Ruská rally 2008 – V Leninových stopách Autor: Petr „Bros“ Lusk, 20. 7. 2008 18:41
eW
R
C
.c z
Ač nejsem dobrý pisálek jako jiní kluci z naší redakce a raději než psaním se oháním fotoaparátem, chtěl bych se s vámi podělit o zážitky ze země, kde zítra znamená již včera. Dovolím si tvrdit, že už jsem toho procestoval hodně a myslel si, že mne už jen tak nic nepřekvapí, ale dost jsem se zmýlil. Už po přistání v Petrohradě na letišti Pulkovo, které je mimochodem jen o málo menší než nádraží ve Vsetíně, na vás dýchne duch starých časů. Po absolvování několika kontrol a obdržení spousty razítek si v autopůjčovně vyzvedávám skoro novou Škodu Oktavia a vyrážím vstříc novým dobrodružstvím.
Mým cílem je město Vyborg, které leží 200 Km severně od Petrohradu. Jelikož všechny ukazatele jsou v azbuce, v duchu vzpomínám na paní učitelku ruštiny ze základky, která mi tvrdila, že tento krásný jazyk ještě určitě využiji. Čím dále jsem se vzdaloval od Petrohradu ubývalo Bentleyů, Mercedesů, Ferrari a přibývalo starých Moskvičů, žigulíků a různých jiných někdy i těžko identifikovatelných povozů. Dopravní předpisy tu nefungují a na zdejších cestách doslova bojujete o přežití, spousta vraků, křížů kolem cest, ale i čerstvých mrtvol dokazuje, že je třeba si dát sakra pozor. Konečně dorážím na místo shakedownu, vítám se s členy týmu Motorsport Kopecký.
.c z C
eW
R
Dělám pár záběrů a přesouvám se do servisparku ve Vyborgu, kde mám čas si konečně vydechnout a uvědomit si, že jsem se dostal v čase o 30 let nazpět. Druhý den ráno odjíždím z hotelu (starý panelák ve vesnici Sovjetskoje), moc jsem toho nenaspal, protože ještě o půlnoci svítilo sluníčko a na návsi kolem sochy rudoarmějce zdejší mládež pořádala závody podle filmu „Rychle a zběsile“ (nutno podotknout, že s těma žígama lítali nádherně bokem).
Program je nabitý, jedou se čtyři RZ a pak se musí všichni přesunout do Petrohradu, kde je večer u Zimního paláce slavnostní start. Takže fotím na RZ2-4 a pak hurá do servisu, kde se připojuji ke
R
C
.c z
klukům a vyrážím zase 200 km do Petrohradu. V policejní koloně míjíme Auroru, Ermitáž, Petropavlovskou pevnost, několik gigantických soch Lenina a další petrohradské památky, abychom se dostali před Izakijevský chrám, kde se nachází slavnostní start. Po dlouhých projevech několika pánů v šedivých oblecích, kteří hovoří o olympijských myšlénkách a mírovém poslaní sportu, se vracíme zpět do naší oblasti (kraje) Leningradskaja a uléhám ve své hotelové špinavé špeluňce do rozvrzané postele.
eW
Celou noc je opět světlo a u rudoarmějce se zase závodí takže mně zachraňuje silný prášek na spaní. Jako oáza působí kraj, který obklopuje rychlostní zkoušky, nádherná čirá příroda plná průzračných jezer a potoků, krásné lesy, polorozpadlé vesničky jako vystřižené z pohádky Mrazík. Na RZ 6 se dávám do řeči mužikem, který asi pamatuje ještě cara Mikuláše, zve mne na špek a stakana vodky, s díky odmítám, jelikož mám strach o své oči.
.c z
eW
R
C
Ještě k pár vět k rychlostkám. Několik minut před startem se po trati pohybují místní domorodci v Moskvičích, pořadatele, který by usměrnil těch několik málo diváků, jsem za celou dobu nezahlédl ani jediného! Tratě samotné se podobají hodně finským, rychlé, se spoustou horizontů, ale po průjezdu pár aut totálně rozmlácené s vyjetými hlubokými kolejemi plnými velkých kamenů, takže mne nepřekvapuje, když se dozvídám, že Honza ztratil defektem 4 minuty.
Ten den fotím ještě jeden horizont na RZ8, po průjezdu posledního závodního auta naskakuji do své Škodovky a následován asi pěti auty fanoušků, jejichž osádky včetně řidičů jsou zpití na tabák, se opět přesouvám do servisu ve Vyborgu. Další den je za mnou a já se už těším na výbornou večeři od našeho kuchaře Martina a poslední třetí závodní etapu. Ráno na hotelu všichni balíme, protože tým
R
C
.c z
hned po skončení závodu míří směr finské Helsinky a já zpět na letiště do Petrohradu. Jedu fotit na RZ9-11 nedaleko vesničky Komsomolskaja. Jsou tam hluboké lesy a podle místních bych tam mohl při troše štěstí dostat do záběru medvěda.
eW
Ten se ale naštěstí nekoná. Následuje dlouhá cesta do hotelu v Petrohradu. Večer si ještě dělám exkurzi po zdejších památkách, fotím si Zimní palác a krásnou scenerii mostů přes Něvu v záři petrohradské bílé noci. Poslední hodiny pobytu v zemi obrovských kontrastů (na jedné straně velké bohatství a na druhé velká chudoba na venkově) se chýlí ke konci a já už se těším domů.
C
R
eW .c z
C
R
eW .c z
