RUSKÁ FEDERACE ZÁKON O MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ ARBITÁŽI
Tento zákon: uznává arbitráž (rozhodčí řízení) jako obvyklý způsob řešení sporů, včetně sporů z mezinárodního obchodního styku, jakož i potřebu komplexní právní úpravy rozhodčího řízení bere na vědomí ustanovení týkající se rozhodčího řízení v mezinárodních smlouvách, jimiž je Ruská federace vázána, a dále ve Vzorovém zákoně o mezinárodní obchodní arbitráži, přijatém komisí OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL v roce 1985, se změnami přijatými v roce 2006. Oddíl I. OBECNÁ USTANOVENÍ §1 Rozsah použití (1) Tento zákon se použije na mezinárodní obchodní arbitráž za podmínky, že se místo rozhodčího řízení nachází na území Ruské federace. Bez ohledu na to se však § 8, 9, 35 a 36 zákona použijí též v případě, nachází-li se místo rozhodčího řízení v zahraničí. (2) Otázky tímto zákonem neupravené, týkající se ustavení a činností stálých rozhodčích soudů působících na území Ruské federace, realizující mezinárodní obchodní arbitráž, úschovy spisů a zápisů do rejstříků vedených v Ruské federaci na základě rozhodnutí rozhodčích senátů (rozhodčích nálezů), vzájemného vztahu mediace a arbitráže, požadavkům pro výkon funkce rozhodce a odpovědnosti rozhodců a stálých rozhodčích soudů v rámci mezinárodní obchodní arbitráže v případech, kdy se místo rozhodčího řízení nachází na území Ruské federace, se řídí federálním zákonem „o arbitráži (rozhodčím řízení) v Ruské federaci“. (3) V mezinárodní obchodní arbitráži mohou být na základě souhlasu stran řešen spory z občanskoprávních vztahů vzniklých v rámci zahraničního obchodu a jiných forem mezinárodních hospodářských vztahů, pokud má alespoň jedna ze stran místo podnikání v zahraničí nebo jestli místo se v zahraničí nachází místo, na kterém má být splněna převážná část povinností z právního vztahu mezi stranami, nebo místo, se kterým je předmět sporu nej)žeji spojen; a dále jiné spory vznikající v souvislosti s prováděním zahraničních investic na území Ruské federace. (4) Pro účely odst. 3 tohoto článku: 1) je sídlem, jestliže má strana více než jedno sídlo, místo, které má nejužší vztah k rozhodčí smlouvě; 2) je rozhodné,jestliže strana nemá sídlo, jeho obvyklý pobyt. (5) V případech, upravených mezinárodními smlouvami, jimiž je Ruská federace vázána, a federálním zákonem, může být prostřednictvím mezinárodní obchodní arbitráže řešeny spory
zahraničního investora v souvislosti s prováděním zahraničních investic na území Ruské federace nebo ruských investic v zahraničí, v tomto článku neuvedené. (6) Další omezení týkající se možnosti řešit spor prostřednictvím mezinárodní obchodní arbitráže mohou být upravena federálními zákony, které mohou rovněž upravit možnost řešení sporu prostřednictvím mezinárodní obchodní arbitráže nad rámec ustanovení v tomto Zákoně. §2 Definice a výkladová pravidla Pro účely tohoto zákona: se „arbitráží“ rozumí proces řešení sporu rozhodčím soudem i přijetí rozhodnutí rozhodčím soudem (rozhodčí řízení), bez ohledu na to, zda jsou prováděna stálým rozhodčím soudem, a to zejména Mezinárodním obchodním rozhodčím soudem při Obchodně-průmyslové komoře a Námořní rozhodčí komise při Obchodně-průmyslové komoře Ruské federace (dle příloh I a II k tomuto Zákonu), či nikoliv; se „rozhodčím senátem“ rozumí jediný rozhodce či rozhodčí senát; se „soudem“ rozumí příslušný orgán státní soudní soustavy; se „příslušným soudem“ rozumí soud Ruské federace, příslušný dle procesních předpisů Ruské federace; pokud ustanovení tohoto zákona, s výjimkou článku 28, ponechává stranám volnost v rozhodnutí určité otázky, zahrnuje taková volnost právo stran, aby tímto rozhodnutím pověřily třetí osobu, kterou může být též stálý rozhodčí soud; pokud ustanovení tohoto zákona poukazuje na skutečnost, že se strany dohodly nebo se mohou dohodnout, nebo jiným způsobem odkazuje na dohodu stran, zahrnuje takováto dohoda jakákoliv pravidla pro rozhodčí řízení označená v takové dohodě; pokud se ustanovení tohoto zákona, s výjimkou § 25 a 32 odst. 2, týká žalobního návrhu, použije se dané ustanovení i na protinávrh, a pokud se týká vyjádření, použije se též na vyjádření proti takovému protinávrhu. §3 Doručování (1) Pokud se strany nedohodly jinak,: považuje se jakákoli písemnost za doručenou, pokud je doručena příjemci osobně nebo na jeho místo podnikání, místo jeho obvyklého pobytu nebo na jeho poštovní adresu; pokud nemůže být žádné z výše uvedeným míst ani přes přiměřené šetření zjištěno, považuje se písemnost za doručenou, je-li odeslána doporučeně nebo jiným prostředkem, který zabezpečí doklad o pokusu o její doručení, na poslední známé místo sídla či obvyklého pobytu adresáta nebo na jeho poštovní adresu; je zpráva považována za přijatou dne, kdy byla pokus o takovéto doručení zaznamenán.
(2) Ustanovení tohoto článku se nevztahují na zprávy v soudním řízení. §4 Zřeknutí se práva na podání námitky Strana, jíž je známo, že není dodrženo některé ustanovení tohoto zákona, od něhož se strany mohou odchýlit, nebo že není dodržena některá podmínka rozhodčí smlouvy, a přesto pokračuje v rozhodčím řízení, aniž vznese bez zbytečného odkladu proti tomuto námitku a nebo, je-li pro vznesení takovéto námitky stanovena lhůta, nevznese svou námitku v uvedené lhůtě, má se za to, že se svého práva na vznesení námitky zřekla. §5 Rozsah zásahu soudu S výjimkou případů, kdy tak stanoví tento Zákon, nemůže zasahovat žádný soud do záležitostí upravených tímto zákonem. §6 Orgány příslušné k poskytování součinnosti a kontroly nad rozhodčím řízením Činnosti uvedené v § 11 odst. 3 a 4, § 13 odst. 3, § 14, § 16 odst. 3 a § 34 odst. 2 vykonává, s výjimkou případů stanovených tímto Zákonem, příslušný soud. ODDÍL II. ROZHODČÍ SMLOUVA §7 Definice, forma a výklad rozhodčí smlouvy (1) Rozhodčí smlouva - je smlouva uzavřená stranami, dle níž mají být všechny či určité spory, které mezi stranami vznikly nebo mohou z konkrétního právního vztahu nebo jeho části vzniknout, předloženy rozhodčímu řízení, ať již se jedná o právní vztahy smluvní či jiné povahy. Rozhodčí smlouva může být uzavřena ve formě rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě nebo ve formě samostatné smlouvy. (2) Rozhodčí smlouva musí být písemná. (3) Požadavek stanovený odst. 2 tohoto článku se považuje za dodržený, pokud je rozhodčí smouva uzavřena ve formě, umožňující zachycení obsahu smlouvy, nebo její dostupnost pro další použití. (4) Rozhodčí smlouva se požaduje za uzavřenou v písemné formě prostřednictvím elektronické komunikace, jestliže informace v ní obsažená je dostupná pro její další použití a pokud je rozhodčí smlouva uzavřena v souladu s požadavky zákona stanovenými pro uzavření platné smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace. (5) Rozhodčí smlouva se požaduje za uzavřenou v písemné formě, pokud je uzavřena prostřednictvím žalobního návrhu a vyjádření v žalobě, v nichž je existence smlouvy jednou stranou tvrzena a druhá ze stran proti tomuto ničeho nenamítá.
(6) Odkaz ve smlouvě na dokument obsahující rozhodčí doložku zakládá rozhodčí smlouvu pod podmínkou, že smlouva je písemná a odkaz je takové povahy, že činí rozhodčí doložku součástí smlouvy. (7) Rozhodčí smlouva může být uzavřena prostřednictvím jejího zahrnutí do pravidel organizovaných trhů nebo do klíringových pravidel, zapsaných dle právních předpisů Ruské federace. Takováto rozhodčí smlouva se považuje za rozhodčí smlouvu uzavřenou mezi účastníky organizovaných trhů, stran smlouvy, uzavřené na organizovaných trzích v souladu s pravidly organizovaných trhů, nebo účastniky klíringu. (8) Rozhodčí smlouva o řešení všech nebo části korporátních sporů mezi společníky v Ruské federaci založené právnické osoby a právnickou osobou samotnou, při řízení o nichž je postupováno podle pravidel řešení korporátních sporů dle federálního zákona „O arbitráži (rozhodčím řízení) v Ruské federaci“, může být uzavřena zahrnutím do zakladatelské listiny příslušné právnické osoby. Zakladatelská listina, obsahující takovouto rozhodčí doložka, jakož i změna zakladatelské listiny takovouto rozhodčí doložku obsahující, kterým dochází ke změně rozhodčí doložky, musí být přijata jednohlasně nejvyšším orgánem právnické osoby (valnou hromadou) všemi jeho společníky. Rozhodčí doložka, uzavřená dle tohoto odstavce, je závazná na spory společníků právnické osoby a právnické osoby samotné, jejichž účastníkem je třetí osoba pouze za předpokladu, že tato osoba projevila svoji vůli být předmětnou rozhodčí doložkou vázána. Rozhodčí doložka nemůže být součástí zakladatelské listiny akciové společnosti s více než tisíci akcionáři, a zakladatelské listiny veřejné akciové společnosti. (9) Rozhodčí smlouvy musí být vykládána spíše jako platná a vykonatelná. (10) Nedohodly-li se strany jinak, rozhodčí smlouva pro určitý spor vznikající ze smluvního vztahu nebo v souvislosti s ním se vztahuje též na další ujednání stran rozhodčí smlouvy, týkající se splnění, změnu nebo zánik uvedené smouvy. (11) Rozhodčí smlouva je závazná též právního nástupce strany, která tuto uzavřela, ať již se jedná o stranu povinnou či oprávněnou. (12) Nestanoví-li znění rozhodčí smlouvy jinak, vztahuje se rozhodčí smlouva, která je součástí hlavní smlouvy, též na spory spojené s uzavřením předmětné hlavní smlouvy, jejím nabytím účinnosti, změnou, zrušením, platností, a to včetně vrácení plnění z neplatné či nicotné hlavní smlouvy. (13) Pravidla rozhodčího řízení, na která rozhodčí smlouva odkazuje, se považují za její nedílnou součást. Za její nedílnou součást však nejsou považovány podmínky, předpokládající dle ustanovení tohoto Zákona výslovný souhlas stran, které jsou v pravidla rozhodčího řízení včleněny, nicméně strany s těmito svůj výslovný souhlas nevyjádřily. §8 Rozhodčí smlouva a samostatné uplatnění nároku u soudu (1) Soud, u něhož byla podána žaloba ve věci, která je předmětem rozhodčí smlouvy, odkáže strany na rozhodčí, jestliže o to nejpozději při podání svého prvního vyjádření k předmětu sporu jedna strana požádá a jestliže nezjistí, že smlouva je neplatná, neúčinná nebo nevykonatelná. (2) Pokud byla podána žaloba uvedená v odstavci (1) tohoto článku, může být i přesto zahájeno
rozhodčí řízení nebo v něm může být pokračováno a může být vydán rozhodčí nález, dokud sporná otázka nebude soudem rozhodnuta. §9 Rozhodčí smlouva a předběžná opatření soudu S rozhodčí smlouvou není neslučitelné, aby se jedna ze stran před rozhodčím řízením a nebo v jeho průběhu domáhala u soudu vydání předběžného opatření a aby soud takové opatření vydal. Oddíl III. SLOŽENÍ ROZHODČÍHO SENÁTU § 10 Počet rozhodců (1) Strany mohou rozhodovat o počtu rozhodců, přičemž není-li zákonem upraveno jinak, musí být počet rozhodců lichý. (2) Nesjednaly-li si strany jinak, budou jmenováni rozhodci tři. § 11 Jmenování rozhodců (1) Pokud se strany nedohodnou jinak, nesmí být žádná osoba vyloučena z výkonu funkce rozhodce z důvodu své státní příslušnosti. Strany jsou oprávněny sjednat si ve vztahu k osobě rozhodce další předpoklady, a to včetně požadavku na jeho kvalifikaci, nebo jsou oprávněny si sjednat rozhodování sporu konkrétními rozhodci. (2) Strany si mohou dohodnout postup jmenování rozhodce či rozhodců za splnění podmínek ustanovení odstavců 4 a 5 tohoto článku. (3) V případě neexistence dohody dle odst. 2 tohoto článku: 1) jmenuje v rozhodčím řízení se třemi rozhodci každá strana jednoho rozhodce a dva takto jmenovaní rozhodci jmenují rozhodce třetího; pokud jedna ze stran nejmenuje rozhodce do třiceti dnů od obdržení žádosti druhé strany, aby tak učinila, nebo pokud se dva rozhodci neshodnou ve lhůtě třiceti dnů od jejich jmenování na třetím rozhodci, jmenuje rozhodce na žádost kterékoliv ze stran příslušný soud; 2) jmenuje rozhodce v rozhodčím řízení s jediným rozhodcem, jestliže nejsou strany schopny se na něm dohodnout, na žádost kterékoliv ze stran příslušný soud. (4) Pokud při postupu jmenování, na němž se strany dohodly, jedna ze stran nepostupuje vyžadovaným postupem, nebo strany nebo dva rozhodci nejsou schopni dospět k dohodě, nebo třetí osoba, včetně stálého rozhodčího soudu, nevykoná jakoukoli činnost, jíž byla dle takového postupu pověřena,
může kterákoliv strana požádat příslušný soud aby podnikl příslušná opatření, pokud dohoda o postupu jmenování rozhodců nestanoví jiná opatření za účelem zabezpečí jmenování rozhodců. (5) Strany, které uzavřením rozhodčí smlouvy založily pravomoc stálého rozhodčího soudu, mohou svým výslovným souhlasem rozhodnutí předmětné otázky soudem vyloučit (pokud strany svým výslovným souhlasem tuto možnost vyloučily, rozhodčí řízení se v situacích specifikovaných bodem 1 – 3 končí a spor můžet být předán k rozhodnutí příslušnému soudu). (6) Při jmenování rozhodce je příslušný soud povinen přihlédnout k jakýmkoliv stranami založeným předpokladům na rozhodce a zohlednit ty skutečnosti, na jejichž základě bude jmenován rozhodce nezávislý a nestranný. § 12 Důvody pro vyloučení rozhodce (1) Osoba, která je kontaktována v souvislosti s jejím případným jmenováním rozhodcem, je povinna písemně oznámit veškeré okolnosti, které by mohly vyvolat důvodné pochyby o její nestrannosti nebo nezávislosti. Rozhodce je od okamžiku svého jmenování a po celé rozhodčí řízení povinen bez odkladu oznámit stranám všechny takové okolnosti, jestli již o nich nebyly vyrozuměny dříve. (2) Rozhodce může být vyloučen pouze pokud existují okolnosti vyvolávající důvodné pochyby o jeho nestrannosti nebo nezávislosti nebo pokud nesplňuje předpoklady, na kterých se strany dohodly. Strana může vyloučit rozhodce, kterého jmenovala nebo na jehož jmenování se podílela, pouze na základě důvodů, o kterých se dozvěděla až po jeho jmenování. § 13 Postup při vyloučení rozhodce (1) Strany se mohou dle svého uvážení dohodnout na postupu při vyloučení rozhodce za splnění podmínek ustanovení odstavce 3 tohoto článku. (2) V případě neexistence takové dohody, musí strana, jež má v úmyslu rozhodce vyloučit, zaslat rozhodčímu senátu během 15 dní od vyrozumění o ustavení rozhodčího senátu a nebo od vyrozumění o jakýchkoli okolnostech uvedených v § 12 odst. 2 písemné vyjádření ohledně důvodů, z nichž se vyloučení rozhodce domáhá. Pokud rozhodce, kterého se návrh na vyloučení týká, sám ze své funkce neodstoupí, nebo pokud druhá strana s jeho vyloučením nesouhlasí, rozhodne o vyloučení rozhodčí senát. (3) Pokud není návrhu na vyloučení rozhodce na základě dohodnutého postupu stran nebo postupu podle odstavce 2 tohoto článku vyhověno, může strana, která návrh na vyloučení podala, ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o rozhodnutí, jímž byl její návrh na vyloučení rozhodce zamítnut, podat návrh na vyloučení rozhodce na příslušný soud. Strany, které uzavřením rozhodčí smlouvy založily pravomoc stálého rozhodčího soudu, mohou svým výslovným souhlasem rozhodnutí předmětné otázky soudem vyloučit. Podání návrhu na vyloučení rozhodce k soudu samo o sobě nebrání rozhodčímu senátu, včetně rozhodce, jehož vyloučení se strana domáhá, aby v řízení pokračovat a vydal rozhodčí nález. § 14 Zánik pravomoci rozhodce (1) Pokud se rozhodce stane de jure nebo de facto neschopným svou funkci vykonávat či z jiných
důvodů svou činnost bez zbytečných průtahů nevykoná, zaniká jeho pravomoc, jestliže ze své funkce odstoupí, nebo jestliže se strany na zániku jeho pravomoci dohodnou. Jinak, pokud přetrvává spor ohledně některého z těchto důvodů, může kterákoli strana požádat příslušný soud , aby o zániku jeho pravomoci rozhodl. Strany, které uzavřením rozhodčí smlouvy založily pravomoc stálého rozhodčího soudu, mohou svým výslovným souhlasem rozhodnutí předmětné otázky soudem vyloučit, nebo si ujednat jiná pravidla zániku pravomoci rozhodce a jeho nahrazení rozhodcem jiným. (2) Jestliže rozhodce odstoupí ze své funkce dle tohoto článku nebo § 13 odst. 2, nebo jestliže strana se zánikem pravomoci rozhodce souhlasí, neznamená tato sktuečnost bez dalšího souhlas s existencí jakéhokoli důvodu dle tohoto článku nebo § 12 odst. 2. § 15 Nahrazení rozhodce Došlo-li k zániku pravomoci rozhodce postupem dle § 13 nebo 14 nebo kvůli odstoupení rozhodce z funkce z jakéhokoli jiného důvodu nebo kvůli odvolání jeho mandátu dohodou stran a nebo zániku jeho pravomoci z jiných důvodů, bude dle pravidel použitých pro jmenování rozhodce, který je nahrazován, jmenován rozhodce náhradní. Oddíl IV. PRAVOMOC ROZHODČÍHO SENÁTU § 16 Příslušnost rozhodčího senátu rozhodnout o své pravomoci (1) Rozhodčí senát může sám rozhodovat o své vlastní pravomoci, včetně rozhodování o jakýchkoli námitkách ohledně existence či platnosti rozhodčí smlouvy. Za tímto účelem se rozhodčí doložka, jež tvoří část smlouvy, považuje za smlouvu nezávislou na ostatních podmínkách smlouvy. Rozhodnutí rozhodčího senátu o tom, že je smlouva neplatná, samo o sobě neznamená neplatnost rozhodčí doložky. (2) Námitka, že není dána pravomoc rozhodčího senátu, nesmí být stranou uplatněna později než ve vyjádření k žalobě. Vznesení takovéto námitky stranou není vyloučeno skutečností, že strana vybrala (jmenovala) rozhodce nebo se na jeho výběru (jmenování) podílela. Námitka, že rozhodčí senát překračuje svoji pravomoc, musí být vznesena jakmile během rozhodčího řízení nastala skutečnost, jíž byla údajně pravomoc překročena. Rozhodčí senát může v obou případech připustit i pozdější námitku, jestliže považuje prodlevu za omluvitelnou. (3) Rozhodčí senát může rozhodnout o námitce uvedené v odst. 2 tohoto článku buď jako o otázce předběžné nebo v rozhodčím nálezu ve věci samé. Pokud rozhodčí senát rozhodne o předběžné otázce tak, že je dána jeho pravomoc, může kterákoliv ze stran během jednoho měsíce od doručení oznámení o takovém rozhodnutí podat příslušnému soudu návrh na vydání rozhodnutí, kterým bude vysloven nedostatek pravomoci rozhodčího senátu. Strany, které uzavřením rozhodčí smlouvy založily pravomoc stálého rozhodčího soudu, mohou svým výslovným souhlasem rozhodnutí předmětné otázky soudem vyloučit. Podání předmětného návrhu na vyslovení nedostatku pravomoci rozhodčího senátu příslušnému soudu nebrání tomu, aby rozhodčí senát v řízení pokračoval a vydal rozhodčí nález. § 17 Pravomoc rozhodčího senátu nařizovat předběžná opatření
(1) Pokud se strany nedohodly jinak, může rozhodčí senát na základě žádosti kterékoliv ze stran nařídit straně, aby učinila takové předběžné opatření, jež rozhodčí senát s ohledem na předmět sporu považuje za nezbytné. Rozhodčí senát může v souvislosti s takovým opatřením požadovat po kterékoliv ze stran složení přiměřené jistoty. Usnesení a jiná procesní rozhodnutí rozhodčího senátu o nařízení předběžných opatření jsou pro strany závazná. (2) Strany jsou oprávněny si sjednat (včetně prostřednictví odkazu na pravidla rozhodčího řízení), že do doby ustavení rozhodčího senátu mohou být nezbytná předběžná opatření vydávána stálým rozhodčím soudem. Na takováto ochranná opatření bude nahlíženo, jako by byly přijaty rozhodčím senátem dle odst. 1 tohoto článku. Oddíl V. VEDENÍ ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ § 18 Rovné zacházení se stranami Se stranami má být zacházeno na základě rovnosti a každé straně má být dána nezkrácená možnost, aby ve věci předložila své argumenty. § 19 Stanovení procesních pravidel (1) V souladu s ustanoveními tohoto Zákona, Federálního zákona o arbitráži (rozhodčím řízení) v Ruské federaci v části, kterou upravuje mezinárodní obchodní arbitráž, se mohou strany dohodnout na postupu, dle kterého má rozhodčí senát při vedení rozhodčího řízení dodržovat. (2) V případě absence takovéto dohody může rozhodčí senát v souladu s ustanoveními tohoto Zákona vést rozhodčí řízení takovým způsobem, který považuje za vhodný, přičemž toto oprávnění zahrnuje též oprávnění rozhodnout o přípustnosti, významnosti, závažnosti a váze jakéhokoli důkazu. § 20 Místo rozhodčího řízení (1) Strany si mohou dle svého uvážení sjednat místo rozhodčího řízení nebo způsob jeho určení (včetně formy odkazu na pravidla rozhodčího řízení). V případě neexistence takové dohody určí místo rozhodčího řízení rozhodčí senát, přičemž zohlední okolnosti případu, včetně vhodnosti pro strany. (2) Bez ohledu na ustanovení odst. 1 tohoto článku se rozhodčí senát může, nesjednají-li si strany jinak, sejít na jakémkoliv místě, jež bude považovat za vhodné pro poradu svých členů, pro výslech svědků, znalců či stran a nebo pro provedení kontroly zboží, jiného majetku nebo dokumentů. § 21 Zahájení rozhodčího řízení Nesjednajly-li si strany jinak, je rozhodčí řízení, pokud jde o konkrétní spor, zahájeno ke dni, kdy je žalovanému doručena rozhodčí žaloba.
§ 22 Jazyk (1) Strany se mohou dohodnout na jazyku nebo na jazycích, které mají být v rozhodčím řízení používány. V případě neexistence takové dohody určí jazyk nebo jazyky, které budou v řízení používány, rozhodčí senát. Tato dohoda či toto rozhodnutí se vztahuje, pokud v nich není stanoveno jinak, na jakákoliv písemná podání stran, pro jakékoli jednání ve věci a jakýkoli rozhodčí nález, rozhodnutí nebo jiného sdělení rozhodčího senátu. (2) Rozhodčí senát může nařídit, že k jakýmkoli písemným důkazům mají být připojeny překlady do jazyka nebo jazyků, na nichž se strany dohodly nebo jež byly určeny rozhodčím senátem. § 23 Žaloba a vyjádření k žalobě (1) Nesjednaly-li si strany ve věci náležitosti obsahu uvedených podání jinak, je, během lhůty, na níž se strany dohodly, nebo jež byla stanovena rozhodčím senátem, žalobce povinen označit skutečnosti zakládající jeho nárok, sporné otázky a žalobní návrh a opatření, jichž se domáhá, a žalovaný předložíit své vyjádření k žalobě s námitkami vůči uvedenému. Strany mohou spolu se svými vyjádřeními předložit veškeré dokumenty, které považují za relevantní, a nebo k nim mohou přiložit odkazy na dokumenty či jiné důkazy, jež mají v úmyslu předložit. (2) Pokud se strany nedohodly jinak, může kterákoliv ze stran v průběhu rozhodčího řízení svoji žalobu či vyjádření k žalobě měnit nebo doplňovat svou, s výjimkou, kdy by takováto změny byla rozhodčím senátem shledána s ohledem na průtahy v řízení za nepřípustnou. § 24 Jednání a řízení na základě písemností (1) S výhradou jakékoli opačné dohody stran rozhoduje rozhodčí senát o tom, zda budou za účelem předložení důkazů či ústního přednesu tvrzení konána ústní jednání, nebo zda bude ve věci rozhodováno pouze na základě dokumentů a jiných materiálů. Nicméně, s výjimkou situace, kdy se strany dohodly, že ústní jednání konána nebudou, je rozhodčí senát povinen v příslušné fázi řízení jednání nařídit, pokud o to kterákoliv ze stran požádá. (2) Stranám musí být s dostatečným předstihem oznámeno kdy bude jednání ve věci konáno a kdy bude probíhat jakákoli schůze rozhodčího senátu za účelem kontroly zboží, jiného majetku nebo dokumentů. (3) Všechna vyjádření, dokumenty a nebo jiné informace poskytnuté rozhodčímu senátu jednou ze stran, musí být předány druhé straně. Druhá strana musí mít možnost seznámit se též s jakýmikoli znaleckými posudky či listinami, které mají sloužit jako důkaz, a z nichž může rozhodčí senát opřít při svém rozhodování vycházet. § 25 Nedoložení dokumentů nebo neúčast stran Pokud stranami není dohodnuto jinak a pokud, aniž strana prokáže dostatečný důvod: žalobce nepředloží svou žalobu v souladu s § 23 odst. 1, rozhodčí senát řízení zastaví;
žalovaný nepředloží své vyjádření k žalobě v souladu s § 23 odst. 1, rozhodčí senát pokračuje v řízení, aniž by takové nesplnění povinnosti bylo samo o sobě považováno za uznání tvrzení žalobce; kterákoliv ze stran se nedostaví k jednání nebo nepředloží písemný důkaz, - může rozhodčí senát pokračovat v řízení a vydat rozhodčí nález na základě důkazů jemu předložených. § 26 Znalec jmenovaný rozhodčím senátem (1) Pokud není stranami dohodnuto jinak, může rozhodčí senát: jmenovat jednoho nebo více znalců, aby vypracovali posudek ohledně specifických otázek, které rozhodčí senát stanoví; uložit straně, aby znalci poskytla relevantní informaci nebo předložila jakékoli relevantní doklady, zboží nebo majetek za účelem prozkoumání či aby k nim umožnila přístup. (2) Pokud se strany nedohodnou jinak, je znalec, na žádost kterékoliv stran nebo pokud to rozhodčí senát uzná za nezbytné, povinen se po písemném nebo ústním prezentování svých závěrů zúčastnit jednání ve věci, na kterém budou mít strany možnost mu za účelem prokázání sporných bodů klást otázky a konfrontovat jej s odborníky. § 27 Pomoc soudu při dokazování Rozhodčí senát při rozhodčího řízení vedeného u stálého rozhodčího soudu, nebo strana se souhlasem takovéhoto rozhodčího senátu, mohou požádat příslušný soud, aby jim při provádění důkazů poskytnul pomoc. Příslušný soud může vyhovět žádosti v dle příslušných procesněprávních předpisů Ruské federace. Oddíl VI. VYDÁNÍ ROZHODČÍHO NÁLEZU A UKONČENÍ ŘÍZENÍ § 28 Normy použitelné pro předmět sporu (1) Rozhodčí senát rozhodne spor v souladu s takovými právními normami, které si strany ve vztahu k předmětu sporu zvolily jako rozhodné. Jakékoliv určení práva nebo právního systému jakéhokoliv státu má být vykládán jako přímý odkaz na hmotné právo tohoto státu a nikoli odkaz na jeho kolizní normy. (2) Pokud si strany takovouto volbu neprovedou, použije rozhodčí senát právo určené dle kolizních norem, které považuje za rozhodné. (3) Rozhodčí senát ve všech případech rozhoduje v souladu s podmínkami smlouvy a bere v úvahu obchodní zvyklosti použitelné pro daný vztah. § 29 Rozhodování senátem rozhodců
Pokud není stranami dohodnuto jinak, musí být v rozhodčím řízení s více než jedním rozhodcem každé rozhodnutí rozhodčího senátu vydáno většinou všech jeho členů. Procesní otázky však mohou být rozhodnuty předsedou rozhodčího senátu, pokud tak byl stranami nebo všemi ostatními rozhodci zmocněn. § 30 Smír (1) Pokud strany během rozhodčího řízení vyřeší spor smírně, rozhodčí senát řízení zastaví a, jestliže o to strany požádají a nebude-li proti tomu mít rozhodčí senát námitky, vydá dle dohodnutých podmínek smír ve formě rozhodčího nálezu. (2) Rozhodčí nález podle dohodnutých podmínek musí odpovídat ustanovením článku 31 a musí stanovit, že se jedná o rozhodčí nález. Takový rozhodčí nález má stejnou sílu a závaznost jako každý jiný rozhodčí nález vydaný ve věci samé. § 31 Forma a náležitosti rozhodčího nálezu (1) Rozhodčí nález je vydáván v písemné podobě a musí být podepsán jediným rozhodcem nebo rozhodci. V rozhodčím řízení s více než jedním rozhodcem postačují podpisy většiny všech rozhodců rozhodčího senátu, za předpokladu, že je uveden důvod absence podpisů ostatních. (2) Rozhodčího nález musí uvádět důvody, na nichž je rozhodnutí založeno, výrok o uspokojení či zamítnutí žalobních nároků, výše poplatku a nákladů rozhodčího řízení a rozdělení povinnosti k jejich úhradě mezi strany. (3) Rozhodčí nález musí obsahovat datum rozhodčího nálezu a místo rozhodčího řízení určené v souladu s § 20 odst.1. Má se za to, že rozhodčí nález byl vydán na tomto místě. (4) Po vydání rozhodčího nálezu bude jeden jeho stejnopis podepsaný rozhodci v souladu s odst. 1 tohoto článku předán každé ze stran. § 32 Ukončení řízení (1) Rozhodčí řízení je ukončeno konečným rozhodčím nálezem nebo usnesením rozhodčího senátu v souladu s odst. 2 tohoto článku a dále se automaticky končí v případech upravených § 11 odst. 3 a 4. (2) Rozhodčí senát vydá usnesení o ukončení rozhodčího řízení, jestliže: žalobce vezme zpět svou žalobu zpět a pokud žalovaný proti tomuto ničeho nenamítá a rozhodčí senát neshledá na jeho straně oprávněný zájem na konečném vyřešení sporu; strany s ukončením rozhodčího řízení souhlasí; rozhodčí senát shledá, že pokračování v řízení je z jakéhokoliv důvodu zbytečné nebo nemožné. (3) Mandát rozhodčího senátu končí, s výhradou ustanovení § 33 a 34 odst. 4, společně s ukončením
rozhodčího řízení. (4) Po vynesení rozhodnutí o ukončení rozhodčího řízení bude každé ze stran předán jeden stejnopis, podepsaný rozhodci dle § 31 odst. 1. § 33 Oprava a výklad rozhodčího nálezu. Doplňující rozhodčí nález (1) Během třiceti dnů po obdržení nálezu, pokud nebyla stranami dohodnuta jiná lhůta: může kterákoliv ze stran společně s oznámením druhé straně požádat rozhodčí senát, aby opravil v rozhodčím nálezu jakékoli chyby v počtech, jakékoli písařské nebo reprografické chyby a nebo jakékoli chyby obdobné povahy; může strana, pokud takto bylo stranami dohodnuto, společně s oznámením druhé straně požádat rozhodčí senát, aby podal výklad určitého bodu nebo části rozhodčího nálezu. Vyhodnotí-li rozhodčí senát žádost jako důvodnou, provede opravy nebo podá výklad ve lhůtě 30 dnů od přijetí žádosti. Takovýto výklad se považuje za součást rozhodčího nálezu. (2) Rozhodčí senát je oprávněn ve lhůtě 30 dnů od data vydání rozhodčího nálezu z vlastní iniciativy opravit jakékoliv chyby, uvedené v odst. 1 bodu 2 tohoto článku. (3) Pokud si strany nedohodly jinak, může kterákoliv ze stran společně s oznámením druhé straně ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodčího nálezu požádat rozhodčí senát, aby vydal doplňující nález týkající se nároků, které byly během řízení vzneseny, avšak rozhodčí nález se s nimi nevypořádal. Shledá-li rozhodčí senát návrh za odůvodněný, vydá ve lhůtě 60 dnů od jeho doručení doplňující rozhodčí nález. (4) V případě nutnosti je rozhodčí senát oprávněn lhůtu pro provedení oprav, podání výkladu či vydání doplňujícího rozhončího nálezu podle odst. 1)nebo 3 tohoto článku prodloužit. (5) V případě, kdy příslušný soud, u něhož je projednáván návrh na zrušení rozhodčího nálezu podle § 34, toto řízení za účelem obnovy rozhodčího řízení a odstranění důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu přeruší, může rozhodčí senát na návrh kterékoliv ze stran, podaného po dobu přerušení soudního řízení, rozhodčí řízení obnovit. (6) Na opravu či výklad rozhodčího nálezu nebo na doplňující rozhodčí nález a na rozhodčí nález vydaný postupem dle odst. 5 tohoto článku, se použijí ustanovení § 31.
Oddíl VII. OPRAVNÝ PROSTŘEDEK PROTI ROZHODČÍMU NÁLEZU § 34 Nárvh na zrušení rozhodčího nálezu jakožto výjimečný opravný prostředek (1) Opravný prostředek může být u soudu uplatněn pouze formou návrhu na zrušení v souladu s odst. 2 a 3 tohoto článku. V rozhodčí smlouvě, kterou se zakládá pravomoc stálého rozhodčího soudu, si mohou strany svým výslovným ujednáním dohodnout, že je rozhodčí nález konečný. Konečný
rozhodčí nález nemůže být zrušen. Není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno, že bude rozhodčí nález považován za konečný, může být takovýto nález zrušen soudem z důvodů, uvedených v odst. 2 tohoto článku; rozhodčí nález může být přitom z důvodu dle odst. 2 bodu 2 tohoto článku zrušen též v případě, kdy strana, která podala návrh na zrušení rozhodčího nálezu, na tento důvod neodkázala. (2) Rozhodčí nález může být příslušným soudem zrušen, jestliže: 1) strana, která podala návrh na zrušení, prokáže, že: jedna ze stran rozhodčí smlouvy podle článku 7 nebyla plně svéprávná, nebo tato smlouva není podle práva, kterému ji strany podřídily, platná, nebo, pokud neexistuje žádný odkaz na právo konkrétního státu, podle práva Ruské federace, nebo strana nebyla o jmenování rozhodce nebo o rozhodčím řízení řádně vyrozuměna, včetně času a místa zasedání rozhodčího senátu, nebo jí bylo jinak znemožněno se ve věci vyjádři,; nebo rozhodčí nález se týká sporu, pro který nebyla rozhodčí smlouva uzavřena nebo který není v jejích mezích, nebo obsahuje rozhodnutí přesahující její rozsah. Mohou-li však být části rozhodčího nálezu ve věcech podrobených rozhodčímu řízení odděleny od části nálezu jednajících o věcech, které mu nejsou podrobeny, může být zrušena pouze ta část nálezu, která obsahuje rozhodnutí o věcech, na které se rozhodčí doložka nevztahuje, nebo složení rozhodčího senátu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s ujednáním stran nebo federálním zákonem 2) příslušný soud shledá, že: předmět sporu není způsobilý být dle federálního zákona podřízen rozhodčímu řízení nebo nález je v rozporu s veřejným pořádkem Ruské federace. (3) Návrh na zrušení rozhodčího nálezu nemůže být podána po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl navrhovateli rozhodčí nálezu doručen, a v případě podání žádosti dle § 33 ode dne, kdy bylo rozhodčím senátem o této žádosti rozhodnuto. (4) Soud, jemuž byl návrh na zrušení rozhodčího nálezu podle odst. 2 bodu 1 tohoto článku podán, může, jestliže tak uzná za vhodné a jestli o to některá ze stran požádá, řízení o návrhu na jím stanovenou dobu přerušit, s tím, aby poskytnul rozhodčímu senátu možnost rozhodčí řízení obnovit nebo podniknout jiné kroky k tomu, aby byly dle názoru rozhodčího senátu odstraněny důvody pro zrušení rozhodčího nálezu.
Oddíl VIII. UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODČÍCH NÁLEZŮ § 35 Uznání a výkon rozhodčího nálezu (1) Rozhodčí nález bude bez ohledu na zemi, v níž byl vydán, uznán jako závazný a bude na základě písemného návrhu, podanému příslušnému soudu za podmínek ustanovení § 35 a 36 a procesněprávních předpisů Ruské federace, vykonán.
(2) Strana, uplatňující rozhodčí nález nebo navrhující jeho výkon, doloží ověřenou kopii rozhodčího nálezu podepsanou rozhodci a dále dokumenty, dokládající podpis rozhodčí smlouvy. V případě, kdy jsou rozhodčí nález nebo smlouva vyhotoveny v cizím jazyce, doloží strana též řádně ověřený překlad do ruského jazyka. (3) V případě vydání rozhodčího nálezu mimo území Ruské federace, který není nutné vykonávat, je strana, v jejíž neprospěch byl tento rozhodčí nález vydán, oprávněna uznání tohoto rozhodčího nálezu v Ruské federaci podle procesněprávních předpisů Ruské federace, namítat. § 36 Důvody pro odepření uznání nebo výkonu rozhodčího nálezu (1) Uznání nebo výkon rozhodčího nálezu bez ohledu na zemi, v níž byl vydán, mohou být odepřen pouze z některého z následujících důvodů: 1) na návrh strany, proti které je uplatňován, jestliže tato strana příslušnému soudu, u něhož je uznaní nebo výkon rozhodčího nálezu domáháno, prokáže, že rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí smlouvy podle § 7 a některá ze stran nebyla k jeho uzavření svéprávná, nebo rozhodčí smlouva není platná podle práva, kterému ji strany podřídily, nebo v případě absence takovéto volby práva podle práva Státu, v němž byl rozhodčí nález vydán, nebo strana, proti níž je nález uplatňován, nebyla o jmenování rozhodce nebo o rozhodčím řízení, včetně času a místa jednání rozhodčího senátu řádně vyrozuměna nebo nemohla se nemohla z jakýchkoliv jiných důvodů ve věci vyjádřit, nebo rozhodčí nález se týká sporu, pro který nebyla rozhodčí smlouva uzavřena nebo který není v jejích mezích, nebo obsahuje rozhodnutí přesahující rozsah rozhodčí smlouvy. Mohou-li však být části rozhodčího nálezu ve věcech podrobených rozhodčímu řízení odděleny od části nálezu jednajících o věcech, které mu nejsou podrobeny, ta část nálezu, která obsahuje rozhodnutí o věcech podrobených rozhodčímu řízení, může být uznána a vykonána, nebo složení rozhodčího senátu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s ujednáním stran, nebo nebylo-li takovéhoto ujednání, nebyly v souladu se zákony země, kde se rozhodčí řízení konal rozhodčí nález vydaný v zahraničí se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen nebo že jeho výkon byl odložen příslušným orgánem země, v níž nebo podle jejíhož právního řádu byl vydán. 2) příslušný soud shledá, že: předmět sporu není způsobilý být podřízen rozhodčímu řízení dle federálního zákona, nebo uznání nebo výkon rozhodčího nálezu by bylo v rozporu s veřejným pořádkem Ruské federace. (2) V případě, upraveném odst. 1 bod 1 podbod 7 tohoto článku, kdy dojde k podání návrhu na zrušení nebo je odporováno návrhu na výkon rozhodčího nálezu, vydaného na území jiného státu, může příslušný soud, u kterého byl návrh na zrušení rozhodčího nálezu podán, nebo u kterého je ne návrhu na výkon rozhodčího nálezu odporováno, uzná-li za vhodné, vydání rozhodutí ve věci odložit, a na návrh strany, která se uznání nebo výkonu rozhodčího nálezu domáhá, uložit druhé straně povinnost
složit přiměřenou jistotu. (3) V řízení o vydání příkazu k výkonu rozhodnutí může být výkon rozhodčího nálezu odepřen též z důvodu odst. 1 bod 2 tohoto článku též v případě, pokud strana povinná na uvedené důvody neodkazuje.
