samostatně neprodejné

Robert Kodym

Zachránil jsem zámek

25. 11. 2011 / č. 47 / samostatně neprodejné

Pátek

OBSAH

Dobré zprávy: Dej nám pánbůh kýbl promiskuitních bublin Rozhovor: Robet Kodym už deset let opravuje zámek Seriál Manželky premiérů: Marta Gottwaldová se nikdy nezbavila podezření, že začínala jako prostitutka Portrét: Slavný francouzský fotograf a spisovatel Patrick Chauvel prožil ve válečných konfliktech 44 let Téma: Vyšehradská hrobka Slavín skrývá neznámé příběhy i zednářský nápis Gurmán: Podzimní zvěřina Auto: Ferrari 458 Italia Na cestě: Dobré pohorky, to je vědaq Písnička: Oceán: Ráchel

+ Program TV na celý týden

se sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová

editorial Je to příběh podivného přátelství. Fotograf Patrick Chauvel (vlevo) a jeho přítel, indián Sky Eye (Nebeské oko), příslušník elitní jednotky americké armády ve Vietnamu, který po válce vyloupil banku a spáchal sebevraždu. Více na str. 20.

Válka tady

P

atrick Chauvel kouří jako fabrika a během našeho prvního rozhovoru jsme spolu vypili pět jamesonů. A kdyby ho nepřišla vyzvednout jeho krásná přítelkyně Anna, asi by jich bylo víc. Je to muž, který se nešetří. Už měl být tisíckrát mrtvý, v Panamě do něj kdosi omylem vystřílel celý zásobník. Přišel o několik metrů střev, dodnes nemůže jíst větší porce. Znal se osobně s Usámou bin Ládinem, fotil Basajeva, byl třikrát ženatý, vychoval sám dvě ze svých čtyř dětí. Je mu dvaašedesát – a pořád dře. Na cesty si s sebou vozí jen nůž a toaletní papír. Točí filmy a plní agentury fotkami, aby je pak ostatní novináři z celého světa mohli stahovat a sestavovat díky nim kompilované články, dnes tak populární (protože tak levné). Chauvel kompilace nenávidí: Chce žít tady a teď, v přímém přenosu. „Hlavní je vyprávět příběh války lidem, co žijou v míru,“ řekl mi při našem druhém setkání, jehož výsledkem je dnešní rozhovor. Chauvel miluje „svou“ Paříž a zároveň ji, to nabubřelé a luxusní evropské velko-

město, nenávidí – proto se snaží přenést válečnou zkušenost do mírového života: „Sám jsem Francouz, tak vím, o čem mluvím, myslej si, že když bydlej v Paříži, tak sežrali všechnu moudrost. Přitom vědí kulový.“ Svoje naštvání vzal před dvanácti lety doslova a vytvořil sci-fi sérii fotografií s názvem Válka tady – naklíčoval hořící Eiffelovku a podobně na fotkách „zničil“ další pařížské pamětihodnosti, aby si jeho krajané uvědomili, že válka není jen vzdálená chiméra. Dva roky před 11. zářím 2001 tak vizionářsky předpověděl nejen útoky na „Dvojčata“, ale například i teroristické akce v Madridu a Londýně. Patrick Chauvel jezdí do Prahy docela často, má tady své fanoušky, v češtině mu vycházejí knihy a vede dílny pro reportéry. Zeptala jsem se ho naposledy, jakého je vyznání. „Jsem fotograf,“ odpověděl. Nevím, kolik z nás může to hle o svém povolání říct. Veronika Bednářová reportérka Pátku

6 ROzHOVOR Robert Kodym je zámecký pán 14 MANžELKy PREMIéRů Marta Gottwaldová: Služka, která to dotáhla vysoko

20

PORTRéT Veterán válečné fotografie Patrick Chauvel

30 TéMA Krypta vyšehradského Slavína a její tajemství 36 GuRMáN Podzimní zvěřina

38

AuTO Ferrari 458 Italia

39

NA CESTě Dobré pohorky, to je věda

40 PÍSNIČKA Oceán: Ráchel

Foto na titulu: Jan zatorsky

Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

3

TÉMA Kryptu vyšehradského Slavína zachránila nedávná rekonstrukce.

55 vyvolených 30

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

O adventních víkendech – vždy od dvanácti do čtyř hodin – bude možné vstoupit do hrobky pod vyšehradským Slavínem. Na místo, kde jsou uloženy rakve s ostatky 55 českých osobností. Člověk by řekl velikánů, jenže tohle slovo už zní příliš archaicky. Dan Hrubý, foto Jan Zatorsky

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

31

J

sme na Vyšehradském hřbitově v Praze. Po cestě, která ho protíná od západu na východ, a tvoří tak přirozenou osu národního pohřebiště, dojdeme až k jeho dominantě – hrobce Slavín se sochou okřídleného Génia vlasti nad symbolickým sarkofágem a alegorií Vlasti trpící (zleva) a Vlasti vítězící (zprava) po stranách. Obcházíme hrobku a na jejím levém boku odemykáme bronzové dveře osazené v železném rámu. Václav Potoček, jednatel spolku Svatobor, který v roce 1893 pomník s hrobkou vybudoval a dnes jej znovu spravuje, přitom vysvětluje – vlastně vyvrací – jeden obecně tradovaný omyl: „Lidé směšují Slavín a Vyšehradský hřbitov. Pro mnohé je Slavín celý hřbitov, říkají mu tak. Ale to není pravda, označení Slavín patří pouze této hrobce.“ Vstupujeme do krypty. Po levé ruce jsou osazeny tři řady žulových náhrobních desek, po pravé dvě. Za každou deskou je skrytý dvouapůlmetrový prostor, v němž je uložena rakev s ostatky. „Celkem je zde pohřbeno 55 lidí. Rakví je 44, jedenáct je uren s popelem. Jedno místo zůstává volné,“ vypravuje Václav Potoček a ukazuje na jedinou desku z černé švédské žuly, na které není vyryté jméno s letopočty narození a úmrtí. Také výklenek za ní zůstává prázdný. Kdo by zde mohl být pohřben? „Podat návrh může jakákoliv instituce nebo obecně uznávaná a vážená osoba. O uložení ostatků na Slavíně pak rozhoduje výbor Svatoboru, samozřejmě po konzultaci s majitelem, tedy pražským magistrátem. Ale po pravdě řečeno,“ pokračuje Václav Potoček, „pro nás je to spíš uzavřená historická kapitola. A navíc mi přijde trochu neetické o takové věci spekulovat.“ Do začátku šedesátých let podléhalo uložení ostatků na Slavíně souhlasu vyšehradské kapituly. A právě tady, v tomto bodě, se zrodil smutný příběh, který je s hrobkou spojený. Když v srpnu 1956 zemřel vynikající český architekt Pavel Janák, odmítla kapitula udělit souhlas s uložením urny s Janákovým popelem – pohřeb žehem uznala církev až na 2. vatikánském koncilu v roce 1961. „Janák byl pohřben na Šáreckém hřbitově, jenže nikdo se o hrob nestaral, neplatil nájem, a tak byla urna přenesena do anonymní společné hrobky, Janákův hrob znovu pronajat a nápis na náhrobku přebroušen. Teprve nedávno nechala radnice Prahy 6 osadit alespoň pamětní desku blízko původního hrobu,“ vypravuje Václav Potoček. 32

PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

Ale zpět do národní hrobky na Vyšehradě. Po obou stranách krypty se táhne od roku 1929 dlouhý epitaf, jehož autorem je spisovatel František Táborský, po pravdě, jeden z těch, jehož jméno se pomalu, avšak jistě vytrácí z obecného povědomí: „Svědomí ustlalo nám tu klidně, ač chtěli jsme víc, než jsme zmohli. Kéž tak i vám, co přijdete po nás a lidskosti chrám vystavíte výš.“ Zde je třeba říct, že pojem „lidskosti chrám“, respektive „chrám lidskosti“ je výsostně zednářským termínem. Obrazné budování takového chrámu je samotným smyslem a cílem snažení svobodných zednářů, jak se toto hnutí usilující o povznesení jednotlivců i národů na začátku osmnáctého století v Anglii konstituovalo. Ostatně sám František Táborský je – vedle bratrů Čapků, Viktora Dyka, Josefa Svatopluka Machara či Aloise Rašína – uveden na zakládací listině zednářské lóže Národ z března 1919 (dostupné na internetových stránkách po Listopadu obnovené lóže), kterou podle historika zednářství Tomáše Srba tvořili „osvědčení čeští revoluční pracovníci“. Zdá se tedy, že vliv lóží svobodných zednářů – ustavených po roce 1918 v samostatném Československu na správu Slavína – byl v období první republiky přinejmenším patrný. ◆◆◆

Pan Václav Potoček je jednatelem Svatoboru.

Zednářský epitaf se táhne podél celé krypty, zde je dobře patrný nad náhrobní deskou malíře Vojtěcha Hynaise a budovatele svatovítské katedrály Kamila Hilberta.

Na mozaikách

pracovala v roce 1929 Marie Viktorie Foerstrová se dvěma pomocníky tři měsíce.

Strop hrobky zdobí nádherná mozaika ze skla a kamene položená v roce 1929 podle nákresů Antonína Wiehla, původního architekta hrobky. V tom samém roce dokončil interiér krypty – díky půlmilionovému finančnímu daru pojišťovací banky Slavie – architekt Josef Fanta (mj. autor pražského Hlavního nádraží). Ten také vyřešil problém s vlhkostí, když původní dubové dveře nahradil ocelovými s výklopným větracím oknem a další malé okno prorazil v severní stěně krypty. V té době se na Slavíně už řadu let pohřbívalo. Vůbec prvním, jehož ostatky byly v tomto českém (ve srovnání s tím francouzským, pařížským, o poznání skromnějším) pantheonu uloženy, byl Julius Zeyer. Stalo se tak navzdory jeho přání (chtěl být pohřben na lesním hřbitově u Vodňan) 31. ledna 1901. Zeyer byl zároveň autorem mota vytesaného venku na pomníku: „Ač zemřeli, ještě mluví.“ A následovali další. Leží zde zakladatel české archeologie Josef Ladislav Píč, jenž PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

33

Chcete si to dočíst?

ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T

Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice

Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ

Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 533. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH.

Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ