Ruský jaderný arsenál a jeho vývoj na počátku 21. Století

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy

Ruský jaderný arsenál a jeho vývoj na počátku 21. Století Bakalářská práce

Semen Dunin

Vedoucí práce:

PhDr. Petr Suchý, Ph. D.

UČO:

344229

Obor:

Mezinárodní vztahy

Imatrikulační ročník: 2008

Brno, 2012

1

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci na téma Ruský jaderný arsenál a jeho vývoj na počátku 21. století vypracoval samostatně a pouţil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně, 10.12. 2012

Semen Dunin

2

Rád bych poděkoval PhDr. Petru Suchému, Ph.D. za vedení práce, cenné rady a čas, který mi věnoval.

3

Úvod……………………………………………………………………….….…… 5 1. Přístup k jaderním zbraním v období po studené válce…………………….……… 7 1.1. Jaderné zbraně za Jelcinovou administrativu…………………………….…… 7 1.2. Hlavní rysy Putinovy reformy……………………………………………….... 7 1.3. Místo a význam jaderných zbraní v ruské politice……………….…………… 9 1.4. Ruská jaderná politika v 21. Století………………………………………….. 10 1.5. Evoluce doktrín………………………………………………………………. 11 1.6. Co současné Rusko povaţuje za vojenskou hrozbu…………………………. 14 2. Nový START a problematika protiraketové obrany……………………………… 15 2.1. Stručná charakteristika smlouvy…………………………………….……….. 15 2.2. Oficiální pohled na smlouvu a pohled očima ruských expertů….…………… 17 2.3.Problematika protiraketové obrany………………………….………….…….. 19 3. Modernizace jaderných zbraní Ruska v 21. století………………………….……. 22 3.1.Tempo a průběh modernizace……………………………………..………….. 22 3.1.1. Rakety typu ICBM…………………….…………………………….... 25 3.1.2. Rakety typu SLBM…………………………………….……………... 28 3.1.3. Strategické bombardéry………………………………………...…….. 31 3.2.Souvislost redukce a modernizace……………………………………….…… 33 3.3.Současný stav jaderných zbraní Ruské federace……………………………… 36 4. Aktuální problémy a moţnosti dalšího vývoje……………………………………. 38 4.1.Militarizace vesmíru…………………………………………..………….…… 38 4.2.Jak se vyhnout novým závodům ve zbrojení……………………....………….. 40 4.3.Moţný následující vývoj - další sníţení JZ?....................................................... 43 Závěr…………………………………………………………………..….……….. 46 Seznam pouţitých zdrojů……………………………………………..…………… 48 Seznam zkratek a značek……………………………………………...…………… 54

4

Úvod Po skončení studené války zdědilo Rusko velký potenciál jaderných zbraní, jenţ byl pozůstatkem bývalé sovětské moci. Špatná ekonomická situace v Jelcinově Rusku se odrazila i v jaderných strategických silách. Armáda stála na prahu rozkladu, a to nejenom kvůli probíhajícím vnitřním konfliktům, ale i kvůli interní stránce, kdy financování vojenské sféry bylo nedostatečné, z čehoţ mimo jiné pramenila neschopnost armády udrţet ve funkčním stavu vojenskou techniku. Ruský jaderný štít neměl ten význam, který by ve skutečnosti měl mít. Boris Jelcin nepovaţoval jaderné zbraně za prostředek bezpečnosti Ruska, coţ negativně ovlivnilo celkový vývoj v této oblasti během 90. let. Poslední smlouva, která byla podepsána USA a Ruskem, v rámci omezení jaderných zbraní, byla smlouva Nový START, která vstoupila v platnost 1. února 20111. Vzhledem k tomu, ţe v momentě podepsání smlouvy státy disponovaly odlišným počtem jaderných zbraní, Rusko, na rozdíl od USA, de facto jiţ splnilo své závazky, vyplývající ze smlouvy. Takovým způsobem Rusko můţe nejenom zvyšovat svůj potenciál v rámci smlouvy, ale zároveň jej modifikovat a modernizovat dle svých potřeb. Na pozadí podpisu Nový START přijímá Rusko svou vojenskou doktrínu, v níţ jsou obsaţena hlavní stanoviska Ruska v oblasti obrany, včetně otázky pouţití jaderných zbraní. Rusko si vyhrazuje právo pouţít jadernou zbraň jako odpověď na pouţití jaderných či jiných typů zbraní hromadného ničení proti němu a jeho spojencům, jakoţ i v případě napadení Ruska konvenčními zbraněmi, pokud by byla ohroţena samotná existence státu. Cílem této práce je analýza samotného přístupu současného Ruska k jaderným zbraním, vnímání jaderných zbraní v oficiálních zákonech a doktrínách Ruska, proměna doktrín a potenciálu v posledních letech a popis současného stavu strategického jaderného potenciálu. V práci se také pokusíme nastínit varianty budoucího vývoje Ruska v jaderné sféře. Větší pozornost budeme věnovat podpisu Nový START v roce 2010 a jeho vlivu na proměnu jaderného potenciálu Ruska. Ve stínu podpisu této smlouvy budeme také analyzovat vojenskou doktrínu Ruska a strategii národní bezpečnosti Ruské federace do roku 2020 tak, abychom mohli zjistit, zdali tato smlouva nějakým způsobem ovlivňuje charakter Ruska v problematice modernizace jaderných zbraní. V této práci se pokusíme zodpovědět následující výzkumné otázky: 1) Jaký vliv měl podpis Nový START na modernizaci jaderných zbraní Ruska a tempo této modernizace?

1 Zákon o ratifikaci Nového START, dostupné on-line z: http://www.rg.ru/2011/02/01/snv-dok.html

5

2) Jaké jsou hlavní trendy Ruska v jaderné politice na pozadí nedávno přijatých dokumentů? 3) Jaké motivy ovlivňují ruskou modernizaci JZ? S ohledem na to, ţe v práci se zkoumají hlediska států jako tvůrců mezinárodních vztahů, práce bude nést charakter realistické paradigma v mezinárodních vztazích. Analytická sloţka však dodává kritické pohledy ruských expertů na tato témata. V práci je vybrán státně centrický přístup vzhledem k tomu, ţe je zde uvedeno chování států jako rozhodující instituce v oblasti vlastní bezpečnosti. Na realistickou teorii navazuje v druhé polovině 20. století Kenneth Waltz, který do ní přináší nové prvky (přeměňující teorie navazujícího směru) neorealismu. V tomto ohledu se pokusím o analýzu otázek z hlediska Waltzova pohledu na teorii tohoto směru. Za výchozí bod budeme povaţovat začátek Putinovy éry a funkční období Medveděva. Také budeme charakterizovat současný stav JZ Ruska poté, co byl znovu zvolen V. Putin do funkce prezidenta. Jádrem této práce jsou z velké části primární prameny z oficiálních zdrojů a mezinárodní smlouvy. Základní pouţitou metodou je zkoumání primárních pramenů, avšak v práci budou uvedeny nejenom názory oficiální strany Ruska, ale i názory odborníků ve sféře JZ, takových, jako např. Pavel Podvig, Alexej Arbatov, Vladimir Dvorkin, Sergej Oznobiščev, Evgenij Mjasnikov, Alexandre Kaliadine a mnozí další. Budou uvedeny i názory amerických badatelů v této otázce, mezi kterými je např. Dr. Stephen J. Blank, vědecko-výzkumný pracovník v záleţitostech národní bezpečnosti. Důraz bude však kladen obzvlášť na ruské zdroje, coţ má za následek práci zaměřenou na úhel pohledu zejména z ruské strany. Bakalářskou práci rozdělíme do čtyř částí. V první kapitole uvedeme stručný historický přehled od rozpadu Sovětského svazu aţ po současnost, včetně vojenských doktrín, které byly přijaty během tohoto období. Zaměříme se také na stanovisko Ruska ohledně jaderných zbraní ve 21. století a jejich ukotvení v politice. Ve druhé kapitole se budeme věnovat smlouvě Nový START a jejímu dopadu na chování Ruska v jaderné politice. Ve třetí kapitole popíšeme průběh modernizace jaderných zbraní za poslední desetiletí, jejich současný stav a další modernizační trendy. V poslední kapitole budeme popisovat varianty moţného vývoje a problematické body jaderné politiky Ruska. V závěru se pokusíme zodpovědět na výzkumné otázky a zjistit, jak byly naplněny cíle práce.

6

1. Přístup k jaderním zbraním v období po studené válce 1.1. Jaderné zbraně za Jelcinovy administrativy Po rozpadu Sovětského svazu se stav ruských konvenčních sil ocitl ve velmi neutěšeném stavu. Nové zbraně se téměř nevyráběly a podíl zastaralých zbraní byl značně vysoký. Vzhledem k tomu ruské velení kladlo velký důraz na nukleární zbraně, které fakticky zůstávaly jedinou odstrašující silou při obraně státu. Příčina takové závaţné situace ve vojenské sféře byla jednoduchá, a to ekonomický kolaps státu. Armáda nejen nepořizovala nové zbraně, ale dokonce staré nemohly být normálně udrţovány, coţ je vyřazovalo z normálního provozu. Zakázky pro obranu státu se mezi léty 1991 - 1994 sníţily na 80 procent, kdy byl asi 85 jaderným ponorkám pozastaven provoz, vojenské letectvo dostalo jenom 2 stíhačky. Pro srovnání – v roce 1991 to bylo 585 stíhaček.2 Boris Jelcin odmítal všechny návrhy generálního štábu na modernizaci ruských ozbrojených sil. V důsledku tohoto stavu nejen vojenská technika, ale celá sféra obrany země pomalu ale jistě upadala. V roce 1996 schodek v rozpočtu tvořil 25,000 miliard rublů, a v dalším jiţ 34,000 miliard.3 Z uvedeného vyplývá, ţe výdaje na potřeby obrany byly nedostatečné a samotná armáda neměla ţádné prostředky na výzkum nebo nákup nových systémů. Největší obavy vyvolával stav strategických jaderných sil, díky němuţ si stát zajišťoval svou bezpečnost a suverenitu. Začátkem roku 1992 Rusko disponovalo 6347 jadernými hlavicemi. Na konci svého prezidentského období, v roce 1999, zůstávalo ve výzbroji jiţ jen 5842 hlavice.4 Sice šlo o redukci v rámci smlouvy START I, ale i přesto existovaly určité obavy z této tendence. 1.2. Hlavní rysy Putinovy reformy Po rezignaci Jelcina na svou funkci dostává nový prezident do rukou armádu ve velmi špatném stavu. Zastaralá a nebojeschopná armáda včetně strategických jaderných sil nutně potřebovala novou techniku, nové zbraně, nové velení s novým myšlením a také novou vojenskou doktrínu. Rok poté, co moc převzal Vladimir Putin, zahájil reformu armády. Nový prezident pochopil význam toho, jak je důleţité mít silnou armádu včetně strategických jaderných sil. Nová geopolitická situace, ve které se Rusko ocitlo, vyţadovala konkrétní reformní kroky a modernizaci armády.

2

Blank, S. str. 3-4 Tamtéţ, str. 6 4 Článek „8 let otstavanija i poter‘‖ 3

7

Vojenská reforma zahrnuje širokou škálu otázek a je spojena především s modernizací vojenských systémů a vojenského vybavení, a v neposlední řadě vyřešenými sociálními otázkami důstojníků a vojáků. Dalším krokem, který byl součástí vojenské reformy, se stala optimalizace struktury ozbrojených sil. V rámci realizace tohoto úkolu došlo k přechodu na strukturu s třemi druhy ozbrojených sil - pozemními, vzdušnými a námořními silami. Raketová vojska strategického určení (RVSU) byla transformována do vševojskových ozbrojených sil, přičemţ z jejich systému byla vyčleněna vojska raketově-kosmické obrany a kosmické síly a prostředky. Na jejich základě vznikl nový druh vojsk - Kosmická vojska RF.5 Kaţdá část z triády nyní patří k příslušnému druhu sil. Jestliţe RVSU spadají pod pozemní síly, druhá jaderná sloţka, ponorky se SLBM, je nyní řízena námořními silami. Třetí, strategické bombardéry, spadají pod vzdušné síly. Takovým způsobem byly Strategické raketové síly degradovány do tohoto stavu ze statusu samostatné sloţky ozbrojených sil dekretem prezidenta ze dne 24. března 2001. Strategické raketové síly zahrnují tři raketové armády: 27. gardová raketová armáda (sídlo Vladimir), 31. raketová armáda (Orenburg), 33. gardová raketová armáda (Omsk). 53. raketová armáda (Čita) byla rozpuštěna v roce 2002. Nejspíše i 31. Raketová armáda (Orenburg) bude do roku 2016 zlikvidována.6 Vzhledem k tomu, ţe za Jelcinovy administrativy ţádná transformace armády neproběhla, přičemţ byla nutnou, Putin se rozhodl tuto transformaci uskutečnit co nejdříve. Za podněty k tomu Martin Horemuţ označuje další čtyři body souvislostí: (1) Rozpad SSSR a komunistického systému; (2) Transformace globálního bezpečnostního prostředí; (3) Politická, ekonomická a společenská transformace RF; (4) Vojenský konflikt v Čečensku.7 V roce 2000 byla přijata nová vojenská doktrína. Co se týče pouţití nukleárních zbraní, z dokumentu jednoznačně vyplývá, ţe „Moskva si vyhrazuje právo pouţít jaderné zbraně v reakci na pouţití jaderných zbraní či jiných zbraní hromadného ničení proti Rusku nebo jeho spojencům, stejně jako v reakci na rozsáhlé konvenční agrese v situacích, které by byly kritické pro ruskou národní bezpečnost.―8 Rusové však odmítli vyřešit otázku hranice pouţití jaderných zbraní, kdyby jiţ tyto zbraně byly pouţity ve válce. Putin v roce 2006 v kaţdoroční zprávě před Dumou prohlašuje, ţe „situace v armádě se dnes velice zlepšuje. Probíhá vybavení armády novou moderní technikou, která bude základem

5

Horemuţ, M. 6 Strategic Rocket Forces, http://russianforces.org/missiles/ 7 Horemuţ, M. 8 Vojenská doktrína RF. In: 2000

8

systému výzbroje do roku 2020. Jiţ v tomto roce začínají masové zakázky pro ministerstvo obrany―. 9 Mezi úkoly, které je nutné při reformě armády provést, řadí Putin zvýšení vybavenosti strategických jaderných sil moderními letouny delšího doletu, strategickými ponorkami a odpalovacími zařízeními raketových vojsk. „Spolu s prostředky překonání systémů protiraketové obrany, které jiţ máme k dispozici, i nové druhy zbraní nám umoţňují udrţovat strategickou rovnováhu sil,― prohlásil Putin.10 Konkrétní kroky modernizaci budeme probírat v kapitole 3, v podkapitole „Tempo a průběh modernizace―. 1.3. Místo a význam jaderných zbraní v ruské politice Éra Putina byla spjata s obnovením Ruska jako důleţitého aktéra na mezinárodní scéně. Hned po rozpadu Sovětského svazu stát trpěl postkomunistickými křečemi. Vojenská, ekonomická, sociální, administrativní a ostatní sféry byly v kritickém stavu.11 Toto obnovení proběhlo ve všech oblastech zároveň. Vojenská sféra byla přímo propojena s jaderným potenciálem státu, který vzhledem ke své důleţitosti a významu nebyl tak zdevastovaný, i kdyţ tvořil součást dědictví SSSR, jako tomu bylo v případě jiných oblastí ţivota nového Ruska. V jednom z projevů Putin uvedl, ţe „jaderný potenciál našeho státu má obrovský význam pro naše zájmy národní bezpečnosti. Spolehlivost našeho „jaderného štítu― a jaderných zbraní je rozhodujícím prvkem statusu Ruska jako světové velmoci. Máme za úkol rozvinout vlastní jaderný potenciál, ale s ohledem a v souladu s reţimy nešíření jaderných zbraní.―12 Jaderné zbraně v Rusku za Putina slouţily k několika účelům současně, jako je zachování nukleární parity s jinými státy, které vlastní jaderné zbraně, dále pak jsou důleţitým faktorem k zabránění vzniku jaderného konfliktu a konfliktu s pouţitím obecných konvenčních zbraní a je jakousi kompenzací za oslabený stav konvenčních sil. Tento jaderný potenciál je důleţitým prvkem k přeţití současného Ruska v nové geopolitické konstelaci sil ve světě. V samotné doktríně se říká, ţe jaderné zbraně jsou důleţitým faktorem, který blokuje vznik jaderného konfliktu a konfliktu s pouţitím obecných konvenčních zbraní. V postojích k jaderným zbraním můţeme v ruské politice vidět odraz sovětských stereotypů, kde byly obavy z války se členskými státy NATO. Pozůstatky těchto stereotypů jsou vidět i v současné situaci na mezinárodní scéně. Zahájený program „US-Russian reset―13 neplní 9

Nota Presidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2006 Tamtéţ 11 Blíţe viz článek „Reformy 1990 godov: obščestvenno-političeskie rezultáty― 12 Blank S., str. 116 13 Komplex opatření vedoucích ke zlepšení Americko-ruských vztahů 10

9

svoje úkoly v plné míře. Volby v Rusku, návrat Putina jako prezidenta, otázka budování systému PRO v Evropě a některé další body zhoršují celé vztahy mezi státy.14 Někteří experti15 jsou dokonce nespokojeni i s podpisem Nový START. Odůvodňují to tím, ţe USA se snaţí co nejvíce odzbrojit Rusko v nukleární oblasti, aby mohlo zahájit válku konvenční, ve které by mělo převahu. Rusko sice bylo jiţ v okamţiku podpisu pod limity Smlouvy, někteří experti ale připouštějí takovou variantu v dlouhodobé perspektivě. Ruská vláda veřejně podporuje myšlenku bezjaderného světa. Jde však o dlouhodobý cíl. Kdyţ Putin podepsal zákon o financování modernizace zařízení a vybavení komplexu jaderných zbraní (především k zajištění spolehlivosti zbraní), uvedl, ţe země je bude potřebovat ještě dalších 30-50 let.16 1.4. Ruská jaderná politika ve 21. století Na začátku nového století se Rusko ocitlo v dosti sloţité situaci. Začátkem Putinovy éry se objevily i další změny na mezinárodní scéně, které ovlivnily povahu vlády druhého ruského prezidenta. Rozšiřování NATO na východ, rozrůstání sítě amerických vojenských základen po celém světě a samotné napjaté vztahy se Spojenými státy jen komplikovaly celou ruskou vojenskou politiku a zvláště pak politiku strategických jaderných zbraní. Ruskou oficiální jadernou politiku tvoří dva základní ruské zákony, a to jsou „Vojenská doktrína Ruské federace― a „Strategie národní bezpečnosti Ruské federace―. Z vnější strany jadernou politiku ovlivňují mezinárodní smlouvy, včetně bilaterálních, konvence a další právní normy. Ve vojenské doktríně, na rozdíl od strategie, se většina textu týká jaderných hrozeb, rolí, cílů a úkolů jaderné politiky. Současná vojenská doktrína, kterou se řídí Rusko, byla přijata 5. února 2010. Strategie 12. května 2009. Ve vojenské doktríně Ruska nalezneme vedle podmínek také popis jaderné hrozby, role, cíle a úkoly jaderné politiky. Podmínky pouţití jaderných zbraní spočívají v tom, ţe „Ruská federace si ponechává právo pouţít jaderné zbraně, pokud budou pouţity proti ní a/nebo jejím spojencům JZ a jiné zbraně hromadného ničení a také v případě útoku na Rusko s pouţitím konvenčních zbraní, jestliţe to ohroţuje samotnou existenci státu―.17 V případě

vzniku

ozbrojeného

konfliktu

s pouţitím

konvenčních

prostředků

(nenukleárních), které ohroţují samotnou existenci státu, ovládání jaderných zbraní můţe vést k tomu, ţe tento ozbrojený konflikt přeroste ve válku s jejich pouţitím.18

14

Blíţe viz. článek Analysis: U.S., Russia resetting "reset" button in relations Jde např. o Leonida Ivašova, prezidenta Akademie geopolitických otázek, generálplukovníka ve výsluţbě. 16 Blank, S., str. 188 17 Vojenská doktrína RF. In: 2010, čl. 22 18 tamtéţ, kapitola 2, čl. 16 15

10

S ohledem na tuto skutečnost se zdůrazňuje, ţe „hlavním úkolem posílení národní obrany ve střednědobé perspektivě je přechod na novou úroveň kvality ozbrojených sil Ruska se zachováním potenciálu strategických jaderných sil…―19 Ve vojenské doktríně je uvedeno, ţe mezi základní úkoly Ruské federace v oblasti prevence a odvrácení ozbrojených konfliktů, patří „udrţení strategické stability a potenciálu jaderného zadrţování na dostatečné úrovni―.20 Kdyţ budeme porovnávat vojenskou doktrínu a strategii národní bezpečnosti ve vojenských otázkách, včetně jaderných hrozeb, nalezneme operativní flexibilitu reakce na vnější podmínky. Například ve strategii patří mezi hrozby převaha „vedoucích států― co se týče strategických jaderných zbraní a odchylka od „mezinárodních smluv v oblasti omezení a redukce zbraní―, které chybí ve vojenské doktríně. To můţeme vysvětlit tím, ţe v květnu 2009 naděje na podepsání smlouvy Nový START mezi Ruskem a USA byla menší neţ v únoru 2010. To znamená, ţe právě v tu dobu se objevila určitá záruka, ţe nová smlouva bude podepsána a vstoupí v platnost.21 1.5. Evoluce doktrín Konec studené války a sníţení významu strategických jaderných zbraní se projevily v první vojenské doktríně schválené Borisem Jelcinem v listopadu 1993.22 Jedinou novinkou tohoto dokumentu bylo ustanovení, které umoţňuje prvními pouţít jaderné zbraně. Do té doby oficiální sovětská politika, která se zformovala v roce 1970 a opakovala se v té samé podobě v roce 1982, brala v úvahu pouţití jaderných zbraní pouze v reakci na jaderný útok. Doktrína z roku 1993 mimo jiné uvádí, ţe „Ruská federace nepouţije svou jadernou zbraň proti jakémukoliv ze států účastnících se smlouvy o nešíření jaderných zbraní, kromě těchto případů: - ozbrojeného útoku státu, smluvně spojeného se státem vlastnícím jaderné zbraně, vůči Rusku, jeho území, ozbrojených a jiných sil nebo jeho spojencům; - společné činnosti státu se státem vlastnícím jaderné zbraně v realizaci nebo podpoře invaze či ozbrojeného útoku na Ruskou federaci, její území, ozbrojené a jiné síly a na její spojence―.23

19

Strategie národní bezpečnosti RF. In: 2009, kap. 4., čl. 1., odst. 32 Vojenská doktrína RF. In: 2010, čl. 19, odst. C 21 Arbatov, A., Dvorkin V. a Oznobiščev, „Sovremennye jadernye doktriny gosudarstv― str. 27-28 22 Prezidentský výnos, dostupné on-line: http://base.consultant.ru/cons/cgi/online.cgi?req=doc;base=EXP;n=226933 23 Vojenská doktrína Ruska. In: 19. 11. 1993 20

11

Právě tato interpretace souvisí se smlouvou o nešíření jaderných zbraní z roku 1968 a jejím účelem je tuto smlouvu podpořit prostřednictvím poskytnutí garance neútočení účastnickým státům, jinými slovy „negativní garance―. Vojenská doktrína z roku 2000 byla schválena prezidentem Putinem 21. dubna 2000. Jsou v ní definovány nové podmínky pouţití jaderných zbraní: „Ruská federace si vyhrazuje právo pouţít jaderné zbraně v reakci na jaderný útok a pouţití jiných zbraní hromadného ničení a také v reakci na značnou agresi způsobenou pouţitím konvenčních zbraní v případě ohroţení národní bezpečnosti Ruské federace―.24 Nebylo jednoznačně určeno, co Rusové chápou pod pojmem „značná agrese― nebo „ohroţení národní bezpečnosti Ruské federace―. Kaţdopádně tato neurčitost znamenala pouze to, ţe Rusko si nepřálo pojmy jasně specifikovat a odmítalo stanovit určitou hranici pro pouţití jaderných zbraní. Ruská vláda si strategicky nechávala prostor pro zváţení, je-li v konkrétních případech vhodné pouţít jaderné zbraně či nikoliv. Stejně jako předchozí doktrína i nový dokument rozlišuje čtyři typy vojenských konfliktů: ozbrojený konflikt (jde v podstatě o malé měřítko, střet mezi dvěma státy nebo střet v rámci jednoho státu, podobně jako válka v Čečensku); lokální válka (válka s omezenými cíly, které se týkají pouze zájmů bezprostředních účastníků – příkladem je rusko-gruzínská válka z roku 2008); regionální válka (válka, která vyţaduje značné zastoupení vojenských sil, zahrnuje námořní a vzdušný prostor, který se týká rozsáhlé oblasti nebo také koalice států), a rozsáhlá (globální) válka (válka s radikálními dalekosáhlými cíly, které zahrnují všechny nebo většinu velmocí, popř. nová světová válka).25 Vojenská doktrína z roku 2000 zařazuje JZ do třetího a čtvrtého druhu konfliktů, coţ představuje výrazné rozšíření pohledu a především role těchto jaderných zbraní ve 21. století, kdy Rusko potřebovalo změnit podmínky pouţití jaderných zbraní. To znamená, ţe ve srovnání s dokumenty, které v roce 1993 přiřazovaly jaderné zbraně pouze do čtvrtého typu konfliktů, doktrína z roku 2000 rozšířila moţnost jaderné mise i na třetí typ. To bylo přímým důsledkem války v Kosovu.26 V doktríně z roku 2010 jsou jaderné zbraně stále řazeny mezi regionální a rozsáhlé války a jsou povaţovány za „důleţitý faktor v prevenci jaderných a ozbrojených konfliktů konvenčními silami―. Stejně jako předchozí verze i nový dokument zřetelně ukazuje, ţe regionální konflikt s konvenčními zbraněmi můţe eskalovat v jadernou válku. S malou změnou

24

Vojenská doktrína RF. In: 2000 Sokov, N. "The New, 2010 Russian Military Doctrine: The Nuclear Angle" 26 Blank, S., str. 205 25

12

z roku 2000, je toto ustanovení formulováno šířeji – nyní je to vnímáno nejen jako prostředek, kterým Rusko chce odstrašit nebo odradit státy, které by mohly zahájit útok konvenčními ozbrojenými silami, ale také vyjádřit obavu, pokud by k podobné eskalaci vůbec došlo.27 To znamená, ţe prvek deeskalace bude nadále zůstávat v doktríně. Nová doktrína udrţuje jaderné kapacity „na dostatečné úrovni―, coţ znamená schopnost způsobit podstatnou škodu, stejně jako tomu bylo i v předchozí verzi doktríny. Zvláštnost doktríny z roku 2010 je důraz na schopnosti strategického odstrašení. Výběr termínů je však patrný tím, ţe Rusko nezvýrazňuje roli nestrategických (nebo taktických) jaderných zbraní, ale strategických.28 Zdálo by se, ţe v nové vojenské doktríně byla základní podmínka pouţití jaderných zbraní nevýznamně pozměněna. Na konci doktríny věta „v reakci na rozsáhlou agresi s pouţitím konvenčních zbraní v situaci ohroţující národní bezpečnost Ruské federace― byla nahrazena „v případě agrese proti Ruské federaci s pouţitím konvenčních zbraní, kdy je ohroţena samotná existence státu―. Poslední „nová― věta však sniţuje citlivost pro pouţití jaderných zbraní.29 Pozornost expertů vyvolal také následující článek nové doktríny: „v případě útoku na Rusko s pouţitím obecných zbraní, jestliţe to ohroţuje samotnou existenci státu, ovládání jaderných zbraní můţe vést k tomu, ţe tento ozbrojený konflikt přeroste ve válku s pouţitím jaderných zbraní―.30 Tato věta je obtíţně vyloţitelná. Kdyţ se jedná o Rusko, chybí definice toho, jakou hrozbu to představuje pro stát a jaká reakce státu na takové hrozby bude následovat. V případě pouţití jaderných zbraní v regionálním konfliktu (jak tomu porozuměla většina expertů), není jasné, jak regionální konflikt, dokonce i v postsovětském prostoru, můţe ohrozit existenci státu, tj. Ruska. Avšak připustíme, ţe hypoteticky nastane válka s Čínou. Taková situace by hrozila pro Rusko prohrou obecnými zbraněmi a mohla by ohrozit „samotnou existenci státu― v případě ztráty Ruskem ovládaných oblastí Dálného Východu a Sibiře.31 Obecně vzato věnuje doktrína z roku 2010 méně pozornosti jaderné sloţce ozbrojených sil neţ ta předchozí. Je to zřejmé jiţ na první pohled: nalezneme méně odstavců o pouţití jaderných zbraní a chování jaderné velmoci. Doktrína klade mnohem větší důraz na konvenční síly, zejména na vysoce přesná zařízení, komunikaci, systémy velení a řízení a další prvky, v nichţ je Rusko jiţ tradičně v pozadí jiných významných velmocí. Tento posun významu pravděpodobně odráţí zaměření současného politického a vojenského vedení na provedení vojenské reformy, jakoţ i názor obsaţený v Koncepci národní bezpečnosti z r. 2000, která

27

Sokov, N., "The New, 2010 Russian Military Doctrine: The Nuclear Angle" Blank, S., str. 210 29 Arbatov, A., Dvorkin V. a Oznobiščev, „Sovremennye jadernye doktriny gosudarstv―, str. 28 30 Vojenská doktrína RF. In: 2010, cl. 16 31 Arbatov, A., Dvorkin V. a Oznobiščev, „Sovremennye jadernye doktriny gosudarstv―, str. 51 28

13

povaţuje závislost na jaderných zbraních jako „dočasné― opatření, pokud důkladná modernizace ozbrojených sil nebude kompletní.32 1.6. Co současné Rusko považuje za vojenskou hrozbu? Vzhledem k tomu, ţe jaderná válka nebo rozsáhlá válka konvenčními zbraněmi není pravděpodobná v krátkodobém či střednědobém výhledu, povaţuje Rusko tyto hrozby za druhořadé. Pro Rusko představují hrozby i jiné faktory, a to jsou například vytvoření a nasazení systémů strategické protiraketové obrany, oslabující globální stabilitu a porušující poměr sil v jaderné oblasti. Do toho zahrnujeme také zvýšení počtu států vlastnících jaderné zbraně, militarizaci vesmíru, nasazení strategických nejaderných systémů vysoce přesných zbraní, šíření zbraní hromadného ničení, raket a raketových technologií. Mezi hrozby také patří nejen pokusy znemoţnit či narušit normální fungování systémů řízení vojenských základen, ale i normální údrţbu strategických objektů atd. Podle dokumentu „Aktuální úkoly ozbrojených sil Ruské federace― přijatého v roce 2003 sice neexistuje přímá vojenská hrozba Ruské federace, přesto ale musí ruské vojenské plánování počítat s řadou neurčitých faktorů, coţ je „taková situace, konflikt nebo proces politického nebo vojenskopolitického charakteru, jejichţ vývoj můţe podstatně změnit geopolitickou situaci v prioritním regionu zájmů Ruska nebo vytvořit přímou hrozbu bezpečnosti Ruska―.33 V Strategii národní bezpečnosti jsou jako hrozby označeny: „politika řady států, zaměřená na dosaţení převahy ve vojenské sféře, především v strategických jaderných silách, prostřednictvím rozvoje vysoce přesných informačních a jiných hi-tech prostředků vedení ozbrojeného boje, strategických zbraní v nejaderném zařízení, jednostranné formování globálního systému protiraketové obrany a militarizaci vesmíru―.34 Ruští politici se domnívají, ţe v oblasti odzbrojení se Spojené státy snaţí nastolit dominanci v obou směrech, tj. jak v útočných, tak i obranných systémech. Současné americké snahy o denuklearizaci a o „nuclear zero― také nevyvolávají v ruské politické elitě pocit přílišné jistoty o jejich dobrých úmyslech. Dokonce jsou tyto snahy brány jako pokus o odzbrojení Ruska a převzetí jeho jaderného potenciálu. Mezi ruskými experty panuje názor, ţe Rusko by nebylo schopno konkurovat Spojeným států anebo Číně v nenukleárních systémech, kdyby se svého jaderného arzenálu vzdalo.35

32

Sokov, N. "The New, 2010 Russian Military Doctrine: The Nuclear Angle" Balabán, M. Postavení Ruska a jeho vývoj do roku 2020, str. 64 34 Strategie národní bezpečnosti RF. In: 2009, kap. č. 4, čl. 1, odst. 30. 35 Blank, str. 136. 33

14

2. Nový START a problematika protiraketové obrany

Smlouva mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací o opatřeních pro další sníţení a omezení strategických útočných zbraní, dále jen Nový START, byla podepsána 8. dubna 2010 v Praze americkým prezidentem Barackem Obamou a ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem.36 Smlouva byla ratifikována americkou stranou 22. prosince 2010, ruskou 26. ledna 2011. Od samého počátku nové etapy v rusko-americké politice je „US-Russia reset―, povaţována pouze za první konkrétní krok na další cestě v úpravě vztahů mezi nejvýznamnějšími jadernými velmocemi současného světa. 2.1.Stručná charakteristika smlouvy Nová smlouva START má tři části. První část tvoří samotný text smlouvy. Druhá část se skládá z protokolů ke Smlouvě, které obsahují další práva a povinnosti spojené s ustanoveními Smlouvy. Základní práva a povinnosti jsou obsaţeny v těchto dvou dokumentech. Třetí část se skládá z technických příloh k protokolům. Všechny tři části jsou právně závazné. Protokol a přílohy jsou nedílnou součástí Smlouvy. Podle smlouvy se USA a Rusko zavazují omezit své strategické zbraně do sedmi let od data, kdy smlouva nabude platnosti. Obě strany mají volnost při určení struktury svých strategických sil v rámci celkových limitů Smlouvy. Limity37: a) 700 rozmístěných ICBM, rozmístěných SLBM a rozmístěných těţkých bombardérů vybavených jadernými zbraněmi; b) 1550 hlavic jaderných zbraní na rozmístěných ICBM a SLBM a počítající do toho kaţdý rozmístěný těţký bombardér, vybavený jadernou zbraní; c) limit 800 jednotek nosičů, rozmístěných a nerozmístěných ICBM, rozmístěných a nerozmístěných SLBM a rozmístěných a nerozmístěných těţkých bombardérů vybavených jadernými zbraněmi. Podmínky smlouvy jsou následující: smlouva bude uzavřena na deset let38, pokud nebude nahrazena pozdější dohodou. Strany se mohou dohodnout na prodlouţení smlouvy na dobu nejvýše pět let. Moskevská dohoda z roku 2002 zaniká vstupem v platnost nové smlouvy START.

36

Odkaz na oficiální noviny, http://news.kremlin.ru/visits/7402 Smlouva Nový START, čl. 2, odst. 1 38 Tamtéţ, čl. 14, bod 2. 37

15

Smlouva neobsahuje ţádná omezení testování, vývoje a zavádění stávajících nebo plánovaných programů protiraketové obrany nebo současných či plánovaných dalekonosných konvenčních střel.39 Nová smlouva nijak neomezuje modernizaci nebo změnu strategických útočných jaderných zbraní. Je třeba nezapomenout na nový typ ICBM a SLBM, který se liší od dřívějšího typu technickými charakteristikami: typem paliva, délkou rakety (bez přední části), délkou prvního stupně, průměrem prvního stupně více neţ o 3%.40 Toto je důleţité pro modernizaci a změny bojového vybavení raket oproti podmínkám smlouvy START I. Dlouhé diskuse o potřebnosti vzájemného poskytování telemetrických informací byly ukončeny tím, ţe se strany dohodly na výměně záznamu telemetrických informací o odpálení ICBM a SLBM41, ale tyto nesmějí ročně překročit hranici více neţ pěti událostí42. Kaţdá strana má právo vybrat si konkrétní případ, o němţ poskytne poţadované údaje. Uvedená procedura pomohla zmírnit obavy z ruské strany, vyvolané tím, ţe pouze Rusko provádělo letové zkoušky nové ICBMs a SLBMs.43 Ve shodě s kapitolou č. 4 Protokolu je významně zkrácen rozsah oznámení ohledně současných výchozích dat o stavu strategických zbraní, jejich pohybu, verifikační činnosti, tj. 42 druhů oznámení namísto 152, jak tomu bylo v případě START I.44 V nové smlouvě je mnohem důleţitější demonstrace dosaţené shody v oblasti jaderné politiky Moskvy a Washingtonu na úkor faktické významné redukce strategického jaderného potenciálu. Sníţený počet hlavic v nové smlouvě se týká hlavně změn pravidel propočtu hlavic na bombardérech. Pokud vycházíme z faktu, ţe na 56 rozmístěných amerických těţkých bombardérech B-52 můţe být fakticky rozmístěno aţ 1120 hlavic, dle pravidel propočtu START I to budou pouze 672 hlavice, pak dle nové smlouvy se počítá jiţ jenom s 56. Stejným způsobem se reálný počet hlavic změní z více neţ 850 na 77 a tak v rozmístěných ruských těţkých bombardérech typu Tu-160 a Tu-95 MS se mění na 77 hlavic.45 Je to tím, ţe bombardéry v současnosti nenesou na palubě ţádné jaderné zbraně, skoro veškeré ALBM jsou skladovány.46 A podle domluvy (coţ je zakotveno i v samotné Smlouvě) se počítá, ţe s kaţdým bombardérem se připočítává jedna hlavice, i kdyţ ve skutečnosti těch hlavic můţe nést i přes deset.

39

Key Facts about the New START Treaty Protokol k Novému START čl. 1 odst. 42. 41 Smlouva Nový START, čl. 9. 42 Protokol k Novému START, kapitola 7 43 Kaliadine a Arbatov, str. 28. 44 Arbatov A., Dvorkin V. a Oznobiščev S., Perspektivy transformacii jadernogo sderţivanija, str. 38. 45 Tamtéţ, str. 40. 46 Článek „New START at a Glance― 40

16

Odlišný propočet od smlouvy Nový START měla například smlouva START I, kde počet hlavic, který byl připsán k určité raketě ICBM nebo SLBM nového typu, byl maximální počet hlavic, se kterým byla vyzkoušena konkrétní raketa. V případě těţkých bombardérů se počítalo (dle Memoranda o domluvě47), ţe pokud počet TB je niţší neţ 180 ze Sovětské strany, do propočtu se zapisuje 8 hlavic na kaţdý TB. Pokud by počet TB byl překročen, počítalo by se dle fakticky rozmístěných hlavic. Počítání nosičů bylo stejné, jeden nosič za jeden.48 Podle nové smlouvy se počítá pouze faktický počet jaderných hlavic rozmístěných na raketách49 a ne maximální počet hlavic, který raketa můţe nést podle testů. Spojené státy plánují sníţit počet hlavic částečně pomocí odstranění některých hlavic z raket do skladů. Problém spočívá v nedostupnosti informací o hlavicích poté, co byly sejmuty z nosičů. Strany nikdy nebyly schopny dohodnout se na skutečném odstranění hlavic. Byly pouze sejmuty z jejich nosičů a uloţeny do skladů. Díky nové smlouvě se i toto mění. Například typ raket Trident, můţe nést osm hlavic a také byl testován s 8 hlavicemi. S cílem, aby počet nebyl vyšší neţ maximální počet 1550 hlavic, se Spojené státy rozhodly odstranit z kaţdé střely 4 aţ 7 hlavic a nechat raketu se dvěma nebo třemi hlavicemi. Taková raketa bude brána jako raketa, která nese dvě nebo tři bojové hlavice. Ruští inspektoři by se mohli čas od času dostavit a spočítat je.50 2.2.Oficiální pohled na smlouvu a pohled očima ruských expertů Smlouva, jakkoli dobře zpracovaná, si zaslouţí v některých segmentech uznání, ale i kritiku. V této části se pokusíme uvést různá stanoviska týkající se Smlouvy jak oficiální, tak i nezávislých expertů. Podpis nové dohody START vyvolal v Kremlu téměř nadšení. „Přestoţe program „USRussia Reset―, o kterém se dosti hovořilo v posledních třech letech je hodnocen různě, povaţujeme za velmi uţitečné to, co jsme dělali poslední tři roky―, prohlásil Medveděv po setkání s americkým kolegou na summitu o jaderné bezpečnosti v Soulu v březnu 2012.51 „Nový START je jedním z nejdůleţitějších úspěchů posledních let ve sféře mezinárodní bezpečnosti, dokument přímo napomáhá k upevnění strategické stability a reţimu nešíření―, jak je uvedeno na oficiálním webu moskevského Kremlu.52 Ministr obrany Anatolij Serďjukov také pozitivně hodnotí Smlouvu a zdůrazňuje, ţe uvedené limity nosičů a hlavic umoţňují Rusku vyvíjet se absolutně bez omezení dosti rychlým

47

Samotný text Memoranda, on-line http://www.armscontrol.ru/start/rus/docs/start1/ishdan.txt Smlouva START I 49 Za výjimku TB 50 Článek „The New START—A View from Moscow― 51 Článek „Medveděv dovolen itogami „perezagruzki― s SŠA― 52 Nota prezidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2011 48

17

tempem minimálně ještě 15 let. „Máme volnost v tom, jakou strukturu jaderné triády lze zvolit. Můţeme rozvíjet jakoukoliv z nich podle našeho přání―, prohlásil ministr.53 Pozitivně hodnotí Smlouvu nejen Kreml, ale i řada ruských expertů. Například, Sergej Karaganov, děkan fakulty ekonomiky a světové politiky Vyšší školy ekonomie v Moskvě uvádí, ţe v případě, pokud by parlamenty neratifikovaly Smlouvu, by samotný princip odzbrojení dostal smrtelný úder. Karaganov také uvádí, ţe podepsání Smlouvy je krok správným směrem pro zlepšení a normalizaci rusko-amerických vztahů.54 Nelze nepřipomenout názor Alexeje Arbatova55, člena Ruské akademie věd, odborníka na jaderné zbraně. Arbatov souhlasí s oficiálním stanoviskem ruské strany, ale zmiňuje, které body smlouvy se mohou stát terčem kritiky opozice. Jsou to zejména obranné rakety, protoţe není jisté, jak se zachová USA s ohledem na to, ţe ve Smlouvě fakticky nebyly nijak omezeny obranné systémy. V tomto případě Smlouva sniţuje akceschopnost ruských jaderných zbraní tím, ţe při předpokládaném značném nasazení amerických systémů protiraketové obrany Rusko ztrácí sílu obranného úderu a moţnost adekvátní odvety. Druhým bodem byla kritika toho, ţe nová pravidla počítají jeden bombardér za jednu hlavici. V praxi ovšem bombardér můţe nést deset, čtrnáct, dokonce i dvacet raket a bomb. Dalším problematickým místem byla skutečnost, ţe současná Smlouva předpokládá počet a registraci těch hlavic, které jsou jiţ rozmístěné na nosičích, i přesto, ţe pro nosič se předpokládá i větší počet hlavic. V případě, ţe by od Smlouvy odstoupila americká strana, jak tomu bylo se smlouvou ABM v roce 2002, USA by dokázaly v krátké době nainstalovat velký počet hlavic zpět na nosiče a tak získat převahu v jaderném potenciálu. Spojené státy sice měly právo od smlouvy odstoupit, ale pro Rusko to bylo překvapivé. Bylo to poprvé, kdy supervelmoc odstoupila od smlouvy o kontrole zbrojních systémů. Nyní kaţdý dokument takového typu obsahuje klausuli, ţe smluvní strana můţe odstoupit od smlouvy, ale s dostatečně avizovaným upozorněním, ţe podmínky a závazky smlouvy přestávají být v souladu se zájmy národní bezpečnosti země. Posledním bodem kritiky, který uvádí Arbatov, je obava z toho, ţe druhé části redukce nebude dosaţeno změnou raket určených jako nosiče jaderných hlavic na rakety, které budou nést nejaderné zbraně, ale tyto se změní na systémy vysoce přesného navádění. Další ruský odborník, pracující na Stanfordské univerzitě, jehoţ názor bychom neměli v této práci opomenout je Pavel Podvig. Rovněţ pozitivně hodnotí Smlouvu, ale věnuje svou pozornost jiným momentům, které byly zmíněny v Nový START.

53

Článek „Serďjukov: SNV-3 ne pomešaet Rossii razvivať ljuboi iz vidov jadernoj triady― Článek „Experty o SNV― 55 Blíţe viz Arbatov, A., The New START—A View from Moscow 54

18

Podvig povaţuje početní omezování jaderných zbraní za věc druhořadou, protoţe největší hodnotu představuje samotná Smlouva a fakt, ţe byla podepsána. To znamená, ţe kdyţ se strany domluvily sníţit počet zbraní na 1550 rozmístěných bojových hlavic, nepředstavuje to významný fakt ve srovnání s tím, jakých výsledků bylo dosaţeno a jaké moţnosti se otevírají jejím podpisem. V této situaci není omezení počtu důleţité. Důleţitější je fakt, ţe Smlouva oţivila a zlepšila systém verifikace, inspekce, systém otevřenosti výměn dat, který existoval mezi USA a Ruskem od roku 1991. Jedná se opravdu o nejdůleţitější moment podepsané smlouvy.56 2.3. Problematika protiraketové obrany Jedno z nejobsáhlejších témat rusko-amerických jednání, které bezprostředně ovlivňovalo podpis smlouvy Nový START, a nyní se dotýká i dalších oblastí vztahů, je otázka protiraketové obrany v Evropě. Otázka není nijak nová, nicméně stále zůstává neuralgickým bodem v ruskoamerických vztazích. Redukci strategických ofenzivních zbraní, v první řadě v rámci smlouvy Nový START a rozvoj systému protiraketové obrany Spojených států, je třeba zkoumat ve vzájemném poměru, jak v poměru ruské varianty, tak i v otázce udrţení strategické stability, která představuje kvalitativní charakteristiku celého systému mezinárodních vztahů. Strategická stabilita je stav pevné strategické jaderné rovnováhy mezi státy, které se nacházely v centru bipolárního a nyní měnícího se multipolárního systému mezinárodních vztahů, jenţ je dlouhodobě stabilní bez ohledu na destruktivně působící faktory. Dosaţení rovnováhy je moţné díky dalšímu vývoji procesu odzbrojení a spolehlivému procesu zastavení šíření zbraní hromadného ničení při efektivní mezinárodní kontrole a omezení jiných typů zbraní, coţ bude prevencí proti roztáčení nových kol zbrojení v dalších oblastech.57 Obama se sice zřekl rozmístění systému protiraketové obrany v České republice a Polsku58, ale později byla podepsána memoranda s Tureckem o umístění radaru na jihovýchodě Turecka ve městě Malatya a dohoda s Rumunskem o rozmístění prvků protiraketové obrany NATO na jejich území. Podle tohoto dokumentu budou do roku 2015 na vojenské základně ve městě Deveselu nainstalovány mobilní systémy s interceptory SM-3.59 Na setkání ministrů obrany NATO v Bruselu španělský premiér, generální tajemník NATO a šéf Pentagonu prohlásili, ţe na španělské námořní základně Rota budou rozmístěny čtyři lodě se zbraňovými

56

Článek „Plusy i minusy novogo dogovora o sokraščenii SNV― Lata, V. „Dogovor SNV-3 i sistema PRO SŠA: perspektivy strategičeskoj stabiľnosti i nacionaľnoj bezopasnosti Rossii― 58 Polsko však participuje i v novém programu PRO 59 Článek „Amerika zahodit s juga― 57

19

systémy Aegis. Za poslední dobu dohody o přistoupení k systému protiraketové obrany podepsalo jiţ několik států včetně Polska, Rumunska, Turecka a Nizozemí.60 Představitelé USA několikrát zmínili, ţe by si představovali Rusko jako partnera ve věci tvorby protiraketové obrany. Pro ruskou stranu je však zásadní, aby garance o odpovídajícím nasměrování prvků protiraketové obrany byly oficiálně stvrzeny v právně závazné podobě, nikoliv pouze v ústní dohodě. NATO však zatím ţádné uspokojivé dokumenty Rusku neposkytlo. Po summitu o jaderné bezpečnosti v Soulu D. Medveděv zopakoval, ţe řešení této situace zatím nebylo nalezeno a kaţdá ze stran trvá na svém stanovisku. Jak zmínil ruský prezident, dialog v tomto směru pokračuje.61 „Spojené státy začaly realizaci nového protiraketového plánu, tzv. postupného plánu. Právě toto znervózňuje Rusko―, prohlásil ruský prezident v oficiálním sdělení v listopadu 2011. „Plán představuje úmysl rozmístění raket – interceptorů v blízkosti ruských hranic―, dodal prezident.62 V témţe sdělení Medveděv uvádí i opatření, která zahájí v případě pokračování rozmísťování elementů protiraketové obrany: (1) rozmístění radaru systému včasného varování v Kaliningradu; (2) v rámci vytvoření systému protileteckých a kosmických vojsk Ruska bude zesílena obrana objektů strategických jaderných sil; (3) strategické balistické rakety budou vybaveny moderními prvky pro překonání protiraketové obrany a novými vysoce efektivními bojovými sestavami; (4) ozbrojené síly dostaly za úkol rozpracovat opatření, zajištující v případě potřeby zničení informačních a hlavních prostředků systémů protiraketové obrany; (5) v případě, ţe uvedená opatření nebudou dostatečná, Rusko na západě a na jihu státu rozmístí moderní systémy útočných bojových jednotek ke zničení evropských prvků protiraketové obrany. Jedním z takových kroků bude rozmístění Iskanderů v Kaliningradské oblasti. V případě nutnosti budou rozpracována a případně realizována i jiná opatření jako reakce na evropské prvky americké protiraketové obrany.63 Také byla zmíněna další opatření v otázce protiraketové obrany, dokonce i moţnost eventuálního odstoupení od nedávno podepsaného dokumentu Nový START.64 V reakci na to nezávislý zpravodaj Nové gazety Pavel Felgengauer komentuje Medveděvovo prohlášení o moţném odstoupení od Smlouvy. Tvrdí, ţe takové zprávy jsou určeny jen pro vnitřní propagandistické účely, protoţe nikdo od pro Rusko výhodné smlouvy odstupovat nehodlá a Pentagon v příštích 10 letech nebude moci technicky rozvíjet dostatečně

60

Článek „Ispanija zašla pod zontik― Tisková konference o výsledcích Summitu o jaderní bezpečnosti 62 Prohlášení prezidenta o situaci s protiraketovou obranou. Dostupné z: http://kremlin.ru/video/1034 63 Prohlášení prezidenta o situaci s protiraketovou obranou. Dostupné z: http://kremlin.ru/video/1034 64 Článek „Medveděv zajavil, čto Rossija moţet otkazaťsja ot razoruţenija i dogovora SNV― 61

20

spolehlivý systém protiraketové obrany, který by mohl anulovat ruský jaderný ofenzivní potenciál – toto je záleţitost vzdálené budoucnosti. Moskva se skutečně neobává amerického systému protiraketové obrany, ale toho, ţe republikáni v Senátu neratifikují Smlouvu a vše, čeho jsme dosáhli, utrpí fiasko.65 Náčelník generálního štábu Nikolaj Makarov zdůrazňuje, ţe „ve Smlouvě byl poprvé upraven vzájemný poměr mezi strategickými ofenzivními zbraněmi a strategickými obrannými zbraněmi, to znamená systémy protiraketové obrany―66. Do preambule Smlouvy bylo dáno, ţe „nynější strategické obranné zbraně nenarušují funkčnost a účinnost strategických útočných zbraní obou stran―.67 Je potřeba zmínit, ţe ţádné sankce za porušení tohoto tvrzení nejsou nastaveny, dokonce i samotné tvrzení je značně široké, aby mohlo být definováno jako právní závazek. Autorský kolektiv Arbatova a Dvorkina v tomto ohledu nebere v potaz iluzorní závazky americké strany neakumulovat protiraketový potenciál, ale dívají se na problematiku z pragmatického hlediska: „je jisté, ţe ruské ICBM a SLBM jsou vybaveny komplexy s vysokou efektivitou k překonání protiraketové obrany, které se vyvíjely po dobu několika desetiletí a v etapách se modifikují a adaptují na systémy protiraketové obrany. Vlastně proto došlo k plánované strategii protiraketové obrany USA, coţ zároveň neovlivní obranný potenciál Ruska. Nebezpečí však můţe vzniknout jen v případě masivního zbrojení pozemních, vzdušných, mořských a kosmických linií pro zachycení raket a hlavic na celé trajektorii jejich letu, coţ bude znamenat návrat k závodům ve zbrojení. Pravděpodobnost vzniku napětí v takovém rozsahu je velmi malá.― 68 Skeptičtější postoj k otázce protiraketové obrany formuloval Pavel Podvig ve svých komentářích pro rádio Svoboda v dubnu 2010: „Dle mého mínění je zcela zbytečné takto uvaţovat o nové protiraketové obraně jak z americké, tak i z ruské strany, protoţe ţádný systém protiraketové obrany nijak neohroţuje ţádné balistické rakety – ani iránské, ani severokorejské, ani ruské. Problém spočívá v tom, ţe tato otázka je velice politizována.― 69 Ruská společnost tak v otázce protiraketové obrany zaujala pozici odpůrců redukce strategických ofenzivních zbraní právě s ohledem na plány Spojených států posilovat systém protiraketové obrany.70

65

Článek „Dogovor vygljadit krasivo― Článek „SNV-3: problema PRO SŠA v Evropě ostaetsja― 67 Smlouva Nový START, preambule, odst. č. 8. 68 Arbatov, Dvorkin, Oznobiščev, Pikaev, „Otnošenija Rossii i Nato―, str. 45. 69 Článek „Počemu detali novogo dogovora o SNV razočarovali expertov― 70 Článek „Prezident Medveděv: sokraščenie SNV svjazano s PRO― 66

21

3. Modernizace jaderných zbraní Ruska ve 21. století 3.1.Tempo a průběh modernizace O modernizaci ruské strategické jaderné triády se začalo hovořit jiţ na počátku 90. let. Kvůli špatné ekonomické situaci a určitému podceňování významu potenciálu jaderných zbraní začíná Rusko modernizovat svůj jaderný arzenál aţ po roce 2000. Jiţ v roce 2002 tehdejší prezident V. Putin označoval politiku modernizace jaderných sil Ruska za jednu z jejich nejdůleţitějších sloţek.71 O čtyři roky později Putin zmiňoval, ţe v nejbliţší době válečné námořnictvo doplní dvě nové strategické ponorky vybavené jadernými zbraněmi – novými raketovými komplexy „Bulava―, které spolu se systémy „Topol-M― budou tvořit základ strategických sil. Je třeba zdůraznit, ţe to jsou první atomové strategické ponorky, jejichţ stavba bude dokončena jiţ v novém Rusku. Ani jedna ponorka podobného typu nebyla od roku 1990 postavena. Jiţ pět pluků bylo vybaveno systémem „Topol-M― v silech, ovšem do bojeschopného stavu začíná být uváděna i mobilní verze.72 Předseda státní korporace pro atomovou energii „Rosatom―, Sergej Kirienko uvedl pro zpravodajství „ITAR TASS―, ţe do let 2005 - 2006 obranný průmysl stagnoval. Řada továren byla ztracena v důsledku rozpadu Sovětského svazu, některé továrny byly uzavřeny, byla rovněţ ohroţena další existence vědeckovýzkumných center. Situace se začala měnit poté, kdy byl v roce 2006 přijat program rozvoje jaderného a průmyslového komplexu státu. Počet obranných zakázek pro jaderné účely se navýšil více neţ pětkrát a financování materiálně-technické sloţky průmyslu se zvětšilo 4,5 krát. 73 Vojenský rozpočet se zvýšil z 205 miliard rublů v roce 2001 na 711 miliard rublů (cca. 26,3 miliardy dolarů) v roce 2005.74 Všechny tři pilíře triády se modernizovaly. Tyto programy byly ovlivněny uplynutím záručních lhůt systémů po Sovětském svazu. I kdyţ délka záruční doby se pravidelně prodluţuje, nicméně takto nelze postupovat donekonečna. Tempo náhrady není vysoké a navíc nové balistické střely, jako ICBMs, tak i SLBMs nesou méně hlavic neţ sovětské. To znamená, ţe arzenál prochází postupnou redukcí. Není divu, ţe se Rusko rozhodlo nasadit nosiče nové generace namísto opětovného zahájení výroby jiţ existujících typů. Taková politika je pokračováním sovětské tradice nepřetrţité modernizace, která byla určena strukturou sovětské konstrukce a výroby systémů. Je třeba poznamenat, ţe většina nových typů strategických zbraní se vyvíjela v Sovětském svazu. 71

Blíţe viz. Nóta prezidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2003. Nóta prezidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2006. 73 Článek „Jaderno-oruţejny komplex preodolel stagnaciju i polnosťju vypolňaet oboronny zakaz― 74 Balabán, str. 65. 72

22

Technologicky a koncepčně představují současné strategické programy modernizace pokračování sovětských programů. V tomto smyslu je formování postoje k ruským jaderným zbraním velmi tradiční. Je moţné, ţe strategické raketové síly budou tvořit většinu veškerých rozmístěných bojových hlavic (přibliţně 50-60 %). Dosavadní plány o změně struktury triády ve prospěch námořních sil, které byly předestřeny v roce 2000 tehdejším prezidentem V. Putinem, byly ponechány v původní podobě. Rusko pokračovalo v sovětské strategii minimalizace zranitelnosti a udrţování vysoké míry akceschopnosti k odpálení raket – téměř všechny ICBM měly být připravené k odpálení během jedné minuty.75 „Neporušení světové rovnováhy sil můţeme garantovat cestou buď vytvoření vlastního velice nákladného a zatím málo efektivního systému protivzdušné obrany, anebo schopností překonávat jakýkoliv cizí systém protivzdušné obrany a bránit ruský odvetný potenciál―, prohlásil Putin a dodal, ţe „v příštích desetiletích strategické síly dostanou více neţ 400 moderních ICBM, pozemní a námořní.―76 Jak uvedl bývalý ministr obrany Serďukov, za poslední čtyři roky byly zprovozněno 39 ICBM, 2 ponorky, 4 lodě, 374 letadlové přístroje, 12 komplexů „Iskander―, 713 jiné raketodělové přístroje, 79 protiletadlových raketových komplexů, 106 komplexů protivzdušné obrany vzdušných sil.77 Zvýšily se investice do systémů jaderného odstrašování. Putin podporuje dostatečně velký jaderný potenciál. Byly vytvořeny zvláštní fondy na výstavbu mezikontinentálních balistických raket Topol-M (SS-27) (stacionárních i mobilních) a na vývoj balistické rakety příští generace Bulava (SS-N-3) pro nové jaderné raketové ponorky třídy Borey (typ 955)78. Podíl moderních raketových komplexů v pozemních strategických jaderných silech se zvýší z 13% na 25%. Ve vzdušných sloţkách strategických jaderných sil se podařilo ponechat celý letový park nosičů, tj. Tu-160 a Tu-95MC a začít s jejich modernizací, prohlásil ministr obrany. Očekávanou raketu dostanou i námořní síly. Úspěšně byly provedeny zkoušky komplexu Bulava, očekávané datum uvedení do pravidelného provozu je říjen 2012.79 „Od 1. prosince 2011 zahájil činnost nový druh vojenských sil – vojska vzdušněkosmické obrany. V rámci dalších kroků vybavení jaderných sil moderními raketami, budou dalším 10 raketovým plukům předány komplexy Topol-M a Jars,― uvedl V. Putin v článku „Být silní―.80

75

Blank, S., str. 219-220. Putin, Vladimir. Byť silnymi: garantii nacionaľnoj bezopasnosti Rossii. 77 Článek „S pricelom na PRO― 78 Stejskal, L., čl. „Reforma ruské obrany―, str. 116-117. 79 Článek „S pricelom na PRO― 80 Putin, Vladimir. Byť silnymi: garantii nacionaľnoj bezopasnosti Rossii 76

23

Na rozdíl od jaderného arzenálu Spojených států, ruské rakety nemohou zůstávat v provozu ještě několik desetiletí. Velké mnoţství ruských zbraní zastarává. Kaţdý rok jsou vyřazovány z provozu stovky raket. Ovšem počet raket, které se do provozu uvádějí, je mnohem niţší. Rakety, které jsou jiţ nyní nepouţitelné, byly uvedeny do provozu v 80. a 90. letech. Rakety z 80. let byly rozmístěny ve velkých počtech a velmi kvalitně, aby mohl SSSR v době studené války drţet krok ve zbrojení.81 V současné době má Rusko plán dohnat západní potenciál i přesto, ţe po dlouhé době nebyly do provozu uváděny nové rakety, staré totiţ nebyly modernizovány. Začátkem 21. století byly rakety modernizovány a byla prodlouţena doba jejich provozu. Přesto nastane okamţik, kdy staré rakety nebude jiţ dále moţno pouţívat. Nahlédnutím do „vojenských výdajů Minatoma RF―82 lze zjistit náklady na vývoj a pořízení jaderných zbraní a jejich automatizačních systémů. Konkrétní termíny pro zvláštní projekty jsou stanoveny, ale analýza veřejně přístupných dat nabízí podněty o tendencích ve sféře jaderného zbrojení. Porovnání dat z tohoto oddílu rozpočtu nám umoţňuje vysledovat určitý směr finančních toků během posledních let:83 1999 – 1 932,7 mil. rub. (přibliţně 70,3 mil. $) 2000 – 3 453,2 mil. rub. (přibliţně 119,1 mil. $) 2001 – 6 330 mil. rub. (přibliţně 211 mil. $) 2002 – 13 990 mil. rub. (přibliţně 466,3 mil. $) 2003 – 13 010 mil. rub. (přibliţně 448,6 mil. $) 2004 – 5 615,9 mil. rub. (přibliţně 200,5 mil. $) 2005 – 8 693,1 mil. rub. (přibliţně 310,4 mil. $) 2006 – 11 429,6 mil. rub. (přibliţně 408,2 mil. $) Lze říci, ţe se nejedná o cyklický jev, ale závěrem můţeme uvést, ve kterých letech byla rozvoji jaderné sloţky věnována větší pozornost. Mezi léty 2002 a 2003 výdaje na jaderný zbrojní komplex dosáhly maxima, coţ bylo pravděpodobně spojeno s počátkem vývoje raketového systému Topol-M.84 Vladimir Popovkin, první náměstek ministra obrany, sdělil jakou částku jeho ministerstvo plánuje investovat do státního programu zbrojení v letech 2011-2020. Pro program zbrojení je vyčleněno 650 mld. $, a zhruba 10 % z této částky, přibliţně 70 mld. $, bude věnováno strategické triádě.85

81

Arbatov, A. The New START—A View from Moscow Po roce 2004 název se mění na „jaderně zbrojní komplex―. 83 Romaškin, P. Analýza federálních rozpočtů Ruska ve sloţce „národní obrana―. 84 tamtéţ 85 Podvig, Pavel. „Russia to spend $70 billion on strategic forces by 2020― 82

24

3.1.1. Rakety typu ICBM Podle údajů Djakova Rusko v lednu 2001 disponovalo tímto počtem ICBM: RS-20 (SS18 Satan) – 174 rakety, 1740 hlavice; RS-18 (SS-19 Stiletto) – 150 raket, 900 hlavic; RS-22 silo (SS-24 Scalpel) – 6 raket, 60 hlavic; RS-22 mobilní (ţelezná trať) – 36 raket, 360 hlavic; RS12M Topol (SS-25 Sickle) – 360 raket, stejný počet hlavic; Topol-M v silech (SS-27 Sickle B) – 24 rakety, stejný počet hlavic; Topol-M mobilní – 0 raket. Ruská pozemní sloţka jaderné triády zahrnuje 75086 raket s 3444 hlavicemi. 87 V roce 2004 se počet těţkých SS-18 sníţil na 108 raket, v roce 2005 – 100 raket, tímto způsobem pozemní sloţka pokračovala v procesu likvidace raketového komplexu. Dynamika redukce

strategických

raket

je

především

zaloţena

na

postupném vypršení

doby

provozuschopnosti. Významnou roli také hraje i sluţba servisu raket, v podstatě to, ţe základní sluţební báze RS-20 (Satan) a RS-22 (Scalpel) se nachází na Ukrajině.88 Zároveň probíhal proces zprovoznění nových typů raket, a to jsou Topol-M, silo (SS-27 mod. 1) – v roce 1997, Topol-M, mob. (SS-27 mod. 1) – v roce 2006, a Jars (SS-27 mod. 2) – v roce 200989. Modernizované rakety byly pomalu uváděny do provozu. Modernizace pozemních strategických jaderných sil byla nejúspěšnější. Zbraň, která tvoří základ sloţky, je nová raketa Topol-M, která byla vyprojektována ještě před rozpadem Sovětského svazu. Další modifikací této rakety byl Jars, který můţe nést několik hlavic. Strategické síly zařadily do provozu nový typ raket, balistickou raketu Jars (SS-X-29) s dělenou přední částí. „Byla zařazena do výzbroje první divize―, prohlásil první náměstek ministra obrany Vladimir Popovkin v červenci 2010.90 Raketový systém „Jars― je velmi perspektivní náhrada starých raket z 80. let minulého století. Modernizace strategického jaderného arzenálu probíhá velmi pomalu, 10 – 12 strategických raket ročně, jeden těţký bombardér za několik let, a první strategická ponorka se stavěla přes 13 let. Je třeba zaplnit mezery, které vznikly redukcí počtu jaderných zbraní v posledních letech. Tempo, jakým byly nové jaderné rakety zařazovány do výzbroje, nedostačuje k tomu, aby bylo moţné včas nahradit vyřazované rakety. Východiskem se tak do určité míry stala skutečnost, ţe doba provozu starých raket byla prodlouţena o několik let. V roce 2007 se z důvodu nedostatečného financování pokoušel vicepremiér a bývalý ministr obrany Ivanov odůvodnit pomalé tempo výroby raket strategického určení Topol-M. „Nepotřebujeme 30 raket typu Topol ročně. Samozřejmě bychom je neodmítali, ale znamenalo 86

Dle Bulletin of the Atomic Scientists, raket na 1. května 2001 bylo 760. Djakov, A. Rossijsko-amerikanskie otnošenija v oblasti sokraščenija jadernych vooruţenij: sovremennoe sostojanie i perspektivy. MFTI, 2001., str. 33. 88 tamtéţ 89 Podle statistických údajů bulletinů, viz http://bos.sagepub.com/. 90 Článek „Na vooruţenie RVSN postupil novyj divizion jadernych raket― 87

25

by to omezení sociálních programů a jiných záleţitostí. Roční rozmístění 6 nebo 7 nových raket je pro ruské jaderné síly dostatečné―, prohlásil Ivanov.91 Jsou uváděny také další důvody redukce výroby jaderných zbraní, a to je rozpad Sovětského svazu. Dříve byla zaţitá praxe, ţe raketa nebyla kompletně vyrobena jen v jedné továrně, ale jednotlivé součásti se vyráběly na různých místech a také v různých republikách SSSR – nyní v nezávislých státech SNS. Jen 20% dílů se vyrábělo na území RSFSR. V současné době se má celá výroba přesunout do Ruska.92 Paradoxně i pomalé tempo výroby raket se podílí na rychlejším zastarávání raketové výzbroje a zrychluje se termín výměny starých raket za nové. Na světě největší těţké rakety s tekutou pohonnou látkou SS-18 mod. 4 a SS-18 mod. 5 a mod. 6, vybavené přední částí s 10 hlavicemi, se systémem překonání moderního systému protiraketové obrany, jsou v provozu jiţ 20 let. Podle dat zveřejněných za červenec 2010 zůstávalo ve výzbroji jiţ jen 58 kusů (před sniţováním dle START I to bylo 308 kusů)93. Do 2020 roku mají být tyto rakety vyřazeny kvůli amortizaci. Kaţdá raketa má svou ţivotnost a po dosaţení této doby má být raketa vyměněna za novou a vyřazena z provozu. Doba vyřazení z provozu platí i pro jiné rakety, a to s tekutou pohonnou látkou SS-19 Stiletto, vybavené 6 hlavicemi, 750 kilotun kaţdá. Bylo jich 360 kusů, v roce 2010 jiţ 70 kusů. Komplexy RT-2PM s tuhým palivem a rakety Topol (SS-25 Sickle) jsou další střely, jejichţ doba provozu se pomalu krátí. Rusko jich mělo v roce 2010 171 kusů.94 Ale i s výměnou těchto raket jsou určité problémy. Velení se nemůţe dohodnout na tom, za jaké komplexy vyměnit staré rakety, zda s tekutou pohonnou látkou nebo s tuhou. Kaţdá alternativa má své příznivce a důvody, proč tomu tak má být. Zastánci rakety typu Bulava neporovnávají takticko-technické charakteristiky raket, ale tvrdí, ţe rakety s tuhou pohonnou látkou lze lépe skladovat. Na to lze odpovědět, ţe rakety s tekutou pohonnou látkou se skladují zcela bez paliva, ale v „natankovaném― stavu mohou být v pohotovostním reţimu 20 let stále funkční, coţ dokazují i poslední zkušební odpálení. V tuhém palivu však probíhají různé chemické procesy, takţe chování „Bulavy― nelze za 10-15 let předvídat. Argumentem pro zachování raket typu Bulava je také fakt, ţe má větší ţivotaschopnost, krátký aktivní díl, odolnost proti laserovým zbraním a schopnost manévrovat. Dokonce můţe překonat i jakýkoliv systém protiraketové obrany, tvrdí expert „Nezávislého vojenského přehledu― Viktor Mjasnikov.95

91

„Rossija ne budet naraščivať proizvodstvo raket v uščerb sociaľnoj sfere― tamtéţ. 93 Článek „Raketnaja perezagruzka― 94 támtéţ 95 Článek „Bezaľternativnaja Bulava― 92

26

O tomtéţ se také zmiňuje Nikolaj Solomonov, konstruktér typů Topol-M, Jars a Bulava který reagoval na projev generála raketových sil Karakajeva, který řekl, ţe „z původních 15 let bude doba vyuţívání starých ICBM typu Vojevoda (Satan) prodlouţena na 45 let (do roku 2026), aby udrţela paritní úroveň rozmístěných hlavic dle Nového START. Kaţdá taková raketa nese 10 hlavic, dokonce byly vyrobeny rakety pro 20 a 36 hlavic. Rakety, které jsou v současné době vyráběny ve Votkinsku, rakety Topol-M, mohou nést jen jednu hlavici.― Solomonov zdůraznil, ţe je nutné zaměřit se na rozvoj moderních raket ICBM na tuhé palivo namísto zastaralých a zranitelných raket s tekutým palivem. Těţké rakety se mohou stát lákadlem pro moţný preventivní (odzbrojující) úder. Zastáncem raket s tekutým palivem je také generál Jesin, bývalý náčelník štábu raketových sil: „Jen těţká ICBM s tekutým palivem můţe nést dostatečný počet bojových a falešných hlavic, aby překonala americký systém protiraketové obrany. A co se týče zranitelnosti, tu nahradí schopnost k odpalování během několika vteřin ve variantu odvetného protiodpalování, tj. pokud americké ICBM ještě letí.―96 Do diskuze o pohonných hmotách dodali svůj příspěvek také Arbatov se Solomonovem, kteří v březnu 2011 objasnili řadu otázek, týkajících se nejasné situace s raketou na tekuté pohonné hmoty a zastávali stejný názor. Dříve se uvádělo, ţe v rámci státního programu zbrojení v letech 2011-2020 s rozpočtem 19 miliard rublů se vyvíjí nová ICBM na tekuté pohonné hmoty, která má za úkol nahradit staré SS-18 a SS-19. Náměstek ministra obrany Vladimir Popovkin vyslovil myšlenku ministerstva obrany o moţné zakázce na ICBM s 10 hlavicemi individuálního směrování. 97 Projektování nové rakety s tekutou pohonnou látkou potvrdil i konzultant vedoucího RVSU generálplukovník Jesin. „Nedělali bychom to, kdyby USA neinstalovaly systém PRO v Evropě. Rozhodnutí o projektování 100 tunové ICBM bylo přijato ještě v roce 2010.― Karakajev to komentuje tím, ţe „Rusko buduje novou raketu na směnu SS-18―.98 Vedoucí výzkumného projektu „Russian Nuclear Forces―, Pavel Podvig, v této otázce zastává názor, ţe přes veškeré úspěchy ruského zbrojního průmyslu nejsou schopny změnit rovnováhu sil: „V oblasti balistických raket bylo vše vytvořeno na počátku 80. let. Od té doby nikdo nečeká nějaké významné zlepšení. Je chyba se domnívat, ţe někdo dokáţe vymyslet balistickou raketu, která dokáţe zajistit radikální převahu―. Expert také skepticky hodnotí prohlášení ruských vojenských velitelů a politiků v tom smyslu, ţe ruské rakety ICBM dokáţí překonat jakýkoliv systém protivzdušné obrany. Systémy protiraketové obrany i tak povaţuje za nefunkční. „Situace, kdy sovětské rakety mohly překonat jakýkoli systém protiraketové obrany,

96

Felgengauer, P., čl. „Igra v paritet s Amerikoj― Článek „Arbatov i Solomonov o SNV-3 i sozdanii novych raket― 98 Článek „Novaja satana vstanet v stroj posle 2018 goda― 97

27

se vytvořila na konci 60. let. Nikdy neexistoval a nebude existovat systém protiraketové obrany, který by nějak výrazně ohroţoval strategické rakety―, shrnul Pavel Podvig.99 Nedostatky raket s tekutou pohonnou látkou jsou téţ dobře známy. Přestoţe takové rakety jsou technicky vyspělé a mají určité výhody oproti raketám s tuhou pohonnou látkou, celková hodnota takové rakety bude sníţena kvůli nejistotě s havarijními situacemi a moţnými katastrofami při odpálení raket, při logistice anebo v jiných situacích, které by ohroţovaly prostředí mimo jejich primární určení. Hlavní otázkou ale zůstává, jaké místo v strategických jaderných silách ruské velení určilo nové „těţkotonáţní― raketě? A jak to souvisí s novou vojenskou doktrínou? Na tuto otázku se pokusil odpovědět hlavní vědec IMEMO (institut mirovoj ekonomiki i meţdunarodnych otnošenij) ruské akademie věd, generálmajor ve výsluţbě Vladimir Dvorkin. Jiţ bylo řečeno, ţe rakety takového typu jsou v silech velmi zranitelné a s vysokou mírou pravděpodobnosti mohou být zničeny dokonce i jednou jadernou hlavicí a také vysoce přesnými nejadernými prostředky. Velké mnoţství rozmístěných hlavic na jedné raketě je lákavým cílem pro odzbrojující úder. Proto je jejich účelem zaútočit jako první, coţ je v rozporu s výše uvedenou ruskou doktrínou jaderného odstrašování. Teoreticky můţe odpálení takové rakety být i variantou odvetného protiúderu na základě informací od systémů včasného varování k ochraně těchto raket před odzbrojujícím úderem. Ale pro rozhodnutí o odpálení raket v případě odvetného protiúderu úderu má prezident jen několik minut, a to za podmínek standardně fungujících systémů varování. Problém s úplnou výbavou kosmických satelitů pro včasné varování nedokázal řešit ani Sovětský svaz. I kdyţ bude tento problém řešen, odvetný protiúder vţdy byl a bude nejriskantnější a nejnespolehlivější formou pouţití jaderných zbraní nejen v Rusku, ale i ve Spojených státech, protoţe o pouţití se rozhoduje v podmínkách časové tísně a krajní nejistoty, coţ maximálně ztěţuje učinit odpovědné rozhodnutí o masivním jaderném protiúderu s katastrofálními důsledky pro celou zemi. Proto je pro novou těţkotonáţní raketu primárně stanoveno zaútočit jako první.100 3.1.2. Rakety typu SLBM Na začátku 90. let mělo Rusko dva typy relativně moderních ponorek – projekt 667BDRM/Delta IV, realizovaný v letech 1981-1990 a projekt 941/Typhoon, prováděný mezi léty 1977-1989. Delta IV nesly R-29RM (SS-N-23 Skiff) rakety s tekutým palivem, přičemţ Typhoony byly vybaveny R-39 (SS-N-20 Sturgeon) s tuhým palivem. Po rozpadu Sovětského svazu byla provedena celková kontrola ponorek a rakety měly být vyměněny za nové. Pouţívání 99

Článek „Jadernyj arsenal Rossii prepodnes surpriz SŠA― Článek „Ťaţelaja raketa dlja strategieskych jadernych sil―

100

28

ponorek řady Typhoon mělo být ukončeno v roce 2004 a ponorky demontovány, s výjimkou ponorky Dmitrij Donskoj, která měla zůstat jako cvičný a zkušební objekt pro nový typ raket Bulava.101 V roce 2009 však admirál Vysockij, vrchní velitel flotily, sdělil novinářům, ţe uvedená řada bude ponechána stále v provozu. Je moţné, ţe ponorky budou přebudovány jako nosiče jiných – nebalistických – raket.102 Modernizace námořních opor jaderné triády se neobešla bez problémů, především technologických a politických. Původní záměr byl evidentně logický: zachovat modernější řadu Delta III a IV a zároveň vytvořit náhradní rakety pro typ Typhoon a stavět nové ponorky, které mohou nést stejné rakety jako Typhoon. Tento plán nebyl splnitelný. Náhrada za R-39 (SS-N20), známá jako Bark, byla vyřazena po třech neúspěšných zkušebních letech. I přes další neúspěšné snahy vytvořit novou raketu, osud této řady začal být nejistý. Kdyţ se rozpadl Sovětský svaz, zůstalo Rusku 55 ponorek – jaderných nosičů, které nesly téměř třetinu strategického arzenálu SSSR. START I z roku 1991 předpokládal, ţe rok 1997 bude v oblasti námořních jaderných sil rokem vyřazení starých projektů Yankee, Delta-1 a Delta-2. V tuto dobu však měly být ponorky uţ vyřazeny z provozu. V důsledku redukce podle START I na konci 90. let plánovaly námořní jaderné síly strategické ponorky třetí generace – projekt 667BDR (Delta-3), 941 (Typhoon) a 667BDRM (Delta-4).103 V lednu 2001 se námořní strategické jaderné síly skládaly z 27 ponorek-nosičů a na nich bylo umístěno 5 raket řady Typhoon, 7 řady Delta IV, 11 řady Delta III a 4 řady Delta I. Nicméně pouze 20 z nich bylo aktivně pouţíváno. Hlavní důvod proč byly ponorky rychle vyřazeny z provozu spočívá v tom, ţe nebyly průběţně opravovány, coţ by mohlo prodlouţit dobu provozuschopnosti. Aby ponorka byla funkční 25-30 let, je nutné ji průběţně opravovat kaţdých 7-8 let. Kdyţ takové opravy neprobíhají, doba pouţití takových ponorek se zkracuje na pouhých 10-15 let. V roce 1995 takto neprošlo průběţnou údrţbou 20 ponorek.104 Podle údajů Bureau of Arms Control, publikovaných v knize A. Djakova105, v lednu 2001 disponovala námořní sloţka jaderných sil Ruska 436 nosiči a 2024 hlavicemi na nich. Byly pouţity rakety R-29RM (SS-N-23 Skiff), ale v důsledku omezení výdajů byla sériová výroba těchto raket zrušena. Nicméně po uplynutí doby provozuschopnosti starých raket nutnost výroby nových typů nepominula. Na staré bázi R-29RM byla vyprojektována nová modifikace R-29RMU1, která od roku 2002 začala vyrábět v modifikované podobě SLBM, které

101

Článek „Status of Russia‘s SLBM programs― Článek „Typhoon submarines are staying― 103 Mjasnikov, „Morskie strategičeskie jaderrnye sily: sokraščenie ili razval?― 104 Djakov, Rossijsko-amerikanskie otnošenija v oblasti sokraščenija jadernych vooruţenij: sovremennoe sostojanie i perspektivy, str. 35. 105 tamtéţ, str. 32. 102

29

se vyznačovaly větším zabezpečením proti neplánovanému výbuchu a zlepšenými technickými charakteristikami v přesnosti navádění.106 Následující modernizace raket tohoto typu proběhla v rámci projektu Sineva, coţ bylo v roce 2007 završeno tím, ţe do výzbroje byla přijata nová raketa R-29RMU2 (Sineva, další její kód je RSM-54), která má zvýšenou přesnost střelby, zvýšenou zónu intervalů mezi hlavicemi a moţnost pouţití plošné trajektorie letu ve všech částech letu, co umoţňuje zkrátit čas letu hlavice do cíle.107 Třístupňová SLBM na kapalný pohon a námořní typ RSM-54 Sineva jsou určeny pro likvidaci malých cílů. Byla vyprojektována v projektovém centru Makejeva a poprvé byla zařazena do výzbroje jiţ v roce 1986 (její první modifikace R-29RMU). V roce 1996 byla sériová výroba pozastavena, v roce 1999 znovu obnovena a jiţ na počátku roku 2000 byla raketa modernizována a v r. 2007 zařazena do výzbroje. Přední část rakety můţe být tvořena 4 nebo 10 jadernými hlavicemi, kaţdá z nich individuálně zacílená.108 Mezitím MITT (Moskevský Institut Termálních Technologií) plánoval vyprojektovat nové rakety Bulava, které by byly příkladem uplatnění nových technologií ve vývoji raket. Měla být preferována rychlost, relativně nízké výrobní náklady, niţší počet zkušebních letů a naopak rozsáhlé vyuţití počítačové simulace. Nová raketa se měla stát výrazem odklonu od sovětských tradic SLBM a vytvoření nového designu s mnohem lehčí a menší konstrukcí neţ u sovětských SLBM s pevným palivem. Mezitím pokračoval program vývoje nové ponorky, přestoţe i nadále docházelo ke zpoţďování vývoje rakety. První ponorka nové třídy Borej Jurij Dolgorukij byla uvedena do provozu, další dvě jsou ve výstavbě a výroba čtvrté začala v lednu 2010. Bylo také rozhodnuto ponechat jednu ponorku Typhoon a přizpůsobit ji jako nosič rakety Bulava. Mohlo by to znamenat, ţe vzhledem k nízké výrobní kapacitě bude mít Rusko váţné problémy vybavit všechny ponorky potřebným počtem SLBM (16 na kaţdou novou třídu Borej SSBN a 20 na kaţdou třídu Typhoon; od budoucích ponorek třídy Borej se očekává, ţe kaţdá ponese 20 střel).109 Nedostatečný rozvoj modernizace námořnictva stále vyvolával nepříznivé reakce nejvyšších velitelů a vlády. Sergej Ivanov poukazoval, ţe námořnictvo spotřebuje 40% z celkového rozpočtu na obranu, coţ je více neţ pozemní síly a vzdušné síly dohromady, přičemţ převáţná část těchto výdajů spotřebuje vývoj a výroba jaderných ponorek. Zároveň ministr obrany Sergej Ivanov v roce 2007 zveřejnil své plány vyrobit 8 nových ponorek třídy 106

Evseev, „Flot osnaščajut ješče odnoj groznoj jadernoj dubinkoj― Tamtéţ. 108 Článek „S APL Brjansk proizvedeny dva puska MBR Sineva― 109 Blank, str. 226. 107

30

Projekt 955 Borej, a to do roku 2015. Teoreticky to moţné je, ale značně nereálné jiţ z toho důvodu, ţe první ponorku této třídy Jurij Dolgorukij provázely určité problémy jiţ při zkouškách.110 Představitel ministerstva obrany RF v březnu 2012 prohlásil, ţe „hlavní velitelství námořnictva bude i nadále věnovat pozornost podvodní sloţce jaderných sil Ruska a v blízké době také stavbě dieselelektrických ponorek nové generace a lodí s pohonem nezávislým na přístupu vzduchu.― Také bylo zmíněno, ţe v roce 2012 flotila dostane dvě ponorky Projektu 955 třídy Borej, a to Jurij Dolgorukij a Alexandr Něvskij a ponorku k ničení více cílů projektu 855 třídy Jaseň, Severodvinsk. Ve výrobních halách podniku Sevmaš bude v nejbliţší době zahájena výroba ještě jedné ponorky třídy Borej. Jiţ se staví stejná ponorka Vladimir Monomach.111 V dalším prohlášení ministerstva obrany bylo uvedeno, ţe mezi plány na léta 2011-2020 patří výroba deseti ponorek třídy Borej a deseti víceúčelových ponorek třídy Jaseň.112 3.1.3. Strategické bombardéry Strategické nebo těţké bombardéry a jejich střely (ALCM) na rozdíl od ICBM a SLBM jsou v pořadí druhé určeny k modernizaci. Této sloţce jaderné triády se nevěnuje taková pozornost a bombardéry provozované od 80. let zůstávají nadále v provozu. V oblasti vzdušných sil nelze očekávat rychlé modernizační kroky, ale určité změny v tomto směru můţeme sledovat v posledních letech. Ve 21. století sloţku zastupují jen dva bombardéry (plus jedna modifikace), a to jsou Tu160 (Blackjack), Tu-95MS6 (Bear-H6) a Tu-95MS16 (Bear-H16). Současný prezident Vladimir Putin, v červnu tohoto roku poţádal Generální štáb o zahájení rozpracování nového těţkého bombardéru. Jde o projekt PAK-DA (rus. Perspektivnyj Aviacionnyj Komplex Dalnej Aviacii). Dmitrij Rogozin, vicepremiér Ruska, zodpovědný za státní obrannou zakázku, na konci srpna podporuje názor a začíná hledat cesty rozumného budování bombardérů nové generace. Anatolij Ţiharev, náčelník Dálného Letectví Ruska, uvádí termín rok 2020 jako datum, kdy má být nový bombardér připraven k provozu.113 Jiný postoj zaujal Andrej Frolov, expert časopisu „Export vooruţenij―. „Přesto, ţe budování bombardéru jiţ zahájeno a byly utraceny určité finanční prostředky, otázkou zůstává smysluplnost stavění takového bombardéru―. Odůvodňuje to tím, ţe „většina současné letecké jaderné sloţky byla vybudována v letech 1980-1990, takţe doba ţivotnosti těchto bombardérů můţe být prodlouţena minimálně do let 2030-2040. Tj. s ohledem na značný potenciál 110

Podvig, „Details of the 2007-2015 armament program― Článek „VMF Rossii ukrepjat novymi podvodnymi raketonoscami― 112 Článek „MO hočet do 2020 goda zakupiť po 8 APL typa Borey i Jaseň― 113 Článek „PAK DA postupit v VVS Rossii v nedalekom budušem― 111

31

strategických bombardérů je budování nového typu nosiče v těchto podmínkách zbytečné. Navíc není jisté, bude-li role strategického letectví perspektivní i po roce 2020―.114 Co se týče jaderných střel, zaměřuje se Rusko na novou generaci balistických střel odpalovaných ze vzduchu (ALCM), Kh-101 a její varianty s jadernou hlavicí - Kh-102.115 Vývoj této rakety probíhal pomalu a začal v 90. letech a naposled byl zmiňován v roce 2000.116 Informovanost o modernizaci letecké sloţky strategické triády je nedostatečná, ale z dostupných informací lze vyvodit tři závěry. Za prvé, je pravděpodobné, ţe letectvo ztratí svou roli ve strategickém odstrašování, i kdyţ formálně bude i nadále součástí strategického arzenálu. Za druhé, letectvo bude udrţovat a moţná i rozšíří svoji jadernou roli na demonstrativní úrovni. Tato role nebude od něj vyţadovat velké manévrovací schopnosti, přestoţe počty dálkového letectva zůstanou relativně malé. Za třetí, letouny s velkým doletem budou více podporovat konvenční mise dálkových letů. 117 Můţe ovšem dojít i k jinému scénáři, jako tomu bylo v případě dalších ozbrojených sloţek, kdy letectvu po úspěšných státních prověrkách můţe být prodlouţena doba provozu. Takové prodluţování však nelze provádět stále. Generál Igor Chvorov, náčelník 37. letecké armády, vyjádřil svůj názor na plány nového letectva, přičemţ zamýšlí dokončit program celkové modernizace Tu-160, kdy budou letouny vybaveny novou elektrotechnikou. Program takové modernizace můţe trvat 10-15 let a po jejím dokončení bude letecký průmysl jiţ připraven konstruovat nové strategické bombardéry. Chvorov zmínil, ţe to nebudou zcela nové letouny. Řekl, ţe Tu-160 jiţ nyní má asi 75% funkcí, které nový letoun bude potřebovat, a zdůraznil význam avioniky. V logickém řetězci úvah se nabízí otázka, zda by nebylo schůdnější vyvinout nový strategický bombardér.118 Náměstek náčelníka 37. letecké armády, generál Ţicharev jiţ v roce 2008 upřesnil, ţe modernizace probíhá paralelně s výrobou nových letounů. Modernizace zahrnuje zlepšení avioniky, coţ umoţňuje letounu provádět i konvenční mise. Podle plánu jsou 2-3 TB ročně modernizovány.119 Co se týče modernizace Tu-95MS, v roce 2008 se potvrdilo, ţe konstrukční úřad Tupolev údajně dokončil vývoj modernizovaného zbraňového systému, který zahrnuje samotné Tu-95MS a „nové vybavení a výzbroj―. To je zřejmě součástí širšího programu modernizace. Je moţné, ţe v rámci tohoto programu jsou letadla vybavena pro přepravu konvenční munice.120 114

Článek „Strateg v perspektive― Podvig, Pavel. „Strategic aviation―. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://russianforces.org/aviation/ 116 Blank, str. 229 117 tamtéţ, str. 229. 118 Podvig, Pavel. „Bomber modernization program― 119 Podvig, Pavel. „Tu-160 modernization program is underway― 120 Podvig, Pavel. „Tu-95MS modernization―. 115

32

3.2. Souvislost redukce a modernizace Podle údajů bulletinu121 Rusko disponovalo v roce 2001 760 ICBM s 3544 hlavicemi, z nich 180 R-36M (SS-18 Satan), 150 RS-18 (SS-19 Stiletto), 36/10 RS-22 (SS-24 M1/M2 Scalpel), 360 Topol (SS-25 Sickle), 24 Topol-M (SS-27 Sickle). Námořní sloţku triády tvořilo 176 střel SS-N-18 M1 Stingray, 60 SS-N-20 Sturgeon a 112 SS-N-23 Skiff, celkem 348 SLBM s 1576 hlavicemi. Třetí sloţka triády se skládala z 29 Tu-95 MS6 (Bear H6), 34 Tu-95 MS16 (Bear H16) a 15 Tu-160 (Blackjack) celkem 78 letounů s celkovým počtem střel 898. Je třeba zdůraznit skutečnost, ţe některé z uvedených typů raket nebyly jiţ provozuschopné a bylo třeba stavět nové rakety, které by nahradily zastaralé rakety. Co se týče střely SS-24 Scalpel, ta byla vyřazena na konci roku 2005. Ale takové rakety, jako například SS-19 byly zařazeny do výzbroje ještě v letech 1978 aţ 1984 a doba jejich uţívání byla zvýšena aţ na 33 let. Podobná situace nastala také s ICBM „Voevoda― (SS-18), které byly rozmístěny v letech 1988-1992 a původně měly dobu provozu jen 15 let, ale díky programu údrţby raketových sil byla prodlouţena na 33 roků, coţ znamená, ţe střely by mohly být pouţívány aţ do r. 2026.122 Vzhledem k tomu, ţe tato doba vyuţitelnosti ICBM nemůţe být neomezeně prodluţována, Rusko začalo ještě v 90. letech projektovat novou ICBM (Topol-M) na bázi staré (Topol), která by měla tvořit jádro pozemních strategických sil. Pavel Podvig uvádí, ţe počet rozmístěných mobilních SS-25 Topol v roce 2004 byl 315 střel, coţ ukazuje na to, ţe tempo vyřazování tohoto typu, které začalo v roce 2002, se rovná přibliţně 15 střelám ročně.123 Stavba Topol-M však probíhala pomalu (kolem 10 střel ročně), sniţování počtu starých střel v posledním desetiletí bylo na úrovni 50-100 střel ročně.124 Prudké sníţení počtů hlavic souvisí s tím, ţe jsou vyřazovány MIRV-střely (např. Skalpel – 10 hlavic, Satan – 10 hlavic, Stiletto – 6 hlavic), ale jsou stavěny střely s jednou hlavicí (Topol-M)125. Dále se pokusíme popsat konkrétní významné kroky redukce a modernizace prvků strategických jaderných sil během posledních 12 let. Dvě vývojové tendence charakterizují raketové síly Ruska v roce 2005 – vyřazování starých raket a rozmístění nových. V dalších dvou letech uţ budou pozemní síly schopny rozmístit mobilní verze Topol-M. Původně byl naplánován počátek nasazení ne v roce 2006, ale 30. prosince 2004 na posledním zasedání kabinetu. Vláda přidala tři rakety do plánu akvizice na rok 2005.126 121

Kristensen, Hans M. a Robert S. Norris. Bulletin of the Atomic Scientists: Russian nuclear forces 2001. Rozhlasové vysílání „Voennyj sovet― 123 Podvig, Pavel. „Changes in the Russian strategic forces― 124 Viz bulletiny, Kristensen, Hans M. a Robert S. NORRIS. Bulletin of the Atomic Scientists: Russian nuclear forces 125 Výjimkou je nová modifikace Topol-M, RS-24 Jars, který má 6 hlavic. 126 Podvig, Pavel. „Strategic Rocket Forces in 2005― 122

33

Při změně data v červenci 2005 jsou poprvé uváděna data o střele Bulava, SLBM. První zkoušky začaly v témţe roce. Tato střela, jejíţ kód byl RSM-56, je značně kompaktní – hmotnost při odpálení je přibliţně 37 tun, délka 12 metrů.127 Na konci roku 2007 Rusko disponovalo 702 strategickými střelami, které nesly 3155 hlavic, coţ bylo o 40 střel a 130 hlavic méně, neţ mělo Rusko na začátku roku. Redukce je výsledkem přirozeného procesu výměny starých systémů za nové. Strategické raketové síly pokračují v obměně starých střel Topol za nové Topol-M. Zároveň se zrychlilo tempo sniţování počtu střel SS-19, v roce 2007 byl zrušen první pluk s 10 raketami v Kozelsku. Významný pokrok v této oblasti je charakterizován dvěma zkouškami RS-24 Jarsa (SS-X-29). 128 V roce 2007 v Rusku nastal dlouho očekávaný okamţik – do výzbroje SSBN byla zařazena strategická ponorka Jurij Dolgorukij z projektu třídy 955 a opustila suchý dok. V případě rakety, která tvoří součást její výzbroje, musely být při letových zkouškách dodatečně odstraňovány technické závady.129 Co se týče strategických letounů, do roku 2015 bude jejich počet redukován na 50 místo současných 79, coţ umoţní vyřazení z provozu některých Tu-95MS, jak zaznělo v prohlášení ministra obrany Ivanova.130 V roce 2009 pokračují raketové síly v likvidaci starých raket SS-18 mod. 4, SS-19 a Topol – jejich počet se sníţil na 68, 72 a 180. Počet nových raket Topol-M se zvýšil z 54 na 65. Výsledkem změn, provedených v roce 2008 v námořní sloţce jaderné triády, je flotila tvořena 13 ponorkami. Na těchto ponorkách je rozmístěno 172 kusů SLBM, které mohou nést aţ 612 hlavic. Je to o něco málo více proti původním 606 hlavicím, které měly být rozmístěny před rokem, především díky pokračujícímu vývoji raket R-29RM Sineva. Ve vzdušné sloţce jaderných sil Ruska byl vyřazen jeden TB Tu-95MS a evidovaný počet této třídy TB činí v současnosti 63 kusů. V třídě Tu-160 byl jeden letoun hlášen jako experimentální, coţ sníţilo počet letounů v této třídě na 14. Takovým způsobem Rusko uvedlo 77 rozmístěných strategických bombardérů, které mohou nést 856 ALCM, coţ ovšem není významná redukce oproti 872 ALCM před rokem.131 V poslední době je strategická flotila charakterizována snahou o vybudování nové generace ponorek s novým typem raket SLBM. Na konci 90. let bylo rozhodnuto o prodlouţení provozuschopnosti strategických ponorek třídy 667 (Delta IV) a o výstavbě nových ponorek třídy z projektu 955. Dále byla znovu zahájena výroba SLBM R-29RM Sineva, navazující na

127

Podvig, Pavel. „Changes in the strategic forces – July 2005 data exchange― Podvig, Pavel. „Russian forces in 2007― 129 tamtéţ 130 Podvig, Pavel. „Details of the 2007-2015 armament program― 131 Podvig, Pavel. „Rossija prodolţaet likvidacija starych nositelej― 128

34

prodlouţení ţivotnosti ponorek třídy 667. V roce 2011 pět z šesti ponorek této třídy prošlo celkovou revizí, která zahrnovala také nahrazení starých raket novými. Kaţdá taková ponorka můţe nést aţ 16 raket typu SLBM, přičemţ kaţdá má 4 bojové hlavice. Po zmíněné údrţbě můţe být ponorka pouţívána minimálně do roku 2020 a nést při tom 384 jaderné hlavice. Rozhodnutí znovu stavět rakety typu Sineva můţe zachránit námořní strategický potenciál, dokud nebudou vyřešeny problémy s typem Bulava a nebudou postaveny všechny ponorky třídy Borej, z nichţ bylo naplánováno postavit 8 do roku 2020. První ze zmíněné třídy, Jurij Dolgorukij, by mohla být uvedena do provozu jiţ v roce 2012 a nést 16132 střel typu Bulava.133 Modernizace poslední jaderné sloţky není tak významná jako předchozí a dokonce prozatím není nezbytně nutná. Současné letouny, kterými Rusko disponuje, byly zkonstruovány v 80. letech minulého století, coţ znamená, ţe mohou být v provozu ještě minimálně deset let.134 O projektování nových letounů se uţ psalo výše. Hlavní proud modernizace v této oblasti se týká jen nových radiotechnologií a navigačních systémů. Letouny pokračují v pouţívání starých raket Kh-55, přičemţ ani tyto nejsou instalovány na letounech, ale uschovány ve skladech.135 Nové ALCM Kh-102 s jadernou hlavicí nejsou zatím k dispozici, jejich vývoj však pokračuje. Tímto způsobem můţeme sledovat souvislost redukce a modernizace, která v posledních letech zvýšila svůj význam. Počátek 21. století byl charakterizován velkými ambicemi v této oblasti, které díky ekonomickým moţnostem současného Ruska začíná být realitou. Tempo, jakým probíhá výstavba nových typů raket ICBM, SLBM, SSBN, ALCM a TB není ovšem dostačující k tomu, aby v blízké budoucnosti splnilo veškeré potřeby současného vojenského velení. S ohledem na tempo výstavby nových zbraňových systémů se Rusko rozhodlo redukovat staré zbraně a vyrábět nové, modernizované. V podmínkách, kdy nové zbraně nemohou být včas uvedeny do provozu, provádí se zkoušky starých zařízení, kterým případně můţe být prodlouţena doba ţivotnosti. Tom Collina objasňuje situaci s ruskou výstavbou nových střel: „Spojené státy a Rusko pouţívají různé přístupy ke svým jaderným potenciálům, USA zachovávají tytéţ typy zbraní a v případě nutnosti je obnovují. My máme dostatečně aktivní program prodlouţení ţivotaschopnosti zbraní, díky čemuţ slouţí mnohem déle, neţ se dříve předpokládalo. Na jejich modernizaci a údrţbu se vynaloţí mnoho prostředků. Jde aţ o 7 mld. ročně. Rusko pouţívá jiný přístup: kdyţ doba ţivotnosti zbraní vyprší, zbraně se vymění za nové. To však neznamená, ţe tím vznikne nerovnováha sil: USA i Rusko mají k dispozici moderní zbraně―.136 132

Na webu „rusnavy.com― je uváděn počet 12 střel pro SSBN Jurij Dolgorukij Podvig, Pavel. Russia's nuclear forces: beteen disarmament and modernizatoin. IFRI, 2011str. 12 134 Tamtéţ, str. 13 135 Kristensen, Hans M. a Robert S. NORRIS. Bulletin of the Atomic Scientists: Russian nuclear forces 2012 136 Článek „SŠA – Rossija: jadernye sjurprizy― 133

35

3.3.Současný stav jaderných zbraní Ruské federace Při podpisu Nový START uváděly strany ve smlouvě názvy střel a nosičů, kterými disponovaly v okamţiku podpisu a také jejich počet. Při podpisu smlouvy Rusko uvedlo, ţe disponuje následujícími zbraněmi a nosiči:137 1. ICBM:138 -

RS-12M (Topol)

-

RS-12M2 (Topol-M)

-

RS-18 (SS-19 Stilett)

-

RS-20 (SS-18 Satan)

-

RS-24 (SS-27 mod. 2, Jars)

2. SLBM -

RSM-50 (SS-N-18)

-

RSM-52 (SS-N-20)139

-

RSM-54 (SS-N-23 M1, Sineva)

-

RSM-56 (SS-N-32, Bulava)

3. TB -

Tu-95 MS (Bear H)

-

Tu-160 (Blackjack) Státní department USA zveřejnil informaci o současném stavu plnění podmínek Smlouvy

oběma stranami, které 1. září 2012 reprezentovaly počet rozmístěných střel. Moskevská strana uvedla počet rozmístěných ICBM, SLBM a těţkých bombardérů vybavených jadernou zbraní v celkovém počtu 491 (pokles o 3 za pololetí). 1499 jaderných hlavic, coţ je o 7 hlavic více, neţ Moskva disponovala před půl rokem. Celkem Rusko vlastní rozmístěných a nerozmístěných odpalovacích zařízení ICBM, SLBM a TB 884 jednotky.140 Pavel Podvig na svém blogu uvádí podrobnější informace o kaţdé sloţce strategické jaderné triády. Strategické raketové síly zahrnují 332 raket typu ICBM, které mohou nést 1092 jaderné hlavice, coţ jsou systémy: 55 R-36M2 (SS-18) ICBM, 35 RS-18 (SS-19) ICBM, 150 mobilních typu Topol (SS-25) ICBM, 56 v silech a 18 mobilních typu Topol-M (SS-27) a 18 137

Smlouva Nový START, č. 3, odst. 8 Pro ICBM a SLBM do Smlouvy byla uvedena i její stejná odpalovací zařízení – čl.3, odst. 8 139 Vyřazeny z provozu. 140 „New START Treaty Aggregate Numbers of Strategic Offensive Arms― 138

36

RS-24 ICBM. Ruská strategická flotila je tvořena 11 strategickými ponorkami, jejichţ rakety mohou nést 336 jaderných hlavic. Základna Severní flotily je sloţena ze šesti ponorek 667BDRM (Delta IV) – tři z nich nesou 48 raket R-29RM (SS-N-23). Jen jediná základna zůstávající v Pacifiku zahrnuje tři ponorky 667BDR (Delta III), které nesou 48 raket R-29R (SSN-18).141 Strategická námořní flotila očekává v současnosti dozbrojení novými strategickými ponorkami nové generace Borej, jichţ si Rusko dle tisku chce pořídit 8. První z nich, Jurij Dolgorukij, byla jiţ spuštěna na vodu a momentálně prochází zkouškami. Celá řada posledních úspěšných zkoušek raket SLBM typu Bulava je armádními kruhy spojena s nadějemi na to, ţe jiţ v tomto roce bude mít námořnictvo dvě ponorky třídy Borej K-535 Jurij Dolgorukij a Alexandr Něvskij K-550. Třetí strategická ponorka této třídy, Vladimir Monomach, se momentálně nachází ve výstavbě a podle očekávání má být provozuschopná jiţ v roce 2013. Typ čtvrté ponorky zatím není jistý, ale má to být ponorka třídy projekt 955A, který se liší větším počtem raket SLBM, které můţe nést. 142 Ruské strategické letectvo je tvořeno 66 těţkými bombardéry, na nichţ můţe být podle odhadů rozmístěno 200 střel long-range cruise missiles a bomby. Z uváděného celkového počtu těţkých bombardérů je 11 TB Tu-160 (Blackjack) a 55 Tu-95MS (Bear H). Tyto mohou nést různé modifikace raket Kh-55 (AS-15) ALCM.143

141

Podvig, P. „Current status― Podvig, P.„New plans for strategic submarines― 143 Podvig, P. „Current status― 142

37

4. Aktuální problémy a varianty následujícího vývoje Přesto, ţe Studená válka je minulostí a období nejsilnějšího napětí je pryč, Rusko a Spojené státy americké proţívají ve svých vztazích neklidné časy. Společné snahy to změnit se odrazily v tzv. programu „Russia-US Reset―, který napětí moc nepolevil, a nadále zůstávají určité body střetů mezi státy. Vzájemná nedůvěra, mylné představy o plánech jiné strany a pozůstatek sovětské éry dávaly podnět ke komplikovanosti vztahů. Destabilizačních faktorů je více, včetně kontroly taktických jaderných zbraní, militarizace vesmíru a jiţ uvedené problematiky protiraketové obrany.

4.1.Militarizace vesmíru Militarizace vesmíru je významným bodem střetů v rusko-amerických vztazích. Jak samotná militarizace, tak i na ni navazující moţné zápasy ve zbrojení představují váţný zdroj napětí. Uţ nějakou dobu se vesmír pomalu stává dějištěm válečných ambicí velmocí. Je to dost lákavý prostor pro umístění svých vojenských prostředků, obzvlášť elementů systémů protiraketové obrany, satelitů rozvědky, telekomunikace, navigačních satelitů. I kdyţ vesmír zatím není přímým bojištěm, je jiţ jakousi tranzitní zónou pro balistické střely. Nedopouštět militarizaci vesmíru je úkol kaţdé ze stran, které v této oblasti aktivně působí anebo budou působit. Kvůli vynálezu nových technologií a pouţití moderních zbraní, se vesmír můţe stát dalším bojištěm se všemi negativními důsledky. Mezinárodní aktéři, včetně neziskových organizací, se snaţí vyhnout militarizaci vesmíru, která hrozí i dalšími zápasy ve zbrojení. Vesmír se naplňuje různými zařízeními některých států, mezi kterými jsou Spojené státy, Rusko, a také další státy nabývající na významu vč. Číny, Francie, Německa a dalších. Většinu vojenských satelitů vlastní USA, kde je asignace do vojenských kosmických programů větší neţ u jiných států dohromady (a vůči Rusku jsou tyto asignace dvacetkrát větší). Na oběţné dráze je nyní v provozu kolem 780 kosmických lodí, ze kterých 425 vlastní USA, 102 – Rusko, 22 – ČLR. Do roku 2015 má počet kosmických lodí vzrůst na 400 kusů.144 Současně neexistuje ţádný oficiální dokument, který by řídil vztahy ve sféře militarizace vesmíru nebo nastavoval nějaké omezení na takovou činnost a zároveň by předpokládal sankce za neplnění závazků. Nebylo by jednoduché zavést právní normy pouţití vesmíru jako prostoru pro umístění zbraní. Tento prostor není zemským povrchem, coţ komplikuje verifikační činnost stran. Vracení kosmických lodí na Zemi kvůli kontrole bude ve většině případů finančně

144

Arbatov, Dvorkin a Oznobiščev, Rossija i dilemmy jadernogo razorushenija, str.74

38

nákladné nebo dokonce nemoţné a rozlišit ve vesmíru konkrétní loď, která by porušovala případnou smlouvu, je těţké. Od 80. let minulého století začaly vesmírné systémy vstupovat do arzenálu jaderných a vesmírných mocností. Sítě navigace satelitů GPS v USA a GLONASS v Rusku s informacemi, které přispívají k vedení střely, představují první krok k vyuţití prostoru jako vojenského prostředku pro ničení nepřátelských sil.145 V této souvislosti Organizace spojených národů vyvinula mezinárodní právo speciálně pro vesmír. To se skládá z několika smluv, ale ţádná z nich dosud nebyla jednomyslně ratifikována jeho členy. 1967 Outer Space Treaty (OST), o mírovém vyuţívání extraatmosférického prostoru, byl vypracován USA a SSSR. Tyto dvě velmoci měly zachovat rovnováhu buď zákazem, nebo omezením některého z pouţití vesmíru. Zejména bylo zakázáno uvádění zbraní hromadného ničení, obzvlášť jaderných, na oběţnou dráhu. Nicméně nejednoznačnost zůstává v článku IV.,146 který stanoví zákaz umístění takové zbraně ve vesmíru. Pouţití rakety v kosmu proto není vyloučeno.147 Stejný článek ovšem říká, ţe „všechny státy smluvních stran Smlouvy budou vyuţívat Měsíc a jiná nebeská tělesa výlučně pro mírové účely―. Takţe tento vzorec ponechává moţnost pouţití atmosférického prostoru pro vojenské účely.148 Kosmické právo v současnosti nijak nezakazuje rozmístění jakýchkoliv zbraní ve vesmíru, které nepatří mezi ZHN. Také neexistuje zákaz na vytvoření, zkoušení a rozmístění protisatelitních zbraní ve vesmíru. Po vystoupení USA ze Smlouvy o PRO v roce 2002149 není vytvoření, zkoušení a rozmístění systémů PRO kosmického umístění a jejích elementů nijak omezeno. Také nejsou zakázané systémy a prostředky anti-PRO a zařízení aktivní a pasivní ochrany satelitů, rozmístění prostředků opticko-elektronického a radio-elektronického potlačení ve vesmíru, vojenské experimenty jakéhokoliv druhu kromě prostředků ničivého působení na přírodní prostředí. Rusko a ČLR 12. února 2008 společně představily k projednání Konferenci o odzbrojení v Ţenevě projekt Smlouvy o zabránění rozmístění zbraní ve vesmíru, pouţití (nebo hrozba pouţití) síly vůči kosmickým objektům150 (rus. DPROK). Dle čl. II tohoto Projektu se účastnické státy zavazují nevynášet na oběţnou dráhu kolem Země jakékoli objekty s jakýmikoli zbraněmi, neinstalovat takové zbraně na jakýchkoli nebeských tělesech a nerozmisťovat takové

145

The militarization and weaponization of space: Towards a European space deterrent. Space Policy Smlouva o zásadách činnosti států v průzkumu a vyuţívání kosmického prostoru, včetně Měsíce a jiných nebeských těles 147 Příkladem takového pouţití je zničení Čínou vlastního satelitu přímým úderem rakety, odpalované ze Země v roce 2007. Blíţ viz. http://www.newsru.com/world/19jan2007/missile.html 148 The militarization and weaponization of space: Towards a European space deterrent. Space Policy 149 U.S. Withdraws From ABM Treaty; Global Response Muted 150 Blíţe viz. http://www.geneva.mid.ru/disarm/34_rus.html 146

39

zbraně jakýmikoliv jinými způsoby; nepouţívat sílu nebo nevyhroţovat pouţitím síly vůči kosmickým objektům; nepodporovat a nenavádět jiné státy, seskupení států nebo mezinárodní organizace k činnosti zakázanou Projektem DPROK.151 Vzhledem k tomu, ţe tento Projekt nemá právní moc smlouvy, ale je jenom návrhem smlouvy, v mezinárodních vztazích zatím neexistuje ţádný dokument, který by byl právně zakotven v mezinárodním systému. V této sféře se však uvádí i další návrhy podobných smluv, které by určily pravidla pouţití kosmického prostoru s respektováním práv i jiných států. Jednou z forem takových návrhů je kodex. Z právního hlediska sice nemůţe kodex donutit smluvní strany k povinnému plnění závazků kvůli absenci sankčních norem, avšak jde o předpis, který by se měl plnit na základě dobré vůle. Příklady takových kodexů uvádí kolektiv autorů Arbatov, Dvorkin a Oznobiščev: v roce 2007 se objevil vzorový kodex chování (Model Code of Conduct for Responsible Space-Faring Nations). Tento kodex byl rozpracován neziskovými organizacemi Kanady, Ruska, Francie, Japonska a USA (při koordinační roli centra Stimsona). Přesto, ţe kodex nijak nestanoví závazky a povinnosti států, jeho výhoda je v tom, ţe nastiňuje hlavní problematické body této sféry a otvírá prostor pro další diskuzi. Jako druhý takový kodex se uvádí projekt připravený Institutem Eisenhowera (Washington, USA), který také nastiňuje problémy militarizace vesmíru a navrhuje konkrétní závazky, které by měly být přijaté mezinárodním společenstvím. Návrh kodexu byl velice úspěšným, díky čemuţ kodex dostal na konci roku 2008 podporu Evropské unie. 152

4.2.

Jak se vyhnout novým závodům ve zbrojení

Poslední dobou v Rusku vznikaly určité nespokojenosti vůči některým otázkám spolupráce s USA. Dá se říci, ţe názory ruské strany na tuto spolupráci se čas od času mění. Je to patrné na kolísavosti tónů těchto názorů. Například v roce 2010 bylo Rusko nespokojeno s nejistotou, ţe smlouva Nový START bude podepsána a ratifikována USA. Tehdy hlava ruské vlády Putin v interview pro CNN153 vyjádřil kritické hodnocení rusko-amerických vztahů. Putin upozornil, ţe v případě neratifikace smlouvy Nový START americkou stranou můţe začít nový závod ve zbrojení. Dle slov Putina bude muset Rusko reagovat na změnu rovnováhy útočných potenciálů. „My jenom říkáme, ţe se to stane v případě nesouhlasu v této oblasti―, prohlásil premiér v interview Larrimu Kingovi. Jedna z nových hrozeb bude dle Putina spočívat v plánech USA vybudovat evropský systém protiraketové obrany.154

151

Arbatov, Dvorkin a Oznobiščev, „Rossija i dilemmy jadernogo razorushenija―, str.79 Arbatov, Dvorkin a Oznobiščev, „Nejadernye faktory jadernogo razoruţenija―, str. 57 153 Článek „Putin predupredil SŠA o vozmoţnom vitke gonki vooruţenij― 154 tamtéţ 152

40

Kolísavost dále můţeme sledovat v komentářích ministra zahraničních věcí Ruska Sergeje Lavrova, který jiţ na začátku roku 2012 prohlásil, ţe ţádná konfrontace ve stylu závodů ve zbrojení nebude, tedy nikdo ji si nepřeje. „Studená válka― uţ dávno skončila, nejsme soupeři, naopak – úspěšně spolupracujeme v různých otázkách spojených s mezinárodní bezpečností. Konfrontace není naše volba; nemyslím si, ţe rozumní politici ve Spojených státech chtějí konfrontaci―.155 Americký vývoj ve sféře protiraketové obrany v Evropě je důleţitou částí systému NATO, který má zabránit moţné raketové hrozbě ze strany třetích států. Zároveň tento úmysl Spojených států zneklidňuje ruskou stranu, dává podněty k napětí ve vztazích. Řeč je o obavách Ruska z šíření amerického nukleárního deštníku nad Evropou, který minimalizuje efektivitu ruského raketového potenciálu a zpochybňuje jeho smysluplnost v budoucnosti. Kdyţ prezident Obama zrušil plány Bushovy administrativy ohledně rozmisťování radaru v České republice a raket-interceptorů na území Polska, a zároveň zahájil program EPAA (European Phased Adaptive Approach) v září 2009, ruská strana to ohodnotila velice dobře. To však bylo jen ze začátku. Program EPAA určoval pro senzory a interceptory mnohem uţší pásmo a rozsahy jsou vhodnější pro nominální hrozbu, tj. Írán. To dělalo systém méně bezprostředně nebezpečným pro ruské mezikontinentální rakety. Moskva také věřila, ţe EPAA poskytuje více času k jednání – buď přesvědčit Spojené státy, aby zastavily rozvoj v raném stádiu, nebo vytvořit smlouvu, která by zajistila, ţe protiraketová obrana NATO nebude hrozbou pro ruský arzenál.156 Nakonec se struktura budování systému PRO v Evropě radikálně mění. Budování programu se dělí na 4 fáze – během první (2011) bylo naplánováno umístit radar a lodě s raketami interoceptory na palubě. V druhé fázi (2015) budou vylepšeny (SM-3 blok IB) a umístěny rakety-interoceptory na území Rumunska, o čemţ se uţ jednalo a bylo domluveno. Třetí fáze (2018) je charakterizována dalším zlepšením obranné charakteristiky bloku raket do stupně SM-3 IIA a jejich rozmístění na území Polska, coţ bylo domluveno v říjnu 2009. Čtvrtá fáze (2020) zaznamená rozmístění raket SM-3 Blok IIB proti raketám medium a intermediate a také potenciálním ICBM z blízkého Východu směrem na Spojené státy. 157 Ruská strana v takové restrukturalizaci EPAA programu vidí ohroţení vlastních zájmů a vlastního jaderného potenciálu. Proces modernizace raket-interceptorů do úrovně, kdy začnou ohroţovat potenciál Ruska, vidí Kreml jen jako otázku času. Modernizované rakety SM-3 155

Článek „Sergej Lavrov rasskazal o vnejšej politike Rossii― Barzashka, I., T. Kadyshev, G. Neuneck a I. Oelrich. How to avoid a new arms race 157 „United States European Phased Adaptive Approach (EPAA) and NATO Missile Defense― 156

41

v blízkosti ruských hranic, obzvlášť na Černém moři, navíc prudce zvyšují efektivnost systému PRO. Budoucí americké radary by se takovým způsobem mohly dívat hluboko dovnitř na území Ruska a rakety-inerceptory by mohly být pouţity za účelem útoků na ruské cíle ve značné vzdálenosti.158 Vzhledem k potenciálnímu ohroţení ruského útočného arzenálu tehdejší prezident RF Dmitrij Medveděv ve svém kaţdoročním poslání Poslanecké sněmovně z roku 2010159 prohlásil, ţe je zapotřebí vymyslet nový hromadný mechanismus spolupráce, díky kterému nedojde k novému závodu ve zbrojení. Návrh spolupracovat v této otázce byl prezidentem zmíněn na summitu NATO v Lisabonu v rámci Rady NATO-Rusko v listopadu 2010.160 Konkrétní kroky však prozatím nebyly oficiální stranou uvedeny. Můţeme je ovšem spatřit v článku „How to avoid a new arms race―,161 kde byly uváděny následující varianty řešení: (1) společné hodnocení hrozeb; coţ je prvním důleţitým krokem k definici společné hrozby, který by mohl ukázat Kremlu nezaměření systému proti Rusku; (2) společné vojenské operace; NATO a Rusko mají zkušenost ve společných vojenských cvičeních taktických obranných zbraní s krátkým dosahem a v r. 2010 bylo rozhodnuto o pokračování v této praxi. Kaţdá ze stran má svůj potenciál s antiraketovými systémy, americký Patriot a ruské S-300 a S-400. Rusko navrhovalo „částečný― nukleární deštník, tj. pro konkrétní území, návrh, který NATO odmítlo; (3) společný technologický vývoj; rozdělení výroby komponentů systému by mohlo přesvědčit Rusko o tom, ţe NATO neohroţuje jeho arzenál; (4) vzájemná výměna informací; coţ je zjednodušená verze předchozích kroků umoţňujících posun v otázce spolupráce. Momentálně se jedná o centrech společného vyuţití dat. Rusko má silné radary včasného varování na svých jiţních hranicích, které by mohly zvýšit čas varování pro NATO – zvlášť pro Severní Ameriku. Rusko by si naopak mohlo zajistit informace o lokacích a testech obranných lodí Aegis; opět za účelem dokázat, ţe nejsou zaměřeny proti Rusku. Centrum spolupráce bylo uţ jednou v r. 1998 otevřeno (Joint Data Exchange Centre – JDEC) – pro minimalizaci rizik, ţe balistická raketa bude odpálena na základě chyby ve včasném varování. Smlouva ale nikdy nevstoupila v platnost. Spolupráce mezi státy NATO a Ruskem v této sféře by byla mnohem funkčnější neţ samotná spolupráce NATO – Rusko vzhledem k tomu, ţe Rusko se nachází blízko některým státům Aliance. 158

Barzashka, I., T. Kadyshev, G. Neuneck a I. Oelrich. How to avoid a new arms race Nota Presidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2010 160 „Zasedanie Soveta Rossija-NATO―, 161 Barzashka, I., T. Kadyshev, G. Neuneck a I. Oelrich. How to avoid a new arms race 159

42

4.3.

Možný následující vývoj - další snížení JZ?

Ruské sebevědomí bylo nepříjemně poškozeno rozpadem Sovětského svazu a tím pádem nechtělo tak jednoduše přiznat prohru ve studené válce. Jaderný potenciál byl téměř jedinou sférou, kde se dalo konkurovat Spojeným státům. Z toho vyplývá, ţe bez ohledu na vnější světové dějiny Rusko s USA pokračovalo v dodrţování staré doktríny, při které kaţdý stát svým jaderným potenciálem zadrţoval toho druhého. Otázka vzniká v dalším bodě: co je potřeba udělat pro to, aby se země posunuly mimo hranice modelu vzájemného garantovaného zničení, který prozatím dominuje v ruskoamerických vztazích? Logicky lze odpovědět, ţe pokračování v politice sníţení jaderného potenciálu států do minimální úrovně tak, aby se zvýšila strategická stabilita v kontextu rovné bezpečnosti pro všechny a vyloučila se moţnost prvního jaderného úderu, či mylného odpálení rakety nebo nedostatku času na rozhodnutí politickými lídry. Samozřejmě – pro opuštění konceptu jaderného zadrţování stačí zbavit svět jaderných zbraní. Ovšem pro realizaci tohoto nápadu, který zmínil Obama skoro před třemi lety v Praze, je potřeba několik desetiletí.162 Je také zřejmé, ţe kontrola zbrojení zůstává klíčovým prvkem v postupném přechodu k světu bez jaderných zbraní. Nezávislé posouzení procesu kontroly zbrojení ukazuje, ţe jaderné potenciály Ruska a USA v posledních letech stále klesají. Smlouva START I vyústila k odstranění zhruba 80% všech strategických jaderných zbraní té doby. Smlouva Nový START dále předpokládá čtyřnásobné sníţení rozmístěných strategických jaderných zbraní a dvojí sníţení strategických nosičů.163 Předpokládaný vývoj jaderných zbraní Ruska a Spojených států můţeme vidět v tabulce č. 1. Z této tabulky můţeme sledovat, ţe sníţení JZ ruskou stranou je proces systematický, který probíhá společně s modernizací, coţ jiţ bylo zmíněno v samostatné kapitole. Neţ však strany začnou jednat o dalším sniţování jaderných zbraní, měly by být vyřešeny další důleţité problémy, které tvoří překáţku mezi stranami. Dle hodnocení ruských vědců164 jsou konkrétní bariery, které by měly být vyřešeny před dalšími rozhovory o sníţení jaderných sil, dostatečně aktuální a velice výrazné na to, aby byly brány v potaz. Mezi nimi můţeme uvést jaderné nestrategické (taktické) zbraně Ruska, které dle různých zdrojů tvoří 2000 – 5000 hlavic.165 Další otevřenou otázkou zůstává nerozmístěný strategický nukleární arzenál Spojených států. Za Bushovy administrativy se plánovalo udrţování „rezervních jaderných sil― v mnoţství cca 2350 nerozmístěných strategických hlavic, které mohou být v případě potřeby vráceny na 162

V. Rybačenkov, „Russian perspective on a futures of arms control―, str. 1 tamtéţ, str.2 164 bliţ viz Arbatov, „Nejadernye faktory jadernogo razoruţenija―, str. 44 165 Dle Amy Woolf současně Rusko disponuje 5390 hlavicemi; bliţ viz A.Woolf „Nonstrategic nuclear weapons―, str. 17 163

43

operační rozmístěné odpalovací zařízení.166 Za třetí jde o otázku americké PRO v Evropě. Po vystoupení USA ze Smlouvy o PRO167 v roce 2002 je Rusko v této problematice značně zneklidněné. K této nespokojenosti přispívá obzvláště fakt, ţe americký systém PRO bude mít v Evropě ve čtvrté fázi do roku 2020 moţnost se bránit i proti ICBM.168 Neschopnost dohody v této oblasti v podstatě zpochybňuje celý institut smluv o sníţení jaderných zbraní. Dalším bodem je otázka kontroly jaderných zbraní třetích stran. Obamův návrh o bezjaderném světě můţe být uplatněn pouze v případě připojení ke smlouvám i dalších zemí, které vlastní JZ. Tento problém je dalším významným bodem, bez jehoţ splnění celá idea o jaderné nule ztrácí smysl.

166

Arbatov, Dvorkin a Oznobiščev, „Nejadernye faktory jadernogo razoruţenija―,, str. 48 U.S. Withdraws From ABM Treaty; Global Response Muted 168 „United States European Phased Adaptive Approach (EPAA) and NATO Missile Defense― 167

44

Tabulka č.1, Ruské a americké strategické jaderné sily (Minulost a předpověď); zdroj: Cimbala „Nuclear arms kontrol after New START―, str. 16

45

Závěr Tato výzkumná práce je zaměřená na Ruský jaderný arsenál a jeho vývoj na počátku 21. století. Práce je zaměřená na samotný přístup Ruska k jaderným zbraním, jeho pohled na vlastní vojenskou politiku, místo jaderné sloţky ve vojenské doktríně a v neposlední řade i strategii národní bezpečnosti státu. V práci se mimo jiné zabývám i změnou doktrín, a tím, jak se měnil přístup k jaderným zbraním během vlád jednotlivých prezidentů. V závěru uvádím analýzu smlouvy Nový START, včetně úhlů pohledů z ruské oficiální stránky i strany nezávislých ruských expertů. Jedna kapitola práce, se věnuje čistě současnému stavu jaderného arzenálu RF. V úvodu práce byly poloţeny tři otázky, přičemţ mým úkolem bylo nalézt na ně adekvátní odpovědi. První otázka se zabývala tím, jaký vliv měl podpis Nového STARTU na modernizaci jaderných zbraní Ruska, a jakou rychlostí probíhala tato modernizace. V rámci realistického paradigmatu MV je stát jediným drţitelem legitimní moci. Na svém území má za úkol zabezpečit přeţití v mezinárodním prostoru. Prostředky, jakými stát dosáhne toho cíle, se mohou měnit v závislosti na tom, jak se daný stát chová. Jako pokus o spolupráci můţeme povaţovat i domluvu mezi Ruskem a Spojenými státy v otázce JZ, s tím, ţe si kaţdá strana jde za vlastním cílem. Rusko povaţuje tento způsob za adekvátní, jelikoţ má jiţ splněné limity nastavené smlouvou, nicméně povaţuje za samozřejmost, ţe protější strana nebude akumulovat moc (JZ), která by mohla stát z hlediska bezpečnosti ohrozit. Je to v souladu s neorealistickou teorií, která preferuje maximalizaci bezpečnosti, nad maximalizací moci. Rusko nebude navyšovat kvantitu svého arzenálu, nýbrţ jej bude modernizovat jiţ existujícími modely. Druhá otázka měla za úkol zodpovědět, jaké jsou hlavní trendy Ruska v jaderné politice v pozadí nedávno přijatých dokumentů. V letošním projevu se Putin zmínil, ţe pro Rusko je důleţité mít silnou armádu včetně vojsk strategického určení. Na tomto příkladu je jasné uplatňování politiky a udrţování strategické parity. Myšlenku přeţití státu v mezinárodním systému odrazuje mimo jiné i tvrzení, které vyzdvihuje vlastnění spolehlivého jaderného štítu. Za pozornost stojí i další trend, kterým je přijetí Smlouvy o nastavení limitů JZ, jakoţto touhy o relativní zisky, kdy stát v roli signatáře, můţe přistoupit na sníţení vlastní moci. Prostředky k dosaţení cílů, kterým je samozřejmě bezpečnost, představují vlastní moc a s tím spojené změny vnitřních zákonů, mezi které patří např.: vojenská doktrína či strategie národní bezpečnosti. Práce mimo jiné i vyzdvihuje fakt, ţe vlastní jaderné síly, jsou blokátor vypuknutí jaderného konfliktu, jako i rozsáhlého konfliktu s konvenčními zbraněmi.

46

Hlavním úkolem posílení národní obrany ve střednědobé perspektivě, je přechod na novou úroveň kvality ozbrojených sil Ruska, se zachováním potenciálu strategických jaderných sil. Třetí otázka se zabývala tím, jaké motivy ovlivňují ruskou modernizaci JZ. Vzhledem k událostem, které proběhly posledních dvacet let, kdy se Rusko muselo vzpamatovat po rozpadu SSSR, bychom mohli mezi motivy uvést touhu o přeţití. Selhání v ekonomické, sociální, administrativní a vojenské sféry vedlo k aktivitní činnosti ze strany vedení státu. Aby stát přeţil v anarchickém mezinárodním systému, potřeboval se zabezpečit od potenciální vnější hrozby. Nutnou součástí tohoto zabezpečení byla modernizace armády. V 90. letech nebyly jaderné zbraně preferovanou součástí armády, nicméně situace se změnila postupem času s administrativou Putina. Jinými slovy, stát potřeboval určitou moc, aby odlákal moţné nepřátele v rámci vojenských konfliktů, coţ bylo také zakotveno ve vojenské doktríně Ruska. Další motivací byla potřeba mít moderní zbraně namísto zastaralých sovětských, které uţ většinou vyčerpaly svoje potenciály nebo je vyčerpají v budoucnu. Pokud jde o rovnováhu moci v mezinárodním systému, tak tyto prostředky umoţní Rusku udrţovat bezpečnost a zároveň zabezpečí vlastní ,,přeţití―.

47

Seznam literatury Primární zdroje 1. Federální zákon „O ratifikaci Nového START― 2. Memorandum k smlouvě START I 3. Nota Presidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2003 4. Nota Presidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2006 5. Nota Presidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2010 6. Nota Presidenta Federálnímu shromáţdění. In: 2011 7. Prezidentský výnos „O základech vojenské doktríny RF― 8. Prohlášení prezidenta o situaci s protiraketovou obranou 9. Protokol k Novému START 10. Smlouva Nový START 11. Smlouva o zásadách činnosti států v průzkumu a vyuţívání kosmického prostoru, včetně Měsíce a jiných nebeských těles 12. Strategie národní bezpečnosti RF. In: 2009 13. Tisková konference o výsledcích Summitu o jaderní bezpečnosti 14. Vojenská doktrína Ruska. In: 19. 11. 1993 15. Vojenská doktrína RF. In: 2000 16. Vojenská doktrína RF. In: 2010 Sekundární zdroje Knihy 17. ARBATOV, A., V. DVORKIN a S. OZNOBIŠČEV Sovremennye jadernye doktriny gosudarstv. Moskva: IMEMO RAN, 2010. ISBN 978-5-9535-0279-5 18. ARBATOV, A., V. DVORKIN a S. OZNOBIŠČEV. Perspektivy transformacii jadernogo sderživanija. Moskva: IMEMO RAN, 2011. ISBN 978-5-9535-0301-3 19. ARBATOV, A., V. DVORKIN a S. OZNOBIŠČEV, PIKAEV, Alexandr. Otnošenija Rossii i NATO. Moskva: IMEMO RAN, 2010. ISBN 978-5-9535-0243-6 20. ARBATOV, A., V. DVORKIN a S. OZNOBIŠČEV. Rossija i dilemmy jadernogo razorushenija. Moskva: IMEMO RAN, 2011, 237 s. ISBN 978-5-9535-0323-5 21. ARBATOV, A., V. DVORKIN a S. OZNOBIŠČEV. Nejadernye faktory jadernogo razoruţenija. Moskva: IMEMO RAN, 2010. ISBN 978-5-9535-0255-9 22. BLANK, Stephen J. RUSSIAN NUCLEAR WEAPONS: PAST, PRESENT, AND FUTURE. Strategic Studies Institute: U.S. ARMY WAR COLLEGE, 2011. ISBN 158487-504-6 48

23. DJAKOV, A. Rossijsko-amerikanskie otnošenija v oblasti sokraščenija jadernych vooruţenij: sovremennoe sostojanie i perspektivy. MFTI, 2001 24. KALIADINE a ARBATOV. RUSSIA: ARMS CONTROL, DISARMAMENT AND INTERNATIONAL SECURITY. Moskva: IMEMO RAN, 2011. ISBN 978-5-9535-0291-7 25. WOOLF Amy „Nonstrategic nuclear weapons―, 2010 Články 1. Balabán, M. čl. „Postavení Ruska a jeho vývoj do roku 2020― 2. Cimbala „Nuclear arms kontrol after New START― 3. Horemuţ, Martin. Vojenská reforma v kontexte bezpečnostnej politiky Ruskej federácie. Obrana a strategie. 2009, č. 2. 4. Lata, V. „Dogovor SNV-3 i sistema PRO SŠA: perspektivy strategičeskoj stabiľnosti i nacionaľnoj bezopasnosti Rossii― 5. Putin, Vladimir. Byť silnymi: garantii nacionaľnoj bezopasnosti Rossii. [online]. 2012[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.rg.ru/2012/02/20/putin-armiya.html 6. Rybačenkov, V. „Russian perspective on a futures of arms control― 7. Stejskal L., čl. „Reforma ruské obrany―

Internetové zdroje (platné k 3.12.12) 8. „8 let otstavanija i poter‗―,

Nezavisimaja

gazeta,

dostupné

na

webu:

http://www.ng.ru/nvo/2008-02-13/9_degradatsia.html 9. „Amerika

zahodit

s juga―.

[online].

2011[cit.

2012-04-16].

Dostupné

z:

http://www.rg.ru/2011/09/14/pro-site.html 10. Analysis: U.S., Russia resetting "reset" button in relations, dostupné na webu: http://www.reuters.com/article/2011/12/09/us-russia-usa-idUSTRE7B826920111209 11. Arbatov, Alexej. The New START—A View from Moscow. Dostupné z: http://www.carnegieendowment.org/2010/04/06/new-start-view-from-moscow/2fyc 12. „Arbatov i Solomonov o SNV-3 i sozdanii novych raket―. [online]. 2011[cit. 2012-0417]. Dostupné z: http://www.arms-expo.ru/050049054050124050049057048051.html 13. Barzashka, I., T. Kadyshev, G. Neuneck a I. Oelrich. How to avoid a new arms race. [online].

2011

[cit.

2012-10-07].

Dostupné

z:

http://thebulletin.org/web-

edition/features/how-to-avoid-new-arms-race 14. „Bezaľternativnaja

Bulava―.

[online].

2010[cit.

http://nvo.ng.ru/armament/2010-10-15/1_bulava.html

49

2012-04-17].

Dostupné

z:

15. „Dogovor

vygljadit

krasivo―.

[online].

2010[cit.

2012-04-16].

Dostupné

z:

http://www.novayagazeta.ru/politics/4035.html 16. EVSEEV, Vladimir. „Flot osnaščajut ješče odnoj groznoj jadernoj dubinkoj―. [online]. 2012[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://nvo.ng.ru/armament/2012-02-10/8_flot.html 17. „Experty o SNV―. Dostupné z: http://www.rg.ru/2010/12/23/mnenie-poln.html 18. FELGENGAUER,

Pavel.

„Igra

v

paritet

s Amerikoj―.

Dostupné

z:

http://www.novayagazeta.ru/politics/7438.html 19. „Ispanija

zašla

pod

zontik―.

[online].

2011[cit.

2012-04-16].

Dostupné

z:

http://www.rg.ru/2011/10/05/pro-site.html 20. „Jaderno-oruţejny komplex preodolel stagnaciju i polnosťju vypolňaet oboronny zakaz―. [online]. 2012[cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.itar-tass.com/c96/344898.html 21. „Jadernyj arsenal Rossii prepodnes surpriz SŠA―. [online]. 2011[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.newsland.ru/news/detail/id/810900/ 22. Key Facts about the New START Treaty. Dostupné z: http://www.whitehouse.gov/thepress-office/key-facts-about-new-start-treaty 23. „Medveděv

dovolen

itogami

„perezagruzki―

s SŠA―,

Dostupné

z:

www.bbc.co.uk/russian/international/2012/03/120326_medvedev_obama_seoul.shtml. 24. „Medveděv: sokraščenie SNV svjazano s PRO―. 2009[cit. 2012-04-16]. Dostupné z: www.bbc.co.uk/russian/international/2009/07/090705_medvededv_interview_italy.shtml 25. „Medveděv zajavil, čto Rossija moţet otkazaťsja ot razoruţenija i dogovora SNV―. [online]. 2011, Dostupné z: http://www.novayagazeta.ru/news/51981.html 26. Mjasnikov, „Morskie strategičeskie jaderrnye sily: sokraščenie ili razval?―. [online]. 1996[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.armscontrol.ru/subs/snf/rus/sea0215.htm 27. „MO hočet do 2020 goda zakupiť po 8 APL typa Borey i Jaseň―. [online]. 2012[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.atomic-energy.ru/news/2012/02/14/30911 28. „Na vooruţenie RVSN postupil novyj divizion jadernych raket―. [online]. 2010[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.atomic-energy.ru/news/2010/07/20/12287 29. „New

plans

for

strategic

submarines―,

http://russianforces.org/blog/2012/03/new_plans_for_strategic_submar.shtml 30. „New

START

at

a

Glance―,

dostupné

online

http://www.armscontrol.org/factsheets/NewSTART 31. „Novaja satana vstanet v stroj posle 2018 goda―,

http://nvo.ng.ru/news/2012-09-

14/2_news.html 32. „PAK

DA

postupit

v VVS

Rossii

http://www.ria.ru/arms_news/20120718/702697032.html 50

v nedalekom

budušem―,

33. „Plusy i minusy novogo dogovora o sokraščenii SNV―. [online]. 2010[cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.svobodanews.ru/content/transcript/2257125.html 34. „Počemu detali novogo dogovora o SNV razočarovali expertov―. [online]. 2010[cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.svobodanews.ru/content/_________/2004828.html 35. Podvig, Pavel. „Details of the 2007-2015 armament program―. Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2007/02/details_of_the_20072015_armame.shtml 36. Podvig, Pavel. „Strategic aviation―. [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://russianforces.org/aviation/ 37. Podvig, Pavel. „Bomber modernization program―. [online]. 2006. Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2006/03/bomber_modernization_program.shtml 38. Podvig, Pavel. „Changes in the Russian strategic forces―. [online]. 2004[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2004/10/changes_in_the_russian_strateg.shtml 39. Podvig, Pavel. „Changes in the strategic forces – July 2005 data exchange―. 2005 Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2005/10/changes_in_the_strategic_force.shtml. 40. Podvig,

Pavel.

„Russian

forces

in

2007―.

[online].

2007

Dostupné

z:

http://russianforces.org/blog/2007/12/russian_forces_at_the_end_of_2.shtml 41. Podvig, Pavel. „Rossija prodolţaet likvidacija starych nositelej―. Dostupné z: http://russianforces.org/rus/blog/2009/04/rossiya_prodolzhaet_likvidatsiyu.shtml 42. Podvig, Pavel. Russia's nuclear forces: beteen disarmament and modernizatoin. IFRI, 2011 43. Podvig, Pavel. „Russia to spend $70 billion on strategic forces by 2020―. Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2011/02/russia_to_spend_70_billion_on.shtml 44. Podvig, Pavel. „Strategic Rocket Forces in 2005―. [online]. 2005[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2005/01/strategic_rocket_forces_in_200.shtml 45. Podvig, Pavel. „Tu-160 modernization program is underway―. [online]. 2008 Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2008/04/tu160_modernization_program_is.shtml 46. Podvig, Pavel. „Tu-95MS modernization―. [online]. 2008[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2008/11/tu-95ms_modernization.shtml 47. Prohlášení stálého zástupce Ruska v oddělení OSN a jiných mezinárodních organizacích v Ţenevě, dostupné on-line: http://www.geneva.mid.ru/disarm/34_rus.html 48. „Putin predupredil SŠA o vozmoţnom vitke gonki vooruţenij―, dostupné online na: http://www.bbc.co.uk/russian/russia/2010/12/101201_putin_cnn.shtml 49. „Raketnaja

perezagruzka―.

[online].

2010[cit.

http://nvo.ng.ru/armament/2010-10-01/9_rocket.html 51

2012-04-17].

Dostupné

z:

50. „Reformy

1990

godov:

obščestvenno-političeskie

rezultáty―,

dostupné

z:

http://www.rusproject.org/current/current_1/itogi_20_let_simonjan 51. Romaškin, P. Analýza federálních rozpočtů Ruska ve sloţce „národní obrana―. 2006. Dostupné z: http://www.armscontrol.ru/start/rus/exclusive/pbr060525a.htm 52. „Rossija ne budet naraščivať proizvodstvo raket v uščerb sociaľnoj sfere―. [online]. 2007[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://ria.ru/politics/20071207/91371131.html 53. Rozhlasové vysílání „Voennyj sovet―. [online]. 2010[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://echo.msk.ru/programs/voensovet/734274-echo/ 54. „S APL Brjansk proizvedeny dva puska MBR Sineva―. [online]. 2009[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.atomic-energy.ru/news/2009/07/15/4957 55. „S

pricelom

na

PRO―.

[online].

2012[cit.

2012-04-17].

Dostupné

z:

http://www.rg.ru/2012/03/20/prezident-site.html 56. „Sergej

Lavrov

rasskazal

o

vnejšej

politike

Rossii―,

dostupné

online:

http://www.rg.ru/2012/01/18/lavrov-site.html 57. „Serďjukov: SNV-3 ne pomešaet Rossii razvivať ljuboi iz vidov jadernoj triady―. Dostupné z: http://ria.ru/defense_safety/20101224/312997701.html 58. „SNV-3: problema PRO SŠA v Evropě ostaetsja―. [online]. 2010[cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.peacekeeper.ru/ru/?module=news&action=view&id=10908 59. Sokov, Nikolai. The New, 2010 Russian Military Doctrine: The Nuclear Angle. Dostupné z: http://cns.miis.edu/stories/100205_russian_nuclear_doctrine.htm 60. „SŠA – Rossija: jadernye sjurprizy―,

http://www.voanews.com/russian/news/Russia-

Nuclear-threat-2011-10-26-132627988.html 61. „Status of Russia‘s SLBM programs―. [online]. 2005[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2005/01/status_of_russias_slbm_program.shtml 62. „Strateg v perspektive― http://nvo.ng.ru/realty/2012-08-24/1_strateg.html 63. „Ťaţelaja raketa dlja strategieskych jadernych sil―. [online]. 2011[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://nvo.ng.ru/armament/2011-03-25/1_heavy_rocket.html 64. „Typhoon submarines are staying―. [online]. 2009[cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://russianforces.org/blog/2009/07/typhoon_submarines_will_stay.shtml 65. „The militarization and weaponization of space: Towards a European space deterrent. Space

Policy―.

Dostupné

z:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0265964608000155 66. U.S. Withdraws From ABM Treaty; Global Response Muted dostupne online: http://www.armscontrol.org/act/2002_07-08/abmjul_aug02 52

67. „VMF Rossii ukrepjat novymi podvodnymi raketonoscami―. [online]. 2012[cit. 2012-0417]. Dostupné z: http://www.atomic-energy.ru/news/2012/03/20/31988

Webové stránky 68. http://bos.sagepub.com/

-

on-line časopis Bulletin of the Atomic Scientists

69. http://kremlin.ru/

-

oficiální web Kremlu

70. http://russianforces.org/

-

blog

71. http://rusnavy.com/

-

noviny mořské sloţky ruské armády

72. http://state.gov/

-

oficiální web Státního departmentu USA

Pavla

Podviga

o

ruském

strategickém

jaderném potenciálu

53

Seznam zkratek a značek: ABM – Anti Ballistic Treaty ALBM – Air Lounched Ballistic Missile EPAA – European Phased Adaptive Approach JZ – Jaderné zbraní ICBM – Intercontinental Ballistic Missile MIRV - Multiple independently targetable reentry vehicle MV – Mezinárodní vztahy NATO – North Atlantic Treaty Organization Nový START – dohoda START z roku 2010 PRO – Protiraketová Obrana PVO – Protivzdušná Obrana RF – Ruská Federace RVSU – Raketové Vojska Strategického Určení SLBM – Submarine Lounched Ballistic Missile SORT – Strategic Offensive Reduction Treaty START – Strategic Arms Reduction Treaty TB – Těţký Bombardér ZHN – Zbraně Hromadného Ničení

54

ANOTACE Dunin S.,: Ruský jaderný arsenál a jeho vývoj na počátku 21. století (bakalářská práce), Masarykova Univerzita Brno 2012, počet stran 55; počet znaků 96 850 Cílem práce je pokusit se představit a zjistit politiku Moskvy v jaderné sféře, obzvlášť za vládu Putina a Medvěděva. Jaké jsou hlavní trendy ruské vlády v této otázce a jak se měnil přístup poslední 20 let. Práce je rozdělena na čtyři kapitoly, kde je popsaný nejenom jednotlivý přístup k JZ, ale i tempo a průběh modernizace jaderné sloţky. Také jedná kapitola je věnovaná ruské vojenské doktríně a strategii národní bezpečnosti. V poslední kapitole jsou probrány aktuální problémy a moţnosti dalšího vývoje. Závěrem této práce si klade za cíl zodpovědět na následující výzkumné otázky: jaký vliv měl podpis Nový START na modernizaci jaderných zbraní Ruska a tempo této modernizace? Jaké jsou hlavní trendy Ruska v jaderné politice na pozadí nedávno přijatých dokumentů? Jaké motivy ovlivňují ruskou modernizaci JZ? Klíčová slova: Ruská federace, jaderné zbraně, Nový START, redukce jaderných zbraní. ANNOTATION Dunin S.: Russian Nuclear Arsenal and its Development in the Beginning of the 21st Century (bachelor thesis), Masaryk University Brno, 2012, pages 55, 96 850 characters The goal is to try to imagine and identify policy of Moscow in the nuclear sphere, especially under Putin and Medvedev goverment. What are the main trends of the Russian government on this issue and how it changed their approach last 20 years. The work is divided into four chapters, which is described an approach to nuclear weapons, but the pace of progress and modernization of nuclear components. Also, one chapter is devoted to the Russian military doctrine and national security strategy. The last chapter discusses the current challenges and opportunities for further development. This thesis aims to answer the following research questions: What impact have the signature of the New START nuclear arms modernization of Russia and the pace of modernization? What are the major trends in Russia's nuclear policy in the background recently received documents? What motives affect Russian modernization nuclear weapons? Keywords: Russian Federation, nuclear weapons, New START nuclear arms reduction.

55