samostatná forma vyjadřující nějaký význam (lexikální, n. gramatický)

Teoretická gramatika korejštiny 1   (한국어 문법 이론 1)    ‐ volná návaznost na předměty Gramatika 1 a 2     Cíl 1  prohloubení, rozšíření a systematizace vědomostí (심화, 확대, 체계화)  „problematizace“ (문제화) – poznání a uznání komplexnosti jazykových jevů    Příklad:  Slovo (단어, 낱말) tradičně jako základní jednotka gramatického popisu (slovní druhy 품사).    Přesná definice?    Příruční slovník jazyka českého  Slovo ‐ nejjednodušší hláskový útvar (skupina hlásek n. i hláska jediná), tvořící v jazyce ustálený celek  a mající vlastní význam;     V češtině ‐ minimální volná/samostatná forma vyjadřující nějaký význam (lexikální, n. gramatický).    Pro korejštinu nedostačující ‐ status slova mají i nesamostatné gramatické morfémy (jmenné partikule)  ⇒ nutné rozšíření    표준국어대사전  단어(單語) 명사  <언어> 분리하여 자립적으로 쓸 수 있는 말이나 이에 준하는 말. 또는 그 말의 뒤에 붙어서 문법적  기능을 나타내는 말.   Příklad: “철수가 영희의 일기를 읽은 것 같다.”에서 자립적으로 쓸 수 있는 ‘철수’, ‘영희’, ‘일기 12’,  ‘읽은’, ‘같다’와 조사 ‘가 11’, ‘의 10’, ‘를’, 의존 명사 ‘것 1’ 따위이다.   [비슷한 말] 낱말 2    Cíl 2  rozvíjení schopnost práce s lehčími odbornými jazykovědnými texty  zvládnutí základní odborné terminologie v korejštině    Předmět zájmu:  Mateřský jazyk ‐ spontánní a automatické osvojení  Cizí jazyk – vědomé a cílené učení ‐ co se učit a studovat? – vymezení předmětu    Problém jazykové variace  Pavel Eisner: Chrám i tvrz (místo „milujete“ a „češtinu“ dosaďte „chcete studovat“ a „korejštinu“)    Kapitola úvodní neboli O jedné velké fikci  MILUJETE ČEŠTINU? USMÍVÁTE SE, že se tak ptám. Dobrá tedy. Ale buďte tak hodní a dovolte  mi několik otázek. Kterou češtinu milujete? Svou? Přítelovu? Češtinu pana Roštlapila, který bydlí pod  vámi? Jsou to češtiny různé; není na světě dvou lidí, aby stejně článkovali hlásky, aby měli stejný slovník  a shodnou dikci. A kdybyste nakrásně řekli, že milujete češtinu svou, jen tu svou vlastní, je to zas totéž:  1   

jako se od dob Libušiných nenarodily ve Vltavě dvě úplně shodné vlny, nepodaří se vám, abyste i jen  dvakrát vyslovili s úplnou shodností jediné české slovo, jedinou českou hlásku. A mění se – a to měrou,  o níž se vám ani nezdá – váš slovník, vaše frazeologie, vaše dikce a veškerá vaše čeština. Nemluvě ani  o tom, že i za jediný den mluvíte jinak se sluhou v úřadě a jinak se svým představeným, jinak se svým  děckem a jinak s kolegou odborníkem.   Je tedy i ve vás čeština kolikerá. A od slovanského osídlení zemí českých žilo už mnoho lidí, ale  ani  dva  doposud  nemluvili  češtinou  dokonale  shodnou.  Neboť:  „Nejsou  na  světě  ani  dva  lidé,  aby  mluvili týmž jazykem. Společný je mateřský jazyk asi tak, jako je společný obzor; ale není dvou lidí se  stejným obzorem, každý je středem svého vlastního obzoru.“  Řeknete mi, že je to hnidopišství, že v těch kolikerých češtinách je proti jakýmsi drobnohledným  rozdílům drtivá převaha shod. Dobrá. Ale jen poshovte, ptám se dále: kterou češtinu vlastně milujete?  Češtinu Jaroslava Vrchlického? Karla Jaromíra Erbena? Tómy ze Štítného? Františka Halase? Boženy  Němcové?  Češtinu  Poučení  o  zahájení  řízení  při  schvalování  propůjčování  nádob  na  popel?  Češtinu  Šestidílné?  Češtinu  z  Židovských  pecí  na  pražském  Vítkově?  Češtinu  buláckou?  Češtinu  nářečí  hanáckého? Slováckého? Či snad lašského? Češtinu podřečí hrozenkovského? Aha, já vím: milujete to  všechno dohromady, vyjma leda to Poučení o zahájení řízení při schvalování. Ale dovolte, to je zas už  čeština náramně kolikerá.  Milujete češtinu spisovnou či hovorovou? Jsou to jazyky dva, a do té míry dva a nikoli jeden, že  klidně můžete od francouzského jazykozpytce převzít poznatek, jejž razil o rozdílu mezi spisovnou a  hovorovou  franštinou:  člověk,  který  by  mluvil  spisovně,  působil  by  dojmem  člověka  abnormálního,  připadal by nám bláznem. Kondicionál je v této větě proto, že takový člověk vůbec nežije, bohudík.  Představte si tvora, který by ústně chtěl něco platiti. Vyrazili byste s ním dveře, já nejinak. Tedy: již s  tohoto hlediska milujete jazyky dva, milujete‐li češtinu. Jsou tak rozdílné, že se cizinec každému z nich  musí učit zvlášť.  Výslech pokračuje. Milujete češtinu naši, tedy dnešní, či starou? Řeknete bez váhání, že jednu  i druhou. Dobrá. Ale ta stará – věřte, že byste byli ztraceni, kdybyste se dostali mezi Čechy například  13. století, a nevěříte‐li, přečtěte si u Svatopluka Čecha, jak se dařilo panu Broučkovi, když se zatoulal  mezi  drahé  předky,  ačkoli  zapadl  do  století  už  pozdního,  patnáctého.  Byl  by  to  věru  i  pro  nás  výlet  „epochální“. Není jen o to, že byste měli na potkání nedorozumění a maléry, nevědouce třebas, co to  je  sčítroba  (podezírám  vás,  že  byste  ji  měli  za  nějakou  ženskou).  Ještě  důkladnější  by  bylo  vaše  rozčarování po stránce jazykové libosti: přemnohá věc na té staré češtině by vám doslova lezla z krku.  Prapodivně by vám bylo, kdybyste slyšeli a měli říkat: buď opateren, člověk jest truchel, mdel (mdlý),  rychel, brzek, peluň jest hořek, život krátek, med sladek, mech měkek a kypr, otčík dobr, břeh příkr,  šest (totiž stařec) múdr. Myslili byste, že mezi milými předky zavládla móda komolit slova, asi taková,  jako jsme ji pěstovali my, dokud jsme byli pány kluky uvozhřenými. Hlavou byste kroutili, slyšíce, že se  pánóm stalo po vůlích (a ne po vůli), a že se lidé na předměstí dívali ohni; že se stal mord ukrutný v  městys  Mnichovicích,  jak  pověděl  posel  z  městys  Mnichovic,  an  přispěchal  do  zahrady  královy  Václavovy, a že mrtvol toho zmordovaného byl nalezen teprv po čásku kakéms. Jazyk by vám brněl a  váš estetický cit by trnul, kdybyste s praotci milými vyslovovali jhřec (herec), dščě (desce), čstíti, čřieda  (třída),  svlekv  (odloživ  šat),  s  skály,  Tóma  z  Ščítného,  k  knězi,  čščenie  (ctění,  uctívání),  ktvu  (kvetu),  skvřieti  (škvařiti  se),  lhtáti  (hltati).  Na  smluvenou  taškařinu  až  dost  nejapnou  byste  usoudili,  slyšíce  napořád nabličeji, dopata, póbědě; snad by chvíli trvalo, než byste si uvědomili, že to má být na obličeji,  do opata, po obědě. Bylo  by vám nevolno, kdybyste měli říkat vlastný bratr,  ale dávní čas. Vyprskli  byste snad smíchy, majíce říkat šnůředlník místo prýmkař. Prostě – necítili byste se v češtině praotců  svých  doma  a  nelíbila  by  se  vám  valně,  leda  po  dlouhé  aklimatizaci  a  svízelném  přeučení  mluvidel,  sluchu i jazykového citu.  Jazyka praotců tedy raději nechte. Vraťme se, drazí, k češtině našich dob. Ale i zde se ptám, nic  jiného mi nezbývá: znáte jej, ten svůj jazyk? Řekl by přec člověk, že mám‐li něco milovat, musím to znát.  2   

Vy  však  češtinu  neznáte,  a  říkám‐li  to,  není  to  ani  obžaloba,  ani  vůbec  výtka.  Nemůžete  ji  znát  a  obsáhnout;  to  se  dokonale  nepodařilo  ještě  nikomu,  ani  Janu  Gebauerovi,  ani  Josefu  Zubatému.  Otevřte si větší český slovník, nemusí to ani být Jungmannův, přečtěte si v něm hesla na jediné stránce,  kterékoliv, a zkoumejte pak, kolik z těch slov, vazeb a rčení neznáte. Podivíte se. Ale dál: ačkoli znáte  (trpně) jen malý úsek a skrovnou výseč češtiny a ačkoli užíváte (činně) ještě daleko menšího úseku z  jejího pokladu slovního a frazeologického, nerozumíte bez mezer ani všemu, co říkáte a píšete svou  mateřštinou. Víte, co vlastně říkáte, když užijete slova zpěčovati se, nevrlý, zbrklý? Nestyďte se za svou  nevědomost,  je  zjevem  zcela  obecným;  člověk  nerozumí  ani  zdaleka  všemu,  co  říká  a  píše  svou  mateřštinou. Do té míry, že velmi vhodně kdosi řekl (Ch. Bally, Traité de stylistique française, § 93), že  cizinec, který se učí naší mateřštině, „chápe“ ji lépe než my…“    ‐ mylná představy jazyka jako nějakého jednotného, uzavřeného a statického inventáře  ‐  přirozený  jazyk  jako  souhrn  různých  idiolektů,  sociolektů,  dialektů  a  profesních  slangů  na  synchronní i diachronní ose    Vymezení korejštiny:  ‐ nejprve ujasnění označení spojené s korejštinou    1. 우리말 – „naše řeč“ (kompozitum psané dohromady, nikoliv slovní spojení)  ‐ označení korejštiny širokém slova smyslu v běžné mluvě (srov. úzus „naše řeč“ v češtině)  ‐  v  표준국어대사전 spojeno  s  „naší  zemí“,  tj.  s Korejskou  republikou  (우리나라  사람의  말);  podle  korejské ústavy ale Korejská republika zahrnuje celý poloostrov, takže se vztahuje i na SK  ‐  častěji  se  používá  jako  souhrnné  označení  ve  smyslu  „národní  řeč“  (우리  겨레말,  우리  민족어,  배달말); chápáno spíš etnicky, než politicky ‐ v tomto smyslu lze brát jako společný dorozumívací  prostředek všech Korejců (KR, KLDR, Čína, Japonsko…)  ‐ může implikovat i citovou vazbu k jazyku, podobně jako u nás slovo „mateřská řeč“, „mateřština“ (asi  nejlepší překladový ekvivalent); viz spojení:      순우리말, 순수 우리말 (고유어) – čistá, ryzí řeč; původní korejské výrazy       우리말의 우수성 – skvělost, výjimečnost naší řeči      우리말을 아끼고 소중히 여기자 – opatrujme naši řeč a važme si jí    2. 국어 – „státní řeč“ (national language)  ‐ v základním významu může označovat jazyk používaný občany dané země (한 나라의 국민이 쓰는  말; př. 영국의 국어는 영어이다) – politické vymezení; implikuje oficiální jazyk  ‐ častěji ale označuje korejštinu v užším smyslu oficiálního jazyka Korejské republiky (우리나라의 언어.  ‘한국어’를 우리나라 사람이 이르는 말이다.)  ‐ používá se ve formálnějších spojeních a úředním styku    국어 과목 – korejština (jako školní předmět)    국어국문학과 – Katedra korejského jazyka a literatury (na univerzitě)    국립국어원 – Ústav pro jazyk korejský    ‐ není třeba překládat doslovně jako „národní, státní řeč“, ani se to tak zpravidla nedělá    3. 한국어/한국말 – „korejský jazyk/korejská řeč“ (hlavní heslo 한국어)  ‐ používá se zpravidla pro korejštinu směrem navenek, v opozici k jiným jazykům (한국어 x 외국어);  proto jsou pod tímto heslem uvedeny jazykové charakteristiky korejštiny      3   

표준국어대사전  한국‐어 (韓國語)「명사」『언어』      한국인이  사용하는  언어.  형태상으로는  교착어이고,  계통적으로는  알타이  어족에  속한다.  한반도  전역  및  제주도를  위시한  한반도  주변의  섬에서  쓴다.  어순(語順)은  주어,  목적어(또는  보어),  술어의  순이며  꾸미는  말이  꾸밈을  받는  말의  앞에  놓이는  것  따위의  특성이  있다.  ≒한국말ㆍ한말 01 ㆍ한어 03.    ‐ časté je použití ve významu „korejština pro cizince“ (proto se používá v jazykových učebnicích)    한국어 교육 (jako cizího jazyka) x 국어 교육 (výuka korejštiny jako mateřského jazyka)    한국어 교과서 – učebnice korejštiny pro cizince    한국어 교사 – lektor korejského jazyka    4. 조선말/조선어 „korejský jazyk/řeč“ (hlavní heslo 조선말)  ‐ historicky označuje jazyk v době království Čosǒn, popř. korejštinu v době japonské okupace Koreje,  kdy byl termín 국어 vyhrazen pro japonštinu (proto 조선어 학회, 조선어 문법 …)  ‐  dnes  se  tímto  spojením  označuje  jazyk  KLDR  s vlastní  spisovnou  normou  (pchjongjangský  dialekt);  zajímavé ale je, že v 표준국어대사전 tento význam není uveden!       조선말대사전(on‐line na 우리민족끼리)  조선말   품사: [명]  아득한  옛날부터  조선인민이  써내려오면서  발전시켜온  민족어.  교착어에  속하는  조선말은  말소리가  풍부할뿐아니라  문법구조가  치밀하게  잘  째이고  어휘와  표현  또한  풍부하여  세계에서도  가장  발전된  우수한  언어의  하나로  되고있다.  우리  말은  오늘  위대한  수령님의  주체적 언어사상과 그 구현인 조선로동당의 옳바른 언어정책에 의하여 혁명의 수도 평양을  중심지로  하고  평양말을  기준으로  하여  사회주의민족어의  전형인  문화어로  개화발전하고있다.  ＝조선어.  ‐ používá se i pro označení korejštiny etnických Korejců v Číně (조선족)     5. 북한어/북한말  ‐ používá se pro označení severokorejštiny v Korejské republice   ‐ často ale označuje pouze jednotlivé lexikální jednotky severokorejského „dialektu“, které jsou odlišné  od standardní korejštiny  ‐ v opozici lze použít spojení 남한말    6. 남조선 말   ‐ označení pro jihokorejštinu používané v Severní Koreji     7. 고려말  ‐ jazyk korejské menšiny (고려인) násilně přesídlené do oblasti střední Asie (Kazachstán, Uzbekistán)  ‐  mladší  generace  těchto  etnických  Korejců  už  mluví  spíš  rusky  –  v podstatě  vymírající  dialekt  vycházející z nářečí provincie severní Hamgjǒng.        4   

Distribuce a počet mluvčích  Korejština se používá jako primární a oficiální prostředek komunikace v oblasti Korejského poloostrova  – tj. v KLDR a Korejské republice.  조선말 x 한국어 – dva jazyky se spisovnými variantami; vnímány jako jeden jazyk    Srov. vztah češtiny a slovenštiny  ‐ jazyky velmi podobné a navzájem srozumitelné, ale automaticky je považujeme za jazyky dva  ‐ po vzniku republiky v roce 1918 ‐ varianty „českoslovenštiny“   ‐ viz jazykový zákon z roku 1920  „státním  oficiálním  jazykem  Československé  republiky  jest  jazyk  československý,“  kterého  se  podle  právního výkladu „užívá ve dvojím znění, českém a slovenském“.    Spisovná jihokorejština ‐ 표준어 (standardní, tj. spisovný jazyk)  Severokorejská norma ‐ 문화어 (kulturní jazyk).  표준국어대사전  표준어(標準語)  「명사」『언어』  한  나라에서  공용어로  쓰는  규범으로서의  언어.  의사소통의  불편을  덜기  위하여  전  국민이  공통적으로 쓸 공용어의 자격을 부여 받은 말로, 우리나라에서는 교양 있는 사람들이 두루 쓰는  현대 서울말로 정함을 원칙으로 한다. ≒대중말ㆍ표준말.      ¶ 공적인 자리에서는 사투리보다는 표준어를 사용해야 한다.   공용어 – oficiální, úřední jazyk  규범 – norma, model, vzor, standard    조선말대사전  문화어 [文化語]  품사: [명]  혁명의 수도를 중심지로 하고 수도의 말을 기본으로 하여 이루어진 언어. 평양문화어는 지역별  언어적 차이를 초월하여 형성되고 발전된 언어이며 중요하게는 위대한 수령님께서와 경애하는  장군님께서  창시하신  혁명적  문풍을  본보기로  하여  민족어의  온갖  우수한  요소를  집대성한  훌륭한 언어이다.  례: 우리는 언어생활에서 사투리를 없애고 문화어를 써야 한다.  문풍 – styl (문체)  요소 – element, složka, součást, faktor    ‐  v obou  případech  je  spisovná  norma  v příkladových  větách  stavěna  do  opozice  k regionálním/sociálním dialektům (사투리) ‐ nadregionální varianta    „heterogennost jižní a severní korejštiny“ (남북 언어 이질화)  „obnova homogennosti (동질성 회복)    ‐ silně (vy)pěstované povědomí národní a jazykové jednoty (단일 민족, 단일 언어).   korejština v širokém slova smyslu ‐ společný dorozumívací prostředek příslušníků převážně etnicky  vymezeného „korejského národa“ (viz jeden z významů 우리말).    ‐ počtem mluvčích na zhruba 13. ‐ 15. místo (před francouzštinou a italštinou) – 70 milionů.  5   

‐ jazyková menšina ‐ „multikulturní rodiny“ (다문화 가족/가정), sňatkoví migranti (결혼이민)  (v současnosti cca 300 tisíc sňatkových imigrantů/tek a 200 tisíc dětí)  ‐ podle médií v r. 2016 počet cizinců dlouhodobě pobývajících v KR přesáhl 2 miliony (4 procenta)    7 milionů etnických Korejců v zahraničí ‐ 해외 동포 (교포)  Čína, USA, Japonsko, středoasijské republiky   ‐ znalost korejštiny u 2. a dalších generací?  heritage language learners    ‐ korejština jako cizí jazyk (외국어로서의 한국어) – řádově statisíce celosvětově    Předmět studia  표준어, též 표준국어 – standardní národní řeč  X nespisovné, nestandardní varianty (비표준어)  표준어 x 비표준어 (방언/사투리, 은어/직업어, 속어)      Soubor jazykových norem/pravidel (어문 규정)    표준어/표준국어 – 어문 규정 (korean.go.kr – 사전/국어 지식)    한글 맞춤법 – pravidla pravopisu (ortografie)    표준어 규정 – stanovení spis. varianty slov; spisovná výslovnost (ortoepie, 표준 발음법)    외래어 표기법 – pravidla přepisu cizích slov; transkripce cizích jazyků (včetně češtiny)    국어 로마자 표기법 – pravidla zápisu korejštiny latinkou    표준 국어 대사전 (on‐line, přes 500 tis. hesel); nově 우리말 샘 (přes 1 mil.)   ‐ lexikální kategorie (어휘 범주 ‐ 단어)  ‐ gramatické kategorie (문법 범주) ‐ 어미, 조사 – snadno analyzovatelné   ‐ ke čtení stačí slovník…    ‐ při vytváření promluv a textů se mluvčí řídí určitým souborem pravidel pro použité tvary jazykových  jednotek a jejich uspořádání v rámci jednotek větších ‐ gramatika/mluvnice, korejsky 문법(文法)    definice gramatiky – popis významu v obecném užití    Příruční slovník jazyka českého (1935‐57)  gramatika, ‐y f. ‐ část nauky o jazyce obírající se hláskami, tvořením slov a tvarů i jejich syntaktickým  významem a větou, mluvnice; kniha obsahující mluvnici.    Slovník spisovného jazyka českého (1958‐71)  gramatika [‐ty‐], ‐y ž. (z řec.) 1. stavba jazyka řízená pravidly o obměnách slov a o spojování slov ve věty;  mluvnice:  znalost  české  g‐y;  2.  nauka  o  mluvnické  stavbě  jazyka;  kniha,  příručka  obsahující  popis  mluvnické stavby jazyka; mluvnice: latinská, německá, ruská g.; g. Gebauerova     Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1998)  gramatika/mluvnice,  e  ž;  1.  soubor  zákonitostí,  pravidel  týkajících  se  soustavy  slovních  tvarů  a  ustálených způsobů tvoření vět; (v širším smyslu) stavba jazyka vůbec (gramatika češtiny), 2. nauka o  mluvnické stavbě jazyka (historická, srovnávací), 3. kniha obsahující její popis a rozbor    ‐ s výjimkou nejstaršího slovníku vidíme v definicích zohlednění obou základních významů:  6   

1. soubor pravidel jazykové stavby  2. nauka, která je studuje  ‐ v druhém významu „nauky“ obsah mluvnice blíž specifikuje Stručná mluvnice česká (1981):  „Mluvnice (gramatika) zjišťuje a podává pravidla, podle kterých se slova obměňují a spojují ve větách.  Jednotlivé části mluvnice nás poučují o základních složkách jazyka: o větě, o slovech a jejich tvarech a  o hláskách…“.    ‐ „obměna slov“ a „soustava tvarů“ souvisí s flektivním charakterem češtiny  Srov. morfologicky „chudé“ jazyky   Webster Dictionary.  grammar (noun) – the set of rules that explain how words are used in a language    문법 (文法) význam sinokorejských morfémů ‐ pravidla, zákonitosti textu, tedy spíš „textnice“, nebo  „písemnice“ (etymologický výklad slova)   Tradiční gramatika (전통문법) ‐ charakter normativní mluvnice (규범문법); vycházejí z nich i starší  školské mluvnice (학교문법).     어법 (語法), popř. hybridní 말법 – i mluvená forma     표준국어대사전  문법 01 (文法) [‐뻡] 「명사」『언어』  말의 구성 및 운용상의 규칙. 또는 그것을 연구하는 학문. ≒말본 02 ㆍ문전 01(文典)「2」  구성 – skladba, stavba, uspořádání, konstrukce  운용 – aplikace, užití  ‐상 – z hlediska, ve, v, při    고등학교 문법  „여기서 말하는 문법은 적어도 두 가지 의미를 지니고 있다. 그 하나는 우리의 머릿속에 들어 있는  문법을 뜻하고, 다른 하나는 우리의 머릿속에 들어 있는 문법을 학자들이 탐구하여 기술해 놓은  결과물을 뜻한다.  기술하다 – popisovat, charakterizovat    „internalizovaná gramatika“ (내재 문법) ‐ součást jazykové kompetence mluvčího (언어 능력)  ‐ projevuje se jako jazyková intuice (언어적 직관)    표준국어문법론, str. 16  „  …  모든  자연  현상에는  일정한  질서가  있으며  또  그것은  정해진  법칙에  의해  움직인다.  과학자들이 발견해 내는 물리적 법칙이나 화학방정식 같은 것이 이러한 사실을 보여주고 있다.  언어도  그  조직에  엄격한  질서가  있고  운용이  규칙적이다.  언어  속에  내재하고  있는  이러한  규칙과 질서, 또는 그것을 찾아내어 기술한 것이 곧 문법이다.“    Daneš, F.: Kultura a struktura českého jazyka, str. 31  „Promluva  jakožto  komunikativní  akt  představuje  komplex,  ve  kterém  je  spojeno  několik  různých  činností: jazyková, kognitivní, emoční a sociální. Tento složitý komplex značně různorodých a ne vždy  jasně vymezených komponent nemá povahu systematicky uspořádaného celku, s jasnou strukturou, a  stejně různorodé a složitě korelované jsou i formální výrazové prostředky. Takovýto komplex je stěží  7   

možné přesně a v úplnosti popsat a obvyklá metoda analýzy na základní, elementární jednotky, které  se  podle  pevných  pravidel  kombinují  v jednotky  vyšších  rovin,  tu  selhává.  Pohybujeme  se  zde  v poněkud jiném světě, než je systémová lingvistika, totiž ve světě neideálního lidského chování.“    Různé gramatiky podle metodologických východisek, předmětu zájmu a účelu    ‐ tradiční gramatika (전통 문법)     ‐ školská gramatika (학교 문법)     ‐ normativní gramatika (규범 문법)     ‐ praktická x teoretická (실용 문법 x 이론 문법)    ‐ historická (역사 문법) (diachronní 통시 x synchronní 공시)    ‐ srovnávací (비교 문법)     ‐ deskriptivní (기술 문법)      ‐ strukturalistická (구조주의 문법)     ‐ transformačně‐generativní (변형생성 문법)    ‐ pádová gramatika (격 문법)    ‐ … (viz Černý: Dějiny lingvistiky)    Oblasti gramatiky a příslušné jednotky:  1. skladba, syntax – 문장론, 통사론, 통어론, 구문론  věta (sentence) 문장, část souvětí (clause) 절, slovní spojení (phrase) 구, v. člen 문장 성분  2. tvarosloví, morfologie – 형태론, 단어론, 어형론    slovo 단어, morfém 형태소  3. hláskosloví, fonetika a fonologie – 음성학, 음운론/음소론    hláska 음, 단음, 음성 (자음/모음), foném 음소     

8