samostatně neprodejné

Maxim Velčovský Moje postel a židle

26. 10. 2012 / č. 43 / samostatně neprodejné

Pátek

Obsah Rozhovor

Maxim Velčovský, odvážný designér tvrdí, že politika a design se prolínají, a připravuje své studenty na emigraci; zadal jim téma: Kde budete žít, když se stane prezidentem Miloš Zeman?

reportáž

Král je pohřben. Ať žijí Olaši Zemřel vládce skupiny, ve které se stále kupují a unášejí nevěsty a dodržují rodové tradice.

Téma

Sny, naše zrcadlo Sledovat své sny znamená pátrat po tom, co v podvědomí řešíme. A nalézat tak východisko.

Fenomén

Ráno na krkonošských Hradčanech Procházka Luční boudou, nejstarší českým horským hotelem, kde se vaří pivo, peče chleba a chovají ryby.

Portrét

Mitt Romney Kdo je muž, který stojí proti Obamovi? Průzkumy ukazují, že oba mají stejné šance stát se novým americkým prezidentem.

+ Program TV na celý týden

se sloupky osobností: Kačer • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová

editorial

PÁTEK | LIDOVé NOVINy

„... mí sousedé jsou skutečně schopni poskládat a svařit z radiátoru pušku.“ Maxim Velčovský v rozhovoru na straně 6

T

o odpoledne mohli prezidenta Václava Klause zastřelit. Atentátník měl pro to perfektní podmínky. Místo zbraně si ovšem přinesl kameru. Václav Klaus přežil. Ta atentátnická příležitost proběhla 12. října v  Lidicích, kam přijel český prezident s německým prezidentem Joachimem Gauckem. Nebylo to dlouho po tom, kdy na Václava Klause vystřelil v Chrastavě muž z plastové pistolky, takže jeho příjezd do Lidic připomínal vojenské manévry. Nikdo neprověřený se neměl přiblížit k  prezidentům. Ale „povedlo se“. Prezidenti se poklonili obětem lidické tragédie a pak odešli do muzea Památníku Lidice. Tam na ně čekalo několik „lidických dětí“ a  jedna „lidická žena“. Tedy ti, kteří přežili. Jejich setkání s  německým prezidentem proběhlo za zavřenými dveřmi, novináři a nikdo nezvaný a neprověřený se neměl dovnitř dostat. Jeden takový ovšem hladce vstoupil, nikdo ho nezastavil, nikdo neprohlédl. V  ruce držel malou kameru. Mohla to být zbraň. K  oběma prezidentům se dostal na dotek… Přišla jsem k téhle informaci zcela náhodou. Zastavila jsem se na webových

stránkách Studia genocid www.archeologiezla.cz a pustila si záznam této neveřejné schůzky. Jen tak, ze zvědavosti. Dvacet pět minut vyprávění, při kterém mi bylo úzko. Zavlečené děti, návraty domů, kde není dům ani rodiče… Citlivá reakce německého prezidenta… Vadil mi ovšem nekvalitní záznam. Hradní protokolář pan Forejt pobíhá před objektivem, rozostřené záběry, a  tak volám „archeologům zla“, proč… Co to bylo za amatéra? A oni vyprávěli, jak jejich nejmenovaný muž přišel, natočil, odešel. Nešlo mu o  krk hlavy státu. Šlo mu o záznam intimního setkání. Někdy je všechno jinak. Hezké počtení vám přeju!

OBSAH 4 uhrančivý hlas Adele Jindřich Göth 6 Stopař Rozhovor s Maximem Velčovským o designu a jeho prolínání s politikou Alena Plavcová 14 král je pohřben!

ať žijí olaši Reportáž z prostředí, kde vládnou vlastní zákony Miloš Šenkýř

22 noční život: sny,

naše zrcadlo Bez snů bychom dlouho nemohli bdít Petra Smítalová

Marcela Pecháčková vedoucí magazínu [email protected]

28 luční bouda:

krkonošské hradčany Slunce vychází nad Luční boudou Ondřej Stratilík

36 Mitt romney:

Foto na titulu: LN – Jan Zatorsky

muž, který stojí proti obamovi Portrét Veronika Bednářová

40 třídění skla a sání trusu Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Marcela Pecháčková. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Jindřich Göth, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny.

Dan Hrubý

42 Konečně pátek

3

reportáž

KRÁL VEDLE PRIMÁTORA. Hrob Jana Lipy leží nedaleko hrobu slavného ostravského starosty Jana Prokeše. Lipův pohřeb přilákal desítky lidí, Prokešův prý v roce 1935 desetitisíce.

14

PÁTEK | LIDOVé NOVINy

Král je pohřben.

Ať žijí Olaši Pro olašské Romy mají jejich vlastní nepsané zákony větší váhu než ty, nad nimiž se potí oficiální poslanci. Před týdnem pohřbili muže, který tyto zákony zosobňoval – svého krále Jana Lipu z Ostravy. Text: Miloš Šenkýř Foto: Viktor Chlad

15

reportáž POSLEDNÍ STRÁŽ. Je před obřadem v ostravské katedrále a u hlavy rakve stojí olašští muži. Místní, kteří ze zvědavosti jdou dovnitř, hádají, které už „někdy někde viděli“. Před obřadem se rakev i s dary, které do ní Romové ukryli, zavřela.

Z

emřel vládce skupiny, ve které se stále kupují a unášejí nevěsty a dodržují rodové tradice. A také v ní s až krvavou důsledností platí, že co se doma upeče, to se také doma sní. „Olašští Romové si už velmi dávno pomáhají. To je jiný národ. U vašeho národa to neexistuje. U vašeho může jeden druhého vidět topit se ve vodě, ale u nás ne,“ řekl Lipa krátce po svém zvolení LN. A  hned dodal: „Stejně si pomáhají i Židé, proto prý Hitler Romy i Židy dal zabíjet.“ Pro většinu lidí jsou olašští Romové těmi, kteří, ověšeni zlatem, chodí po městech či parkovištích u  dálnice, hlasitě na sebe nebo na jiné lidi křičí a  s  nimiž se není radno pouštět do jakéhokoli sporu. Odhadovat, kolik jich v tuzemsku je, si nikdo netroufá. Někteří mluví o  25 tisících, jiní o jednotkách tisíc – jedno, kolik jich je, vždy jsou řádně vidět a slyšet. Z celkového počtu Romů tvoří možná tu nejviditelnější desetinu. Olašská skupina do svého nitra příliš nepouští ani „ostatní“ Romy. Díky vlastnímu dialektu romštiny se domluví napříč státy. A  hlavně: mezi několika skupinami tuzemských Romů jsou těmi, kteří nejvíce dodržují tradice – byť pro většinovou společnost mnohdy těžko stravitelné. Vyobcování z  této komunity je pro její členy největším trestem. Magerimo, jak se takovému odsouzení říká, znamená potupu. Odsouzený se nesmí účastnit rodových oslav, kontakty s  ním odmítají i  nejbližší přátelé. O  trestu a  jeho délce rozhoduje právě olašský král – a Lipa tvrdil, že k nejpřísnější výši nesáhl. Soud, jemuž předsedal, trestal například únosy, znásilnění, cizoložství či krádeže. „Musíte mít slitování,“ popsal důvod, proč nevynesl nejvyšší, patnáctiletý verdikt vyobcování. Tresty ale padaly – a s nimi i pokuty, které mohou být z velké části příjmem olašského krále. „Byl to spravedlivý panovník,“ byla jedna z mála vět, které šlo dostat z účastníků pohřbu olašského krále Jana Lipy. Byť oficiálně prý slovo král příliš nepoužívají, říkají mu, volně přeloženo, první muž. A kdybychom chtěli najít výstižné označení pro tu funkci, možná by si šlo z italské mafie vypůjčit jejich kmotra nebo titul Capo di Tutti Capi.

Přestaňte kočovat Odborníků, kteří by se v tuzemsku v olaš16

ských Romech vyznali a  současně byli ochotni mluvit, je velmi málo. „Je to samostatná komunita,“ vysvětluje Jana Poláková z  brněnského Muzea romské kultury. Tamní expozice se zaměřují na Romy jako celek, ale potom také na trpké osudy těch českých a  moravských. Zejména domácí Romy přitom téměř vyhladil holocaust za druhé světové války a  na jejich místa se pak nastěhovali subetnické skupiny slovenských a olašských Romů. Jan Lipa ostatně ještě zažil kočování a  dobu, kdy se tato skupina vyhýbala povinným školám. Jako místo narození si proto nepsal, ale nechával vyplňovat slovenskou obec Beluša a rok 1940. Rodina ale až do 50. let kočovala – a tak ji také zastihl rok 1958 a zákon o trvalém usídlení kočujících osob. Slovo Rom ani Cikán neobsahuje, mluví o těch „kdo se ve skupinách nebo jednotlivě toulají z místa na místo a vyhýbají se poctivé práci nebo se živí nekalým způsobem“. Pouhých pět paragrafů dokázalo hodně.

Mrtvý Král Jan Lipa, rodem Daniš, se narodil v roce 1940 v obci Beluša na Slovensku. Jako dítě ještě s rodiči zažil kočování, otec obchodoval s koňmi. Pak se usadili, pracoval jako dělník v ostravských hutích, následně emigroval do USA a Kanady, kde má stále část rodiny. Živil se tam prý obchodem s koberci a se zlatem. Díky zahraničním pobytům ovládal cizí jazyky. Do Ostravy se vrátil v roce 1991, olašským králem byl zvolen v roce 2001, dva roky po smrti svého předchůdce. Zemřel 15. října 2012 v Ostravě. Byl znám tím, že „úřadoval“ i v některých hotelích či restauracích, na což jejich majitelé nereagovali právě pozitivně.

PÁTEK | LIDOVé NOVINy

Národní výbory poskytnou osobám, které vedou kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života. Tak zněla první věta zákona, zrušeného až 30. 3. 1998. V  praxi to znamenalo, že v  jeden den přišly romské vozy o kola, koně museli do zemědělských družstev nebo rovnou na jatka. A  samotné kočovné či polokočovné Romy čekaly na národních výborech povinné prohlídky, evidence. Přidělili jim bydlení, jehož bylo ještě po poválečném odsunu Němců dostatek. Paradoxně to bývaly i  výstavné části některých měst. Vedle toho někteří zůstali ve svých maringotkách a často i dál za obcí, na místě, kde je zastihli úředníci vykonávající zákon. V  Muzeu romské kultury dodávají: Na 17

Chcete si to dočíst?

ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T

Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice

Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ

Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.

Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ