiliánov vlády nad Dolními a Horními Rakousy jménem císae Rudolfa ujal jeho bratr Arnošt. Hned r. 1578 vystantští

nkterých úspch.

znána tu

ástená svoboda

povdni když

z

Vídn

stavovští kazatelé protestantští,

pes

zákaz arciknížete nepestávali pisluhovati svátostmi a vyuovati mládež, a souasn zrušena i stavovská škola protestantská, zízená na konci vlády Maximiliánovy. V témž

mšanm

mstm

zempanským, aby roce naízeno všem odstranila protestantské duchovní a nahradila je knžími katolickými V potomních letech protireformace provádna vždy rozhodnji. Vlád arciknížete Arnošta se dostává v té dob mocné opory v osob Melchiora Khlesla. Tento syn vídeského pekae byl z domova protestant, ale vlivem jesuit již ve svém mládí pestoupil na víru katolickou, byl vychován od jedomohl se rychle rozliných hodností církevních. Od roku 1580 byl zástupcem biskupa pasovského v Rakousích a pozdji i biskupem ve Vídeském Novém Mst. Khlesl byl pravý odchovanec jesuit, panovaný, ctižádostivý, prudký a píkrý a nikterak vybíravý v prostedcích. Jeho suit

a

smýšlení charakterisuje výrok, že kacíi nemají vbec svdomí a že není možno, aby lidé nestejné víry mli se rádi. Je jasno, jaký to mlo význam pro vývoj náboženských v Rakousích, že se muž takového smýšlení a energie octl v ele církevní správy v Rakousích a nabyl znenáhla rozhodujícího vlivu na náboženskou politiku tamní

pomr

38

vlády.

Od

r.

1582 býval Khlesl

astji lenem ná-

boženských komisí, které mly potírati protestantismus, a r. 1590 jmenoval jej císa editelem náboženské reformace v D. Rakousích. Psobením Khleslovým odstraováni z mst a vesnic, jež nepatily protestantským vrchnostem, kazatelé evangelití

nahrazováni

a

katolickými

Khlesl v

ele reformaní komise

k mstu

a

duchovními.

táhl

od

msta

mšany

docházeti do kostela, zpovídati se a pijímati aneb zavázati se reversem, nutil

že se do jisté

lhty vysthují.

Tak celkem

tiše,

vojenské pomoci byl záhy znaný poet mst a msteek obrácen na víru katolickou. Proti šlecht protestantské se pracovalo podobn jako v zemích vnitrorakouských, hlavn tím, že úady dvorské byly svovány, pokud možno, jen katolíkm. Vliv Khleslv na náboženské pomry v Rakousích ješt vzrostl, když se v posledních letech XVI. stol. místodržícím

bez zjevného

v Rakousích

násilí a

stal

potomní král

a císa,

arcikníže

Matyáš.

Khlesl stojí tu od poátku po boku Matyášov a brzy stává se jeho hlavním a rozhodujícím rádcem, ve vcech náboženských pak takka pánem nad jeho svdomím. Byla to hlavn zásluha Khleslova, že se Matyáš nedal odstrašiti odporem šlechty od úsilného provádní protireformace. Ano vlivem Khleslovým klonil se Matyáš po r. 1600 vždy více k názoru, že jest jeho po-

výslovn náboženské koncese rakouským jeho otcem, a bylo by snad k tomu došlo, kdyby pohnuté události 1608 9, známý odboj stav rakouských, uher1. ských a moravských proti cis. Rudolfovi, odboj, v jehož elo postavil se sám arcikníže Matyáš, vinností odvolati

uinné stavm

—

39

nebyl zpsobil doasný obrat v náboženských porakouských. Zatím co takto na konci stol. XVI. a na po. XVII. katolicismus v zemích katolických vlada vnitn mohutnl a postupuje stále výbojnji proti protestantismu, dobýval kus po kuse ztracených posic,

mrech

protestantismus, vykroiv prvního,

takka

již

ze

stadia

živelného rozmachu, spíše ustu-

poval, jsa oslabován vážnými spory svých theo-

logv i knížat. Veliké hnutí vzbuzené vystoupením Lutherovým záhy se rozštpilo v rozliné smry. Asi dva roky po vystoupení Lutherov jal se ve Svýcaích Z \v i n g 1 i hlásati uení náboženské namnoze ješt radikálnjší Lutherova. Uení to se rozšíilo nejen po Švýcarsku, nýbrž i do mst jihonmeckých, ale bylo odtud brzy zase vytlaeno konfesí lutherskou stejn jako jiné ješt radikálnjší smry, jmenovit sekta Novo-

ktnc. Nebezpenjší soupe

vyvstal luteranismu

francouzským theologem Kalvínem. Ze švýcarské Zenevy, která od r. 1536 byla psobištm Kalvínovým, rozšíilo se uení jeho, zvané kalvinismem nebo reformovanou církví helvetskou, rychle po Evrop až do Skotska, Uher a Polska, hlavn pak mezi pívrženci reformace ve Francii, kde stoupenci kalvinismu nazýváni hugenotty, a v Nizozemí. samém kalvinismus dobyl Ale i v na nkterých místech pdy. Do polovice si XVI. stol. hnutí protestantské bylo tu zastoupeno výhradn luterstvím, které se tu rozmohlo tak, že se Nmecko zdálo nadobro ztraceno pro ve

vzbuzeném

hnutí

Nmecku

tém

katolicismus.

Habsburky

Z velikých rod knížecích pouze vévodové bavorští a

mimo júlišští

40

pomr

byli katolíci. Za takových došlo r. 1555 k prohlášení vného míru náboženského v Augšburce, ale mír ten platil pouze pro vyznání katolické a luterské, kdežto kalvinismus a jiné sekty byly z nho vyloueny. Ale brzy po míru augsburském kalvinismus domohl se v Nmecku velikého úspchu. Tehdy pešla vláda v kurfitství falckém na nového panovníka Fridricha III. který z luterána stal se rozhodným stoupencem uení Kalvínova v jeho nejpíkejší form. Kurfit uinil svou universitu v Heidelberce hlavním semeništm uení kalvínského a heidelberský katechismus, vydaný r. 1563, byl z nejdležitjších knih toho vyznání. Užívaje práva, které mírem ,

augsburským

tm

z r.

nmeckým,

piznáno všem knížapráva urovati náboženství

1555 bylo

totiž

svých poddaných, zavedl kalvínské vyznání v celé své zemi. Zem ta nebyla píliš veliká ani mocná, ale kurfitská hodnost s ní spojená dodávala jí významu. Po smrti kurfita Fridricha sice njaký as šíeno ve Falci luterství, ale brzy tu kalvinismus zvítzil trvale. Od konce XVI. stol. kurfitství falcké bylo hlavní baštou kalvinismu v Nmecku. Udržujíc styky se zahraniními stoupenci kalvinismu i náboženských s ním píbuzných, zvlášt ve Francii i v Nizozemí, ale také v Cechách, Uhích a zemích rakouských, nabylo velikého vlivu na vývoj politických. Síe se po Nmecku, stával se kalvinis-

smr

pomr

mus bezdným soupeem luterství,

protože nejen zdržoval tu jeho postup, nýbrž mu i odnímal ásti jeho državy. Z toho se vyvíjelo stále vtší nepátelství mezi obma vyznáními. strany vzešlé ze spoleného základu reformace

Ob

41

Lutherovy potíraly sebe navzájem prudeji a vášnivji než svého spoleného, jednotn a svorné proti nim postupujícího nepítele, katolicismus. Ale i mezi samými stoupenci vyznání luterského propukly dlouhé a vášnivé spory. Vytvoily se mezi nimi dva smry, smr Melanchthonv, mírnjší a smílivjší jak proti katolíkm, tak proti kalvinistm, a prudký, neústupný smr Flaciv. Kdežto Melanchthon se pokoušel o dohodu s kalvinisty, jeho

odprcové,

viníce

jej

z

tajného kal-

nechtli nic sleviti s pvodní, ryzí nauky Lutherovy, jak oni jí rozumli. Po dlouhých jednáních došlo konen r. 1580 k urité formulaci luterské nauky. Vtšina Luterán, mezi nimi hlavn kurfitové saský a braniborský, shodli se toho roku o t. zv. formuli svorvínství

(kryptokalvinismu),

nosti (formula

concordiae), jež

se

stala

pevným

vrouným základem písného a píkrého luterství. Pro jeho pomr ke kalvinismu mla formule svornosti

podobný význam jako dekrety tridentského

koncilu pro luterským.

pomr

mezi vyznáním katolickým

Uritým vytením odchylných

a

a spor-

ných lánk víry smír mezi obma protestantskými konfesemi byl znemožnn, propast mezi nimi se ustálila. Kalvínství jako náboženství nepátelské, bylo velikou vtšinou Luteránu nmeckých zamítnuto, protože však formule svornosti ani od nich nebyla obecn pijata, trvaly i v jejich stran spory dále. Tato rozervanost mezi protestanty, o kterou

prohloubila a cizí,

hlavní zásluhu

gové

mli

protestantští,

protestantismu v

vášniví a nesnášeliví theolo-

nepodporovala ovšem rozvoj

Nmecku

a strana katolická

z ní

dovedla tžiti ve svj prospch. Hojné pestupy

4-J

vynikajících protestant k

v té

dob

dvod

víe

katolické,

docházelo, nedaly se zajisté

k nimž

vesms

jen

nýbrž byly zavinovány také neutšenými pomry mezi protestanty. Ale i politická moc protestant v Nmecku byla tím valn oslabována. Pomry se ješt zhoršily v posledním desítiletí XVI. století, když se v Sasku dostal k vlád nejpíkejší smr luterský, který z nenávisti ke kalvinismu neváhal se spojovati proti nmu s katolíky, nedbaje varovného hlasu prozíravjších politik protestantských, upozorujícího, že katolíci, až budou potlaeni kalvinisté, vrhnou se i na luterány. Na poátku XVII. století saský dvorní kazatel Polykarp Leyser, hlavní mluví smru píke luterského, veejn tiskem zastával názor, že se luteráni radji mají spojovati s papez

zištných,

onm

ženci než s kalvinisty a že

mají více

dv-

ovati než tmto. Novými úspchy reformovaných, z

nichž nejdležitjší byl

pestup kurfita

brani-

borského Zikmunda ke kalvínství (r. 1610), odpor píkrých luterán proti nim ješt se stupoval. Tak se protestante nmetí na poátku XVII. století dlili

ve

dv

strany,

píke

luterskou, ve-

k ý m a jeho theology, a reformovanou, v jejímž ele stálo kurfiství falcké, a strany ty se oslabovaly vzájemným nepáteldenou kurfitem

stvím.

Naopak

s a s

strana katolická v

Nmecku

získala

tou dobou znamenitého bojovníka a vdce v mla-

bavorském Maximiliánovi, odjesuit a dvrném píteli štýrského

dém vévodovi chovanci

arciknížete a pozdjšího císae a krále Ferdinan-

da

II.,

který se

r.

1598 ujal vlády v Bavoích. strany katolické, jejž

Rozhodnjším postupem na rozhraní XVI. a XVII.

století

také v íši

n-

43

mecké všude možno pozorovati,

a

znanými úsp-

chy, jichž dobýval, knížata a stavové protestantští

pece dohnáni k spolenému vystoupení na obranu svých zájm. Podntem k tomu byla zvlášt událost, která velmi jasn osvtlila výbojné snahy strany katolické. Když roku 1606 došlo v íšském Donauworthu ke sporm a srážkám mezi protestantskou vtšinou a katolickou menšinou, zmocnil se o rok pozdji bavorský vévoda Maximilián, jako ochránce katolické menšiny jmenovaný císaem, msta toho a jal se tu provádti zmny v pomrech církevních ve smyslu katolickém. Toto zjevné porušení náboženského míru pimlo samého kurfita saského, že se na r. 1608 postavil do opoíšském snmu v sice proti císai. Ostatní protestante, vedení kurfity falckým a braniborským, vystoupili tu ješt byli posléze

mst

ezn

rozhodnji proti požadavkm císaovým a snm se rozešel s nepoízenou. Hned potom nastalo sjednocení nmeckých protestant, pi emž se podailo pekonati aspo ásten i rozpor mezi luterány a kalvinisty.

V kvtnu

1608 uinilo

n-

protestantských brannou jednotu, unii, na ochranu svých len a jejím editelem unii, jež mla trvati ustanoven kurfit falcký. deset let, pistoupilo i nkolik íšských mst, ale písní luteráni s kurfitem saským v ele se jí nezúastnili jednak z nespokojenosti s jejím kalvínským rázem, jednak z evnivosti na vedení falcké. Již rok po založení protestantské unie podakolik

knížat

K

úsilí bavorského vévody Maximiliána ujedspolek katolický. V let 1609 uinil podobný nati vévoda Maximilián s nkolika biskupy a preláty íšskými jednotu na obranu katolické víry. V elo

ilo se

44

jednoty, pro kterou se pozdji ligy, postaven bavorský vévoda. této

brzy vyhledávaly stantská unie ve poddanými zemí kousích a Uhích, lích a v Hrozivé naptí

spojence

za

název jednoty

ujal

Ob

hranicemi,

prote-

Francii a mezi protestantskými

habsburských, v Cechách, Rahlavn ve Span-

katolická liga

ím.

proti

mezi stranami, které se takto zorganisovaly, piostilo se na Rudolfa jednak stavovskými

sob bojovn

sklonku vlády cis. nepokoji v zemích

habsburský ch,

jed-

nak sporem o ddictví júlišsko-klevské. Stavovské nepokoje, jimiž byly zachváceny zem Rudolfovy na konci jeho vlády, propukly nejprve v Uhích a jejich hlavní píinou byly pomry náboženské. Také do zemí uherských uení Lutherovo proniklo velmi záhy, ješt ped r. 1526, šííc se nejdíve v kruzích nmeckého mšanstva. Akoli oba králové zvoleni r. 1526 na trn uherský, Ferdinand I i Jan Zápolský, byli stejn rozhodní odprcové novot náboženských a každý ve své ásti zem zprvu velmi oste proti nim vystupoval, rozhárané pomry v Uhích, kde se o vládu dlili oba jmenovaní králové a pozdji ješt Turci, kteí se r. 54 zmocnili stední ásti Uher i s hlavním mstem Budínem, podporovaly vzrst nauk nekatolických. Luterství pronikalo vždy více i mezi šlechtu; pidaly se k nmu mnohé z pedních rod mag nátských a valná vtšina nižší šlechty. Ve všech ástech Uher, i v ásti turecké, nové vyznání šíilo se celkem voln bez vážnjšího odporu vládního. Postavení protestantismu bylo tu všude výhodnjší než v zemích eských a rakouských. Jeho stoupenci požívali tu ve 1

1

-

45

skutenosti

tolik

svobody, že se mohli

organisovati, kdežto v zemích

eských

i

církevn

a rakous-

kých byly všechny snahy protestant o ádnou církevní organisaci soustavn a vytrvale maeny.

K

jednotné církevní organisaci protestantské však nedošlo ani v Uhích. Vedle roztíštnosti politické byla toho píinou i roztržka mezi uherskými protestanty. ást jejich, jmenovit ve východních Uhích a v maarských ástech Sedmihradska sedmihradští Sašové byli luteráni, Šikulové katolíci piklonili se totiž k reformovanému uení Zwingliovu a Kalvínovu. Proti „nmecké víe", totiž luterství, poala se stavti „víra maarská", jak nazýváno kalvínství. Lze zhruba

—

—

íci, že

Maai

byli

vtšinou reformovaní, uherští

Slované vtšinou luteráni. Zprvu ob vyznání zachovávala jednotu, konávala spolené synody, na nichž se spolen usnášela o láncích víry. Teprve na konci vlády Ferdinanda I., poátkem šedesátých let XVI. století, došlo k roztržce tím, že uherští pívrženci kalvinismu tehdy již urit formulovali své uení od luterského odchylné. Rozvoj protestantismu v Uhích ani v potomních letech nebyl vážn rušen. Ojedinlé pokusy nkterých biskupv uherských o potlaení

Xmci

a

církve katolické restauraci protestantismu a v Uhích dlouho nemly trvalého úspchu. Jesuitská kollej, zízená arcibiskupem ostihomským

v Trnav r. 1561, zanikla již po šesti letech a teprve roku 1586 se jesuité trvale usadili v Uhích. Jestliže ani za Ferdinanda I. nemohlo býti ráznji

vystupováno proti uherským protestantm, není

tém

úplného

Ani písné edikty vydávané proti

kalvini-

divu, že za Maximiliána klidu.

II.

požívali

stm nebyly uvádny ve skutek a stoupencm vyznání luterského ponechávána skoro naprostá svoboda. Zatím co nekatolití stavové zemí eských a rakouských svádli na svých snmích s vládou tuhé boje o svobodu svého vyznání, v Uhích o

niem takovém

neslyšíme.

Stavm uherským

nebylo potebí domáhati se svobody náboženské, protože jí ve skutenosti užívali skoro neomezen. V tom se ani v prvních letech vlády Rudolfa II. nic nezmnilo. Teprve na poátku stol. XVII., když se moc císaské vlády v Uhích povznesla a upevnila nkterými úspchy ve válce s Turky a zvlášt pokoením Sedmihradska, jež mívalo do té doby svá vlastní knížata a stavlo se vtšinou nepátelsky proti uherským králm z rodu habsburského, uinn i v Uhích pokus o restauraci katolicismu a vytlaení protestant z posic od nich zaujatých. Tak byli v listopadu 1603 mšané košití násilím pinuceni vrátiti kostel, v nmž po plstoletí byla duchovní správa luterská, katolické kapitule jágerské a také jinde vypovídáni protestantští kazatelé a zakazována protestantská bohoslužba. Toto píkré vystupování dvara císaského proti nekatolickým vyznáním dohnalo tamní protestanty k svornému odporu. Msta vtšinou luterská a nmecká se spojila s kalvínskou a maarskou šlechtou. Poátkem roku 1604 na snmu v Prešpurce protestantští stavové uherští, pednášejíce stížnosti do protireformaních skutk císaské vlády, prvn žádali písemné stvrzení svobody náboženské. Byli však píke odmítnuti a císa se dokonce pi té píležitosti pokusil zjednati protireformanímu úsilí formální oporu skutkem stejn nezákonným jako nepolitickým. K 21

lánkm snmovního usnesení pidal o své újm lánek dvacátý druhý, kterým se zamítají stížnosti protestant, obnovuje se usnesení, jež snm uherský byl uinil proti kacím r. 1524, tedy v dob, kdy luterské vyznání teprve poínalo pronikati do Uher a setkávalo se s odporem u vtšiny tehdejší šlechty uherské, a jež bylo do té doby je-

diným uherským zákonem

nen na

snmu

a ko kdo by budoucn

o náboženství,

se prohlašuje, že všichni,

chtli jednati o otázkách náboženských,

budou jako nespokojení novotái

písn

potrestáni.

skutek císav dovršil nespokojenost stav uherských, jež brzy propukla v zjevný odboj. Jeho vdcem se stal sedmihradský magnát kalvínský Štpán Bokaj, který dorozumv se s nespokojenou šlechtou uherskou a najav do svých služeb nkolik tisíc bojovných hajduk, udeil na podzim 1604 na císaské posádky v Uhích. Povstání zachvátilo skoro celou císaskou ást Uher i Sedmihradsko, vojsko císaské donuceno k ústupu a na jae 1605 povstalci uherští jali se initi vpády do Rakous a na Moravu, psobíce všude veliké škody. Nemohouc odolati tomuto návalu, vláda Rudolfova byla nucena vyjednávati s povstalci o mír. Nejvtší nesnáze psobil požadavek Uhr, aby byla uznána svoboda nejen vyznání luterského, nýbrž i kalvínského, které v žádné z ostatních zemí habsburských nebylo trpno. Zástupce císav, arcikníže Matyáš, dlouho se vzpí-

Tento

ral

tomu požadavku,

ale

konen povolil. V ervnu

1606 ujednán s uherskými povstalci mír vídeský,

šlecht pedevším stavm uherským, t. mstm královským, zaruena svoi svobodným boda vyznání, krom toho pak uinny nkteré

jímž

j.

4s

ústupky politické. Bokajovi samému postoupeno Sedmihradsko, které i po jeho smrti zstalo samostatným knížetstvím. Podle smlouvy Bokajovy s Tureckem, které bylo jeho spojencem proti císai, neml mír mezi ním a císaem nabýti platnosti, pokud by nebyl uzaven mír mezi císaem a Turky. Proto se hned po míru vídeském poalo vyjednávati s Tureckem, s nímž byla vedena válka více než dvacet rok, a koncem r. 1606 mír uzaven. Ale zmatky v Uhích tím nepestaly. Císa Rudolf, který mír vídeský, vykoupený velikými ústupky, zvlášt náboženskými, podepsal jen po dlouhém zdráhání a nerad, nechtl uznávati jeho platnost a mír

Turky vbec odpíral potvrditi, takže stále hronebezpeí nové války. Nespokojenost s jeho vládou nejen v Uhích, nýbrž i v zemích eských a rakouských tímto jednáním Rudolfovým i novými skutky nepátelskými protestantm vzrostla na nejvyšší míru. Když se na stranu nespokojenc pidal sám arcikníže Matyáš, propuklo nové pos

zilo

vstání proti Rudolfovi. Spojili se proti

nému

sta-

vové uherští, rakouští a moravští, jejichž vojsko, vedené arciknížetem Matyášem, vtrhlo roku 1608 Moravou do Cech a stanulo blízko Prahy, jsouc odhodláno zbaviti Rudolfa vlády. Toliko pispním stav eských, kteí se nepipojili k odboji, byl starý a churavý císa zachránn od úplného pokoení. Byl však pinucen postoupiti mírem libeským bratru svému Matyášovi Rakousy, Uhry a Moravu a stavy eské odmniti o rok pozdji vydáním majestátu na svobodu náboženskou. Le ani Matyáš nemohl odpírati dostaten náboženským požadavkm stav, jejichž pomocí se do-

49

mohl vlády. Byl nucen nejen protestantským stauherským a moravským ponechati celkem jejich dosavadní svobodu nýbrž i potvrditi a rozšíiti stavm obojích Rakous nkdejší náboženské koncese Maximiliánovy t. zv. resolucí, vydanou tvrt roku ped eským majestátem. Tak spor mezi Matyášem a Rudolfem posilnil moc prote-

vm

;

stantských stavu v jejich zemích, protože se však bojovná strana katolická nechtla smíiti s jejich

úspchy mocí vynucenými, zvýšil nemálo obecné naptí mezi stranami katolickou a protestantskou. Srážka mezi obma tmito stranami se zdála nevyhnutelná, když r. 1609 vypukl prudký spor o

uprázdnné vévodství júlišskok é na Dolním Rýn mezi nápadníky pro-

k e v 1

s

testantskými vzrostlé

nov

a

katolickými.

pistoupivšími

Protestantské

leny podailo

hlavn psobením podnikavého

unii

se

knížete Kristiána

z Anhaltu pohnouti k spolku francouzského krále Jindicha IV. a zajistiti si také podporu Anglie a Nizozemí. Zavraždním francouzského krále Jindicha r. 1 6 10 a smírným vyrovnáním sporu o Jlich boue byla na as odvrácena a ani pohnutá episoda pasovského vpádu do Cech r. 1 6 1 1 jež pipravila císae Rudolfa o vládu také nad zemmi, které mu r. 1608 byly ponechány, neporušila mír Evropy. Naptí mezi stranami však ne-

pominulo, protestantská unie a katolická liga stály nepátelsky proti sob, a bylo zjevno, že rozhodný zápas mezi stranami, který hrozil propuknouti již

na sklonku vlády Rudolfovy, byl pouze odložen, že

propukne pece pi

tosti.

A píležitost

ta

vhodné píležipose dostavila nejbližší

eským

vstáním. a

pednášek

a rozprav VI.

.

8.

4

DRUHÁ PEDNÁŠKA.

spoleenské a národnostní pomry zemí eských v dob pedblohorské.

Ústavní,

pomrm

Chystáme-li se pihlédnouti k vnitním zemí eských v dob ped eským povstáním,

je

pedevším teba pipomenouti si, že pedblohorský stát eský obsahoval vedle Cech a Moravy ješt Horní a Dolní Lužici a hlavn celé rozsáhlé Slezsko, to jest nejen dnešní rakouské

zem,

byly teprve Pruskem. Nerozlunost všech tchto zemí byla slavnostn stanovena královskými i císaskými majestáty, jejich státoprávní jednota byla nepochybná a také se na venek jevily jednotným státem; ale uvnit jejich spojení bylo ve skutenosti dosti volné. Každá zem požívala velmi rozsáhlé samosprávy, mla své vlastní nejvyšší úady a soudy, své vlastní snmy a zvláštní své zákony. Proto také vnitní vývoj všech tchto zemí nebyl jednotný a tato nejednotnost byla zvyšována, pokud šlo o Slezsko a Lužice, ješt tím, že obyvatelstvo tch zemí lišilo se národnostn od obyvatelstva Cech a Moravy, jsouc pevážnou vtšinou nmecké Slezsko, nýbrž

i

ty slezské

za Marie Terezie urvány od

jež

eské koruny

51

nemžeme eské

všímati podrobn všech tehkoruny, nýbrž budeme pihlížeti hlavn jen k echám a Morav, které pro náš národní vývoj mají význam nejvtší. Ústavní povaha eského státu v dob pedblohorské bývá vyjadována slovy, že to byl stát stavovský. To znamená, že tu panovník, král

Zde

arci

si

dejších zemí

eský, nevládl neomezen, nýbrž

se o moc ve stát privilegovanými tídami obyvatelstva, kterým bylo zákony zemskými piznáno právo rozhodovati spolen s panovníkem o záležitostech zem tak, že panovník byl v nkterých vcech jejich souhlasem vázán. Takovými privilegovanými tídami, stavy zemskými, byli v echách

dlil se stavy,

v

t. j.

s

dob pedblohorské

rytíi,

t.

j.

nižší

šlechta,

páni,

t.

j.

vyšší šlechta,

a královská

msta. Na

Morav k tmto tem stavm

pistupoval ješt stav tvrtý, vyšší duchovenstvo vládnoucí svobodnými statky (biskup a opatové bohatých klášter). Všechno ostatní obyvatelstvo, jež

potem

mnohonásobn pevyšovalo píslušníky stav zemských, nemlo politických práv, nemlo vlivu na veejné záležitosti, nemlo významu v státním život. Podle názoru doby toto obyvatelstvo nestavovské byl to ohromnou vtšinou lid poddaný bylo naproti králi a zemi zastoupeno svými vrchnostmi. Takovéto stavovské zízení vyvinulo se ve stedovku ve všech státech evropských a všude záhy docházelo k bojm mezi mocí panov-

—

—

nickou a stavovskou o to, komu náleží více práva a více vlivu na vedení státu. Také v eských djinách již ped válkami husitskými pozorujeme takový zápas mezi panovníkem a stavy o moc ve stát a po válkách husitských zápas ten propukl

s obnovenou silou. Kdežto za krále Jiího z Podbrad udržována byla rovnováha mezi mocí královskou a stavovskou, za jeho slabých nástupc z rodu jagellonského moc stav nabyla veliké pevahy nad mocí královskou, král stal se takka híkou v rukou stav. To se zmnilo nastoupením Ferdinanda I. Habsburského na trn eský. Ferdinand jist ku prospchu obecnému omezil nemírn vzrostlou moc stav eských, zvlášt po nezdaeném odboji z r. 1547. Ale i potom stavové

mli

velikou

moc

a nejen

si

ji

dovedli uhájiti proti

absolutistickým snahám panovník, nýbrž usilovali

ješt o

její

rozmnožení.

Tak zápas mezi panovní-

moc ve stát nepestával, nýbrž byl veden, nkdy zjevnji a boulivji, jindy zpsobem mírnjším a mén okázalým, takka neukem

a stavy o

stále, až

posléze vyústil v

eské

povstání, jež se

skonilo Bílou Horou. Abychom porozumli podstat toho zápasu, který vedle boj náboženských je hlavní osou eských djin pedblohorských, je teba seznámiti se ponkud podrobnji s povýznamem mry stav a jejich postavením v tehdejším stát eském. Pedním representantem stav byla š 1 e ch t a, jež se dlila ve dva stavy, vyšší: stav panský, a nižší: stav rytíský neb vlády cký. Krom pánv a rytí nebyly v Cechách uznávány jiné stupn šlechtické a stavové eští se houževnat vzpírali zavádní jiných titul šlechtických do Cech. Knížatm z Plavná, kteí mli statky v Cechách, bylo sice v polovici XVI. století zvláštním usnesením snmovním povoleno užívati také v Cechách titulu knížecího, ale výslovn stanoveno, že proto nemají býti pokládáni za zvláštní stav, nýbrž nálei

53

žeti k stavu

panskému. Ani mocní pánové

z

Rožm-

patila asi patnáctina celé zem, se nikdy nenazývali jinak než pány. Xa po. XVII. stol. se sice v Cechách mezi šlechtou objevují nkteí hrabata (hrab Thurn, Šlik), ti však nemli jiných práv než ostatní lenové stavu panského. O pijetí do stavu šlechtického v Cechách nerozhodoval pouze král. Udlil-li král nkomu erb, neznamenalo to ješt, že je lenem stav v Cechách. Kdo se chtl státi lenem stavu panského v Cechách, musil býti pijat od pán, kdo lenem stavu rytíského, musil býti pijat od rytí. Podmínkou píslušnosti k obma stavm bylo držení statku zapsaného v deskách zemských nebo dvorberka, jimž

tm

ských.

Šlechtických rod, které se poítaly mezi stavy, bylo na konci doby pedblohorské mén než v dobách husitských, protože asi mnoho drobných

rod

zemanských zchudnutím pozbylo šlechtictví. stol. poítalo se v Cechách asi 250 rod panských a 1130 rod rytíských, cel-

Na poátku XVII.

kem tedy všech rod

šlechtických,

jež

statky v Cechách, na 1400. Podle toho byl

držely

poet

velkostatká v Cechách asi dvojnásobný proti potu nynjšímu. Ale k velkostatkm tm náležela nejen pda vzdlávaná od vrchnosti ve vlastní režii, dominikál, nýbrž také pozemky vzdlávané poddanými. Poddaní totiž nebyli pošlechtických

pozemk, nýbrž za jevrchním vlastníkem poddanských pozemk, rustikálu, byla tedy vrchnost. Takových pozemk poddanských, rustikálu, bylo pi každém kládáni za vlastníky svých

jich

nájemce;

velkostatku více než vlastní

dlení této poddanské

pdy

pdy panské. O rozmezi jednotlivé vrch-

54

echách máme dosti podrobné zprávy konce doby pedblohorské. Zaátkem XVII. století bylo v Cechách celkem zhruba nco pes 150.000 poddanských usedlostí. Z toho pipadalo na královské a komorní statky pes 14.000, na duchovenské pes 7000, na statky královských a poddanských mst pes 7000, na statky panské pes 67.000, na rytíské pes 54.000. Podle toho celé tyi ptiny všech usedlostí poddanských byly na statcích panských a rytíských; na statcích královských nebylo jich ani /l0) na Smíme-li statcích duchovenských ani celá 20 pedpokládati, že také pda, kterou vrchnosti samy dávaly vzdlávati, byla podobn rozdlena, plynulo by z toho, že v rukou šlechty byly asi nosti v z

1

1

/.

.

tyi ptiny celého království, a to tak, rod panských mlo znan vtší majetek

—

—

že 250

pozem-

skoro polovinu zem než 1130 rod patilo toliko nco více než terytíských, jimž tina zem. Tím se ovšem vysvtluje veliký význam a moc stavu panského v Cechách. Na

kový

—

Morav,

nemáme

podrobných zpráv, byly pomry podobné, ano zdá se, že tam pevaha stavu panského byla ješt vtší. Není sice správno tvrzení asto opakované, že na Morav bylo v XVI. stol. jen patnáct starých rod panských, naopak možno jich poet odhadovat asi na 90, ale i tak bohatství a moc rodu panského byly o

níž

tak

tu veliké.

Mezi jednotlivými rody panskými byly arci v Cechách i na Morav znané rozdíly, pokud šlo o velikost jejich majetku Na statcích pán z Rožmberka poítalo se v druhé polovin XVI. století pes 10.000 poddanských usedlostí, z ehož možno

55

souditi,

že jim patila

1

/16

celé

zem. Proto

Rožmberka mli ve stavu panském význam a vliv, jejich hlas znamenal tu

také pánové vynikající

asi

z

vždy nejvíce. Rod ten však vymel r. 1611. Na sklonku doby pedblohorské z panských rod v Cechách nejznamenitjší byli zvlášt Lobkovicové, Svamberkové, Smiití, Sternberkové, Valdštejnové, Slavatové, Berkové, Kolovratové a Kinšti.

Mezi rytíi bohatstvím vynikali zvlášt Trkové.

Na Morav k nejznamenitjším rodm panským patili zvlášt Zerotínové a Lichtenšteinové.

Protože pozemkový majetek šlechty byl z nejvtší ásti v rukou jejích poddaných, závisela její hospodáská síla pvodn pedevším na výnosnosti tchto poddanských pozemk, na platech, jež poddaní z nich odvádli. Proto je pirozeno, že šlechtití velkostatkái dbali toho, aby výnos tchto pozemk neklesal, anebo docela nezanikal. Tato snaha ovšem nemohla pízniv psobiti na postavení lidu poddaného, protože vedla k utužování jeho závislosti na vrchnostech, k zvtšování jeho plat a povinností. Tvrdívá se dokonce, že lidu poddaného se tímto zpsobem již v dob pedblohorské zhoršily tak, že stav nesnesitelný, a jeho na konci doby té byl vysvtluje se tím také nezdar eského povstání. Akoli tyto otázky nejsou ješt dostaten a všestrann prozkoumány, možno pece na základ novjšího badání tento názor prohlásiti za nesprávný. je tak dležitá, že je potebí vyložiti ji podrobnji. Pomr poddaných k vrchnostem se zakládal z nejvtší ásti na starých smlouvách z doby pedhusitské, jimiž byly pesn stanoveny platy a po-

pomry

tém

Vc

50

vinnosti poddaných,

kterými byli zavázáni vrchnostem ze svých usedlostí. Platy poddaných byly jednak penžní, jednak naturální a v dob, kdy smlouvy byly uzavírány, znamenaly pro vrchnost znaný dchod. Ale asem hodnota tchto plat klesala. Platy poddaných totiž zstávaly stejné, ale hodnoty penz ubývalo tak, že v XVII. stol. jejich cena rovnala se asi tvrtin nebo ptin ceny, kterou mly v dob pedhusitské. Pokud poddaní byli vrchnostem povinni jen penžitým úrokem, zmenšil se výnos jejich plat do XVII. stol. mrou vskutku neobyejnou. Kde platili také naturáliemi (ovsem, slepicemi), toto znehodnocení nebylo tak veliké. Ale celkem není pochyby, že užitek, jenž plynul vrchnostem z poddanské usedlosti, od stol. XV. do stol. XVII. stále se zmenšoval, a to

pímo pekotnou

rychlostí.

Tak

vrch-

nosti chudly takka nepozorovan a naopak hmotné postavení poddaných se zlepšovalo, protože cena

plodin a

výrobk hospodáských

rostla, ale povin-

zstávaly stejné. Vrchnosti takovémuto znehodnocování svého majetku hledly odpomáhati nkde tím, že vtší péi vnovaly vzdlávání a zužitkování své vlastní pdy intensi vnjším hospodaením. To nepochybn vedlo místy k pokuuvaliti na poddané povinnost pomáhati svou prací pi vzdlávání panské pdy, zvyšovati sel-

nosti jejich

sm

ské roboty, ale celkem, pokud víme, tato robotní povinnost poddaných v dob pedblohorské nebyla píliš veliká. Ano, srovnáváme-li ji s robotou, k jaké bývali poddaní zavázáni v dob poblohorské, jeví se nám robotní povinnost eských sedlák doby pedblohorské pímo nepatrná. Podle všeho, co dosud o tch vcech víme, ne-

zdá se, že by hmotné pomry poddaného lidu selského ped pohromou blohorskou byly nepíznivé anebo dokonce nesnesitelné. Za to není pochyby, že jeho závislost na vrchnostech byla veliká. ekl jsem již, že takový poddaný sedlák nebyl skuteným vlastníkem své usedlosti, nýbrž jen jaksi nájemcem vrchnosti, jež mla právo vlastnické na všech poddanských usedlostech. Proto poddaný sedlák nemohl prodávati nebo postupovati svou usedlost bez svolení vrchnosti. Ve skutenosti to však mnoho neznamenalo, sedlák nakládal se svou usedlostí dosti svobodn, vrchnost zpravidla neinila mu v tom pekážek, byla-li jí zajištna vše-

práva na té usedlosti váznoucí. Nicmén snaha vrchností, aby jim neušlo nic z jejich práv a dchod, vedla záhy k všelikému omezování osobní svobody poddaných. Již v pedhusitské dob vrchnosti bránívali svým poddaným sthovati se do mst, nechtíce, aby pišli o užitek z nich plynoucí. Po válkách husitských chna

její

práv

se pomry po té stránce ješt zhoršily. V dobách válených mnoho poddaných zanechalo svých usedlostí, jež

pak, nejsouce osazeny, nepinášely vrch-

Nad to, když války pestaly, mnoho odvyklého práci, potulovalo se po zemi. Aby se zamezilo další opouštní selských živností a množení potulného lidu, inna hned po válkách husitských usnesení snmovní, aby nikdo nepechovával cizích lidí poddaných a služebných, jimž se nedostalo ádného propuštní od jejich pána, aby poddaní lidé, kdyby sbhli s ddin, byli vraceni vrchnostem, a posléze, aby sedláci poddaní nesmli se sthovati bez svolení vrchností. Konen roku 1497 bylo usneseno, že nostem

užitek.

lidu selského,

hospodái poddaní, kteí sbhli se svých usedlostí po r. 1466, mají býti vráceni svým vrchnostem a budoucn se nesmjí bez svolení vrchnosti sthovati. Usnesení to se mlo týkati pvodn pouze selských hospodá, t. j. skutených držitel nebo nájemc poddanských usedlostí, ale ješt toho roku dodaten stanoveno, že ani jiní lenové selských rodin, zvlášt synové a dcery poddaných sedlák, nesmjí odcházeti sgrunt své vrchnosti, a že nesmjí býti jinde, zvi. v mstech, pijímáni, leda by se vykázali výhostním listem své vrchnosti na znamení, že byli dobrovoln z poddanství propuštni. Tmto snmovním usnesením z druhé polovice XV. stojetí bývá asto piítán osudný význam v djinách poddanství v Cechách, jako by jimi byl položen základ k nevolnictví selského lidu. To jist není správné. Usnesení takto nepinášela nic naprosto nového, nýbrž byla jen obnovením a uzákonním zásad obecn uznávaných. Také ono právní omezení sthovacího práva lidu selského ve skutenosti nebylo samo o sob píliš tíživé, protože selský lid za obyejných bývá tak srostlý s pdou, na níž sedí, že ani nepociuje poteby sthovati se s místa na místo. Horší bylo, že vrchnosti osobovaly si vždy více práva nejen nad vlastním hospodáem, nýbrž i nad všemi leny jeho rodiny. Již v dob pedblohorské bylo pravidlem, že je potebí svolení vrchnostenského jak k satkm poddaných, tak i k uení se emeslm, že dti poddaných sedlák byly nuceny sloužiti vrchnosti. Tak vrchnost vládla osudem všech svých poddaných, osedlých i neosedlých, naizovala nebo svolovala, kdo jí má sloužit, všichni selští

pomr

5y

kdo se smí uit emeslu nebo studovat, kdo se smí vdávat a ženit. Moc vrchnosti nad poddanými také již od byla zvyšována ješt tím, že na doby pedhusitské postupn pecházela tém

n

všechna práva,

úadm

jež

pvodn

náležela králi a jeho

vykonávána mocí státní, tedy to, co nazýváme právy veejnými. Poddaní mli sice jistou míru samosprávy ve vcech souda také dnes jsou

všecka správa polinade všemi poddanými byla v rukou vrchnosti a byla vykonávána jejím jménem, jejími úady a zízenci. Tento pomr byl pípadn vystižen slovy, že vrchnost byla svým poddaným okresním soudcem, okresním berním a okresním hejtmanem. Každý velkostatek, každé panství bylo takka malým státem, jehož selské obyvatelstvo nepodléhalo moci krále a jeho nýbrž jen své vrchnosti a jejím úadm. úad, Tato veliká a vyšší mocí královskou niních a policejních,

ale jinak

tická, soudní a berní

tém

tém

jak neomezovaná

moc

vrchností nad

poddanými

sama o sob nemusila ješt býti zlem. Jist však poskytovala zlým vrchnostem možnost k všelikému utiskování a sužování poddaných. Skuten známe již z doby pedblohorské píklady násilného jednání vrchností s poddanými, ale jiné píklady ukazují, že se vrchnosti chovaly k poddaným laskav. Patrn pomry nebyly všude stejné, nýbrž se ídily osobními vlastnostmi vrchností. Rozhodn však nemáme právo mluviti v dob pedblohorské všeobecn o utlaování a týrání poddaných vrchnostmi, domnívati se, že mezi vrchnostmi a poddanými bylo všude jen nepátelství a boj. Takové hluboké a zásadní nepátelství se vyvinulo zpravidla jen tam, kde mezi vrchností a poddá-

60

nými vznikly rozpory náboženské, kde vrchnosti, užívajíce své tém neomezené moci nad lidem poddaným, braly mu jeho víru a vnucovaly mu víru svou. K tomu docházelo v Cechách i na Morav tu a tam již ped bitvou blohorskou, hlavn ovšem na statcích vrchností katolických a mnohem mén na statcích šlechty, která zpsobila eské povstání. Celkem však náboženské rozpory mezi vrchnostmi a poddanými byly v Cechách ped pevratem blohorským ídké a pomrn málo významné. Jako je nesprávno domnívati se, že utlaování a týrání poddaných šlechtickými vrchnostmi bylo v Cechách ped bitvou blohorskou pravidlem, tak stejn nesprávno je pedstavovati si tuto es-

t

kou šlechtu

pedblohorskou jako spo-

lenost lidí mravn schátralých a neschopných. Není pochyby, že od konce XVI. stol., hlavn asi zásluhou stálého pobytu císaského dvora Rudolfova v Praze, která se v té dob stala shromaž-

dištm všelikých dobrodruh a svták z rozliných konin svta, pronikaly do Cech a zvlášt ovšem do kruh šlechtických, dvoru blízkých, volnjší, nevázanjší mravy. Rozmailost, pijanství, hráství a rvástvi, pohlavní nevázanost a jiné nepkné zjevy vyskytují se v té dob v eské spolenosti šlechtické velmi hojn. Ale nesluší zapomínati,

že s

podobnými

setkáváme se v té Tak na p. pijanství

a

mnohem

horšími zjevy

dob

také v jiných zemích. pímo zvíecí, vášnivá záliba

ei

v kartách a kostkách, neuvitelná hrubost v a v chování byly v sousedním Nmecku zjevy zcela obyejné a všude rozšíené. Vyslancové cizích stát v té dob asto si naíkají, že s knížaty

nmeckými

tém

není

nikdy možno jednat, pro-

tože jsou skoro vždycky a Itálii se zase

opilí.

potkáváme

s

V

tehdejší Francii

jinými

zpsoby

roz-

mailosti a zhýralosti, a také jinde, na p. v Polsku, bujnost a rozmailost šlechty byly veliké. Pi

hojných stycích že se

ást

její

eské

šlechty s cizinou není divu,

dala zachvátiti

tmito nepknými

vzory, ale celkem byly u nás po té stránce po-

mry sotva

horší než kdekoli jinde, spíše naopak ve vtšin zemí sousedních. Dojista nebyly takové mravy pravidlem u veškeré eské šlechty pedblohorské. Veliká její ást se neodcizila docela písným mravním zásadám svých husitských pedk. Platí to pedevším o šlecht, lepší než

která se hlásila k

Jednot

bratrské, ale jist také

o valné ásti šlechty ostatní.

opakovanému názoru pedblohorské šlechty eské dlužno také uvésti, že tehdejší eská šlechta vnovala velmi mnoho pée svému vzdlání. Bylo tehdy zvykem velmi rozšíeným, že mladí synkové šlechtických rodin eských vysíláni bu na Proti rozšíenému a stále

o mravním úpadku

cizí university nebo na daleké cesty svtem. Tím se vysvtluje, že mezi eskou šlechtou nejsou vzácným zjevem mužové mluvící a píšící nkolika jazyky svtovými, mužové znaného na svou dobu vzdlání historického, literárního,

studie na

právnického a zvlášt theologického. A není nahodilé, že v eské literatue té doby šlecht ná leží místo vedoucí. Staí vzpomenouti Karla ze Zerotína, Václava Budovce a Viléma Slavaty, k nimž druží se ada jiných mén proslulých. Svdí-li to vše o neobyejn vysokém stavu vzdlanosti v eské šlecht pedblohorské, eské

82

djiny posledních desítiletí ped bitvou blohorskou a zvlášt djiny dlouholetého a úspšného zápasu stav eských o svobodu jejich vyznání náboženského ukazují, že tehdejší eská šlechta nemívala nedostatek ani mužných a ryzích charakter, ani schopných a rázných politik. Za to nelze upíti, že od dob husitských obecným vývojem vojenského zízení, o nmž se ješt zmíním, nastal v eské šlecht velmi citelný a svými následky škodlivý úpadek vojenského ducha a válenických schopností. Krom obou stav šlechtických, pán a rytí, poítal se v Cechách k stavm zemským, obdaeným právy politickými, pouze ješt stav mstský. Stavu mstského však nebyla úastná všechna msta, nýbrž pouze msta královská, t. j. msta založená nkterým z eských král a pímo králi poddaná. Vedle toho byla v Cechách msta

msta

poddaná byla podobn závislá na svých vrchnostech jako poddaný lid selský a nemla práv politických, nýbrž byla naproti králi a zemi zastupována svou založená jinými vrchnostmi, ale

tato

vrchností. Ani msta královská pvodn nemla práv politických; byla pokládána takka za soukromý majetek král. Akoli již ped bouemi husitskými mívala nkdy znaný vliv na vci zemské, zvlášt v dobách bezkráloví, pece nebyla ješt skuteným stavem zemským. Válkami husitskými se zárove s jejich poeštním povznesl velice politický význam mst. Zástupcové mst se úastnili zcela pravideln snmu a mli mocný, asto rozhodující vliv na vci veejné. Po válkách husitských, zvlášt v dobách jagellonských, oba stavové vyšší, páni a rytíi, nelib nesouce veliký

63

vzrst moci mstské,

snažili

se pipraviti

msta

o jejich práva politická. Upírali jim právo úastnechtli je uznati za tetí stav zemniti se ský, protože prý jsou soukromí poddaní královi. Ale stav mstský dovedl si uhájiti své právo. Po

snm,

mstm

královským dlouhých sporech bylo r. 1508 právo piznáno stav od krále i od obou vyšších zemstav úastniti se snm, byla uznána za tetí ský.

V stol.

té

dob, od druhé

XVI.,

politického

pol. stol.

XV. do

polovice

msta i

byla na vrcholu svého rozvoje hospodáského. Byla bohatá, poží-

mla znaný vliv na stavovského odboje proti králi Ferdinandovi I. r. 1547 se horliv úastnila, také však nejtížeji pocítila následky jeho nezdaru. zkonfiskováno, jejich Mnoho statk bylo samospráva omezena dosazením královských rychtá, na msta uvaleny nové stálé dávky. Tím vším královská msta v Cechách byla znan ochuzena a ve svých právech omezena. Proto však nepozbyla všech svých práv politických, nepestala býti stavem zemským. Král Ferdinand zvláštním královským privilegiem výslovn piznal „do své vle hlasu tetího stavu na snmích obecních" toliko sice ve vcech, jež se týkaly mst, ale protože omezení toho nebylo pozdji písn dbáno, úastnila se msta královská jako tetí stav zemský i po r. 1547 jednání o vcech veejných, a po ase zase pomalu vzrstal jejich význam. Msta nabývala zase vtší samosprávy a mocnjšího vlivu na vci zemské. Nicmén významem politickým daleko se nemohla rovnati obma stavyšším. Protože tito vyšší stavové své poli-

vala rozsáhlé samosprávy a

veejné

záležitosti.

I

mstm

mstm

vm

64

svj prospch pi povobemeny. Pes to však jejich celkový stav hospodáský nebyl nepíznivý. Vtšinou eské mšanstvo doby pedblohorské vynikalo zámožností i vzdláním, tické

pevahy

užívali ve

lování berní, byla

msta

což se jevilo zvlášt teraturu a umní.

tížena velikými

péí

o školy

i

zájmem o

li-

K tmto tem stavm pistupoval na Morav ješt stav prelátský, který v Cechách válkami husitskými byl pipraven o své statky i o svá práva politická. stavu prelátskému na Morav se poítali vedle biskupa olomouckého kapitula olomoucká a brnnská, opati a probošti moravských klášter, které mly statky zapsané v deskách zemských, a také pedstavené nkterých klášter ženských. Píslušenství prelát ke stavm zemským se tedy zakládalo na jejich majetku pozemkovém, patili ke stavm jako držitelé deskových velkostatk. Protože však králi náleželo vrchní právo vlastnické nad statky církevních ústav tak, že statky ty pokládány byly za píslušenství královské komory, za ást korunního jmní, nemohl stav prelátský vystupovati ve vcech politických tak samostatn jako oba stavové šlechtití. Svým postavením v život politickém se podobal spíše stavu mstskému, s nímž také na snmu byl spojen v jedinou kurii ízenou královským úedníkem, podkomoím. Rozhodujícím initelem mezi stavy na Morav stejn jako v Ce-

K

chách byla šlechta a pedevším stav panský. Moc stav ve stát, jejich vliv na veejné záležitosti se uskuteovaly jednak nejvyššími zemskými úady a nkterými soudy, jednak snmy. zemVlivu na osazování nejvyšší ch

úad

s

k ý ch se domohli pánové eští

již

ped

válkami

konci XIV. stol. (roku 1395) král pouhé vlaVáclav, který rád dosazoval do dyky a mšany, byl donucen zavázati se, že tyto úady bude osazovati jen urozenými pány, jejichž rodové je držívali od starodávna. Tím byla uznána zásada, že nejvyšší úady jsou právní državou vyšší šlechty. Po válkách husitských zase byly husitskými.

Na

úad

spory o nejvyšší úady, k narovnání mezi stavy

až

konen

r.

1497 došlo

Bylo ustanoveno, že nkteré úady mohou býti osazovány tak úad nejv. pouze osobami stavu panského purkrabí, hofmistra, maršálka, komorníka, sudí jiné pouze zemského i dvorského a kanclée osobami stavu vladyckého neb rytíského. Podobn se na Morav vyvinulo pravidlo, že ntak úad které úady patí stavu panskému nejv. zemského hejtmana, komorníka a nejv. sudí jiné stavu rytískému. Uznávalo se také a bývalo od král stavm výslovn potvrzováno, že úady tý mají býti osazovány jen s radou pán, kteí byli stálou radou královou. Zízením zemským království eského z r. 1500 byla pak stanovena zásada, že nejv. úedníci zemští jsou nesesaditelni. Král Ferdinand I. marn se pokoušel pohnouti stavy, aby upustili od této zásady. Stavové toliko pipustili, kdyby král chtl nkterému úedníku zemskému úad odníti, že má prve s radou zemskou rozvážiti jeho nehodnost a neužitenost, t. j. že smí úedníka sesaditi pouze s vdomím a souhlasem ostatních nejvyšších úedník. I v dob habsburské bylo uznáváno,' že nejvyšší úedníci zemští mohou býti zbaveni úadu, jen dopustili se hrubého provinní proti své povinnosti úední a králem.

—

—

,

—

—

Sbírka pednážek

a

rozprav

VI. t

8.

5

úadu svého pozbývali toliko nastoupením nového krále, jímž všechny úady byly pokládány za uprázdnné. Podobn platila i v dob habsburské starodávná, již od krále Jana Lucemburského pi jeho nastoupení na trn eský uznaná zásada, že na eské úady zemské i dvorské mohou býti dosazováni jen Cechové, ne cizozemci. Všichni úedníci zemští byli písahou zavázáni netoliko králi, nýbrž i stavm a vší obci království eského a byli tedy odpovdni nejen králi, nýbrž i stavm, snmu. Písahou zemi, stavm nebyly zavázány pouze úady zízené v dob habsburské pro obory vyhrazené úpln pravomoci panovníkov, totiž presidenti a radové finanního úadu královského, eské komory, a presidenti i radové soudu apelaního. Na rozdíl od tchto úad ryze královských mly všecky ostatní úady v Cechách na Morav až do konce doby pedblohorské povahu valnou mrou stavov-

Jinak

i

úad

ských.

Krom

úad

také soud}/- podléhaly stav. Vyjímaje ryze královský soud

vlastních

velice vlivu

apelaní, jehož pravomoc se vztahovala hlavn jen na msta, všechny ostatní nejvyšší soudy v ze-

bu

mích eských byly úpln nebo z ásti staRyze stavovskými, na králi skoro docela nezávislými soudy byly dležité a mocné soudy zemské v Cechách i na Morav. Soudy ty byly osazovány výhradn píslušníky stavu panského a rytíského od krále, ale s radou pán a rytístva. Dlo se to asi tím zpsobem, že písedící soudu zemského spolen navrhovali králi nkolik kandidát, z nichž on nkterého dosadil na uprázdnné místo. dosazování písedících zemského soudu

vovské.

A

67

králi, ješt první králové z rodu habsburského Ferdinand I a Maximilián II. ponechávali stavm zvlášt na Morav velikou volnost v osazování zemského soudu. Stavové takka jen oznamovali králi, koho zvolili za písedící, tak že potvrzení královské melo jen formální význam,

formáln píslušelo

a

nkdy

snad,

nedocházelo.

aspo

na

Morav, vbec

Teprve na konci XVI.

stol.,

k

nmu za

cis.

Rudolfa II., vznikl o to spor mezi králem a stavy moravskými. Stavové byli nuceni povoliti a spokojili se tím, že králi toliko navrhovali vhodné osoby za písedící zemského soudu. Když však potom Rudolf nedbaje jejich návrh jmenoval nkdy do soudu zemského osoby jiné, pece se zas tomu vzepeli, nechtéjíce osoby ty uznati za leny zemského soudu. Konen spor byl urovnán tak, že nejvyšší úedníci a soudcové zemští k vyzvání císaovu posílali mu své návrhy zapeetné, každý zvláš, navrhujíce na každé uprázdnné místo po dvou až tech osobách vhodných, z nichž si císa potom vybral. Právo stav na osazování zemského soudu bylo tím arci vážn omezeno. Soudy ryze královskými veškerou svou podstatou mly býti soud dvorský a komorní. Skuten jejich písedící jmenoval král samostatné, ale pes to mli na stavové nemalý vliv. Projevoval se tím, že jejich písedící podle zízení zemského písahali netoliko králi, nýbrž i obci království eského, tedy stavm. Máme-li pln pochopiti význam tohoto vlivu stavovského na [nejvyšší úady a soudy zemské,

—

n

je

teba znáti ponkud moc a postavení jeve správ zemské. Zde možno zmíniti se jen nejdležitjších Mezi nejvyššími úedníky zem-

jich

o

68

skými první místo zaujímal nejv. purkrabí. Jako správce hradu pražského byl pokládán za první osobu po králi cizí vyslancové ve svých zprávách jej obyejn nazývají místokrálem a byl-li trn uprázdnn, obstarával správu zem zasedal také jménem královým na soud zemském. Byl však zárove pokládán za náelníka stav, ídíval obyejn jednání snmovní a pednášel prohlášení stavovská na snmích. Je pocho-

—

—

úad propjující svému

držiteli tak

pitelno,

že

velikou

moc nebýval králm píjemný,

a že

jej

pro nebylo kandidáta Skuten za cis. Rudolfa II.

nechávali neosazený, když zcela

úad

spolehlivého.

nejv. purkrabí celých 12 let byl

a teprve

na

snmu

r.

1608 vymohli

uprázdnn, si

stavové

eští, aby byl znova osazen.

a

Z ostatních zemských úad nejdležitjší, nejpednjší, byl úad nejv. kanclée. Kanclé stál v ele královské kanceláe, která obstarávala písemnosti vydávané jménem krále eského, a se týkaly Cech, Moravy, Slezska nebo Lužic. Všechny listiny královské vtšího a trvalejšího významu, urené pro kteroukoli z tchto zemí, mohly vycházeti pouze z eské kanceláe a musily býti opateny podpisem nejv. kanclée, nikoli

ml

pirozen veliký vliv nejen na formu, na obsah takových listin. Význam nejv. kanclée eského vzrostl zvlášt za Rudolfa II. stálým pobytem dvora císaského v Praze. Kanclé stal se jednou z nejdležitjších osobností pi dvoe, jsa jaksi prostedníkem mezi eskými úedníky zemskými a dvorskými úady císaskými. Podával králi zprávu i své dobré zdání o jednáních a usneseních nejv. úedník a vbec o všech es-

který nýbrž

i

69

kých záležitostech a naopak

nejv. úedníkm pedPsobnost eské kanceláe se množila pobytem cis. Rudolfa v zemi také z té píiny, že obyvatelé ze všech zemí koruny eské se tehdy astji obraceli ke dvoru se svými žádostmi a stížnostmi, a eské kancelái pak pipadal úkol obesílati strany a rozhodovati mnohé spory. Kancelá eská jako hlavní a bezprostední výkonný orgán vle a moci královské, a zárove

pání

nášel

králova.

výkonný orgán sboru nejvyšších úedník eských, nabývala vždy vtší moci a vmšovala se vždy i do záležitostí píslušejících jiným a soudm. Proto mlo nesmírný význam, že od r. 1599 až do eského povstání úad nejv. kanclée byl v rukou muže jako byl Zdenk z Lobkovic. Jeho smýšlení a moc nejlépe charakterisuje

úadm

více

známá událost, že odepel poviti svým podpisem slavný majestát Rudolfa II. na svobodu ná-

a

boženskou z r. 1609, obsah majestátu byl smluven mezi císaem a stavy pod obojí pod jednou, i

pece

a že

setrval ve

svém úad.

A

nejv. kancv této dob byl nejen královským úedníkem, nýbrž i zástupcem stav — také on písahal nejen králi, nýbrž i zemi, stál jako horlivý a bojovný katolík a vynikající pedák ímskošpa-

lé

i

—

nlské strany u dvora císaského

proti ohromné tehdejších stav eských a v nkterých otázkách, jmenovit ve vcech náboženských, p-

vtšin

sobil

pímo

Také

proti jejich

zájmm

a snahám.

úedníci zemští mli dležité úkoly a práva. Ale celkem nezáleželo pi nich tolik na úad samém, jako na tom, že se jím stávali leny sboru nejvyššíchúedník zemských, jehož

ostatní

psobnost

a

moc byla nadmíru

rozsáhlá.

70

Nejvyšší úedníci eští obyejn sami, ideji ve spolku s písedícími soudu zemského, byli nejvyšším královským úadem správním, jehož prostednictvím král vykonával vládu v zemích koruny eské, hlavn však v Cechách samých. Protože se v této své psobnosti scházívali v eské kancelái, bývali nazýváni prost také eskou kanceláí. Za nepítomnosti královy v zemi nejvyšší úedníci zemští nebo jejich ást ustanovováni za královské místodržící. Svou psobností a významem se nejvíce podobali dnešnímu místodržitelství.

Nejvyšší úedníci zemští byli také jádrem esrady královské, která byla poradním sbo-

ké

rem

eského ve všech otázkách vnitního eského a nkdy i v otázkách vnjší. V nkterých vcech byl král pí-

krále

života celého státu politiky

mo

vázán na spolupsobení rady, tak v osazování jmenování písedících soudu komorního, v udílení lén eské koruny. Vedle nejvyšších úedník zemských bývali do rady královské pibíráni také písedící soud zemského, dvorského i komorního a nkdy i jiní radové královští. V tomto širším složení byla rada královská také nejvyšším královským soudem pro zem koruny eské, vyizovala jménem královým odvolání od jiných

úad,

soud k nmu podaná spory, které s obejitím soud picházely pímo ped osobu krái

jiných lovu.

Nkdy konen

pidáváni k rad královské snmovní, volení snmem bu podle kraj (na p. po dvou nebo po tech osobách z každého kraje) nebo bez ohledu na kraje ze všech tí stav. Takto rozšíená rada královzvláštní

delegáti

ská se pak stávala takka výkonným orgánem snmu, vykonávajíc na zpsob dnešního zemjménem snmu a s jeho svoleského výboru ním rozliná práva stavovská, peujíc o provádní toho, co bylo snmem usneseno, ano i samostatn vyizujíc rozliné záležitosti zemské, jež jí byly sveny snmem. Za tím úelem konávala tato rozšíená rada královská zvláštní sjezdy, jejichž váhu a moc samých usneusnesení mívala

—

—

tém

snmovních. Nejednou však vyízení a projednání dležitých záležitostí zemských, vyhrazených pravomoci snmu, bývalo svováno pouze nejvyšším úedníkm zemským bu samotným nebo ve spolku s píse-

sení

dícími

A

soud

zemského, dvorského

i

komorního.

i

onak, nejvyšší úedníci zemští byli zajisté vždy nejdležitjším initelem v královské tak

rad, jsouce

V

její

souástí

trvalou,

nemnlivou.

nejvtší ásti pravomoc dnešního místodržitelství a zemského výboru. tomu však pistupovala ješt významná pravomoc soudní. Vysvítá ze všeho dostaten, co to znamenalo, že tito nejvyšší úedníci byli odpovdni také stavm a podléhali také jejich rukou, jak patrno, spojena byla z

K

jejich vlivu

Na Morav význam nejvyšších úedník zemských byl snad ješt vtší než v Cechách. Protože Morava nebyla sídlem královského dvora ani dvorských, byli tam nejvyšší ústedních úedníci stálou zemskou vládou, v jejíchž rukou byla soustedna všechna správa zem, a zemský hejtman, který ml podobné postavení jako nejv. purkrabí v Cechách, byl skuteným zástupcem královým, jeho místodržícím. Ale stejn

úad

tém

1-1

echách zemský hejtman a ostatní nejvyšší úedníci zemští byli také zástupci stav a zpra-

jako v

vidla obhájci jejich práv.

Hlavním a nejvlastnjším orgánem moci stavovské byl ovšem snm. V Cechách byli od doby husitské zastoupeni na snmu ti stavové zemští, stav panský, rytíský a mstský. Stav mstský nemel tu ovšem stejných práv jako oba stavové vyšší. Jsouce závislí na králi, zástupcové stavu mstského bývali povolnjší k jeho žádostem než šlechta. Jejich menší vážnost se zraila i v tom, že celý stav mstský odevzdával jediný hlas, kdežto lenové vyšších stav hlasovali jednotliv. Nemlo to však valného významu praktického, protože za usnesení snmu platilo jen to, o se shodli všichni ti stavové. Šlechtických rodin, jež držely statky svobodné a manské a mly tedy právo úastniti se snm, bylo v Cechách v dob ped-

em

—

— na 1400; mst královských k snmování oprávnných okolo 40. Ale blohorské na

snmu

jak

bývalo

již

víme

obyejn

jen asi 100, v mimo-

ádných pípadech 200, nejvýš 300 úastník. Nebylo zvlášt nižší šlecht snadné nésti nemalý náklad, spojený s docházením ke snmu. Na Morav vedle šlechty a mst královských byli na snmu zastoupeni také preláti, kteí byli s msty ve spo-

lené

kurii.

Právo svolávati habsburské výhradn

snm

píslušelo

v

dob

králi. Za odboje proti králi Ferdinandovi I. r. 1547 stavové eští sice vyslovili požadavek, aby za nepítomnosti královy mohly se konati snmy i bez jeho svolení, ale po vítzství nad odbojem Ferdinand znova písn za-

povdl

jakékoli

svémocné konání

snmv

a sjez-

7.-!

d. Byl to tedy in revoluní, jestliže si stavové v potomní dob nkdy sami položili snm, jako se stalo na p. r. 1609 za boje o svobodu náboženství pod obojí. Ale na snmu tehdejším bylo se svolením císaovým defensorm strany pod obojí voleným od stav piznáno právo svolávati v uritých pípadech sjezdy té strany k poradám o nkterých jejích záležitostech náboženských. Základem rokování nasnmích byla královská pedloha, proposice, jež obsahovala hlavn rozliné požadavky berní a vojenské, vedle toho však i jiné návrhy. Jen neradi králové z rodu habsburského dopouštli stavm, aby pednášeli na snmích své vlastní návrhy, stížnosti a pání. Dávali uzavírati snm, jakmile královské pedlohy byly projednány. Ale stavové si vynucovali projednávání svých pání a stížností tím, že odpírali jednati o pedloze královské a žádostech v ní obsažených, pokud nebyly projednány artykule obecné, t.j. jejich pání a stížnosti. Toho prostedku užili s úspchem zvlášt r. 1575, kdy jím pinutili cis. Maximiliána k vážným ústupkm náboženským, a v 1. 1608 9, kdy si takto na Rudolfovi vymohli slavný Majestát. Na velkém snmu

—

z r.

1609

— 10

bylo

pak ustanoveno,

že

svolení

stav k žádostem královským nemá nabýti platnosti, pokud nejsou vyízeny lánky pednesené od stav a týkající se obecných poteb zemských. Stejné právo obhájili ští

si

K platnosti usnesení

souasn

stavové morav-

snmovních bylo potebí

královského potvrzení. Stavové moravští se sice za Ferdinanda I. snažili zjednávati svým usnesením platnost i bez královské sankce, ale nepodailo se jim uhájiti této zásady. Bez svolení královského

ani na Morav zákonem. Práva eského v dob pedblohorské byla veliká. Z nich pední bylo právo voliti krále. Význam toho práva závisel na tom, byl-li trn eský pokládán za volebný nebo ddiný. Rod habsburský se dostal r. 1526 na trn eský pouhou volbou stav eských, aniž byla uznána platnost ddických nárok Ferdinanda I.

nemohlo se tedy žádné usnesení

ani

echách

v

snmovní

státi

snmu

získaných

satkem

s

Annou

Jagellovnou; ale do-

daten

podailo se pece Ferdinandovi pohnouti stavy k uznání tchto nárok. Také celkem v po-

—

tomní dob vyjímaje nezdaený odboj proti Ferdinandovi v r. 1547 nebyla od stav uvádna v pochybnost zásada, že trn eský je v rod habsburském ddiný tak, že po otci nastupuje vždy nejstarší syn. Ale ddinosti trnu se nerozumlo tak, že by stavové vbec nemli vliv na jeho osazování. Naopak bylo zvykem, že právo zákonného ddice trnu po každé znova od stav bývalo uznáváno, že takový ddic vždy znova býval od stav za krále pijímán a vyhlašován, pi emž byl nucen slíbiti stavm, že bude zachovávati jejich práva. Zvlášt bylo zákonn stanoveno, že za života vládnoucího krále jeho nástupce mže býti korunován jen se svolením stav. Protože se všichni eští králové z rodu habsburského domáhali korunování svých nástupc již za svého života, bylo jim vyžádati si k tomu svolení stav. Akoli tedy králové eští z rodu habsburského dosedali na trn právem ddickým, dlo se to zpsobem, který se dosti podobal volb. Tak byl r. 1549 syn Ferdinandv Maximilián od eského snmu dobrovoln za krále pijat, tak aby mohl

—

ješt za života otcova

užívati královského titulu, pijat od snmu za krále Ma1575 ximiliánv syn Rudolf. R. 1608, kdy arcikníže Matyáš, vynutiv si na svém bratru Rudolfovi mocí postoupení Moravy, byl uznán také v Cechách za jeho nástupce, byl mu piznán od snmu eského a

r.

podobn

pouze titul ekance (kandidáta) eského trnu, a teprve po odstoupení Rudolfov byl korunován. Ale nástupce Matyášv Ferdinand II. byl r. 1617, za života Matyášova, zase pijat za krále a koruse jím nován. Toto pijímání krále na snmu, králem, bude pece vlastn nerozhodovalo, kdo mlo veliký význam zásadní. Projevovalo se tím, že k nabytí plné moci královské je teba spolupsobení stav, "jejich formálního uznání. Jím se také vysvtluje, že mohl na sklonku doby ped-

a

blohorské vzniknouti názor, jako by eský trn by stavm eským náleželo prá-

byl volební, jako

vo nejen krále pijímati, nýbrž

jej

vskutku

voliti.

Názor ten byl asi živen hlavn snahami a píinami, jež pak vedly k eskému povstání. Právo voliti nebo pijímati krále nabývalo praktického významu jen v uritých, mimoádných okolZa to jiné právo snmu stále a stále se uplatovalo. Bylo to právo povolovati bern. Králové eští smli totiž vymáhati od zem ze své moci mimoádnou da, berni, jen v uritých pípadech, pi korunovaci a pi svatb dtí královských. Jinak byli nuceni vyžádati si k vymáhání bern svolení stav. Akoli v dob habsburnostech.

mimoádná bern vymáhána byla již pravideln každý rok, dlo se to vždy jen podle svolení eského snmu, a po každém takovém svoleské

ní

králové vydávali

stavm

reversy, že se svolení

71)

to stalo z jejich

dobré vle stav a nemá býti na újmu

svobod.

O výši

a

zpsobu bern

rozhodoval

snm,

jemuž ovšem král inil píslušné návrhy. Za Ferdinanda I. byla pravidlem bern z veškerého majetku movitého i nemovitého podle piznání stav. Obyejn se platilo 6/5 procenta z piznané ceny, což by se rovnalo asi tvrtin výnosu. Této dani z majetku byli podrobeni všichni ti stavové, duchovenstvo i svobodníci. O lidu poddaném se v snmovních usneseních o této berni vbec nemluví. To z té píiny, že jmní poddaných se pokládalo za majetek vrchnosti. Vrchnosti platily berni i z usedlostí poddanských ovšem toliko podle jména; ve skutenosti zaplatili tuto ást bern poddaní sami. Ale vrchnostem zbývalo pece platiti berni z ostatního jejich majetku, z pdy spravované' ve vlastní režii, z dominikálu. Byla tedy na

poátku doby habsburské šlechta zdanna, podobá, dosti stejnomrn s poddanými, a

jak se to vel-

mi znan. Ale brzy po smrti Ferdinanda I. stavové si vymohli zavedení jiné soustavy berní. Od r. 1567 platila se bern toliko z poddanských usedlostí a z dom ve mstech, nikoli z dom a po-

zemk

Nkteré

šlechtických.

po

vedlejší

dan

dotý-

majetku šlechtického, té šlechta (pánové úplné svobody berní. Tato a rytíi) požívala svoboda šlechty, která v nkterých jiných zemích byla stálým pravidlem, potrvala v Cechách toliko tvrt století. Na konci XVI. stol., když obnovená válka s Turky vyžadovala vtších prostedk finanních, byla také šlechta zase zdanna. Od r. 1593 musila platiti za každou usedlost poddán-

kaly se sice ale

celkem

i

r.

1567

lze íci, že

tém

v

dob

77

skou na svých statcích, z níž jí ovšem plynul pravidelný dchod, uritou ástku z vlastního mšce,

ástku dosti znanou, jež se rovnala poloviano i tem tvrtinám obyejného úroku poddanského. Tím zpsobem více než polovina veškerého dchodu penžitého, jejž vrchnosti vybíraly od poddaných, byla ve zpsobu bern odvádna na veejné poteby. však nejen ustanovoval zpsob a výši a to

n,

Snm

peoval o její rozvrženi a vymáhání. Volil k tomu úelu zvláštní berníky krajské, po dvou až tech v každém v kraji, kteí vybranou berni odvádli tem nejvyšším berníkm na hrapražském, voleným rovnž od snmu ze všech tí bern, nýbrž

i

d

stav. Nejvyšší berníci odevzdávali vybranou berni podle usnesení snmovního do královské komory, nebo pímo na urité úely, zvlášt na zaplacení vojska. Nkdy totiž stavové na snmu pímo na sebe vzali povinnost postaviti a vydržovati v poli uritý poet najatých žoldné, z jakých se tehdy skládalo pravideln všechno vojsko císaské. K tomu úelu

bu

bylo pak užito svolené bern, z níž arci královská komora v takovém pípad nic nedostala. Od konce XVI. stol. bylo však pravidlem, že stavové dávali císai berni vybranou podle svolení snmovního, ale pi tom sami ustanovovali, kolik vojska má z ní býti najato a vydržováno, a výslovn si vymiovali, aby nad žoldnéi vydržovanými z eských penz byli dosazováni dstojníci z domácího obyvatelstva. Také si stavové osobovali právo kontroly, zda penz snmem povolených bylo skuten užito podle usnesení snmovního.

Krom

najatých

žoldné nebo penz

na

n snm

78

nkdy

povoloval také obecnou hotovost zemskou na obranu zem. Bylo starodávným právem stav eských, že nemohou býti králem nuceni k váleným výpravám za hranice zem; toliko, když nastala poteba hájiti zem eské nebo

moravské proti vnjšímu nepíteli nebo domácím rušitelm pokoje, byli obyvatelé povinni na rozkaz králv vytáhnouti do pole. Hotovost zemská k výprav za hranice zem mohla býti naízena jen se svolením snmu. Pozdji se dokonce stalo pravidlem, že i hotovost na obranu zem bývala zvlášt svolována na snmích. Dlo se to bu tak, že se stavové zavázali z uritého množství majetku vypraviti uritý poet pších a jízdných, nebo postaviti každého dvacátého, desátého, ano i pátého ze svých poddaných a osobn sami vytáhnouti do pole. Ješt na konci doby pedblohorské byla zemská hotovost v Cechách svolována dosti asto, ale vtšinou jen zásadn, pro pípad nejkrajnjší poteby. Bývaly konány v uritý den pehlídky vojska, mustruky, aby se zjistilo, že mužstvo je ádn vyzbrojeno, ale k vypravení hotovosti do pole docházelo již jen velmi zídka. Ukazovalo se totiž v XVI. stol. vždy patrnji, že zemská hotovost, složená z osob stavovských a z jejich poddaných nevycviených ve zbrani a životu válenému nezvyklých, ve válkách se ne-

osvduje, že daleko lepší je vojsko složené z nažoldné, ádn vycviených v emesle váleném. I když bývala naízena hotovost, obce mstské vypravovaly místo svých mšan radji píslušný poet žoldné, a také páni, když osob-

jatých

n

táhli

do boje, brávali

s

sebou nejen své služeb-

79

niky a poddané, nýbrž i najaté žoldnée. Toto zatlaování obecné hotovosti zemské vojsky žoldnéskými je zjev v tehdejší dob všeobecný. Všude zaniká osobní branná povinnost obyvatelstva a válení se stává výhradn zamstnáním vo-

tém

ják toho,

z

povolání, kteí se dávají za žold do služeb

kdo chtl

a

mohl

platiti,

bez ohledu na jeho válkách husitských

národnost a náboženství. Po mezi Cechy bylo mnoho muž, kteí si zvolili emeslo válené za své povolání a sloužíce za peníze také v cizin, vynikli tu stateností a válenickými schopnostmi. Pozdji v 16. stol. tato bojovnost Cech skoro úpln pohasla. Na konci doby pedblohorské zhusta se ozývá náek na nebojovnost Cech a jejich nevycvienost ve vcech válených. Mezi eskou šlechtou bývalo tehdy i

najíti tyi, pt muž, kteí by se hodili za dstojníky vojska vydržovaného od Cech, a poddaný lid, když byl nkdy pece povolán do zbran, osvdoval úplnou nezpsobilost k životu válenému. Tento úpadek vojenského ducha i zkušeností válenických u Cech není zajisté teba pokládati za nic neestného nebo zarmucujicího, ale jist právem možno v spatovati jednu z hlavních píin, jež zpsobily úplný nezdar eského povstání a zavinily tak i jeho osudné ná-

tžko

nm

sledky.

Právo povolovati bern a zemskou hotovost bylo vedle práva voliti si krále nejdležitjším projevem a hlavním zdrojem moci stavovské vykonávané na snmích. Plynulo z nho, že obyvyjímaje nkteré vatelé zemí eských nemohou

—

—

býti numenší dávky od starodávna obvyklé ceni k placení jakékoli dan, k níž by nedali svo-

80

lení, a

o niž

by

se neusnesli jejich zemští

snmo-

snm

podobn

bez svolení svých nemohli osobnímu konání branné povinnosti. Pravomoc eských v dob pedblohorské není tím vyerpána. Také na vydávání zákon, na správu korunních statk a lén eské koruny, na úpravu pomr hospodáských, sociálních i náboženských mly veliký a podstatný vliv. Byly tedy snmy v tehdejším státním život zemí eských institucí velmi významnou. Z rozsáhlé pravomoci, kterou stavm jednotlivých zemí eské koruny poskytovalo jejich pedblohorské zízení státní, plynulo, že se každá z tchto zemí vyvíjela uvnit po mnohých dležitých stránkách docela samostatn, že nebylo mezi nimi vnitní jednoty, protože každá mla své vé, že

býti nuceni k

snm

vlastní,

vzájemn

nesouvisící instituce stavovské,

své zvláštní snmy, úady i soudy, své zvláštní zákony, své samostatné zízení berní i vojenské. Stavovství vedlo tak pirozen k partikularismu

uvnit

eské

koruny.

Této rozhodn nepíznivé

eleno vytvoením stavovských institucí spolených všem zemím eské koruny. Takovou institucí mohly býti pedevším spolené nebo generální snmy eské koruny. Skuten byly takové generální snmy svolávány již v dob pedhabsburské, ovšem stránce stavovské ústavy mohlo býti

jen zcela

mimoádn. Hlavn

o otázkách

se na nich jednalo

trnu, ale Za Moravu, Slezposlové, volení od

souvisících s osazováním

nkdy

také o otázkách jiných. sko a Lužice úastnívali se jich a opatení plnou mocí, za echy zemských celý snm zemský nebo také jen zvolení deZástupcové jednotlivých zemí jednali a legáti.

snmv

bu

81

oddlen, a platnosti nabylo jen to, shodly všechny zem. Podnt ke konání se o vycházíval v dob pedhabsgenerálních burské obyejn od stav eských, a pivtlené zem ochotn je obesílaly. To se zmnilo v dob habsburské. Králové eští z rodu habsburského svolávali snmy generální obyejn z vlastní iniciativy, a to zpravidla za tím úelem, aby dosáhli od stav penz a jiných pomocí na válku s Turusnášeli se

em

snm

Bylo zajisté snazší a pohodlnjší jednati se stavy všech zemí eských najednou na jediném snme o poskytnutí pomoci válené, než na nkolika snmích. Ale stavm vedlejších zemí nebylo to píjemné, protože na generálních snmech, kde byli zastoupeni jen nkolika plnomocníky, nemohli o žádostech královských rozhodovati tak svobodn, jako na snmích domácích. Proto se vzpírali svolávání generálních a po každém takovém snmu dávali si (asi od r. 1570) od

ky.

snm

krále vydávati revers,

že se

dobrovoln

a nikoli

povinnosti úastnili spoleného snmu a že tím nemají býti zkráceny jejich svobody a výsady. z

Když však na zaátku XVII. stol. snmy generální z podntu stav samých bývaly svolávány k jednání o dležitých otázkách státních, na nichž

stavm

záleželo,

obesílaly,

zem

vedlejší

vymiujíce

si

toliko,

zase

ochotn

je

že nesmí na nich

býti jednáno o povolování jakýchkoli daní.

V

dob

však stavové všech zemí koruny tsnjší styky, k nimž je pudily spolené zájmy politické i náboženské, nejen mezi sebou navzájem, nýbrž i se stavy ostatních zemí habsburských. Pokusy o spolené snmy nebo sjezdy zástupc stavovských ze všech té

eské

vstupují v

Sbírka pednášek a rozprav. VI.

.

8.

g

82

zemí habsburských,

kongresy

spolené

sta-

vovské,

daly se již za Ferdinanda I., ale nedaprotože stavové jednotlivých zemí se jim vzpírali z podobných píin, jako se generálním eské koruny vzpírali stavové jejich zemí

ily

se,

snmm

vedlejších. Ale na za. XVII. stol. myšlenka spolených sjezd stavovských se vynouje opt. Ne

ujímá však se

jí

vláda, nýbrž sami stavové, kte-

proti vlád, hlavn v otázce náboženské. Z této snahy vznikají t. zv. konfederace stavovské, spolky stav nkolika zemí habsburských k hájení jejich spolených zájm. První popud k takovým konfederacím dal mír vídeský, uzavený jménem císae Rudolfa s uherskými povstalci r. 1606. Bylo ujednáno, že zachování míru toho, jímž Uhrm piznány mnohé svobody, mají spolen zaruiti zekoruny eské, Rakousy a Štýrsko. Za tím jmeúelem sešli se poslové vypravení od novaných zemí v let 1606 ve Vídni a vymnili

rým

jde o

spolený postup

m si

snm

garanní

listiny.

Úmluvy

z

r.

1606

staly

se

o dv léta pozdji r. 1608 stavm rakouským a uherským, kteí tehdy odpadli od Rudolfa, záminkou k uzavení spolku podle jména na obranu tomu spolku pistoupili také míru vídeského. stavové moravští (na sjezdu v Ivanicích v dubnu 1608). Potom všichni tito stavové, kteí se pidali k arciknížeti Matyášovi, když s ním pitáhli až ku Praze, obnovili svou konfederaci v ležení u Štrbohol (29. ervna 1608); pi tom si tajn slibovali, že se budou podporovati ve vymáhání svobody náboženské. V podobnou konfederaci vstoupili také echové se Slezany r. 1609, v dob, kdy Majestátem dosáhli uznání svobody nábožen-

K

ské; zavázali se k vzájemné pomoci proti každému vyjímaje osobu královu kdo by jim pekážel v užívání této svobody.

—

—

,

Když pak po sesazení Rudolfov Cechy, Slezsko a Lužice byly pod vládou Matyášovou zase spojeny Moravou, Rakousy a Uhrami, stavové eští usilopodobný spolek se stavy všech tch zemí. Také mezi stavy ostatních zemí Matyášových myšlenka spolku stavovského mla pívržence. Vdce stav moravských, zemský hejtman Karel ze Žerotína, pojal dokonce plán, aby byla zízena stálá, právn organisovaná unie mezi všemi tmi zemmi, aby ze stav zemí tch zízen byl stálý „ústední výbor", jehož psobnost by zasahovala do vnitní správy jednotlivých zemí a jemuž byli by odpovdni všichni ministi panovníkovi, všechny ústední do té doby jen na panovníkovi závislé a jen jemu zodpovdné úady rakouské. Uskutenní tohoto plánu bylo by znamenit pisplo k vybudování vnitn jednotného státu habsburského, o nž jiným zpsobem pracovali také panovníci rakouští, ale v tomto jednotném stát podle plánu s

vali o

i

Zerotínova byli by vládli mnohem více stavové, než panovník. Ale Jolanu Zerotínovu se nedostalo podpory ani u stav samých; chtli pestati na pouhém spolku obranném povahy mezinárodní, jehož hlavním úelem by bylo zajištní dobytých svobod náboženských. Císa Matyáš se však, jak pochopitelno, vzpíral všem takovým snahám, spatuje v nich nebezpeí jak pro svou moc panovnickou, tak pro náboženství katolické. Spolek stavu eských se slezskými uzavený r. 1609 s i ce z donucení potvrdil (r. 161 1), ale podobné spolky se stavy jiných zemí povoliti odepel. Naléhavá po-

84

teba penz

a vojska na válku s

Uhry dohnala

sic

sám svolal zástupce stav ze všech svých zemí ke spolenému sjezdu do Lince, ale sjezd ten, k nmuž stavové eští odepeli vyNaslati své zástupce, skonil se bez výsledku. opak se nezdaila o rok pozdji snaha Cech o konfederaci všech zemí Matyášových na generálním snmu eské koruny v Praze, obeslaném

posléze císae, že

r.

1614

stavovskými zástupci z Horních i Dolních Rakous. Ale po vypuknutí eského povstání snaha ta ožila zvýšenou silou, a tehdy také vznikly branné spolky mezi stavy zemí habsburských. Kdežto stavové zemí poddaných žezlu panovník z rodu habsburského teprve na sklonku doby dospívají k pokusm o vytvoení tsnjší vnitní jednoty mezi tmito zemmi, pa-

pedblohorské

dlouho ped tím jinými prostedky, ale s úspchem daleko vtším pracovali o témž úkolu. Spojením zemí eských, rakouských a uherských v rukou dynastie habsburské r. 1526 nevznikl jednotný stát, nýbrž jen svazek tí stát, jehož jediným pojítkem — vedle stejných zájm byla spolená dynastie; byla to pouhá personální unie. Záhy však se ukazoval veliký novníci habsburští

již

—

význam tohoto

pojítka.

Vlivem spolené osoby

panovníkovy nejen vnjší, zahraniní politika všech tí skupin se stala jednotnou, nýbrž i vývoj vnitnabýval jisté uniformity, a v nkteních rých smrech nastávalo skutené sjednocování.

pomr

Ve všech ve stát stavy,

tch zemích s

ale

všude

stavích nezávislá. bírati

dlil panovník o moc representanty národa, se píslušela znaná práva na vedle berní, které sml vyse

politickými

toliko

se

mu Tak

svolením

stav,

ml

panovník

*?

mnohé dchody samostatné, o nichž nerozhodovala vle stav (dchody ze statk královských n. komorních a

žid

a

j.).

z

královských mst,

Také v

cla a

mýta, platy

soudnictví, vojenství a v oboru

neomezené právo panovvykonávání tchto práv mohli K panovníci, neohlížejíce se na stavy, zizovati spopolitiky zahraniní bylo

níkovo znané.

lené správní orgány, spolené centrální úady pro všechny své zem, a také je skuten zizovali.

Hned po svém nastoupení tajnou radu, složenou jen

si Ferdinand I. nkolika dvrník,

zídil z

nimiž se radil o politice zahraniní i o jiných dležitých záležitostech svých zemí. Tajná rada nebyla sice úad, nýbrž pouhý poradní sbor, pes to však její vliv na vnitní pomry všech zemí Ferdinandových byl veliký, a v potomní dob, za Ferdinandových nástupc, vliv ten ješt vzrostl. Nejsouc sama skuteným úadem, tajná rada stála jaksi nade všemi úady. Jednávala denn o všech otázkách vnjší a vnitní politiky, o pedlohách pro snmy zemí rakouských, eských a uherských, o zprávách a dobrozdáních jiných úad, zkrátka o všech vcech, jež byly pedkládány rozhodnutí císaovu. Již v druhé polovin XVI. stol. se ozýval jak v Cechách, tak v Uhích odpor proti pílišnému vlivu tajné rady na vnitní záležitosti tch zemí; bylo hlásáno, že vci týkající se tch zemí mají býti uvažovány a rozhodovány jen s radou domácích rad, a cizí radové že se do nich nemají vmšovati. Ale marn význam tajné rady a tím vliv „cizích" rad na vnitní záležitosti jednotlivých zemí až do konce doby pedblohorské spíše ješt vzrstal, a protože se vliv ten projes

;

85

voval jmenovit v otázkách náboženských zpsobem stavm zemí tch nepíznivým, vzmáhal se mezi nimi také odpor proti tajné rad a proti celé soustav vládní, jejímž byla hlavním nástrojem.

Souasn

s

tajnou

radou zídil

si

Ferdinand

1527 jiný dležitý orgán ústední správy, dvorskou komoru. Byl to nejvyšší centrální úad

r.

—

—

finanní jakési spolené ministerstvo financí pro_všechny zem Ferdinandovy. Psobnost dvorské komory, jíž byly podízeny všechny finanní úady v jednotlivých zemích habsburských, jmenovit také eská komora v Praze a slezská ve Vratislavi, se týkala pedevším takových dchod panovníkových, jež nebyly závislé na stavech, kdežto bern svolované od stav bývaly spravovány samostatnými orgány stavovskými (nejv. berníky). Nicmén i na stavovské bernictví mívala v pozdjší dob dvorská komora veliký vliv nepímý. Podávala na p. dobré zdáni o tom, co se mlo žádati na stavích v oboru finanním, o královských pedlohách pro snmy v Cechách i v Uhích, a toto dobrozdání mívalo zhusta význam rozhodující. Zvlášt od doby Rudolfa II., kdy se dvorská ko-

mora

s

celým dvorem císaským

stále zdržovala

v Praze, její vliv na Cechy v otázkách finanních docela psobnost dobyl veliký, zastiuje eské komory. finanního, mácího úadu Byla-li dvorská komora pedchdkyní pozdjšího spoleného ministerstva financí, byl také k ministerstvu války položen zárodek již za Ferdinanda I. R. 1556 zídil Ferdinand zvláštní dvorskou radu vojenskou, jíž bylo uloženo peovati o najímání, vyzbrojení a výcvik vojska žold-

tém

87

néského, zvlášt pak také o udržování pevností v Uhích na hranicích tureckých. Podávajíc návrhy požadavk vojenských, jež byly pedkládány

snmm

zemí habsburských, zasahovala dv. vojenesrada nepímo také do vnitních ská kých, ale její význam ješt na konci doby pedblohorské byl dosti nepatrný, mnohem menší než

pomr

význam dvorské komory. Psobením tchto centrálních úad vyvíjela se již v dob pedblohorské tsnjší správní jeds ostatními zemmi habsburryze osobní, jen spolenou osobou panovníkovou prostedkovaný svazek tchto zemí nabýval znenáhla vcné podstaty, unie personální

nota zemí

se

eských

Pvodní

skými.

poínala mniti v

byl pirozeným, ano

Tento vývoj, jenž nezbytným následkem volby

unii reální.

Ferdinanda I. za krále eského a uherského, nebyl by snad býval neprospšný skuteným zájmm jednotlivých zemí habsburských, naopak mohlo z nho vyplynouti leccos dobrého pro n, pokud nebylo hlubokých, zásadních rozpor jak mezi jednotlivými národy v zemích tch obývajícími, tak mezi nimi a dynastií. Máme-li na mysli dnešní pomry v tomto stát, mohlo by se nám zdáti takka samozejmé, že rozpory takové, pokud jde zvlášt o obyvatelstvo zemí eských, stejn jako dnes vznikaly již tenkráte z dvod národnostních. Názor takový byl by jist nesprávný, pece však otázka národnostní ani v tehdejší dob nebyla bez významu, a jestliže pomry národnostní nepsobily pímo na vznik a prbh eského povstání, byly naopak jeho následky hluboce doteny. Proto

i

eský

o nich stát

teba se tu zmíniti. pedblohorský nebyl

nikterak ná-

8S

rodnostn jednotný. Nejen Slezsko a Lužice byly z nejvtší ásti nmecké již od doby svého trvalého spojení s echami, nýbrž i v Cechách samých a na Morav bylo již tenkráte mnoho obyvatelstva národnosti nmecké. Mnoho se nasthovalo do Cech a na Moravu již za posledních král z rodu Pemyslova. Tito králové sami usazovali nmecké

Nmc

kolonisty v

podobn

mstech nov zakládaných na venkov i

pánové svtští i duchovni a v zemích eských. Skoro ve všech mstech eskomoravských vládl pvodn živel nmecký, vlastní inili jiní

mšanstvo

tém

výhradn nmecké. Ale zmnily ve prospch národnosti eské. Stálým pílivem eského obyvatelstva do mst, poešováním i vymíráním mšanských rodin pvodn nmeckých již ped válkami husitskými eský živel v našich mstech nabýval stále rozhodnjší pevahy tak, že i bez hnulí husitského vtšina tch mst byla by se znenáhla tyto

pomry

bylo

se dosti rychle

docela poeštila. Hnutí husitské urychlilo a dovrnepejících tento vývoj; vypuzením tomu hnutí msta v Cechách nabyla vtšinou rázu ryze eského. I Budjovice, Litomice, Stíbro,

Nmc

šilo

Zatec, Ústí byly tenkráte

Le

tento národnostní

eské.

úspch

hnutí husitského,

který se ostatn jen málo dotkl Moravy, nebyl bohužel trvalý. Naopak dlouhými válkami a jimi

zpsobenou zálibou Cech v emesle váleném pustly mnohé vesnice, které eský lid nestail zalidniti, a také mstm ubylo mnoho obyvatelstva, byla pipravena pda pro novou kolonisaci. brzy po válkách husitských nastává hromadné sthování nmeckého obyvatelstva do pohraniných kraj na severu a západ Cech, kde

ímž

Skuten

89

mnohé pusté osady osídleny nmeckými pisthovalci a tak trvale ponmeny. Ale také v eských mstech již v druhé polovici XV. stol. se zas ob-

znaným potem nmetí emeslníci nimiž se do mst vrací nmecká ele.

jevují s

i

a kupci,

R. 1483

nv samé Praze vystupuje zas mocná mecká. Postup nmeckého pisthovalectví do mst je patrný i z toho, že nkterá msta pociusnesením, že ují potebu zavírati se nemá býti pijímán za mšana, kdo neumí esky tak Plze (r. 1500) a Litomice (r. 15 14). Ale píliv do eských mst tím nebyl zastaven, naopak ješt rostl, když vlivem reformace Luthek husitským Cerovy pomíjela nenávist chm. Pedevším msta horní rozkvetlá v XVI. stol. byla zaplavena Nmci, kteí se však i do jiných mst hromadn sthovali. V druhé pol. XVI. stol. mezi pijatými mšany ve Stíbe byla ptina Nmc, v Praze skoro ti ptiny. Takto se již strana

již

Nmcm

Nmc

Nmc

ped

r.

1620

Teplice,

nkterá msta ponmila (Most, Ústí, Chomutov), jiná byla národnostn

Kada,

smíšená.

Píiny

této germanisace byly jist ryze hospo-

dáské, a naprosto nelze souhlasiti s názorem projevovaným nkdy i od vážných historik — setkáváme se s ním na p. u Rezka — jako by se eská msta v XVI. stol. byla ponmovala psobením nmeckých kazatel luterských nebo katolických knží, kteí ani nemohli míti znanjší vliv na národnostní pomry svého okolí. Ani po venkov se nmectví nešíilo inností nmeckých knží a luterských i katolických, nýbrž nmeckou kolonisací, jež byla podporována hlavn tím, ,

že se tu

hojn zakupovala nmecká

š'echta.

90

V

XVI.

echách poítá

na ticet

rod nmeckého pvodu

a jazyka.

století

šlechtických

se v

Usazovaly se tu vtšinou vlivem dvora, tak totiž, že královští úedníci a dvoané nmecké národnosti nabývali v Cechách majetku, bývali na pímluvu královu pijati za obyvatele zem a stávali se tak leny stav. Nkteré z tchto pisthovalých rod brzy v Cechách zdomácnly, zblížily se s eskou šlechtou politicky a nábožensky a také po stránce národnostní se pizpsobily eským

pomrm.

svj odlišný ráz, ztráohromné vtšin šlechty ostatní.

Jiné zachovaly

se však v

cely

Psobením dvora

se znalost

i

užívání

nmeckého

mezi domácími šlechtici, kteí chtli najíti výživu nebo hodnosti v dvorských službách. Ale vtšina eské šlechty pedblohorské vbec neznala nmecky nebo jen nedo-

jazyka

šíily

též

bu

konale,

umli

a a

pokud nkteí

asem

i

její

nminy

lenové nmecky

užívali,

nestávali

se

Nmci, jako se nestávali Vlachy, Francouzi nebo Spanly ti, kdo tehdy mluvili a psali vlašproto

sky, francouzsky nebo španlsky. Mluvívá-li se proto o národnostn smíšené povaze eské šlechty

pedblohorské, není to skutenými pomry odvodnno. Ceskost této šlechty byla nepochybná,

eský snm,

že nikdo nesmí eské, to jest za lena eských stav, kdo neumí esky, bylo to jen uzákonní neho, co díve bylo samozejmým pravidlem. Spíše než z obavy, že by eská šlechta mohla propadnouti germanisaci, vyplynulo toto usneseni ze snahy ztížiti pijímání služebník císaského dvora z jiných zemí rakouských, ano z Itálie a Spanl, mezi stavy eské, k nmuž

a usnesl-li se

r.

1615

býti pijat za obyvatele

zem

tém

i

91

v pedešlé

dob psobením dvora hromadn dosi dvr mezi stavy eskými opa-

cházelo, a jímž

toval oddané nástroje své politiky. Souasné usnesení snmovní, že ani za mšana do mst v echách nesmí býti pijat, kdo neumí esky, dokazuje sice, že píliv nmeckých pisthovalc do eských mst byl již nelib pociován o tom svdí i hojné projevy souasník, na p. ale naopak je z nho Daického, Stránského zjevno, že eská msta si do té doby celkem za-

—

—

chovala

eský

,

ráz.

v eských mstech ješt ped bitvou blohorskou eština jazykem vládnoucím, bylo její výhradní užívání na snmu eském, v zemských úadech a soudech, v deskách zemských a vbec všude, kam zasahoval vliv stav, obecn Byla-li

uznávaným

a

zachovávaným pravidlem. Tomu ne-

odporovala ani ta msta eská a moravská, která byla tehdy nmecká; nebo i s nimi eští stavové

eské úady zemské jednali a dopisovali si po esku. Jen úady královské, na stavích nezávislé,

a

užívaly také

nminy,

centrálních,

spolených všem zemím,

která byla

úední

dvr

eí úad

jež

mly

té-

úady

hož panovníka jako echy. Jako ve styku se stavy šetily jejich jazykových práv a zvyklostí, tak zase stavové, nepochybujíce o právu panovníkov urovati jazyk svých úad, neodporovali užívání nminy v jeho úadech. Proto tehdy nebylo vážných spor o jazykovou otázku v úadech. Otázka jazyková a vbec národnostní nebyla pedmtem sporu mezi eským národem a dynastií habsburskou. Proto za povstání nmetí lenové šlechty v echách a na Morav a zvlášt nmecká šlechta ze Slezska a a jeho

92

obou Lužic bojovala proti dynastii svorn s eskou šlechtou, nmetí mšané svorn s eskými

mšany, si

echové mohli vyhledávati souvrc v Nmecku a zvoliti nmecké národnosti. Nešlo tu

proto odbojní

podporu u svých králem knížete

o národnost, nýbrž

pedevším

o náboženství.

TETÍ PEDNÁŠKA.

Církevní a náboženský vývoj zemí eských do Bílé

Když

se v

Hory.

ervenci 1436

Cechové slavn

husitští

piznali ke kompaktátm, smluveným mezi nimi a koncilem basilejským, a naopak od vyslanc koncírkve,

že dlouhý jejich zápas s církví

u konce, s

vrné syny

uznáni za

cilu byli

zdáti,

že

obecnou

dojde

církví.

mohlo se

ímskou

k úplnému splynutí

Le

stalo se jinak.

je

Cech

Kompaktáta es-

basilejská se nestala základem trvalého smíru

kého národa

s církví

ímskou

ani jeho vnitní jed-

noty náboženské. ímská kurie nikdy se nesmíila s kompaktáty, jež z donucení njaký as uznávala, nikdy se nevzdala koneného svého cíle: pinutiti kacíské Cechy, aby se úpln a bez výhrad podrobili její autorit, aby se vzdali všech svých zvláštností náboženských a zekli se své veliké a slavné minulosti.

Cechové

zase,

a upímn

po smíru s církví, nechtli pece vzdáti se prost všeho, za po nkolik desítiletí s takovým toužili

úsilím a jich

úspchem

obti

byli bojovali.

Tak všechny

je-

a ústupky byly marné. Papežové nikdy

nepotvrdili kompaktát smluvených

s

koncilem ba-

94

a když se nezdailo vyjednávání o to vedené za krále Jiího, papež Piias II. prohlásil r. 1462 kompaktáta zjevn za neplatná a zrušená, žádaje na králi, aby jak sám se zekl pijímání pod obojí, tak mocí svou královskou pinutil k tomu své poddané. Odpovdl-li král Jií na toto vyzvání rozhodným prohlášením, že se kompaktát nevzdá, vyslovil tím vli a pesvdení ohromné vtšiny národa eského. Nedbajíce odporu ímské kurie, Cechové nepestávali uznávati platnost kom-

silejským,

paktát.

Když

pijímali

r.

147

1

polského kralevice

Vladislava za svého krále, vymohli na

nm

sta-

vové eští závazný slib, že kompaktáta smluvená mezi koncilem basilejským a královstvím eským Moravským bude nejen sám zai markrabstvim chovávati, nýbrž bude peovati o to, aby od jiných byla zachovávána, ano že s papežem bude jednati o jich potvrzení. Toho sice nebylo od kurie nikdy dosaženo, za to však došlo roku 1485 psobením královým k narovnání mezi obma náboženskými stranami v Cechách. Tímto narovnáním, jež bylo uzaveno v Kutné Hoe, bylo zejména stanoveno, že kompaktáta mají býti zachovávána od strany pod jednou i pod obojí, že obma stranám zstanou kostely, které každá z nich držela se jich patroni pi nastoupení krále Vladislava, hlásili k té i oné stran, a konen, že se poddaní píslušní ke kostelu strany druhé mohou ve svých potebách utíkati do jiných kostel své

a

strany. 31 let,

vena

mla platiti jen snmu v Praze obno-

Smlouva Kutnohorská ale

tak,

r.

aby

15 12

byla na

platila

na

vné

asy.

Kompaktáta smluvená lem basilejským, od

papež

r.

1

436

s

konci-

sice neuznávaná,

ale

95

vždy znova potvrzovaná korunovaními zápisy král eských, a smlouva Kutnohorská z r. 1485, obnovená r. 1512, byly odtud na dlouhou dobu základem právního postavení obou hlavních stran náboženských v zemi a jejich vzájem-

ného pomru. Podle toho ob tyto strany, strana pod jednou a pod obojí, byly v Cechách zákony zemskými uznávány za rovnocenné a plnoprávné. Narovnání mezi stranou pod obojí a pod jednou v Cechách neznamenalo arci smír eských pod obojí s církví ímskou. Trvajíce nezlomn na kompaktátech, eští husité nepestávali se pokládati za vrné syny církve obecné, ale od nejvyšší autority církevní nebyli za pokládáni, a ve skutenosti byly mezi nimi a církví ímskou rozdíly velmi podstatné. Na venek se to jevilo nejvíce tím, že mli svou vlastní, zcela samostatnou církevní organisaci. V ele církevní správy eské

n

strany pod obojí

ejn

stáli zvláštní

administrátoi, oby-

kteí vykonávali vtšinu práv biskupovšem dležité právo svtiti

dva,

ských

—

vyjímaje

knze

—

a

vedle

nich

zvláštní

obyejné dvanáctilenný mistr

konsisto,

sbor

a knží. Admini-

strátoi a konsisto nebyli od papež uznáváni, ale proto také nebyli nuceni jich poslouchati.

Církev pod obojí nosti

zcela

nezávislá

na

byla tedy ve skutebyla to církev

ímu,

vskutku národní. Svým zízením se sice nelišila zásadn od církve obecné, naopak pejala všechny její ády, ale bylo z ní úpln vymýtno to, co bylo hlavní píinou obecné nespokojenosti s vládou papežskou a hlavním pramenem reformních snah v církvi, co ani reformními usneseními koncil kostnického a basilejského nebylo z ostatní

tém

96

církve odstranno, totiž papežské zasahování do

všech

obor

církevní správy a finanní

vání jednotlivých území církevních od

vykoisoímské ku-

rozlinými papežskými provisemi, reservacemi, milostmi a dispensy, annatami a desátky papež-

rie

skými. Hluboký odpor proti tomu

ovšem

se udr-

ve stran pod obojí neztenený i tam, kde nebylo smyslu pro theoretické otázky náboženské. Ale nejen tento rozdílný názor na církevní praksi vzdaloval eské husity od církve ímské, nýbrž píiny. Byla to pedevším památka i jiné vážné Husova, zbožn uctívaná v národ a píke zatracovaná církví ímskou, bylo to dále pijímání pod obojí zpsobou, kalich, k nmuž národ nepestával lnouti s dojemnou oddaností, a jenž mu byl zatvrzele odpírán. Ale více než samo pižel

ímem

jímání

pod

obojí,

které se ani

zásadn nepíilo

církevnímu názoru, dlilo husity od církve to, že se v otázce té naprosto nechtli podrobiti rozhodnutí papežské stolice, tvrdíce, že v tom sluší více poslouchati rali

Boha

nežli lidí,

ímž úpln

popí-

katolickou zásadu neomezené autority pape-

žovy ve vcech víry. Jestliže v dob, kdy se vyjednávalo o kompaktáta, vdcové strany pod obojí, aby umožnili smír s ímem, projevovali nejvtší ochotu srovnati se v názorech svých s obecnou církví a snažili se všemožn uení své zmirovati, pokatoliovati, pozdji, když nadje ve smír zmizela, rozpor mezi stranou pod obojí a ímem znova se piostil a husité se zas vraceli k radikálnjším názorm první doby husitské. Na konci XV. stol. od pedních

zástupc strany pod že papež je

sice

obojí bylo

veejn

námstek Kristv,

ale

hlásáno,

naprosto

97

ne námstek jediný, že církev ímská není jediná pravá církev, nýbrž pouze jedna z kesanských církví, a to nikterak lepší ostatních, nýbrž s nimi v zásad rovnocenná, a pokud papežové a jejich preláti se protiví zákonu Kristovu, dokonce horší než jiné církve zákonem tím se spravující. A dsledn vyskytl se v té dob mezi eskými husity názor, že by se Cechové mli docela odvrátiti od a uchýliti se k církvi východní. Ve skutenosti se strana pod obojí neodhodlala k takovéto dokonalé roztržce s ímem, nýbrž vždy znova a vždy marn pokoušela se o smír s ním, o sjednocení s církví obecnou. Ale tato snaha ochromovala zdárný vývoj církve pod obojí a její

íma

organisace. Trvajíce na zásad, že býti pouze ten, kdo dosáhl

knzem mže

knžského svcení od

biskupa zízeného k svému úadu podle zásady apoštolské posloupnosti, a nemajíce sami takového biskupa, byli husité nuceni domáhati se pro své knží svcení u biskup katolických. Protože okolní biskupové, nevyjímaje ani biskupa olomouckého, odpírali svtiti knží pod obojí, bylo husitským theologm uchylovati se pro svcení k biskupm vzdáleným, hlavn do Vlach, kde ješt nejspíše nkterý z etných tamních biskup dal se k tomu pohnouti. To ovšem bylo spojeno s velikými nesnázemi. Ve stran pod obojí vzmáhal se proto vždy více nedostatek knží, ímž bylo velice ztžováno vybudování ádné církevní organisace a udržování mravní kázn v duchovenstvu i v lidu. Také strana pod jednou v echách trpla rozlinými nedostatky. Byla ztenena a ochuzena bouemi husitskými, nemla svého vrchního správce, arcibiskupa, nemla ústavu, který by jí dodáSbírka ptdnašek a rozprav. VI.

.

8.

7

y8

vzdlané knží jako nkdy universita, a tak všechna její vnitní organisace byla v rozkladu. Vedle tchto dvou stran uznávaných zákony zemskými stála v Cechách od polovice XV. stol. tetí strana náboženská, která nepožívala takového zákonného uznání. Byla to Jednota bratrská. Neváhajíce uiniti rozhodný krok, k nmuž se neodhodlali vlastní husité, zekli se Bratí nadobro jednoty s církví ímskou, zídili si vlastní knží a svj zvláštní ád církevní. Jako již ped tím Tával

;

boí

a

církev

mnohem více než vlastní husité byli Bratí úpln samostatná, neuznávající nad sebou mocnosti

jakékoli

cizí,

požívající naprosté samo-

pi tom

církev dokonale zorganisovaná. Ale zízením vlastních knží odtrhli se Bratí nejen od íma, nýbrž i od strany pod obojí. Není

správy a

divu, i

že

ti,

jednot této strany nebyla odata možnost optného

jimž záleželo na

na tom, aby

jí

stavli se nepátelsky proti Bratím, snažíce se zameziti rozklad strany pod obojí vznikáním sekt. Protože Bratí neuznávali kompaktát, nemohli se jich dovolávati na svou ochranu, a také smlouva Kutnohorská se nevztahovala. Již král Jií spatuje v Brana

sjednocení

s

církví obecnou,

n

tích pekážku sjednocení

Cech

s církví,

o

nž

vytrvale usiloval, vystupoval proti nim mocí, a král Vladislav Jagellonský vydal proti nim r. 1508 proslulý mandát svatojakubský, který od snmu eského byl pijat a vložen do desk a také sn-

mem moravským

byl schválen. Bratí prohlášeni jehož stoupenci mají býti potíráni. Mandát Vladislavv, ani dívjší a pozdjší pronásledování Jednoty nezastavily její tu za vyznání

rozvoj.

zapovdné,

A zákonem zemským zapovdna

a tu a

99

tam

skuten svtskou

se Jednota v potomní

mocí potírána, vzmáhala jak potem a váhou

dob

svých píslušník, tak svým významem vnitním. náboženských a církevních Za takových poalo do Cech pronikati uení Lutherovo. Uení to nejen našlo v Cechách mnohé pivržence hlavn mezi nmeckým obyvatelstvem, do té doby katolickým, nýbrž vzbudilo mocný rozruch též mezi Cechy, jak ve stran pod obojí, tak u Bratí. Na

pomr

pod obojí psobilo ovšem luterství daleko mocnji, než na Bratí. Kdežto Bratí již díve sami si rozešili otázku svého pomru k obecné církvi, stran pod obojí teprve luterství dodalo odvahy pokusiti se o její rozešení. Odporu a nenávisti husit proti ímu, jež vyjednávání o mír, stále opakované, ale vždy bezvýsledné, ješt piostovalo, pinášelo vystoupení Lutherovo uspokojení a posilu. Zdálo se jim, že se Luther a jeho stoupenci jaksi ujímají odkazu Husova, že Luther pouze „zeteln a oteven" vyslovil to, co Hus a jiní „vrni uitelé eští" dávno byli hlásali. A ti, kdo již ped tím byli nespokojeni s nejasným, poloviatým pomrem strany pod obojí k církvi ímské, tak nepízuiv psobícím na její vnitní vývoj, ochotn pijímali radu Luther o vu, aby strana pod obojí svrhla úpln jho papežovo a zídila si své duchovní správce sama. U národ jiných takové odtržení od íma znamenalo naprostý pecírkevních, v Cechách bylo by bývrat valo jen dovršením dosavadního vývoje. eským stoupencm uení Lutherova se proto nezdálo potebí stavti se mimo starou zákony zemskými uznanou stranu pod obojí nebo proti ní. Neuznávali sebe za luterány, nýbrž byli pesvdeni, že stranu

pomr

100

se vracejí k

smru nouti

pvodnímu ryzímu

možné

za

dali

platnost jí

husitství, a poklá-

novému rozhodnjšímu v samé stran pod obojí, vtiskzjednati

ráz evangelický.

Je pirozeno, že se tito rozhodnjší, k smru Lutherovu se klonící stoupenci strany pod obojí, tito novoutrakvisté, záhy pokoušeli o to, aby do svých rukou dostali nejvyšší úad strany pod obojí, husitskou konsisto. Již roku 1523 se octla správa konsistoe v rukou rozhodných stoupenc nového smru, a zdálo se, že smr ten ve stran pevládne. Ale nastalá reakce, posilnná nestálostí prvního administrátora nového smru, knze Havla Cahery, zmaila tuto rychlou pemnu strany pod obojí. Konsisto nabyla zase

rázu konservativního, starokališnického, a stoupenci smru rozhodnjšího krut pronásledováni. Ale tito novoutrakvisté nepestali již usilovati o to, aby zase konsisto pivedli ve svou moc a tak svému smru zjednali pevahu ve stran pod obojí. ídnoucí stoupenci starovrného smru husitského,

kteí

se z

jícím do strany

pod

odporu proti novotám vnikaobojí vždy více sbližovali se

stranou pod jednou

i

s

ímem,

nebyli

by jist

tomuto bojovnému úsilí novoutrakvist, kdyby se na jejich stranu nebyla velmi rozhodn odolali

postavila

moc

královská, která se

v silných rukou

Ferdinanda

r.

1526 octla

I.

Jeho nastoupením na královský trn eský se nezmnilo právní postavení náboženských stran v Cechách. Hned po svém zvolení byl Ferdinand nucen vydati stavm revers podobný jako jeho

pedchdcové že

Vladislav a Ludvík, jímž se zavázal, a chrániti kompaktáta, a že

bude zachovávati

101

se u papeže piiní o jejich potvrzení. Z tohoto závazku plynula králi povinnost uznávati stranu pod jednou a stranu pod obojí, pokud se spravovala kompaktáty, a zachovávati je pi jejich právech. Mohlo se však slibu královskému rozumti i tak, že král nemá v zemi trpti tch, kdo se neídili kompaktáty, kdo se od obecné víry odchylovali v jiných vcech, než které byly obsaženy v kompaktátech. Nepekvapuje, že král Ferdinand takový výklad svému slibu korunovanímu

skuten

dával.

Když

se

r.

1537 jednalo o obe-

budoucího koncilu na sjezdu strany pod jednou a pod obojí, Ferdinand mluv o nepoádcích v náboženství v echách, vytkl, že „mnozí se pikrývají pod obojí a nejsou pod jednou ani pod obojí", prohlásil, že pouze kompaktáta mají býti základem narovnání mezi stranami, a vystíhal obé, aby mezi sebe nepijímaly „nových vcí a tch sekt, skrze kteréž rznice pocházejí". Tímto drazným prohlášením dal Ferdinand zeteln na jevo, že uznává pouze ty strany náboženské, jež se spravovaly kompaktáty, stranu pod jednou a ze strany pod obojí pouze starovrné husity, nikoli však ty, kdo se odchylovali od kompaktát, kloníce se k luterství, nebo dokonce Bratí. Touto zásadou se Ferdinand ídil po všechnu dobu své vlády, ovšem nebylo mu možno uvádti ji vždy stejn rozhodn ve skutek. Zvlášt v prvních letech vlády neustálené pomry v Cechách a za hranicemi nedovolovaly mu ani vystupovati vážnji proti Bratím, ani zasahovati úinnji v zápas obou ve stran pod obojí. V zápasu tom nabýval smr rozhodnjší, novoutrakvistický, vždy vtší pevahy. Vnitní vývoj slání

a

smr

102

strany

pod oboji

smoval zjevn

k vybudování

úpln

samostatné nezávislé na ímu, a k ástenému poluterštní její nauky. To se zvlášt jasn projevilo po r. 1541, když se administrátorem strany pod obojí stal horlivý stoupenec nového smru Jan Mystopola vedle nho do konsistoe zvolen energický a vzdcírkevní org-anisace,

laný

dr.

Václav Mitmánek, pvodn len

Jednoty bratrské, od níž odstoupil, poznav v cizin uení Lutherovo i jiných reformátor nmec-

psobením Mitmánkovým

kých. Nejspíše

stoupenci

smru

ve stran pod obojí, kteí se poali nazývati evangelíky, pojali odvážný úmysl uiniti konec nerozhodnému postavení své strany tím, že by si sami zvolili biskupa zcela nezávislého na papeži, který byl by nejvyšším správcem samostatné církve pod obojí. Je neobyejn významné, že podle zámru eských „evangelík" k této církvi pod obojí mli náležeti i Bratí, jejichž vyznání bylo zákonem zapovdno a skutebývalo jak od strany pod jednou, tak od stra-

nového

n

ny pod

obojí

píke

potíráno.

Vidti

z

toho,

že

mezi rozhodnjším, pokrokovým smrem strany pod obojí a Jednotou bratrskou nastalo vlivem luteranismu, jenž psobil na ob strany, veliké sblížení, tak že se mohlo pomýšleti na jejich sjednocení. Takovým sjednocením mla vzniknouti samostatná národní církev eská, zahrnující v sob

všechny ty, kdo se úpln rozešli s ímem a hlásili se k zásadám istého evangelia. Ale pokus o uskutenní této veliké myšlenky uinný na sjezdu strany pod obojí r. 1543 byl zmaen jednak neochotou Bratí, kteí nechtli se vzdáti své samostatnosti a svých zvláštností náboženských a

103

rázným zakroením krále smru ve stran pod obojí. Z nich doktor Mitmánek, který se odvážil s podivuhodnou stateností do oí odporovati králi, byl nejprve uvznn a pak navždy církevních, zvlášt však

Ferdinanda proti

vypovdn pol,

který

ze

vdcm rozhodnjšího

zem, kdežto

neml

administrátor Mystostatenosti Mitmánkovy, pokoil

vli králov. myšlenka na spojení strany pod obojí s Bratími v jedinou církev národní ani potom nezanikla. Naopak našla horlivého zastance v Jednot bratrské. Byl to sám bratrský biskup Jan Augusta, který, pestoupiv k Bratím od strany pod obojí, usiloval o vyvedení Jednot)^ z její osamocenosti a výlunosti, o její sblížení s Lutherem i s jeho stoupenci ve stran pod obojí, o založení jednotné evangelické strany eské, v níž by vedení pipadlo Jednot. Ale úplným nezdarem stavovského odboje proti králi Ferdinandovi z r. 1547, jejž spolen podnikli stavové pod obojí a Bratí, byvše k tomu svedeni sympathiemi k protestanským odprcm krále Ferdinanda a se

Le

Karla V. v íši nmecké, úspch takových snah byl na dlouho znemožnn. Ferdinand svého vítzství nad stavy užii k roz-

jeho bratra

cis.

hodnjšímu

potírání náboženských

žejících jeho snaze

o sjednocení

smr

Cech

s

pekácírkví

obecnou. Nejkrutji dopadly následky nezdaeného povstání na Jednotu bratrskou. Hned r.1547 vyšel písný mandát královský proti Bratím, dovolávající se výslovn mandátu svatojakubského Nastalo pronásledování Bratí a jejich z r. 1508. hromadné sthování do ciziny. Moc šlechty bratrské a ohled na nebezpenou situaci v íši pinutil

104

po ase Ferdinanda, aby se mírnil ve své písnosti. Proti Bratím vydáván sice mandát za mandátem a nejednou také skutkem proti nim zakroeno, ale rozvoj a vzrst Jednoty tím nebyl zadržen.

Na

byli

1535

uznání své konfese králem, jehož se domáhali, nemohli sice Bratí za života Ferdinandova pomýšleti, ale kryli se tím, že se na venek poítali k stran pod obojí, 'a tvrdili, že se mandát Vladislavv z r. 1508 ani mandáty r.

Ferdinandovy na

n

nevztahují.

Le

nejen Bratí, nýbrž i strany pod obojí dotkla se církevní politika Ferdinandova po r. 1547 velmi citeln. Jestliže již ped tím král Ferdinand

vystupoval velmi rozhodn proti všem novotám pronikajícím do strany pod obojí vlivem luterským, trvaje písn na zachovávání kompaktát, po r. 1547

draznji a úinnji. Jal se pedevším usilovati o to, aby konen obsazeno bylo pražské arcibiskupství, uprázdnné od r. 1431, a to tak, aby arcibiskup byl hlavou nejen strany pod jednou, nýbrž i strany pod obojí. tomu bylo ovšem potebí, aby se strana pod obojí spokojila kompaktáty, a ta aby byla uznána od strany pod jednou i od papeže. Král Ferdinand se inil to ješt

K

o to

skuten piioval,

snaže se

pimti

stranu

pod obojí, aby se zekla všeho, co pesahovalo rámec kompaktát, jak jim rozumla strana pod jednou, tedy jmenovit všech novot vniklých do ní vlivem luterským, aby se vrátila k starému husitství v jeho nejmírnjší podob. To byl smysl lánk, jež král pedložil sjezdu strany pod obojí r. 1549, a za jejichž pijetí se pimlouval sám zkrotlý z bojovného stouve stran pod obojí

administrátor Mystopol, který

pence rozhodnjšího

smru

105

povolným nástrojem církevní politky Ferdinandovy smující k jeho potení. Ale stavové pod obojí a ást knží se rozhodn vzepeli tmto se stal

lánkm.

Zámr králv vyistiti stranu pod obojí ode všech živl rozhodnjších, jmenovit luterských, se nezdail ani pod svžím ješt dojmem jeho vítzství nad stavovským odbojem. Ano, stavové pod

obojí,

pesvdivše

se o nespolehlivosti ad-

ministrátora Mystopola, žádali na

snmu

krále,

aby

zase, jako díve bývalo zvykem, každého stavu po dvou ochráncích nebo defensoích konsistoe pod obojí, bez nichž by administrátor nic nemohl podnikati. Stavové, kteí ode dávna sami dosazovali administrátora a konsisto pod obojí, chtli si tmito defensory pojistiti stálý vliv na církevní správu strany pod obojí, aby byla vykonávána v jejich duchu, a nikoli podle pání králova. Král Ferdinand sice vyhovl žádosti stav, ale dosáhl toho, že ser. 1554 defensory konsistoe pod obojí stali vesms hor-

smli

zvoliti

z

ád

v a odprci stoupenci starých husitských rozhodnjšího, novoutrakvistického. Král dobyl tím velikého úspchu. Kdežto podle úmyslu stav defensoi mli bdíti nad administrátorem a

liví

smru

konsistoí, aby se nepoddávali nátlaku

smují-

címu k vyplenní novot ve stran pod oboji, smýšlení tchto defensor bylo králi zárukou, že spíše budou administrátora a konsisto pidržovati k zachovávání starých husitských. Na tom však Ferdinand nepestal, nýbrž se snažil

ád

v potomních letech podvrátiti samo právo stavoliti administrátora a leny konsistoe. Již r. 1555 zpsobil sesazení administrá-

v

106

Mystopola a když stvrzoval jeho nástupce od stav, neopominul vytknouti s drazem, že volba stav nabývá platnosti teprve jeho potvrzením, a že jemu písluší právo zkoumati zpsobilost zvolených osob. Když o sedm let pozdji, r. 1562, konsisto zase byla obnovována, král Ferdinand postoupil v tom smru ješt dále. Tenkráte Cechy již mly svého arcibiskupa. Byl ustanoven r. 1561 a to pouze pro stranu pod jednou, a ne také pro stranu pod obojí, jak bylo pvodn úmyslem královým. Ale snaha pivésti stranu pod obojí pod spolenou vrchní správu se stranou pod jednou nebyla tím pochována. Slo však nyní o to, aby se strana pod obojí aspo dodaten podídila arcibiskupovi dosazenému bez jakékoli její úasti. Pedevším arci záleželo na administrátorech a konsistoi, aby k tomu byli ochotni. A pojistiti si trvale jejich ochotu bylo možno jen jejich vymanním z moci stav. Skuten se o to stal vážný pokus pi obnov tora

zvolené

konsistoe r. 1562. Když stavové pod obojí podle starobylého zpsobu vykonali volbu administrátor a konsistoe, král Ferdinand nepotvrdil této volby, nýbrž dosadil toliko

„na ten

as

a

sám

ze své moci,

do milostivé

vle

své

ovšem ',

tedy

zatímn, jiné osoby za administrátory a leny konsistoe. Akoli tento skutek svj odvodoval mimoádnými okolnostmi (nedostatkem asu, potebou rychlého odjezdu pro nebezpeí moru), akoli osazení konsistoe, jež vykonal z pouhé své moci, oznaoval za zatímní, bylo to pece velmi povážlivé porušení dávného zvykového práva stav. Stavové proti tomu také protestovali, žádajíce, aby král podle zvyku do té doby zacho-

107

vávaného prost potvrdil jejich volbu. Král však nepovolil, vymlouvaje se, že nemže mniti své rozhodnutí, ale prohlásil slavnostn, dokáží-li stavové, že od starodávna sami volili administrátory budoucn. a konsisto, že jim právo to ponechá r. 1562 král Ferdinand neodal ješt stavm úpln právo voliti administrátory a konsisto, ba i

A

a

také za práva toho zásadn neupíral, dosaješt nebyli administrátory a do konsistoe starovrzeni vesms spolehliví stoupenci smru ani jim

pece nezvyklým zpsobem obnovení konsistoe v r. 1562 dán byl nebezpený píklad pro budoucnost. Aby odvrátili ného, starokališnického,

stavové pod obojí snažili se poFerdinandova nástupce Maximiliána II. k výslovnému uznání svého práva na konsisto. Ale Maximilián, jenž jinak ve vcech náboženských byl daleko povolnjší než jeho otec, v této vci nejen následoval píkladu Ferdinandova, nýbrž pokroil ješt dále než on. Neuznal práva stav na konsisto, naopak r. 1571, nestaraje se o n, sám ze své moci dosadil administrátora a leny toto nebezpeí,

hnouti

konsistoe.

Od

úad

ve stran pod obojí osazován byl již pravideln králem bez úasti stav. To mlo veliký význam. Kdežto díve konsisto dosazovaná od stav pod obojí, mezi nimiž rozhodnjší smr náboženský ml ohromnou vtšinu, zpravidla bývala prkopnicí nových, rozhodnjších názor náboženských, které stranu pod obojí sbližovaly s protestantismem, vzdalujíce ji od církve katolické, a ješt v dob, kdy nátlakem vládním byla nucena potírati tyto smry, v srdci se nepestávala k nim kloniti, té

doby nejvyšší

církevní

108

kdy administrátory a leny konsistoe

nyní,

do-

sazoval král a uvedl je tak v dokonalou závislost na své moci, tito vrchní správcové církve pod

rozhodnými odprci všech smnázor, nýbrž ochotn se vzdávali i sta-

obojí bývali nejen lejších

rých, ryze husitských zvyklostí strany

pipravujíce tak

její

sbližování a

pod

konen

i

obojí,

doko-

nalé splynutí s církví katolickou. Již

r.

1

57

1

administrátor Jindich Dvor-

ský, dosazený od Maximiliána, se dal pohnouti stýkal, k tajnému od jesuit, s nimiž se a k úplnému husitských odpisáhnutí všech blud smíení s církví katolickou. Byl by to snad již tehdy s celou konsistoí také zjevn uinil, kdyby ho nebyl od toho zdržoval strach, že by tím po-

dvrn

pudil proti

sob

lid,

lnoucí

vrn

k

staré husitské

Není divu, že se stavové pod obojí neznali k této konsistoí a nechtli uznávati nad sebou její moc. Nejvyšší církevní úad strany pod obojí se tak octl v naprostém rozporu s velikou vtšinou této strany a stal se hlavní pekážkou jejího víe.

vývoje.

Vývoj ten zatím stále pokraoval smrem, který pod obojí vždy více vzdaloval od církve obecné a ovšem také od kompaktát upravujících její pomr k této církvi. Spatovala-li strana pod obojí díve v kompaktátech nejdležitjší právní oporu svých snah, nyní, kdy jich užíváno bylo od vlády i strany pod jednou jako zbran k potírání všech nových a názor náboženských, pozbývala pro ni ceny. Již r. 1537, když král a strana pod jednou nabízeli stran pod obojí narovnání na základ kompaktát, strana pod obojí zamítla tuto nabídku. Protože prý kompaktáta po stranu

smr

109

celých sto let od jich smluvení nebyla zachovávána stranou druhou, nemže býti žádáno, aby se jimi spravovala strana pod obojí. A když r. 1543 král Ferdinand žádost, aby potvrdil usnesení sjezdu strany pod obojí, jimiž

mlo

býti

uskutenno

její

osamostatnní a ástené poluterštní její nauky, odbyl prost odkazem na kompaktáta, rozhodná vtšina stav i duchovenstva na sjezdu pítomných na dotaz pana Jana z Pernštejna, chtjí-li se spravovati zákonem božím i kompakcírkevní

táty, prohlásila

se proti

kompaktátm.

Konen

když po smrti Ferdinandov mla býti od jeho nástupce Maximiliána obvyklým zpsobem potvrzena všechna privilegia zemská, stavové pod obojí dosáhli toho, že v tomto potvrzení vydaném r. 1567 vynechán lánek o kompaktátech. Stavové doufali, že tímto zpsobem bude odstranna pekážka bránící jim vyznávati veejn a

svobodn

jejich

pesvdení

náboženské, jehož do-

stateným výrazem dávno již nebyla kompaktáta. Ale nadje ta byla zmaena tím, že k lánku o vypuštní kompaktát z privilegií zemských nátlakem císao-

vým

byla pipojena klausule, že všechny staré smlouvy, snmovní usnesení a starobylé zvyklosti v náboženství mají býti zachovány v platnosti a „mimo víru svatou kesanskou pod jednou a pod obojí zpsobou" že nemají žádné bludné sekty býti uvozovány do zem. To znamenalo, že zrušením kompaktát Maximilián nevzdával se odporu

vyznáním náboženským, jež se s nimi nejmenovit proti novoutrakvistm a Bratím. Ale stavové pod obojí nepestali na odstranní kompaktát, nýbrž r. 1571 pedložili císai na snmu proti

srovnávala,

110

žádost, t.

zv.

aby jim

konfesi

shodovala

s

schválil luterské vyznání víry, augsburskou, která se v podstat

jejich

náboženským pesvdením.

Le

císa žádost tu zamítl a prohlásil, že se jeho strany, královská písaha vztahuje toliko na

dv

které se spravují starými

ády,

to jest,

že stejn

dv

vyznání za dojako jeho otec uznává pouze volená v Cechách, katolíky a starovrné husity. Se stejným nezdarem se potkala snaha stav bratr-

ských dosáhnouti od císae Maximiliána povolení své konfese. Spoléhajíce na známou Maximiliánovu náklonnost k náboženství evangelickému a na jeho domnlou píze k vyznání bratrskému, Bratí hned po jeho nastoupení pedložili mu svou konfesi se žádostí, aby jim na jejím základ byla povolena svoboda vyznání. Ale od císae se jim dostalo odpovdi vyhýbavé, jejíž smysl byl jim dostaten objasnn, když r. 1568 a znova r. 1570 Maximilián vydal mandát proti Bratím, zcela podobný mandátm Ferdinandovým. a novoutrakvisté domáJestliže se hali, každá strana o sob, schválení své zvláštní konfese, je zejmo, že sbližování mezi obma

Braí

stranami, které se zdálo nastávati

ped

r.

1547 a

potom projevovalo svorným vystupováním stav obou stran, nedosplo ješt píliš daleko. Ano po r. 1547 nastalo spíše odcizení mezi které se

i

novoutrakvisty a Bratími. Hlavní píinou toho odcizení byl vnitní vývoj Jednoty bratrské v té dob. Ješt za života biskupa Augusty, který nepestával usilovati o sjednocení Bratí se stranou pod obojí, nastala v Jednot reakce proti tmto snahám. Nabyl tu hlavn psobením slavného bratra

Jana Blahoslava zase vrchu smr

který

111

výše cenil ryzost uení bratrského a samostatnost Jednoty než prospch, který by jí a ovšem i spolené vci evangelické byl mohl vyplynouti ze spojení s novoutrakvisty. Jsouce pesvdeni, že Jednota bratrská má nejdokonalejší ád církevní a nejlepší káze, hledli Blahoslav a ostatní duchovní vdcové Jednoty s pohrdáním na eské novoutrakvisty, jejichž pokusy o zavedení ádné organisace církevní byly maeny vytrvalým odporem královské vlády, a nechtli slyšeti o spojení s nimi,

pokud

jejich

pomry

církevní nebudou

stejn dokonalé jako u Bratí. Tomuto stanovisku duchovních náelník Jednoty, bratrských senior, nesvdícímu zajisté o valné prozíravosti, se podizovala i bratrská šlechta, se sama k novoutrakvistm nechovala tak odmítav, jsouc si spíše vdoma poteby spoleného postupu se stavy

a

Ve stran novoutrakvistické, kde rozhodujícím initelem ani v otázkách náboženských nebyli jako u Bratí knží, nýbrž stavové sami, šlechta, spíše bylo porozumní pro význam takového spoleného postupu, tu byli také

novoutrakvistickými.

a

velmi rozhodní zásadní odprci jakéhokoli spolku s Bratími, v nmž spatovali vážnou pekážku v úsilí o dosažení svobody náboženské, nezcela neprávem, protože se jak strana pod jednou tak vláda proti vyznání bratrskému stavly nepíkeji. Takové byly pomry, když došlo k památnému

jednání

o

náboženství

na

eském snmu

1575, kde stavové pod obojí uinili nový vážný pokus o dosažení svobody náboženské. Ani tu stavové zprvu nepostupovali jednotn. ídíce se radou svých senior, Bratí chtli zachovati naprostou samostatnost Jednoty a dosíci pro ni svobody r.

112

podle svého vyznání. Stavové novoutrakvistití pak pokládali za samozejmé, že svobody nábo_ ženské teba se domáhati na základ konfese augsburské, která byla od r. 1555 uznávána v íši nmecké a jejíhož uznání také pro Cechy se již ve všem nevyhovovala r. 1571 byli domáhali, docela jejich smýšlení náboženskému. Ale odpor císav i strany pod jednou proti obma tmto konfesím a poznání, že pouze jednotným postu-

a

pem možno

docíliti

úspchu,

sblížily

ob

strany

po dlouhém jednání, v nmž stavové novoutrakvistití osvdili mnoho povolnosti a vzácného taktu naproti Bratím, dohodli o spolené konfesi nové, o t. zv. eské konfesi. Tato eská konfese je zpracována podle konaugsburské, která však pizpsobena je fese v nkterých bodech konfesi bratrské a staré hu-

tak,

že se

sitské tradici strany

pod

obojí.

Zárove

s

touto

konfesí pedložili stavové císai návrh církevní organisace strany pod obojí, podle nhož administrátoi a konsisto dosazovaní od stav a na nich závislí mli ustanovovati správce duchovní

bez svcení biskupského, a jim po boku mli státi stavovští ochránci, defensoi, rovnž od stav volení. Schválení eské konfese a pipojeného návrhu církevní organisace bylo by znamenalo uskuse stavové pod obojí byli potenní toho, koušeli již za Ferdinanda I. Strana pod obojí byla by se promnila v samostatnou, na ímské církvi zorganisovanou církev, zcela nezávislou, ale založenou na vyznání, jež bylo blízce píbuzno s luterstvím, ale pece se s ním docela neshodo-

o

ádn

nýbrž mlo nkteré rysy odchylné, pvodní. Bratí, kteí, pipojujíce se k eské konfesi, ne-

valo,

118

své vlastní konfese, byli by si také své vlastní zízení a byli by bývali spojeni s ostatní církví

hodlali se vzdáti

zachovali jen

voln

pod

nepochybn

obojí.

Ale stavové nedosáhli takového plného úspchu. Císa eské konfese neschválil. Stavové dostali od nho toliko ústní slib, že jim císa nebude initi pekážky v jejich náboženství a nedovolí, aby od jiných, nevyjímaje arcibiskupa a konsisto pod obojí, bylo jim pekáženo, a krom toho ješt s-vo že si mohou zvoliti osoby, které by je chráv jejich náboženství proti všem, kdo by „jim nebo knžím a farám jich pekážku initi chtli". Stejný slib uinil stavm pod obojí syn císav Rudolf, tehdy již zvolený král eský. Jestliže se stavové v prvním okamžiku domnívali, že tmito sliby císae Maximiliána a krále Rudolfa byla piznána plná svoboda všem, kdo se hlásili k eské konfesi, nevyjímaje ani Bratí, záhy se pesvdili o jiném. Ješt r. 1575 císa Maximilián vydal mandát, jímž se v podstat obnovoval mandát Vladislavv proti Bratím z r. 1508. Souasn naídil obyvatelm královských mst v echách, aby nedopouštli novot v náboženství a netrpli tajných schzek. Když stavové pod jení,

nily

obojí protestovali

nesrovnávají

s

proti

tmto mandátm,

císaovými

sliby, dostali

že se

od císae

uritou odpov, že jeho sliby neplatí ani Pikarty ani pro jak bývali nazýváni Bratí pro msta královská, která jsou jeho komorou, jeho majetkem. Toto prohlášení spolu s vydáním mandátu proti Bratím dokazovalo jasn, že se náboženskými koncesemi cis. Maximiliána z r. 1575 právní pozcela

—

—

Sbícka piediúiek

» rosprav.

VI.

.

8.

g

114

stavení Bratí v zemi nikterak nezlepšilo. Zstali nadále vyznáním nedovoleným, a také v potomní dob bylo jim krýti se neupímným tvrzením, že

zapovdí císaské

netýkají, protože prý se od starého náboženství pod obojí, uznaného zemskými zákony. Prospívalo jim však pece, že se mohli hlásiti k eské konfesi z r. 1575. Nebo nemohlo býti pochybnosti o tom, že se sliby Maximiliánovy vztahovaly na vyznavae této konfese, k nimž Bratí mohli poítati

se jich

jejich

vyznání

ponkud

i

neliší

sebe.

Pedevším

novoutrakvistití, kteí

arci

eskou

byli to stavové

konfesi pedložili

císai a na jejím základ se domáhali svobody náboženské. Jich se tedy zcela nepochybn týkal slib císav, že nebude stavm pekážeti v náboženství, aniž dopustí, aby jim od jiných bylo pekáženo. Tímto slibem nepiznána ovšem ani vlast-

ním stoupencm eské konfese, novoutrakvistm, plná svoboda náboženská nebo dokonce rovné právo s katolíky a husity. Slib Maximiliánv jim toliko zaruoval, že jejich vyznání, které do té doby mohlo býti prohlašováno za nedovolené, budoucn má býti trpno. Ani tato tolerance však nebyla úplná. Pedevším platila pouze pro oba vyšší stavy, pány a rytíe, i jejich poddané, nikoli však pro obyvatelstvo královských mst. Nad to však ani vyšším stavm nedávala možnost opatiti si pro své vyznání ádnou církevní organisaci. Stará husitská konsisto jim nebyla vrácena, ano stavové ani mnoho o ni neusilovali, doufajíce, že bude dovoleno zíditi si novou, zcela samostatnou organisaci podle zásad církevního ádu tomu však císa pipojeného k eské konfesi. nesvolil. Dopustil sice, aby si zvolili defensory

jim

K

115

neb ochránce svého náboženství, když se však tito defensoi pokoušeli o novou úpravu církevního zízení své strany, postavil se tomu císa tak rozhodn na odpor, že ve své innosti docela ustali. Byli tedy eští novoutrakvisté, t. j. veliká vtšina strany pod obojí i celého národa, odsouzeni i po r. 1575 žíti bez vlastní ádné organisace církevní. Také právo osazovati své fary knžími svého vyznání piznáno stavm hlásícím se k eské konfesi jen potud,

pokud fary

ty

již r.

1575

mly

duchovní správce nespravující se starou konsistoí husitskou.

Protože stejným slibem jako císa Maximilián stavm i jeho syn Rudolf, nezmnilo se ani nastoupením Rudolfovým na trn eský zásadn postavení nekatolických stran v zemi. Svým náboženským smýšlením se arci nový panovník lišil velmi podstatn od svého otce, ano vlivem svého španlského vychování byl rozhodzavázal se

njším katolíkem než jeho dd Ferdinand. Neml sice vladaské energie svého dda, aby, nedbaje obtíží situace, rázn zasáhl ve vývoj církevních

pomr

svých zemí, ale ml dosti odvahy a vyaby se mohl s úspchem vzpírati novým vymoženostem nekatolík. Akoli v prvním období vlády Rudolfovy do konce XVI. stol. až na nepatrné výjimky nedocházelo k pronásledování obou hlavních vyznání nekatolických v Cechách, pece již tehdy znan zhoršily. se pomry pro trval Rudolf na stanovisku Proti svých pedchdc, že jejich vyznání je zákony zapovdno. Stanovisko to projevil zejména vydáním nového mandátu proti Bratím r. 1584 a pokusy o jeho uvádní ve skutek. Celkem však obava, trvalosti,

n

Bratím

116

by písným vystupováním proti Jednot byl vzbuzen prudký odpor šlechty bratrské v Cechách a na Morav, tehdy již velmi mocné, zdržovala vládu Rudolfovu až do konce XVI. stol. od rozhodnjších krok nepátelských proti Bratím, tak že Jednota Bratrská v tchto letech celkem pože

i

žívala klidu.

Tím

mén

ovšem vystupováno

stoupencm eské

proti vlastním

konfese.

Ale naopak pokusy, aby od Rudolfa dosáhli toho, co jim r. 1575 bylo odepeno Maximiliánem byly marné. Marn žádali stavové na snmu r. 1579, aby jim bylo dovoleno osaditi nov konsisto, marn se domáhali na snmu r. 1581, aby eská konfese mohla býti vytištna a podle ní aby byl upraven ád církve pod obojí, marn žádost tu opakovali na snmích následujících. Po nkolikerém odklade dostalo se jim konen r. 1584 odpovdi Rudolfovy na jejich žádosti. Rudolf piznal, že stavové až do r. 1562 sami osazovali konsisto, ale prohlásil, že pozbyli toho práva tím. že za císae Maximiliána upustili od starobylého svého náboženství, pijavše náboženství v království eském nebývalé, a že se sami odtrhli od konsistoe, pijímajíce na své fary knží ordinované na cizích akademiích a nespravující se konsistoí. Vyslovujíc urit zásadu, že v echách je dovoleno pouze vyznání katolické a husitské, odpov Rudolfova zejm popírala koncese Maximiliánovy z r. 1575. Toto stanovisko zachovávala vláda Rudolfova dsledn i v letech potomních, teba se jí nedostávalo síly uskuteovati zásadu o nedovolenosti jiných vyznání krom katolického a husitského. Z nich vyznání husitské, starokališnické,

všechny

jejich

117

upadalo

pes

ochranu zákona

stále více.

V

rukou

stoupenc byl sice nkdejší nejvyšší církevní úad strany pod obojí, starobylá konsisto, ale tato konsisto mla jen nepatrnou pravomoc ve stran pod obojí. Stavové hlásící se k eské

jeho

konfesi a

vbec

k rozhodnjším

smrm

ským konsistoe nad sebou neuznávali

náboženna své

a

fary pijímali knéží ordinované v cizin, kteí se

také konsistoí nespravovali. Zatím co takto propast mezi konsistoí a velikou vtšinou strany

pod

obojí vzrstala, sbližovala se

konsisto vždy

více se stranou pod jednou a upadala v závislost

vtší na katolické vlád a na katolickém Ale u strany katolické pece ne-

stále

arcibiskupovi.

požívala ani

pízn. Rozhodujícím kruhm katolickým

trvání

této

konsistoe nebylo vhod.

Jejich

cílem bylo dokonalým sjednocením starovrných

husit

s církví

uiniti

i

tuto konsisto zbytenou.

odpíráno znova a znova opakovakonsistoe, aby arcibiskup svtil kteí se jí chtli spravovati. Proto po nkolik let nebývala obnovována, teba ztratila více než polovinu pravidelného potu svých len. Proto strana katolická a zvlášt papežští nunciové pi dvoe císaském s velikou horlivostí usilovali o to, aby se administrátor pod obojí a konsisto zekli svých blud, které je dosud dlily od církve obecné, a vrátili se v úplnou jednotu s ní a v její naprosté po-

Proto vytrvale ným žádostem husitské knží, konsisto asto

slušenství.

Skuten

podailo nunciovi poBenešovského a jeho soudruhy, že se v pítomnosti theolog, jesuit i jiných eholník pod písahou se

již

hnouti tehdejšího

r.

1587

administrátora Václava

118

zekli vyznání husitského, vyjímaje pijímání pod oboji. Ješt dále pokroila konsisto v tom smru, když se r. 1590 stal administrátorem Fabián Rezek, muž nízké mravní úrovn. Ten hned r. 1591 odpisáhl do rukou papežského nuncia náboženství husitské, a jeho píkladu následovalo o pl roku pozdji okolo padesáti knží husitských, mezi nimi nkolik len konsistoe. Slavnou písahou zavázali se tito knží k naprostému poslušenství ímského papeže i arcibiskupa pražského a slíbili, že se jimi budou spravovati ve všech ádech kostelních, že o Janu Husovi budou smýšleti a

uiti tak, jak rozhodl koncil kostnický, a že se to, aby jeho svátek vbec nebyl slaven, dále že upustí od husitského obyeje podávati svátost oltání dítkám a konen k tomu budou psobiti, aby se lid jim svený i asem naklonil k pijímání pod jednou. Když ješt administrátor toto odvolání jménem svým i konped kongresistoe slavnostn opakoval v

budou piiovati o

ím

gací i

svatého

oficia,

dostalo se roku 1593 jemu.

všem odpisáhnuvším od papeže úplné absoluce. Po tomto odvolání a absoluci trvání zvláštní

konsistoe husitské

nemlo vlastn

staré církve kališnické byly

ímskou

by

smyslu. Trosky

mly úpln

sply-

Ale duchovenstvo husitské, které se dosud hlásilo ke konsistoi, a zvlášt lid nebyli pece ješt ochotni vzdáti se nadobro své samostatnosti, svých zvláštnouti

ních

s církví

ád

a zvyklostí,

A

tak ani po

a tím zaniknouti.

zíci se památky

Husovy

1593 nezaniká husitská konsisto. Jsouc však úpln závislá na arcibiskua kalicha.

r.

a vlád královské a zbavena vtšiny své nkdejší pravomoci, živoí žalostn.

povi

119

Druhá strana náboženská pln uznávaná zákony zemskými, strana ka to li cká, zatím se znenáhla povznášela ze svého úpadku a pipravovala se k rozhodnému postupu proti stranám nekatolickým. Uvedením ádu jesuitského do Cech r. 1556 a obnovením pražského arcibiskupství r. 1561 se poíná vnitní reforma katolické církve v echách podle zásad stanovených koncilem tridentským. Od nastoupení cis. Rudolfa II. na trn eský také papežští

nunciové,

zdržující

se trvale

pi dvoe

císaském v Praze, vnují obzvláštní pozornost náboženským pomrm v Cechách. V té dob první návrhy soustavné reformace katolické církve zárove s návrhy na potírání nekatolík. První takový návrh pedložil císai nkdy r. 1577 jesuita Mikuláš Lanoy, pak následovaly podobné návrhy papežských nunci, praž-

vznikají

tu

ských arcibiskup a jiných významných initel strany katolické.

Rady,

rozliných stran dávány císai, svtlo na zámry strany katolické. Skoro všude se potkáváme s radou, aby císa zreformoval msta královská, to jest, aby v nich, pokud možno, dopomohl k vítzství náboženství katolickému vypovídáním nekatolík, dosazováním katolických obecních a katolických uitel. Naléháno také na obnovení mandát proti Bratím, na zrušení konsistoe kališnické a podízení starovrných husit arcibiskupovi. Radilo se dále, aby osobám nešlechtickým nebylo dovoleno studovati na protestantských universitách v Nmecku, aby universita pražská, která byla v rukou strany pod obojí, byla osazena novými profesory katolickými, teba z jesuit, aby dležité úady byly zadávány

vrhají

jež tu s

ostré

úad

120

pouze katolíkm, aby knihy nesmly býti tištny ani prodávány bez svolení arcibiskupova atd. Ale z tchto návrh až do konce XVI. stol. jen málo mohlo býti uskutenno. Pevaha nekatolík nad katolíky ve šlecht i v lidu byla tak

—

na konci XVI. stol. jen asi desetina obyvatelstva v Cechách byla náboženství katolického že pes všechnu píze dvora neveliká

všeho

—

,

mohli katolíci ve svých rukou zem. V posledních letech XVI. nejv.

kanclée a

nejv.

udržeti

správu

když úady purkrabí nebyly osazeny,

dostala se dokonce správa

stol.,

eské kanceláe,

a

tím vlastn

skoro celá správa zem, do rukou dvou rozhodných nekatolík, místokanclée Kryštofa Zelinského ze Sebuzína a sekretáe Jana Múllnera z Mllhauzu, kteí mli veliký vliv i na

vci

církevní a náboženské. Tou dobou i eská komora byla složena skoro výhradn z nekatolík. K naléhání papežského nuncia uinil v tom císa

v srpnu 1599 radikální zmnu. Osadil najednou ti nejvyšší úady zemské, úad nejv. kanclée, nejv sudí a nejv. hofmistra, rozhodnými katolíky a také v komoe odstranním tí rad nekatolických a jmenováním tí katolických zjednal pevahu živlu katolickému. Nejdležitjší bylo, že nejvyšším kancléem jmenován Zdenek z Lobkovic, který se brzy stal hlavním pedstavitelem a vdcem nové generace katolické, odchované bojovným duchem jesuitským, zcela oddané ímu a nesmiiteln nenávidjící všechno kacíství. Místokanclé Zelinský den po jmenování Lobkovicov se vzdal úadu, a brzy za ním následoval sekretá i

Múllner.

eská

místa

rozhodní katolíci. kancelá, hlavní orgán zemské vlády v eJejich

zaujali

121

chách, byla odtud ohniskem všeho protireformaúsilí strany katolické. Nekatolické strany brzy pocítily následky zmnné situace. Spojenému naléhání papežského nuncia a nejv. kanclée se podailo pohnouti cí-

ního

sae,

že

r.

Bratím,

1602 vydal nový zakazující

než podobné starší mandáty i

Rudolf d v mandát

mandát proti

mnohem písnji

z r.

z

a uritji doby Maximiliánovy

1584 vyznání bratrské a

prohlašující o stoupencích tohoto uení, že „k po-

adu

práva nenáležejí", že pro

n

neplatí zákony,

Mandát z r. 1602 byl sice vydán pedevším proti Bratím, ale nepímo se ob-

že jsou bezprávní.

i proti vlastním vyznavam eské konfese, protože se v vyslovuje zásada, že toliko knží ustanovení od arcibiskupa nebo od husitské konsistoe mohou býti dosazováni k farám. Skuten po vydání mandátu nejen nastalo pronásledování Bratí, nýbrž se dly také pokusy zjednati platnost oné zásad stíháním knží pod obojí, kteí nebyli dosazeni od husitské konsistoe a jí se nespravovali. Jestliže se do té doby protireformaní postup strany katolické omezoval na královská msta a statky, jakož i na statky vrchností katovbec vrchností nelických, nedotýkaje se katolických a jejich poddaných podle zásady také v echách uznávané, že na svých gruntech každá vrchnost i ve vcech náboženských smí initi, co chce, nyní se to patrn mlo zmniti. Spolené nebezpeí hrozící odtud obma neka-

racel

nm

tém

tolickým stranám shodly o spolené

eským,

eské

které se byly r. 1575 konfesi, ale v potomních

letech nebývaly vždy svorný a jednotný, je

k spolenému vystoupení proti mandátu

pimlo z r. 1602.

122

Toto spolené vystoupení bylo usnadnno také tím, že šlechta bratrská v té dob již nepodléhala tolik jako r. 1575 vlivu svých knží, senior, jimž se nedostávalo politického rozhledu, nýbrž o svém postupu rozhodovala samostatn, a že v ele jejím stál muž vzácných schopností, ryzí povahy a pi

upímn

naklonný shod Bratí se stranou k eské konfesi, Václav Budovec z Budova. Tak sestálo, žena snmu r. 1603, když se stavové pod obojí chystali vzepíti se mandátu vydanému rok ped tím, byl vdcem a mluvím nejen Bratí, nýbrž i stav

tom pod

obojí piznávající se

práv tento znamenitý bratrAle na svj protest, jímž se ohrazo-

novoutrakvistických

ský

šlechtic.

mandátu z r. 1602, dovolávajíce se náboženských koncesí Maximiliánových z r. 1575, stavové pod obojí vbec nedostali odpovdi, a Budovec stží ušel trestu za svou opovážlivost. Mandát z r. 1602 sice ani tentokráte nemohl býti dsledn proveden, ale pes to jeho vydáním a marným protestem stav proti nmu nejistota a nejasnost právního postaveni nekatolík v zemi, kde byli ohromnou vtšinou, stala se ješt vtší a zjevnjší, než byla do té doby. Je pochopitelno, že stavové nekatolití toužili vymaniti se z tohoto

vali proti

nesnesitelného stavu. se zdálo, že nastává doba k tomu Povstání vypuklé v Uhích koncem hlavn z nespokojenosti s náboženskou r. 1604 politikou vlády Rudolfovy, protestantm nepátelskou, zasáhlo r. 1605 i Moravu a hrozilo proniknouti až ku Praze. Nebezpeí bylo tím vtší, že nekatolické obyvatelstvo ostatních zemí Rudolfových namnoze se sympathiemi vzhlíželo k poJiž

r.

1605

píhodná.

1S*3

vstalcm, spatujíc v jejich vdci Stpánu Bokajovi bojovníka za svobodu náboženskou. I v samé Praze bylo pozorovati v obyvatelstvu vení, které souasníkm pipomínalo asy Husovy a Zižkovy. Již tehdy se eští stavové pod obojí chystali podati císai na snmu žádost, aby jim potvrzena byla eská konfese z r. 1575 a vráceno právo voliti si administrátora konsistoe pod obojí i její leny. Nedošlo však k tomu. Nedlouho potom povstání poalo ochabovati, a následujícího roku 1606 byl uzaven mír nejen Ale s uherskými povstalci, nýbrž i s Tureckem. záhy se ukázalo, že události roku 1605 byly jen pedehrou konfliktu mnohem vtšího a vážnjšího. Konflikt ten propukl r. 1608, kdy proti Rudolfovi

spolen

povstali

a moravští, a v jejich

stavové rakouští, uherští se postavil sám jeho

elo

bratr arcikníže Matyáš.

V

kvtnu

r.

1608 vtrhl

vojskem spojených stav do Cech, spoléhaje, že se také stavové eští pipojí k odboji. To se však nestalo. Cechové, rovnž byli nespokojeni s vládou Rudolfovou, nepistoupili k odboji, nýbrž setrvali pi Rudolfovi, jemuž tak zachránili aspo Cechy se Slezskem a Lužicemi. Za svou vrnost však Cechové žádali odmnu. Na snmu konaném v kvtnu 1608, kdy Matyáš s vojskem ležel nedaleko Prahy, pedložili své staré požadavky náboženské zformulované jasn v nkolik lánk. Autorem tchto lánk byl muž, který již na snmu r. 1603 byl mluvím stavovské oposice a který také v potomním jednání o náboženství byl duší stavovského zápasu za svobodu V láncích náboženskou, Václav c. Budovcových, jež stavové pedložili králi, se žádá,

Matyáš

s

a

Budov

124

aby

eská asy

konfese

r. 1575 byla uznána pro do desk zemských, ímž by pipojená ustanovení o církevní

vné

z

a vložena

schválena byla i organisaci strany pod obojí; dále aby si stavové smli zvoliti ochránce neb defensory, kterým by svena byla v opatrování konsisto universita, aby mohli svobodn podle eské konfese osazoi

vati fary na svých statcích, aby nejen stavové, poítaje v to i msta královská, mohli svobodn tuto konfesi vyznávati, nýbrž také lid selský poddaný aby od svých vrchností a strany pod jednou i pod obojí nebyl nucen k tomu neb onomu náboženství aby zvonní, pohby, stavní chrám nikomu nebylo zbraováno, a konen, aby úady zemské byly osazovány rovným potem osobami strany pod jednou a pod obojí. Tyto lánky Budovcovy nejsou, jak vidti, jednostranná formulace ;

požadavk

strany

pod

obojí,

je

to

podrobný

a

dobe promyšlený program náboženské dohody mezi stranami pod jednou i pod obojí, k jaké pak na jeho základ skuten došlo. Spravedlivost tchto lánk dokazuje nejlépe to, že i stavové pod jednou svolili, aby byly císai pedloženy

Nicmén nepodailo

také jejich jménem.

vm

pohnouti císae, aby

vyhovl

se sta-

jejich

nábo-

ženským požadavkm. Dostali pouze uritý a závazný slib, že o nich bude rozhodnuto na nejbližším r.

snmu, který

1608, ale

1609.

Tu

se

ml

sejíti

potom byv odložen,

konen

o

sv.

Martin

sešel se až v lednu

sveden byl rozhodný zápas

o svobodu náboženskou.

Jako již r. 1603 a 1608 postupovali v tomto zápase, jenž byl sveden na r. 1609,

snmu eském

pod praporem eské konfese spolen a pes

n-

125

poátení neshody

svorn stavové noele obou spojených stran, k nimž se pidružily i zbytky stav starokališnických, stál zase Budovec, jemuž hlavn které

také

voutrakvistití a bratrští, a v

dlužno piísti za zásluha jak svorný postup tak imponující pevnost a dslednost jejich boje za požadavky formulované Budovcem r. 1608. zajisté

Vedle Budovce vynikli v

boji

tom jako vdcové

stav novoutrakvistických hrabata Slik a Thurn. Proti spojeným stavm pod obojí v boji o svobodu náboženskou stála strana katolická* Mezi stavy samými mla strana ta jen nepatrnou hlásil se k ní sotva desátý díl stav menšinu

—

—

ale její síla

záležela v tom,

že za ní stál nejen

císa, jehož pízní mli katolíci ve svých rukou skoro všechny vyšší úady zemské a dvorské, nejen arcibiskup a všichni císaovi rádcové, nýbrž i zástupcové dvou zahraniních mocností, které mly nadmíru veliký vliv na politiku cis. Rudolfa, papežský nuncius a vyslanec španlského dvora. Program a snahy této strany byly sice

tém

jednotné,

ale o taktice,

kterou bylo by zachová-

nekatolíkm, o míe ústupk, které by jim bylo lze initi, byly v ní názory nestejné. Kdežto vtšina katolických stav eských, vedená umírnným katolíkem, nejv. purkrabím Adamem ze Šternberka, i vtšina rádc císaových klonila se k názoru, že žádosti stav pod obojí pro jejich velikou moc a pro nesnadnost císaova postavení vati proti

prost zamítnouti, mlo stanovisko naprostého nesmiitelného odporu proti tmto žádostem

nelze

ve stran katolické velmi rozhodné a mocné zapedevším papežský nuncius a španlský vyslanec, jejichž vlivem a radou se ídil stance. Byli to

196

kanclé i nejv. Lobkovic se svými páteli Martinicem

nejen pražský arcibiskup, nýbrž

Zdenk

z

Ti všichni proti umírnným stoupensvé strany, dávajícím se ovládati více ohledy politickými, hájili zásadu, že císa ani nemže ia Slavatou.

cm

náboženské ústupky bez svolení papežské jakožto nejvyšší instance v otázkách církevních a náboženských, a snažili se pesvditi císae, že všechna povolnost vedla by nejen k neodvratné zkáze náboženství katolického v zemích eských, nýbrž i k podvrácení moci panovnické, ano i k zniení rodu habsburského. niti

stolice,

V

tom byla

arci celá strana katolická za jedno,

že dlužno užíti všech

pod

prostedk,

by stavové od neústupného Nejprve uinn pokus jimiž

obojí mohli býti odvráceni

požadavk. novému životu

hájení svých

vzkísiti k

konsisto

a užíti

jí

odumírající

jako

zbran

husitskou stavm

proti

pod obojí usilujícím zíditi si konsisto po svém. Kdežto v pedešlých letech nejednou pomýšleno na to, aby tato stará konsisto, zbavená skoro všeho vlivu ve stran pod obojí a úpln závislá na katolické vlád a arcibiskupovi, docela zanikla, a proto již r. 1604 a potom zase r. 1608 místo administrátora po nkolik msíc nebylo osazeno, nyní krátce ped poátkem snmu, v lednu 1609, ustanoven administrátorem Tomáš Sobslavský, muž nepkné minulosti a ochotný nástroj vládní politiky. Jmenování takového administrátora ovšem neodvrátilo stav pod obojí od boje za konsisto; pokus o vzkíšení strany husitské, jíž by se mohlo užíti proti stavm piznávajícím se k eské konfesi, se nezdail. Husitský administrátor a konsisto v boji za svobodu náboženskou byli takka úpln

127

pomr

bez významu a pívalem nových byli posléze odplaveni nadobro. Také pokusy strany pod jednou zpsobiti roztržku mezi obma hlavními smry náboženskými spojenými ve stran pod obojí, mezi Bratími a novoutrakvisty, selhaly. Záhy bylo patrno, že to-

mocí mohl by císa zlomiti odpor stavv a od jejich požadavk, ale moci takové se císai nedostávalo, a ti, kdo jej vybízeli k nejpíkejší neústupnosti, nedovedli mu ji opatiti. Poátkem kvtna r. 1609, když zápas se stavy vstupoval do posledního rozhodného stadia, nabídl sice španlský vyslanec císai všechnu pomoc svého krále a veškeré kapitály vlašských kupc v Praze, odhodlá-li se vystoupiti mocí proti kacím, ale nabídky nebylo užito, patrn, že se slíbená pomoc španlská nezdála dostatenou. Cis. Rudolf, který i v tomto boji se stavy osvdoval svou upímnou oddanost k vci katolické a skoro pl roku odpíral vyhovti žádostem stav, konen, když bylo zjevno, že stavové jsou odhodláni vynutiti jejich splnní teba zbraní, odhodlal se k ústupu. Dne g. ervence 1609 podepsal slavnostní listinu, sepsanou docela podle návrhu stavovského, svj proslulý Majestát na svobodu náboženskou. Jako všechny královské majestáty ml i tento býti podepsán také nejv. kancléem a sekretáem eské kanceláe. Ale jak nejv. kanclé Zdenk z Lobkovic, tak sekretá Jan Mencl odepeli pipojiti svj podpis na listinu, jejíž obsah se protivil jejich náboženskému smýšlení. Byl tedy Majestát podepsán na míst kancléov nejv. purkrabím Adamem ze Šternberka a na míst Menclov druhým sekretáem

liko

odvrátiti je

128

Pavlem Michnou, jenž pozdji smutn proslul svou vynikající úastí v poblohorské protireformaci. Stejné datum jako Rudolfv Majestát má jiná listina, která s ním tsn souvisí, jej dopluje a vysvtluje. Je to památné „Porovnání mezi stavy strany pod obojí a pod jednou", smlouva upravující dopodrobna pomr mezi tmito stranami a podepsaná ticeti dvma zástupci strany pod obojí a patnácti osobami ze stav pod jednou, mezi

kanclée

arci nenacházíme ani nejv. Lobkovic ani jeho pátele Mar-

nimiž

Zdeka

z

však nejv. purkrabí Adama Šternberka. Protože Porovnání stejn jako Majestát bylo vloženo do desk a jeho originál

tinice a Slavatu, za to

ze

uložen mezi ostatní privilegia zemská na Karlštejn, stalo se stejn jako Majestát zemským zákonem. Protože Majestát a Porovnání byly právním zá-

kladem náboženských a církevních pomr v echách na konci doby pedblohorské, je potebí seznámiti se podrobnji s jejich obsahem. Majestát ustanovuje, že všichni ti stavové, stav panský, rytíský i královská msta, se svými poddanými a vbec všichni, kdo se piznávají k eské konfesi z r. 1575, mohou svobodn a bez

pekážky provozovati své náboženství podle

této konfese

a podle

porovnání mezi sebou ui-

nného, nejsouce nuceni spravovati se kompaktáty. K tomuto všeobecnému povolení náboženské svobody podle eské konfese se druží další dležité

usnesení zvláštní.

stav pod

Pedevším

se dává v

obojí stará konsisto husitská

i

moc

univer-

sita. O konsistoi se ustanovuje výslovn, že ji stavové pod obojí sami mohou obnoviti a že od ní mohou pijímati knžstvo na své fary bez pe-

129

kážky pražského arcibiskupa nebo kohokoli jiPodobn se piznává stavm právo, aby universitu sami osazovali muži hodnými a uenými. K ochran a správ obou tchto ústav se stavm

ného.

pod

ze sebe defensory, na stavích a nikoli na králi. Výslovn se dále svoluje, aby stavové mohli na svých statcích stavti podle poteby nové chrámy a školy, a naizuje se, že v mstech královských, kde pebývají spolen vyznavai víry pod jednou i pod obojí, ob strany mají svobodn provozovati své náboženství a že nemá jim býti zbraováno pohbívání v kostelích a na hbitovech ani zvonní. Konen se prohlašuje, že budoucn nikdo jak z vyšších stav, tak ani msta, msteka selský lid od vrchností svých ani od koho i také jiného nemá býti od svého náboženství odtiskován a k náboženství strany druhé pinucován. Porovnání uinné mezi stranou pod jednou obojí

dovoluje

kteí mají býti

zvoliti

závislí

dopluje Majestát adou podrobných Vzájemnou dohodou si tu zaruují strana pod jednou i pod obojí, že každá z nich má býti ponechána bez pekážky pi všech svých i

pod

obojí

ustanovení.

dosavadních kostelích, nadáních, výsadách a dchodech. Dalším lánkem pamatováno na píslušníky starovrné strany husitské; králi i stavm strany pod jednou i pod obojí ponecháno na vli, aby, chtjí-li. na své fary dosazovali knze pod obojí, kteí byli by svceni od arcibiskupa, ímž se myslí práv knží staré víry husitské, a vyznatéto víry, nemajícím vlastního správce duchovního svého vyznání, vyhrazeno právo obraceti se ke kterémukoli knzi od arcibiskupa svcenému. O pohbívání mrtvých a zvonní usta-

vam

Sbírka p«dnáéek a rozprav. VI.

.

8

130

noveno, že pi farách pod jednou mohou býti pohbíváni i lidé pod obojí, jestliže k té fae dávali desátky nebo jiné platy, a naopak. Kdyby však kollátor (patron)

nebo

nkdo

vému pohbívání, nemají

jiný

pekážel tako-

povinni odvádti Porovnání obsahuje ustanovení, desátek. které v eském povstání nabylo tak osudného významu, že totiž v mstech a na panstvích královských strana pod obojí mže sob stavti kostely býti

Konen

a zizovati hbitovy.

Majestát a Porovnání znamenají, jak patrno, plné a dokonalé vítzství stav pod obojí. Všem, kdo se piznávají k eské konfesi, zaruuje se tu

neobmezená svoboda náboženská a postoupením konsistoe a university v moc stav pod obojí poskytuje se jim možnost opatiti si ádnou církevní organisaci a peovati o vnitní zvelebení své církve. Postavení strany pod obojí, poítaje v to i Bratí, dostalo tím pevný základ právní. Byl to ohromný pokrok jak proti koncesím Maximiliánovým z r. 1575, tak zvlášt proti stanovisku, jež zaujímala vláda Rudolfova v posledních letech ped Majestátem. Koncesemi Maximiliánovými, které nebyly uinny takovou právní formou, aby nemohla býti pozdji uvádna jejich platnost v pochybnost, bylo

toliko

slíbeno

stavm pod

obojí, že nebude jim pekáženo v jejich náboženství a že jim bude ponecháno právo osazovati své fary, ale slib ten se nevztahoval ani na msta královská ani na Bratí. Majestát zaruoval svobodu náboženství nejen všem tem stavm, nýbrž dokonce i poddaným, a to výslovn svobodu podle eské konfese z r. 1575, takže nemohla býti upírána ani Bratím, kteí se k ní slavnostn piznávali-

131

Výslovné schválení

vm

r.

1575

kontese, jehož se sta-

nebylo podailo dosáhnouti, zname-

nalo však dále, že fesi

eské

stavm

piznáno právo pro

hlásícím se

jejich církevní

k

této konvývoj nad-

míru dležité, právo opatiti si vlastní organisaci v konfesi stanovených, církevní podle zásad právo osazovati úad administrátorský i konsisto

ochran

defensory. Toto právo se zvláštními lánky Majetaké ješt jim potvrzuje státu. Tak konsisto, která skoro ped plstoletím byla vyrvána z moci stav, nyní jim byla navrácena. Konsisto, která byla od let hlavní baštou strany staroutrakvistické a nakonec pozbyla docela své nkdejší samostatnosti, vzdávajíc se krok za krokem svých starých práv a zvláštností a voliti

k

její

tém

a

podrobujíc se

úpln

poslušenství arcibiskupovu,

konsisto mla se státi a také se stala nejvyšším úadem církevním spojených stav evangelických, novoutrakvist i Bratí, úadem úpln nezávislým jak na císai a jeho vlád, tak na arcitato

biskupovi, a poddaným toliko stavm pod obojí. Dobytím konsistoe a jejím petvoením podle církevního ádu pipojeného k eské konfesi pestaly

stavm evangelickým

doby mívali

s

nesnáze, které do té fary a

opatováním knží pro své

nepíznivý vliv na církevní pomry jejich strany. Možnost zabezpeiti si dostatek ádn vzdlaných knží zjednána stavm pod obojí tím, že jim dána v ochranu universita. Akoli do té doby strana katolická marn se byla pokoušela vyrvati universitu stran pod obojí, pece její postavení bylo velmi nejisté. Tato nejistota nyní pestala, universita byla zachována stran pod obojí a mohla se státimocnouprotiváhouakademiejesuitské. které

mly

132

Rudolfv z r. ióog pinesl takto veliké vtšin eského národa vysvobození z nejistého Majestát

a

nedstojného postavení, které

jej

nutilo k ne-

upímnosti, znemožovalo jeho zdárný vývoj po stránce církevní a náboženské a ztžovalo i všechen jeho vývoj mravní a duševní. Tento veliký úspch nekatolické vtšiny národa byl tím ryzejší, že neohrožoval nikterak volný rozvoj menšiny katolické. Majestátem a Porovnáním této menšin zabezpeena všechna její práva a její statky, ponechána i jí naprostá a neomezená svoboda. Marn bychom v tehdejší dob jinde hledali zákon, který by pomry mezi stranami náboženskými upravoval zpsobem tak spravedlivým ke všem stranám, kterj by tak jasn a urit všem stranám a všem jejich píslušníkm bez rozdílu stav zaruoval možnost svobodného života náboženského. A také marn bychom jinde hledali smlouvu mezi nepátelskými stranami náboženskými, proniknutou zásadami vzájemné snášelivosti tak jako Porovnání. Možno proto plným právem pisvditi krásným slovm francouzského historika Denise, že v boji o Majestát „kacíi eští jsou opt tím, ím byli na poátku, obhájci práv svdomí", a že se tu „vc jejich spojuje se vzdlaností a pokrokem". Nkterá ustanovení Majestátu a Porovnání byla doplnna ješt dodaten usnesením snmovním. Tak ujednán se schválením císaovým zvláštní

artykul o moci defensorské, jímž se stavovským defensorm mimo jiné dává moc vyia napravovati spory ve stran pod obojí, kdyby k tomu sami nestaili, obeslati za tím úelem do Prahy nejv. úedníky a soudce zemské, písedící soud dvorského a komorního a mimo

zovati a

133

po šesti osobách z každého kraje v rovném poctu ze všech tí stav pod obojí. Spory mezi píslušníky strany pod jednou a pod obojí a jmenovit stížnosti do útisk, jichž by se nkdo ze strany pod jednou dopustil na nkom ze strany pod obojí, mly býti rovnž uvažovány na takovémto sjezdu svolaném od defensor, ale k jejich rozhodování ml býti od císae v jednotlivých pípadech zízen zvláštní soud, ve kterém by zasedalo dvanáct osob strany pod obojí a dvanáct strany pod jednou, volených od stav každé strany. Pravomoci tohoto soudu, jenž neml v nivypovídati proti Majestátu a Porovnání, to

em

mly

býti

podízeny jak osoby svtské tak

chovní a kdyby

mlo

nmu

nkdo

i duneposlechl jeho rozsudku,

písn

zakroeno. Majestátem, Porovnáním i pozdjším usnesením snmovním se upravovaly toliko pomry v království eském, nikoli také ve vedlejších zemích eské koruny. Ale i v tchto zemích se tou dobou stavové nekatolití domohli vážných úspch. Formálního uznání svobody náboženské však dosáhli pouze protestantští stavové slezští. Do Slezska, které se v XV. století tak vášniv bylo vzpíralo husitskému kacíství, uení Lutherovo proniklo velmi záhy a rychle se tu rozšíilo. Jeho rozvoj byl tu podporován jednak politickou roztíštností Slezska, které se rozpadalo na adu knížetství jen z ásti poddaných bezprostedn královské vlád eské, vtšinou však ovládaných vlastními proti

býti

z nichž nkteí se sami pidali k uení Lutherovu, jednak náboženskou vlažností vrchních duchovních správc Slezska, biskup vratislavských, kteí až do konce století XVI. nestavli

knížaty,

134

nepátelsky proti stoupencm luteranismu ye své diecési a naopak dlouho byli od nich uznáváni za vrchní autoritu ve vcech církevních. Protože nebylo konflikt mezi slezskými luterány a vratislavskými biskupy, nemli eští králové ani píležitosti zasaz rodu habsburského hovati do církevních slezských a vystupovati draznji proti tamním protestantm. Ferdinand I. se sice na konci své vlády pokoušel položiti také ve Slezsku základy k restauraci katolicismu rok ped jeho smrtí pišli do Slezska jeho piinním první jesuité a také za vlády Rudolfovy znova o to usilováno, ale vše bez vážnjších úspch. Ani jesuité se až do pevratu blohorského neudrželi ve Slezsku trvale. Akoli se tedy luterský protestantisnms ve se nijak

tém pomr

—

—

tém

Slezsku šíil a rozvíjel svobodn, pece rozliné pokusy vlády Rudolfovy o promnu tamních církevních ve prospch katolicismu,

pomr

z bojovn vtve rodu habsburského na vratislavské, hlavn však píklad stav

jmenovit dosazení arciknížete Karla katolické

biskupství

štýrské

eských pohnul protestantské stavy se postarali o formální uznání znání.

Skuten

dostali

slezské, aby svobody svého vy-

pispním stav eských

nkolik dní po vydání eského Majestátu Rudolfova i oni podobný Majestát na svobodu náboženskou, ovšem nikoli podle eské konfese, nýbrž podle konfese augsburské. Na Morav, která se r. 1608 byla odtrhla od cis. Rudolfa a poddala jeho bratru Matyášovi, nedošlo k takové zákonné úprav náboženských jako v Cechách a ve Slezsku, se po-

a

pomr stavení

nekatolík

i

tam proti

dob

pedchozí

\3h

zlepšilo. I dívjší vývoj náboženských na Morav byl znan odchylný od jejich vývoje v Cechách. Na poátku doby habsburské skutená svoboda náboženská byla tu vtší než v echách. Ferdinand I, i Maximilián II. ped svým pijetím na Morav byli nuceni stavm slibovati, že je zachovají pi svobod náboženské tak, aby „jedenkaždý mohl pánu Bohu svobodn a pokojn sloužiti podle toho, což by kdo za dobré podle zákona a nauení Pán poznal". Ale pes tento slib uznávali oba panovníci také na Morav jen vyznání pod jednou a staré pod obojí a stihali jiná vyznání svými zákazy, jichž ovšem nebývalo vždy dbáno. Postavení nekatolických vyznání na Morav se proti echám zlepšilo po r. 1547. Protože se stavové moravští nepidali k tehdejšímu odboji stav, nemohli býti po jeho pokoení trestáni jako stavové eští. Proto na Morav nebyly vydány mandáty proti Bratím a Bratí nebyli tu tak pronásledováni jako v echách. Král Ferdinand se sice brzy po r. 1547 pokusil zaíti i na Morav rozhodnjší politiku náboženskou. Na snmu v Brn slíbil prý r. 1550 si stžoval na pokroky kací; zachovávati kompaktáta a svj slib plní, ale z toho neplyne, že by ml trpti Luterány,

podstatn

pomr

vrn

Zvingliány, Kalvinisty, jimiž byla

Novoktnce

naplnna Morava. Žádal

a jiné sekty,

proto,

aby vci

byly uvedeny ve stav, jaký byl pi jeho nastoupení r. 1526. stavové, vedení zemským hejtmanem Václavem z Ludanic, vzepeli se této žádosti tak rozhodn, že králi nezbylo le upustiti od svého úmyslu. Od té doby Morava požívala ve skutenosti úplné svobody a stala se

Le

tém

13tí

takka

zaslíbenou zemí všech vyznání jinde zapo-

akoli právní postavení vyznání nekatolických bylo tam stejn nejisté jako v Cechách a po kdy se eští stavové pod obojí domohli r. 1575, aspo ásteného uznání svobody náboženské, ješt nejistjší. Práv vtší skutená svoboda, jíž požívala ve vcech víry Morava vzdálená pímého dozoru a psobení císaského dvora pispla jist k tomu, vídaných,

že

nekatolití

se

vas

o

její

stavové

moravští

nepostarali

zákonné zajištní a že tam nedošlo k po-

dobnému sjednocení

hlavních stran nekatolických

jako v Cechách r. 1575. Nepíznivé následky toho se poaly pociovati, když v druhé polovici XVI. stol. strana katolická na Morav, která tam

mla hlavní oporu v bohatém a mocném biskupovi olomouckém, pešla k soustavné innosti protireformaní, a když na konci toho století a v prvních letech stoh XVII. podobn jako v Cechách všechny nejvyšší zemské úady moravské octly se v rukou pán katolických. Výbojný postup strany katolické vedené biskupem olomouckým

kardinálem z Dietrichštejna a podporované zemskou vládou moravskou i dvorem pražským pispl jist nemálo k tomu, že se stavové moravští r. 1608 odtrhli od Rudolfa a pidali k Matyášovi, který sliboval, že bude šetiti jejich svobod Skuten dosáhli Moravané i v otázce náboženské. ústupk náboženských, nkterých od Matyáše

úad

nejdležitjší byl ten, že polovice zemských byla osazena nekatolíky a zemským hejtmanem se stal vynikající len Jednoty bratrské Karel ze Žerotína. Ale zákonného potvrzení svobody náboženské na zpsob eského Majez

nichž

[37

státu nedosáhli.

Bylo jim spokojiti se neuritým že nebude utiskovati stavy

slibem Matyášovým, pro náboženství.

Není pochyby, že úspch, jehož stavové eští mnohem vtší a cennjší. jen v tom, že jím bylo cena však nezáležela Jeho právn zajištno postavení nekatolického obyvatelstva proti vlád i proti stran katolické, nýbrž i ve sjednocení obou evangelický ch stran ch, které jím bylo zpeetno. Vzájemný pomr tchto stran byl upraven nedlouho po vydání Majestátu zvláštní smlouvou neb „Snesení m" všech tí stav pod obojí. Tu stanoveno, aby píslušníci stran, které se piznaly k eské konfessi, tedy novoutrakvisté, Bratí i ást starodosáhli Majestátem, byl

eský

Vcn

utrakvist, sluli prost kesany pod obojí. dležitjší bylo ustanovení, aby v konsistoi, jež podle Majestátu pešla docela v moc stav, z vlastní strany pod obojí byl administrátor a pt knží, z nkdejší Jednoty bratrské senior, jenž by

ml

místo hned po administrátorovi, a dva knží, dále pak z akademie ti profesoi. strany mly tedy míti spolený nejvyšší úad církevní, ale jinak mly zstati pi svých ádech a ceremoniích.

Ob

o

roku 1609 bylo uskutenno, díve usilovali Mitmánek, Aug-usta a jiní, co zvlášt vypracováním eské konfese z roku 1575 bylo pipraveno. Od té doby všichni eští pod obojí, nejen vlastní utrakvisté, nýbrž i Bratí, hlásíce se k eské konfesi jako ke spolenému pravidlu svého uení, pokládali se

„Snesením"

o

nkolik

z

desítiletí

za jedinou církev. V této spolené církvi Bratím zstaveno samostatnjší postavení; byli tu užší spoleností náboženskou se zvláštním církevním

J3S

ádem a vlastními formami bohoslužebnými, pece však podléhali spolené konsistoi s ostatní církví pod obojí. Kdo zná pomr mezi luterány a kalvinisty v Nmecku, kdo ví. jaké neshody bývaly také v Cechách mezi eskými novoutrakvisty a Bratími, toho nemže pekvapovati, že i po r. 1609 zase asem vznikaly, hlavn psobením zahraniních vliv náboženských, nové neshody mezi stranami, jež se toho roku spojily v jednu církev. Ale neshody ty nebyly takové, aby se živlm rozvážnjším na obou stranách nepodailo vždy zase je urovnati. Naopak všechen vývoj jejich smoval zjevn k tsnjšímu

jejich sjednocení a

konenému

splynutí.

Zatím co vlastní strana pod obojí, užívajíc svor. 1009, jala se zavádti do církve své poádek v uení i kultu a starati se o povznesení kázn, Jednota bratrská, vzdavši se dívjší své uzavenosti proti cizím vlivm, upouštla od leckterých zvláštností svého uení i od nkdejší písné kázn životní. Tak se znenáhla vyrovnávala propast, která bývala mezi Bratími a stranou pod obojí hlavn v otázkách církevního ádu a kázn. Tím však také pomíjel vážný dvod pro samostatné postavení Jednoty v církvi pod obojí. Skuten se na samém sklonku doby pedblohorské poínají ozývati hlasy mezi mladšími knžími bratrskými, odsuzující dosavadní odluování se Bratí od ostatní strany pod obojí a pimlouvající se za úplné jejich splynutí s touto stranou. Nesnadno íci, zda by se toto pání mladých knží bratrských, mezi nimiž byl snad i nejvtší z Bratí, slavný Jan Amos Komenský, bylo splnilo, kdyby hned potom nebylo došlo k násilnému pevratu

bod dobytých

189

pomr

náboženských eských. Jist je vážným dokladem vzmáhající se touhy po úplném splynutí eských stran náboženských, které si r. 1609 svorným úsilím vybojovaly svobodu náboženskou. Dokazuje-li krátký vývoj eských stran pod obojí od Majestátu až do eského povstání, že svoboda, jíž dosáhly Majestátem r. 1609, mla prospšný vliv na jejich vnitní stav na jejich vzájemný pomr, není možno pochybovati o tom, že ustanovení Majestátu a Porovnání zajišovala také stran pod jednou nerušený rozvoj. Útisku i

nebylo se

jí

obávati také proto, že

jen zákon, nýbrž

Ke

dynastie.

i

vlastní

moc

a

ji

chránil ne-

píze

katolické

pod

obojí ne-

konfliktu se stranou

bylo by musilo dojíti, kdyby se strana katolická byla chtla spokojiti postavením, které jí píslušelo jako nepatrné menšin obyvatelstva, kdyby se byla vzdala snahy býti stranou vládnoucí. Takovým postavením byli by se snad spokojili umírnní katolíci, kteí podepsali Porovnání se stranou pod obojí, nikoli však ti, kdo byli pesvdeni, že vláda nad svtem nesmí utrpti újmu, že je teba vším úsilím dobývati církvi posic

íma

na si

as

ímu samému a dynastii, která stotožovati tém zájem vci katolické

ztracených.

zvykla

zájmem vlastním, více než na jiných zemích na Cechách Vždy Cechy byly jediné svtské kurfitství íše ímsko-nmecké, v nmž vládla dynastie katolická. Jen katolické Cechy zdály se zárukou, že císaská koruna bude zacho-

se

záleželo

vána katolické dynastii habsburské. Proto ani Rím ani dynastie neuznávaly, že by ustanovení Majestátu stati

mla

platiti

trvale,

že

by Cechy

navždy zemí kacískou.

Chtíti,

mly z-

aby se ne-

L40

dobrovoln vzdala svého ovšem možné. eský národ, který úspchu, nebylo dv st let bojoval proti ímu, mohl býti uveden katolická vtšina národa

v jeho poslušenství, v jednotu s obecnou církví Rozpor mezi spolenými zájmy dytoliko mocí. a mezi snahami a pesvdením nastie a

íma

ohromné vtšiny eského národa mohl býti rozešen toliko bojem na život a na smrt. A k nmu také došlo díve, než uplynulo první desítiletí od vydání Majestátu.

TVRTÁ PEDNÁŠKA. eské Když

se

povstání. Bitva na Bílé

mluvívá o vzniku

Hoe.

eského

povstání,

bývá jako jeho píina uvádn spor o protestantské kostely ve dvou pomezních mstech eskonmeckých, Broumov a Hrobu, jenž vedl k násilnému zavení kostela broumovského a k rozboení kostela hrobského. Jist tyto události byly bezprostedním vnjším podntem k vypuknutí ale vlastní jeho píina byla mnohem Chceme-li ji strun vyjáditi, mžeme íci, že eské povstání vyplynulo z nespokojenosti eského národa nebo jeho politických zástupc, eských stav, s dynastií habsburskou, že bylo

povstání, hlubší.

takka nevyhnutelným následkem hlubokého rozporu mezi eským národem a jeho panovnickou dynastií, jejž nebylo možno pekonati po dobrém. Že ohromná vtšina národa, jež rozhodovala o osudech zem, byla tenkráte hluboce nespokojena s habsburskou dynastií, že mezi národem a dynastií byl takový rozpor, o tom nelze pochybo

píiny

toho osudného zjevu jsou ale již jsme je také poznali rovnž jasné rozpor není zbyteno dáti si otázku, byl-li tento váti, a

hlavní

—

—

,

142

nevyhnutelný již od poátku, od té Habsburkové dosedli na trn eský?

chvíle,

kdy

Máme-li na mysli, jaký pomr byl mezi eským a habsburskou dynastií na konci doby pedblohorské a vzpomeneme-li, že tato dynastie, která mla býti povstáním pipravena o trn eský, necelých sto let ped tím byla na tento trn povolána svobodnou volbou Cech, je" na snad úsudek, že volba z r. 1526 svdí o na-

národem

prosté politické neprozíravosti tehdejších

stav

eských, že vlastn oni touto neprozíravosti zavinili pozdjší srážku eského národa s dynastií a její neblahé následky. Skuten úsudek takový byl již nejednou vysloven a volba Ferdinanda I. na trn eský r. 1526 byla pímo nazvána naší první „Bílou horou", kterou zavinila politická neschopnost a nevlastenectví eských stav. Tento úsudek jist není správný.

pi volb

r. 152 nerozhodorozvaha a ryzí vlastenectví, že mnozí, a to znamenití a vlivní lenové stav eských volili tenkráte Ferdinanda ne proto, že jej uznávali za panovníka nejschopnjšího a nejvhodnjšího, nýbrž proto, ponvadž pro byli získáni penzi, ale o vtšin tch, kdo se nejdíve a nejvíce piiovali o volbu Ferdinandovu, nic tako-

Není pochyby, že

vala toliko politická

vého

Ve prospch Ferdinandv pvdomí teba nepiano zapírané, pece však dosti mocné, že

tvrditi nelze.

sobily zajisté nejvíce jednak

znané,

jako

manžel Anny, dcery

eského

krále Vladi-

mravní nárok ddický na eskou korunu, jednak pesvdení, že jeho volbou nejsnáze bude eleno nebezpeí, jež hrozilo tehdy zemím eským od Turk, u nslava,

má

ne- li právní,

aspo

148

kterých jeho stoupenc nad to i sympathie, které získala sestra Ferdinandova Marie, mansi byla želka posledního krále Ludvíka, a konen snad i nadje, že ve Ferdinandovi dostanou Cechy panovníka, jakého bylo jim potebí k odstranní nepoádk zavinných slabou vládou obou posledních král eských. Ale a pohnutky této památné volby byly jakékoli, rozhodn se mi zdá nesprávno vytýkati stavm zvolivším Ferdinanda nedostatek politické prozíravosti proto, že nepedvídali, jaký rozpor se vyvine mezi dynastií a národem. Výtka taková byla by odvodnna, kdyby bylo jisto, že takový rozpor byl od poátku nevyhnutelný, že musil vzniknouti a že jej tedy stavové eští r. 1526 mohli a mli pedvídati. To však není nikterak jisté.

Dlužno pedevším míti na pamti, že r. 152 6 náboženské pomry evropské nebyly ješt nikterak ustáleny. Nebylo ješt rozhodnuto, zda hnutí vzbuzené vystoupením Lutherovým povede k úplné a trvalé roztržce západní církve, nebylo rozhodnuto, na kterou stranu se pikloní jednotI mezi tmi, kdo se liví knížata a jejich zem. stavli zcela rozhodn proti Lutherovi a jeho pívržencm, byli mnozí, kdo se upímn snažili o reformu staré církve, která by upokojila nespokojené a odvrátila trvalé rozštpení církve. Víme že k tmto katolíkm usilujícím o takovouto již, reformu církevní patil jak sám Ferdinand tak Karel. Jestliže si již proto nei jeho bratr císa smíme oba tyto pedstavitele habsburské dynastie v dob okolo r. 1526 pedstavovati jako zástupce tvrdého, bojovného a neústupného katolictví, které se obecnji ujalo teprve v dob potridentské a

144

lenové rodu konci XVI. století a na poátku na habsburského také pomr obou bratí v tom XVII., brání nám k nejvyšší hlav církve katolické. Poznali jsme, že pomr ten vtšinou nebýval nijak pátelský, že naopak ímští papežové až do polovice XVI. stol. bývali úhlavními nepáteli habsburské dynastie

jímž zachváceni byli skoro všichni

a že také

pi eské volb

z r.

1526 tehdejší pa-

pež stál na stran jejích odprc. Tenkráte nebylo ješt možno pedvídat, že se za nkolik desítiletí pomr mezi habsburskou dynastií a papežskou kurií zmní tak, že nastane mezi nimi takka úplná jednota zájm a snah. Také v Cechách samých však vývoj náboženr. 1526 ješt nedospl tak daleko, ských aby vtšina eských stav byla bývala ochotna dáti pi volb ped Ferdinandem pednost jinému knížeti proto, že byl stoupencem Lutherovým. Od kandidatury luterského vévody lehnického, která se na krátko vynoila, bylo záhy upuštno a její pívrženci se prohlásili zcela formáln pro volbu Ferdinandovu. Kandidatury luterského kurfita vbec výsaského i jeho syna nenabyly znamu. Vážnými protikandidáty Ferdinandovými zstali brzy toliko vévodové bavorští, jejichž náboženské stanovisko se málo lišilo od Ferdinandova a jejichž rod se v potomních letech stejn rozhodn piklonil k smru písn katolickému jakD pozdjší Habsburkové. Víme již, že v posledních desítiletích století XVI. Bavorsko bylo pední baštou bojovného katolicismu v Nmecku, a uvidíme ješt, že nejvtší zásluhu o vítzství Ferdinanda II. nad odbojnými stavy eskými si získal bavorský vévoda Maximilián. Ale již pi volb

pomr

tém

145

1526 vévodové bavorští mnohem spíše než Ferdinand mohli býti pokládáni za vlastní kandidáty strany katolické, protože byli podporováni jak tehdejším papežem Klementem VII., tak dvéma katolickými panovníky, kteí o volbu eskou projevili zájem a pvodn sami byli poítáni ke kanr.

didátm eského trnu, králi francouzským a polským, a protože ze stav eských o jejich zvolení nejvíce

usilovali

rozhodní stoupenci strany pod

jednou. Pro Ferdinanda byli naopak

práv

stou-

smr

náboženských, novoutrakvisté a Bratí. Zda mohli tušiti, že všechna náboženská politika Ferdinandova a jeho nástupc penci pokroilejších

bude smovati práv

práv

telsky stíhati

proti nim,

ty,

kdo se

že r.

bude nepá-

1526 tak brzy

rozhodn pidali na stranu habsburskou a že se hlavn proto mezi habsburskou dynastií a vtšinou eského národa utvoí propast, která konen zpsobila katastrofu blohorskou? Stanovisko jednotlivých stran eských k hlavním kandidaturám pi volb z r. 1526 dokazuje, a tak

že o

nm

dvody

nerozhodovaly

náboženské, ano

skoro ani nemohly rozhodovati, pokud si svého krále mezi knížaty zahraniními. Kdyby byli chtli míti panovníka, jehož smýšlení náboženské by se bylo lze íci, že

Cechové

byli odhodláni hledati

shodovalo se smýšlením vtšiny národa, byli by musili voliti jako po smrti Ladislava Pohrobka nkoho z eské šlechty, tu neustálenost ponáboženských b)da by psobila nesnáze. Je však pochopitelno, že na to nebylo vbec vážn pomýšleno. O sedmdesát let díve stavové

a

mr

i

eského pána Jiíka Podzemím eským panovníka vskutku

eští, zvolivše králem

bradského, Sbírka

dali

pednáek

a rozprav.

VI

.

S

10

116

práv

vládou byl podán evropských nemohou dobe obstáti samy o sob, bez spojení s jinými zemmi. Sám král Jií, vzdav se znamenitého,

dkaz,

myšlenky

pojistiti

se o to,

nil

ale

Cechy

že

jeho

zmnných pomr

za

eský trn svým synm, pii-

aby se jeho nástupcem

dynastie, polský Vladislav.

stal

len

cizí

A

do r. 1526 vznikem velikých státních útvar na konci stedovku i hrozícím nebezpeím tureckým obecná politická situace evropská se utvoila tak, že pímo nutila

Cechy

vejíti

ve spojení

na trn cizího knížete. z cizích

knížat zvolili

s

jinými

zemmi,

povolati

A

bylo jen pirozeno, že Ferdinanda, manžela králov-

ské dcery eské, lena panovnického rodu, z nhož byli již ped tím vzešli ti králové eští, vladae zemí sousedících s echami na stran, odkud hrozilo nebezpeí turecké, a bratra císa-

tsn

ova. Nelze-li souhlasiti s názorem, že zásadní rozpor

eským národem a dynastií habsburskou byl pedem nutný a že proto ml býti pedvídán, dlužno naopak piznati, že skuten brzy po mezi

r.

novým kráeskými stavy. R. 1539 velmi oteven pito králi samému pední len eské šlechty,

1526 vznikaly vážné neshody mezi

lem znal

a

zemský hejtman markrabství moravského p. Jan z Pernštejna. Zajímavým dopisem vysvtlil mu píiny, pro které poddaní Ferdinandovi v zemích

eských nemají prý k nmu lásky ani dvry, dorovnž jich nemiluje a jim neví. Mezi tmi píinami uvádí p. z Pernštejna pedevším královo chování v otázce náboženské. Zapomínaje, že víra jest dar boží, a komu není od Boha dána, že od lidí dána býti nemže, král mnívajíce se, že on

117

prý

pro víru obtžuje, ano prý mnozí od

lidi

krále

života jsou zbaveni. Nespokojenost s krá-

i

lem prý dále vzbuzuje to, že od stav vymáhá dan, že nedbá jejich starých práv a omezuje jejich svobody. Odpovídaje na tyto výtky, král popíral, že by nkdo pro víru od nho trpl; stejn prý hájí víru pod jednou i pod obojí, ale bludných sekt že nemže snášeti. Hojné vymáhání

jveliké

berní

král

odvodoval potebou

chrániti

zem

své od nebezpeí tureckého a na výtku o omezování práv stavovských prohlásil rozhodn, že

pedešlých dvou král Vladislava a Ludvíka, když nebyli v zemi pítomni, mnozí zvykli si nevázanosti, loupení a vraždní, nemajíce král za pány, nýbrž za soudruhy, což on jako panovník za

nemže

snášeti.

štejna

pro

uinných

Ferdinandovi panem z Pernvysvítá velmi jasn, stavové eští byli nespokojeni s králem, jejž

Z výtek i

z

sami byli

odpovdi královy zvolili.

Zvyknuvše

za

slabých

král

rodu jagellonského takka sami vládnouti a nikoho neposlouchati, nelib pociovali silnou vládu nového panovníka. Vedle toho pak se jich dotýkalo královo vystupování proti rozhodnjším smnáboženským. Prýštila tedy nespokojenost stav eských s Ferdinandem z píiny náboženské i politické a nesnadno rozhodnouti, která z nich byla mocnjší. Ze ob tyto píiny psobily také na vznik nezdaeného odboje stav eských proti Ferdinandovi v r. 1547, dokazuje „pátelské snesení" odbojných stav eských, obsahující vedle požadavk náboženských také lánky, jež smovaly k omezení královské moci uznáním práv, jichž stavové eští užívali za pedešlých z

rm

148

král,

i

jejich

rozšíením.

Nicmén možno

tvrditi,

že k zjevnému odboji sotva bylo by došlo, kdyby náboženské sympathie nebyly stavy eské pudily na stranu protestantských odprc rodu habsburského v íši nmecké. Vítzstvím Ferdinandovým nad stavovským odbojem a písným zakroením proti jeho pvodk jejich králi jisté nevzrostla. láska Ale pece nelze íci, že by v potomní dob naptí mezi stavy eskými a dynastií habsburskou bylo vtší než ped tím; naopak spíše se zdá, že se uvolnilo. Aspo se od r. 1547 a ^ do konce stol. XVI. nepotkáváme s vážnjšími projevy zásadního nepátelství mezi dynastií a eskými stavy. Jestliže se jich s poátku nelib dotýkala vladaská jeho zvýšené požadavky energie Ferdinandova finanní, pozdji pivykli zmnným pomrm. Docházelo i pozdji ke konfliktm mezi stavy eskými a jejich habsburskými panovníky o vzájemné hranice jejich moci, ale konflikty takové nedostupovaly zvláštní síly a nezkalovaly již vážnji pomezi dynastií a národem. Ani známé spiknutí Jiího z Lobkovic proti Rudolfovi v r. 1593, u nhož jsou vyloueny pohnutky náboženské, protože jeho strjcem byl eský pán stejného vyznání a stejné horlivosti náboženské jako jeho panovník, nemže býti pokládáno za projev hlubšího zásadního odporu stav eských proti- moci královské, nebo dokonce proti habsburské dynastii. Lobkovicovi a jeho spoleníkm, kteí r. 1593 dosáhli

cm

ech

i

mr

eský snm vbec odepel vyhovti požadavkm královským, nešlo o zásadní obhájení

toho, že

stavovských práv, nýbrž o to, aby jejich pomocí zachovali ve svých rukou nejvyšší úady zemské

149

a tím

i

vládu a

jich rukou, a

moc v

zemi. Ostatní

pak stavové,

híkou v jesnadno byli odvráceni od svého od-

kteí se k nim

pipojili, byli

pouhou

poru proti králi. Kdežto politický rozpor mezi eskými stavy a dynastií spíše se zmenšoval než vzrstal, rozpor i po té náboženský se stále více prohluboval, stránce naptí mezi národem a dynastií po r. 1547 na as se uvolnilo. Ano, nkterou dobu mohlo se zdáti, že pomine nadobro, když totiž vycházelo na jevo, že syn a budoucí nástupce Ferdinanda I. Maximilián II. lne k novému smru náboženskému tak, že byl hotov veejn se piznati k vyznání luterskému. Akoli k tomu nedošlo, akoli Maximilián zstal katolíkem, pece jeho smílivé stanovisko náboženské zjednalo mu mnohé sympathie v národ eském. Nadje, že vláda Maximiliánova pinese nekatolické vtšin národa uskutenní její snahy o svobodu náboženskou, se sice splnily jen v skrovné míe, Maximilián zásadn v otázce náboženské setrval na stanovisku svého otce, ale ve skutenosti za jeho vlády pominul útisk náboženský a na konec koncesemi z r. 1575 zaruena stavm pod obojí ne sice plná svoboda, ale pece taková tolerance, která jim poskytovala znanou volnost a ochranu od katolických svtských

a

úad

i

církevních.

Nástupce Maximiliánv Rudolf se sice lišil od nho velmi podstatn svým písn katolickým smýšlením, což se projevovalo od poátku v jeho náboženské politice, ale protože zprvu ani on nemohl vystupovati rozhodnji proti nekatolíkm, nemli Cechové píiny k vážnjší nespokojenosti s jeho vládou. Naopak jeho trvalý pobyt v Praze, i

lóo

který zemi

eské pinášel mnohé výhody hmotné

a jejímu hlavnímu sblížil jaksi

mstu

Rudolfa

s

libý také u nekatolických

když okolo

r.

dodával velikého lesku, tak, že požíval ob

Cechy

stav eských. Teprve

1600 jeho vláda zaala ostejší

a

soustavnjší innost protireformani. vzmáhal se mezi obyvatelstvem zemí eských odpor proti ní. Jeho prvním veejným projevem bylo známé vystoupení stav eských vedených Budovcem na snmu r. 1603 proti mandátu, jenž rok ped tím byl vydán proti Bratím, ale ve skutenosti byl namíen proti veliké vtšin strany pod obojí a tím celého národa. Toto vystoupení je pedzvstí potomního velikého zápasu stav eských s mocí královskou, který se skonil na as vítzstvím stav, ale posléze vedl k eskému povstání a

k Bílé Hoe. V tomto zápase vystupují sice stavové eští také s požadavky, jejichž splnní bylo by znamenalo,

a

pokud jim bylo vyhovno, skuten

zna-

menalo nové zvýšení jejich moci a svobod politických, ale tyto požadavky nestojí tu nikterak Vlastním pedmtem sporu je stále v popedí. otázka náboženská, kdežto politické požadavky stav plynou namnoze jen ze snahy všestrann si pojistiti tžce dobytou svobodu náboženskou Sledujeme-li bez zaujatosti prbh zápasu mezi králem a stavy eskými od poátku stol. XVII. až do vypuknutí eského povstání, nemžeme býti v pochybnostech o tom, že tento zápas nebyl by nikdy dospl k takovým koncm, kdyby v bylo šlo pouze o otázku moci ve stát, o stavovská práva a svobody, a ne také a pedevším o náboženství. Jenom otázka náboženská dodala roz#

nm

151

poru mezi panovníkem a stavy takové ostrosti a hloubky, že mohl býti vyrovnán pouze zpsobem násilným.

Díve

než v Cechách

pokus o takovéto na Morav, kde si císa Rudolf politickým procesem proti p. Karlovi ze Zerotína zpsobil pímo vášnivou nenávist tohoto znamenitého lena Jednoty bratrské. Nespokojenost stav moravských s vládou Rudolfovou propukla r. 1608, kdy se Moravané pidali k odboji stav rakouských a uherských proti Rudolfovi. Ze tento odboj nesmoval ješt proti dynastii habsburské vbec, nýbrž jen proti osob Rudolfov a proti jeho dvoru, ovládanému stoupenci stal se

násilné jeho vyrovnání

strany ímsko-španlské, je zjevno bojní stavové

svým vdcem

dynastie, arciknížete Matyáše.

kráte zachovali

z

toho, že od-

uinili jiného

A

Cechové

i

lena tento-

vrnost Rudolfovi.

Majestátem Rudolfovým z r. 1609 a náboženskými ústupky uinnýn.i stavm moravským od Matyáše rozpor mezi národem a dynastií mohl zaniknouti, kdyby náboženské koncese uinné dynastií byly bývaly upímné. Toho však nebylo. Ani Rudolf ani Matyáš se nesmíili s ústupky uinnými stavm nekatolickým, nýbrž snažili se oslabiti je, jak jen bylo možno. Zvlášt když Matyáš po smrti Rudolfov upevnil svou vládu nad svými zemmi, tato jeho snaha se projevovala stále zetelnji. Patrnou známkou nov vzrstajícího naptí mezi panovníkem a jeho nekatolickými poddanými bylo odstoupení Karla ze Zerotína Pidav z úadu zemského hejtmana moravského. se r. 1608 k odboji arciknížete proti Rudolfovi, byl tento bratrský pán od Matyáše jmenován

162

poátku

správcem Moravy

a

sloup jeho

Doufal, že se Matyáš

vlády.

byl na

z

hlavních

odmní

tm, kdo mu dopomohli

k vlád, šetením jejich svobody náboženské. Poznal však záhy svj omyl a vida marnost svého odporu proti píke katolické stran u dvora Matyášova, vzdal se r. 1615 zemského hejtmanství, jež bylo od císae udleno horlivému katolíku Ladislavovi z Lobkovic. Jako na

Morav, stavla se vláda Matyášova v Cechách v elo bojovného úsilí protireformaního. Z toho i

se vzmáhal mezi stavy odpor proti dynastii, jenž byl zvyšován ješt velmi odvodnnou obavou, že se po smrti bezdtného Matyáše pomry ješt zhorší, stane-li se jeho nástupcem arcikníže Ferdinand Štýrský, daleko pekonávající Matyáše rozhodností svého katolického pesvdení, kterou tak skvle osvdil násilnou protireformaní inností ve svých zemích alpských. Tak se znenáhla mezi stavy zemí eských poala ujímati myšlen ka na rozluku s dynastií h a b s b u r s k o u. Již v posledních letech vlády Rudolfovy se poínají dvrné styky nekatolických stav eskomoravských jednak s luterským Saskem, jednak s kalvínskou Falci a již se také tu a tam potkáváme s myšlenkou, že by katolická dynastie habsburská v Cechách a na Morav mohla býti nahrazena dynastií saskou nebo falckou. Uritjší podoby tyto snahy nabyly za Matyáše, když poínalo hrozivji vystupovati nebezpeí vlády Ferdinanda Štýrského. Již r. 1614

nkteí

lutersky smýšlející lenové stav eských, jmenovit hrabata Thurn a Slik, kteí v boji o Mar. 1609 byli stále v popedí stav pod obojí, projevovali vyslanci kurfita saského úmysl p-

jestát

!

k sesazení dynastie habsburské a nabíd-

sobiti

nouti

53

eskou korunu

kurfitovi.

Oznamuje

to

svému

saský vyslanec ujišoval jej, že takové smýšlení je mezi nekatolickými stavy eskými všeobecn rozšíeno. V jakési spolenosti eské šlechty byl prý svdkem, jak skoro všichni pí-

pánovi,

tomní bez obalu projevovali svj odpor proti habsburské dynastii a svou náklonnost k dynastii saské. Zatím co ást eské šlechty, blízka luterství, obracela své zraky do Saska, jiní, zvlášt Bratí, vyhledávali s podobnými úmysly styky s kurfitem falckým. Když však r. 1617 císa Matyáš pedložil snmu eskému žádost, aby arcikníže Ferdinand byl od stav pijat za krále eského, neodvážili se odepíti mu její splnní. Nkteí se sice pokoušeli dokazovati, že stavm eským náleží právo voliti si krále zcela svobod-

n, smujíce

tím patrn proti kandidatue Ferdinandov, posléze však bylo od snmu uznáno d-

dické právo Ferdinandovo na trn dinand byl prost za krále pijat.

eský

a Fer-

Sotva byla takto uspokojiv pro dynastii roz-

ešena otázka nástupnická v Cechách, vláda Matyášova a všechna strana katolická jala se ješt bezohlednji a výboj nji vystupovati proti nekatolíkm. Její vzrostlé sebevdomí še projevilo zvlášt rázným zasažením do dlouholetého sporu o kostely protestantské v Broumov a Hrobu, na statcích opata bevnovského a pražského arcibiskupa. Kostely ty vystavli si tamní protestantští poddaní brzy po vydání Majestátu, opírajíce se o „Porovnání" uinné tehdy mezi stranou pod jednou a pod obojí, podle nhož poddaným protestantským na statcích královských mlo býti

154

volno stavti si kostely. Protože podle názoru v Cechách rozšíeného a také od katolických král eských zastávaného byly statky ústav církevních poítány za píslušenství královské komory, byli protestante broumovští a hrobští zajisté v právu. Ale strana katolická tomu odporovala, tvrdíc, že se Majestát a Porovnání netýkají v té vci statk patících ústavm duchovním. Spor o to se táhl

nkolik

na stran

rok dvr ;

císaský v

katolických vrchností,

kroení proti protestantm v

nm

ale

sice stál

rázného

Broumov

a

za-

Hrobu

Sotva však Ferdinand byl korucísa nkteré z jejich potrestati vzením, a z jeho rozkazu dal bevnovský opat kostel v Broumov zavíti a pražský arcibiskup dal hrobský kostel rozboit. Tyto jiásilné skutky strany katolické pohnuly defensory, volené od stav pod obojí podle Majestátu na obranu jejich práv náboženských, ke svolání sjezdu strany pod obojí. Akoli právo k tomu bylo jim výslovn piznáno snmovním artykulem o moci defensorské z r. 1609 schváleným od císae Rudolfa, pece v kruzích stavm nepátelských spatován ve skutku tom takka poátek odboje. sjezdu však nebyl nikterak revoluní. Sjezd sešel se 6. 1618 v budov Karolina a defensoi pedložili mu adu stížností na porušování Majestátu a úmluv z r. 1609 od vlády i strany katolické, jmenovit na zboení kostela hrobského a uvznní broumovských. Po delších poradách usneseno všechny stížnosti, uvedené ve spis, pedložiti císaským místodržícím, a kdyby to nepomohlo, samému císai. Když se pak od místodržících dostalo stase neodvažoval.

nován za

vdc

krále, naídil

Prbh

bezna

mšan

155

vovské deputaci píkrého odmítnutí, odeslán stížný spis císai. Vykonav to, sjezd stav pod obojí se rozešel ml se však sejíti koncem kvtna, aby pojednal o císaov odpovdi, jež zatím mohla ;

dojíti.

Tato

odpov

pišla však

mnohem díve,

již

bezna, tedy asi 10 dní po odeslání stavovské Byla sepsána tónem velice rozhodným. Císa tu prohlašoval, že nehodlá trpti pokrao21.

stížnosti.

vání sjezdu stavovského, protože poznává, že

osob

sm-

pesahuje práva piznaná stavm Majestátem. Jeho shovívavost je prý vyerpána a je odhodlán pvodce tchto událostí

uje

proti jeho

a

soud Souasn naizoval císa svým místodržícím, aby pedvolali defensory, pimli je k odvolání ustanoveného sjezdu a všem pozvapohnati

ped

zakázali úastniti se ho. Píkrá odpov císaova vzbudila mocný rozruch a nevoli mezi stavy pod obojí. Ujala se mezi nimi domnnka, že vlastními pvodci nemilostivého listu císaského

ným

jsou královští místodržící Martinic

a

Slavata

a

Lobkovic. Domnnka ta byla nesprávná list byl sepsán hlavním rádcem ale pro oba Matyášovým kardinálem Khleslem podezívané místodržící mla osudné následky. Stavovští deíensoi odpovdli na list císav

nejv.

kanclé Zdenk

z

—

—

?

,

písemn. Upozorovali správn, že se dosud písn ídili zákonem a že mají dobré právo konati ohlášený sjezd. Není prý jim ani možno sjezd ten odvolati,

protože jeho konání bylo usneseno na mi-

nulém shromáždní stav pod obojí a jim nesluší usnesení to rušiti. Ale vláda nepestala sjezdu,

nýbrž

užila

na zákaze stavovského k jeho zmaení i jiných pro-

156

stedk. Pedevším nátlakem

sorv

msta

se snažila pohnouti

královská, aby se

všelikým

odekla defen-

veejným projevem osvdila svou

a

odda-

U

nkterých mst se jí to skuten nost císai. podailo, jmenovit všechna ti msta pražská povolila nátlaku vlády, vtšina se však nedala pohnouti,

aby zapela své pesvdení. Také

podobn

jako na

poátku

uinn

boje o Majestát pokus

zpsobiti roztržku ve stran pod obojí vzkíšením starého husitství; nkteí farái pražští sice podle vle vlády jali se zavádti staré ády husitské, ale hnutí nenabylo vtšího významu. To vše, ani nový list císav, zakazující mírnjším tónem, ale pece rozhodn konání sjezdu, neodvrátil defensorv od jejich úmyslu, v nmž byli utvrzováni projevy souhlasu z celé zem. V duši asi již aspo nkteí z nich byli rozhodnuti užíti chystaného sjezdu k ráznému vystoupení proti nenávidným místodržícím a snad i k zejmému povstání. V ustanovený den, v pondlí 21. kvtna 161 8, byl zahájen v Karolinu osudný sjezd strany pod obojí, k nmuž se sice dostavili zástupcové jen nkolika mst (Kutná Hora, Kouim, ChrudimBeroun, Ml. Boleslav a Slané), za to však valné množství šlechty. Ješt ped zaátkem jednání pinesen do shromáždní vzkaz královských místodržících, aby se všichni pítomní dostavili na hrad. Stavové se na toto pozvání odebrali hromadn na hrad, kde jim pedloženo práv došlé psaní císaské, znova, ale zase jen mírnou formou, zakazující konání sjezdu. Po jeho petení stavové se usnesli, že se druhého dne, v úterý, zase shromáždí v Karolinu, aby se uradili o od-

povdi.

U To se vskutku stalo. Když se v úterý 22. kvtna již rokovalo, poaly do shromáždní pronikati poplašné zvsti. Hrab Thurn, pední mezi deíensory a vlastní editel jejich postupu proti vlád; oznamoval, že v minulých dnech bylo mu písn naízeno, aby se vypravil ke dvoru, a hlásil, že je hotov rozkazu poslechnouti. Stavové pak mu pipovídali, bude-li kým na saháno, že se ho svorn zastanou. Potom se pojednou rozšíila povst, že místodržící s hejtmanem hradu pražského rozmnožili neobyejn posádku pi branách zámeckých. To prý je nastrojeno proti stavm; až pijedou na zámek, bude jejich ele zdržena ped branami a pednjší ze stav, mezi nimi Thurn, budou pozatýkáni. Ihned vypravena deputace k místodržícím, kteí rozhodn popeli pravdivost takové zprávy. Aby zaplašili všechny obavy, dovolili stavm na jejich žádost, aby pišli na hrad ozbrojeni. Zatím se mezi obecným lidem roztrušovaly povsti, že se potáhne na jesuity a kláštery, a hnedle se vyprávlo, že kollej jesuitská je vyplenna

a jesuité rozehnáni a pobiti.

Všude byl

ruch a rozilení. Kupci, zvlášt židovští a katolití, rychle zavírali krámy. Ale k násilnostem toho dne pece nedošlo, hlavn zásluhou opatrného a umír-

nného jednání defensor, kteí zpsobili, že ozbrojená výprava stav na hrad byla odložena na druhý den.

Le

zatím již samí defensoi byli odhodláni peod vyjednávání ke skutkm. Hrab Thurn již v úterý dopoledne ve shromáždní stav mluvil

jíti

o

poteb

provésti

nepátelm známým,

že

njakou „demonstraci"

proti

Majestátu a v soukromí prý vykládal

stavové musí nkteré své nepátele

1

58

Urité rozhodnutí se však stalo teprve na schzi v Smiickém na Malostranském námstí (u Montág). Mimo jiné byli tu pítomni zvlášt Thurn a Budovec. Všichni se shodovali, že dlužno zakroiti proti místodržícím, ale o zpsobu toho zakroení se názory rozchávyhoditi oknem.

dom

zely.

Nkteí

navrhovali,

aby místodržící byli

probodeni, vtšina však se rozhodla pro svržení Tento zpsob náhlého soudu ml v Cez oken. chách jaksi historickou oprávnnost. Na poátku

bouí husitských r. 14 19 vzbouený lid smetal nenávidné konšely z oken radnice novomstské. R. 1608, když se stavové pod obojí dohodli o 25 láncích, jež se mly pedložiti císai, pipojili k svému usnesení výhržku, kdokoli by budoucn chtl rušiti jejich ujednání, aby jej z okna vyhodili. A v potomních zápasech o náboženství podobná hrozba proti odprcm stav pod obojí se ozvala astji. Ale také v cizin, na p. v Nizozemí a Spanlích, bývalo nkdy takovým zpsobem zakroováno proti nenávidným osobám. Myšlenka vyhoditi královské místodržící z oken královského hradu nebyla tedy zcela pvodní a neodporovala názorm tehdejší doby. Stavové, kteí se k skutku takovému odhodlali, byli zajisté pesvdeni, že spravedliv a zasloužen potrestají své odprce. Když se tedy ve stedu 23. kvtna ozbrojení stavové ubírali na hrad, aby dali místodržícím slíbenou odpov, jejich vdcové byli již pevn odhodláni zpsobiti násilné potrestání místodržících. Shromáždivše se na hrad v hojném potu udává se, že toliko ze šlechty bylo asi odebrali se nejprve do zelené (soud150 osob

—

—

,

159

svtnice, kde podle zvyku, zavedeného vlivem bratrským od r. 1609, jednání bylo zahájeno moní)

dlitbou.

Po modlitb ten

text dotazu, který

ml

nm

podán místodržícím. Stavové si v stžona tžká psaní, která jim byla poslána jménem císaským, a jimiž prý vlastn již byli odbýti vali

souzeni hrdla a poctivosti. cích,

I tázali

se místodrží-

zda radili k takovým psaním a

je schvalo-

vali.

Když

text tohoto dotazu byl schválen,

se odebrali

hromadn k

místodržícím

stavové do eské

kanceláe v druhém poschodí hradu. Naplnili celou kancelá mimo kout u okna, kde byli místodržící, a ješt mnoho osob stavovských, hlavn mšan, stálo mezi otevenými dvemi i venku. Z místodržících byli tou dobou v kancelái pouze tyi, nejv. purkrabí

Adam

ze Šternberka,

namíst

umírnný

ka-

kanclée byl podepsal Rudolfv Majestát, dále oba pedáci bojovné strany katolické, nejv. sudí Vilém Slavata a karlštejnský purkrabí Jaroslav Boita z Martinic, a posléze pevor ádu maltského Dpold Matolík,

který

r.

1609

nejv.

touš z Lobkovic. S místodržícími byl také jejich písa Fabricius.

Jménem stav držícím

p.

Pavel

ped

z

pítomen

ían pednesl místo-

od stav schválenou. aby mohli odpovdti teprve nepítomnými svými kollegy, ale sta-

stížnost

tím

Místodržící žádali,

po úad s vové chtli návalo,

odpov

ihned. Když se o to vyjedvdcové stav pojednou jali se zasypávati

výtkami pímo ty, jimž vlastn platila jejich návštva, Martinice a Slavatu. Bylo jim vytýkáno, že oba v úední své innosti utiskovali protestanty, že jejich vlivem se v eské komoe nejednalo

ltJO

rovnoprávn s obma stranami. Slavata a nic na nkteré výtky odpovídali strun,

Martihájíce

své jednání, ale stavové nic na to nedbali. Rozna jejich vzrostlo nadmíru, když pišla pomr obou místodržících k Majestátu na svobo-

e

hoení

du náboženskou.

povdl,

že

Nejprve

pi snmu

r.

p.

Vilém

1617

sám

z

Lobkovic

slyšel slova

Slavatova, že on, Slavata, nestojí o potvrzení Majestátu, jako nestál nikdy o Majestát sám.

Potom

ían

na žádost náelník stavovských p. Pavel z peetl prohlášení, které na snmu r. 1609 po vydání Majestátu byl uinil jménem stav pod obojí p. Václav Budovec z Budova proti Zdekovi z Lobkovic, jenž nepodepsal Majestát, a proti Slavatovi a Martinicovi, kteí odepeli potvrditi svým podpisem známé Porovnání mezi stranou pod jednou a pod obojí i t. zv. amnestii, listinu, jíž král zaruoval stavm beztrestnost za vše, co podnikli v boji o Majestát, a kterou stavové pod obojí chtli míti pro lepší bezpenost podepsánu také od pán katolických. Toto prohlášení Buz r. 609 se konilo pohržkou, dojde-li porušení Majestátu nebo Porovnání, že stavové vystoupí proti tm, kdo nechtli podepsati ony listiny, jako proti zjevným nepátelm pokoje a svornosti. Když peetl tento protest prohlásil jménem staBudovcv, p. Pavel z pesvdili, že se Martinic v, ponvadž prý se

dovcovo

j

nkdy k

ían

a Slavata provinili proti jejich náboženství a Majestátu, že je za své nepátele, rušitele pokoje a

obecného dobrého

Hluný pána

z

ían,

cích a podle

drží a vyhlašují.

souhlas, jímž stavové provázeli slova

znamenal

již

dívjší úmluvy

odsouzení místodržítrest ml býti ihned

lt>l

Díve

než k tomu pistoupeno, byli oba nebyla piítána pímá vina, Adam ze Šternberka a Dpold z Lobkovic, vybylo asi po vedeni z kanceláe. Hned potom vyhozeni oknem nejdesáté hodin dopoledne prve Martinic, za ním Slavata a konené i písa Fabricius, který popudil stavy napomínáním a pohržkami, aby byli pamtlivi, kde jsou a s kým jest jim jednati. Mimo nadání všichni ti pi tom pochodili ku podivu dobe. První z vyhozených, Martinic, nedopadl dol do píkopu, nýbrž pouze na jeho hoejší okraj, pímo pod oknem u zdi hradu. Padl s výše asi 16 metr sed a utrpl jen nkolik lehích poranní tím, že pi pádu narazil na rukoje kordu. Mnohem se vedlo Slavatovi. Brán se zoufale, chytil se Slavata v poslední

vykonán.

místodržící,

jimž

—

—

he

chvíli

pravou rukou okenního rámu a keovit Když ranami pes ruku byl pinucen

se ho držel.

pustiti se, jjadal píliš blízko zdi, takže hlavou na-

na ímsu okenní u prvního patra a prorazil hlavu až na kost. Odraziv se ode zdi, dopadl až na kraj píkopu, a protože od utrpných ran

razil si

svalil se. ješt o nkolik metr do píkopu. Pi tom se mu hlava zapletla hloubéji do plášt a krev z rány na hlav tekla mu do úst, takže poal chroptiti a dusiti se. Písa Fabricius dopadl na zem rovn na nohy a protože nebyl vážn porann a vidl, že stavové zaínají stíleti za shozenými, dal se hned na útk. Dostal se šastn za msto a vsednuv na koár, ujel do Vídn. Zatím Martinic vida, že je Slavata v nebezpeí života, odhodlal se pispti mu ku pomoci. Aby

ztratil

vdomí,

Sbírka pednáJek

n

rozprav

VI.

é.

8.

1 1

162

stavové v kancelái nepoznali, že se mu nic nestalo, skoulel se dol k Slavatovi. jemuž pomohl z nebezpené situace. Tu však již nkteí z eledi eských pán pibhli na valy nad píkopem a jali se

stíleti

oklamali,

ztišili

po obou místodržících.

Aby

je

se Martinic a Slavata a leželi ne-

Když pak se jejich protivníci rozešli, pesvdeni, že jsou mrtvi, byli od svých služebník, kteí se k nim šastn dostali, doprapohnut.

jsouce

veni do paláce lobkovickéno ského).

Martinic ješt toho

útk

(dnes

veera

švarcenber-

dal se v

pe-

Prahy. .Slavata, tžce zranný, lobkovickém, a stazstal po celý rok v tom brzy zvdli, nežádali již jeho vové, kteí o Spokojili se tím, že podepsal revers, že života. se stavm nikdy nebude mstíti za to, co mu byli strojení na

z

dom

uinili.

Zachránní tí osob svržených do hradního píkopu s výše 6 metr vzbudilo, jak pochopitelno, 1

nemalý rozruch

i podiv. Strana katolická brzy se vysvtlovati to zázrakem. Jakási žena vidla prý P. Marii zadržující ti nešastníky v pádu. Pozdji pak se o události té vytvoily celé legendy. Ale jiné zprávy souasné vykládaly zachránní místodržících píinou zcela pirozenou. Shození dopadli mkce na hromadu papíru, smetí a jiných odpadk, jež tam po léta byly vyhazovány z oken obou poschodí. i tak nemohlo býti pochyby, že vyhození mli neobyejné štstí. Když se zpráva o svržení místodržících roznesla po mst, vzbudila všude nesmírné pohnutí. Lid se sbíhal, chystaje se k pomst nad nenávidnými odprci; zvkíšt jesuité, ped jejichž kollejí shromáždil se veliký dav lidu všelijak ozbro-

jala

Le

163

jeného, obávali lidu se hrnulo

se

se,

na Malou Stranu,

dje na hrad.

ped

že se jim zle povede. Nejvíce

hradem, páni

Konen a

se

aby zvdlo, co stavové

rytíi na koních,

objevili

mštané

V ele stav Thurn projel celým mstem domluvami mírnými i písnými vyzýval shromáždný lid, aby se na nikom nedopouštl násilností a odebral se po svém zamstnání. Stavové jsou prý hotovi odpovídati za své jednání. Vlivu Thurnovu se skuten podailo zachovati v Praze pšky. a

klid.

Toto rozvážné jednání stav po defenestraci stejn jako vše, co byli podnikali ped tím. ukazuje, že se vyhození místodržících nestalo v okamžitém rozilení, z nerozumné ukvapenosti. naopak že to byl in pedem dobe uvážený a pipravený, k nmuž se vdcové stav odhodlali s rozvahou, chtjíce tak pinutiti stavy k rozhodnému a svornému postupu proti dvoru. Jak Thurn povdl, byli pesvdeni, že stavm nezbývalo nic ji-

bu

se vzdáti Majestátu, t. j. tžce vysvobody náboženské, nebo „extrema tentiren", pokusiti se o nejzazší. Aby pak strhli všechny stavy k podniknutí tohoto pokusu, bylo potebí uiniti nco, co by jim znemožnilo ústup. Toho bylo defenestrací vskutku dosaženo. Vdcové stav pod obojí byli si také dobe vdomi, že defenestrace znamená poátek státního pevratu. Hned druhého dne ve shromáždní stavu, k nmuž se dostavili již také zástupcové mst pražských, uinna opatení potebná k zízení

ného, než

bojované

zatímní

vlády.

Podobn

jako

byli

uinili

ped

sedmi roky za vpádu pasovského, zvolili stavové ticet direktoru, po desíti ze stavu panské-

164

ho, rytíského a mstského. Mezi direktory zvolenými ze stavu panského byli ze známých nám osob hrab Jáchym Ondej Slik, pan Václav Budovec a Pavel z ían. Ale vlastním vdcem této stavovské vlády se stal Václav Vilém z Roupova, muž rozsáhlého vzdlání a hojných zkušeností, který byl vynikl již v bojích stav eských za svobodu náboženskou na konci vlády Rudolfovy. Velikým nedostatkem této vlády stavovské bylo,

že se jejím lenm, mužm jinak vtšinou vzdlaným a nikoli neschopným, nedostávalo praktických znalostí potebných k ízení zem, což bylo zavinno hlavn tím, že jako nekatolíci byli v pedešlých letech soustavn vzdalováni zemských úad. Muž, kteí by silou své vle a rozhod-

ovládnouti své sou-

dovedli

ností svého jednání

druhy a pevnou rukou íditi hnutí vzbuzené defenestrací, mezi nimi

ovšem

laké nebylo.

Ze hr. Thurna, který dosud byl duší stavovského hnutí, nenacházíme mezi direktory, vysvtluje se tím, že jemu pikázán úkol jiný, nemén dležitý. Byl zvolen za vrchního velitele eského vojska, které mlo býti postaveno do pole. Toto vojsko mlo se skládati po tehdejším zpsobu ze

žoldné

najatých za peníze.

Aby

si

je opatili,

dan, povolené císai snmem z r. 1615 na dobu pti let, pokud ješt nebyly zaplaceny, mají býti odvádny direktorm, jimž dána plná moc naverbovati vojska podle poteby. Vedle toho však naízena sjezdem veejná hotovost tím zpsobem, že ml býti pipraven k boji uritý poet domácího lidu asi pšího i jízdného 17000 pších a 2400 jezdc. usnesli se stavové, že všechny

—

165

Témito usneseními sjezdu stav pod

mla úpln

obojí,

jež

snmovních, byla zcela formáln zízena revoluní vláda stavovská v Cechách. Direktoi jali se hned také vládnouti. Jedním z prvních jejich skutk bylo osvobození uvzbroumovských. Brzy potom vynných ráz usnesení

mšan

povdni

jesuité jakožto pední odprcové náboženské svobody zaruené stavm Majestátem z r. 109. Ale nejvtší pozornost vnovali direktoi ve spolku se stavovskými generály, jmenovit s nejvyšším generálem hr. Thurnem, opateni a organisaci vojska. Než uplynul msíc od defenestrace, stálo pohotov 3000 pších a 1 100 jízdných žoldné, což byl na tehdejší pomry poet dosti

znaný. V polovici ervna vytáhl hr. Thurn s vojskem tím z Prahy smrem k rakouským hranicím. Chtl se zmocniti Krumlova a Budjovic, jež se byly octly v rukou císaských posádek. Krumlov sice donutil ke kapitulaci, ale Budjovice setrvav odporu. Bylo patrno, že vojsko stavovské nestaí k vtším podnikm váleným, že je potebí verbovati dále. K tomu bylo arci teba penz. Protože usnesení sjezdu kvtnového nestaila k jich opatení, svolali direktoi koncem ervna snm, k nly

muž se dostavili nejen stavové pod obojí u velikém potu, nýbrž nkteí z umírnných katolík. i

Tu

vyžádali direktoi, aby mohli najmouti dal-

si

ších

6000 pšího vojska a 2000 jezdc,

celá

armáda stavovská

ších a 4000 jezdc. sti

mlo

Od

aby

p-

vypravení veejné hotovo-

se docela upustiti, za to však

povoliti hotové peníze.

tak

vzrostla asi na 12000

snm ml

Všem tmto požadavkm

vlády direktorské bylo vyhovno.

Ití6

Zatím co stavové eští horliv se pipravovali boji, u dvora císaského nebylo ješt rozhodnuto o stanovisku, jež bylo by zaujmouti k es-

k

povstání. Když došly ke dvoru císaskému zprávy o defenestraci a dalších revoluních kro-

kému

cích stav eských, z nichž bylo patrno, že stavové jsou odhodláni k rozhodnému boji, starý a chorý císa Matyáš byl ochoten dáti se do vyjednávání. Tomu se však vzpíral zvolený král eský arcikníže Ferdinand, naléhaje, aby povstání bylo potlaeno mocí. Jeho názor podporovali pedáci bojovné strany katolické, jmenovit nejv. kanclé eský Zdenk z Lobkovic, sekretá Michna a vyslanec krále španlského. Z tchto kruh vyšel brzy po defenestraci pamtní spis, jasn osvtlu-

smýšlení této strany. Tu se vykládalo, že v eském povstání dlužno spatovati vlastn dobrodiní pro císae, protože se mu jím dává možnost zakroiti rázn proti stavm eským a zkrotiti jejich zpupnost. Cis. Matyáš zprvu váhal po-

jící

uvznním domohl strana

rad,

rozhodujícího

vlivu

u

dvora,

zvítzilo

Tak po nkterém otálení císaská poala najímati vojsko, které

stanovisko i

když však se Ferdinand Matyášova kard. Khlesla rádce hlavního

tchto

slechnouti

bojovné.

v srpnu dostoupilo potu asi 14000 muž. Vojenská síla obou stran byla tedy na poátku boje v lét 1618 skoro stejná. Ale od poátku bylo zjevno, že boj nebude vybojován pouze mezi císaem a stavy eskými, že v boj ten budou strženy také jiné mocnosti evropské a jeho výsledek že bude záviseti také na tom,

ob

strany. Vskutku zájaké spojence si zjednají hy na obou stranách zahájeny styky s cizinou.

167

odboje španlský vyslanec válenou pomoc svého pána císai, zachoval se podobn k Cechm kurfit falcký, jenž od let ml dvrné styky s ástí eské šlechty. Již v ervenci pišel do Prahy zvláštní vyslanec kurfitv hrab Solms, aby jménem svého pána nabídl pomoc nejen jeho, nýbrž i jiných knížat protestantské unie. Jinak vtšina knížat nmeckých katolických i protestantských chovala se zprvu nerozhodn, nemajíc chuti vmšovati se do zápasu Cech s císaem. Rovnž Francie, kde od smrti Jindicha IV. nabyl vrchu smr mén nepátelský rodu habsburskému, zaujala od poátku stanovisko neutrální, a podobn se choval i král Nabídl-li

hned po vypuknutí

anglický Jakub.

Celkem zahraniní situace na poátku eského povstání byla píznivjší císai než stavm eským, protože pomoc, kterou mohli stavové oekávati od kurfita falckého a snad i od nkterých jiných knížat nmeckých, nerovnala se tomu, ím byli ochotni císai pispti mocný král španlský, jakož i správce španlského Nizozemí, arcikníže Albrecht, bratr císav. Ale tato nevýhoda Cech mohla býti vyvážena, kdyby se jim bylo podailo strhnouti na svou stranu ostatní zem Matyášovy nespokojené s jeho vládou. Skuten stavové eští neopominuli záhy o to usilovatiPoselství vypravené od nich do Uher nedocílilo sice úspchu, za to však stavové obojích Rakous od poátku stavli se na jejich stranu, iníce pekážky císai v jeho válených pípravách proti

Cechm. Nejvíce arci záleželo

eské

koruny,

na vedlejších zemích se k povstání stav

pipojí-li

168

eských.

Kdežto stavové slezští se chovali jako stavové rakouští, kloníce se stále rozhodnji k Cechm, nejbližší jejich sousedé, Moravané, jednali jinak. Akoli není pochyby, že smýšlení veliké vtšiny stav moravských bylo pízniv naklonno vci Cech, pece práv tu setkali se Cechové s pekvapující a sotva od nich pedvídanou neochotou. Píinou toho byl mocný vliv nkdejšího zemského hejtmana moravského, slavného p. Karla z Zerotín a, který se postavil velmi rozhodn proti spolku Moravan s odbojnými Cechy. Toto jeho chování bývá velebeno jako dkaz obzvláštní politické prozíravosti a rozvahy, ale jist neprávem. Myslím naopak, že se Zerotín dopustil chyby pímo neodpustitelné. Neváhal-H r. 1608 postaviti se v elo odboje proti Rudolfovi, který sotva byl více odvodnn a oprávnn než povstání stav eských z r. 16 18, zajisté ani tentokráte neotáleti dát své vzácné síly, své veliké zkuše-

ml

nosti politické jíž

a

všechnu neobyejnou

autoritu,

požíval u svých krajan, do služeb té strany>

spojovalo stejné pesvdení náboženské, národnostní i politické. Trplo-li eské povstání nejvíce nedostatkem skuteného vdce, pistoupením Zerotínovým mohlo býti tomu nedostatku odpomoženo. Ale Zerotín se nejen nepidal k povstání, nýbrž pímo pekážel snahám stav eských nakloniti si stavy moravské. Skuten se mu podailo pekaziti na as spojení Moravan s Cechy a udržovati je v nepirozeném spolku s císaem. Tím však zdrženo bylo také spojení ostatních zemí Matyášových s Cechy, jež mohlo, kdyby se bylo uskutenilo v as, míti veliký vliv na výsledek zápasu. eskému povstání byla tak piis níž jej

169

néním velikého Moravana zasazena první tžká z tch, jež nejvíce zavinily jeho ko-

rána, jedna

nený

nezdar.

Zatím

docházelo

již

k prvním

váleným

V

ele eského vojska operacím obou stran. stavovského vedle hr. Thurna stál od ervence druhý generál íšský hrab Hohenlohe, a v srpnu pibyl k tomu ješt hrab Mansfeld, který vstoupil jako generál artilerie do služeb stav eských s pomocným sborem 2000 muž, najatých vévodou savojským Karlem Emanuelem, a pišed poátkem záí do Cech, položil se nedaleko katolické Plzn. Toto ustanovení dvou cizích generál za velitele vojska stavovského podává zejmý dkaz, že mezi stavy samými nebylo muž schopných pevzíti tento úkol. Projevil se tu velmi osudn dotený již úpadek vojenského ducha mezi Cechy.

jako

Ale ukázalo i

jiné

se, že

schopnosti

vdcm stav eských

scházely

potebné ke zdaru odvážného

podniknutí. Ani v opatování prostedk pro válku, ve vymáhání berní, ve správ svých financí a svého vojska neosvdili potebnou schopnost, ráznost a obtavost. Možno sice uvésti na jejich omluvu, že stejnými nedostatky trplo také skoro všechno finanní a vojenské hospodáství habsburských panovník již od doby cis. Rudolfa, a ješt také po vypuknutí eského odboje, možno také vzpomenouti toho, co bylo již naznaeno, že totiž náelníci odbojných stav, byvše po léta soustavn vzdalováni nejvyšších zemských, nemohli si získati zkušenosti potebné ke správ vcí veejných, tím vším se však neodiní zarmucující skutenost, že strjcové povstání sami svou nezpsobností pispli velmi podstatn k jeho nezdaru. jejich

úad

170

Velení nad vojskem císaským sveno nejprve lotrinskému hrabti Dampierrovi, který se již byl osvdil v bojích s Uhry a Benátany. Pozdji, koncem srpna, ustanoven druhý velitel vojsk císaských, hrab Buquoy, znamenitý váleník špa-

nlské

školy.

K

prvním srážkám mezi vojskem císaským a stavovským došlo v msíci záí u áslav, kam vojsko Thurnovo ustoupilo od Budjovic, a kde se soustedilo i vojsko císaské pod Dampierrem a Buquoyem. Ale srážky ty nemly vtšího významu, leda že jimi zpustošeny byly okolní kraje. Je však zajímavo, že se tu vojsko císaské setkávalo s velikými nesnázemi, protože všechno obyvatelstvo bylo zcela oddáno vci stav. Buquoy aspo oznamoval císai, že všichni domácí lidé s nadšením se úastní obrany zem a tím ztžují jeho postavení. Kdežto vojsko císaské z Vídn nedostávalo ani nových posil, ani válených zásob, eské vojsko bylo posilnno 3000 muž, které jim na pomoc pivedl markrab Krnovský. Toho píznivého stavu užil Thurn k útoku na císaské vojsko, ležící pod Dampierrem u Pelhimova, a zpsobiv

mu poátkem

listopadu dosti

znanou

po-

rážku, pinutil je k ústupu jednak na Jihlavu, jednak

na Jindichv Hradec. Potom se Thurn obrátil proti Buquoyovi, s jehož vojskem se srazil mezi Veselím a Lomnicí a dobyl nad ním rozhodného a dosti

významného vítzství (9. listopadu). O npozdji (21. list.) padlo msto Plze, do té

kolik dní

doby hlavní bašta strany císaské v západních Cechách, do rukou stavovského generála hr. Mansfelda. Tyto první válené úspchy stav eských mohly býti dovršeny, kdyby se vojska eská byla

171

mohla celou

silou

Zatím

vrhnouti na nepítele.

Morava nejen

však nebezpeí hrozící z pi stavech eských, nýbrž dokonce stranila císai, dopouštjíc jeho vojskm voln procházeti zemí, a že stavové rakouští, ídíce se pítoho.

že

nestála

kladem Moravy, váhali se pipojiti k odboji, pinutilo Cechy k škodlivému roztíštní vlastních sil. Chtje uiniti nátlak na Moravany i stavy rakouské, vtrhl Thurn s ástí eského vojska do D. Rakous až k Vitorazi, a nkterá oddlení jeho lidu pronikla až skoro k Vídni. Akoli se mezi stavy rakouskými vždy více vzmáhalo odhodlání pidati

se k

echm,

klad

stav moravských

nedošlo k tomu ani tentokráte. Pía zvi. jejich

jenž u protestantských

vdce

Zerotína,

stav rakouských

požíval

nejvtší vážnosti, stále je zdržoval. A všechno úsilí stav eských pivésti Zerotína na svou stranu bylo marné. Zatím, co Cechové svádli bitvy s císaskými vojsky, Zerotín trval v nejpá-

dvorem vídeským a svým vlivem udržoval Moravu v jeho poslušnosti. Ješt

telštjších stycích s

na

snmu brnnském

Zerotínovi

spolen

s

v prosinci 1618 podailo se

kardinálem

z

Dietrichštejna

Karlem z Lichtenštejna, pozdjším protireformaním místodržitelem eským, odvrátiti Moravany od spolku s Cechy, od nichž se do Brna dostavili zvláštní poslové i sám hr. Thurn. Toto a p.

rozhodnutí bylo velmi osudné.

Kdyby

stav moravských rakouských bylo i

nem, byl by se

se vojsko

Thurtehdy po

spojilo s

ml

octl císa, který ruce jen asi 2000 muž, v nejvtší tísni a sotva byl by odolal spojenému nátlaku stav, nemoha

ekati na pomoc z Nmecka, Itálie, Španlska nebo odjinud. Takto však Thurnovi byl znemožnn

172

draznjší postup

proti Vídni.

Po celou zimu

ne-

pátelská vojska ležela neinn ve svých táborech, strádajíce hrozn zimou i nemocemi, jež zvlášt v eském vojsku krut ádily, psobíce mu neuvitelné ztráty. Ješt hroznjší bylo utrpení obyvatelstva v tch krajinách, kde táboilo vojsko císaské. Pustošení a pálení vesnic bylo tu pro-

vozováno s píšernou soustavností. Poítalo se, že pouze v kraji prácheském bylo takto znieno do bezna ióig pes 200 vesnic.

V té dob

se daly poslední

pokusy

o

zjed-

nání smíru

mezi císaem a odbojnými stavy se zatím zcela oteven pidali také stavové slezští. Za tchto vyjednávání, která by sotva byla vedla k cíli, protože na žádné stran císa nebyla upímná vle ke smíru, Matyáš 20. bezna 16 19. Na místo churavého a slabošského Matyáše vstoupil mladý a neústupný Ferdinand II. Akoli jeho schopnosti byly zcela prostední, silným a nebezpeným inilo jej jeho hluboké pesvdení náboženské, jeho názor, že svoboda vyznání nekatolických je stálou urážkou Boha, a že každý ústupek uinný nekatolíje híchem. Jestliže pece, ujímaje se ddictví Matyášova, smíliv se obracel k Cechm, slibuje zachovati jejich svobody, nebylo možno viti v upímnost toho slibu. Stavové se jím také nedali odvrátiti od nastoupené cesty. Povolivše na snmu, konaném v beznu, novou hotovost a nové peníze na vojsko, pikroili stavové eští hned potom k dležité akci: k zjednání

eskými, k nimž

zemel

km

spolku

eské. nji k

s

vedlejšími

zemmi koruny

Když nkterými ústupky politickými pev-

sob

pipoutali stavy slezské a hornolužické,

17b

Moravy. V druhé polovici Thurn s vojskem svým do Moochotn pijímán tamní nekatolickou

pokusili se o získání

dubna 1619

vtrhl

ravy a jsa šlechtou, postupoval na Brno. To psobilo. Dne kvtna sešli se nekatolití stavové moravští 2. k porad, jež se konala za velikého shluku lidu. Když se asi hodinu radili, p. Ladislav Velen z Zezemského hejtmana rotína, píbuzný bývalého moravského Karla ze Zerotína, náhle otevel okno na námstí a mocným hlasem se tázal lidu, chce-li

vrn státi pi stavech pod obojí. Když všichni pisvdili, zazpívána píse válená, vojsku stavovskému naízeno, aby se zmocnilo bran mstských, a stavové s mšany uinili si písahu vrnosti a vzájemné pomoci. Hned potom zakroeno odprcm

Cechy. Z nich Lichtenchce býti se stavy za jedno a krev i statky své obtovati, ponechán na svobod, kdežto kardinál z Dietrichštejna, Zerotín a zemský hejtman Ladislav z Lobkovic byli uvznni, to jest, byli ve svých bytech hlídáni stavovproti

štejn,

který

spolku

sliboval,

s

že

skými vojáky. Druhého dne sesadil

(4. kvtna) sjezd stav moravských nkteré neoblíbené úedníky zemské, mezi

i zemského hejtmana Ladislava z Lobkovic. Stavové moravští se chopili sami vlády, jali se obnovovati mstské magistráty, vypovdli jesuity

nimi

zem

po zpsobu eském zídili vládu ticeti 12 ze stavu panského a rytíského a 6 zástupc mstských. Souasn uinili spolek se stavy eskými i rakouskými. Tak se Morava bezmála rok po pražské defenestraci konen pipojila k eskému povstání. Byl to veliký úspch stav eských, kterým však již nemohlo býti naze

a

direktor, po

17-1

hrazeno

to,

co

bylo

ztraceno za uplynulý rok.

Tou dobou již také stavové horno- a dolnorakouští zcela rozhodn postavili se na stranu ech a vyjednávali

oteven

o spolek

s

nimi.

pomr

mohl se Thurn odvážiti nového vpádu do Rakous. Již koncem kvtna se blížil s vojskem asi 10.000 muž k Vídni Tam byla tou dobou posádka jen asi 2000 muž, ale znané posily byly na pochodu a také obyvatelstvo, z polovice katolické, mohlo pispti k obran msta. Ale naopak postavení cis. Ferdinanda v jeho residenci bylo ohrožováno vnitním nepíZa takových

telem, protestantskými stavy dolnorakouskými. Jeho tíse dostoupila vrcholu, když se Thurn v prvních dnech ervna zmocnil pedmstí vídeských, a stavové dolnorakouští, jsouce tím povzbuzeni, poali odhodlanji vystupovati. Nicmén stav císav nebyl nikterak beznadjný a lepšil se docházením nových a nových posil. Nemoha ani pomýšleti na pravidelné dobývání Vídn a vida, že nadje v dostatenou podporu dolnorakouských protestant se nespluje, rozhodl se Thurn ješt v první polovin ervna nastoupiti zpátení pochod do Cech. Tam zatím druhé oddlení vojska eského, táboící v jižních Cechách za vedení Hohenlohova, octlo se v nepíznivém postavení sesilováním zbrojné moci císaského g-enerála Buquoye. Proto naídili direktoi Mansfeldovi, jehož nebylo již v Plzni potebí, aby s lidem svým táhl na jih k hlavnímu vojsku eskému. Ale Buquoy zvdv o tom, postavil se mu v cestu a porazil jej nadobro u Záblatí (v okresu Hlubockém) a zniil celý jeho sbor 3000 muž. Byla to tžká ztráta

175

pro echy,

zpsobila velmi nepíznivý obrat Zatím co Thurn kvapem se vzdaloval od Vídn, císaské vojsko vedené Buquoyem postupovalo smrem ku Praze. Ale píchod Thurnova vojska do Cech pinutil Buquoye vrátiti se k Budjovicm, kde se rozložil se svými sbory. Také spojené vojsko pod Thurnem a Hohenlohem položilo se táborem celkem asi 30.000 muž u Lomnice. Jeho stav byl velmi neutšený. Ukazovalo se stále zjevnji, že žádný z jeho nemá vlastností potebných k ovládání tlesa tak

válené

jež

situace.

—

—

vdc

nes tejnorodého a nespolehlivého, jako bylo tehvojsko žoldnéské, ani k úspšnému vedení války. Proto se direktoi poali ohlížeti po novém veliteli, a v srpnu 161 9 se jim podailo získati pro

dejší

ten

úkol

který tiky

již

let

významn

z

jako vlastní editel zasahoval do eských

Anhaltu, falcké poli-

pomr,

stý-

pedáky evangestav eských. Anhaít ml však i znané

kaje se pátelsky

lických

Kristiána

knížete

od

s

vynikajícími

zkušen osti yálenické a vynikal li jako vojevdce nad Thurna Hohenloha, pevyšoval daleko Mansíelda ryzostí povahy i upímnou oddaností vci, pro kterou Cechové povstali proti rodu habsburskému. Ale Anhalt zatím ješt nezstal pi vojšt, nýbrž se vydal do Heidelberka, aby kurfita falckého pohnul k pijetí eské koruny. Vojsko eské, nemajíc schopného velitele, jsouc oslabováno vnitními nepoádky, plynoucími zvlášt z nesprávného vyplácení žoldu, a tísnno císaským vojskem Buquoyovým, zstávalo nadále v stavu velmi nepíznivém. Kdežto na poli váleném nedocházelo k rozhodnjším inm, udaly se zatím dležité zmny i

17ti

v povšechné situaci politické, jež mely veliký význam pro ob nepátelské strany, ig. srpna byl král Ferdinand II. jednohlasným usnesením generálního snému všech zemí eské koruny sesazen s eského, a již za týden potom vykonána volba nového

trnu

eského

krále.

Ti kandidáti se ucházeli o trn eský: kníže Karel Emanuel Savojský, kurfit falcký Fridrich a Jan Jií kurfit saský. Kníže savojský, akoli zavdil Cechm poskytnutím znané pomoci válené, nenašel mezi nimi mnoho pívrženc. Za to veliké obliby požíval u mnohých kurfit saský. s nímž sbližovalo valnou ást stav eských jeho luterské náboženství. Ale kurfit nebyl nikterak ochoten postaviti se v elo odbojných stav eských. Spatoval v jejich vystoupení proti císai zásadní nebezpeí pro autoritu panovnickou a s nelibostí pozoroval, jaké rozšíení a význam mají mezi nimi Bratí a jiné smry náboženské, se

píící

se jeho

orthodoxnímu

luterství.

Tak

se

záhy do popedí kého, pro kterou pracoval nejen kníže Kristián z Anhaltu, nýbrž i hlavní vdcové stav eských. Jako ze anglického krále Jakuba I. a editel pro-

dostala kandidatura kurfita falc-

testantské unie knížat

kurfit falcký zvlášt

nmeckých

zdál se

mladý

výhodným kandidátem trnu

zem eské, jimž tolik bylo potebí podpory zahranin, a jeho kalvínské smýšlení inilo jej milým zvlášt bratrským lenm eské šlechty. Když kurfit Fridrich po nkterém vápro

projevoval ochotu pijmouti eskou korunu, zvolen ve dnech 26. a 27. srpna od snmu eského i od zástupc všech ostatních zemí eské

hání

177

eského

koruny za

krále. O dva dny

zdji, 28. srpna, zvolen byl sesazený král

po-

eský

Ferdinand císaem nmeckým jednohlasn, protože eský hlas kurfitský sám vykonával, a ani kurfit falcký se neodvážil odepíti mu svj hlas, vida, že by byl zcela osamocen.

Nový

král

se v druhé

eský, 2 3letý kurfit Fridrich, vydal polovin íjna se svou manželkou a

dvorem na cestu do Cech. Dne dorazil

prvod

500 osob,

ped

královský, jenž

31. íjna ráno obsahoval pes

Prahu u Hvzdy. Byv tam uvítán

vjel král slavi mšanstva, od zástupc se vykonala listopadu nostn do Prahy. Již 4. slavná jeho korunovace s velikou nádherou a obvyklými slavnostmi. Hned potom král po dávném zpsobu osadil všechny nejvyšší zemské staúady, jež se, jak pirozeno, dostaly vovského hnutí. Dležitý úad nejv. kanclée dán p. Václavu Vilému z Roupova. Souasn vrchním velitelem vojska eského prohlášen kníže Kristián

šlechty

vdcm

z

Anhaltu.

V dob,

jež byla

vyplnna událostmi

souvisí-

zmnou na trn eském, nastal na bojišti neoekávaný obrat ve prospch Cech. cími se

Na

jejich stranu se

kníže sedmihradský

pidal odvážný

a

dobrodružný

Bethlen Gábor as

ve-

likým vojskem táhl jim na pomoc. Zvst o tom pimla oba vdce císaské, Buquoye a Dampierra, aby ustoupili z Cech a Moravy k Vídni. Za nimi postupovalo spojené vojsko stav eských a moravských, jehož poet pomocným sborem uherským rozmnožen koncem íjna na 35.000 muž. Toto veliké vojsko pepravilo se koncem listopadu u Prešpurka pes Dunaj a táhlo na Víde. Císa Sbírka pednášek a rozprav. VI.

.

S.

12

178

zdála se hroziti ve Vidni neodvratná katastrofa, ale štstí bylo

mu

i

tentokráte vrno. Povstáním

Uhích byl Bethlen dodo Uher a spojené vojsko eskomoravské ustoupilo za Dunaj, aby zbytek zimy ztrávilo neinn v severních krajinách Dolních Rakous. Pomocí Bethlenovou zlepšilo se tedy na as postavení vojska eského, tak že zjednána zase celková rovnováha mezi stranami, jež v lét 1619 úspchy Buquoyovými byla velmi povážliv porušena v jejich neprospch. Objevovalo se však stále patrnji, že boj nebude vybojován vlastními silami obou stran, že rozhodnutí bude závislé na zakroení initel jiných. Vše záleželo na tom, jaké podpory se dostane stranám od jejich spojenc. Není divu, že ob s nejvtším úsilím pracovaly, aby si získaly spojence a zajistily jejich podporu. Brzy však bylo zjevno, že na tomto poli úspchy Ferdinandovy jsou daleko vtší než úspchy Cech. Hned po volb Ferdinandov za císae stala se úmluva mezi císaem, duchovními kurfity a vyslancem krále španlského o spolený postup proti nepátelm císaovým. Pedevším smluveno, že spolek katolických knížat, liga vzniklá na konci vlády Rudolfovy, vypraví do pole vojsko jednak na obranu všech úastník spolku, jednak na pomoc cis. Ferdinandovi proti jeho nepátelm. Vedení a neomezenou správu tohoto vojska usneseno vložiti do rukou bavorského vévody katolického šlechtice v

nucen

vrátiti se

Maximiliána.

Souasn

se

Španlsko

zavázalo, že

vojskem, jež bude vypraveno ze španlského Nizozemí, vpadne do zad tm nepátelm císaovým,

r.9

kteí by se chtéli chopiti zbraní ve prospch Cech. Dalekosáhlými sliby podaiio se císai v íjnu 6 19 získati pro tento plán vévodu bavorského Maximiliána, jemuž ml pipadnouti úkol nejdležitjší. Byl to zisk, jehož nesmírnou cenu objevily pozdjší události. Maximilián nebyl vynikající vyjevdce, zato však vlada silné vle, bystrého rozumu a podivuhodné energie. V dob, kdy byl povolán zasáhnouti tak významn do evropské politiky, ml již za sebou rozsáhlou innost reformní ve své zemi. Jeho zásluhou se povznesla v Bavorsku moc panovnická a zaveden tu poádek ve státní správ, jaký v té dob byl zjevem nadmíru vzácným. Zvláštní význam mlo, že s neobyejnou energií provedl velikou reformu vojenského zízení, jíž si zjednal stálé vojsko složené z domácího obyvatelstva soustavn cvieného, tedy stálé vojsko národní, s jakým se v Nmecku tou dobou jinde ješt ne1

setkáváme.

Dosáhnuv od Ferdinanda uznání všech svých

nárok

—

císa

slíbil

Maximiliánovi, že

hradí všechny výdaje válené, a stane,

že

mu ponechá

se ve válce

zmocní,

mu

pokud se

na-

to ne-

v zástav ty zem, jichž

dále se

mu

zavázal,

bude penesena hodnost kurfitská, která

—

že se

na.

mla

Maximilián se ihned s velkou horlivostí jal initi pípravy k válce, vyjednávaje s jednotlivými knížaty o výši pomoci, kterou by poskytli. Když na jae 1620 král španlský, schváliv plán ujednaný s jeho vyslancem, odníti

Fridrichovi Falckému,

k vypravení armády ze španlského Nizozozemí do Nmecka, když také papež Pavel V.

svolil

povolil císai na

válku

s

eskými kacíi

veliké

180

pomoci penžní, když král polský svolil k najímání polských kozák do služeb císaských, a když se konen i Francie, která zprvu zachovávala neutralitu, poala kloniti k císai, bylo jasno, že se cis. Ferdinandovi dostane velmi vydatné podpory pedních katolických mocností evropských, a žádná z nich že mu nebude pekážeti. Ale tím nebyly diplomatické úspchy Ferdinandovy nikterak vyerpány. Bylo konen pirozeno, že se po bok Ferdinandv v jeho boji vlastními nekatolickými poddanými a s protestantským králem eským v boji, v nmž šlo pedevším o náboženství, postavily mocnosti kas

tém

Ale neuvitelným by se mohlo zdáti, k nmu pipojili i nkteí knížata prote-

tolické.

že se

stantští,

pedevším

kurfit saský Jan

Jií.

Vysvtlení tohoto na pohled zarážejícího zjevu podává známý nám již rozpor mezi pívrženci obou hlavních vyznání protestantských, luterského a reformovaného nebo kalvínského. Víme, že Sasko od konce XVI. stol. bylo stediskem píkrého, nesmiitelného luterství, jež se od kalvinismu odvracelo

s

hrzou

a nenávistí.

V

boji proti kalvi-

nismu uil dívjší dvorský kazatel saský Polykarp Leyser, že Luteráni jsou náboženstvím bližší katolíkm než kalvinistm, že ve vcech íšských mohou spolen postupovati s katolíky, nikoli však s kalvinisty. Stejný názor hlásal v dob, kdy se rozhodovalo o stanovisku Saska k zápasícím stranám, Leyserv nástupce, vášnivý Hoe z Hoeneggu. Toho názoru se ochotn chápali saští státníci, o jejichž sympatie se Cechové dosi proti kurfitovi saskému kalvínského kurfita falckého. Tak

cela pipravili tím, že zvolili za krále

181

se stalo, že na jae r. 1620 mohlo dojíti k dohod mezi luterským kurfitem saským a písn katolickým císaem o spolek proti Cechm. Kurfit saský slíbil císai poskytnouti válenou pomoc proti jeho odprcm, když se císa uvolil zastaviti mu od koruny eské Horní a Dolní Lužici v náhradu výloh s tím spojených a slíbil penechati mu nkteré knížetství, jež by válkou bylo odato svému dívjšímu držiteli. V tomto spolku s císaem setrval kurfit saský pes odpor vlastních poddaných spátelených mocností zahraniných a svým píkladem strhl nkterá menší kníi

žata

nmecká. již v první polovin roku 1620 zjevno, císai Ferdinandovi bude proti Cechm

Bylo tedy že

pi

státi více

nebo

mén rozhodn nejen

celá

tém ka-

Evropa, nýbrž i znaná ást nmeckých protestant. V jakou pomoc mohli naproti tomu doufati Cechové ? Po svorné volb krále Fridricha bylo jisto, že všechny zem eské koruny budou postupovati spolen, a že se k nim pipojí také stavové rakouští. Bylo jisto, že také král Fridrich užije v boji s císaem vlastní své moci rodové, která ovšem nebyla valná. V íši nmecké pirozenými jejich spojenci proti císai, jehož nepátelství k protestantm bylo obecn známo, byli by mli býti nmetí knížata protestantští. Z nich však, jak víme, byl pro ztracen kurfit saský i nkteí jiní knížata luterští ídící se jeho píkladem. Ostatní protestantští knížata a stavové íše nmecké, zvlášt ti, kteí byli sdruženi v protestantské unii, stáli sice na stran Cech a jejich krále a jsouce si vdomi náboženského významu jejich boje s císaem, zásadn uznávali potebu tolická

n

182

pispt! jim na pomoc, ale jejich ochota k ráznjšímu vystoupení ve prospch Cech a ke skuteným obtem byla velmi nepatrná. Tato váhavost a nerozhodnost protestantské unie psobila velmi škodliv i na ty zahranin mocnosti, které byly by Cechm mohly poskytnouti vydatnjší pomoc. Byly to pedevším generální státy hollands k é, jež s Cechy a jejich králem spojovalo stejné smýšlení náboženské a stejný odpor proti rodu habsburskému, a dále

eského

chm

Anglie, kde vládl tchán Hollanané skuten e-

krále Fridricha.

penzi

pispívali

50.000 zlatých

—

,

—

ale další

dávali

pomoc

jim

msín

inili závislou

na tom, zda se král anglický rozhodne podporovati Cechy. Ale král Jakub, nechtje si znepáteliti Španlsko, odpíral postaviti se na stranu Cech a pestával na diplomatickém prostedkování mezi stranami, pro Cechy docela bezvýznamném. Tyto vážné diplomatické neúspchy Cech nemohly býti nahrazeny tím, že se k nim po nkterém kolísání v lét 1620 zase rozhodn pidal sedmihradský kníže Bethlen Gabor, jenž slíbil vypraviti do Cech pomocný sbor jezdecký a jiným oddílem svého vojska psobiti císai nesnáze v Rakousích. Spolek s Bethlenem, jejž byli nuceni vykoupiti velikými obtmi penžními, pivedl Cechy na konec k vyhledávání styk s „odvkým nepítelem všeho kesanstva" Turkem. Aby vyhovli výmince, za které s nimi Bethlen uinil spolek, vypravili na podzim 1620 poselstvo do Caihradu. Jeho vlastním úkolem bylo zabezpeiti mír s Turky, aby odtud knížeti sedmihradskému nehrozilo nebezpeí. Potom však v dohod s Beth-

183

mlo žádati Turky pímo o pomoc. Ale díve než došlo k úmluv, byl již nezdar eského povstání zpeetn porážkou blohorskou. Tak jednání s Turky, k nmuž Cechy dohnalo krajní se valící a jímž pouze následonebezpeí na vali píklad nkterých papež XVI. stol., nepilenem

n

ale poskytlo jejich

neslo jim užitek,

nepátelm

záminku k jejich tupení a snižování. Výsledek diplomatických vyjednávání vedených na obou stranách v 1. 1619 — 1620 byl tedy svrchovan nepíznivý pro Cechy a jejich krále. Kdežto proti nim po boku císaov stál mocný a jednotný, energickým vévodou bavorským ízený spolek pedních katolických mocností, k nmuž Cech družilo se v bezprostedním sousedství protestantské Sasko, jejich významnjšími spopouze nejednotná, nerozhodná a k obtem neochotná unie protestantských knížat n-

i

jenci byli

sedmihradský nespolehlivý kníže a nebylo Gábor. Za takových ani kdyby vítzství Cech, ve doufati možno vnitní stav jejich zemí byl býval dobe uspoá-

meckých

pomr

Bethlen

dán, kdyby jejich domácím i cizím,

králi

i

jeho osobním

rádcm,

byly propjovaly dokonalou zpsobilost k velikému úkolu, k nmuž byli povoláni, a kdyby konen vojsko jejich bylo bývalo náležit vypraveno a ízeno vojevdci vynikajících schopností. Ale bohužel ani toho všeho se Cechm nedostávalo. Ani vdcové stav eských, kteí zpsobili povstání proti dynastii habsburské, ani král od nich zvolený, muž dobromyslný, ale bez potebné energ-ie, nejejich vlastnosti

staili zdolati veliké nesnáze,

lou a radikální

promnou

které vznikly náh-

vnitního

ústrojí

es-

164

kého státu, nedovedli zjednati poádek v jeho vnitních pomrech rozrušených povstáním, zorganisovati všechny jeho síly k draznému postupu proti mocnému nepíteli a jeho obyvatelstvo strhnouti k ochotnému snášení nezbytných obtí. od poátku úspch Cech maen byl jednak nedostatkem penz a špatným hospodástvím finanním, jednak chatrným stavem jejich vojska^ jenž byl ovšem zavinován pedevším práv nedostatkem prostedk k jeho vydržování, také však špatnou správou záležitostí vojenských a nedostatenou zpsobilostí i nesvorností eských generál. Aspo po této stránce se pomry ponkud zlepšily, když se v únoru 1620 ujal velení nad vojskem eským kníže Kristián z Anhaltu, jehož horlivým psobením zaveden lepší poádek ve vojšt eském. Na jae 1620 hlavní armáda eská, potem více než 20.000 muž, ležela v Dolních

Tém

Rakousích u Eggenburka a naproti ní stál Buquoy císaským vojskem asi zhruba stejn silným. K vážnjším srážkám mezi nimi nedocházelo, protože se Buquoy vyhýbal rozhodné bitv, oekávaje píchod pomocných vojsk, a eští generálové se k ní rovnž neodvažovali. V této nerozhodné situaci válené nastal obrat, když v ervenci 1620 vévoda bavorský Maximilián vytáhl s pomocným vojskem katolické ligy, obsahujícím více než 30.000 muž, jehož vrchním velitelem vojenským byl vedle vévody generál Tilly, proti zemím cis. Ferdinanda. Akoli vlastním cílem této výpravy byly Cechy, zamil Maximilián nejprve do Horních Rakous a pinutiv tamní stavy, aby se mu poddali, opanoval za krátko celou zemi. Odtud jal se kon-

s

185

cem srpna postupovati

proti

pd

echám

a

poátkem

rakouské s císaským záí se spojil ješt na vojskem Buquoyovým. Spojené jejich vojsko, potem na 40.000 muž, pitáhlo 22. záí do Budjovic, jež ihned osadilo. Odtud po tech dnech táhli rozdlen na Písek, jehož se zmocnili 30. záí, dopouštjíce se všude hrozných ukrutností. 1. íjna usneseno ve válené rad zamiti pímo na Plze, kam se s nevelikým vojskem byl uchýlil hr. Mansfeld, sloužící Cechm. Asi po desíti dnech rozložilo se spojené vojsko císaské a ligistické ped Plzní, a jeho vdcové poali vyjednávati s Mansfeldem. Pijav od nepátel znanou odmnu penžní, prohlásil se Mansfeld neutrálním a vstoupil v pátelský styk s nimi. U eského dvora královského toto jednání Mansfeldovo vzbudilo velké zdšení, ponvadž nikdo nevil v ryzost jeho povahy. Zdá se skuten, že se Mansfeld již tehdy chystal pejíti k císaským, akoli tento svj úmysl zastíral. Ped Plzní vznikly mezi vrchními veliteli spojených vojsk vážné neshody stran dalšího postupu, a drsné podzimní poasí zle mezi vojskem ádilo. Vévoda bavorský zamýšlel nkterý as odejíti z Cech do Bavor, ale posléze neshody byly odstranny a ob armády se vydaly na pochod ku Praze. 27. íjna odpoledne narazilo vojsko bavorské nedaleko Rakovníka u Senomat na hlavní armádu eskou. Když se císaské vojsko Buquoyovo poátkem záí bylo spojilo s vojskem bavorským, kníže Anhalt s hlavní eskou armádou ustoupil ke Znojmu na Morav, domnívaje se, že vojska nepátelská budou ho následovati. Když se to nestalo, vrátil se zase do Cech a pes Jindichv.

18tí

Hradec

dorazil

až do

Rokycan, kde se

položil

táborem. Tam se njaký as u vojska zdržoval také eský král Fridrich, jenž se však v druhé polovici íjna zase vrátil do Prahy, aby uvítal vyslance anglické a naléhal na ádné opatoTou dobou vojsko vání vojska potravinami. eské ustupovalo od Rokycan na severovýchod k Rakovníku, psobíc všude hrozné škody hlavn tím, že na ohn v táboe užívalo díví ze stavení selských, ímž celé vesnice byly znieny. Akoli se nejvyšší úedníci zemští v tch dnech snažili s nejvtší pílí uspokojiti eské vojsko žoldnéské každý den napeeno v Praze nkolik tisíc bochník a posíláno za vojskem, obilí sváženo z blízka i z daleka a hromadno ve velkolepých skladištích a pedevším shánny drazn peníze

—

—

pece zvlášt vymáháním nedoplatk daových se jim nepodailo povznésti náladu vojska roztrpeného nepoádným vyplácením žoldu a všelikými útrapami stálým ustupováním desorganiso,

i

vaného.

Pitáhnuv s tímto vojskem k Rakovníku, rozhodl vykati tu útoku nepátelského, protože místo shledával píznivé k obran. 27. íjna se Anhalt

objevilo se nedaleko Rakovníka vojsko bavorské a hned došlo k menším srážkám. Srážky se opakovaly i v potomních dnech, zvlášt 30. íjna svedena vtší bitka, v níž nkteré oddíly eského vojska, se potem nerovnaly vojsku nepátelskému, osvdily velikou statenost. Hrabata Thurn a Slik byli by bezmála upadli do rukou nepátel. Nicmén bitka skonila ústupem eského vojska. Téhož dne pitrhla k Rakovníku císaská armáda Buquoyova a položila se tábo-

a

187

rem nedaleko armády bavorské. Akoli spojené armády potem daleko pevyšovaly vojsko eské,

nmu v nevýhod tím, že kníže Anhalt vojskem zaujal na západ od Rakovníka vyvýšené místo, vojensky velmi píznivé. Pe-

byly proti s

eským

svdivše

se,

že

by bylo velmi nebezpené pod-

niknouti takto útok na Cechy, velitelé spojených

vojsk bavorského a císaského se rozhodli obejíti

eské opevnní a táhnouti ku Praze. Nedostatkem potravin, jímž tato spojená vojska v tch dnech nadmíru trpla, byli donuceni vykati, až pišly nové zásoby z Bavor. Potom teprve, dne 5. listopadu, ob vojska vydala se od Rakovníka na pochod ku Praze. Když to v eském táboe, kde zase byl pítomen král Fridrich, bylo zpozorováno, vytrhl ješt

veera hrab Thurn

téhož

svým plukem ku

se

Praze, a ostatní vojsko vedené Anhaltem ho následovalo hned 6. listopadu ráno. Akoli Anhaltovi bylo táhnouti cestami

vojskm nepátelským, silnicí,

mén

která

se

schdnými, než ubírala

hlavní

podailo se jeho vskutku nadobyejnému

pedstihnouti nepítele o pl dne. 7. listopadu odpoledne stanulo jeho vojsko ped Unhoští. Tu se král Fridrich odlouil od vojska a spchal naped do Prahy podle pání Anhaltova ml se postarati o zízení násp na Bílé Hoe, kde Anhalt chtl vykati útok nepátel. Hned po jeho odchodu bylo zpozorováno, že spojená vojska nepátelská jsou na blízku, postupujíce ku Praze. úsilí

;

Ob

strany

poaly

k boji, a došlo toho nevyvinula. Když se úpln setmlo, rozhodl se Anhalt táhnouti dále ku Praze. V 8 hodin veer nastoupen i

k malé

se

srážce,

ale

šikovat

bitva se

z

I

KS

v nejvtší tichosti pochod, a hodinu po za jasného svitu

pl

noci

msíce eské vojsko

stanulo na Vojáci byli velmi znaveni dlouhým mnozí se hned položili na zem a usnuli,

Bílé hoe.

pochodem V táboe nepátelském, rozloženém u Unhošt. odchod eského vojska, patrn velmi obratn pro;

vedený, byl zpozorován teprve

asi o

hodinu po-

zdji, než byl nastoupen. Brzy rozhodnuto vydati se

rovnž ku

Praze.

dorazil za svítání

8.

Pedvoj císaského vojska pe-

listopadu k Ruzyni, kde

padl klidn odpoívající jízdu uherskou, bojující na stran eské, a krut mezi ní ádil. Ruzyn

v boji tom shoela.

V eském

událost ta veliký rozruch. 21.000

muž

silné,

táboe zpsobila

Všechno vojsko,

asi

soustedilo se na výšinu Bílé

hory a stálo pipraveno k boji. Na úsvit bavorská armáda vedená Tillym a \ évodou Maximiliánem dorazila k Hostivicm a octla se tedy v tsné blízkosti vojska eského. O nco pozdji piblížila se také císaská armáda Buquoyova. Spojené armády obsahovaly tou dobou asi 26 -28 tisíc muž, byly tedy znan silnjší vojska eského. Když Buquoy se svým vojskem položil se západn od Hostivic, vojsko bavorské postoupilo dále na východ. Pedvoj bavorský se tak dostal až na 600 krok od eského vojska a octl se v postavení velmi nebezpeném. Na eské stran bylo to zpozorováno, a #

nkteí

dstojníci, i sám kníže Anhalt, chtli toho k útoku na Bavory. Ale upuštno od toho na radu hr. z Hohenlohe, který doporuoval setrvati v zaujatém postaveuí. Postavení to bylo vojensky vskutku výhodné. Hr. Thurn, který ráno 8. listopadu s plukem svým pišel na Bílou horu, užíti

189

prohlásil,

kdyby prý

s

nebes byli

mli spadnout

na místo nejpíhodnjší k šikování, že by se jiné lépe k tomu nehodilo. Od rána pracováno s nej-

vtším

úsilím o jeho

opevnní

a

inny

disposice

stran rozložení vojska. Zatím se shodli generálové

spojených vojsk nepátelských netáhnouti daleku pvodn radil cis. generál Buquoy, nýbrž podniknouti útok na eské vojsko. Když potebné pípravy byly vykonány, zaala se krátce po poledni bitva rychlým postupem císaských regiment proti levému kídlu eské armády, kde stál s nkolika kompaniemi jízdy starý hr. Thurn. První srážka mla výsledek píznivý pro Cechy. V císaské jízd nastal zmaPraze, jak

ale když se jí dostalo posily, jaly se eské pluky jízdné ustupovati. I jezdcové Thurnovi, nejstarší to regiment armády, dali se zbable na útk, a jejich píkladem strženi ostatní, takže na levém kídle eského vojska nastal hned na zaátku bitvy úplný zmatek. A zmatek se poal rozšiovati na ostatní vojsko, pluk za plukem dával se na útk, takže po pl hodin zbývalo eského vojska na bojišti sotva tetina. Tu nastal píznivý obrat zásluhou syna Anhaltova, ailetého prince Kristiána, který se svými jezdci s velikou prud kostí a odvahou dorážel na císaské a uvedl pravé jejich kídlo do veliké tísn, jež byla zvyšována tím, že vojsku bavorskému dosud se nebylo podailo zaujmouti pevné postavení na píkejším svahu hory. Protože se zatím Anhaltovi s jeho jezdci dostalo posily, nastal kritický okamžik pro vojsko císaské. Brzy se však situace zmnila v neprospch Cech. Pestrašeni náhlým výpadem polských

tek,

190

jezdc, bojujících ve vojšt císaském, jali se nejprve zmaten prchati uherští jezdci pomáhající Cechm. Skoro souasn také jízda mladého Anhalta obnoveným útokem nepátel byla prolomena a obrácena na útk, když mladý Anhalt, byv dvakráte tžce zrann, padl ve mdlobách s kon. Zatím i na pravé kídlo eského vojska rozložené nedaleko Hvzdy poali dorážeti postupující pluky bavorské. I tu uherští vojáci projeTak i zde nastal ústup. vili úžasnou zbablost. opouštl své stanovišt, pouze plukem Pluk za Slikem vydrželo mladým pod moravské vojsko porubáno. do posledka a bylo Po 2. hodin odpolední bitva, trvavší asi /2 hodiny, byla skonena. Rozprášené pluky královského vojska eského prchaly v divokém zmatku ku Praze. Vrchní vojevdce kníže Anhalt s malou družinou jezdc, když všechny jeho pokusy zastaviti prchající byly marný, konen sám ujel ku Praze. Prodrav se stží vozy nakupenými ped branou strahovskou, dorazil na Hradany a nel

\

daleko „Zlaté koule" potkal krále Fridricha odjíždjícího na bojišt s 500 jezdc. Vítzné vojsko císaské postupujíc za prchajícími brzy potom stanulo ped Prahou. Nepodniklo však útok na Prahu, nýbrž se rozložilo táborem ped hradbami.

PÁTÁ PEDNÁŠKA.

Pokoení odboje

a

trestání

pemožených.

Porážkou eského vojska na Bílé hoe osud eského povstání byl rázem a nadobro rozhodnut. Odboj eských stav proti Ferdinandovi byl jí zlomen tak dokonale, že se k dalšímu odporu již neodhodlali. V první chvíli po bitv ani vítzové ani poražení nebyli

ped

si

toho zcela jasn

vdomi.

branami hlavního msta, vítzné vojsko, kterému ani nebyl znám žalostný stav nepátelské armády, dalo se odstrašiti nkolika výstely z dl na hradbách postavených od útoku na msto a položilo se táborem opodál. Zatím se nešastný král eský radil s vojevdci svými Anhaltem, Thurnem, Hohenlohem i s jinými rádci, má-li se brániti v Praze, i ihned odejeti. Názory tchto muž se píke rozcházely. Rakouský šlechtic Tschernembl dtkliv nabádal k dalšímu odporu, upozoruje na nebezpené následky ukvapeného útku. Poslední zbytky válených zásob i všechny poklady na hrad by se vydaly v nebezpeí, válená moc zem byla by úpln podlomena, kdyby se aspo nkolik dní neodporovalo, kdyby se nesebralo roztíštné vojsko a nenaStanuvši

192

Vzpomínaje pi tom vítzství, jakých Cechové v dob husitské dobyli z Prahy nad peetnými vojsky kižáckými, Tschernembl navrhoval, aby nepítel byl v noci pepaden. S radou Tschernemblovou souhlasil téjen mladší Thurn, který prohlašoval, že hlavní msto musí býti hájeno. Za to prosili též sami pedvolaní Pražané, nabízejíce králi nkterou stoupil

spoádaný

ústup.

m

sumu penz. Více než tyto rady a prosby bylo by mohlo krále a jeho vojevdce pohnouti k obran Prahy

vdomí,

že se blíží 8000

muž

erstvé

jízdy uher-

ské vyslané Bethlenem Gaborem, jež mohla již vojevdcové píštího dne doraziti do Prahy. královští, zvlášt kníže Anhalt, soudili jinak. Po

Le

smutných zkušenostech, jichž nabyli s uherskými v bitv blohorské, nemli

vojáky

dvry

v blížící se jízdu uherskou, nezdálo se jim jisto, že se nepidá ke svým prchajícím krajanm. Ani

vojákm nevili; zbable zahazovali zbra a ostatním

vinili

je,

by

že v

bitv

schopni Ukazovali dáti se do vyjednávání s nepítelem. posléze, že ani mšanstvo není ochotno hájiti že

byli

že chová nenávist k vojákm královským, jež by mohla vésti ke krvavým srážkám nebezpeným životu královu. I radili králi, aby uprchl z Prahy, než upadne do rukou nepátel. Slabý král rád uposlechl této rady a tak ráno po bitv král se svou rodinou, jeho g-enerálové Anhalt, Thurn a Hohenlohe, všichni vyšší dstojníci i nkteí úedníci zemští ve smutném prvodu prchli z Prahy. Brzy se ukázalo, že nedvra vojevdc ve zbylé vojsko eské i v pomoc uherskou nebyla

msto, ano

193

neoprávnna. Kdežto polovina voják uchýlivších hledala se do msta po píkladu svých spásu v útku, druhá polovina zstala v Praze, ne však, aby chránila msto, nýbrž aby si vymáhala zadržený žold. Marn se pokoušel mladý Thurn

vdc

mst k dalšímu odporu.

pohnouti vojsko zbylé ve Vojáci nechtli o tom ani králi

i

telem

he

stavm, do

jevili

mnoho

slyšet,

nýbrž

lajíce

chuti dát se s nepí-

vyjednávání o zaplacení žoldu. Ješt

pomoc hoe, ne-

se zachovali uherští jezdci, vyslaní na

echm. Zvdvše

o porážce na Bílé

a

byli již zcela chtli táhnouti dále ku Praze, na blízku, nýbrž vrátili se dom se svými prchajícími krajany. Jako již na cest ku Praze, plenili také na zpátením pochodu všecka msta a vsi, jimiž táhli.

pomr

bylo tžko pomýšleti na Za takových obranu Prahy proti mocnému a dobe zízenému vojsku nepátelskému. Skuten mšané pražští ani stavové v Praze pítomní na ni nepoShromáždivše se po odchodu králov mýšleli. k porad o tom, usnesli se pozdravit vítze další

zvláštní deputací a oznámiti jim, že se podrobují.

Stavové

pece aspo

žádali

aby jim povolil tídenní byla

píke

vm

nepopeje

zamítnuta.

vévodu bavorského,

pímí. Le

Vévoda

ani tí hodin,

žádost ta

prohlásil,

aby

že sta-

se tedy podro-

ihned a bez výminky. Ješt ped polednem dne g. listopadu vjel do Prahy beze všeho odporu císaský generál Buquoy a o nco pozdji vévoda Maximilián se svým vojskem. Oba zašli nejprve do kostela kapucínského na námstí Loretánském, aby tam vykonali pobožnost, a potom se ubytovali ve mst. bili

Sbírka pf«dnášek a rozprav. VI.

.

S.

13

194

Hned odpoledne se dostavila k vévodovi deputace stav eských vedená nejv. hofmistrem Vilémem z Lobkovic. V pítomnosti cis. generála Buquoye odevzdala mu

listinu udávající

výminky,

chtli uznati císae za svého pána. Žádali všeobecnou amnestii pro všechny obyvatele zem bez výjimky, žádali zachování za

nichž

stavové

svobod náboženských a politických a ujištní, že majetek jejich nebude zabaven. Pipojili také prosbu, aby byli ušeteni plenní a nemusili pispívati na vydržování vojska císaského Odpov Maximiliánóva na tyto žádosti byla jasná a rozhodná Císa se nebude vázati jakýmikoli výminkami, nýbrž žádá podrobení bezvýminené. Chtje patrn zmírniti píkrost této odpovdi, vévoda pipojil k ní slib, pimluví, a dokonce zaruože se u císae za val stavm pedem, že jejich život bude ušeteno. Nesnadno uhodnouti, myslil-li vévoda v tu chvíli slib svj upímn; jist pozdji nic neuinil, aby

n

Upímnji své mínní projevil hr. Bupoznamenal k slibu Maximiliánovu, když quoy, že si stavové všichni bez výjimky zasloužili trest

mu

dostál.

smrti.

he

než vyslancm šlechtickým vedlo se Ješt zástupcm Starého a Nového msta, kteí nabízeli

své podrobení za jistých výminek.

Dne

10.

jménem vévody bavordo dvou hodin odpoledne

listopadu ráno bylo jim

ského oznámeno, že musí se vzdáti bez výminky, sice že bude stíleno na jejich domy. Skuten byla vytažena dla na Petín a ped hrad královský, a tak Pražanm nezbylo le podrobiti se úpln Hned potom také šlechta uznala za dobré vzdáti se pvodních svých výminek. Mnoho pán a rytí vedených zase Vile-

195

mem

z Lobkovic se znova dostavilo k vévodovi bavorskému. Uznávají prý, že se velice prohešili proti svému pánu, litují toho srden a prosí, aby se pimluvil u císae, jejž budou míti vévoda za za jediného krále a pána svého, aby je zase pijal na milost

n

Když pan Vilém z Lobkovic se slzami v oích dokonil svou e, byli pítomní páni vyzváni, aby vydali všechny listiny, jimiž uinili spolky odbojné proti císai, a aby zatím holdovali svému králi, jemuž se byli zpronevili volbou Fridricha Falckého. To se skuten stalo hned následujícího dne v pítomnosti hr. Buquoye a p. Karla z LichDne

tenštejna.

13.

listopadu 1620

pes dv st

odbojných stav eských, mezi nimi na prvém míst pánové z ían, z Roupova, Harant, Budovec a j., vydali slavnostní, svými podpisy a peemi potvrzený revers, kde vyznávají, že jim

„srden

lítostivé jest,

že se proti

J.

Mti. cis. ja-

poádnému, posloupnému, korunovanému, pomazanému a lehenskému králi a pánu kožto našemu

pozdvihli",

zíkají se krále Fridricha a písahají

vrnost a poddanost. Tak II. vítzného Ferdinanda nad zemí eskou panství bylo zcela formáln obnoveno a uznáno. Na nkterých místech v Cechách se sice i potom ješt udržovaly posádky odporující císai, a na západ Cech hr. Mansfeld, maje v moci své Plze, zaujímal mocné postavení, jež také chebské stavy podncovalo k odporu proti císai. Teprve v únoru Cheb osazen od spojence císaova kurfita 62 sask ého, v dubnu 162 vojsko katolické ligy vtrhlo do Plzn, a ješt o rok pozdji, v kvtnu 1622, Ferdinandovi

cis.

1

1

1

padlo poslední

z

míst

eských

vzdorujících císai,

196

hrad Zvíkov. Ale vlastní pvodcové eského povstání nemli již v tom všem úasti. Déle než Cechové setrvali v odporu proti císai stavové vedlejších zemí koruny eské, jež nebyly tolik ohrožovány vítznou

K zemím tm se také upínadje pemoženého krále eského.

armádou katolickou. naly poslední

Na útku

z Prahy zamil do slezské Vratislav, pišed tam devt dní po bitv blohorské, domlouval mstské rad i obyvatelstvu, aby mu za-

a

chovali vytrvalou vrnost, že bitvou na Bílé

není vše ztraceno. Vypsal dokonce

snm

hoe

obecný

nmu

na 2. prosince do Vratislav. Zval k i stavy moravské, jež rovnž nabádal, aby stáli pi konfederaci se stavy slezskými a byli pipraveni vytrhnouti s hotovostí zemskou kdykoli a kamkoli. Spoléhajíce na pomoc Bethlenovu, který ást svého vojska rozložil pi hranicích moravských, a jsouce povzbuzováni starým Thurnem, jenž se po odchodu z Prahy odebral do Brna, Mora-

vané skuten

ješt nkolik dní po bitv blohorské pokraovali v nepátelství proti císai. Oddíly moravského vojska plenily severní Rakousy, a zemský hejtman moravský Ladislav Velen z Zerotína ješt 17. listopadu naizoval Znojemským, aby pijali do msta rakouský pluk, který osvdil vrnost ke králi Fridrichovi. Také inny ješt koncem listopadu pípravy k obeslání snmu vypsaného králem Fridrichem do Vratislav, ano ješt v první polovici prosince zemský hejtman svolával z naízení krále Fridricha stavy ke snmu do Olomouce na den 1.

ledna 1621. Zatím však již v tajnosti

nkteí

ze

stav mo-

197

ravských vyjednávali s císaem o smíeni, dávamu pedkládati výminky, za nichž byli hotovi podrobiti se mu. Žádali, aby císa pijal celou zem na milost a udlil odpuštní náelníkm odboje. Císa však píke odpovdl, aby se naped všichni stavové moravští prost podrobili, potom teprve že rozhodne o jejich žádostech. Svému generálu Buquoyovi pak naídil, aby se obrátil proti Morav. Stavové moravští ani potom neustali vyjednávati s císaem. Na sjezde konaném v Brn koncem listopadu usnesli se vypraviti k císai poselství a nabídnouti mu své podrobení, budou-li potvrzeny jejich svobody náboženské a politické, jim všem dáno odpuštní, a nebude li do zem povoláno cizí vojsko. Císa však setrval na svém, a stavové byli nuceni ustupovati. Když se v polovici prosince Buquoy s vojskem blížil k Jihlav, vyslali k nmu stavové poselství s žádostí, aby vojsku svému nedopouštl initi násilí, že jsou ochotni poskytovati mu potebné zásoby

jíce

císaem se hodlají úpln smíiti. Zárove vypraveno bylo do Vídn poselství panem Karlem ze Zerotína a kardinálem z Die-

a s

s

v ele, aby prosilo císae na kolenou Bylo mu uloženo pozdraviti císae v nejhlubší oddanosti, páti mu vítzství v dalším

trichštejna

za

milost.

jeho boji proti

tžce

nepátelm

a oznámiti, že stavové

svého povstání proti nejvíce násilím donuceni pidati dem eského vojska na Moravu litují

nmu. se r.

Byli prý

k odboji vpá1619 a vyhrž-

innými pívržencm dynastie. Sotva ti tyi osoby prý se pidaly k povstalcm pesvdení; ostatní se poddali jen moci, a nižší

kami nebo z

lid

nevdl,

o

je spor.

Tím prý však stavové

198

nechtjí se sebe svaliti vinu, nýbrž upímn litují svého provinní, uznávají se za vinné a prosí cío milosrdenství a smilování. Necha císa po píkladu Hospodina, který kajícímu híšníku odpouští vinu z pouhé milosti, všem obyvatelm Moravy bez rozdílu, ím se kdo provinil a jakého je stavu, odpustí a slíbí jim, že je ponechá pi jich svobodách politických a náboženských Moravští poslové vypravení s touto žádostí do Vídn zdrželi se ponkud cestou, byvše pepadeni oddílem vojska císaského u Ivanic. Teprve koncem prosince se dostali do Vídn a mohli pak žádost svou pednésti císai. Než byli pedpuštni,

sae

.

.

konala se u dvora porada, má-li se vyslancm uložiti,

aby pi slyšení

poklekli.

Císa sám

se roz-

hodl proti tomu, nechtje, aby vyslanci, až by byli vyzváni povstati, nepokládali to za projev odpu-

štní císaova. Pedepsána jim tedy pouze hluboká poklona. Vyslechnuv s písnou tváí pokornou žádost vyslanc moravských, císa nepromluvil ani slova. Ale pítomný nejvyšší kanclé království eského jal se prudce vytýkati stavm moravským jejich úast v eském povstání, pro kterou jejich zástupci nejsou ani hodni, aby puštni byli

ped tvá

císaovu.

Vlastní

odpov

dostali

vyslanci teprve po nkolika dnech písemn. Byla sepsána kancléem, a opakovalo se v ní, že císa neml vlastn vyslanc ani pijmouti a že to ui-

neskonalé své dobroty. Prohlašovalo se se císa zachová proti každému podle jeho zásluhy, vinné že potrestá, ale nevinným dopeje své ochrany. Podrobení se Moravan bylo tedy pijato bez jakékoli výminky, a nedostalo se jim ani slibu, jaký byl dal vév. Maximilián stavm nil

jen

dále,

z

že

íyy

eským,

že totiž na osoby jejich nebude sáhnuto. ovšem slib ten nic nepomohl. Stejn jako Moravané byli vydáni císai na milost i nemilost. Úkol podrobiti Lužici a Slezsko pipadl podle úmluvy s císaem luterskému kurfitovi saskému. Již dva msíce ped bitvou blohorskou

Cechm

kurfit saský, když se byl

marn

pokusil pohnouti

Hornolužiany, aby se dobrovoln poddali císai, vtrhl s vojskem svým do Lužice. V polovici záí vojsko saské se položilo ped Budyšínem, a po tíne ilním obležení toto pední msto hornolužické se vzdalo. Jeho píkladu následovala ješt v záí ást šlechty hornolužické a o nco pozdji i

ást

ob

šlechty dolnolužické.

Po bitv blohorské

zem

záhy se docela octly v moci kurfita saského, jemuž dle úmluvy s císaem mly býti ponechány v zástav, dokud by mu nebyly vynahraženy válené výlohy. Tak bylo pipraveno trvalé odtržení obojí Lužice od koruny eské. Pro obyvatele zemí tch bylo velikým dobrodiním, že nebyli nuceni vrátiti se v poslušenství cis. Ferdinanda, nýbrž zstali pod panstvím kurfita saského. Nejen jejich pesvdení náboženské, nýbrž i jejich majetek byl ušeten. Za svj odboj proti dynastii habsburské byli tedy Lužiané odmnni tím, že dostali dynastii novou, s níž je sbližovalo spolené vyznání náboženské. Také Slezané zásluhou kurfita saského šastn unikli zlým následkm povstání. V zemi ty

Ješt konán ve Vratislavi. Vy-

té nejdéle se udrželo panství krále Fridricha.

msíc po bitv blohorské, z

uložení krále Fridricha

7.

snm

prosince,

zývaje stavy slezské k vytrvalosti v boji a slibuje zjednati jim pomoc Moravy, Lužic, Uher a jiných

200

od nich král peníze na další vedení stavové neváhali prohlásiti obranu proti útokm císaským za svou povinnost a vyzývati krále, aby neochaboval ve sbírání sil svých zemí, pokud jsou mu vrny. Naízeno dokonce, že mají knížat,

války.

žádal

A

býti zabaveny všechny statky, jež drží ješt od-

prci

krále Fridricha,

a

všem katolíkm

že

má

písaha na konfederaci. Když však hned potom docházely zprávy, že se Morava hledí smíiti s císaem, že na Cechy nelze již vbec spoléhati, a sám jejich hlavní vdce hr. Thurn že vyjednává s císaem, nastal rázem obrat ve smýšlení stav slezských. ped Vánocemi 1620 odejel král Fridrich z Vratislav, aby již nikdy býti uložena

Tsn

nevstoupil na

pdu

zemí,

jimž

byl tak krátce a

neslavn panoval. Ješt ped odchodem z Vratislav král Fridrich zaal vyjednávati s kurfitem saským o výminkách míru s císaem. Byl ochoten vzdáti se svých práv ke korun eské, ale žádal, aby zachován byl v zemích eských stav, jaký tu byl až do r. 16 18. Císa ml udliti všeobecnou amnestii a neml sáhnouti na majetek jednotlivých osob, ml povolit svobodu víry a potvrdit všechna privilegia stav, ano i jejich spolky s jinými zemmi, neml rušiti a ml doplatiti svobodné volební právo vojsku eskému zadržený žold. Není divu, že kurfit saský odepel doporuiti císai tyto požadavky, jež byly by Ferdinanda pipravily o všechno ovoce jeho vítzství. Také jich v dalším vyjednávání vbec nebylo dbáno. Zatím však stavové slezští sami vyjednávali Rozliné jejich požadavky, s kurfitem saským. jmenovit žádost, aby jim bylo ponecháno právo

echv

201

echm

právo svobodn krále, i kdyby bylo odato, byly sice od kurfita rozhodn zamítnuty, za to však jim nabídl, že dostanou úplné odpuštní, že budou zachováni pi svých svobodách politických a náboženských, že kurfit bude je chrániti ode všech útok na jich vyznání augsburské. Sliboval také, že ve Slezsku nebude ubytováno vojsko císaské, jestliže Slezané sami rozpustí svj lid zbrojný. Toto nabídnutí kurfitovo bylo poátkem února pijato snmem slezským. Na tomto základ došlo ješt v únoru 1621 k dohod mezi stavy slezskými a kurfitem saským. Slezané upustili od konfederace se zemmi eskými a s Uhrami a uznali císae Ferdinanda voliti si

to

„pravého, zvoleného, korunovaného a pomazaného krále". Za to se kurfit saský slavnostn zavázal, že všichni budou pijati na milost, za

svého

augsburské bude chrániti. Marn dohod císa Ferdinand a jeho rádcové, kteí byli by si chtli zachovati také proti Slezanm stejnou volnost, jakou si vyhradili v Cechách a na Morav. Kurfit saský dovolávaje se toho, že mu od císae byla dána plná moc pijmouti na milost každého, kdo se dobrovoln poddá, setrval na úmluv se stavy slezskými, a a že jejich víry

vzpírali

se

této

císai, jenž byl kurfitovi za

tu

saskému

tolik zavázán

poskytnutou pomoc, nezbylo posléze než úmluvu

—

známý

to

akord drážanský

—

po-

beze zmny. Tak se stalo, že stavové slezští, proti císai Ferdinandovi byli povstali nemén rozhodn než Cechové a Moravané, vrátili se pod jeho panství takka bez potrestání. Poddáním se Slezska odboj zemí eských proti Ferdinandovi byl ukonen. Díve než uplynulo tvrditi

a

202

pl roku od bitvy blohorské, autorita císaova byla zase uznávána od stav všech zemí eské koruny. Tento rychlý zmar jejich odvážného podniku nebyl zavinn pouze touto jedinou nešastnou bitvou. Jeho píiny byly jist mnohé a vážné. Vtšinou jsme je již poznali. Byla to pedevším rozhodná vojenská pevaha jejich nepátel, záležející nejen ve vtším množství jejich vojska, nýbrž hlavn v jeho lepší spoádanosti, kázni i v lepším jeho vedení. Proti Cechm, vyerpaným dvouletou nákladnou válkou tak, že se jim nedostávalo prostedk na vydržování vojska, které se pro neplacení žoldu po msíce stále bouilo, stávajíc se nebezpenjší zemi, jíž mlo sloužiti, než nepíteli, proti

Cechm, nedostaten podporovaným od

tém

spoléhati zemí pivtlených a nemohoucím na pomoc odjinud, stála krom vojsk vypravených do pole císaem pomocí zemí jemu poddaných, papeže a krále polského armáda bohatých knížat katolické ligy, kteí dosud nebyli utrpli válkou, a v pozadí ješt pomocné sbory bohatého krále španlského. Tato vojenská pevaha nepátel byla zvyšována ješt tím, že na eské stran nebylo nikoho, kdo by byl dovedl pimti stavy i ostatní vrstvy národa k úinnému vystoupení na obranu

spolených jejich zájm, vštípiti jim potebnou obtavost i odvahu. Nedovedl toho ani mladý jejich král, jemuž se nedostávalo ani vladaských zkušeností ani mužné energie ani oddané lásky národa, nedovedli však toho ani vlastní strjcové povstání, z nichž žádný neosvdil se zpsobilým

k ízení odvážného a nesnadného podniku, zaatého bez náležitých píprav a rozvahy. Akoli obecná situace evropská ped vypuknutím es-

208

kého povstání, vyznaená rozhodným a všestranným postupem katolicismu a naopak ústupem, ano rozkladem protestantismu, pedem mohla vzbuzovati pochybnost o trvalém zdaru odboje podniknutého protestantskými stavy eskými proti jejich katolickému králi a císai, pece snad bylo možno dobýti nkterých úspch rychlým a rázným postupem proti císai v první dob povstání, pokud ješt byl odkázán na své vlastní slabé síly. Tehdy mohly býti císai zasazeny rány tak tžké, že byl by jist býval pinucen sám vyhledávati smír s Cechy. Víme, že hlavn Moravanm a jejich slavnému vdci Karlovi ze Zerotína náleží smutná zásluha, že se to nestalo. ani stav

Le

eských

nelze ušetiti výtky, že

si

podporu stav

z vedlejších zemí eské koruny i ze zemí rakouských nezajistili díve, než se odhodlali podstoupiti rozhodný boj proti svému zákonnému panovníkovi, že ani potom neosvdili rozvahu, zmužilost, pevnost a obtavost, k nimž sami sebe zavázali tím, že zaali odboj. Se stanoviska ist lidského možno pro najíti vysvtlení a tím

n

n

samy omluvu, ale sotva lze popíti, že na spadá veliká ást viny za všechno to strašné utrpení, jež po bitv blohorské nahrnulo se na eský národ. Vinu tu ovšem sami odpykali nejhroznji. První bolestné následky své porážky zakusili Pražané stavové v Praze pebývající hned v prvních dnech po bitv. Vojáci vítzných armád od-

i

i

soustavnému plenní

Nespokov opuštných palácích a dvorech, podnikali vpády do znamenitjších dali se

jujíce se

vcmi,

a loupení.

jež nacházeli

dom mšanských

i

šlechtických a vybíjeli

je.

20

Nejhe ádno

i

v domech osob,

které

mly

vy-

úastenství v povstání. Konen lidé pepadáni na veejné ulici a strhovány jim šaty s tla. Ale zpupná soldateska nepestávala na loupení; neostýchala se pokoovat pemožené potupným nahý výsmchem. Jakýsi Francouz jezdil po drže v runa koni obliejem do zadu, ohon kou, a za veselé hudby tí hudc, kteí jej pro-

nikající

mst

kov

vázeli,

ohyzdnými nadávkami

cho

krále, jeho

a

eský

tupil

vypuzeného

národ. Celý týden trvalo

hrozné ádní voják císaských, než mu byla uinna pítrž rázným zakroením Buquoyovým. Ale nové a hroznjší útrapy pemožených se již chystaly. Sám vévoda Maximilián, který si do té doby poínal celkem mírn proti echm, neváhal nyní nabádati císae k jejich písnému potrestání. Chystaje se odjeti z Cech, psal císai, aby odklidil, t. j. dal popraviti náelníky, aby zrušil privilegia, jimiž bylo zpsobeno povstání, a aby se v jednání svém niím nedal mýliti, ani pímluvou, kterou mu Maximilián byl zaslal, když za ni byl od stav v Praze požádán. Nemohl prý odíci jim tu pímluvu, ale císa jí nedbá, nýbrž

a

asu a píležitosti a kuje železo, dokud žhavé". Rady té bylo ovšem svdomit užito. „užije

Plenní

ádní

je

vojska císaského po Cechách když po odchodu vévody Maximiliána z ech správa zem svena p. Karlovi z Lichtenštejna. Muž ten, jenž odtud byl pedním vykonavatelem pomsty císaovy nad pokoenými echy, pocházel z rodu luterského a byl snad vychován ve škole bratrské. Pestoupiv asn na víru katolickou, zjednal si možnost skvlé kariéry pi císaském dvoe Rudolfov. Ale roze-

nepestalo

a

ani,

305

šel se s p.

brzy

Karlem

s

císaem

a

1608 se postavil spolu

r.

ze Zerotína v

elo stav moravských

povstalých proti Rudolfovi. U jeho nástupce Maa vážnosti a po vytyáše požíval velké puknutí eského povstání patil zase spolu s Zerotínem, ale také s kardinálem z Dietrichštejna k tm, kdo zdržovali Moravany od spojení s Cechy. Když však mezi nimi nabyl vrchu smr naklonný ke spolku s Cechy a vtšina stav se obracela nepátelsky proti kdo mu byli odporovali, Lichtenštejn, jak již víme, neváhal vykoupiti bezpenost své osoby slibem, že s odbojnými stavy bude ve všem za jedno. Slib ovšem nebyl upímný. Lichtenštejn hned potom se pidal k Ferdinandovi a úastnil se inn jeho akce proti Cechm a zvlášt také bitvy blohorské. Nyní sv en mu úkol odstraniti ze správy zem všechny

dvry

tm

;

pozstatky dívjší vlády, zavésti dek a íditi trestání provinilc.

O treste

ch,

kterými

mli

tu

nový poá-

býti stiženi, daly

vídeského porady hned po bitv blohorské. Ano ješt díve, pt dní ped bitvou, se u dvora

pan Vilém Slavata pedložil císai plán hromadných konfiskací všech statk povstaleckých. Po vítzství nad stavy eskými od poátku u dvora císaského nebylo pochybnosti o tom, že se nepestane na zabavování statk, že hlavní vinníci, totiž vynikající úastníci povstání, své provinní zaplatí životy svými. Již msíc po bitv kníže dostal rozkaz, aby dával stíci z Lichtenštejna hlavní pvodce povstání a zajal ty, kteí by snad chtli utéci. Opatení takového nebylo však téani potebí, protože pemožení, spoléhajíce na sliby vév. Maximiliána, že život jejich bude i

m

206

ušeteno, zstali v Praze. Lichtenštejn také otálel se zatýkáním provinilc a z výtek, jež mu proto byly z Vídn inny, se omlouval, že neví jak by je ml zaíditi; kdyby zajal všecky vinníky dosti vzení, a kdyby najednou, neml by pro se zmocnil jen nkterých, ostatní by mohli prchnouti. Nicmén navrhoval císai, které osoby mly býti postaveny ped soud Poátkem února byl mu pak zaslán seznam tch, kdo mli býti hned zateni. Byla v jména všech direktor a 32 osoby jiné. Protože nkteí z nich již díve utekli, uloženo knížeti, aby je vyzval k návratu a statky jejich zkonfiskoval, což ostatn již ped tím bylo ;

n

nm

uinno. Tento císaský rozkaz byl dodán Lichtenštejnovi 20. února 162 1, a ješt toho dne pikroeno k jeho vykonání. Lichtenštejn poslal k pánm a rytím, kteí mli býti zateni, po poslích rozkaz, aby se k nmu dostavili o druhé hodin odpolední, že jim má oznámiti jakýsi dekret císaský. Podobn uloženo císaským rychtám mst pražských, aby na stejnou hodinu za stejnou záminkou pedvolali osoby stavu mšanského. Všichni obeslaní, pokud byli v Praze a nebyli sklí-

eni nemocí, uposlechli tchto rozkaz. Když se v urenou hodinu sešli u Lichtenštejna a císaských rychtá, bylo jim oznámeno, že budou ponecháni ve vazb pro velezradu. Páni a rytíi byli pak vsazeni do Bílé vže, mšané byli uvznni na radnicích. Ti, kdo 20. února nemohli býti zateni,

protože nebyli v Praze, byli vypátráni, zstávali v Cechách, dodaten a dopra-

pokud veni do vzení. Teprve poátkem kvtna pibyl k zateným hrab Šlik, který se poslední dobou

207

jako správce Dolních Lužic ustanovený od krále Fridricha zdržoval v Sasku.

Ješt

ped zatením pedních pvodc

povstání

mimoádný

soud, který je ml souditi. Byl složen nejen z píslušník eské koruny, nýbrž z cizích rad císaských. Jeho pedbyl sestaven

i

sedou se stal kníže z Lichtenštejna a instrukcí jemu danou stanoven zpsob soudního ízení. Žalobce, jímž ml býti jeden len soudu, neml obšírn dokazovati vinu obžalovaných, nýbrž ml jen vytknouti, že jejich provinní je

mo, a žádati odsouzení. stupovali

Soudcm

obecn

zná-

uloženo, aby po-

co nejrychleji a také proti uprchlým a

zemelým aby vynesli rozsudky. V polovici bezna zaal mimoádný soud svou innost. Nejprve vynesen rozsudek nad uprchlými, kteí se nedostavili k soudu; byli odsouzeni života i statk. Potom deset osob zemelých prohlášeno za bezectné a jejich statky zabaveny. Do konce dubna byl ukonen také výslech uvznných. Byly jim dávány otázky o sjezdu stav pod obojí v kvtnu 1618, o defenestraci, o volb direktor, o vypovdní jesuit, o sesazení Ferdinanda II. a volb Fridrichov, o spolku s rakouskými stavy a Uhry. Je pochopitelno, že se vtšinou snažili své provinní upíti neb umenšiti. Ale nieho tím nedosáhli.

V polovici kvtna byly první návrhy trest nad uvznnými odeslány do Vídn. Týkaly se sedmnácti direktor a slavného profesora Jesenia, který ml v povstání velmi vynikající úast. Z tchto osmnácti osob mlo jich dvanáct býti odsouzeno k smrti, šest ostatních mlo býti potrestáno pouze ztrátou cti a statk. Trest smrti

208

nad nkterými z odsouzených ml býti vykonán zpsobem zvlášt ukrutným; tak panu Budovci mla býti naped ruka uata, a potom mlo jeho tlo býti za živa tvrceno, Jeseniovi ml býti vytržen jazyk, a potom ml býti rovnž za živa tvrcen. Tyto rozsudky pražského soudu byly ve Vídni jen nepatrn zmírnny, z ásti dokonce ješt zosteny. V porad o to konané jediný hlas pimlouval se za menší písnost, navrhuje, aby celkem toliko devt osob bylo trestáno smrtí, po tech z každého stavu, ostatní že by mohli býti posláni na galeje. Návrh ten však nebyl pijat. Císa rozhodl, že z osmnácti odsouzených pouze pti má býti dána milost, t. j. že mají býti toliko ponecháni ve vzení a jejich statky zkonfiskovány. Tináct ostatních mlo býti popraveno. U nktetak rých navržený zpsob smrti sice zmírnn u jiu Budovce, který ml býti prost sat ných však ponechán, tak u Jesenia. Mimo direktory a Jesenia po návrhu pražského soudu ješt ti mšané odsouzeni k smrti provazem. Brzy potom následovala druhá ada rozsudk, jimiž k smrti odsouzeno dalších jedenáct provinilc, mezi nimi hr. Ondej Slik. I tentokráte zmírnil císa nkteré z navrhovaných trest. Podle návrhu pražského soudu mla býti hr. Slikovi nejdíve useknuta pravá ruka, a potom ml býti za živa tvrcen; císa však ustanovil, aby mu nejprve byla sata hlava, a potom aby se mu usekla

— —

pravice.

o potrestání hlavních podboje, císa se chystal k pouti

Rozhodnuv

vodc pokoeného

do Mariacellu, chtje tam na vati zlatou

korunu za

podkovanou vno-

10.000 zlatých.

Jakmile bylo definitivn rozhodnuto o

potu

a

209

zpsobu poprav, k

inny

v Praze rychle

pipravy

ervna poato se stavbou námstí staromstském. Dne 19. ervna

jejich exekuci. Již 18.

lešení na byly rozsudky slavnostn

peteny odsouzeným, kteí za tím úelem pivedeni do kanceláe íšské rady dvorské na hrad. Potom byli zase odvedeni do vzení, a od té chvíle bylo dovoleno jejich pátelm navštvovati je. Když se povst o hrozném osudu, jenž oekával uvznné, roznesla po Praze, zmnilo se smýšlení lidu o nich. Umlkly výitky, jimiž dosud bývali zahrnováni pvodcové neblahého povstání, a ustoupily útrpnosti i sounešastníky, tak krut ztrestanými. Nkteí kazatelé neváhali doporuovati na kazatelnách den po vyhlášení rozsudk odsouzené modlitbám svých osadníkíi. Zatím navštvovali je v jejich vzeních jesuité, aby se podle rozkazu císaova pokoušeli obrátiti je na víru katolickou. Všichni odmítli, žádajíce duchovní svého vyznání. Byli k nim vpuštni duchovní vyznání augsburského a eského, nikoli však knží bratrští, o nž žádal zvlášt Budovec. Modlitbami, duchovními zpvy a zbožným rozjímáním ztrávili nešastníci poslední chvíle svého života. Veer ped popravou, jež byla urena na pondlí 21. ervna, byli odsouzenci uvznní na hrad pivezeni na radnici staromstskou, a z rána dopraveni tam i ti, kdo byli chováni na radnici novomstské. V pt hodin ráno mocným výstelem z dla dáno znamení k poprav. Hned potom oznámeno odsouzeným, že se piblížila jejich poslední hodina, aby byli pipraveni, až budou vyvoláni od mstského rychtáe. Potom nastala strašlivá exekuce. První vyveden na popravu hrab Joachym citu s

asn

Sbírka pe.lnálek * roiprav

VI

.

8

14-

210

muž, provázený tymi kazateli nmeckými a sluhou. Ješt cestou na popravišt pokoušeli se jesuité obrátiti jej na pravou víru, byli však odmítnuti. S pevnou myslí pijal muž, v život tkavý a nestálý, smrtící ránu. Bez knze, jen v prvodu staikého sluhy, vstoupil pak na popravišt 74-letý ctihodný staec Václav Budovec. Zemel, maje na rtech slova modlitby a dík za est muednické koruny, která následoval byla dopána jeho šedinám. Po

Ondej

Slik, statný, 53letý

nm

Kryštof Harant z Polžic, proslulý svými mnohými a dalekými cestami, provázen knzem pod obojí. zanechal své manželce, Mezi vzkazy, jež po byl také ten, aby s poddanými nakládala mírn, chudé poddané aby podporovala a roboty jim od-

nm

pouštla.

tvrtý zhynul

meem

kmet Kašpar Kaplí ze Sulevic

katovým

86letý

mšan.

ním jiných Všichni umírali klidn

pro viru,

která jim byla nade

a za

23 pán, rytív a a dstojn. Lidskou jejich slabost

pekonalo

v-

domí, že umírají vše drahá. Muedníky víry spatovali v nich i ti, jimž v potomní dob vítz blohorský surovým násilím odnímal náboženské jich pesvdení zddné po otcích. A také dnes, kdy víme, že nešastní popra vnci sami z valné ásti zavinili svj truchlivý konec,

nemžeme

neuznati, že

svým

ve-

likým utrpením a svou strašnou smrtí dokonale smyli své provinní, takže zapomínajíce na jejich chyby, mžeme jich vzpomínati s úctou a soucitem.

Smrtí popravených nebyla ukojena pomsta vítzova. Ješt mrtvoly jejich vydány potup. Hlavy dvanácti mrtvých, mezi nimi hlava Slikova, Budovcova a Jeseniova, byly pibity na mostecké

211

véži staromstské, k hlav Šlikov pipojena jeho uatá ruka, k hlav Jeseniov jeho jazyk. Hlava Slikova byla již po roce na prosby jeho vdovy odtud sata a pochována, ostatní zstaly na vži do saského vpádu v r. 163 1, kdy od pátel popravených byly saty a pohbeny. Popravami staromstskými nebyla ukonena

innost mimoádné komise soudní. Byl to teprve zaátek nekonené ady pokut a trest, jimiž byli stíháni ti, kdo se jakkoli zúastnili povstání. Jediná úleva

dob

nastala

tím,

že

se tresty v potomní

nedotýkaly života provinilc, nýbrž tojmní. Poátkem r. 1622 podepsal císa Ferdinand t. zv. generální pardon, jímž se vyhlašovalo, že sice všichni, kdo se zúastnili ohavné již

liko jejich

rebelie proti králi, svá,

propadli statky, est i hrdla všem uiniti milost, po-

že však císa chce

kud jde o est

a hrdlo, piznají-li se sami

do

šesti

své vin. Kdo by tak neuinil, že bude souzen podle písnosti práva. Takto se piznalo

nedl k

nkolik set osob stavu panského a rytíského, kterým dánb ujištní, že jim císa daruje est i

život a potrestá je toliko na statcích, což také,

jak ješt uvidíme, uinil

mrou

strašlivou.

Zatím došlo již také na stavy moravské. Nedlouho ped pražskými popravami zaslal císa kardinálu Dietrichštejnovi, který byl na Morav jeho místodržícím podobn jako Karel z Lichtenštejna v Cechách, rozkaz, aby dal uvzniti všechny znamenitjší povstalce. Ale válené nebezpeí, jež na Morav hrozilo císai od knížete Bethlena, nedovolilo splniti tento rozkaz díve, než mezi císa-

em

a

Bethlenem uzaven byl

v moravském

mír,

což se stalo

Mikulov v prvních dnech

r.

1622.

212

Hned potom dal kyn, jež dostal

kardinál Dietrichštejn podle poz

Vídn,

sestaviti

seznam dvou

rozlinými zpsoby zúastnily rozhodování o jejich vin a trestu zízen také na Morav zvláštní soud, jehož pedsedou jmenován byl kardinál Dietrichštejn a píset osob, které se

povstání.

K

devt soudc, kteí vtšinou byli psov Praze. Svou innost zaal tento soud teprve rok po staromstských popravách, koncem ervna roku 1622. Nejprve odsouzeni uprchlí povstalci, mezi nimi zvlášt bývalý hejtman zemský Ladislav Velen ze Žerotína, jenž byl uprchl s králem Fridrichem, k smrti a ke ztrát všeho svého majetku. S vyhlášením ostatních rozsudk se njaký as otálelo, protože císa byl na vahách, má-li provinilce také trestati na hrdle. Když se konen císa rozhodl, že se má upustiti od trestu smrti, byli uvznní poátkem listopadu 1622 povoláni na radnici brnnskou, aby vyslechli rozsudky. Nejprve pedvoláni lenové stavu panského., z nichž ti pední prohlášeni za odsouzené k smrti, ale tento trest hned jim zmnn v doživotní žalá. Nkolik jiných odsouzeno doživotního nebo nkolikaletého, do vzení všichni bez rozdílu pak prohlášeni za zbavené svých statk. Potom vyhlášeny byly rozsudky nad leny stavu rytíského. Také jim trest smrti v doživotní žalá, ale krom toho všichni pokutováni ztrátou svých statk. Posléze došlo na mšany, kterým rovnž trest smrti ve vzení a nucenou práci, ale na rozdíl od pánv a rytí skoro všem ponechána ást jejich statk. Celkem tmito prvními rozsudky nad uprchlými a uvznnými bylo pokutováno na pasedícími

bili již

bu

zmnn

zmnn

213

desát osob ztrátou statk. Hned po jejich vyhlášení vydán také na Morav generální pardon, jímž obyvatelstvo bylo vyzváno, aby samo u soudu a slíbeno mu, že vinu toliko svou kdo se takto piznají, odpykají ástenou ztrátou svých statk. Potom r. 1623 se poalo na Morav hromadné zabavování statk, jež náležely osobám odsouzeným pro úast v po-

brnnského udalo své provinní,

vstání proti císai.

V echách

takovéto

konfiskace

byly

již

Již od poátku povstání pomýšlelo na potrestání odbojných Vídni se ve stav tímto zpsobem. Snad pi tom vzpomínáno

zatím v plném proudu.

také byli

že

eského odboje z r. 1547, jehož pvodcové rovnž potrestáni zabavením statk. Jisto je,

již

v srpnu

bylo usneseno

16 19

s

císaským

vojevdcem hrabtem Buquoyem, že všechny statky odaté vzbouencm mají býti nechány císai, a že se touto zásadou ídili císaští vojevd-

cové hned

pi svém prvním vpádu do Cech

a

Mo-

ravy. Již v únoru 1620 byla hr. Buquoyovi od císae darována ti panství jihoeská, odatá panu

Petrovi ze Svamberka (Nové Hrady, Rožmberk a Libjovice), jež se odhadují asi na milion kop míšeských. Do bitvy blohorské bylo celkem

odbojným stavm milion kop míšeských. A pt dní ped bitvou pan Vilém Slavata jako president eské komory podával na vyzvání císaské podrobnou zprávu o zpsobu, jak by v jižních Cechách

statk

asi

za

zabaveno

tyry

tyto statky zatím

až

mly

pt

býti spravovány.

Veliké ztráty, které utrpli pívrženci eského povstání zabráním svých statk od strany pro tivné i ádní jejich vojsk v jižních Cechách po-

214

hnuly nkteré obyvatele postižených kraj bechynského a prachenského k podání návrhu na snmu v lét 1619, aby statky tch, kdo se stavli proti stavm, byly pobrány a z nich nahrazeny škody zpsobené císaským vojskem stou-

pencm

Stavové se pak skustatk komorních a zabaviti statky nkterých katolíkv a hlavních protivníkv odboje ušlých ze zem, zvlášt pak statky

ten

odbojných stav.

usnesli ujmouti

se

duchovní, protože prý

z nich nebyly placeny konna obranu zem. Tak zabaveny byly statky nejv. kanclée Zdeka z Lob-

tribuce a

píspvky

kovic, Martinice,

Slavaty,

opat broumovského

Adama

ze Šternberka,

a strahovského a pražského

arcibiskupa. Statky ty byly jednak rozdány v uží-

tm, kdo utrpli škodu, jednak byly spravovány stavovskými komisai. Když se však r. 1620 vání

stavm

penz

na vojsko, byly prodány nkteré statky duchovní za celkovou sumu nedostávalo

nco pes pl

milionu kop míšeských.

Konfiskace, které

ob

bojující strany,

císaská, potom stavovská, vykonaly

nejprve bitvou

ped

blohorskou, byly jen malou pedehrou konfiskací, vítzný císa ztrestal pokoené Cechy po nešastné té bitv. Již nkolik dní po bitv ozíá-

jimiž

eské komory Vilému Slavatovi, že statky všech rebel mají býti k ruce císaov konfiskovány a ujaty. Hned meno císaským

listem presidentovi

pak byli vysláni od knížete z Lichtenštejna do všech kraj komisai, aby statky úastník vzpoury zvlášt ze zem zbhlých zabavili k ruce císaov, pevzali je do správy královské komory, zinventovali a jejich správu svili spolehlivým osobám. Když pak na jae 1621 vyhlášeny byly první roz-

215

sudky proti rebelm uprchlým a zemelým, zatím co hlavní pvodcové vzpoury ve vzení oekávali rozhodnutí o svém osudu, bylo pikroeno k ocenní všech statk naleževších úastníkm povstání uprchlým, zemelým nebo uvznným. Statky ty byly ocenny na více než 5 /4 milionu kop míšeských, ale ve skutenosti tehdejší cenu jejich možno odhadnouti skoro na 8 milion kop míšeských, dnes by stály nejmén 160 až 200 milion korun (podle Bílka). Bylo to celkem 115 panství a statk a 93 dom. Po staromstských popravách, když bylo upuštno od dalších trest na cti a hrdle, poalo se v ohromných rozmrech provádti pokutování na Zízena za tím úelem statcích a jiném majetku. v lednu 1622 zvláštní komise konfiskaní, jejímž a

pedsedou byl

zase kníže z Lichtenštejna.

Krá-

lovskému prokurátoru Pibíkovi Jeníškovi z Ujezda naízeno zárove, aby dal vyšetiti, kteí ze stavv, obyvatelv a obcí zúastnili se minulého pozdvižení anebo jsou v podezení takového úastenství; seznamy takových osob aby pak podal cis. komisi, která, vyšetíc provinní jednotlivc, mla vymovati pokuty a pedkládati rozsudky císai ke schválení. Hned v únoru 1622 zaala komise svou innost. Podle obžalob zhotovených od král. prokurátora obesílala osoby všech stav ped svj soud; místo zemelých obesíláni jejich ddicové. Kdo se v ustanovené lht nedostavili, byli pro zatvrzelost odsouzeni hrdla,

pokud

cti

i

statku. Ostatní,

se jim nepodailo vyvrátiti žalobu proku-

odsouzeni bu všeho jmní nebo jeho Pozdji naízeno, aby tm, kdo by mli

rátorovu, ásti.

býti odsouzeni

pouze ásti svého statku, radji

216

statek byl ponechán, ale ne k plnému vlastnictví, nýbrž jen jako léno neb manství, což znamenalo, že králi zstala

mnohá práva na

statku takovém,

a že jeho držitel byl povinen odvádti

ron

znaný

mu

každo-

stálý plat.

Celkem bylo komisí konfiskaní odsouzeno 680 osob, a to 166 osob všeho jmní, 112 k manství, 215 tetiny, 128 polovice, 45 dvou tetin, 11 osob

ty

ptin, tí tvrtin. ptiny, 1 pti šestin, 1 mst eských byly Vedle toho však celé všechny statky nebo jejich ást. zabaveny se statk odatých všech cena Úhrnná kop míš. Akoli valná milionu odhaduje asi na 2% ást potrestaných byla odsouzena pouze ástí svých statk, pece i jim zabaveny všechny statky, a díly, které jim byly ponechány, byly jim zaplaceny hotov ze sumy získané prodejem. Protože však zabavené statky byly obyejn odhadnuty nesprávn a prodávány za cenu smšn nízkou, dostávali ti, jimž ponechán díl jejich statku, za díl takový náhradu zcela nedostatenou. Prodáváním zabavených statk za tak nízké ceny trpl ovšem škodu i královský fiskus Ale ješt vtší škodu utrpl fiskus královský i osoby odsouzené ásti svého statku tím, že kupní cena za statky prodané byla placena špatnými pen/i, 1

ad

bu

mstm

lehkou nebo dlouhou mincí, která hodnotou nerovnala ani osmin mince dobré. Takovým zpsobem královská pokladna i ti, jimž byly vypláceny díly jejich statk hotov, byly pipraveny asi o sedm osmin sumy, která jim t.

zv.

se

náležela.

A

tuto špatnou minci

vyrábla

zvláštní

spolenost, jíž bylo pronajato r. 1622 ražení mince v Cechách, na Morav a Rakousích, a jejímiž vy-

2V,

nikajícími podílníky byli

eský

místodržitel kníže

Lichtenštejna a slavný pozdji vojevdce Altento brecht z Valdštejna. Jak ohromný dosah z

ml

úžasný podvod, z

Lichtenštejna

pes

patrno

je

ml

r.

milion

z

toho, že

1627 nahraditi

ddic

knížete

královskému

kdežto Albrecht z Valdštejna již roku 1625 dal císai náhradou za statky zaplacené lehkou mincí dobrovoln 200.000 zl. Osobám, jimž lehkou mincí byly zaplaceny podíly statk zabavených, které jim byly ponechány, se za utrpnou škodu takové náhrady nedostalo, naopak zhusta byly zkráceny ješt tím, že peníze jim pipadlé byly obráceny na poteby válené a po ase jim jen neúpln nahrazeny. Byly tedy potrestány mnohem více, než rozsudkem proti nim vydaným bylo ustanoveno. Užitek, který by byl ml vyplynouti královské pokladn z eských konfiskací, b) l však z nejvtší fisku

10

zlatých,

7

ásti maen prodáváním zabavených statk za ceny smšn nízké a jejich placením lehkou mincí, ztenoval se také ješt tím, že si hlavní kupci, jimiž byli rozliné „zasloužilé" a mocné osoby jako Albrecht z Valdštejna, Lichtenštejn, Martiz kupní ceny beztoho zcela nic, Michna a j.

—

—

nebo dávali srážeti znané sumy jako dar z milosti od císae nebo v náhradu za vytrpné škody nebo vykonané služby. Všechnedostatené

sráželi

toto hanebné hospodaení zpsobilo, že ohromné konfiskace, jimiž tak nelítostn byli po-

no

eského povstání, tém neprosply císaovým financím, že sloužily trestáni

úastníci

nic

jen

k obohacení hrabivých jednotlivc, kterým se dostalo bohaté odmny za služby prokázané dynastii a církvi katolické proti národu eskému.

218

Konfiskacemi vykonanými podle návrh komise konfiskaní v 1. 1622— 3 nebylo zabavování statk v echách ukoneno. I v potomních letech bylo zabavováno jmní osob, zvlášt mšanských, které nové hrose pro víru vysthovaly ze zem. vpádu do saském madné konfiskaci pak došlo po ech v r. 1631. Byly zabaveny statky všech emigrant, kteí se s vojskem saským vrátili do Cech, a konfiskace tchto statk, jež mly cenu pes ti miliony zlatých rýnských, byla postoupena Albrechtovi z Valdštejna k zapravení výloh válených. Po pádu slavného vojevdce byly sice nejen tyto, ale i všechny ostatní jeho statky a také

K

statky jeho stoupenc,

dohromady

asi za

patnáct

milion zlatých, zabaveny pro císae, všechny tyto statky byly zase rozdány v odmnu generálm, plukovníkm a dstojníkm Císaského vojska, takže i z této konfiskace královskému fisku ale skoro

zbylo jen velmi málo. Všemi tmito konfiskacemi, jimiž zabaveny byly úhrnem skoro ti tvrtiny eského království, bylo

by se mlo dostati královskému fisku na tyicet milion zlatých rýnských, což se rovná hodnotou nejmén 400 600 milionm korun. Krom toho však

—

také na

Morav

a z ásti

i

ve Slezsku bylo

za-

baveno veliké množství statk. A to vše vydáno jednak na vydržování vojska za války ticetileté, hlavn však na obdarování císaských generál, dstojníkv a jiných osob duchovních i svtských, zvlášt cizozemc, takže škody zpsobené obyvazemí eských poblohorskými konfiskacemi nebyly ani trochu vyváženy tím, že by se bylo užilo penz odtud získaných ve prospch obecný.

telstvu

ŠESTÁ PEDNÁŠKA.

Pevrat v pomrech náboženských, ústavních a národnostních.

Kruté tresty, jimiž byli pokutováni jednotliví úastníci eského povstání, nebyly jediným následkem vítzství Ferdinandova nad odbojem. Také obecných práv a svobod zem tžce se dotkla tvrdla ruka vítzova, aby tak dovršila míru útrap a potupy, jimiž bylo jejímu obyvatelstvu odpykávati vinu spáchanou tím, že proti svému králi povstalo na obranu svého náboženského pesvdení i svých práv, a aby zárove zpsobila hluboký pevrat v jeho nejdležitjších pomrech vnitních.

píinou eského povstání náboženský rozpor mezi dynastií habsburskou a ohromnou vtšinou eského národa, není divu, že vítzný Ferdinand, pokoiv odboj, usiloval pedevším o trvalé odstranní tohoto rozporu, o dosažení jednoty mezi dynastií a národem ve vcech víry a náboženství, a to tak, aby se v tom národ srovnal s dynastií a podídil se její vli. To se ovšem mohlo státi jen potlaením nekatolických vyznání v zemích eských a pevedením jejich Byl-li hlavní

220

obyvatelstva na víru katolickou. K tomu skuten hned po vítzství blohorském smovalo hlavní úsilí vlády Ferdinandovy. Akoli však pedem bylo jisto, že Ferdinand užije svého vítzství k takovéto náboženských v Cechách, pece zprvu ani on sám asi nevdl,

pomr

promn

jak

daleko v tom pokroí

a jakých

prostedk

Nkolik dní po bitv blohorské vyžádal si císa dobré zdání nkterých svých rádc také o otázce, jaké reformy bylo by v Cechách podniknouti v náboženství. I bylo mu navrhováno, aby katolickému duchovenstvu bylo piznáno právo zemského stavu, s nímž bylo spojeno místo a hlas na snmu, aby mu byly vráceny všechny statky, o nž bylo pipraveno povstáním aby universita byla odata dosavadním držitelm a spojena s jesuitskou akademií; aby rychtái, primasy a písai ve všech mstech byly ustanovovány pouze osoby katolické, a jen od nich aby ve spolku s místními farái katolickými byli pijímáni a propouštni správcové škol a kantoi; konen aby kostely bratrské byly poboeny, nkteré z hlavních kostel pražských aby byly vráceny katolíkm, a jesuitm aby byly opateny dostatené dchody. Tyto návrhy nestaily bojovným zástupcm katolického duchovenstva Skoro souasn s oním dobrozdáním pedložil císai svá pání pražský užije.

;

Nkterá se dosti shodovala císaských, jiná však byla znan radikálnjší. Arcibiskup žádal mimo jiné, aby všem a všem protestantským statkám bylo odato právo osazovati fary jejich patronátu a bylo peneseno na arcibiskupa, žádal také, aby všechny arcibiskup Lohelius. s

návrhy

mstm

rad

221

fary na statcích královských byly zadány duchov-

ním katolickým. I jinak arcibiskup naléhal na rozhodnjší postup proti nekatolíkm. Kníže Lichtenštejn byl hotov zakroiti proti nim, ale soudil, že teba zprvu postupovati opa-

Také podle jeho názoru nemlo býti dále v zemi trpno vyznání bratrské ani eská konfese, ale tm, kdo by se smíili s církví a podídili arcibiskupovi, mlo se dovoliti pijímání pod obojí. Povolením kalicha mli tedy eští pod obojí znenáhla býti uvedeni v jednotu s církví obectrnji.

Pedevším uinn pokus o získání nkterých knží, ale s nevalným úspchem. Pouze šest knží pod obojí odpisáhlo v únoru 1621 své bludy, vyznalo ímskou víru a vykonalo písahu poslušnosti arcibiskupovi a papeži. Ale arcibiskupovi ani to nestailo. Prohlásiv po úad se svými preláty, že nelze trpti jakoukoli odchylku od ímské víry, žádal, aby se knží pod obojí ve všem s ní srovnou.

nali.

V

eští a

dubnu

1

62

1

proto obesláni všichni evangelití a vyzváni, aby

byli

nmetí knží

posvcení od arcibiskupa, srovnali se ve všem s církví ímskou a svátost oltání podávali pod jednou. Ale vyzvání nemlo úinku. Knží nepovolili a mnozí sami poali se sthovati do pijali

zvlášt do Slezska a Saska. ped tím schválil císa návrh Lichtenštejnv,

ciziny, Již

aby byli vypovdni ze zem knží kalvínští, k nimž se poítali i Bratí. Protože však se všichni pod obojí hlásili k eské konfesi, bylo nesnadno zjistiti duchovní kalvínské. Proto asi dekrety o kalvinistech nebyly vyhlášeny. Teprve po exekuci staromstské uinny rozhodnjší kroky. Odeslav v srpnu 1621 do Vídn listinné doklady

222

náboženské Majestát

pod

svobody stav eských, jmenovit a Porovnání stav pod jednou

Rudolfv

13. prosince toho roku všechny kazatele evangelické v Praze, protože prý se úastnili vzbouení. Z Prahy mli odejíti ve

a

obojí,

Lichtenštejn

vypovdl

ze

eské

zem

tech, z ostatního království a pivtlených zemí v osmi dnech. Devatenáct kazatel evangelických odešlo na tento rozkaz z Prahy do ciziny i s administrátorem konsistoe pod obojí Jiím Dikastem. Ješt ped Vánocemi byly nkteré z jejich kostel osazeny knžími pestouplými na víru katolickou, aby, podávajíce lidu pod obojí, znenáhla Njej nakloovali k jednot s církví ímskou. meckých fará luterských v Praze vypovídání se hned nedotklo. Bylo jich ušeteno z obavy, aby jejich vypovdním nebyl popuzen kurfit saský. V jejich kostelích se tedy po vyhnání eských kazatel shromažovali také eští evangelíci pražjimž

ští,

nmetí knží esky

sloužili

svátostmi.

Netrvalo to však dlouho. Na podzim 1622 i nmetí farái luterští vypovdni z Prahy. Již ped tím došlo i na zbytky staroutrakvist,

kteí se krom kalicha již niím nelišili od katoBylo jich zprvu užíváno jako zbran proti náboženským, když však rozhodnjším jich nebylo potebí, bylo dokroeno i na n. Ped Velikonocemi r. 1622 arcibiskup k nabádání papežského nuncia zakázal kalich v Cechách úpln. A když pední z knží, kteí rok ped tím pestoupili od strany pod obojí ke katolictví s výhradou kalicha, fará Locika, v kostele týnském lík.

smrm

o Velikonocích posluhoval a

i

na kázání vyzýval

lid,

veeí Pán pod

aby setrval

pi

obojí

kalichu,

223

zbaven svého úadu a dán do vzení, kde brzy potom zemel. Ve vypovídání nekatolických knží pokraováno i potom. Koncem listopadu 1622 rozeslány po krajích mandáty naizující, aby se všichni takoví knží, kdekoli by se v zemi zdržovali, v nkolika dnech vysthovali ze zem. Podobné mandáty proti nekatolickým knžím v Cechách a na Morav vydávány i v letech potomních. Pée o jejich zachovávání, o vypovídání nekatolických kazatel a dosazování katolických správc duchovních byla od r. 1624 svována zvláštním komisím vysílaným do jednotlivých byl arcibiskupem

kraj zem. Zatím

protireformaní

innost vlády zasáhla

pražskou

universitu, která vedle konsistoe byla pedním ústavem eských pod obojí. V beznu 1622 pišla komise k tomu ustanovená také

do koleje Karlovy, aby tu se zástupci university

otevena ko/aná truhla defensor pod obojí a nalezená v ní privilegia a spisy strany pod obojí zabaveny. sepsali universitní privileje. Násilím

Brzy potom misti pražské university, dovolávajíce

se

generálního

žete Lichtenštejna stili

za povstání,

pardonu, piznali se u kní-

k svým vinám, a omlouvajíce

jichž se

se

tím,

dopu-

že byli

svedeni od stav, jimž byli podízeni, prosili úpnmilost. Lichtenštejnova pišla brzy. Mistrm naízeno, aby se z koleje naprosto vysthovali, a Karolinum osazeno vojáky. V listopadu 1622 pak universita Karlova odevzdána jesuitm a spojena s jejich akademií v universitu KarloFerdinandovu. Dotýkalo-li se v první dob po vítzství blohorském protireformaní úsilí vlády císaské i ka-

liv o

Odpov

2i!4

úad církevních pedevším jen duchovsprávc a vdc nekatolického obyvatelstva, po ase poalo se obraceti i proti nekatolickým laikm. Postrašeni porážkou stav na Bílé Hoe, nkteí z nich záhy dobrovoln — a tolických

ních

sotva

upímn

—

pestupovali ke

katolictví,

ale

vrnost svému náboBylo zjevno, že i proti

veliká vtšina zachovávala

ženství

evangelickému.

nim bude teba užíti podobných prostedk, jakých se zprvu užívalo jen proti knžím. Skuten k tomu došlo. R. 1624 císa naídil, že v královských mstech smjí býti pijímáni za mšany pouze katolíci. Na základ toho naízení uloženo královským rychtám, aby vylouili ze svazku mšanského všechny osoby, které do nho byly pijaty v dob povstání nebo i potom bez svolení císaského. Toto ustanovení zmírnno pozdji v ten smysl, že pijatým za povstání mlo býti ponecháno právo mšanské, stanou-li se katolíky. O nco pozdji vydán dekret,

bu

mšanm

jenž

smoval hlavn

Kacím nemlo

býti

proti

nekatolické šlecht.

budoucn dovoleno

užívati

zemských desk, což znamemilo, že jim byla odata možnost právním zpsobem statky kupovati, prodávati, dditi, odkazovati atd.

V

mstech

královských a na statjiž také pikroeno k pímému nátlaku na obyvatelstvo nekatolické. V Kutné již v r. 1622 mincmistr Vesovec zahájil násilné obracení nekatolických mšan, jež tresty, pokutami, hrozbami nutil k pestoupení. Když to nepomáhalo, povoláni do Kutné Hory jesuité, aby pouovali bloudící o pravé víe, a vojáci, aby obtžovali zatvrzelé. Posléze jednotlivých

cích vrchností katolických zatím

Hoe

225

docíleno toho, že se všechno obyvatelstvo Kutné

Hory piznalo aspo na oko k víe katolické; ubylo ho ovšem asi o polovinu. Podobn postupováno i v jiných mstech. Jako zbran zvlášt úinné užíváno všude ubytování vojska, o jehož vydržování bylo peovati zatvrzelým.

Od

r.

1626 vydávána

pak

ada obecných

pa-

tent císaských, jejichž úelem bylo pimti rozmanitým nátlakem nekatolické obyvatelstvo k odstoupení od jeho víry. V lednu toho roku naízením císaským zakázáno po celé zemi oddávání dubnu pak rozkázal císa osob nekatolických.

V

pražskému arcibiskupovi kard. Harrachovi i knía ostatnímu žeti Lichtenštejnovi, aby lidu dali dvoumsíní lhtu k pestoupení na viru katolickou, nepestoupí-li do té doby, aby tm, kdo by se chtli vysthovati, bylo dovoleno prodati svj majetek, pi emž znaná ást prodejné sumy mla pipadnouti íisku královskému. Horlivkatolickým to vše se zdálo nedostateným. Okolo Nového roku 1627 arcibiskup pražský v obšírném návrhu další protireformaní innosti navrhoval již také, aby všichni, kdo by zatvrzele

mšanm

cm

odpírali

pestoupiti ke katolictví, byli donuceni

vysthovati se ze zem. Radové císaští souhlasili s tímto návrhem, a jen žádali, aby vysthovalcm byla ponechána možnost prodati ped odchodem do ciziny svj majetek, jak bylo stanoveno nedávným patentem císaským. Císa však tento návrh arcibiskupv zárove s jinými pedložil svým

dvma

jesuitským rádcm, svému zpovdníku Lamormainovi a vychovateli svého syna Philippimu,

nm

vyslovili, oni pak užili této píležiaby se o tosti k vypracování podrobného programu další SbiiUa pedniUek a rozprav. VI.

i.

8

15

226

innosti protireformaní, který se potom skuten stal hlavním vodítkem vlády v jejím postupu proti

nekatolíkm. Tento jesuitský program vrhá tak ostré svtlo na ducha, jímž naplnni byli katolití vítzové nad eským národem, že teba uvésti aspo hlavní jeho obsah. Prohlašujíce potlaení kacíství za s vatou pov innost císaovo, kterou mu ukládá

moc a dstojenství, jesuité radili, jakých prostedk má k tomu užívati. Protože dílo reformy mže prý se zdaiti jen svorným psobe-

jeho

ním vrchnosti svtské a duchovní, doporuovali oba jesuité, aby k provádní reformace byla ustanovena zvláštní dvoulenná komise, v níž byl by zástupcem císaovým laik vyššího postavení bezúhonný, bystrý a výmluvný, zástupcem arcibiskupovým vynikající duchovní. Jakmile tato komise pijde do nkterého místa, nech svtský komisa povolá všechny osadníky té farnosti, oznámí jim rozkaz císaský stran jejich pestoupení, a vyloží zhoubné následky za jim výhody poslušnosti tvrzelosti, pak nech stanoví jim lhtu k pestoupení a oznámí dobu svého návratu. Duchovní komisa a pojedná toliko o hlavních sporných láncích víry. K dalšímu pouování kací mli býti ustanoveni vedle místního faráe ješt jeden nebo dva knží eholní, kteí by se snažili pohnouti osadníky k po volnosti. Kdežto oba komisai mli býti oprávnni užívati asistence vojenské — ovšem vojáci mli býti katolického ná boženství za jejich nepítomnosti nemlo býti vojska užíváno Kdyby však pi návratu shledali, že kacíi trvají v zatvrzelo sti, mli pouze u nich býti vojáci ubytováni, aby prý útrapy osvtlily i

—

,

227

jejich

rozum, a tak dlouho

mli

býti

obtžováni,

by zmoudeli a povolili. Podle názoru jesuitu nemohlo takové jednání býti pokládáno za hích proti náboženství, protože císa a jeho komisai usilují o vc dovolenou, a kacím by se poskytla až

dostatená píležitost seznati pravou

K

upevnní

trvalému

ruovali jesuité ké a díví ve

víru.

dopoškoly chlapecmstech, upozorujíce, katolické

víry

zizování

dále

všech

by školy ty mohly býti podízeny jesuitské universit. S niením knih kacíských nemlo se že

návrh jesuitu prozatím spchati. Byli pesvdeni, že se pokrokem protireformace beztoho podle

úad

a budou dostanou do rukou katolických spáleny tajn veejn, nebo svolí-li moci býti k tomu ti, kdo budou obráceni na víru katolickou. Odpírati kacím oddavky nebo kest nezdálo se jesuitm záhodno; ale mínili, že by nikdo neml býti pohbíván církevn, kdo by nepestoupil v ustanovené lht ke katolictví. Konen se je-

bu

i

suité zabývali otázkou, mají-li býti

zem

vypovdni

ze

kdo by zatvrzele odpírali pijmouti víru katolickou. O lenech stavu panského a rytíského doporuovali císai, aby k nim byl shovívavý, pokud by neskrývali u sebe kacíské predikanty a nedávali své dti vychovávati v místech kacíských. Ovšem žádali, aby dti jejich byly k ddictví pipouštny, jen pokud by se staly katolíky, jinak aby byly pinuceny prodati sve statky a vysthovati se. O mšanech vyslovovali sice nadji, že dobrovoln pestoupí na víru kati,

tolickou,

mli

kdyby však nkteí

býti bez milosti

Sedláci naopak

nemli

z

nich odporovali,

vypovdni

jako rebelové.

býti trestáni vypovídáním,

228

nýbrž mocí pinuceni k povolnosti a k pijetí víry katolické.

Návrhy jesuit našly souhlas císav. Již r. 1627 ustanoveni komisai k provádní reformace, pražský arcibiskup kardinál Harrach, hr. Jaroslav z Martinic a pan Fridrich z Talmberka. Ti pak hned zaali protireformaní innost ve horlivostí s smyslu návrh jesuitských, užívajíce pomoci jesuit a kapucín. Ale oekávaný úspch se nedostavoval, podle názoru nejhorlivjšího z komihr. Martinice pro nedostatek vojenské pomoci a shovívavost prokazovanou nekatolické šlecht. Bylo tedy teba zakroiti znova a ráznji. Novým písným patentem císaským vydaným poátkem kvtna 1627 napomenuti všichni obyvatelé, aby neopouštli svých píbytk, nýbrž se dali pouiti a poddali se vli císaov. Kdo by se nechtl podrobiti, se vysthuje; kdo by však zatvrzele trval na svých bludech a pece se nechtl vzdáliti ze zem, nýbrž se tajn v ní zdržoval, tomu nikdo neml poskytnouti útulek. Zvlášt všechny vrchnosti mly bdíti nad takovými podezelými osobami a vydati je, jakmile by k tomu byly vyzvány. Ale ani tento patent nepomohl. Komisai protireformaní si stžovali a znovu naléhali, aby se zakroilo také proti nekatolické šlecht. S tím souhlasili též vídeští radové císaovi, mezi nimj kanclé Lobkovic a Slavata. Podle jejich názoru se nemlo ekati, až kacíi znenáhla vymrou a na jich místo nastoupí mladší generace katolicky vychovaná. Radili, aby i ve šlecht bylo kacíství rázem vyplenno. Císa a stanoví nekatolickým

sa

a

šlechticm šestimsíní lhtu k pouení a pe-

229

stoupení na víru katolickou, potom však milosti jsou vypovdni, nepodrobí-li se. schválil tyto

vence

návrhy

a

patentem

z

a

20.

bez

Cisa

er-

budoucn nemá býti muž i žena, šlechtic, mšan nebo sedlák, kdo by se nepiznával k víe katolické. Šlecht povolena šestimsíní lhta k pestoupení. Po jejím uplynutí všichni zatvrzelí lenové šlechty mli býti vypovdni ze zem, ale k prodeji jejich statk byla jim povolena lhta dalších šesti msíc. I tato lhta byla sice pozdji v

zemi

1627

trpn

naídil,

nikdo,

že

a

prodloužena, ale jinak ustanovení patentu zstala v platnosti.

již

Tak patentem

z

26.

ervence

1627

urit

prohlášena zásada, že v Cechách víru katolickou jakékoli jiné vyznání náboženské nikomu není dovoleno. Zásada ta je však obsažena již také v Obnoveném zízení zemském, vydaném o dva msíce díve. Jedním z jeho lánk se prohlašuje náboženství katolické za jediné náboženství v zemi uznané, za náboženství státní, a každý, kdo by se pokoušel o návrat starých náboženských, za škdce míru i zem, kterýž

jasn mimo

a

ád

bude ztrátou cti, života i statku. již ped rokem 1627 útisk náboženský nastalý po bitv blohorské pudil do ciziny ty, kdo se nedovedli smíiti s novými pomry, nyní od r. 1627 sthování nekatolické šlechty i mšanstva z Cech za hranice nabylo rozmr ohromných. Poet tchto vysthovalc pro víru se udává rozlin, a bezpen nelze jej zjistiti. trestán

Jestliže

Slavata udává,

odešlo 3Ó9

takto

pánv

a

že 185

eských rod

šlechtických

novji bylo napoteno rytí, kteí po r. 1627 se svými rodo

ciziny,

dinami opustili svou

vlast.

Úhrnný poet

ztrát

230

odhadují

nkteí

na 30.000,

by znamenalo

což

rodin,

jiní

100

dokonce na 36.000

— 150

tisíc

osob.

A

zprávy o jednotlivých mstech ukazují, že tyto íslice ješt snad pln nevystihují skutenost. 1621 Z Prahy samé v 1630 odešlo asi 400 m-

—

1.

šan.

Zatec, který

set let

V

r.

pozdji

má

Kutné

Hoe

1618

jich

ml 460 mšan, o demén než polovici, jen

protireformace náboženská celá tetina zpustla. podobné pomry nacházíme také v jiných mstech. Kdežto nekatolickým stavu panského, rytíského a mstského, nechtjícím vzdáti se svého náboženství, bylo dovoleno vyprodati 205.

zpsobila, že ze 600

dom

A

lenm

se

a

toto

vysthovati ze zem, „dobrodiní"

lidu

poddanému

ani

nebylo zstati a podrobiti se, pi-

(beneficium emigrandi)

dopáno Poddaní mli

jmouti víru katolickou. Aby se to stalo, o to se zvlášt po r. 1627 piiovaly horliv a soustavn s pomocí misioná jesuitských a jiných. Ale jejich psobení se potkávalo zvlášt v nkterých krajinách s tuhým odporem lidu selského. Nechtjíce zapíti svou víru po otcích zddnou, prchali mnozí tajn do ciziny a statky své, jež nemohli prodati, nechávali doma

reformaní komise

pusté.

Tak

ským

družili

mohlo býti

se

k emigrantm šlechtickým a i

mšan-

tajní uprchlíci selští, jichž arci

ne-

tolik.

Odcházejíce z vlasti, tito eští emigranti obrana rozliné strany. Ti, kdo byli z Jednoty bratrské, odcházeli hlavn do Uher, Slezska, do Polska. Tu se jejich útoištm stalo zvlášt Lešno, kde se usadil i slavný Jan Amos Komenský, kdežto nkdejší zemský hejtman moravský Karel ze Zerotína našel útulek ve slezské Vratislavi. celi se

•s.w

Ostatní evangelíci eští obraceli se do sousedních zemí protestantských, zvlášt do Saska, Míšn, Horní a Dolní Lužice, Slezska, Pruska, na Slovensko a do Uher. Nejvíce emigrant eských se odebralo do Perná, Zitavy, Drážan, Freiberka,

Zhoelce. Nkteí se uchýlili do Pruska a usadili se v Berlín. Ale ani v tchto zemích protestantských nenašli eští emigranti hledaný pokoj a svobodu. Stejn jako císa Ferdinand protestanští panovníci nechtli ve svých zemích trpti nikoho, kdo by se s nimi nesrovnával úpln v náboženství. A tu se ukázalo, že náboženské vyznání vtšiny eských vysthovalc není docela shodné s oficiální naukou zemí, do nichž se uchylovali. Platilo to zvlášt o Sasku, kam se eští emigranti utíkali nejvíce. V zemi té, která od let byla, jak víme, baštou píkrého, nesmiitelného luterství. nacházeli bezpené a klidné útoišt pouze ti, kdo nebyli podezelí z úchylek od písn luterského uení.

Tak se stávalo, že ti, kdo se klonili k uení reformovanému jako Bratí anebo se rozhodn pidržovali sobiti

eské

konfese

bohoslužebným

a

nedovedli se

pizp-

ádm a zvyklostem saským,

byli nuceni ubírati se dále a hledati pohostinství

v Prusku, Polsku (Toruni), Hollandsku v Anglii. pak, kdo zstali, bylo zakoušeti mnohých nepíjemností a ústrk od svtských církevních saských, zvlášt pak byli nuceni proti své vli piznati se slovem i písmem

jinde, a

i

Tm

úad

k luterské konfesi augsburské, a tím se jaksi zíci své konfese eské. Není divu, že eští emigranti nesnadno pivykali cizímu okolí a nevzdávali se nadje v návrat do vlasti osvobozené od vlády vítze blohorského.

232

Skuten se

aspo na chvíli nadje ta Když roku 1631 vtrhlo do

ješt jednou

nkterým

splnila.

Cech vojsko kurfita saského,

vrátili

se

ním

s

do vlasti také eští emigranti. Zástupy eských vysthovalých knží evangelických pišly tehdy do Cech a zvlášt do Prahy, kde byla zase zízena evang-elická konsisto. V prosinci 1631 tito

knží

zvolili

si

administrátora

—

stal

se

jím

—

Dražova i konsisto, a stavové volbu uznali. Také Bratí se pipravovali na nové pomry, snažíce se upraviti pátelsky svj pomr k ostatní eské církvi. Ale již po pl let se rozM. Martinius

z

plynul krásný sen

eských emigrant o novém vlasti. V kvtnu 1632

svobodném život ve staré

saské vojsko se vzdalo, administrátor Martinius a jiní evangelití knží byli jati, uvrženi do vzení a

konen vypovdni

ze

zem. Od

té

doby

eští emigranti se vždy více odcizovali domácím tradicím náboženským a pozdji i své národnosti, splývajíce znenáhla s cizím prostedím své nové vlasti. Jen skrovné trosky jejich se udržely na nkterých místech jako rozptýlené ostrvky z ásti v moi cizoty, zachovávajíce si dlouho svou odlišnost náboženskou až po naše dny odíznuty od spoleného národního i národní. kmene, nepozbyly pece všeho významu pro jeho vnitní vývoj, naopak až do poátku nové doby, jež pinesla také zemím monarchie habsburské náboženskou toleranci, mocn psobily na tu jeho ást, která ve vlasti tajn zachovávala vrnost náboženským tradicím svých pedk, na tajné, úady svtskými i církevními pronásledované nekatolíky v zemích eských. Takových tajných nekatolík zstalo

A

—

—

233

v

echách

i

na

Morav

ješt dlouho po roce 1627

množství nemalé. Protože se nekatolická šlechta a mšanstvo, pokud nepijaly víru katolickou,

vysthovaly do skoro

vesms

ciziny,

lidé

byli tito

tajní

poddaní. Úsilné

nosti protireformaních komisí,

i

nekatolíci

násilné in-

misioná

jesuit-

ských i jiných, se asem podailo zlomiti tvrdý odpor selského lidu proti víe jemu vnucované, který místy hned v prvních letech po pevratu blohorském propukal selskými bouemi. Poátkem druhé pol. XVII. stol. veliká vtšina poddaného lidu v Cechách a na Morav, byla obrácena, teba zhusta jen na oko a povrchn, na víru katolickou. Podle úedních výkaz nejvtší ást nekatolík pijala víru katolickou, zbytek pak se náboženství. Ale útkem ze zem vyhnul pece i potom ješt bylo mnoho takových, jež teprve bylo teba obraceti. Ješt v dob od r. 1661 až 1678 bylo psobením jesuit pevedeno k církví katolické v Cechách na 30.000 osob nekatolických. A také pozdjší zprávy o pestupování nekatolík na víru katolickou jakož i patenty proti kacím v zemích eských znova a znova vydávané ukazují, že se tu stále udržoval znaný poet tajných nekatolík, nejvíce ve východních Cechách, zvi. v kraji hradeckém, v Morav na

zmn

Valašsku. Tito tajní nekatolíci

žili

arci

bez jakékoli orga-

nisace církevní, bez vlastních duchovních správc, a jediným zdrojem pouení o vcech náboženských bývaly jim nemnohé knihy tajn skrývané ped slídivými zraky a misioná. Není divu, že jejich vdomí náboženské nabývalo asem povahy velmi neurité, mlhavé, že místy lid, nemaje d-

úad

234

vry

v katolické duchovní a nemoha erpati pojiných, upadal v mystické blouznní. Nekatolické smýšlení bylo nkde v lidu udržováno psobením evangelických kazatel, kteí asem skryt picházeli do Cech ze sousedních zemí protestantských, jmenovit ze Saska, Slezska

uení od

a

Slovenska, tajným dopravováním náboženských eských z tchto zemí a vbec styky tajných

knih

kací eských

eskými

emigranty. Náboženské tradice domácí, rozmanité vlivy zahraniní, psobení starých eských knih i rozliných spis nás

nov

do Cech dopravovaných a kozbaveného píležitosti k nabytí pravidelného vzdlání náboženského to vše psobilo na trvání i vývoj rozhodn ne-

boženských

nen

vlastní hloubání lidu

—

teba namnoze velmi nejasného, smýšlení náboženského v lidu venkovském nkterých krajin eských. Tím se vysvtluje, že po vydání toleranního patentu cis. Josefa II. z r. 1781, jímž dovoleno hlásiti se k vyznání augsburskému nebo reformovanému, objevilo se v Cechách na 45.000 evangelík, a na Morav jen o málo mén. Je to poet veliký, máme-li na mysli úsilnou katolického,

.

vnovanou od pevratu blohorského pevedení eského národa na víru katoa soustavnou práci

lickou a zvlášt všechny hrozné útrapy, jež bylo snášeti všem, kdo se zdráhali pijmouti tuto víru.

Ale naopak vzhledem k úhrnnému potu obyvatelstva v echách a na Morav je to íslo miziv nepatrné Je svdectvím, že se dílo protireformace poblohorské zdailo dokonale, že se eský národ stal ohromnou vtšinou národem katolickým.

Nkteí

historikové

eští,

pokládajíce

patrn

naprostou jednotu víry za nezbytnou podmínku

235

zdárného vývoje národního, prohlásili tuto skuteeský, protože prý takto ped bylo napraveno vážné zlo eských národu se rznice náboženství, a blohorských, v dostalo „útchy srdce a mravního posílení potebného k novému budoucímu obživnutí". S tímto názorem, tak asto opakovaným, sotva bude souhlasiti, kdo je pesvden, že rznost náboženského smýšlení v národ není a také v minulosti nebyla zlem, kdo ví, že utkvlá pedstava o náboženském a mravním úpadku eského národa nost za štstí pro národ

pomr

v

dob

náboženského rznovrství

Horou není skutenými

odvodnna, komu

pomry

posléze

ped

Bílou

tehdejšími nijak

aspo ponkud

je

známo, jaká to byla „útcha srdce a mravní posílení", jichž se eskému lidu dostávalo od jeho nových duchovních v dob poblohorské. od rozliných tch Koniáš, Axlar, Náchodských a j. Ale i ten, kdo by snad pece vil, že násilné sjednocení eského národa ve víe katolické

vdc

pro

štstím, nemže neuznati, že toto bylo nadmíru draze vykoupeno tžkými ztrátami v jiných oborech života národního náboženských nejvíce byly zasa Vedle

bylo

,,štstí"

.

.

.

pomr

pomry

ženy pevratem blohorským ústavní zemí eských. Byv r. 1617 zvolen králem eským, Ferdinand II. zavázal se korunovaním reversem, jenž mu byl pedložen od snmu eského, že potvrdí, jakmile se po smrti Matyášov ujme vlády, všechna práva, svobody, privilegia a zvyklosti království eského. Skuten po smrti cis. Matyáše, akoli zatím bylo vypuklo eské povstání, potvrdil Ferdinand v dubnu 161 9 všechna práva a svobody eské listem stejného znní, jaký stavm

236

ped osmi roky Matyáš. Akoli stavové ešti i po tomto potvrzení setrvali ve svém odporu proti králi, Ferdinand neustával veejn prohlašovati, že nehodlá ani budoucn zkracovati svobodu náboženskou v království eském, ani v emkoli jiném jednati proti výsadám a majestátm, jež byly od jeho pedk udleny stavm eským. To dal oznámiti evangelickým knížatm a stavm nmeckým shromáždným v Norimberce byl vydal

v prosinci

1619.

kdybychom vili v upímnost všech tchto slib a závazk Ferdinandových, kdybychom byli I

pesvdeni,

že Ferdinand, když je inil, byl vskutku odhodlán jim dostáti, nemžeme nikterak pochybovati o tom, že se k zachovávání práv a svobod eských zavazoval jen nerad a takka z donucení, protože tato práva a svobody byly svrchovan protivný nejen jemu, nýbrž hlavním jeho rádcm a dvrníkm. Jaké smýšlení o tchto vcech vládlo u dvora Ferdinandova, velmi zeteln vysvítá z výroku kteréhosi rádce Ferdinandova jenž byl uinn hned po vypuknutí eského povstání. Když se zvst o tom donesla tehdejšímu králi Ferdinandovi, onen rádce, pimlouvaje se za násilné potlaení eského odboje, poznamenal, že ani porážkou královou by se jeho postavení nezhoršilo, protože prý království eské nemá pro ceny, pokud není odstranno otroctví, v nmž je tu král udržován od stav. Není pochyby, že Ferdinand sám smýšlel podobn, že v právech stav, jimiž byla omezována královská moc v Cechách, spatoval její zotroení. A v tomto smýšlení byl utvrzován rozmanitými vlivy. Zvlášt mocný byl vliv dvora španlského, i

237

si na základ tajných smluv s rakouskou vtví rodu habsburského inil ddický nárok také na zem eské koruny a ml tudy pímý zájem

který

o

to,

aby se tu moc královská povznesla na po-

dobný stupe, na jakém byla ve Spanlích, a jmenovit aby ddinost trnu byla tu zákonn stanovena O psobení vyslanc španlských na cis. Ferdinanda máme urité zprávy vyslanc benátských

z r.

sám sebou

1

62

je

Vyslancové 1. povahy vlídné

ti

chválí

císae, že

a mírné; jeví-li se to

mén

v jeho skutcích, dlužno vinu toho piísti Spanlúm, kteí prý povahu jeho promnili v opak. Zejména prý jej štvali proti Cechm, tvrdíce, že vzpourou pozbyli svých privilegií a jmenovit práva voliti si krále po vymení dynastie, a naléhajíce na zniení svobod eských.

tém

A

sám vyslanec španlský pi dvoe Ferdinanse piznává k tomuto stanovisku. Píše r. 1623, že císa jest pln nejlepších úmysl, ale že pi uspoádání tch zemí naráží na mnohé pekážky; z nich pak uvádí jmenovit to, že prý se v Cechách a na Morav „neustavilo dosud patrimonium, které mají míti králové", t. j. že tu není uznávána neomezená moc královská. Ale císa prý

dov

ji

mže

stanoviti,

protože dobytím

tch

zemí za-

nikla všechna jejich privilegia.

V podobném smyslu psobili na Ferdinanda zástupcové papežské kurie. Papežský nuncius Carafa, který od r. 162 1 dlel u dvora císaského, vytýkal pozdji Ferdinandovi, že svého vítzství nad Cechy hned na poátku neužil k tomu, aby do hrobu zapomenutí pochoval všechny svobody a Moravan, zvlášt ty, jež omezovaly moc královskou, a že dobyv onch zemi meem, nezai

ech

238

vedl tu vládu absolutní, která byla nejvyšším ideálem.

patrn také nunciovi

Proti tmto mocným vlivm málo platily námitky nkterých eských pán katolických, kteí za odboje zachovali vrnost Ferdinandovi, a nyní sice souhlasili s potrestáním povstalc s reformou eské ústavy, nechtli však pipustiti zniení všech práv a svobod eských. Již v kvtnu 1620, tedy ješt ped bitvou blohorskou, stžoval si Martinic nejv. kancléi Zdekovi z Lobkovic, že se císa neradí se svými vrnými Cechy, nýbrž i v otázkách, jež se týkaly výhradn zemí eských, užívá jen rady cizincv. Ostatn, jak uvidíme, nkteí z tchto eských rad Ferdinandových svým stanoviskem v otázce eských svobod nemnoho se lišili od Ferdinandových rádc nmeckých, vlašských a španlských. Není tedy divu, že císa Ferdinand, jakmile potlail eské povstání, jal se pomýšleti na radikální promnu eské ústavy, na vyvrácení nejen náboženských, nýbrž politických svobod eských. Hned po bitv blohorské pedložil nkterým ze svých nejdvrnjších rad a zárove též vévodovi bavorskému mimo jiné také otázku, zdali, i

i

kdy a která privilegia mají se odníti stavm eským, též s jakou záminkou, a jakým zpsobem by se to mlo státi; nebo prý Cechové právem války pozbyli všech svých privilegií. Tajní radové císaští ve své odpovdi navrhovali, aby císa pedevším hledl upevniti ddinost trnu, aby zmenšil

moc

nejvyšších

úedník eských

zrevidovati všechna privilegia ta, jež

a dal

eských stav, aby

odporují svrchované moci královské, byla

zrušena, ostatní

pak

nov stavm propjena.

239

O

všech tchto otázkách konaly se odtud

tém

Nkdy

ke neustále porady u dvora císaského. sklonku první poloviny r. 1621 vzniklo tak nové dobrozdání vídeských rad císaských, velmi názorn pouuje o úmyslech nás které dvora Ferdinandova vzhledem k eským svobodám ústavním. V dobrozdání tom. které je odpoobšírné

na otázky císaovy o zpsobu, jak by mla zemská správa v echách, se pedevším projevuje názor, že je zajisté úmyslem císaovým zavésti v Cechách ádnou monarchii ddinou a odstraniti vše, co se s ní nesrovnává, a po té se vytýkají rozliné vady eské ústavy

vdí

býti upravena

odporující takové pravé monarchii.

Tak prý dosud

král bez rady nejvyšších úedníkv a soudc zemských nemohl nic naizovati o vcech eských a nemohl se ani o nich raditi s cizozemci. Pojmu koruny eské prý dáván takový smysl, že se korunou rozumjí i za života králova také stavové z toho pak plyne, že si stavové osobují i taková práva, jež patí pouze králi, že si na p. osobují svrchovanost nad vedlejšími zemmi koruny eské, nebo právo dovolávati se proti samému králi pomoci zahraniních panovník, kteí s korunou eskou byli uzaveli ddiné smlouvy obranné. Mnohé úady v Cechách se pokládají za zemské, nikoli ;

za královské,

a platí tu pravidlo,

že král

nemá

dosazovati zemské úedníky jinak než s radou zemskou, že nikoho nesmí zbaviti úadu bez ád-

ného zjištní jeho viny, že vyšší i nižší úedníci zemští jsou písahou zavázáni netoliko králi, nýbrž veškeré obci zemské, a král sám že písahá i stavm i vší obci království eského. Tak prý v oboru moci výkonné jsou králi ruce svázány

240

radou zemskou, a v nejdležitjších vcech, pi odcizování statk korunních a vydávání zákon že král nic nemže uiniti bez svolení snmovního. Na posledních snmích prý dokonce moc královská byla omezena tak, že ani nesmí zabavovati statky pro urážku Velienstva, což prý v monarchii je vc neslýchaná. Velikou vadu eské ústavy spatovali vídeští rádcové Ferdinandovi také v tom, že král bez svolení snmovního nesmí zaínati válku a vydržovati vojsko v zemi, a že se z rozsudku soudu zemského, jenž byl úpln v moci stav, nepipouští odvoláni ke králi.

t

Vytknuvše takto hlavní vady eské ústavy, rádcové císaští podali svému pánovi žádané návrhy na úpravu zemské správy v Cechách. Tu nacházíme také zajímavý návod, jak odstraniti práva stav eských a založiti trvale silnou moc královskou v Cechách. Podle názoru rádc nemla se ústava eská zmniti rázem a hned pi prvním píchodu císaov do zem, aby nebyli píliš doteni ti, kdo v království eském zachovali vrnost císai. Nech prý se král snaží upevniti svou moc skuteným jejím vykonáváním, via facti, spíše než zákonným ustanovením. Protože pak dosud snm byl hlavním zdrojem a základem moci národní, je teba zlomiti jeho moc. Proto a se nesvolává k holdování snm, nýbrž jen jednotliví stavové. Pi tom by se jim mohlo naíditi, aby pedložili svoje privilegia k pehlédnutí, ale s poznamenáním, ponvadž se tžce provinili, že císa vyhrazuje svému rozhodnutí, pokud jim privilegia ta, až budou pehlédnuta, mají býti vrácena. Dále a se císa nedává omezovati nejvýš-

241

šími

a

úedníky zemskými,

dležité vci, o nichž svému rozhodnutí se neváže jejich prý se znenáhla zapo-

jednávají a rozhodují, vyhrazuje

pi osazování úad Takovým zpsobem

a zvlášt radou.

a

staré zvyklosti, snáze se ujme to, co po pehlídce zemského zízení bude teba vyhlásiti

mene na

veejnými zákony, a když se zavede všude dobrý poádek, bude prý vtší spokojenost ,se spoádanou samovládou, než byla se zhoubnou svobodou nkdejší vlády stavovské.

Pvodcové tohoto dobrozdání, mezi nimiž patrn z eských katolických rádc císaových, doporuovali císai, aby si o tch vcech

nebyl žádný

dobré zdání nejvyšších úedník zemských král. eského, zejména pán Adama ze Šternberka, Slavaty, Martinice a Zdeka z Lobkovic, a to od každého zvlášt v nejvtší tajnosti. Zdá se, že to císa skuten uinil. Jist byl od nho vyzván Slavata, aby se v nejvtší tajnosti, nerad se s nikým, vyslovil o otázkách, jichž se týkalo dobré zdání vídeských rádc císaových. Slavata uposlechl toho vyzvání a vyložil svoje stanovisko ve spise zajímav osvtlujícím názory tohoto katolického pána eského. Podle jeho peeských svdení šlo pi nové úprav vyžádal

také

pomr

o dvojí

vc,

o rozšíení a

upevnní náboženství

katolického, a dále o povznesení moci královské.

sloupech prý spoívá vše ostatní, eském pokoj a blahobyt. K obnov a rozkvtu katolického náboženství je prý potebí, aby duchovenstvu katolickému bylo piznáno v Cechách takové postavení, jaké má v jiných katolických zemích. Jmenovit mlo se pražskému arcibiskupu dostati na

Na tchto dvou

a

pouze jimi

lze zjednati v království

Sbírka pednášek

a rozprav. VI.

.

S

l(j

•242

soud zemském prvního

místa, jaké mívali

díve

pánové z Rožmberka. Na úady královské zemské nech jsou dosazováni pouze katolíci.

a

K

povznesení moci královské bylo podle míodstraniti hlavn dva zloády. První záležel v tom, že úedníci zemští a písedící zemských soud v Cechách, nastupujíce své úady, písahali netoliko králi, nýbrž i stavm. Z toho se vyvinul názor, že král nemá absolutní, samostatnou moc, nýbrž závisí na stavích, kteí se s ním dlí o vládu. Ano pokládalo se za pravidlo, že královský rozkaz nebo zákaz, který se stal bez vdomí a vle stav, nic neplatí, a že král bez snmovního usnesení stav nesmí zavádti jakékoli zmny nebo novoty. A protože vtšina stav byla oddána kacíství, vznikly takto mnohé zákony a ády odporující královské autorit i katolické víe. Také se stalo, že úedníci

nní Slavatova teba

zemští odepeli poslechnouti krále a hájiti jeho

zájm nejen nejen

Aby

proti

stavm,

tvrdíce,

stavm

králi,

nýbrž

zájm

králových, nýbrž

se

i

že

jsou

zavázáni

a musí proto dbáti i

tento zlý stav napravil,

prospchu stav.

mla

podle Sla-

vaty pestati dosavadní zvyklost, že úedníci zemští písahali také stavm mli budoucn písahati toliko králi a jeho potomstvu. Jiný zloád eské ústavy spatoval Slavata v tom, že od roz sudku zemského soudu, kde rozhodovali stavové, bylo pod trestem smrti zakázáno odvolání ke králi. To mlo pestati, odvolání od zemského ;

soudu se mla pipouštti a mla býti vyizována soudci od krále k tomu ustanovenými. Také se mly rozsudky zemského soudu vydávati budoucn nejen jménem pán a rytí na soud tom zase-

243

nýbrž také a pedevším jménem královým. Posléze navrhoval Slavata všeobecn, aby byla zízena zvláštní komise z eských úedník zemských, teolog a právník, která by bedliv prozkoumala všechna psaná práva, zákony a zídajících,

i obyeje a zvyklosti království a vyhledala vše, co v nich odporuje cti

zení zemská, jakož

eského, boží,

svobod

a

privilegiím

církevních

ústav,

královské moci i obecnému dobrému. Po oprav toho všeho nech se eská práva dají vytisknouti

císaským naízením tak, aby v nich nemohlo býti mnno, a v království eském se mohlo vládnouti v míru a pokoji. Jako Slavata také jiní kato ití pánové eští pedkládali císai svoje zdání o úprav eských a vyhlásí se

nic

pomr, že je niti

a všichni

nepochybn

souhlasili

v tom,

potebí omeziti práva stav eských, upevpostavení církve katolické a povznésti

moc

panovnickou v Cechách. Ale žádný, pokud víme, nezašel tak daleko jako Slavata, který pi/návaJ králi právo mniti eskou ústavu, zákony a zvykkrálovství eského, zcela svobodn bez ohledu na platné právo a dosavadní svobody stav. Smýšlení Slavatovo došlo arci plného uznání u dvora císaského. K titulu hrabcímu, který jemu Martinicovi byl udlen již r. 1621, a k úadu nejv. sudí zemského, jejž byl již díve zastával losti

i

pidán mu úad presidenta eské komory

a místo císaské. Vedle cti se mu však dostalo i velikých odmn hmotných. Zatím císa v duchu zásady, vyslovené v dobrém zdání jeho vídeských rádc, vládl v Cechách svým místodržícím knížetem z Lichtenštejna docela ab-

v tajné

rad

solutisticky, nedbaje

pedpis eské

ústavy ani

2U práv zem. O vin a trestu úastník eského povstání rozhodoval mimoádný soud, jehož neznalo eské zízení zemské. Mince byla zhoršována zcela libovoln a dan ukládány a vybírány bez svolení stav. Na Morav, kde místodržícím byl kardinál z Ditrichštejna, byly podobné pomry. znenáhla býti piPatrn mly tím mysli pravovány na chystanou radikální zmnu eské ústavy. Ale všeobecná bída, která se v echách vzmáhala libovlí nikým nekontrolovaných, zhoršováním mince a nesíslnými konfiskacemi, zpsobila, že se konen pece zaalo pracovati o zákonné úprav eských pomr. Na jae 1623 radila se o tom z rozkazu císaova zvláštní komise, složená vtšinou ze známých katolických pán eských. Tu zase Slavata zastával své stanovisko, známé z jeho dívjšího výkladu písemního. Navrhoval znova, aby k pehlédnutí zemského zízení eského byla zvolena komise, jež by podrobn prozkoumala všechny zákony a uinila císai návrhy na jejich zmnu. Císa a pak nové zákony prost dá vyhlásiti na snmu, bez jakéhokoli vyjednávání se stavy. Snmy mly sice býti ponechány, ale nemlo se na nich jednati o niem jiném, než o královských pedlohách. Nikomu nemlo býti dovoleno podávati samostatn jakýkoli návrh nebo žádost a jménem svým i jménem stav. Chtl-li nkdo pednésti nco d-

ech

úad

nebo prospšného obecnému dobru, ml kancléem oznámiti králi, na jehož dobré vli mlo záviseti, chtl-li by se navrhované vci ujmouti. Martinic hájil v komisi hlavn zájmy stavu

ležitého to

duchovního a církve katolické. Chtl, aby církevní již pokládány za píslušenství krá-

statky nebyly

245

lovské komory, za královský majetek, aby ducho-

venstvu bylo piznáno právo zemského stavu t. jmísto a hlas na snmu. Naopak mla se odbojná

msta královská státi úplným vlastnictvím královým a pozbyti zastoupení na snmu; toliko šest

mst

(Praha,

Ústí)

mlo budoucn

Plze, Budjovice, Most, vysílati

na

snm

Kada své

a

zá-

stupce. Posléze Martinic žádal, aby královská ko-

runa eská byla ponechána v zemi a se zápalem se pimlouval, aby se Praha zase stala královskou residencí. V Praze a nikoli ve Vídni ml císa pebývati, protože msto je veliké, živobytí v palaciné, vzduch zdravý a barbarské národy trn pedevším Turci jsou odtud vzdálenjší. Také Slavata radil, aby císa aspo asem pebýval v Praze. Konená usnesení této komise nejsou známa. Víme jen, že se shodla v tom, že udílení práva obyvatelského cizincm mlo býti odato stavm a vyhrazeno pouze králi, jakož i v názoru, že v opraveném zízení zemském ddinost trnu eského nemla býti obmezena pouze na mužské a pímé potomstvo. Také nevíme, jak byly od císae pijaty návrhy této poradní komise. Jen v jedné vci, o níž se v komisi jednalo, stalo se brzy potom rozhodnutí ukazující, že pímluvy Martinicovy nebylo dbáno. Císa totiž naídil, aby eská koruna královská a korunovaní klenoty byly z Karlštejna vzaty, a odjíždje z Prahy, odvezl je s sebou do Vídn. Dobyv mocí království eského, pokládal císa eskou korunu za svj majetek. Hrad a panství karlštejnské daroval císa

—

nm

—

pozdji císaovn, která je svolením p. Janu Kavkovi

r.

z

1626 zastavila

ían.

s

jeho

24ti

Zatím co se konaly pípravy k vydání nového zízení zemského, byly ve správ zem eské zavádny pravidelnjší pomry. Na jae 1623 obnovil sice Ferdinand Lichtenštejnovi místodržitelský úad s dosavadní zcela výjimenou pravomocí, po-

eské

ústavy nepípustnou, a úmysl svolati na podzim toho roku eský snm také se nestal skutkem, za to však obnovena byla pravidelná innost zemského soudu. Ped tím ovšem byly vymazány z desk zemských všechny vklady zapsané dle

do nich za povstání a za vlády krále Fridricha Falckého. Bylo to naízeno královským listem Ferdinandovým zajímavého znní (z 20 záí 1623). Vykládá se tu nejprve, kterak po zkrocení rebelie zpsobené „od nkterých obyvatelv království

eského" císa vždy piln

o to peoval, aby na-

pravil vše, co za vlády Fridrichovy v zemi bylo

nepoádn zízeno, „jakož pak pi vyšších soudech zemské i

v správ obecní, království našeho

eského znamenitých spletkv od výš dotených boulivých lidí v tom ase zdlaných již k zpsobu pedešlému, chvalitebným obyejným zvyklostem,

ádm

a právm téhož království našeho ddiného jsme milostiv pivésti pominouti neráili". Protože pak král Ferdinand byl zpraven, že v as

rebelie bylo

jménem nepoádného

krále Fridricha

i zemského soudu souzeno a vkládáno do desk, ímž desky zemské byly poskvrnny, a protože nemá v úmyslu stavm království eského „práva jejich rušiti anebo je zmenšovati", nýbrž chce, „aby s vejhradou vrchnosti a moci naší královské bez ubližování práva našeho ddiného všichni stavové téhož království našeho pi svých právech a spravedlnostech chránni byli", oišuje Ferdinand

2A'i

soud zemský ode všech takových nepoádk a poskvrn, maí, ruší a v nic obracuje všechny nálezy, vklady i jiné zápisy v deskách zapsané tam od poátku povstání až do jeho vítzství, tak že má z desk zemských býti vymazáno vše, co do nich oylo vloženo v této dob nepoádné vlády. Podobné oištní desk zemských, jako bylo prove-

deno v Cechách na podzim 1623, dal Ferdinand v lét roku následujícího vykonati také na Morav. O nco pozdji (v beznu 1625) naídil na dotaz moravského místodržitele, že se do desk zemských mají vpisovati také nmecké listy, když by si nkdo nemohl dát je peložit na esko. Do té doby se v Cechách i na Morav pijímaly jen eské vklady. Prohlašoval-li Ferdinand na podzim

r.

1623 slav-

nostn, že nechce rušiti ani zmenšovati práva stav eských, srovnávalo se to špatn se souasným jednáním o základní promnu eské ústavy, jež mla býti uskutenna bez spolupsobení stav. Zdá se proto, že prohlášení Ferdinandovo nebylo myšleno upímn, a že jeho hlavním úelem bylo ukonejšiti eské stavy, aby se nedali strhnouti k novému povstání knížetem Bethlenem, který se tehdy strojil k útoku na císae. Jakmile koncem a poátkem následujícího pominulo toto r. 1623 nebezpeí, ml císa zase ruce volné. Strašlivý nepoádek v Cechách, zavinný nejen vojnou, nýbrž i hanebným finanním hospodástvím vlády,

obecn pesvdení, že by se ml eský, jenž by pispl k obnovení

vzbuzoval zatím svolati

snm

poádku.

Skuten byl snm nkolikrát slibován, ale

jeho svolání bylo stále odkládáno

hlavn

ponvadž hned prvnímu snmu mlo

asi proto,

býti pedlo-

218

ženo opravené zízení zemské, jež dosud nebylo hotovo. Tak byly zcela proti staré ústav eské ukládány v Cechách dan bez svolení snmovního

pouhé moci královské. Když však: r. 1624 zase byly na Cechy uvaleny nové dan nezvyklého zpsobu, nejvyšší úedníci a soudcové zemští ohradili se proti tomu jménem všech stav království eského listem zaslaným císai v íjnu 1624, dovozujíce, že takové bern nemohou podle zemských privilegií býti ukládány jinak než usnesením snmu. Za to dostalo se jim ostré dtky od císae, že jako jeho radové v království eském mluví za všechny z

stavy a nedbají tak jeho autority a užitku, jako spíše prospchu obyvatel, opírajíce se o ,,domn-

Všichni úedníci zemští a raomlouvati svj in, ujišujíce, že

lá" jejich privilegia.

dové spchali

nenáležitou formu jejich protestu zavinil sekretá a že nebylo jejich úmyslem mluviti jménem všech stav. Pece však žádali za potvrzení svých privilegií, aby prý se dvra vrátila do zem. Ukazovali, že již všichni nevrní a rebelové byli potrestáni, tak že království je osazeno pouze vrnými obyvateli, kteí nezasluhují, aby jejich svobody byly zkracovány. Potom sice Ferdinand nkteré z uložených daní odvolal, ale jiné ponechal, trvaje na svém právu ukládati dan takové ze své moci. Pece však se císa od té doby ra-

díval

aspo

s

úedníky

a soudci

zemskými o vy-

pisování nových daní.

Za to v dalším jednání o revisi zemského zízení pominul jich úpln. Když na jae 1625 zízena byla k tomu úkolu nová komise, byli do ní vedle šesti rad nmeckých, k nimž teba poítati i nmeckého místokanclée král. eského Ottu Nostice,

249

z

nmeckého rodu

šlechtického v Lužici, povoláni eských stav, kníže Lichten-

pouze dva lenové štejn a Albrecht z Valdštejna, oba odcizení eskému životu. Ani nejv. kanclé

tém

docela

Zdenk

Lobkovic ani Slavata ani Martinic se nestali cleny této komise, akoli pece všichni osvdili tolik povolnosti a ochoty k podporování absolutistických choutek vídeského dvora. Patrn se z

nezdáli již dosti spolehliví, když ke konenému okleštní espikroiti se chtlo kých svobod ústavních. Komise od císae dosazená vyhovovala v tom zajisté dokonale snahám dvora císaského. Pi všem svém jednání se ídila zjevn zásadou, kterou byl Ferdinand vyslovil nkolik dní po bitv blohorské, že totiž království eské právem váleným pozbylo všech svých svobod. ani tito

mužové

Ve

všech jejích usneseních se obráží názor, že vítzstvím nad eským odbojem pominuly všechny závazky Ferdinandovy tak, že jen z milosti mohou nkterá práva obnovena aneb spíše býti nov udlena, že tím vítzstvím nabyl král moci neomezené, ze které mže stavm nco dobrovoln postoupiti, uzná-li za dobré. Podle názoru

echm

komise ovšem také budoucí zízení zemské nemlo býti vydáno se svolením snmu, nýbrž prost vyhlášeno z pouhé moci královské. Když nejdležitjší ást zemského zízení, ustanovení o práv veejném, byla již nejen touto komisí probrána, nýbrž její návrhy také pehlédnuty zvláštní komisí užší, v níž zasedal sám císa a jeho nejstarší syn, z eských pán pak hrab Slavata, a když navrhované zmny od císae byly schváleny, zaslali také nejvyšší úedníci zemští v% echách císai první ást svého návrhu na nové

250

zízení zemské, k jehož vypracování patrn jen na oko byli vyzváni. Návrh ten se sice nezachoval, ale z dopisu, kterým jej Martinic provázel, když jej v dubnu 1625 odesílal do Vídn kancléi Lobkovicovi, vysvítá, že se tento návrh velmi podstatn lišil od elaborátu komise vídeské. Dovídáme se odtud, že podle toho návrhu nkteré lánky eského zízení zemského mly býti ponechány beze zmny, jiné pozmnny nebo docela nov pivynechány, a nkteré z minulých pál, aby si císai mohly byl by Martinic psány. tch lánk, aby pobýti vyloženy dvody všech znal, že to vše smuje ke cti a chvále boží, k povznesení jeho církve svaté, k zabezpeení a roz-

snm

množení moci a vážnosti rodu habsburského

brému jeho ddiného

i

k do-

království, a že tak bylo

ustanoveno za zákon spoleným svolením pedešlých král a stav eských. I žádal Martinic Lobkovice a Slavatu, aby, prodlévajíce na blízku osoby císaovy, jako dobí vlastenci úinkovali k tomu, aby se mén osekávala, ale spíše rozmnožila dobrá práva a privilegia eská, aspo tch obyvatel, kteí zachovali stálou vrnost císai, tak aby neutrpl škodu s nevinnými ddici svými, nýbrž spíše byli odmnni. Je patrno, že Martinic a jeho eští soudruhové pedstavovali si nové zízení zemské docela jinak než císa Ferdinand a jeho vídeští rádcové, že by byli chtli zachovati

stavm eským

jejich stará práva, pokud se nedotýkala výhradního panství náboženství katolického a ddinosti trnu v rod habsburském. Ale hlasu Martinicova a jeho pátel nebylo vbec dbáno. Byli sice i potom z Vídn pobízeni, aby pokraovali ve své práci, ale jist nebylo tu

251

upímného úmyslu

užíti

jí

skuten.

Martinic

a

soudruhové se arci nepestávali oddávati nadji, že jejich návrh bude prost od císae schválen. Ješt na podzim 1625, posílajíce císai konec svého elaborátu, psali mu v tom smyslu. Ale brzy potom byli dokonale vyvedeni ze svého klamu, když jim r. 1626 bylo oznámeno nové zízení zemské ujednané ve Vídni bez jejich úasti a nedbající jejich návrh a pání. Užívaje neobyejn píznivé situace válené, která nastala hlavn zásluhou eského pána Albrechta z Valdštejna, dal císa Ferdinand v kvtnu 1627 veejn vyhlásiti jeho

„Obnovené právo a zízení zemské ddiného království eského" O rok pozdji než v Cechách, r. 1628, bylo podle toto

eského vzoru vydáno rovnž novníkovy

z

pouhé moci pa

„Obnovené zízení zemské

markrabství moravského". Toto „Obnovené zízení" je zejm názoru, že království

eské

založeno na jako celek (in forma

odbojem proti Ferdinandovi pozbylo všech svých práv a zasloužilo si trest. Nejen patent, jímž bylo 10. kvtna 1627 vyhlášeno, nýbrž zákoník sám nkolikráte vzpomíná ohavné rebeuniversitatis)

lie

eské

echám

potení a vytýká potebu dáti ústavu, kterou by zabezpeena byla úcta a jejího

a poslušnost poddaných. Z toho názoru plyne

svdení,

že král toto

dáti království

svolení

eskému

stav eských,

projevilo nejen

nm

pe-

„Obnovené zízení" mohl ze své moci a milosti bez

kteréžto

zpsobem

pesvdení

jeho vydání, nýbrž

i

se

vý-

hradou v obsaženou, že králi písluší právo rozmnožovati a opravovati toto Zemské zízení

novými zákony.

252

Píke

zamítavé stanovisko „Obnoveného zí-

právm a svobodám království eského bylo ponkud zmírnno zvláštní .listinou císaskou, vydanou nkolik dní po jeho vyhlášení ^29. kvtna 1627). I tu se sice opakuje, že se království eské pozdvihlo proti svému králi jako celek, a že by mu proto mohla býti odata všechna jeho zení"

k dívjším

privilegia, ale

království vilegia,

pak se pece obnovují

eskému obecn všechna

a potvrzují

jeho stará pri-

svobody, práva a zvyklosti, pokud necelí

Obnovenému zízení zemskému a v nm již zrušeny nejsou. Která privilegia tím teba rozumti, proti

vysvítá ze seznamu jejich, jenž byl pipojen k podobnému všeobecnému potvrzení starých privilegií

moravských danému Moravanm po vydání tamObnoveného zízení. Podle toho uznána vý-

ního

slovn

platnost všech privilegii stanovících státní samostatnost a jednotu koruny eské. Státoprávní pomr vedlejších zemí eské koruny ke království eskému, ani její pomr k ostatním ddiným zemím habsburským jakož i k íši nmecké nebyl nijak doten. I budoucn mli Habsburkové vládnouti jen jako králové eští, z královské moci eské, což se mlo projevovati zvláštní korunovací na království eské. Ale povaha této královské moci eské vzhledem k zemi a jejímu obyvatelstvu se zmnila velmi pod-

Obnoveným zízením

tu

statn. Stalo se to

pedevším stanovením

ddinosti eského trnu

v

rod

absolutní

habsburském. Zásada, jež platila v echách v dob pedblohorské, že totiž zákonitý ddic trnu, pokud nebyl od stav pijat za krále, není králem a nemá vládní moci v zemi, byla odstranna a místo ní stanoveno za právo, že hned pi smrti krále jeho

253

ddic nabývá sám sebou všech práv královských, zem, aby ddic zemelého krále se stal skuteným panovníkem* Starodávné pijímání nového krále od stav tím tak že není potebí úastenství

mlo

zaniknouti a staré právo jejich rozhodovati

eském trn mlo nabýti významu ným vymením dynastie. o

Tím

teprve úpl-

stavm pak moc její

se arci postavení dynastie naproti

eským velice povzneslo. Ješt více byla rozmnožena vážným omezením práv stavovských, která jim zjednávala mocný vliv na správu zem a na záležitosti zemské vbec. Po té stránce velmi dležitá byla promna nastalá Obnoveným a soud zemzízením v povaze nejvyšších ských. Dívjší povinnost králova, že se pi osazování zemských má íditi radou nejvyšších úedník a soudc zemských, byla zmnna v ten smysl, že se král toliko zavázal opatiti si o kandidátech tchto „dostatenou zprávu", patrn od eských úedník zemských, a že bude k nim dosazovati osoby zpsobilé a v zemi osedlé. Ve skutenosti se král v potomní dob nijak ne vázal dobrým zdáním nejvyšších úedník zemských pi osazování úad, nýbrž si pi tom poí-

úad

úad

úad

samostatn. Kdežto díve nejvyšší úady zemské zadávány byly doživotn, a jejich držitelé byli nesesaditelní, „Obnoveným zízením" uloženo jim za povinnost, aby se vždy po pti letech vzdali svého úadu. Konen zmnna byla písaha nejvyšších úedníkv soudc zemských a jiných rad královských tak, že písahati mli toliko králi a jeho ddicm, a ne, jako díve, zemi, t. j. stavm. Tím vším nejvyšší úedníci v Cechách pestali nal zcela

i

býti služebníky

zem odpovdnými stavm

a

mli

254

se státi

výhradn zízenci královými, odpovdnými

toliko jemu. stali

Z nkdejších

úedník zemských

se

úedníky královskými.

Rovnž soudy zemské v Cechách na Morav Obnoveným zízením ztratily svou nkdejší i

svrchovanost a podízeny moci královské. Kdežto díve z rozsudk tchto stavovských soud nebylo pod písnými tresty dovoleno odvolání ke králi, bylo nyní naízeno, že jejich rozsudky, pokud se jimi stanoví ztráta hrdla

nebo

cti,

mají býti

ped-

kládány králi ku potvrzení, z ostatních pak skoro všech pipuštno odvolání ke králi ve zpsobe žádosti za revisi. Úpln zrušeno dosavadní právo

soud zemských

stanoviti nová pravidla právní, nové zákony, tam, kde by nestaila starší ustanovení právní; naopak vyhrazeno právo takové králi. Na znamení, že se soud zemský ze soudu stavovského stal soudem královským, naízeno, aby se jeho rozsudky vydávaly budoucn toliko jménem

královým. Nejdležitjší orgán moci stavovské, snm, Obnoveným zízením zemským nebyl odstrann, ale zmnilo se jeho složení i pravomoc. Ke tem sta-

vm dívjším, panskému, rytískému a mstskému, ten, k nmuž nábiskupové a infulovaní preláti držící statky deskové, uinn prvním stavem zemským. Na Morav, kde již díve byli tito tyi stavové, zmnno jen to, že stavu duchovnímu, který díve ml druhé místo mezi stavy, piznáno místo první ped stavem panským. Úastenství mst na snmích pozbylo dívjšího významu. Kdežto ped bitvou blohorskou pi dležitém jednání a hlasování každý ze tí tehdejších stav,

pipojen stav duchovní, a stav ležel

arcibiskup,

2Ó5

jež

se

radily

oddlen,

ml

jeden hlas a k

plat-

usnesení se požadoval souhlas všech tí stav,

nému po Obnoveném

zízení, když pestalo

oddlené

ro-

stavm naízeno

rokování jednotlivých stav duchovního, stavu kovati pohromad, každý len panského a rytíského ml sám o sob jeden hlas, a celý stav mstský dohromady ml také jeden

a

pravideln odevzdával nkterý z Pražan. snmu omezena byla hlavn stanovením zásady, že všechna moc zákonodárná pí-

hlas, jejž

Pravomoc

Zvláštními naizovalo, že se

sluší toliko králi.

zízení se pouze o tom, co loženo, že nikdo

lánky Obnoveného

snm

smí usnášeti

mu jménem královým bude pedmimo krále nesmí initi na snmu

jakékoli návrhy ústní nebo písemní. Chce-li kdo pi snmu oznámiti nco, co by bylo k dobrému král^ neb zem, nech to pednese snmovním ko-

královským, a ti o tom podají zprávu na Tím veškerá psobnost snmu omena povolování berní. Toto dležité jen zena právo bylo mu Obnoveným zízením výslovn piznáno, pipojen však k tomu zákaz initi pi povolování berní „neslušné vejminky, které by se proti královské mocnosti, vyvýšenosti a dstojen-

misam

vyšší místa.

tém

ství vztahovati

píležitosti

mohly", anebo domáhati se

nových

privilegií a

pi

té

svobod Ale písné

nesmí usnášeti o niem mu pedloží král, bylo po V dodatcích k Obnovezmnno. letech nkolika s názvem r. 1640 vydány byly nému zízení, jež Obnovenému k novely a „Královské deklaratorie zízení zemskému království eského", je obsaženo

snm

ustanovení, že se jiném než o tom, co

také ustanovení, že stavové na snmu shromáždní, když uspokojiv vyídí královskou pedlohu,

256

mohou se raditi o menších vcech, které by se nedotýkaly osoby a práv královských. Kdo by však nco takového chtl navrhnouti, ml si k tomu opatiti svolení od královských komisa pi snmu, na by se stavové usnesli, mlo teprve královským potvrzením nabýti zákonné platnosti. Tak snmu eskému zase vráceno právo zákonodárné iniciativy ve vcech, které se nedotýkaly moci královské, t. j. hlavn v otázkách hospodáských a sociálních. Svého nkdejšího významu v oboru zákonodárném tím ovšem již nenabyl. Celkem byla Obnoveným zízením zemským zjednána moci královské veliká a rozhodná pevaha nad mocí stav, jež byla pipravena o vtšinu svého dívjšího významu. To znamená, že dívjší veliký a namnoze zcela samostatný vliv šlechty na obecné záležitosti zemské z valné ásti pominul nebo se stal závislým na vli panovníkov, a že mšanstvo, jehož vliv na tyto záležitosti již ped tím byl daleko menší, bylo stlaeno k úplné bezvýznamnosti politické. Tento zásadní pevrat v pomru mezi mocí královskou a mocí stav, jenž ve stát eském byl zpsoben porážkou blohorskou a Obnoveným zízením zemským, byl však ješt zvyšován a utvrzován skutenou promnou nastalou v samé povaze stav eských, v jejich stavu hmotném i mravním, ano v jejich veškeré bytosti a podstat. Protireformaní innost vítzné vlády Ferdinandovy, která pudila do ciziny ty, kdo se nechtli a nedovedli zíci své víry otcovské, jakož i ohromné konfiskace, jimiž tak krut byli pokutováni všichni úastníci odboje, zpsobila hluboký pevrat pedevším v povaze eské šlechty. Ze starých -i

em

tém

bu

rod šlechtických

valná ást se vysthovala do tam zanikla nebo ochuzením ztratila, svj nkdejší význam. Ostatní rody šlechtické se vždy více odcizovaly starým tradicím eských stav pedblohorských, nejen náboženským, nýbrž i národním a politickým, sbližovaly se s dynastií a pizpsobovaly se jí. K nim pistoupilo množství rod cizích, jimž arci od poátku scházelo porozciziny a

umní

pro tyto staré tradice.

skuten

blohorská byla nýbrž

i

eská

šlechta

ped-

národní, nejen jazykem,

svým smýšlením, svými

tradicemi. Šlechta

poblohorská byla pochopitelno, že

šlechta dvorská, dynastická. Je tato šlechta nemohla býti ani

zdaleka tak významným a samostatným initelem politickým v zemi, jako byla šlechta pedblohorská. Její politická

psobnost

záležela

hlavn

jen

v tom, že sloužila dynastii, zastávajíc z její milosti rozliné úady. Podobn jako šlechta byl pevratem blohorským zasažen také stav mstský. Ochuzením

mst

a mšanstva poblohorskými konfiskacemi útrapami potomní války, vysthováním se práv té jeho ásti, která byla nejprobudilejší a mla neji

více povahové

pevnosti,

okleštním politických

mstského podlomen byl na dlouho všechen hmotný i duchovní rozvoj eského mšanstva. Místo rušného života doby pedblohorpráv stavu

ské, který sice nebyl prost stín, ale

naopak

ml

mnoho stránek dobrých a skvlých, nacházíme v eských mstech po Bílé Hoe mrtvý klid; dívjší živá úast mšanstva v život veejném a ve snahách vzdlávacích ustoupila tupé ochablosti. tak i na snmích eských doby poblohorské zástupcové stavu mstského, kteí v dívjší dob

A

Sbírka pfednálek

s

roiprav. VI. i .8.

17

258

zhusta

úinn

a

významn

zasahovali do jednání

snmovního, jsou o málo více než trpní pouzí

diváci,

statisté.

Hluboká promna v povaze zemských stav esped Bílou Horou mívali tak mocný

kých, kteí

na vci zemské, umožnila takto, že absolutismus, stanovený zásadn Obnoveným zízením, byl skutkem uveden v život, že odtud v Cechách krávliv

lové

z

rodu habsburského

dbajíce vždy stala

mén

i

tch

vládli

tém

práv, která

neomezen, stavm z-

po Obnoveném zízení. Toto vítzství abso-

lutismu nad mocí stavovskou nemusilo

— jak uka-

píklady jiných zemí — býti pro zem eské a jejich obyvatelstvo neštstím Pedblohorská zují

ústava

eská mla

jist

nkteré

stinné stránky.

Hlavní byla ta, že piznávala píliš velikou moc privilegovaným tídám obyvatelstva, pedevším šlecht, a tyto privilegované tídy že jí užívaly, jak pirozeno, pedevším ve svj prospch na újmu nižších tíd národa, nedbajíce vždy dostaten obecných zájm národního nebo státního celku. Tato nepopiratelná skutenost svedla nkteré historiky k tvrzení, že by Cechy, nebýti pevratu blohorského, byl nepochybn stihl osud Polska,

zavinn hlavn pílišným vzrstem moci šlechtické a nerozumnou politikou stav polských. Proti tomu však teba uvážiti, že v Cechách ani ped Bílou Horou moc šlechty nikdy nebyla tak veliká jako v Polsku, že tu byla

jehož žalostný pád byl

vždy udržována v mezích slušnosti jak vahou hoi kulturn silného stavu mstského, jakého Polsko nemlo, tak mocí královskou, která u nás nikdy nepoklesla tak jako v Polsku. Jestliže již tato úvaha vzbuzuje pochybnost o správnosti

spodásky

iá6y

onoho

tvrzení, jeho

bezdvodnost ješt

nikne, vzpomeneme-li

více vy-

pomr uherských. V Uhích

stavové, zvlášt šlechta,

mli

stejnou, ano

vtší

moc než eští stavové doby pedblohorské, jejich šlechta jist ani mravn ani duševn nevynikala

a

Uhi byli ušeteni nad šlechtu eskou, a pece, Bílé Hory, nepotkal je osud Polska, naopak práv to, že si u nich stavové zachovali valnou ást svých práv až do nové doby, stalo se základem jejich dnešní politické moci.

A

tedy nelze souhlasiti s názorem, že trvání stavovské ústavy pedblohorské bylo by eský národ nezbytn pivedlo do záhuby, pece možno pipustiti, že vítzství absolutismu nad stavovskou mocí bylo by mohlo národu eskému pinésti leckterý prospch. Silná moc panovnická byla by mohla zjednati zdravou rovnováhu mezi stavy,

mstm

zjednati vtší vliv p. na vci zemské a tak omeziti nemírn vzrostlou moc šlechty, byla by mohla pispti k vymanní lidu poddaného z veliké závislosti na vrchnostech a k zlepšení jeho hmotného i právního postavení. Ale poblohorský absolutismus nic takového neuinil. Naopak msta oslabil hospodásky

byla by mohla na

a politicky

tém

zniil, lid

poddaný pak vydal

docela na milost a nemilost vrchností, aniž dovedl zabrániti tomu, aby platy a povinnosti poddaných v dob potomní proti starým smlouvám i zvyk-

lostem doby pedblohorské mnohonásobn nebyly zvyšovány. Ano, absolutismus poblohorský selského sám nejvíce pispl k zhoršení

pomr

lidu.

Zmaiv hanebným

a

híšn nesvdomitým

hospodástvím finanním, daleko pevyšujícím všechny nepoádky, jichž se kdy dopustili eští sta-

260

vové v dobách své nejvtší zbujnlosti, všechen užitek, který mohl míti z hromadných konfiskací poblohorských, tak že finann byl stejn bezmocný jako dívjší královská moc stavy omezovaná, byl nucen vymáhati veliké dan a trpti, aby byly uvalovány na nižší tídy, zvi. na lid poddaný. Práv berní politikou absolutismu poblohorského zhoršil se nejvíce stav lidu poddaného. Vidíme tedy škody zpsobené u nás vítzstvím absolutismu, ale marn se ohlížíme po užitku, jejž plbyl by pinesl eskému národu. Trvalo druhého století, než se absolutismus rozpomenul

tém

pomr

na své úkoly a poal pracovati o náprav ústavních a spoleenských, nebyl však to již absolutismus, který zvítzil na Bílé Hoe, nýbrž absolutismus naplnný jiným duchem, osvícený absolutismus Marie Terezie a Josefa

II.

Absolutismus poblohorský tedy nezlepšil ústavv Cechách, nezavedl lepší poádek ních do správy zemské, jeho vítzství nad stavy privilegovanými neprosplo nižším vrstvám národa, naopak zhoršilo jejich stav. Ale tento absolutismus nejen nepinesl eskému národu užitek tam, kde by mu byl mohl prospti, nýbrž mu nad to zpsobil mnohé tžké škody. Myšlenku náboženské svobody a snášelivosti, k jejímuž vítzství eští stavové pedblohorští tolik byli pispli, nahradil nejomezenjším fanatismem náboženským a zavinil tak žalostný duševní úpadek eského národa, po stránce jazykové a národnostní rovnž mu pipravil, jak ješt uvidíme, tžkou pohromu, konen pak vytvoil velmi nepíznivé podmínky pro další jeho vývoj politický. ekl jsem již, že se Obnovené zízení nedotklo

pomr

státní samostatnosti zemí eských, že echy nepestaly ani potom býti státem samostatným a svéprávným, ale není pochyby, že pevrat blohorský, jehož právním výrazem je toto Obnovené zízení

pímo

zemské, pece nepímo podkopal základy eské státní samostatnosti, eského státního práva. Tím, že po Bílé Hoe dynastie sama neomezen rozhodovala o osudech zemí eských, byla dána možnost, že tu vládla stejným zpsobem a podle stejných zásad jako v jiných svých zemích ddiných, kde mla stejnou moc, t. j. v zemích nmecko-rakouských, tím se také mocn povznesl

tém

význam

centrálních

úad, spolených všem

zemím

ovládaných rakouskými Habsburky, kdežto domácí úady a ústavy, pedevším snm, pozbývaly svého dívjšího významu. Tak nastávalo faktické sjednocování, tsnjší svazek zemí eských a nmeckorakouských, zatím co si Uhry, kde po bitv blohorské dynastie nenabyla, stejné moci jako v Ceteprve na konci XVII. stol. se i tu chách upevnila její moc, ani potom ne tak jako u nás zachovávaly stále znaa v zemích rakouských nou odlišnost a skutenou, nejen formální, samostatnost. Staí vzpomenouti jen toho, že Uhi v dob, kdy u nás a v zemích rakouských nekatolíci byli nejkrutji potíráni, požívali úplné svobody náboženské. tím, že se u nás a v zemích nmeckorakouských po Bílé Hoe vládlo stejn, byly to i po Obnoveném zízení dva samostatné státy, pipravovalo se i jejich sjednocování státoprávní. Teprve zrušením zvláštní kanceláe eské, která mla význam samostatného ministerstva eského, a zízením spolené kanceláe eskorakouské,

—

a

—

tém

Le

a

262

k nmuž došlo za Marie Terezie, byla formáln porušena státní samostatnost eská, ale toto formální porušení bylo umožnno a pipraveno skuteným vývojem doby pedchozí, oním faktickým sjednocováním zemí eských a nmeckorakouských, jehož základem byla naše porážka na Bílé

Hoe.

A protože

se tento sjednocovací proces ne-

týkal Uher, kde se nepestávalo vládnouti jinak

než u nás a v zemích rakouských,

míst dívjších tí

poaly

státních skupin,

z

se

na

nichž byla

habsburská monarchie, tvoiti fakticky skupiny dv, eskorakouská a uherská, pipravoval se dualismus, který arci teprve za naší doby (1867) byl uzákonn. Hledáme-li píiny dnešního

složena

tak rozdílného postavení Cech a Uher uvnit této monarchie, nemžeme nezastaviti se u Bílé Hory

jako jeho píiny hlavní a základní. S touto stránkou poblohorského absolutismu a s ním spojené centralisace státní správy v zemích dynastie habsburské, jíž se všechen státní život

vždy více sousteoval ve Vídni, souvisí tsn zhoubné hospodáské následky pevratu blohorského pro zem eské. Z výnosu ohromných a stále rostoucích daní, jež byly na zem ty uvalovány vládou vídeskou, vracel se do nich jen zlo-

mek neuviteln

Na politickou, soudní a vnovalo jen velmi málo, na školství nebo jiné obecn prospšné úely ténic. Skoro všechen výnos eských daní byl berní správu

zem

malý. se

m

vydáván jednak na evropskou

politiku

dynastie,

na války, jež více v jejím zájmu, než v zájmu jejích zemí byly vedeny na Rýn, v Itálii nebo v Uhích, nastie

a z nichž trvalý užitek

mly

vedle dy-

vlastn toliko Uhry, kterým pinesly osvo-

26Í

sjednoceni, bození od vlády turecké a politické dvora a vídejednak na vydržování vídeského nad centrálních, jež pohlcovalo sumy ských rostla a bohatla pomyšlení veliké. Zatím co Víde Praha politicky, eských, pedevším na útraty zemí Sama bohatá chadla. hospodásky

úad

spoleensky i opuštná šlechta eská, pro kterou Praha zvykala umírající pozbvvala pitažlivosti,

ve Vídni.

si

a odutrá-

Tak Cechy

výtžky svých statk státoprávní jejich samostatnost již v dob, kdy se ve skutebyla formáln neporušená, stávaly vyssávanou provincií, nosti ubohou, bezohledn pravd, že v život doklad smutný poskytující tak mají daleko vtši pomry stát a národ skutené a zákony. privilegia psaná význam než všechna státní poblohorský Podkopal-li absolutismus tsv uvedl je že tím, samostatnost zemí eských a nmeckorakouskými njší svazek se zemmi ceti

závislost na Vídni, v hospodáskou i politickou pekonati oekávali bychom, že naopak dovedl zemí eské partikularistické snahy jednotlivých státní celek. To koruny, vvtvoiti z nich jednotný absolutismu nejen bylo se však nestalo. Vítzství a nezadrželo ani Lužice obojí vykoupeno ztrátou nýbrž neSlezska, celého pozdjší ztrátu skoro záleželo, zvlášt nám by zpsobilo ani to, na

em

s etsnjší politické a kulturní sblížení Moravy piioval, se chami. Naopak tento absolutismus jen o to, aby bohužel, s mnohým úspchem, vždy a sbližovala s Vídni. se Morava odcizovala echám mla Porážka blohorská a co po ní následovalo,

ským

z

pomry

národ také veliký vliv na zemzízením Obnoveným v Cechách. souvšech ve aby naízeno, r. 1627 bylo

konen, nos tni

2r>4

dech a úadech zemských, kde do té doby bylo užíváno výhradné jazyka eského, ml jazyk nmecký rovné právo s eským. Jak se této rovnoprávnosti rozumlo, je patrno již z toho, že samo Obnovené zízení vydáno bylo nejprve nmecky jako originál a potom teprve esky. A tak i jinde dávána odtud v praksi pednost nmin. Pso-

bením nmecké dynastie

a

nmeckých

úad cen-

zemích eských nmina v úedním užívání vždy rozhodnji vrchu nad eštinou, tak že se posléze stala výhradním jazykem úadním nejen pi úadech královských, nýbrž i na snmu a v úadech stavovských. Toto vítzství nminy nad eštinou v život veejném bylo umožnno národnostní promnou nastalou po Bílé Hoe v obyvatelstvu samém, pedevším ve šlecht, která i potom, ješt více než v dob pedblohorské, byla hlavním, ano jediným politickým representantem národa. Národnostní povaha šlechty se zmnila jednak hromadnou emigrací starých rod šlechtických po bitv na Bílé Hoe, hlavn však poblohorskými konfiskacemi, jimiž se statky šlechtických trálních

nabývala

v

tém

tém

rod eských

dostaly do rukou cizinc. Po té stránce neuškodily eské národnosti tolik první konfiskace poblohorské. I po nich šlechta byla

ohromnou vtšinou tak eská,

že by byla ješt mohla udržeti faktické panství eského jazyka, nebo pírstek Nmc, kteí se v 1. 1622 6 zakoupili v Cechách, byl vyvážen úbytkem jiných, kteí byli konfiskacemi zbaveni svých statk. Nejvtší ránu eské národnosti ve šlecht zasadila teprve konfiskace valdštejnská a trkovská, pro vedená po pádu Valdštejnov. Tenkráte velké

—

tém

265

množství statk v krásných a úrodných krajinách bylo rozdáno a prodáno ohromnou vtšinou cizincm. Skoro ptina statk v Cechách byla tehdy Vlach, Francouz, zabrána od cizozemc, Spanl Iran, a tehdy se tu usadili Valon, j. Gallasové, Trautmansdorfové, Thunové, Lichtenštejnové, Dietrichštejnové, Colloredové, Desfour-

Nmc, ;

sové,

Buquoyové a lenové

j.

Nkteré

z

tchto

cizích ro-

na svých statcích mezi eským lidem, se sice již v XVII. stol. poeštily, ale velikou vtšinou zstaly v národ živlem cizím, a to tak mocným, že naopak svým píkladem psobily na staré eské rody šlechtické. Protože za úpadku moci stavovské jediným zpsobem vedin, jejichž

sídlili

ejné kariéry byla kariéra dvorská, stará eská šlechta, aby si zjednala možnost této kariéry, která nasthovalým rodm šlechtickým byla pedem otevena, snažila se vyrovnati se jim znalostí jazyka nmeckého, dávala své dti vychovávati nmecky, ponmovala se. Kdežto v dob pedblohorské, kdy šlechta eská mla svou vlastní znanou na dynastii nezávislou moc, dynastie byla nucena ve její národnost a jazyk, byl opaný. Šlechta závislá na dynastii pizpsobovala se jí jazykov a národ-

respektovati

stycích

s ní

po Bílé

Hoe pomr

nostn

a

asem

Také ve

Hoe sta

m

se

s t e

ponmila ch utrpl

veliké ztráty. Jestliže

skoro docela. jazyk po Bílé

eský

již

díve nkterá

m-

pozbývala svého ryze eského rázu pijímá-

ním nmeckých pisthovalc za mšany, nyní nmeckého živlu do mst bylo usnadovalo tím, že nebylo domácího obyvatelstva. A tito nmetí pisthovalci poblohorští se již nepoešovali tak jako díve, naopak nabyvše nkde

vnikání

2GH

ponmovali eské obyvatelstvo. Tak v XVII. stol. vyrvány národnosti eské Zatec, Bílina, Lobosice, Uštk, Horšv Týn a j., o nco pozdji asi v~pol. XVIII. stol. propadly germanisaci Litomice a Stíbro. Také po venkov se místy šíil kolonisací podporovanou cizími vrchnostmi živel nmecký, nejvíce tam, kde tajnou emigrací, ale i hrzami ticetileté války zpustly celé vsi a kraje. Zvlášt po skonení války byli do takových krajin uvádni Nmci z Rakous, Bavor a Švábska. Tak se již v XVII. stol. ponmilo na p. panství Chotšovské a Všeruby, a na zaátku stol. XVIII. se hranice národnostní shodovaly zhruba s dnešními. Kdežto následky pozdjší úmyslné germanisace, jež se poíná za doby josefínské, byly vtšinou asi odinny naším národním probuzením, tyto národnostní ztráty, zavinné Bílou Horou a ovšem i ticetiletou válkou, byly z nejvtší ásti trvalé. vrchu, sami

již

Ze tyto ztráty nebyly mimo šlechtu a msta ješt dkovati tomu, že se poddaný lid nesml sthovati, že jemu nebylo dopáno dobrodiní emigrace. Tak lid venkovský zstal eský a zachoval si v dob nejvtšího úpadku eského národa tolik živelní síly, že dokonce v nkterých krajinách zvlášt na Morav dobýval pirozenou expansí zpt pdy vyrvané eské národvtší, dlužno

i

—

—

nosti.

Je patrno, že Bílá Hora mla pro náš národ následky dalekosáhlé a velmi nepíznivé. Pipravila národ eský o svobodu náboženskou, které byl tolik obtoval, a která mu byla tak drahá, ochudila jej hmotn i duševn, podkopala základy jeho státní samostatnosti, zpsobila mu tak tžké

267

by málem propadl germanisaci, a odcizila jej na dlouhou dobu tradicím jeho veliké a slavné minulosti, ne sice prosté stín, ztráty národnostní, že byl

ale pece vyplnné velikými a ideálními snahami. Nkteré z tch následk se obrozenému národu

podailo odiniti,

jiné však tíží nás dosud.

napraviti není v naší moci. Ale nikdo

Všechny

nemže nám

abychom, pekonávajíce v sob dílo poblohorské reakce, nehlásili se zas k velikým tradicím svých djin pedblohorských, pizpsobebrániti,

ným

pomrm

pítomnosti, abychom se neživotem politickým i kulturním, ovládaným upímnou snahou o obecný pokrok. arci

snažili

žíti

svým vlastním

Literatura.

K

1.

und seine Zeit II. M. Ritter, Deutsche Geschichte im der Gegenreformation und des dreissigjahrigen Krieges

Zeitalter

1555 r.

(1862

— 1648

1895).

Gin dly, Rudolf

A.

kapitole:

1600 — 1612

—

5).

1555 — 1586 vyšel r. 1889, II. sv. 1568— 1618 Kybal, Jindich IV. a Evropa v 1. 1609— 1610. pramenv a literatury (1909). — Th. Lindner, V. (1907). — J. Šus ta, Djiny nového vku

sv.

(I.

—

—

VI.

Kritický rozbor

Weltgeschichte

(Všeob. djepis pro vyšší školy obchodní III. 1905).

K

11. kapitole: P.

Chlumecký, Karl von

der

schichte

lousek. eské

státní

povstání

právo

— —

koruny eské,

II. i (1913).

mst I. a II. nov doby I.

(1890

—

—

K. Kadlec,

O

(ioo8).

—

—

B.

J.

O píinách

—

Die

dem

—

—

—

elakovský,

J.

J.

A. Denis-J.

Vanura, Konec

Kybal, Arnošt Denis Organisation

der

dreissigjahrigen

a Bílá

Hora

Gesamtstaatsver-

Kriege

11894).

poddanství a robot v zemích eských (1899).

Kameníek,

až 1905).

vor

(1869).

Kapras, Právní djiny zemí Z. Winter, Kulturní obraz eských A. Rezek, Djiny ech a Morava-

(1893. Srov.

F. Racbffahl,

waltung Schlesiens F.

2).

(1892. Úvod.)

eské

samostatnosti

—

I.

vyd. 1892).

(2.

Povšechné eské djiny právní.

1912).

Zierotin (1862).

—

Gindely, Gebóhmischen Finanzen 1526— 1618 (1868). J. Ka-

Gindely, Djiny eského

Zemské

snmy

a sjezdy moravské

I.

III.

Rieger-K. Kadlec, íšské djiny

Peka, Kniha

o Kosti

naší porážky na Bílé

Hoe

TI. (v

—

(1910).

publikaci

Na

( 1

—

— 900

rakouské J.

Teige.

Bilé

Hoe

191O).

K Briider

111. kapitole: I.

a II.

A. Gindely, Geschichte

(1857—8).

— Gindely,

der bóhmischen

Geschichte der Ertheilung

2M des bohm.

Majestiitsbriefes

eské

samostatnosti

11893).

(1859

—

Kulturn-historický obraz

chách.

V.V.Tomek, Djepis msta Novotný,

V.

Církevní

a

Majestát Rudolfa v

obojí

1562

1.

II.

(1912).

J.

—

—

—

F.

—

1906).

Krofta, Boj

historický

Hej

s a,

eská

konsisto pod

o

základ

— 1901). —

eských do K. Krofta,

[zemí

vývoj

—

(1895).

a XII. (1897

1.

v Ce-

církevní stol.

(eský asopis

konfesse z

r.

1575

pravomoci dané defensorm na snmu Krofta, Nový názor na eský vývoj náboženský

O

Gliicklich,

1609 (1913).

r.

v

—

politice

a jeho

historický XVII., 1911).

Denis-Vanura, Konec

náboženský

(1909).

— 1575

.

Prahy XI.

eské

1620] (v Laichterov

r.

—

1

Winter, Život z XV. a XVI.

Z.

dob pedblohorské

(esk. as.

hist.

XX.,

i9i4).

K IV. kapitole: Gindely, Djiny eského povstání — 1878). — J. Krebs, Die Schlacht am Weissen Berge bei Prag (1879). — Denis-Vanura, Konec samostatnosti (1893). — 1620 H. Tuskanyová, Francie a eské povstání v (eský asopis historický V., 1899). — Kameníek, Zemské snmy 1902. — Frid. Macháek, Defenestrace pražská I.

III.

(1869

I.

iólii

z

II.,

r.

(eský as. hist. XIV., 1908). — H. Kufner, Blohorská porážka, vrný obraz vojenských pomr doby (v publikaci Na 1618

Bílé

Hoe

Markus,

1912).

(Otisk z

historiografie

Ond. hrab

1).

Stavovské apologie

—

J.

z

r.

1618

Múller, Reichstádtische

Union (Mitt. des Inst. fr ósterr. H. Opoenský, Bílá Hora a eská Pokrokové revue 1913). J. Lukáš ek,

letzten Zeit

XXXIII.,

Gesch.

A.

XVII., 191

hist.

Politik in der

Jach.

—

1910).

(eský as.

der

—

—

Šlik (1913).

— IV. Gindely, Djiny eského povstání — T. Bílek, Djiny konfiskací v echách po roce 1618 (1882). — A. Denis-J. Vanura, echy po Bílé Hoe vyd. 1904; vyd. v Matici lidu 1911). — Vrabec, K

V. kapitole:

III.

(1878 a 1880).

2.

(i.

J. J.

Popravy na staromstském námstí

21.

K

ervna 1621

(1908).

VI. kapitole: A. Rezek, Djiny prostonárodního hnutí náboženského v echách I. (1886). T. Bílek, Reformace katolická

po bitv blohorské (1892).

— —

A. Gindely, Geschichte

— F. H re jsa, eská Denis-Vanura, echy po Bílé Hoe. — Kalousek, eské státní právo. — Ri eger-K adlec, íšské d-

der Gegenreformation

konfesse

(1912).

jiny rakouské. a

1877 (1880

;

—

in

—

J.

Bóhmen

(1894).

Kaizl-A. Rez e k, Vyrovnání s Uhry r. 1866 úvod Rezkv). — B. Rieger, Zízení

historický

270

krajské v

echách

I.

(1889).

— B.

Rieger, Z germanisaního

úsilí

vku (Osvta 1887; nyní též v Drobných spisech Bob,Riegra I., 1914). — A. Sedláek v i. Cechy v Ottov Slov. Nau. VI., 255. — Kadlec, O poddanství a robot v zemích eských. — Peka, Kniha o Kosti. — Peka, eské katastry 1654 — 1789 (eský as. hist. XIX., 1913). — H. Opoenský, Protireformace XVIII.

v echách po bitv na Bílé

Hoe

(1914).

OBSAH. Strana

Úvod I.

XVI. II.

3

Politické

i

a na

pomry poátku stol. XVII

náboženské

západní Evropy ve

7

Ústavní, spoleenské a národnostní

v

dob pedblohorské

pomry

Církevní a náboženský vývoj

IV.

5°

eské

povstání. Bitva na Bílé

zemí eských do Bílé Hory

Hoe

V. Pokoení odboje a trestání pemožených

pomrech náboženských,

Literatura

zemí eských

.

III.

VI. Pevrat v

stol.

93 141 19

ústavních a národnostních 219

268

/

DB 211

Krofta. Kamil Bili Hora

.8

K76

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

i

•

'

|

á "B

* i-

•

*M