Zuzana Offenbartl Dovalová
(Ne)čekej tiše
2. 8. 2013 / č. 31 / samostatně neprodejné
Pátek
Téma
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
Není pozdě (na lásku)
Foto Getty Images
Co může být na stáří pěkného? Třeba to, že když se zamilujete, můžete randit od rána do večera. A že se zamilujete úplně stejně jako ve třiceti. Pozdní láska k tomu prodlužuje život. A bývá při tom docela legrace. Text: magdalena Sodomková
16
17
FOTOEDITORIAL
Ich bin ein Berliner
PÁTEK | LIDOVé NOVINy Den nad Berlínem uhasíná, začíná život.
Kennedyho proslavenou větu, kterou pronesl téměř přesně před padesáti lety při státní návštěvě rozděleného Německa, dnes můžou zvolat statisíce cizinců. Berlín se stal Paříží 20. let minulého století. Berlíňanem je v poslední době i fotograf Jiří Turek – žije tam i část jeho rodiny. Taky Šimon Šafránek, který si usazoval Berlín pod kůži tři roky. Svůj úhel pohledu na město, tenhle extrakt vášní a odvahy, absolutní jistoty a nejistoty, zaznamenával fotograf minulý týden. Nejčastěji v noci. Foto: Jiří Turek Text: Šimon Šafránek
22
23
RozhovoR
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
Billy Bob Thornton
Otcové nebyli k mání Představitel drsných nemluvů i sprostého Santa Clause, který získal Oscara za scénář, oženil se s Angelinou Jolie i dalšími čtyřmi ženami a právě teď se po letech vrátil k filmové režii. Text: Jindřich Göth
V
Hollywoodu se pohybuje od osmdesátých let, největší slávu ale Billy Bob Thornton zažil s režijním debutem Smrtící bumerang z roku 1996 – získal Oscara za nejlepší scénář, a navíc nominaci za hlavní herecký výkon. Kromě toho ztvárnil hlavní roli v dramatu Ples příšer, ve snímku bratří Coenů Muž, který nebyl, objevil se v komedii Láska nebeská a Santa je úchyl!. Zažil ale i velmi špatnou zkušenost z režírování velkofilmu Krása divokých koní dle románu Cormaka McCarthyho. Tehdy se zařekl, že už režírovat nikdy nebude. Pravidlo porušil až s protiválečným dramatem Jayne Mansfield’s Car, které loni soutěžilo v Berlíně a zanedlouho by se mělo objevit v Česku na DVD. Kde začneme? Rozhodl jsem se, že tentokrát to uděláme trochu jinak. Nebudu odpovídat na žádné otázky, ale povedu monolog. Tady to mám napsané, vezměte si z toho, co chcete. Není to vůbec o mých filmech, ale mohlo by vás to stejně zajímat. Děláte si srandu? Ha, vy byste pro mě mohl pracovat!
Foto archiv
Říká se o mně, že jsem výstřední. Že jsem ale upír, který nosí na krku ampuli s krví? Tak to není pravda. 28
Váš nejnovější film Jayne Mansfield’s Car se odehrává v roce 1969. Co si z té doby pamatujete? Gradovala vietnamská válka, protestovalo se, rebelovalo, probíhalo mírové hnutí. Já o tom tehdy moc ale nevěděl, nanejvýš z televize. O čem jste věděl? Bylo mi čtrnáct a miloval jsem muziku, hrál jsem a poslouchal. Ten rok všechno
začalo znít tvrději. Rock’n’roll se tehdy proměnil v rock. Ve filmu se nevěnujete ani tak smrtelné nehodě slavné herečky, ale sledujete osud rodiny, kde otec vodí synka k automobilovým nehodám. Je to hodně autobiografické. Otec mě bral k dopravním nehodám zhruba od čtyř let. Byl to zvláštní, morbidní člověk. Časem jsem přišel na to, že prostě neměl emocionální kapacitu na to, aby mohl se svými dětmi normálně mluvit. Myslím, že z téhle generace na tom takhle nejsem sám. Otcové v té době prostě nebyli k mání. Byla to katarze, vyrovnání se s otcem? Samozřejmě. Hrál jsem svého otce už při Plesu příšer. Šlo o spirituální aspekt, chodil jsem stejně, mluvil jsem stejně, tvářil jsem se stejně zasmušile, jak si to u něj pamatuju. Jak se tvářil na vaše umělecké sklony? Chtěl jsem hrát na piano a můj otec okamžitě myslel, že jsem homosexuál. Znal asi jenom Liberaceho! Nakonec jsem vyrostl jako bubeník a kytarista a dodnes je mi to líto, že na piano neumím. Ale o mém hraní otec moc nevěděl. Zemřel, když mi bylo sedmnáct. Jemu bylo tuším šestačtyřicet. Byl v korejské válce u námořnictva, byl tam raněn. Byla by tehdy homosexualita problém? Mám dneska v Los Angeles všechny možné kamarády, lesby, homosexuály, citlivé umělce i vyložené vidláky. Pokud není někdo vysloveně zlý, spřátelíme se snadno. Můj otec to tak neměl. Byl trochu rasista. Na druhou stranu, je velmi těž-
ké s člověkem nevyjít, když zůstal sám. A tak se otec přátelil se starým čističem bot, který dělal u holiče. Pořád za ním chodil na cigáro. A včera jsem se zrovna potkal s nějakými starými kocoury, byl tam Němec a Asiat, a říkal jsem jim, jak je to úžasné, že tu spolu sedí zástupci hlavních zemí, které spolu byly na nože, a v klidu si povídají. Žilo se za časů vašeho otce armádou víc než dnes? Celá generace tím žila. Chlapi, kteří se vraceli z první a druhé světové války, byli hrdinové a rockové idoly. Pamatuju si, jak přijeli do města v těch uniformách a hned se okolo nich motaly holky, mělo to nádech romantiky. A podobně jsem se snažil ve svém filmu romantizovat tragédii. V jádru jde o protiválečný film. Jenže když udělám film, který se bude jmenovat Rasismus, tak na něj rasisté nepůjdou. Příliš polopatismu škodí. Snažil jsem se to tedy povědět trochu jinak, pomocí střetu americké a anglické kultury, když se dvě odlišné rodiny setkávají v Alabamě nad jedním hrobem. Jaké filmy z mládí vás inspirovaly? Nevyrůstal jsem na filmech, protože tam, odkud pocházím, jsme kino neměli. Až když mi bylo nějakých devět let, přestěhovali jsme se do městečka, kde stál jeden sál. Dávali tam hlavně disneyovské komedie s Deanem Jonesem. V tomhle ohledu nejsem žádný Martin Scorsese. Co byla vaše vášeň? Byl jsem zažraný do hudby a do baseballu. A hodně jsem četl. Jako scenáristu mě tak neovlivňují filmaři, ale spisovatelé. 29
Chcete si to dočíst?
ZE R E V PLNÁ CE I F A R VT
Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice
Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ
Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.
Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ
