samostatně neprodejné

Planetární soudce

Robert Fremr

22. 2. 2013 / č. 8 / samostatně neprodejné

Pátek

Obsah

Porota Pátku LN:

Je pro vás papež největší duchovní autoritou?

Planetární soudce.

Velký rozhovor s Robertem Fremrem o trestu smrti, genocidě ve Rwandě i upadající morálce.

Svět přes růžové brýle.

Co je ještě realita a co upravil fotograf v počítači?

Osmdesátiletá Yoko Ono.

Obrana ženy, která měla zničit kapelu Beatles.

Pokračovatelka slavného uměleckého rodu.

Rozhovor s ilustrátorkou dětských knížek Alžbětou Skálovou. Fejeton Radky Kvačkové.

+ Program TV na celý týden

se sloupky osobností: Kačer • Zaoralová • Bednářová • Bosák • Štindl • Špátová

editorial

PÁTEK | LIDOVé NOVINy

„Myslím, že bychom se měli soustředit na zlepšování morálky a mravů spíš než zákonů.“ Robert Fremr v rozhovoru na straně 6

S

oudce Robert Fremr byl před pětadvaceti lety tím posledním, kdo v  Československu vynesl verdikt trestu smrti. A i poté řešil případy vrahů, z jejichž brutality dodnes mrazí. Je smutnou shodou okolností, že i během posledního týdne, kdy kolegyně Marcela Pecháčková rozhovor s  ním zpracovávala, se objevily další dvě události, které spadají do stejné sorty: pravděpodobně úmyslný výbuch obytného domu ve Frenštátě pod Radhoštěm a smrtící střelba handicapovaného jihoafrického sportovce Oscara Pistoria. Oba případy jsou překvapivé. Zabíjel totiž někdo hodně blízký. Na jedné straně dlouholetý soused, na straně druhé dokonce životní partner. Navíc uznávaný sportovec, globální celebrita. Přesto tu něco nehraje. Člověk by ještě pochopil, že se hrůzné úmysly povede skrýt dvaašedesátiletému důchodci. Ale jak se něco podobného podařilo muži, který za poslední léta rozdal stovky rozhovorů a jehož životní příběh o obrovské vůli, která ho i přes amputaci nohou do-

vedla na atletický ovál olympijských her, znají lidé na všech kontinentech? Jak je možné, že jeho fascinace zbraněmi byla brána za rozverný koníček, a  když nešťastně postřelil kamaráda v restauraci, nikdo to ani nenahlásil? Snad proto, že Pistorius měl od počátku nálepku hrdiny. Muže, který bojuje s  nepříznivým osudem. Muže, který toho dokázal a překonal tolik, že se kritický pohled jaksi ani nesluší. A tak dnes místo tradičního, „no vidíte – a přitom se zdál být takový milý a slušný člověk“, zaznívá v  kontextu tragické události podobně absurdní: „On byl tedy vždycky pěkné kvítko.“

OBSAH 4 porota pátku

Je pro vás papež nejvyšší duchovní autoritou?

6 robert fremr Není malých případů Marcela Pecháčková 14 fotografie v době photoshopu Svět přes růžové brýle Marie Frajtová

20 Yoko ONO

Nespravedlivě proklínaná žena Martin Egyed

26 alžběta skálová Líčím na sebe pasti Petra Smítalová

Ondřej Suchan vedoucí magazínu [email protected]

32 fejeton

Opisovat je hnusné Radka Kvačková Foto na titulu MAFRA – Michal Sváček

34 konečně pátek 50 Křížovka

Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí příloh: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. 3

rozhovor

PÁTEK | LIDOVé NOVINy

Alžběta Skálová

Líčím na sebe pasti Za své ilustrace k dětským knížkám sklízí jednu cenu za druhou. Maluje abstraktní akvarely a tvoří autorské knihy, které neváhá sama roznášet v batohu až do knihkupectví. Text: Petra Smítalová Foto: Michal Sváček

„Vyhovuje mi mít svoje pracovní zázemí, zejména když ilustruju, potřebuju nahlížet do různých knih a materiálů. Naopak při volné práci mi často stačí prázdný stůl.“

26

27

rozhovor

P

amatujete si, co jste jako malá holka malovala nejraději? Jako dítě jsem asi nejvíc kreslila princezny. Zvláštní péči jsem přitom věnovala jejich šatům, pro které jsem si vymýšlela různé vzory a barvy. Už tehdy jste myslela na to, že byste se chtěla stát malířkou? Kdepak. Nebyla jsem ten typ holčičky, co má už ve třech letech jasno o své budoucí profesi. Jen mě hodně bavilo malování.

Foto archiv A. S.

Váš dědeček i  otec jsou výtvarníci, maminka ilustrátorka, bratr vystudoval sochařství. Neměla jste například v pubertě chuť dělat něco úplně jiného než všichni z rodiny? Mě tahle pubertální vzpoura tak nějak minula. Možná i proto, že mě máma s tátou nikdy do ničeho netlačili. Měla jsem i jiné koníčky – vždycky jsem ráda tančila a taky několik let hrála na klavír. Jenže mě nebavilo doma cvičit, chodila jsem na hodiny nepřipravená, a protože jsem byla asi poměrně zodpovědné dítě, tak mě to dost stresovalo. Výsledkem bylo, že jsem nakonec všechnu svou energii nasměrovala do  malování. To už jsem studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově a věděla, že se chci dál realizovat jako výtvarnice. Kde nejraději tvoříte? Je mi příjemnější za prací někam docházet. Zvykla jsem si pracovat doma spíše z  nutnosti. Proto mám radost, že se mi před pár měsíci podařilo pronajmout si spolu s  kamarádkou malý ateliér, a  to dokonce ne na periferii! Už se ráno po snídani nemusím přesunout jen o  dva metry vedle a  tam sedět celý den. Taky mi vyhovuje mít svoje pracovní zázemí, zejména když ilustruju, potřebuju nahlížet do různých knih a materiálů. Naopak při volné práci mi často stačí jen prázdný stůl. To se mi ale většinou podaří jen v  rámci uměleckých rezidenčních pobytů, zatím ve dvou případech a  s  podporou grantu. Jinak si to prostě nemůžu dovolit, mám-li se knížkami a  ilustrací uživit. Překvapila jste někdy sama sebe během procesu volné tvorby? Je pravda, že občas na sebe líčím různé pasti, abych se někam posunula. Třeba 28

PÁTEK | LIDOVé NOVINy

Přesto, pokud byste si mohla vybrat, jakou svoji oblíbenou knížku byste ráda ilustrovala? To je těžká otázka, je jich určitě víc. Je to, myslím, větší zodpovědnost než ilustrovat knihy pro děti. Ráda čtu o  přírodě a romantiky.

si řeknu, že namaluju něco na velký formát, na který jsem ještě nikdy nic neudělala, a pak s tím bojuju. Občas se úkoluju, abych neustrnula. Malujete i pro své blízké a kamarády, třeba jako dárek? Ano, pro kamarády jsem svého času většinu dárků dělala – a  i  v  rodině jsme si často dávali a dáváme rukodělné dárky. Rodiče od nás s  bráchou dostali určitě i několik těch klasických neuměle vymodelovaných keramických plastik, svícínků, broží a  podobných skvostů. Brácha mi vyrobil medvěda ze svetru. Ten už je ale sofistikovaný. A dodnes, když je čas, dodržujeme tradici ručně vyrobených balicích papírů a jmenovek. Čím vás přitahuje ilustrace? Pro mě je to přirozená věc. Už v  dětství jsem si vyráběla autorské knížky, kterými jsem pak obdarovávala rodiče. Je to jeden ze způsobů mého vyjádření. Zdůrazňuji „jeden ze způsobů“, protože se cítím nejlíp, když můžu ilustraci střídat s malováním akvarelů nebo si udělat třeba sérii plakátů. Ilustrace bývají velmi konkrétní, a  tak je mi pak příjemné vytvořit si zase abstraktní obraz, bez zadání, bez omezení. Neumím a nechci chrlit knížky jednu za druhou. To by mě vyčerpávalo. U jedné věci totiž nabírám energii na tu další a ty činnosti nemůžou být stejného druhu.

I knížky, které jste ilustrovala, se většinou dotýkají tématu přírody. Je to náhoda? Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela, ale máte pravdu. Přestože žiji v  Praze, část dětství a prázdnin jsem strávila na chalupě na kraji Českého středohoří. Je tam kopcovitá krajina plná chmele, přirozeně tam patřím, což se mimo jiné dodnes projevuje tak, že když se na delší dobu dostanu někam do rovin, třeba do Polabí, záhy jsem z  toho nervózní. Krajina Středohoří přirozeně vystupuje i z mých maleb. Co se vám líbí na technice akvarelu, kterou používáte docela často? Akvarel je trochu zrádný v tom, že nemáte moc možnost ho přemalovávat, takže ho musíte namalovat na jeden zátah, být precizní. Pro mě je to určitá alchymie, nutí mě se zdokonalovat – a to mě láká. Navíc, voda rychle schne, takže je třeba pracovat svižně, aby se obrázek takzvaně neutahal, jak říkáme u nás doma. Aby byl vzdušný a živý. Určitě to přispívá k  výslednému dojmu z  obrázku. Většinou se to nepodaří hned, je třeba začínat znovu a znovu, je třeba mít trpělivost.

Rodinný výlet: maminka Eva, otec František, dcera Alžběta a její o rok mladší bratr František Antonín.

Společné písečné dílo na italské pláži.

Co uděláte jako první, než začnete ilustrovat? Přečtu si text a  většinou se snažím vybrat z něj zásadní momenty, ty, které by ve formě ilustrací neměly chybět. Pak ale často myslím i na sebe, tedy na to, které pasáže bych já sama chtěla převést do podoby obrázku, které mě nějak oslovily. Potřebuju, aby mě práce bavila, protože když mě nebude bavit, tak se obvykle nepodaří. Zatím jste ilustrovala jen dětské knížky, ale kdyby se našel movitý nakladatel, který by chtěl investovat do ilustrované knihy pro dospělé, lákalo by vás to? Určitě, to by byla výjimečná příležitost. Ale myslím, že do takových investic navíc se žádnému nakladateli chtít nebude. A možná si již lidé zvykli, že ilustrace z knih pro dospělé vymizely, což mi přijde škoda.

Před táborskou galerií Baobab, kde v roce 2010 Alžběta Skálová vystavovala své práce.

Akvarel se objevuje i v ilustracích k nové knížce Jiřího Dvořáka Rostlinopis. Část obrázků ale víc než atlas připomíná pohled do pohádky. Reálné kresby rostlin střídají průřezy plodů a  semínek nebo květinoví človíčci. Jak vznikl tenhle nápad? Část si vyžádal sám charakter knížky – tedy stejně jako v klasických přírodovědných atlasech bylo potřeba použít téměř vědeckou ilustraci, aby děti věděly, jak ta která rostlinka vypadá – a  část byl můj záměr posunout ilustrace směrem k  něčemu živějšímu, ne tak strnule encyklopedickému. Takhle pak vznikly všechny ty oživlé květiny. Navíc, často jsem se jen držela skvěle napsaného textu, který je, myslím, velmi názorný i  pro nejmenší děti. Taky mi to docela trvalo, protože než jsem ty obrázky mohla začít zabstraktňovat a  hrát si s  nimi, musela jsem 29

Chcete si to dočíst?

ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T

Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice

Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ

Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.

Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ