Bojovník
Matěj Hollan
30. 8. 2013 / č. 35/ samostatně neprodejné
Pátek
Obsah
› Nová vlna z Brna. Velký rozhovor s občanským aktivistou Matějem Hollanem. › Porota LN: Měl by Západ zasáhnout vojensky v Sýrii? › Životní šance nebo kyberpodvod? Kdo nám nabízí miliony na internetu. › Modlitba v dobytčáku. Reportáž z vlaku Lustig bojujícímu proti genocidám. › Svět za zdmi kláštera. Rozhovor se spisovatelkou Alenu Ježkovou. › Fejeton Marcely Pecháčkové: Moje drzá dýně
+ Program TV na celý týden
se sloupky osobností: Kačer • Zaoralová • Bednářová • Bosák • Štindl • Špátová
editorial
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
„Například bývalý náměstek pro dopravu nám vykládal, jak má Brno veliký problém, že nebylo za války vybombardováno; mohli jsme mít široké ulice a dalo by se jezdit na kole.“ Matěj Hollan v rozhovoru na straně 6
dlouhodobě proti hazardu bojuje. A dá se říct, že dost úspěšně. Podle květnového rozhodnutí Ústavního soudu mohou obce rozhodnout, kde automaty chtějí a kde ne. Jednoduše řečeno: když se vám bude zdát, že na vás ve vaší ulici bliká jedna herna vedle druhé, už za to mohou vaši zastupitelé na radnicích, a ne ministerstvo financí. To vítězství je ale zatím jen poloviční. Hazardní průmysl přináší do obecních pokladen obrovské částky, kterých se budou politici jen neradi zbavovat. Tedy, pokud nebude ještě větší tlak veřejnosti. Tak schválně: jak dlouho bude trvat, než člověk cestou z práce potká víc pomatenců u semaforů než blikajících výloh kasin a heren?
OBSAH 4 porota pátku 6 MATĚJ HOLLAN Nová vlna z Brna Marcela Pecháčková 14 MILIONOVÉ IMPÉRIUM A NEURORESTART Vymýt mozek? Ano, prosím Magdalena Sodomková
20 herci proti genocidám Modlitba v dobytčáku Miloš Kozumplík
26 alena ježková
Svět za zdmi kláštera Veronika Bednářová
28 fejeton
Moje drzá dýně Marcela Pecháčková
Ondřej Suchan vedoucí magazínu
[email protected]
30 konečně pátek 50 Křížovka
Foto na titulu David Neff
P
odle odborníků na závislosti není možné porazit gambling. Údajně i kdyby ze světa zmizely všechny herny a sázkové kanceláře, „závisláci“ si možnosti stejně najdou. Třeba se postaví u semaforu na křižovatku a budou hrát o to, jestli dřív projede černé, nebo červené auto. Ale bude jich určitě mnohem méně než v současné době. S přebujelým hazardem se už dlouhá léta potýká snad každé město v Česku. Všude je alespoň jedna ulice, která vypadá jako reklama na zkrachovalý život: v pravidelném rytmu se v ní střídají herny s bazary a zastavárnami. Kupříkladu od známé pražské křižovatky u Bulhara k žižkovské Ohradě je heren na dvě desítky. Není divu, podle posledních údajů je po celé republice rozeseto na jedenašedesát tisíc registrovaných hracích automatů a videoloterijních terminálů. To znamená jedenašedesát tisíc blikajících beden, které mají k označení „výherní“ stejně daleko asi jako bůček ke zdravé výživě. Občanský aktivista Matěj Hollan, se kterým v aktuálním čísle udělala rozhovor kolegyně Marcela Pecháčková,
Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Grafik: Vladimír Dundr. Redaktoři: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová, Magdalena Sodomková. Jazyková redakce: Petra Klimešová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. 3
REPORTÁŽ
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
Herci proti genocidám
Modlitba v dobytčáku
Naložili svá herecká fidlátka do vagonů a po kolejích obrážejí slovenská nádraží. Pražští herci z divadelního Vlaku Lustig nevozí komediantskou recesi, ale vážně míněné varování. Před etnickou nenávistí a plíživým rasismem. Text: Miloš Kozumplík, Prešov Foto: Martina Storek
Anna Stropnická v roli odporně ponižované Kateřiny Horovitzové.
20
21
REPORTÁŽ
PÁTEK | LIDOVé NOVINy Vlak Lustig zastavil v Prešově na první koleji, právě odtud bylo během druhé světové války deportováno jen z Prešova 6000 Židů.
V
dlani už nesvírá pistoli, kterou před chvílí zastřelila chlapa. Aby zklidnila emoce, vyměnila ji herečka Anna Stropnická za tenkou cigaretu a sklenku s červeným vínem. Sehrát mnohokrát nazkoušenou vraždu nacisty by pro profesionálku neměl být zvlášť stresující výkon. Lustigova Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou inscenovaná ve vagonu zvaném dobytčák však na psychiku herců působí nebývale silně. Všechno, co se na nádražním jevišti odehrává, je víc pravda než umělecká imaginace. Představitelka hlavní role Anna Stropnická, která divákům přibližuje osobní ponížení, které zažívali Židé, to snad nemůže doložit výmluvněji – gradující závěr, v němž coby Kateřina Horovitzová zastřelí německého důstojníka, dohrává nahá, vydaná očím diváků všanc. „Dívala jsem se na spoustu filmů o holokaustu a transportech, ale stejně jsem si musela přiznat, že si hrůzu té doby nedovedu představit,“ říká čtyřiadvacetiletá herečka, když po představení odehraném na hlavním nádraží v Prešově dopřává úlevu napjatým nervům. „Na základce ani na gymnáziu jsme se k moderní historii nedostali. Spousta mých spolužáků proto pořádně neví, kdo jsou a od čeho se dnešní náckové odvozují. A to by vědět měli,“ naráží na radikály organizující v českých městech protiromské pochody.
Vyřezávání dětí Nic z toho, co právě vidí diváci v Prešově před sebou, není plytké. Samoúčelné, nebo dokonce zábavné. Jde o vážnou věc. „Cíleně usilujeme o absolutní zobrazení tehdejší reality, o co nejvěrnější zprostředkování holokaustu a vyhlazovacích transportů. Chceme zabránit jakémukoliv zkreslování historie,“ vysvětluje Šimon Krbec, jeden z organizátorů projektu, proč divadelníci Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou inscenovali právě do dobytčáku, který poněkud provokativně přistavují na slovenských nádražích, odkud transporty Židů během války Slováci skutečně vypravovali. Mrazivě účinná metoda. Na peronu prešovského nádraží doslova knokautovala pana Tibora. Byl jedním z šesti tisíc Židů, které nacisté z Prešova během války odvezli do koncentračních táborů. Měl velké štěstí, po válce se domů vrátil. Teď když z nádražního podchodu vystoupal na nástupiště, odkud na něj zívla hlado22
Hynek Chmelař a Aleš Alinče v rolích vězňů koncentračního tábora.
Herci Dušan Sitek a Marcel Rošetzký před začátkem představení Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou.
vá tlama povědomého vagonu, se zlomil. „Ztratil jsem tehdy celou rodinu,“ vytírá si chvějícími se dlaněmi slzy zpoza brýlových skel a v návalu vzpomínek nádraží opouští. Nemá sílu zasednout mezi diváky a jitřit staré rány. „Je to rizikový projekt, vyvolává emoce a oživuje hrůzné vzpomínky. Přesto Vlak Lustig zároveň nazýváme vlakem naděje. Jedinou naději, že se podobné události už nikdy nestanou, totiž vidíme v neustálém připomínání někdejších zvěrstev. Pojem genocida je častá politická floskule, my ale názorně ukazujeme, že genocida je zločin všech zločinů, který zachází až do takových brutalit, jakým je vyřezávání nenarozených dětí z těl těhotných matek,“ říká Šimon Krbec, ředitel Výzkumného centra archeologie zla, jenž zaštiťuje doplňkový vzdělávací program Vlaku Lustig. Projekt nemíří jen na vyhlazování Židů a Romů během druhé světové války, ale připomíná všechny nešťastníky, kteří byli v různých obdobích masových likvidací převáženi nákladními vlaky. V osvětovém výčtu tak nechybí ani tragický osud Arménů v první světové válce. V jednom z vagonů ho připomíná projekce a přednáška k filmu Auction of Souls z roku 1919, prvního hraného filmu o genocidním násilí v dějinách kinematografie, který byl natočen podle vzpomínek arménské dívky Aurory Mardiganian. Co pětatřicetiletého Šimona Krbce, jehož rodina nebyla holokaustem nijak postižena, k takovým aktivitám motivuje? „Vlastně nevím. Vystudoval jsem teologii a filozofii, protože mě zajímá, kdo je člověk. Genocidy a jejich pachatelé s odpovědí na tuto otázku nepochybně souvisejí.“
Přehlížené signály V kostele svatého Mikuláše na hlavním prešovském náměstí panuje ruch, o jakém mohou čeští duchovní jen snít. Není minuty, aby dveřmi kostela někdo neprošel. Že nejde o prázdninový nával turistů, ale zdejší standard, potvrzuje kavárnice z podniku Slavia, odkud je na chrámová vrata dobře vidět. Díky svému stanovišti ví o životě zdejších katolíků leccos. Když se ale řeč stočí na židovskou komunitu, mladé ženě dojdou slova. Snad ještě o místní synagoze, která patří k nejkrásnějším na Slovensku, něco ví. Snad i o velkém místním židovském hřbitově. Podívat se na vychvalovanou krásu prešovské židovské modlitebny však není pro nahodilého návštěvníka snadné. Ce23
Chcete si to dočíst?
ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T
Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice
Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ
Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.
Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ
