Roman Šebrle
Superman v důchodu
4. 7. 2013 / č. 27 / samostatně neprodejné
Pátek
Obsah
› Superman v důchodu. Velký rozhovor s atletem Romanem Šebrlem. › Porota Pátku LN: Je správné, že prezident odchází parlamentní strany? › Na kávu do pařížské kavárny. Češi objevili kouzlo gastroturistiky. › Tajemné přiznání. Lze z několika řádků rozluštit vražedné myšlenky? › Proč máme špatné sny? Rozhovor s profesorkou spánku Soňou Nevšímalovou. › Fejeton Ivy Roze Skochové
+ Program TV na celý týden
se sloupky osobností: Kačer • Zaoralová • Bednářová • Bosák • Štindl • Špátová
editorial
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
„Doufejme, že za mnou děti budou jezdit, že budu mít nějaká vnoučata. Budu spokojenej dědeček. Možná někde na golfu.“ Roman Šebrle v rozhovoru na straně 6
B
yla to jedna z nejsmutnějších chvil v kariéře Romana Šebrleho. V londýnské olympijské vesnici postával před hloučkem českých novinářů, kamera detailně zkoumala jeho zraněnou patu a on, někdejší král nejbrutálnějšího atletického závodu, doufal, že do svého posledního klání pod pěti kruhy alespoň nastoupí. A to ve chvíli, kdy část fanouškovské obce stála proti němu. Jako by o osm let dříve nevybojoval v Aténách jediné české zlato a po odchodu oštěpaře Jana Železného a před nástupem jeho kolegyně Barbory Špotákové nenosil nálepku jediné červeno-modro-bílé medailové jistoty. Lidé mu vyčítali, že včas nerozpoznal své zranění a nepřepustil místo desetibojařské naději Adamu Sebastianu Helceletovi, který byl ten rok jen o pár bodíků horší, ale mohl v dalších letech navrátit lesk tuzemské desetibojařské škole. Ruku na srdce, koho by to nenapadlo? Zvlášť když dokončil jen první disciplínu. Ostatně někteří čeští sportovci by to nakonec asi udělali.
Jenže Roman Šebrle není až tak úplně prototypem českého sportovce. Často zbytečně zakřiknutého, přespříliš skromného. Jak ostatně vyplývá i z rozhovoru Aleny Plavcové v tomto vydání magazínu Pátek, chtěl vždycky vyhrávat. Na okrese, v kraji, republice, na olympijských hrách. Když věděl, že má formu, nejezdil pro medaile, ale hlásil útok na zlato. Člověk by se vůbec nedivil, kdyby i tehdy v té vesnici tajně snil, že se pata umoudří, tělo omladí a on v závěrečné patnáctistovce poběží o víc než jen o čest. Byť mu o sportovní generaci mladší rivalové tabulkově pláchli o pořádný parník. Před několika dny skončil. A je to dobře. Není horší pohled než na stárnoucího šampiona, který neví, kdy odejít...
OBSAH 4 porota pátku 6 ROMAN ŠEBRLE
Superman v důchodu Alena Plavcová
14 GASTROTURISTIKA
Nevšední zážitky gurmánské Barbora Říhová
20 PÁTRÁNÍ
Vrah z dopisu Michaela Kabátová, Magdalena Sodomková
26 SOŇA NEVŠÍMALOVÁ Profesorka spánku Judita Bednářová
32 fejeton Ondřej Suchan vedoucí magazínu
[email protected]
Chataření pro začátečníky Iva Roze Skochová
34 konečně pátek Foto na titulu Michal Sváček
50 Křížovka
Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová, Magdalena Sodomková. Jazyková redakce: Petra Klimešová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. 3
reportáž
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
Pátrání
Vrah z dopisu
Přiznám se hned na začátku, že když na zemi vidím popsaný papír, seberu ho a přečtu si ho. Říkám si, že by se mohl stát inspirací třeba pro povídku. Aby to ale nevypadalo, že nedělám nic jiného, poštěstí se mi tak jednou za rok. A doposud jsem vždy narazila na milostné dopisy. Text: Michaela Kabátová, Magdalena Sodomková
Foto Mafra
Ten kus papíru ležel v trávě. „Vraždu jsem plánoval měsíce dopředu,“ píše se v něm.
20
21
reportáž
PÁTEK | LIDOVé NOVINy Dopis na rozloučenou se našel na pražském sídlišti Luka v ulici Bellušova. Připomíná vám něco? Napiště nám.
Foto Profimedia
Š
lo pokaždé o lásku nešťastnou a pisatel se snažil toho druhého přesvědčit, aby ho neopouštěl. Slova v nich se nijak neměnila... Když jsem tuhle venčila svého psa, v klasickém zapleveleném záhonku před panelákem ve vedlejší ulici svítil malý kus dopisu. Bylo zjevné, že se na pražském sídlišti neocitl v to dopoledne. Bylo sucho a sešitový linkovaný papír byl už trochu krepatý. Zmokl a zase uschnul. Nemohl tam ale být moc dlouho, protože ty dny předtím pršelo skoro pořád a nejsem si jistá, jestli by to vydržel. Zvedla jsem ho spíš tak ze zvyku a nečekala jiný čtenářský zážitek, než že si osvěžím ten naléhavý tón ve slovech jako „zůstaň se mnou“ nebo „nemůžu bez tebe žít“. Dopis jsem proto chtěla jen přelétnout očima, strčit ho do kapsy u kabátu a možná se k němu jednou vrátit. Jenže první věta, jejíž začátek byl ke všemu utržený, mi to nedovolila. „... vraždu jsem plánoval měsíce dopředu.“ Představila jsem si hned mladého muže, který se chtěl pomstít své partnerce, protože ho podvedla nebo prostě přestala milovat. „Jít v mém věku na 20 let do vězení? Blbost.“ Moje verze se tedy hned v úvodu nenaplnila alespoň v tom, že vrah je mladý. Začala jsem pochybovat i o tom, že vraždil kvůli lásce. Slovo „blbost“ na mě totiž v tu chvíli zapůsobilo surově. Jeho použití v kontextu vraždy mě doslova naštvalo. Z mladého nešťastného člověka byl v mých očích najednou starší pán, který vraždí kvůli špatnému pohledu. Jenže pisatel se vrhnul ještě dál. Začal ze sebe dělat oběť a chtěl dát patřičně najevo, že jeho city v tomto příběhu hrají stěžejní roli. A adresát mu měl jeho čin vlastně omluvit. „Trápil jsem se měsíce a měsíce, někdy i 20 hodin denně. Kdo by to vydržel? Divím se, že jsem to vydržel tak dlouho.“ Po dočtení mě hned napadlo jediné. Ten člověk je teatrální… Záhy mi došlo, že dopis, který držím v ruce, může být dost dobře poslední, který napsal. „Nevím, co ti ještě vzkázat.“ Tato věta mi vnukla myšlenku, že vrah už taky nemusí žít, že se zabil. „Závěr si udělejte sami, páni krimi22
nalisti,“ píše. Já jsem k nějakému závěru také chtěla dojít. Psaní jsem proto dala na podrobnější rozbor grafoložce. O tom, co se dá vyčíst z písma, jsem slýchávala, ale nenapadlo mě, že obdržím tak podrobný popis vraha. Pokud mu tak vlastně můžeme říkat…
Vrah, sebevrah Při první schůzce mě grafoložka Eva Leitnerová poprosila, ať jí napíšu svoji e-mailovou adresu. Byla jsem z toho mírně v rozpacích. Když jsem jí papír podávala, pronesla jsem něco jako: „Normálně píšu trochu jinak.“ Shovívavě se na mě usmála. Předala jsem jí
také útržek dopisu, stylově v průhledné obálce na důkazy. Za pár dní mi přišel čtyřstránkový rozbor. Na základě pár vět psaných propiskou sestavila grafoložka Leitnerová profil osoby, která možná vraždila a nejspíš spáchala sebevraždu. „Formulace textu odpovídá minimálně průměrně inteligentnímu pisateli s dobrou vyjadřovací schopností, relativně bohatou slovní zásobou a dobrou úrovní gramatiky.“ Nebyl to už jen útržek, ale zhruba padesátiletý pán se střední školou. Mohl prý mít kořeny na severní Moravě. Používá totiž slovní spojení jak kdybych, Pražák by
řekl jako bych… přestal existovat... A ačkoliv text podle ní vyznívá velmi emotivně, až pateticky, pisatel ho psal více méně v klidu. V té chvíli byl vyrovnaný se svou bezvýchodnou situací. „Ač povahou dosti citově založený, převládala v tu dobu spíše racionální složka psychiky, výraz nesvědčí o aktuálním afektu či sníženém sebeovládání, naopak o schopnosti souvisle, logicky a věcně uvažovat,“ píše v posudku grafoložka. Mohlo by se tedy skoro zdát, že dopis je jen smyšlený. Protože kdo by dokázal popsat vraždu svého blízkého, když ke všemu údajně tak sám trpěl, v napros-
tém klidu? I tuto otázku jsme si s Evou Leitnerovou při debatě nad posudkem položily. Ale i taková možnost evidentně existuje. „Pisatel jako by pohlížel na svůj život a jednání již z odstupu, jako na něco minulého a ukončeného,“ vysvětluje Leitnerová.
Podezřelé „j“ A pak je tu ještě to podivné „j“. Prozrazuje jeho rozrušení. „U zkoumaného rukopisu působí tento znak jako jediný rušivě – zvláštně, rozporně a nezapadá příliš do okolního výrazového kontextu písma,“
všimla si grafoložka. Když píše „j“ (třeba ve slově jsem), zlomí svůj základní tah. „Obecně se tento znak vykládá jako narušení, popření, pochybnosti v hlubinné oblasti psychiky,“ upozorňuje Leitnerová. A dedukuje z toho, že autor dopisu utrpěl v dětství trauma spojené s matkou. Možné je podle ní to, že se mu nevěnovala tak, jak potřeboval. Navenek proto vystupoval spíše flegmaticky, ale uvnitř byl neukotvený, příliš si nevěřil a možná se pral i s přetrvávajícím pocitem zahanbení. Náznakem byl i cholerik. Snad proto možná bouchly saze. Snad proto možná… kdo ví. 23
Chcete si to dočíst?
ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T
Magazín pátek ln najdete už tento čtvrtek společně s lidovými novinami ve své trafice
Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ
Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.
Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ
