Dirigent Jakub Hrůša
Jak vypadá hvězdné mládí?
6. 1. 2012 / č. 1 / samostatně neprodejné
Pátek
OBSAH
4 dobré zprávy Milionový kšeft a vlasatý Kristus
6 rozhovor Dirigent Jakub Hrůša
14 Manželky premiérů Nespokojená Drahomíra Pithartová
20
Téma Konec dovolené v Egyptě?
24 Foto Josef Škvorecký ve fotografii
30
gurmán Cibulačka a spol.
32
AUTO BMW řady 1
33
na cestě Maďarská urážka: Vypadáte jako Čech!
34
PÍSNIČKA Kabát: Dole v dole
+ Program TV na celý týden
se sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová
editorial Popiska k tomuto snímku, napsaná – alespoň zatím – s nadsázkou, říká: „Paní Jiřina z Nového Bydžova s dcerou na dovolené v Egyptě v roce 2013.“ Hrozí, že se něco takového stane realitou? Více na str. 20.
Když manželky nespolupracují...
S
eriál o manželkách našich premiérů vychází v magazínu Pátek LN již čtyři měsíce a prvním číslem roku 2012 vstoupil do naší polistopadové současnosti. Zatímco si jen pár čtenářů všimlo, že byla vynechána manželka prvorepublikového premiéra Jana Černého (stál v čele dvou úřednických vlád v letech 1920–21 a 1926), současné mezery si všimnou asi mnozí. Proč jsme vynechali manželky premiéra Adamce a Čalfy? Ze stejného důvodu jako Julii Černou. O Zdeňce Adamcové a Jiřině Čalfové nelze standardními historickými a novinářskými metodami zjistit tolik údajů, aby se z nich dal sestavit ucelený životopisný portrét. Všechny tři dámy mají společné to, že na veřejnosti nevystupovaly vůbec či velmi zřídka, takže o nich téměř nepsaly noviny. Po manželech Černých nezůstala žádná archivní pozůstalost, jejich dva synové žili v zahraničí a vnoučata se nepodařilo dohledat. Zdeňka Adamcová sice zemřela nedávno, ale bez pomoci potomků se o jejím životě nedá téměř nic zjistit. Jiřina Čalfová sice žije, ale spolupráci na
životopisném článku odmítla. Pokud některé žijící manželky bývalých premiérů (i současného) nechtějí o svém životě mluvit a své osobní archivy drží v tajnosti, je skoro vyloučené, aby byl zodpovědně napsán jejich portrét... Ledaže by o nich promluvil někdo, kdo je dobře zná. Pokud se ale před veřejností víceméně skrývají, nedá se příliš počítat ani s pomocí někoho z rodiny. Ambicí seriálu o manželkách našich premiérů je ukázat na konkrétních životopisech, jak se od roku 1918 do současnosti proměňovala společenská role životních partnerek předních politiků. To, že některé manželky žádnou společenskou roli nehrály, je fakt, který si zaslouží vysvětlení a interpretaci. V případě „nespolupracujících“ manželek ale asi zůstane v rovině hypotézy. Proto prosím omluvte malý skok, který jsme v našem seriálu učinili. Myslím, že i osudy dalších manželek našich polistopadových premiérů slibují zajíma vé čtení. Petr Zídek redaktor LN
4 dobré zprávy Milionový kšeft a vlasatý Kristus 6 rozhovor Dirigent Jakub Hrůša
14 Manželky premiérů Nespokojená Drahomíra Pithartová
20 Téma Konec dovolené v Egyptě? 24 Foto Josef Škvorecký ve fotografii
30
gurmán Cibulačka a spol.
32 AUTO BMW řady 1 33
na cestě Maďarská urážka: Vypadáte jako Čech!
34 PÍSNIČKA Kabát: Dole v dole
Foto na titulu: František Vlček
Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
3
Foto Profimedia.cz
té m a
Paní Jiřina z Nového Bydžova s dcerou na dovolené v Egyptě v roce 2013.
20
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
Hurghada na suchu?
První dvě kola egyptských voleb drtivě vyhráli islamisté. Druhou nejúspěšnější stranou jsou navíc salafisté, skuteční náboženští fanatici, kteří by chtěli vyhnat z egyptských pláží turistky v bikinách a cizoložství trestat kamenováním. Znamená to, že v Česku tolik oblíbená dovolená v Hurghadě nebo Šarm aš-Šajchu je napříště v ohrožení? Ondřej Formánek
S
alafisté se netají tím, že by islámskému právu rádi podřídili leccos včetně řady svobod – třeba svobodu projevu nebo svobodnou volbu žen, v čem si vyjdou na ulici. A vedle regulace přístupu žen do veřejného prostoru také navrhují úplně zakázat ženám přístup do vedoucích funkcí a manažerských pozic. Jistý salafistický parlamentní kandidát navíc nedávno vyvolal rozruch prohlášením, že romány egyptského držitele Nobelovy ceny za literaturu Naguiba Mahfouze jsou „prostitucí“ a měly by být zakázány a že pyramidy jsou „modlářství“ a měly by být zničeny nebo alespoň zality voskem, takže by turisté napříště viděli jen gigantické pouštní bloby. Ultrakonzervativní salafisté dostali v prvním kole parlamentních voleb 25 procent hlasů, ve druhém 28 procent. Islamistické, ale oproti salafistům relativně umírněné Muslimské bratrstvo dostalo v prvním kole 40 procent hlasů, ve druhém šestatřicet. Očekává se, že třetí kolo dopadne podobně. ◆◆◆ Běžné obyvatele západních zemí na tomto vývoji asi nejvíc znepokojuje perspektiva jejich příští dovolené v Hurghadě. Salafisté totiž mluví střídavě o tom, že až získají moc, budou turisté smět pít jen alkohol, který si do země sami přivezou,
a to o samotě ve svých hotelových pokojích, a střídavě o tom, že turisté nebudou v Egyptě pít vůbec. Dalším návrhem salafistů je zásadní omezení plážové turistiky, která podle nich jen „podněcuje neřest“. Podle salafistů by se dala přiškrtit například zákazem jakéhokoli ženského oděvu, který dokonale nezahaluje, zejména zákazem bikin, které odhalují na ženě víc, než pohled zbožného muslima snese. Morálce by prý pomohl i zákaz společných pláží pro muže i ženy a zákaz pobytu nesezdaných párů v jednom hotelovém pokoji. Takže si představte takovou romantickou dovolenou, kde vás k drahému či drahé nepustí v hotelu ani v moři a ve chvíli, kdy se chcete žalem alespoň opít, vám přinesou zázvorovou limonádu. A na nějaké opalování své středoevropské bledosti můžete také zapomenout. ◆◆◆ Připomeňme si, co jsou egyptské islamistické strany vlastně zač. Muslimské bratrstvo vzniklo v roce 1928 a je nejstarší islamistickou stranou na světě. Od svého vzniku prošlo klenutým vývojem – od nenásilného sdružení, které učilo chudé číst z Koránu a konalo muslimskou charitu, přes radikální náboženskou organizaci, jež organizovala teroristické útoky a stala se ideologickým PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
21
pramenem pro všechny budoucí džihádistické spolky, nazpět k organizaci, která vykonává charitu a šíří myšlenku, že i světské záležitosti by se měly řídit pravidly islámu. A trvá na tom, že ji bude šířit bez použití násilí. Pro tuto umírněnost, k níž se egyptské Muslimské bratrstvo přiklonilo už v sedmdesátých letech, přišlo o část radikálních přívrženců. Mezi ně patří zmínění salafisté. Ti reprezentují ultrakonzervativní proud islámu, jejich cílem je žít jako první generace následovníků proroka Mohameda. Až donedávna nebyli politickou stranou, pouze hnutím lidí stejného světonázoru. A není úplně jasné, v čem se jejich světonázor liší například od členů al-Kajdy, kteří také vyznávají jistou variantu salafismu. Egyptští salafisté se od této teroristické organizace sice distancují, ale například po smrti Usámy bin Ládina uspořádali v Káhiře velké demonstrace, na nichž byl dotyčný arciterorista oslavován jako mučedník. Salafističtí kazatelé také tvrdí, že odmítají násilí, ale počátkem loňského května se jim podařilo vyprovokovat dav k napadení kostela křesťanských koptů, při kterém zahynulo patnáct lidí. Salafistická strana Núr (Světlo) si na odlišnosti od „zaprodaného“ Muslimského bratrstva postavila image a její vůdci opakovaně prohlašují, že s Bratrstvem určitě nepůjdou do žádné aliance. Někteří komentátoři však připomínají, že v některých oblastech Egypta vedli salafisté s Bratrstvem společnou volební kampaň.
Foto Profimedia.cz a archiv
◆◆◆ Jenže výsledky egyptských parlametních voleb, v nichž tak výrazně dominují islámské fundamentalistické strany a naopak liberální síly zažívají drtivou porážku, nejsou pro západní svět důležité jen z hlediska turismu. „Je to špatná zpráva pro Spojené státy... Je to špatná zpráva pro Izrael. Je to špatná zpráva pro egyptské ženy. A především je to špatná zpráva pro významnou menšinu Egypťanů, kteří věřili, že pokojné povstání, symbolizované náměstím Tahrír, povede k nastolení demokracie, v níž převládne světské, nikoli náboženské právo a v jejímž rámci budou respektována lidská práva,“ píše na internetových stránkách deníku Washington Post známá americká spisovatelka a publicistka Susan Jacoby. A pokračuje: „Ono by to ale nakonec nemělo nikoho překvapit, s výjimkou největších snílků mezi západními multikulturalisty, kteří si podle všeho nejsou schopni přiznat, že významným 22
PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
Armáda vládne způsobem, který stále více připomíná staré časy.
prvkem arabského jara je náboženstvím podložený nacionalismus, jenž nikdy nebyl přítelem lidských práv pro kohokoli jiného než stoupence dotyčného náboženství.“ Susan Jacoby tak shrnula postoj a ar-
gumenty většiny skeptiků, kteří tvrdí, že Egypt, Tunisko a Libye se během takzvaného arabského jara sice zbavily diktátorů, ale k demokracii a lidským právům namířeno nemají. Že obyvatelstvo oněch zemí je mnohem nábožnější a konzerva-
Redaktor listu New York Times Nicholas Kristof zase soudí, že za volebním úspěchem Muslimského bratrstva stojí především fakt, že se Bratrstvo stará na lokální úrovni o sociální péči, což je oblast, v níž egyptský stát dlouhodobě selhává. Přitom se odhaduje, že až dvacet procent obyvatel země žije pod hranicí chudoby. „Místní přicházeli do kanceláře Bratrstva, aby požádali o přikrývky na zimu, a strana jim je věnovala – společně s brožurami k volební kampani. Několik lidí poprosilo o pomoc se zaplacením účtů za lékaře. I jim bylo vyhověno,“ popsal Kristof ve své reportáži způsob, jakým Bratrstvo s lidmi pracuje. Podobný systém charity a sociální práce mají podle něj i salafisté. Navíc si běžní Egypťané spojují sekulární politické strany s korupcí. Sdílejí velmi problematický názor, že islamisté se bojí Boha, a proto nebudou brát úplatky. ◆◆◆
Islamisté jsou v Egyptě na vrcholu popularity. Starají se o chudé a mají pověst nezkorumpovaných odpůrců minulého režimu.
tivnější, než si chceme připustit, a celý náš svobodomyslný, světský a tolerantní západní svět vůbec neobdivuje. Arabské jaro podle nich zkrátka přechází v „islamistickou, protizápadní, protiliberální a antiizraelskou, nedemokratickou vlnu“, jak řekl koncem listopadu v izraelském parlamentu premiér Benjamin Netanjahu. ◆◆◆ Opravdu touží většina Egypťanů po uplatňování islámského práva šaría, jak napovídají výsledky parlamentních voleb? Politolog a odborník na blízkovýchodní problematiku Marek Čejka upozorňuje, že výrazná část Egypťanů má o šaríe jiné představy než většina lidí na Západě. „Šaría pro ně zdaleka není jen o přísných fyzických trestech za zločiny, ale je to především systém, který poskytuje muslimovi velkou oporu prakticky ve všech oblastech života – přes rodinu, stravování, sexualitu až po obchodování a bankovnictví,“ vysvětluje Čejka.
Jenže triumf ve volbách je jedna věc a skutečná vláda věc druhá. Egyptský kabinet, jenž vzejde z voleb, si bude muset poradit s bídnou ekonomickou situací a snížit nezaměstnanost, která je mezi mladými Egypťany až pětadvacetiprocentní. Přitom důležitou součástí egyptské ekonomiky – a hlavním zdrojem devíz – je právě turismus. Příjmy z cestovního ruchu dosahují asi dvanácti a půl miliardy dolarů ročně, což představuje jedenáct a půl procenta hrubého domácího produktu. Kdyby se salafistům (Muslimské bratrstvo zatím vystupuje mnohem umírněněji) podařilo prosadit některý z uvedených nápadů, pak to bude mít na egyptský turismus drtivý dopad. Ostatně, kdysi zavedli podobná opatření vládnoucí fundamentalisté v Íránu. „Jenže Chomejního síly se dokázaly v Íránu udržet tak dlouho pouze díky tomu, že ajatoláhové měli obrovský, nekonečný zdroj příjmů z ropy, jimiž si mohli kupovat vlastní lid a ignorovat zbytek světa. A i tak museli čelit lidovým protestům. Egypt takový zdroj nemá,“ napsal ve svém sloupku v Timesech Thomas Friedman, podle něhož může dnes v egyptské politice uspět pouze ten, komu se podaří prosadit méně zkorumpovanou formu kapitalismu, v němž bude více konkurence, více privatizace a méně státních zaměstnanců. V tomto ohledu si pohrává s myšlenkou, že by Egypt mohl projít něčím podobným jako Irák, kde v prvních volbách po pádu Saddáma také zvítězily náboženské
a sektářské strany, ale ty se v řízení země neosvědčily, a tak se Iráčané v následujících volbách přiklonili ke stranám sekulárnějším a pluralističtějším. „Radikálnější politické elementy během času přestávají na lidi působit, protože jejich mystická přitažlivost byla spojena s jejich opozicí vůči diktatuře. Když diktatury padnou, jejich působivost pohasne,“ prohlašuje politolog Fareed Zakaria, který si také myslí, že islamisté mohou v egyptské politice uspět jen tehdy, pokud budou schopní kompetentně vládnout. A jestliže chtějí kompetentně vládnout, dodává Zakaria, budou se muset umírnit. I podle Marka Čejky se muslimské strany budou muset chovat pragmaticky, například ve zmiňovaném turistickém ruchu: „I islamisté potřebují peníze a dobře ví, co pro Egypt turistický ruch znamená. Spíš si myslím, že islamizace může zkomplikovat život liberálnějším Egypťanům a koptům než zahraničním turistům, kteří budou mít ve svých resortech možná dražší nebo hůře dostupný alkohol, ale jinak nečekám nějaká drastická omezení,“ soudí Čejka. ◆◆◆ Další otázkou je, jak se zachová dosavadní faktický vládce Egypta, jímž je Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF). Její předseda, maršál Muhammad Tantáví, byl v Mubárakově režimu dvacet let vůdcem armády, autokratovou pravou rukou a jeho potenciálním nástupcem. Pod jeho vedením se SCAF postupně stala čímsi na způsob vojenské chunty. Demonstranty, kteří proti ní protestují na náměstí Tahrír jako dříve proti Mubárakovi, nechává rozhánět tvrději než svržený autokrat. Cenzuruje média, zatýká oponenty, zavírá prodemokratické neziskové organizace. Takže, volby nevolby, je docela možné, že se Tantáví a jeho generálové pokusí omezit moc sněmovny na minimum. Smíří se islamisté s tím, že sice vyhráli ve volbách, ale na chod země nemají zásadnější vliv? Podle mnohých je docela pravděpodobné, že se s radou generálů pragmaticky dohodnou. SCAF bude i nadále vládnout a Núr s Bratrstvem dostanou větší kus moci a pravomocí ve vybraných oblastech veřejného života. A tak se zdá, že v bezprostředním ohrožení jsou spíš ideály demonstrantů z náměstí Tahrír, kteří pomohli svrhnout Mubárakův režim s vidinou demokratického, humanistického Egypta. Pivo v Hurghadě a bílé fleky ve tvaru dvoudílných plavek jsou prozatím v bezpečí. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN
23
Chcete si to dočíst?
ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T
Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice
Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ
Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH.
Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ
