Samostatný projekt rodinného domu Radotín 2006 – dosud
Soutěž „ Údolní 53“ (autoři Jana Jeřábková, Jan Bradáč, Luboš Rosík) podzim 2006
Výstava Křinice – lidové stavby (kol. autorů) léto 2005,2006
KØINICE Výstava vznikla na základì souboru historických plánù, které byly nalezeny v roce 2002 na pùdì obecního úøadu v Køinicích. Jde celkem o 106 plánù z období 1850 až 1930, kde jsou zachyceny projekty nových domù nebo pøestaveb v Køinicích. Takový rozsáhlý soubor je velmi zajímavým studijním materiálem, pøedevším díky tomu, že mnohé z vyobrazených budov se dochovaly do dneška. Dokládá nejen stavební formy své doby, ale také zpùsoby zpracování projektové dokumentace. Nahlédnutí do historických plánù nám mùže prozradit nìco ze života našich pøedkù a zároveò pomoci pochopit fungování venkovského domu, a jeho vývoj v prùbìhu století. Všechny historické plány byly v rámci projektu digitalizovány a katalogizovány, aby mohly být pøístupné široké veøejnosti. Na fotografiích jsou zachyceny cenné prvky lidové architektury, které se dochovaly dodnes, èasto jsme se snažili porovnat nalezené plány se stávajícími domy. Výstava je pohledem studentù architektury na dochované lidové stavby v Køinicích, je snahou porozumìt smyslu venkovských domù, jeho konstrukcím i øemeslným detailùm. Podìkování autorù výstavy patøí Jiøímu Škabradovi, pedagogovi fakulty architektury ÈVUT v Praze, který v mnohých z nás prohloubil zájem o stavby na venkovì i o historické konstrukce a který nás uèil je rozpoznávat, rozumìt jim a vážit si jich. Venkovské domy, které vycházejí z tradice, pøírody, kultury, jsou pro èlovìka zdravé a jsou pøínosem krajinì, vnímáme jako manuál stavìní a žití pro dnešní øešení domù.
Výstavu pøipravili / Diese Ausstellung vorbereitet haben:
Jana Jeøábková Jan Stáhala Tomáš Jakoubek Linda Kolomazníková Petr Bergmann
Pøeklad textù / Übersetzung der Beschriftungen :
Zuzana Pártlová Thomas Schneider Ludìk Ranc
Dále spolupracovali Mitgearbeitet haben:
/
LIDOVÉ STAVBY NA HISTORICKÝCH PLÁNECH 1850-1930
Bøea Heczko Tomáš Horský Tomáš Rose Tereza Šabatová David Šabata Martin Kulštejn Roman Nevrla Pavla Skuhravá Petr Veèeøa
Archivní materiály a fotografie poskytli / Archivunterlagen und Fotos zu Verfügung gestellt haben:
Obec Køinice Petr Bergmann Arnold Raab Klaus Dietze Michal Kindernay
Výstavu finanènì podpoøili / Diese Ausstellung mit Geld unterstützt haben:
Obec Køinice Nadace Roberta Bosche - Robert Bosch Stiftung Nadace èeské architektury Èesko-nìmecký fond budoucnosti - Deutsch-Tschechischer Zukunftsfonds
Zvláštní podìkování Sonderdanksagung:
/
Jiøí Škabrada ARW architekti
WECKERSDORF
Die Ausstellung entstand aufgrund einer Datei von historischen Plänen, die auf dem Dachboden des Gemeindeamtes in Weckersdorf im Jahre 2002 gefunden wurden. Es handelt sich um 106 Pläne aus dem Zeitalter von 1850 bis 1930, wo die Bauprojekte von neuen Häusern oder Umbauten in Weckersdorf niedergelegt sind. So eine umfangreiche Datei stellt ein hochinteressantes Lehrmaterial dar, vor allem weil viele der dargestellten Gebäuden bis heute erhalten geblieben sind. Die Datei beweist nicht nur die Bauformen seiner Zeit, sondern auch die Erarbeitungsweisen der Projektierungsunterlagen. Die historischen Pläne können uns einiges über das Leben unserer Vorväter verraten und gleizeitig uns helfen, den Landhausbetrieb und seine Entwicklung über die Jahrdunderte zu verstehen. Alle historischen Pläne wurden im Rahmen des Projekts digitalisiert und katalogisiert, um der breiten Öffentlichkeit zugänglich zu machen. Die Fotographien fangen wertvolle Elemente der Volksarchitektur auf, die bis zum heute erhalten geblieben sind. Wir haben uns oft bemüht, die gefundenen Pläne mit den bestehenden Häusern zu vergleichen. Die Ausstellung stellt die Perspektive der Architekturstudenten auf die erhaltenen Bauten in Weckersdorf dar, es ist ein Versuch, den Zweck der Landhäusern, ihre Konstruktionen und handwerkliche Details zu verstehen. Die Danksagung der Austellungsauthoren gehört Herrn Jiøí Škabrada, dem Pädagogen der Fakultät der Architektur an der Technischen Universität in Prag, der in vielen von uns das Interesse an Landbauten und historischen Konstruktionen vertiefte. Er lehrte uns sie zu erkennen, zu verstehen und sie zu schätzen. Landhäuser, die von Tradition, Natur und Kultur ausgehen, für Menschen gesund sind und einen Beitrag für die Landschaft darstellen, werden von uns als Bau- und Lebenshandbuch für die heutigen Hauslösungen empfunden.
VOLKSARCHITEKTUR AUF HISTORISCHEN PLÄNEN 1850-1930
OBYTNÁ BUDOVA Obytná budova usedlosti je vždy orientována štítem k cestì, hlavní obytná místnost svìtnice , je tedy orientována do veøejného prostoru. Pøízemí domu slouží k bydlení hospodáøe a jeho rodiny, jeho souèástí jsou komory a také hospodáøská èást chlévù. V podkroví na štítové stranì se nacházejí nìkdy podstøešní svìtnièky, také užívané k bydlení. Do domu se vždy vstupuje ze dvora, tedy z podélné strany budovy. Vstupním prostorem domu je síò, která dìlí dùm na èást obytnou a èást hospodáøskou. V èásti sínì byla pøi obytné stranì pùvodnì umístìna pec, prostor pro vaøení a na opaèné stranì schodištì do patra. Sínì na Broumovsku jsou øešeny jako prùchozí, mají tedy vstup i z druhé strany domu. Ze sínì se vstupuje do svìtnice, hlavní obytné místnosti domu, která zaujímá celou šíøku domu. V rohu vedle dveøí jsou umístìna kamna nebo sporák, v protìjším koutì býval jídelní stùl s lavicemi. Nìkdy je pùdorys obytné èásti ještì rozdìlen a za svìtnicí je tzv. zadní svìtnièka, která sloužila jako ložnice. Zajímavé jsou zpùsoby vytápìní domu a vaøení, které spolu úzce souvisejí. Pùvodnì se vaøilo v prostoru sínì pøed pecí na chleba na otevøeném ohni na kamenné podestì , z tohoto prostoru byl kouø odvádìn širokým nálevkovitým komínem, tzv. dymníkem, nad støechu. Ze stejného prostoru se i pøikládalo do kamen ve svìtnici. Tento prostor byl otevøený do sínì, konstrukci dymníku podpíral charakteristický sloup v síni. Po polovinì 19. století se k vytápìní a vaøení zaèala užívat tzv. sporáková kamna, kamna byla umístìna ve svìtnici, vaøilo se na nich a pøikládalo se do nich pøímo ze svìtnice. V síni zùstala pec, byl vybudován nový uzavøený tahový komín. Klenutý prostor pøed pecí tak ztratil svùj pùvodní úèel kuchynì, podle stavební tradice byl ale èasto stavìn i v domech po polovinì 19.století. Na konci 19.století se již v síni neobjevuje ani pec a zùstává zde tak pouze schodištì do patra. Na opaèné stranì sínì, než je svìtnice, jsou komory a chlévy. Komora pøiléhající k síni na dvorní stranì byla nìkdy užívána k bydlení, byla vytápìna vlastními kamny, kouø byl sveden rourou do hlavního komína. Na konci 19. století se už budovaly v domì dva komíny, každý pro danou obytnou stranu domu, komory se zaèaly promìòovat v ložnice a èasto mizely i chlévy. Konstrukce domu
Obytná budova usedlosti è.p. 10 / Wohngebäude des Besitzunges Nr. 10
Pùvodní roubené domy nahradily kolem poloviny 19. století ve velké míøe domy zdìné. Pøestavba starších domù zaèínala pøebudováním èásti komor a chlévù, pak byla pøezdìna svìtnice. Nìkdy, èasto po požáru, byl na starých základech a sklepích vybudován nový zdìný dùm. Z období druhé poloviny 19. století tak pochází nejvíce dochovaných domù usedlostí v Køinicích. Síò domu je klenutá nìkolika poli zpravidla plochých kleneb, svìtnice má vìtšinou plochý døevìný trámový strop (na Broumovsku jsou i domy s klenutými svìtnicemi se støedovým sloupem). Komory a chlévy jsou vìtšinou klenuté. Podlahy jsou dláždìné pískovcovými deskami ,ve svìtnici bývala døevìná prkenná podlaha, kromì prostoru okolí kamen, který je tradiènì dláždìný. Kromì samotných prostor domù jsou nìkde dochovány i pùvodní okna, dveøe a jejich kování, která ukazují nápaditost a øemeslnou zruènost našich pøedkù. Všechny tyto prvky domù odkazují na snahu stavitelù øešit stavbu domu jako celek, od základní nosné konstrukce až po jemné provedení stavebních detailù. Na nìkterých historických plánech jsou tyto stavební detaily dobøe rozeznatelné, a jde o vzhled fasád, vstupních dveøí nebo ostìní oken. Plán na výstavbu obytného domu è.p. 3 Jedineèný z celého souboru je plán na výstavbu obytného domu è.p. 3 v Køinicích, který pochází z roku 1854. Je to plán z celého souboru nejstarší a nepochybnì i nejcennìjší. Jde o zatím jediný známý dochovaný plán na stavbu obytného domu statku broumovského typu u nás. Plán ukazuje nejen na stavební zpùsoby své doby, ale i na zpùsob vypracování projektové dokumentace. Potvrzuje tak teorii, že i pro stavbu vesnických domù na Broumovsku se vypracovávala projektová dokumentace už v 19.století.
Obytná budova è.p. 106 / Wohngebäude Nr. 106
Obytná budova è.p. 3 / Wohngebäude Nr. 3
Dùm s jednotnou støechou / Altes braunauer Bauernhaus Plán na znovuvýstavbu obytného domu è.p. 3 v Køinicích (1854) / Bauplan über ein neuzuerbauendes Wohngebäude No. 3 in Weckersdorf (1854)
Obytná budova è.p. 18 / Wohngebäude Nr. 18 Síò obytné budovy è.p. 1 / Vorhaus des Wohngebäudes Nr. 1
Pozice obytné budovy usedlosti (èervenì cesta) / Stelle des Wohngebäudes der Besitzung (rot - Weg)
Obytná budova è.p. 21 / Wohngebäude Nr. 21
Vstupní portál domu è.p. 77 Eintrittsportal des Hauses Nr. 77
/
Pøestavìný obytný dùm è.p. 101 / Umgebautes Wohngebäude Nr. 101
Plán na pøestavbu domu è.p. 21 v Køinicích (1924) / Plan zum Umbau des Hauses No. 21 in Weckersdorf (1924)
Dole / Unten: Plán na stavbu domu è.p. 63 v Køinicích (1883) / Plan zum Baue des Hauses Nr. 63 in Weckersdorf (1883)
Die Hausgiebel von Wohngebäuden sind immer in die Strasse orientiert, so ist das Hauptwohnzimmer - die Wohnstube in den öffentlichen Raum gerichtet. Das Erdgeschoss wird von dem Wirt und seiner Familie bewohnt. Es gibt dort auch Kammer und Stallungen. Im Bodenraum auf der Giebelseite befinden sich manchmal Dachstuben, die auch zum Wohnen gebraucht werden. Das Haus wird immer vom Hof aus betreten, also von der Längsseite. Der Eingangsbereich des Hauses ist das Vorhaus, das das Haus in den Wohnteil und den Wirtschaftsteil einteilt. Im Vorhaus befanden sich ursprünglich ein Backofen und der Kochraum. Auf der Gegenseite war das Treppenhaus. Die Braunauer Vorhaeuser sind häufig durchgängig, sie haben also zwei Eingänge. Aus dem Vorhaus tritt man in die Wohnstube. Die Wohnstube ist das Hauptwohnzimmer und nimmt die ganze Hausbreite ein. In der Ecke neben der Tür steht der Heizofen, gegenüber standen meistens Esstisch und Bänke. Manchmal wird der Grundriss des Wohnteils aufgeteilt, und hinter der Wohnstube liegt die sog. Nebenstube, die als Schlafzimmer diente. Besonders interessant ist die Art und Weise, auf die geheizt und gekocht wurde, die miteinander eng zusammenhängen. Ursprünglich wurde im Vorhaus vor dem Backofen auf dem offenen Feuer auf einem Steinpodest gekocht. Der Rauch wurde durch einen breiten Trichterschornstein, das sog. Rauchrohr, abgeleitet. Aus demselben Raum wurde auch die Wohnstube geheizt. Die Rauchrohrkonstruktion wurde mit einem charakteristischen Pfeil abgestützt. In der Mitte des 19. Jh. begann man den sog. Herdofen zu benutzen. Der Ofen stand in der Wohnstube, es wurde darauf gekocht und man heizte direkt aus der Wohnstube. In dem Vorhaus ist der Backofen geblieben, man baute einen neuen geschlossenen Zugschornstein. So verlor der gewölbte Raum vor dem Backofen seinen ursprünglichen Zweck als Küche. Der Bautradition nach wurde dieser Raum jedoch auch in der zweiten Hälfte des 19. Jh. gebaut. Am Ende des 19. Jh. gibt es weder den gewölbten Raum noch den Backofen und in dem Vorhaus bleibt nur das Treppenhaus. Gegenüber der Wohnstube liegen die Kammer und die Stallungen. Die an das Vorhaus anliegende Kammer wurde manchmal zum Wohnen gebraucht. Sie war mit einem eigenen Ofen beheizt, der Rauch wurde mit einer Röhre in den Hauptschornstein geleitet. Am Ende des 19. Jh. wurden schon zwei Schornsteine gebaut, die Kammern sind zu Schlafzimmern geworden und Stallungen gab es häufig nicht mehr. Die Hauskonstruktion
Klenák nad vstupem do maštale è.p.3 /Schlussstein des Pferdestalles, Haus Nr. 3
Usedlost è.p. 91 / Besitzung Nr. 91 Dole / Unten: Usedlost è.p. 106 / Besitzung Nr. 106
Dole / Unten: Kamenná psí bouda è.p. 97 / Steinende Hundehütte Nr. 97
Um die Mitte des 19. Jh. wurden die originalen Pfropfhäuser durch gemauerte Häuser in grossem Masse ersetzt. Der Umbau von älteren Häusern begann mit dem Umbauen der Kammer und der Stallungen, danach wurde die Wohnstube ummauert. Manchmal, oft nach einem Brand, wurde auf der alten Gruendung ein neues gemauertes Haus gebaut. So stammen die meisten erhaltenen Häuser in Weckersdorf aus der zweiten Hälfte des 19. Jh. Das Vorhaus ist gewölbt, die Wohnstube hat meistens eine flache Holzbalkendecke. (Im Braunauer Ländchen gibt es auch Häser mit gewoelbten Wohnstuben und mit einem Zentralpeil.) Kammer und Stallungen sind meistens gewölbt. Die Böden werden mit Sandsteinplatten gepflastert. In der Wohnstube lag der Holzdielenboden bis auf den Kochraum, der traditionell gepflastert wurde. Manchmal blieben auch die Originalfenster, die Türe und der Türbeschlag erhalten, die auf den Einfallsreichtum und die handwerkliche Kunst unserer Vorfahren hinweisen. Alle diese Hauselemente weisen auf die Bemühungen der Baumeister hin, den Hausbau von der grundlegenden Tragkonstruktion bis zu den feinen Baueinzelheiten als ein Ganzes zu betrachten. Auf manchen historischen Plaenen sind diese Baueinzelheiten gut erkennbar, ob es sich um Fassaden, Eingangstüren oder die Fensterleibung handelt. Der Bauplan des Hauses Nr. 3 Ganz einzigartig ist der Bauplan des Hauses Nr. 3 in Weckersdorf aus dem Jahre 1854. Dieser Plan ist der älteste und zweifellos wertvollste aus der ganzen Sammlung. Es handelt sich um den bisher einzigen bekannten erhaltenen Bauplan von dem Wohngebäude einer Besitzung des Braunau-Typen in Tschechien. Der Plan zeigt nicht nur die Bauweisen seiner Zeit, sondern auch die Ausarbeitung von Projektierungsunterlagen. So wird die Theorie bestätigt, dass Projektierungsunterlagen für Landhäuser im Braunauer Ländchen schon im 19. Jh. ausgearbeitet wurden.
WOHNGEBÄUDE
Diplomní projekt - Lázně Dětský ostrov (ateliér arch. V.Krátkého) leden 2005
Školní práce (FA ČVUT , TU Mnichov) 2002 – 2004
