Michael Schumacher
Gladiátor 10. 1. 2014 / č. 2 / samostatně neprodejné
Pátek
› Rozhovor s výtvarníkem Jiřím Votrubou, jehož obrázky se staly jedním ze symbolů Prahy. › Michael Schumacher. Proč se stal takovou legendou a čím formule 1 stále přitahuje diváky. › Reportáž z cesty fotografa Stanislava Krupaře do válkou zmítané Sýrie. › Rozhovor s architektkou a designérkou Helenou Dařbujánovou o tom, jak v padesáti začít novou práci. › Foglar versus Maurer. Známý milovník jídla vypráví o tom, jak napsal knihu o autorovi Rychlých šípů.
+ Program TV na celý týden
se sloupky osobností: Kačer • Zaoralová • Bednářová • Bosák • Štindl • Špátová
editorial
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
„Dávat Franze Kafku na triko mi zpočátku bylo absolutně proti srsti. Ale pak jsem si řekl, že je to určitá propagace naší země, ve které nejde o pivo – i když to jsem nakonec taky nakreslil.“ Jiří Votruba v rozhovoru na straně 6
T
elevize měla tehdy ve srovnání s těmi dnešními tragické rozlišení. V mnoha českých domácnostech dokonce nabízela jen odstíny šedé. A přesto jsme v 70. a 80. letech seděli přikovaní v gaučích a sledovali, jak se šílenci v závodních formulích řítí do zatáček, na startovní rovince to rozpálí na plný plyn, nechají za sebou jen pisklavé „vzzzum“ – a dají si to celé znovu. A pak zase a zase, jen občas zastaví a nechají si vyměnit rozpálené pneumatiky. Jak píše Robert Sára v dnešním magazínu, fascinovala nás tehdy blízkost smrti. A formule 1 nás fascinuje dodnes, i když se závody výrazně změnily. Už to není takový odvaz jako dřív. Auta jsou bezpečnější a jezdci nudnější než kdy dřív. Skoro by se zdálo, že z napínavé podívané zbylo jen to kroužení pořád dokola.
Ale podle fajnšmekrů to prý tak docela není. Statistiky předjížděcích manévrů, které se v F1 vedou už přes třicet let, ukazují, že právě zažíváme nadmíru plodnou éru. Za poslední tři roky je průměr mezi padesáti a šedesáti předjetími za závod, říká Robert Sára. Naopak nejhůř tomu bylo v minulém desetiletí, tehdy průměr ukazoval pouhých patnáct – tehdy mimochodem závodům kraloval Michael Schumacher. Ostatním z nás, co předjíždění nepočítáme, bohatě stačí to velké divadlo, které se kolem formule 1 pořád točí.
OBSAH 4 porota pátku 6 JIří votruba Klasik omylem Veronika Bednářová 12 michael schumacher Gladiátor Robert Sára
18 ve válce
Hodiny syrského pekla Stanislav Krupař
Vladan Šír vedoucí magazínu
[email protected]
26 helena dařbujánová Žena je žena, je žena... Marcela Pecháčková
30 Jaroslav foglar a pavel maurer Tajemství strojopisu Magdalena Sodomková
34 fejeton
Tam někde v harddisku Marcela Pecháčková
35 konečně pátek
Foto na titulu ČTK
50 Křížovka Pátek, týdenní příloha LN. Šéfredaktor: István Léko. Ředitel redakce: Veselin Vačkov. Vedoucí magazínu: Vladan Šír. Grafik: Vladimír Dundr. Redakce: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová, Magdalena Sodomková. Jazyková redakce: Petra Klimešová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. 3
reportáž
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
Ve válce
Hodiny syrského pekla Reportáž ze Sýrie, nejnebezpečnějšího místa planety, kde je každé vítězství zároveň prohrou. Fotograf Stanislav Krupař se vydal do rozvráceného města Aleppo, aby přivezl autentickou zprávu z centrály povstalecké armády. Text a foto: Stanislav Krupař
Plukovník Abdul Džabar Akaidi ve své kanceláři v ústředí Svobodné syrské armády. Islamističtí spojenci v boji proti vládnímu režimu se mu před očima mění v protivníky.
18
19
reportáž
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
Mladíci z řad Svobodné syrské armády v první linii občanské války v centru Aleppa.
N
asedněte si, prosím!“ Po týdnech komplikovaného domlouvání stojí ten chlápek nakonec před námi a zve nás do své modré limuzíny. Na turecko-syrské hranici působí vysoký prošedivělý kníráč v módních brýlích jako zjevení. Tisíce propocených, ušmudlaných a zničených lidí se zoufale snaží ze Sýrie prchnout, zatímco on se tam – věrný svému životnímu rozhodnutí – právě vrací. V bílé košili a s nažehlenými puky na tmavých tesilkách vypadá spíš jako vedoucí záložny v německém maloměstě nežli jako strohý voják. A přece. Plukovník Abdul Džabar Akaidi je jedním z nejdůležitějších mužů syrského povstaleckého hnutí. Jenom s ním máme šanci proniknout z Turecka 20
územím zamořeným radikálními islamisty až do rozvráceného Aleppa. A pak se i vrátit zpátky. Živí.
Bratr bodyguard Dvanáctitisícový uprchlický tábor po levé straně, rozbombardované domky vpravo, všude kolem podezřelí vousáči zahalení do zbytků vojenských uniforem s kvéry v rukou. Chaos, prach, smrad a horko. Válka je v Sýrii přítomná hned od prvního metru po překročení hranice. Pod nohama se mi v klimatizovaném autě válí československý samopal, niklovaná pumpička. Na místo spolujezdce si k plukovníkovi přisedne chlápek v maskáčích, ověšený zásobníky, na kolenou odjištěný kalašnikov.
Plukovník Akaidi řídí své muže vysílačkou při cestě na periferii Aleppa. Dole: Z kusů trubek vznikají primitivní granáty.
„Já jsem Mustafa, plukovníkův bratr a bodyguard,“ představí se. V syrské občanské válce, jejímž základním rysem je vedle krutosti i nepřehlednost, je bláhové spoléhat se na kohokoli mimo vlastní rodinu. Rodina je nejnižší a často i nejvyšší jednotka soudržnosti. Na opuštěném statku kousek od hranice na chvíli zastavíme. Plukovník se z civilu, který nosívá při svých cestách do Turecka, převlékne do maskáčů a rázem zmužní. Chvíli se potýká s novým pouzdrem na pistoli, pak si zastrčí bouchačku, černostříbrně lakovanou belgickou fenu, jen tak za pásek kalhot. Z modrého bavoráku přesedneme do otlučeného šedivého džípu, přidají se k nám další dvě auta plná ozbrojenců a vyrážíme na jih k Aleppu, největšímu syrskému městu,
ležícímu asi 300 kilometrů od metropole Damašek. Nebezpečí, která na člověka číhají na povstaleckém území, se během posledních pár měsíců zcela proměnila. Barbarské útoky ze vzduchu, jimiž vládní bašárovské letectvo terorizovalo civilisty, takřka ustaly poté, co se v létě podařilo rebelům dobýt letiště Menag. Vojska Svobodné syrské armády (SSA), kterým náš ochránce Akaidi velí, by však tento úkol nikdy nezvládla bez pomoci radikálních islamistických skupin hlásících se k al-Káidě. Svobodná syrská armáda stála před takřka třemi lety v čele ozbrojeného povstání proti diktátorskému režimu Bašára Asada a dlouho doufala v to, že ji, coby symbol demokratické opozice, Západ v jejím boji s diktátorem
podpoří. Z větší části tvoří jednotky SSA dezertéři z vládních vojsk. I náš patron, dvaapadesátiletý plukovník Akaidi, přeběhl počátkem roku 2012 k povstalcům. Půl roku nato pod jeho velením dobyla SSA východní polovinu Aleppa. Západ však nakonec k žádné intervenci nepřistoupil, a jak se vyčerpávající boje s perfektně vyzbrojenými vládními vojsky vlekly, začala sílit role odhodlaných islamistů. Ty totiž na holičkách jejich mecenáši nenechali. Džihádistům z fronty an-Nusrá ani hrdlořezům z nejdivočejší formace Islámský stát Sýrie a Iráku nechybí ani fanatické přesvědčení, ani podpora zvenčí. O letiště Menag se sváděla bitva od počátku konfliktu, islamisté však nasadili dva sebevražedné atentátníky, kteří do-
kázali s dodávkou plnou trhavin prorazit hlavní bránu letiště a za cenu vlastní oběti vládní vojáky zlikvidovat. Během posledních měsíců se na povstaleckých územích masově rozmohly únosy, za nimiž stojí právě islámští fanatici. První na ráně jsou zahraniční novináři. Je a taky místní mediální aktivisty islamisté podezřívají ze špionáže a pořádají na ně nelítostné hony. Na jednotlivé kauzy je uvaleno informační embargo, aby se nenarušila vyjednávání o propuštění. Počty unesených žurnalistů jdou do desítek. Rychle se rozneslo, že i toho nejšupáčtějšího fotografa lze vyměnit za milion dolarů. Situace je natolik alarmující, že dnes si do severní Sýrie, kde ještě na jaře působily desítky novinářských týmů, ne21
