Hana Lasicová
Slavné geny neskrývám 1. 7. 2011 / č. 26 / samostatně neprodejné
Pátek
OBSAH
Dobré zprávy: Zelená města a modré majáčky Rozhovor: Hana Lasicoá je úspěšnou dcerou slavých rodičů Foto: Andreas Faininger byl jedním z nejvýznamnějších fotografů dvacátého století Téma: Klíšťata: Máme je vyhubit nebo si je chovat? Portrét: Režisér István Szasbó se postavil do čela karlovarské poroty. Co si myslí o současném filmu? Gurmán: Fenomén poledních meníček Auto: Ford C-Max Na cestě: O čem hovoří půjčené byty? Písnička: Vilém Čok. Holky rohypnolky
+ Program TV na celý týden
se sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová
editorial
Andreas Feininger je jedním z nejvýznamnějších fotografů dvacátého století. Asi se dá říct, že pro fotografii – a Ameriku – znamenal to samé jako Frank Sinatra pro hudbu. Více na str. 12.
Vary jako terapie
V
rámci přípravy na festival ve Varech jsem viděla dva úplně nové filmy americké, jeden ruský, jeden italský a jeden řecký. Vesměs byly o osamělosti. Taky jsem stihla všechny čtyři celovečerní filmy kanadského režiséra Denise Villeneuva, z nichž ten nejnovější a nejlepší, Požáry nominované na Oscara, je o jedné hodně smutné rodině s arabskými kořeny. Na festivalu mi zkrátka připadá důležité, že se na něm dá vidět řada zahraničních snímků za sebou, a poznat tak, co právě teď řeší lidé v různých částech světa. Za jediný den lze nakouknout do somálské, izraelské, korejské, srbské, kazašské a řecké vesnice, kuchyně nebo postele – a pochopit, jak se tam žije. To při cestě do dotyčné země tak snadno nezjistíte. Navíc je společné sledování filmů vlastně skupinovou terapií: Sedíte v kině a vaše problémy jsou relativizovány starostmi Indů, Norů či třeba Bhútánců… Proto se letos těším mimo jiné na přehlídku Mladý řecký film, v krizi se prý umělecké kreati-
vitě obzvláště daří a mladí řečtí tvůrci si berou na paškál především rodinné vztahy. A tak třeba český divák ve Varech s povděkem zjistí, že jeho rodina není zdaleka tak příšerná, jak se původně zdálo. I letos bych tedy nejraději viděla všechny nové ze sto šedesáti nabízených filmů – a udělala si z nich představu o životě na Zemi v roce 2011. Jenže festival trvá jen devět dní a víc než pět filmů za den se při nejlepší vůli stihnout nedá. Moje touhy jsou proto mnohem skromnější: Těším se na izraelský film Restaurátor o vztahu otce a syna, který je přihlášený do hlavní soutěže. Budu taky doufat, že stihnu íránský film, který letos vyhrál Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně, jmenuje se Rozchod Nadera a Simin a je o jednom končícím manželství. A na závěr? Jak jinak než nový film Woodyho Allena – Půlnoc v Paříži.
6 rozhovor Hana Lasicová: cílevědomá dcera slavných rodičů 12 Foto: Andreas Feininger a jeho expresivní pohled na města
18 Téma: Klíšťata: Máme je vyhubit, nebo chovat?
22 portrét Režisér István Szabó se postavil do čela karlovarské poroty
30 gurmán Fenomén poledních meníček
32
AUTO Ford C-Max Veronika Bednářová reportérka Pátku
33 na cestě O čem hovoří půjčené byty? 34 PÍSNIČKA Vilém Čok: Holky rohypnolky
Foto na titulu: Ondřej Němec
Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Produkční: Ilona Šáralová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
3
té m a
Foto Biologické centrum AV ČR
Klíšťata: Vyhubit, nebo chovat?
Snímek přední části těla klíštěte ze skenovacího elektronového mikroskopu.
18
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
Klíště je fascinující živočich. Dokáže žít až tři roky bez potravy a jeho tělo připomíná chemickou továrnu. Marek Kerles Povrch zadečku samice klíštěte připomíná harmoniku. Roztažení záhybů umožňuje enormní zvětšení jeho objemu při sátí.
D
va lidé si na kraji lesa lehnou do trávy. Když se doma prohlédnou, jeden má na sobě třeba až osm klíšťat, zatímco druhý ani jediné. Jak je to možné? Proč krev jednoho člověka chutná klíšťatům víc než krev jiného? „To je jedna ze záhad spojených s klíšťaty, která zatím čeká na rozluštění,“ říká profesor Kurt Pfister, vedoucí Ústavu tropické medicíny a parazitologie Univerzity Ludwiga Maximiliana v Mnichově. Vědci podle něj už vědí, že klíšťata si dokážou na dálku předávat informace pomocí feromonů – třeba i o tom, kdo z lidí, kteří právě odpočívají v trávě, je pro přisátí nejvhodnější. Otázkou přesto zůstává, z jakého důvodu je někteří lidé přitahují více než jiní. Mnichovská univerzita požádala v loňském roce o grant určený právě na výzkum této záhady. Ve světě není ovšem zdaleka jediná, která se zabývá tímto fascinujícím stvořením. Tým slovenského docenta Peťka zkoumá, zda dispozici konkrétních lidí k přisátí klíštěte mohou ovlivnit stravovací a jiné návyky, například pití alkoholu či kouření cigaret. „Pokud by se nám podařilo zjistit, proč se někdo za celý život prakticky s klíštětem nesetká, zatímco druhý si jich ze stejného prostředí odnese desítky, mohlo by to vést k vývoji látky, která by klíšťata účinně odpuzovala,“ říká profesor Pfister, který navštívil Evropskou jarní školu o klíšťatech, jež se konala na Jihočeské univerzitě. ◆◆◆ Chování malého, jen několik milimetrů velkého parazita zajímá stovky vědců po celém světě i z mnoha dalších důvodů. A zdaleka se nejedná jen o snahu zajistit lidem bezpečí před nákazou různými nemocemi, jež klíšťata na člověka přenášejí. Naopak, vědci se snaží zjistit, jak by bylo možné využít zcela unikátní schopnosti klíšťat k lidskému prospěchu. Jaké to jsou? Na rozdíl od komára, který bodne a hned saje krev, postupuje klíště mnohem rafino-
vaněji a k úspěšnému proniknutí pod kůži hostitele a sání jeho krve uplatňuje celý arzenál chemických zbraní, teoreticky využitelných i k vývoji léků. „Snad každá velká farmaceutická firma dnes už také vlastní klíštěcí chovy,“ potvrzuje profesor Libor Grubhoffer z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. Už samotný způsob, jakým se klíště dostává ke krvi svého hostitele, přitom napovídá, proč se výrobci léků o drobného parazita tolik zajímají. Zatímco na začátku útoku na člověka či jiného hostitele využívá klíště „jemnou“ mechaniku, postupně přidává mnohem rafinovanější zbraně. „Klíště má příústní končetiny – zvané chelicery –, které jsou zakončeny silnými zubci. Těmi roztrhne povrchové vrstvy pokožky a v kůži se zachytí,“ vysvětluje profesor Grubhoffer. Zároveň začne ve slinách vypouštět látky, které tlumí zánětlivou reakci organismu a u napadeného hostitele zabraňují pocitu svědění. A tak zatímco komáří bodnutí člověka okamžitě zabolí, přisátí klíštěte bolest vůbec nevyvolává a ranka začne svědit až po několika hodinách nebo dokonce vůbec nikdy. Parazit má proto dostatek času, aby své dílo dokončil. Do porušené vrstvy kůže zasune chobotek, tedy nástroj sání, přičemž příústní končetiny naopak zatahuje zpět do těla. Vyvolá tím silný protitlak, s jehož pomocí se chobotkem dostává co nejhlouběji. „V rance se klíště pevně zachytí háčky a k tomu ještě vypustí skupinu bílkovin zvaných cement, jimiž se na místě přisátí doslova zacementuje,“ říká profesor Grubhoffer. Právě tato schopnost způsobuje, že je tak obtížné parazita z kůže vytáhnout. ◆◆◆ Velmi důležitou součástí útoku klíštěte jsou chemické látky, kterými parazit snižuje imunitu hostitele. Aby klíště takzvaně nenarazilo a tělo proti němu nepoužilo vlastní, přirozené zbraně, dokáže obranyschopnost hostitelského organismu účinně snížit. Dělá tedy prakticky to samé, co PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
19
Foto Biologické centrum AV ČR
Samice klíštěte číhá na svou kořist.
lékaři například při transplantaci orgánů, když pomocí léků snižují pacientům imunitu, aby tělo lépe přijalo cizí, transplantovaný orgán. Tato vlastnost klíšťat je předmětem zkoumání při vývoji léků na nemoci související právě s poruchami imunity. Odborníci z Biologického centra a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity se zase podílejí na výzkumu takzvaných antimikrobiálních proteinů klíšťat, které by šly uplatnit při vývoji a výrobě účinných antibiotik nové generace. „Své využití by ale mohly mít i látky, jimiž klíště brání v organismu hostitele pocitu svědění a zánětlivé reakci. A to jak v medicíně, tak třeba v kosmetickém průmyslu,“ pokračuje Libor Grubhoffer. Hlavní problém při vědeckém výzkumu klíšťat představuje podle odborníků skutečnost, že tělo klíštěte sice připomíná skutečnou chemickou továrnu, ovšem v naprosto miniaturním provedení. S rozklíčováním složení všech chemických látek v klíštěti – stejně jako vzájemných reakcí mezi těmito látkami – mají potíže i nejmodernější výzkumné metody a nejcitlivější přístroje. S velkou opatrností tak odborná veřejnost přijala zprávu, že výzkum klíšťat by teoreticky mohl vést i k vývoji léků na léčbu rakoviny. Brazilský Butantan Institut v Sao Pau20
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
lu zveřejnil před dvěma roky v několika vědeckých časopisech závěry své studie, z níž vyplývá, že protein obsažený ve slinách jednoho druhu klíštěte dokázal při pokusech na laboratorních potkanech ničit rakovinné buňky, zatímco těm zdravým neublížil. Podle jedné ze spoluautorek studie, mikrobioložky Marie Chudzinsky Tavassiové to samozřejmě neznamená, že by se lidé s rakovinou měli nechat napadnout klíšťaty. Pokusy zatím proběhly pouze na laboratorních potkanech, a pokud z nich vzejdou nějaké vědecky podložené závěry, je to otázka mnoha let. ◆◆◆ Jestliže je mnoho vědců po celém světě fascinováno způsobem, jakým dokáže klíště „ošálit“ organismus svého hostitele, pak stejně fascinující může být i jeho schopnost přežít dlouhé měsíce a roky bez potravy. Z vajíček klíštěcí samičky se vylíhne larva, z níž se později stane nymfa a nakonec dospělý jedinec. Celý vývojový cyklus může trvat až šest let, přičemž larvy i nymfy potřebují k dalšímu vývoji nasát krev nějakého hostitele, což jsou v jejich případě zejména drobní savci, plazi a ptáci. Jak larva, tak nymfa však mohou napadnout i člověka, včetně hrozby přenosu infekce. Když se klíště vyvine v dospělce, sají už
Břišní strana klíštěte s dobře viditelným mechanismem, který klíštěti umožňuje pevně se fixovat v kůži hostitele (nahoře).
utlumit do naprostého minima své životní funkce tak, aby nepotřebovalo prakticky žádnou energii,“ říká profesor Grubhoffer. Jiná hypotéza spekuluje o schopnosti klíštěte čerpat potravu ze svého nitra, tedy vlastně – po určitou dobu a v přijatelné míře – požírat samo sebe. Ještě mnohem déle než klíšťata přitom mohou vydržet bez potravy jejich blízcí příbuzní, pro které má čeština název klíšťáci a jejichž hostiteli jsou v našich krajích zejména ptáci. „Je znám případ, kdy se suchý preparát klíšťáka, umístěný v muzeu, probudil po dvaceti letech k životu,“ říká Milan Daniel ze Státního zdravotního ústavu, jeden z předních evropských odborníků na klíšťata. ◆◆◆
jenom samičky, samečci potravu zpravidla nepřijímají. Jejich úkolem zůstává oplodnit „nasátou“ samičku, ať už na těle hostitele, nebo mimo něj. Pokud se ale klíšťata v dospělém stadiu nedostanou k potravě, kterou je v jejich případě pouze krev, dokážou až tři roky hladovět. „Jedno z možných vysvětlení spočívá v tom, že klíště dokáže
Nenáviděným živočichem se klíště stalo především pro svou schopnost přenášet na člověka vážná onemocnění, zejména klíšťovou encefalitidu a lymskou boreliózu, přičemž proti druhé zatím neexistuje očkovací látka. Počet Čechů, které klíšťata nakazí, se přitom v posledních dvaceti letech zvyšuje. Žádná šelma, která kdy žila v českých lesích, neměla nikdy v historii na svědomí tolik obětí jako drobný parazit o délce maximálně čtyř milimetrů. Jen loni se v České republice encefalitidou nakazilo takřka 600 lidí, tři lidé nemoci podlehli, další si odnesli trvalé následky. Podle odborníků přitom klíšťata stále rozšiřují své teritorium a vyskytují se i v místech, kam se ještě před dvaceti lety vůbec nedostala. Příčinou jsou zejména zvyšující se průměrné teploty, které teplomilným klíšťatům umožňují žít i ve vyšších nadmořských polohách. „Nyní nacházíme v Česku populace klíšťat i ve výškách přes 1200 metrů nad mořem. Z Krkonoš je potvrzen výskyt ve výšce 1270 metrů,“ říká Milan Daniel. V Rakousku dokonce před třemi lety zaznamenali nákazu od klíštěte žijícího na horské louce s nadmořskou výškou 1560 metrů. Klíště přeneslo virus klíšťové encefalitidy na pasoucí se kozu, z jejíhož nadojeného mléka se pak nakazilo šest lidí. Ještě nedávno přitom odborníci předpokládali, že tento druh parazita nemůže v podmínkách střední Evropy přežít ve výškách nad 1300 metrů. Stejně tak padl mýtus o tom, že klíšťata nemohou napadnout člověka v zimě. „V řadě případů najdou lidé na svém těle přisáté klíště i v zimních měsících,“ potvrzuje Milan Daniel. ◆◆◆ Vedle oteplování je další možnou příčinou šíření klíštěte v Česku – na pohled trochu
jak odstranit klíště? ◆ Nejprve místo s přisátým klíštětem vydezinfikujte a poté parazita pomocí speciálních kleštiček (k dostání v lékárně) či pinzety opatrně a co nejrychleji vytáhněte. Na závěr místo opět vydezinfikujte.
◆ Pokud v ráně zůstanou zbytky kusadel, nepanikařte, dezinfekce je vypudí.
◆ Nikdy na přisáté klíště nekapejte olej či mýdlo s tím, že se parazit „sám pustí“. Stejně tak jej zbytečně nedrážděte třením, mačkáním apod. – virus encefalitidy má klíště ve slinách, a je-li podrážděné, bude jej uvolňovat o to víc.
◆ Čas je důležitý i z dalšího důvodu: pokud se vám parazita podaří odstranit do jedenácti hodin od přisátí, s největší pravděpodobností se vyhnete nákaze boreliózou – teprve po této době je totiž klíště schopno bakterie nemoci přenést.
paradoxně – i zlepšení životního prostředí. „V severních Čechách pomohlo klíšťatům odsíření elektráren a snížení množství kyselých dešťů,“ vysvětluje Daniel. Co je však podstatné: Není možné říci, že by v souvislosti se zlepšením životních podmínek klíšťat rostl i počet infikovaných, pro člověka nebezpečných jedinců. „I když je to těžko přesně zjistitelné, ten podíl se v případě encefalitidy stále pohybuje zhruba mezi jedním a dvěma procenty, samozřejmě záleží na konkrétním místě výskytu,“ říká Milan Daniel. Více nákaz souvisí spíš s tím, že klíšťata výrazně rozšířila své teritorium a začala být během roku aktivní v mnohem delším časovém období. ◆◆◆ Svou odolnost a „nezničitelnost“ klíště prokázalo i tím, že patří k nejstarším živočichům na zemi. Když paleontologové vykopali v americkém Ohiu kostru brontosaura, objevili vedle pozůstatků pravěkého obra i drobný kousek jantaru s uvězněným klíštětem starým 100 až 150 milionů let. Zatímco doba dinosaurů už dávno minula, klíště prakticky v nezměněné podobě přežilo do současnosti. Podle odborníků jsou prostě klíšťata přirozenou součástí přírody a člověku nezbývá než je zkoumat a snažit se přijít na to, jak riziko soužití s nimi snížit na minimum. „Někdy zaznívají z laické, ale dokonce i odborné veřejnosti hlasy, že by lidé měli své vědecké poznatky využít k tomu, aby tyto parazity a přenašeče původců závažných onemocnění totálně vyhubili, a zbavili tak krajinu dalšího biologického rizika. To je ovšem naprosto nepřijatelné řešení. Klíšťata jsou součástí biodiverzity a člověk nemá právo tuto biodiverzitu svévolně naPÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
21
Chcete si to dočíst?
ZE R E V PLNÁ CE I F A R VT
Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice
Chcete si přečíst víc?
PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 533. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH.
NOVINY OSOBNOSTÍ
