Diplomatický protokol Ruské federace

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod

Název bakalářské práce:

Diplomatický protokol Ruské federace

Vypracovala: Irina Lukyanova Vedoucí práce: Ing. Soňa Gullová, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Diplomatický protokol Ruské federace“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne

Podpis

2

P o d ě k o v á n í:

Ráda bych poděkovala Ing. Soně Gullové, Ph.D. za odborné vedení a pomoc při tvorbě této bakalářské práce.

3

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 I. 1. Státní protokol a státní symboly Ruské federace ........................................................... 7 1.1 Vlajka ............................................................................................................................ 7 1.2 Státní znak ..................................................................................................................... 8 1.3 Standarta prezidenta RF ................................................................................................ 9 1.4 Státní hymna ................................................................................................................ 10 1.5 Kremelská rezidence RF ............................................................................................. 11 1.5.1 Zastupitelský kabinet prezidenta RF ................................................................ 12 2. Návštěvy, spojené s přijetím hlav cizích států prezidentem RF. .................................... 13 2.1 Slavnostní uvítání a rozloučení na letišti ................................................................... 14 2.2 Zasedací pořádek účastníků oficiálních jednání při rozhovorech a obědě ................ 14 2.3 Jednání prezidenta RF s hlavami cizích států ............................................................ 15 2.4 Slavnostní podpis dokumentů .................................................................................... 15 2.5 Setkání “bez kravaty” ............................................................................................... 16 2.6 Návštěva koncertu nebo divadla ............................................................................... 16 3. Organizace návštěvy prezidenta Ruské federace do cizích zemí .................................... 18 II. 1. Diplomatický protokol RF. Pojmy a historie ............................................................. 23 1.1 Diplomatický protokol ............................................................................................... 25 1.2 Diplomatický personál ............................................................................................... 28 1.3 Diplomatická korespondence RF ............................................................................... 31 1.4 Vizitky ....................................................................................................................... 33 1.5 Výsady a imunity diplomatických pracovníků v RF ................................................. 34 2. Diplomatické, společenské podniky................................................................................... 37 2.1 Formy diplomatických společenských podniků ......................................................... 37 2.2 Etiketa stolování a chování u stolu ............................................................................. 40 2.3 Oblékání ...................................................................................................................... 43 2.3.1 Pánské oblečení................................................................................................. 45 2.3.2 Dámské oblečení ............................................................................................... 47 Závěr ........................................................................................................................................ 49 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 51 Přílohy a obrázky ................................................................................................................... 52

4

Úvod Současný trend spolupráce mezi státy získal skutečně globální charakter. To zase posiluje význam dodržování určitých slavnostních a protokolárních tradic a pravidel. Mezinárodní protokolární zkušenosti a praxe ukazují, že v komunikaci států a jejich představitelů působí určité tradice a podmíněnosti, pravidla a předpisy, které musí být dodrženy, aby nepoškodili státní nebo soukromé vzájemné vztahy. Diplomatický protokol je jedním z nejdůležitějších složek oblasti mezinárodních vztahů. Podle diplomatického slovníku, který definuje protokol jako „všeobecně uznávaný soubor pravidel, tradic a podmínek dodržovaných vládou, ministerstvem zahraničních věcí, diplomatickými zástupci a úředníky v mezinárodní komunikaci“.1 Diplomatický protokol je flexibilní, ale je velmi konkrétní. “Diplomatický protokol se zabývá formální, nikoli věcnou stránkou mezinárodních styků. Součástí diplomatického protokolu jsou formální pravidla společenského chování ve styku s diplomatickými představiteli cizích zemí, etiketa a ceremoniál uplatňované ve styku s těmito představiteli“.2 Má své vlastní národní zvláštnosti v každé zemi, ale jeho základ a podstata jsou nezměněny – projev hluboké úcty k zahraničním partnerům, tudíž k zemi a lidem, které zastupují. Protokol vyžaduje maximální pozornost pro detaily, znalost politiky a zeměpisu, hospodářství a kultury, národní a náboženské tradice různých národů. Vybrala jsem si toto téma bakalářské práce, protože aktuálnost tématu roste zejména v současné době v souvislosti s existencí Společenství nezávislých států, vystupováním jejich zástupců na mezinárodní scéně. Moje práce analyzuje diplomatický protokol Ruské federace v dnešní době. Mnohé z jeho pravidel je dobré znát nejen diplomatům, ale i pracovníkům jiných úřadů, včetně podnikatelů, kteří usilují o pozivitní výsledek svých kontaktů s cizinci. Svou práci jsem se snažila rozdělit do dvou hlavních částí, první část analyzuje protokol prezidenta Ruské federace, druhá část – diplomatický protokol Ruska. Důležité je poznamenat, že protokol prezidenta Ruské 1

A. K. Blinnikov, Protokol Rf, str. 6

2

Ing. S. Gullová, Ing. F. Müllerová, Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol, str. 163

5

federace úzce spolupracuje s oddělením protokolu ministerstva zahraničních věcí RF a zahraničními velvyslanectvími. Pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace mají značné zkušenosti s prací na ministerstvu zahraničních věcí, v orgánech veřejné správy Ruska a mezinárodních organizacích. K vypracování práce jsem využila různé zdroje. Nejvíce materiálů, ze kterých jsem čerpala, mi bylo poskytnuto knihou “Diplomatický protokol Ruska” autor A. F. Borunkov a “Protokol RF” autor A. K. Blinnikov. Významným zdrojem byl internet, kde jsem se snažila o nalezení nejaktuálnějších informaci na českých, ruských či mezinárodních webových stránkách. Uvedení poměrně velkého množství příkladů, aplikací a obrázků by nám mělo pomoci k úspěšnému zvládnutí diplomatického protokolu Ruské federace.

6

I. 1. Státní protokol a státní symboly Ruské federace Vliv času se projevuje též na změně Státního protokolu. Významné změny se začaly objevovat se začátkem perestrojky v SSSR. Prezident SSSR M. S. Gorbačov věnoval hodně času mezinárodním otázkám, aktivně cestoval po světě, často se setkával se zahraničními politiky. Změnila se i zahraniční politika, která se stala více otevřenou, což vedlo ke změně pravidel protokolu. V květnu 1990 bylo v kanceláři prezidenta SSSR zřízeno oddělení protokolu, které se zabývá vývojem diplomatického a státního protokolu v souladu s požadavky doby. Koncem roku 1991 se rozpadl Sovětský svaz a na politické mapě světa se objevilo Rusko jako nezávislý stát. Prezident Ruské federace B. N. Jelcin věnoval nejvyšší pozornost mezinárodní politice mladého státu, který se stal oficiálním nástupcem Sovětského svazu. Prezident Ruska se rozhodl vytvořit pravidla protokolu nového státu a bylo též rozhodnuto o přijetí nových státních symbolů. Hlavním úkolem protokolu prezidenta Ruské federace je vytvoření celého souboru protokolních norem vzhledem k hlavě státu, pomáhat s organizací návštěv představitelů cizích zemí, pořádání konferencí a dalších oficiálních akcí na nejvyšší úrovni. Protokol prezidenta Ruské federace úzce spolupracuje se státním oddělením protokolu ministerstva zahraničních věcí RF a zahraničními velvyslanectvími. Dokumentují se záznamy ze všech schůzek a návštěv. Pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace mají značné zkušenosti s prací na ministerstvu zahraničních věcí, v orgánech veřejné správy Ruska a mezinárodních organizacích.

1.1 Vlajka Bílo-modro-červenou vlajku se třemi stejnými horizontálními pruhy dalo Rusku loďstvo Petra I. Barevnost vlajky měla v Rusku dlouhou dobu symbolický význam, bílý pruh znamenal ušlechtilost, upřímnost, modrý – věrnost, čestnost, dokonalost, červený – statečnost, odvahu, velkodušnost, lásku. I v současné době neztratily tyto významy pro Rusko smysl. Státní vlajka Ruska se vztyčuje na zvláštní stožár v přední části budovy nebo na budově. Při současném vztyčování státní vlajky Ruské federace a vlajky cizí země se každá vztyčuje na samostatný stožár.

7

Vlajky jsou obvykle umístěny v abecedním pořadí podle názvu země v dohodnutém jazyce. V kabinetu prezidenta je státní vlajka umístěna na násadě podstavce po pravé straně stolu vzhledem k sedícímu. Den státní vlajky Ruské federace se slaví 22. srpna každého roku. Tento den byl schválen v roce 1993 vyhláškou prezidenta Ruské federace.

Zdroj http://www.klemlin.ru

1.2 Státní znak Spolu s bílo-modro-červenou vlajkou je hlavním historickým symbolem Ruska dvouhlavý orel. Tento znak se poprvé objevuje v Rusku v 15. století. Velkokníže Ivan III. se oženil s byzantskou princeznou Sofií Paleolog a od té doby se považoval za právoplatného dědice Byzance, kde byl orel užíván jako znak. Proto velkokníže zvolil jako státní znak dvouhlavého orla (spojení obou říší) a ten se pak stal symbolem ruské říše. Dne 30. listopadu 1993 byla prezidentem Ruska B. N. Jelcinem podepsána vyhláška o státním znaku Ruské federace. Vyhláška zní: „Státní znak Ruské federace je obraz zlatého dvouhlavého orla na červeném štítě, nad orlem jsou tři historické koruny Petra Velikého (nad hlavami jsou dvě malé a nad nimi je jedna velká), v pařátech orla je žezlo a jablko, na hrudi orla je na červeném štítě jezdec na koni, který vráží kopí do

8

draka”. Dvě hlavy orla symbolizují nedělitelnost evropské a asijské části Ruska. Hrudník orla, který je chráněn štítem s vyobrazením jezdce na koni, ukazuje na historickou kontinuitu Ruska. A v neposlední řadě hrudník orla představuje ochránce ruského území.


1.3 Standarta prezidenta Ruské federace Dne 15. února 1994 byla prezidentem Ruska B. N. Jelcinem podepsána vyhláška "O standartě ruského prezidenta”. Podle vyhlášky je standarta hlavním symbolem prezidentské moci v Rusku. Je to čtvercová tkanina se třemi stejnými vodorovnými pruhy: bílým, modrým a červeným. Ve středu je zlatý obraz státního znaku. Tkanina je lemována zlatým třepením. Násada standarty je korunována kovovým hřídelem ve tvaru kopí. Standarta je umístěna v kabinetě prezidenta a nachází se po levé straně za stolem prezidenta. Duplikát standarty se vztyčuje nad rezidencí prezidenta v Moskvě a též nad ostatními rezidencemi, pokud je v nich prezident přítomen. Standarta se umísťuje i na vozidle prezidenta. Společné užívání státního znaku a vlajky je nejlepší způsob jak upozornit na státnický význam prezidenta a je jedním z nejvýraznějších a silných atributů Ruské federace.

9


1.4 Státní hymna Státní hymna Ruské federace je oficiálním státním znakem Ruska. Text hymny vyjadřuje pocit vlastenectví, úctu k historii země a její vládě. Státní hymnu Ruské federace poslouchají přítomní ve stoje, muži sundávají pokrývky hlavy. V případě, že je státní hymna Ruské federace doprovázena vztyčováním ruské vlajky, musí se přítomní otočit tváří k vlajce. Státní hymna byla schválena vyhláškou prezidenta RF dne 30. prosince 2000 (viz přílohu 2).

10

1.5 Kremelská rezidence prezidenta RF Rezidence prezidenta Ruska se nachází v bývalé budově Senátu, která byla postavena v klasickém stylu v Kremlu v letech 1776–1787. Má tvar trojúhelníka, který má v jednom rohu velkolepou rotundu s obrovskou kopulí. Bez nadsázky lze říci, že budova Senátu je svou výzdobou chloubou nejen Kremlu, ale i celé Moskvy. Byla postavena na příkaz Kateřiny II. a poté využívána jako kancelářská budova, do které byla umístěna řada vládních agentur. V tehdejších dobách se zde také konala slavnostní shromáždění šlechty. V roce 1991 se budova Senátu stává Kremelskou rezidencí prezidenta Ruské federace a na kopuli rotundy se vztyčuje bílo-modro-červená vlajka. Po tomto rozhodnutí byla provedena obnova interiéru budovy Senátu, aby se nově získaný sváteční a slavnostní vzhled shodoval se statutem rezidence prezidenta Ruské federace. Již v prvních dnech po této rekonstrukci se v senátních sálech konaly rozhovory prezidenta RF s politickými vůdci cizích zemí a taktéž se zde uskutečňovala pracovní setkání s vedoucími představiteli ruských regionů.


11

1.6 Zastupitelský kabinet prezidenta RF V zastupitelském kabinetu prezidenta RF se konají oficiální a pracovní setkání s vedoucími politiky cizích států a též se zahraničními pracovníky z oblasti kultury a veřejných a podnikatelských kruhů. V domluveném jednacím čase vstupuje hlava cizího státu a jeho doprovod (do 8 osob včetně tlumočníka) do zastupitelského kabinetu. Prezident Ruska a hlava cizího státu se vítají stisknutím ruky. Pak probíhá fotografování obou představitelů. Poté, co ruský prezident spolu s hlavou cizího státu a dalšími účastníky jednání zaujmou vyhrazená místa, jsou pracovníci medií nuceni opustit místnost. Jednání obvykle začíná konverzací mezi oběma hlavami států. Zpravidla se na každé straně používá záznamové zařízení a tlumočník. Podle dohodnutého programu se na závěr jednání oba vedoucí představitelé a členové delegací buď rozloučí, nebo se odeberou do Posolského3 sálu Kremelské rezidence k slavnostnímu podpisu společných dokumentů.


3

Česky Velvyslanecký sál, neboť posol = (vel)vyslanec

12

2. Návštěvy, spojené s přijetím hlav cizích států prezidentem RF Vzájemné návštěvy státních činitelů jsou nejvyšší formou mezinárodní komunikace a svědčí o kvalitě politických, hospodářských a jiných vztahů mezi státy. Organizace přijetí zahraniční delegace prezidentem Ruské federace v Moskvě je důležitou součástí protokolu. Je nutné zajistit vysokou úroveň přijetí hosta jak při příjezdu, tak i během pobytu a poté i při odjezdu. Například na letišti nebo na nádraží vítá hlavu zahraničního státu předseda vlády a ministr zahraničních věcí Ruské federace. Slavnostní uvítání, vlastní jednání i následné rozloučení probíhá v Kremlu za účasti prezidenta Ruské federace. Program nadcházející návštěvy detailně připravuje řídící skupina, ve které jsou přítomni zástupci všech složek (bezpečnostní, komunikační, medicínské, atd.), které se podílejí na přípravě a průběhu návštěvy cizí hlavy státu. Účastnici setkání diskutují téměř o každém kroku hlavy státu, počínaje ceremonií při příjezdu a odjezdu, ale též zajišťují péči o další účastníky delegací, postup při podpisu dokumentů o spolupráci, výměnu dárků atd. Finanční výdaje spojené s návštěvou hradí ruská strana, ona také určuje počet a úroveň poskytovaných služeb pro zahraniční návštěvníky, včetně ubytování v rezidencích a hotelech, hradí silniční a leteckou dopravu (pouze ale za cesty po Ruské federaci, pokud je to zahrnuto v programu pobytu hlavy zahraničního státu). Součástí protokolu jsou následující protokolární akce4: •

Uvítání a rozloučení na letišti;

•

Organizace ceremonie uvítání v Kremlu;

•

Jednání prezidenta RF s hlavou cizího státu;

•

Organizace oficiálního oběda, který pořádá prezident RF na počest hostů;

•

Organizace kulturních akcí.

Nyní bych ráda ve své práci podrobněji popsala jednotlivé protokolní akce, které byly výše zmíněny. Popíšeme přípravu a sestavení programu pobytu zahraničního hosta, který dorazil do Ruska na oficiální návštěvu. Uvidíme, že každá maličkost související 4


13

s organizací návštěvy zahraničního hosta může negativně nebo pozitivně ovlivnit budoucí spolupráci.

2.1 Slavnostní uvítání a rozloučení na letišti Slavnostní uvítání státní a oficiální návštěvy je na letišti doprovázeno vojenskými poctami s výjimkou případů, kdy host dorazí do Moskvy pozdě v noci nebo brzy ráno. Při příjímání hlavy zahraničního státu se na letišti vztyčují vlajky Ruské federace a země hosta. Čestná stráž je na letišti složena ze třech druhů ozbrojených sil. U schůdků letadla vítá hlavu cizího státu předseda vlády Ruska a jeho zástupce. Přitom se hrají státní hymny Ruské federace a země hosta. Hlava cizího státu a předseda vlády Ruska zdraví čestnou stráž úklonem hlavy. Host a předseda vlády Ruské federace procházejí kolem čestné stráže a směrují k budově letiště. Předseda vlády RF tam hostovi představuje členy diplomatického sboru a některé další významné ruské politiky. Po ceremonii přivítání na letišti předseda vlády RF a host odjíždějí v jednom autě k rezidenci prezidenta. Na autě jsou umístěny vlajky RF a země hosta. Ulice města jsou podél cesty k rezidenci na 3 – 4 místech vyzdobeny státní vlajkou RF a země hosta. U vchodu do Kremlu vítá správce Moskevského Kremlu hlavu zahraničního státu. Při odjezdu hosta z Moskvy se koná stejná ceremonie, ale v obráceném pořadí (viz obrázek 1).

2.2 Zasedací pořádek účastníků oficiálních jednaní při rozhovorech a obědě Správné umístění a pořadí účastníků oficiálních ceremonií, setkání a jiných společenských akcí je jednou z nejdůležitějších a velmi odpovědných úkolů protokolu každého státu. Chtěla bych zdůraznit, že umístění delegátů a doprovázejících osob (ať už v jednacích místnostech či u jídelního stolu) je založeno na principu společenské přednosti, který je široce používán v moderní mezinárodní protokolární praxi. Umístění účastníků ceremonie se může pouze na první pohled zdát jako jednoduchý úkol, kdy stačí mít pouze seznamy delegátů a včas doprovázet zvané hosty k místům pro ně vyhrazeným. Ve skutečnosti jsou pocity strachu a nervozity přítomny při jakékoli

14

návštěvě. Tyto pocity mohou být vyvolány nedochvilností jednotlivců z ruské nebo zahraniční delegace, přáními hostů, kteří si přesedají dle vlastního uvážení atp. Od zaměstnance protokolu se proto vyžaduje maximum taktu, zdvořilosti a citlivého přístupu při řešení nenadálé situace.

2.3

Jednání prezidenta RF s hlavami cizích států

Jedním z hlavních prvků protokolu je organizace setkání a rozhovorů mezi prezidentem Ruska a hlavami cizích států. Tyto aktivity představují nejdůležitější aspekt návštěvy zahraničních delegací, a proto je jim ze strany protokolu věnována velká pozornost. Při přípravě jednání se dojednává seznam účastníků rozhovorů jak z ruské tak i zahraniční země (obvykle je na jednání přítomen jeden tlumočník a jeden zapisující na každé straně). Též se určuje místo jednání. Protokol Prezidenta RF to pak oznámí účastníkům jednání a tisku. Zajišťuje se též příjezd aut delegací do Kremlu. Po příjezdu do Kremlu přivítá zástupce protokolu prezidenta RF hlavu zahraniční delegace. On doprovází hosta do Zeleného sálu Kremlu. Hlavy států se posadí proti sobě u malého stolku vedle krbu pod vlajkami svých států. Po skončení jednání odcházejí hlavy států se svými asistenty ke svým delegacím (viz obrázek 2).

2.4 Slavnostní podpis dokumentů Prezident Ruské federace a hlava cizího státu přichází do Zimní zahrady asi 3 – 5 minut před začátkem ceremonie. Do této doby se ve Vladimirském sále shromáždí skupina lidí, kteří jsou pozváni ke slavnostnímu podpisu dokumentů. Účastníci jednání zaujali místa na té straně stolu, kde jsou umístěny vlajky jejich zemí. Při příchodu obou hlav států účastníci jednání vstávají. Prezidenti obou států si sedají do křesel, hlava zahraničního státu je na pravé straně prezidenta Ruské federace. Po podepsání společných dokumentů si prezident Ruska a hlava zahraničního státu vyměňují dokumenty a podávají si ruce. Podává se šampaňské. Také může být nějaká krátká prezentace z mikrofonu, který se nachází na obou stranách stolu, nebo zástupci tisku mohou položit 2 – 3 otázky (viz obrázek 3).

15

2.5 Setkání “bez kravaty“ V ruském protokolu se objevila nová forma komunikace prezidenta Ruské federace s šéfy cizích zemí, která se nazývá setkání “bez kravaty“. “Charakteristickým rysem těchto jednání je jejich neformální charakter, kdy ve volné atmosféře bez přítomnosti protokolárních formalit mohou představitelé obou zemí diskutovat o naléhavých otázkách dvoustranných vztahů a o širokém spektru mezinárodních otázek“.5Na první pohled by se mohlo zdát, že takové neformální jednání znamená lehkovážný přístup k diskutovaným otázkám. Naopak, právě přípravě takovéhoto dialogu hlav dvou států, který má důvěrný charakter, je věnována ze strany řídící a organizační skupiny velká pozornost. Samozřejmě, že pro neformální úroveň vztahu je nutno, aby se hlavy obou států dobře vzájemně znaly. Je tedy pochopitelné, že první setkání “bez kravaty“ konal ruský prezident se svými kolegy ze zemí SNS. V roce 1993 proběhla řada neformálních setkání, včetně pracovní návštěvy prezidenta Ukrajiny v Moskvě. Do programu této návštěvy bylo zahrnuto: pracovní oběd, společný rybolov, sauna. Dlouhé diskuse přispěly k vytvoření přátelské a otevřené atmosféry mezi vůdci obou zemí. Postupně vstoupila setkání „bez kravaty“ do praxe při setkání na nejvyšší úrovni mezi prezidentem Ruska a vůdci sedmi nejvyspělejších států světa (G8). Nicméně otázkou zůstává, jaká je v tomto neformálním prostředí úloha protokolu. Je zřejmé, že neformální setkání nevylučuje mnoho byrokratické práce související s volbou místa jednání, programem jednání atp. Během jednání musí pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace zajistit přítomnost a připravenost nutných poradců a expertů (viz obrázek 4).

2.6 Návštěva koncertu nebo divadla Při státních a oficiálních návštěvách hlav států a vlád v Rusku mohou být do programu zahrnuty návštěvy divadelních představení, koncertů atp. Pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace přijedou předem do divadla nebo koncertního sálu, aby tam připravili květinové koše pro umělce či hudebníky jménem významného hosta, prezidenta RF nebo jeho zástupce. Hostu a prezidentu Ruska se poskytují ústřední lóže 5


16

divadla nebo koncertního sálu. V případě státní nebo oficiální návštěvy se na obou stranách lóže vztyčuje vlajka Ruské federace a vlajka země, ze které pochází host. Před začátkem představení se hrají státní hymny obou zemí. Při neformální návštěvě se vlajky nevztyčují a hymny se nehrají. V lóži jsou připraveny programy a libreta vytištěna v jazyce země hosta a také v ruském jazyce. Umístění ruských a zahraničních účastníků je prováděno v souladu s principem společenské přednosti, který je běžně používaný v moderním mezinárodním protokolu. Na konci představení nebo koncertu se na scénu přináší květinový koš se dvěma vizitkami od hosta a prezidenta Ruské federace. Podle přání hosta se na konci představení nebo koncertu může konat stručné setkání s herci nebo hudebníky. V přestávce představení nebo koncertu může být uspořádán banket.

17

3. Organizace

návštěvy

prezidenta

Ruské

federace do cizích zemí Primárním cílem protokolu prezidenta Ruské federace je organizace aktivit v průběhu návštěv prezidenta Ruské federace a jeho manželky v zahraničí. Ráda bych upozornila na to, že organizace takové návštěvy je velmi zdlouhavý a komplikovaný proces, který zahrnuje různé služby a útvary. Je spojena s politickými, protokolárními, administrativně – finančními a dalšími praktickými otázkami, které mají vliv na vytváření příznivého prostředí pro setkání a rozhovory mezi hlavami státu. Po přijetí rozhodnutí o realizaci návštěvy prezidenta Ruské federace pracovnici protokolu začínají s vyjednáváním termínu návštěvy se zastupiteli hostitelské země. Tato práce je prováděna spolu s Ministerstvem zahraničních věcí, zástupci ruského velvyslanectví v hostitelské zemi a jeho diplomatickém sborem v Moskvě. Řídící skupina, v čele s pracovníky protokolu prezidenta Ruské federace, přichází do země nadcházející návštěvy, dohodnout konečné termíny a upravit hlavní body navrhovaného programu návštěvy. „Během dlouhých a náročných diskusí se v první řadě projednají tyto otázky: •

Čas a místo příjezdu delegace;

•

Program oficiálního jednání a počet účastníků;

•

Místo pobytu prezidenta Ruské federace a oficiální delegace, seznam poskytnutých služeb;

•

Čas a místo konání setkání, jednání, rozhovorů, informace o společenských akcích, například to může být snídaně, oběd, vystupování na veřejnosti. Předem se stanoví přibližný počet účastníků, určí se počet tlumočníků a druh překladu (simultánní, konsekutivní, písemný v podobě předběžného – vytištěného překladu rozdaného na stolky), plánuje se setkání s pracovníky médií;

•

Dalším předmětem diskuse může být program pobytu manželky prezidenta“.6

6


18

Členové řídící skupiny a jejich zahraniční kolegové dávají pozor na všechny body programu pro seznamování, snaží se získat grafické plány staveb a schéma objektů s jejich místem a cestou do nich. Na závěr diskuse se projednává finanční hledisko, obsluhovaní a dopravní služby pro delegace. Jak již bylo výše uvedeno, v souladu s převládající mezinárodní praxí, náklady na ubytování a dopravu oficiální delegace nese hostitelská země. Pokud jde o umístění doprovodných osob v hotelu se střední úrovni je pravděpodobné, že by došlo ke snížení důvěryhodnosti země. „Seznam oficiálních doprovodných osob prezidenta Ruské federace se skládá z jednotlivců: •

Jeden ze zástupců předsedy vlády;

•

Ministr zahraničních věcí;

•

Ministři a vedoucí ostatních federálních a výkonných orgánů, kteří patří k oficiální delegaci; Velvyslanec Ruska v zemi návštěvy“.7

•

„Mezi doprovodné osoby patří: •

Zástupce vedoucí správy prezidenta, asistenti a poradce prezidenta;

•

Vedoucí protokolu prezidenta, bezpečnostní služby, pracovníci médii;

•

Nejvyšší úředníci Ruské federace;

•

Vedoucí ministerstev a oddělení;

•

Ředitelé ministerstev zahraničních věcí“.8

Po návratu řídicí skupiny do Moskvy začíná intenzivní fáze práce pro všechny pracovníky protokolu. Za prvé, pracovníci protokolu koordinují činnost všech podílejících se na přípravě a organizaci návštěvy z administrativy prezidenta, vlády, ministerstev a útvarů.

Zároveň pracovnici protokolu zahájí práce s dokumenty

organizačního a protokolárního charakteru, včetně podrobných materiálů o městech, kde 7


8


19

se budou konat návštěvy. Také navrhují dárky od prezidenta. Zapojují se do agendy víz pro delegáty a doprovázející osoby. Pět až šest dnů před návštěvou jede řídící skupina do hostitelské země, aby dokončila všechny přípravy k příjezdu prezidenta a jeho doprovodu. Pracovnici protokolu se zabývají podrobně každým detailem programu návštěvy, kde se v chronologickém pořadí popisuje každý krok ruské delegace od příjezdu do zemí až do konce návštěvy. Za tímto účelem je potřeba upřesnit informace o doprovázených osobách a účastnicích jednání, rozhovorů, setkání s kolegy. Řídicí skupina kontroluje připravenost zobrazení objektů, místa návštěv, hodnotí ubytovací podmínky a služby. Končenou verzi programu dopravuje do Moskvy, kde se tiskne ve formě malé brožury a je rozdávána každému členu delegace a doprovázejícím osobám. Jako příklad bych chtěla uvést program státní návštěvy prezidenta Spojených státu americké U. D. Clintona a jeho manželky X. Clinton do Ruské federace v září 1998 (viz přílohu 1). Samotné téma pro projednávání je uspořádání průvodu delegace, což není tak jednoduchá práce. Vždy se bere v úvahu přesně vymezený počet automobilů business class v zemí návštěvy a nutnost umístění v souladu s principy společenské přednosti jak ruské delegace, tak i doprovodných zahraničních zástupců. Pro usnadnění vyhledávání vozidel v průvodu je každému hostu vydána registrační karta s číslem automobilu, která je obvykle namontována na přední sklo vozu. V kartě vlastníka je také uvedeno místo ubytování v samostatné rezidenci nebo hotelu. Po vyřešení všech existujících problémů s hostitelskou zemí, pracovníci protokolu prezidenta Ruské federace informují své vedení prostřednictvím ruského diplomatického sboru. Je pravidlem, že žádná z událostí tohoto rozsahu a významu není bez krizových protokolárních situací, jejichž výhod, který zcela závisí na profesionalitě pracovníků úřadu. Pracovníci protokolu bedlivě sledují dodržování programu a nacházejí se neustále v blízkosti delegace, aby mohli poskytnout potřebnou podporu a pomoc při plnění jejich poslání. Někdy se mohou vyskytnout problémy přímo na letišti. Při zkoumání státního protokolu Ruské federace jsem dospěla k závěru, že problémy v průběhu návštěvy mohou nastat pouze z jednoho důvodu – nedostatečné provázanosti působení obou stran. Jakékoliv jednostranné změny programu nebo porušení dohod, zvláště v poslední chvíli je vždy stresující situace. Většinou asi hodinu před příjezdem letadla s ruským prezidentem dorazí letadlo se členy oficiální delegace. Nejčastěji jsou to federální

20

ministři, pracovníci úřadů, zástupci podnikatelský sféry a experti. Jedním z úkolů řídicí skupiny k přípravě návštěvy je jednání s hostitelskou zemí o přístupu pracovníků protokolu, bezpečnostní služby a zástupci ruského velvyslanectví přímo k letadlu pro setkání hostů. Je třeba poznamenat, že to vyvolává otázky týkající se překračování státních hranic v hostitelské zemi, celní kontroly apod. Ale ve většině případů je rozhodnutí jasné: pracovníci protokolu musí uvítat členy oficiálních delegací přímo u schůdků letadla. Je to výborná příležitost k diskusi o problémech, které mohou vzniknout u členů delegace, a také doručit kartu s informací o ubytování, umístění v automobilu, operační a informační materiály, atd. Kromě toho existuje pravidlo: host v zahraničí by se měl scházet s představiteli své země. Ale, bohužel, zahraniční partneři Ruské federace nejsou vždy v souladu s tímto pravidlem. Jak píše A. K. Blinnikov, autor knihy „ Protokol Ruské federace“, existují případy, kdy zástupcům protokolu na poslední chvíli byl odepřen vstup do letadla. To určitě způsobilo zmatek mezi členy oficiální delegace. To samozřejmě vytváří obecně negativní náladu před návštěvou, a někdy i přímo na letišti zástupci protokolu prezidenta Ruské federace vynaloží skutečně obrovské úsilí, aby problém vyřešil. Autor knihy také popisuje další problémy, které se objevily v průběhu zahraničních návštěv. Například v jedné zemi bezpečnostní služba hostitelské země vypnula všechny výtahy v hotelu, kde pobýval prezident, takže členové oficiální delegace neměli čas se dostat na plánované akce. Někdy hostitelské země nerespektují přání ruského protokolu o ubytování zástupce prezidenta (asistenty, poradce), což má za následek, že členové delegace by mohli být umístěni v několika různých hotelech. I kdyby se všechny hotely v moderním velkém městě nacházely v jedné části města, dostat se z jednoho hotelu do druhého, může být velkým problémem. A před pracovníky protokolu stojí problém, jak shromáždit všechny členy delegace na stejném místě v přesně stanovené době. „Každá země má svá vlastní pravidla pro tvorbu průvodu. Zaměstnanci protokolu prezidenta Ruské federace se vždy snaží naslouchat požadavkům hostů v průběhu přepravy návštěvy zahraničního partnera v Rusku. Objevily se případy, kdy zahraniční partneři Ruska byli neoblomní v otázce formovaní průvodu pro prezidenta Ruské federace, což vedlo k nedorozumění“.9 9


21

Naštěstí příklady, které uvádím, jsou spíše výjimkou než pravidlem. Je však třeba připomenout, že každá i ta nevýznamná maličkost může negativně ovlivnit celou návštěvu.

22

II. 1. Diplomatický protokol RF. Pojmy a historie V další části práce bych se chtěla soustředit na diplomatický protokol Ruské federace, jehož pochopení by mělo význam pro zahraniční partnery, kteří by s Ruskem chtěli spolupracovat. Diplomacie je jednou z nejdůležitějších složek v oblasti mezinárodních vztahů. „Diplomacie jako zvláštní druh současné vládní činnosti vstoupila do praxe na přelomu XVI. – XVII století, kdy u panovníků se vyskytovali trvalí diplomatičtí zástupci. I v systému orgánů veřejné správy se objevila zvláštní oddělení zabývající se korespondencí mezi státem, přijímáním zahraničních delegací a velvyslanců, vyjednávání atd.“10 Povaha a formy diplomatické činnosti vlády v této době pomohly některým učencům a diplomatům definovat diplomacii jako “věda o vnějších vztazích subjektů mezinárodního práva navenek, o jednáních, o stycích politických, kulturních, školských, technických apod., o činnostech osob nebo orgánů zákonem určených, nebo jinak zplnomocněných k vedení takových jednání a styků“ (Doc. Ječný), jako “využití inteligence a taktu na provozování oficiálních vztahů mezi vládami nezávislých států” (A. Sáto), jako “věda o vzájemných zájmů a vztahů vlád nebo umění vzájemně se dohodnout na zájmech obyvatel, ale ve správném smyslu slova – věda nebo umění vyjednávání“ (Garden). Ve knize „Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol“ autoři Ing. Soňa Gullová a Ing. Františka Müllerová uvádí starší definice diplomacie významného znalce mezinárodního práva V. Outrata: “Zahraniční politika, popřípadě mezinárodní politika, se někde ztotožňují s diplomacií. Správně by bylo ponechat termín diplomacie k označení té metody zahraniční politiky, která se snaží dosáhnout zamyšlených cílu vyjednáváním (podtrženo autorem) mezi státy”.11 Je zřejmé, že diplomacie je nedílnou součástí vnější politiky a není omezena pouze na jednání. “Podle slovníku můžeme definovat diplomacii jako “ nástroj pro 10

A. F. Borunkov, Diplomatický protokol v Rusku, str. 8

11


23

provádění zahraniční politiky, což je kombinace praktických aktivit, metod a techniky, které jsou uplatňované na konkrétních podmínkách a charakteru úkolu: oficiální činnost hlav států a představitelů, ministrů zahraničních věcí, ministerstva zahraničních věcí, diplomatických zástupců zahraničí, delegace na mezinárodních konferencích pro řešení úkolů vnější politiky, ochrany práv a zájmu státu, jeho institucí a občanů v zahraničí.“12 Z toho vyplývá, že koncept diplomacie zahrnuje celou řadu zahraničně – politických činností hlav státu a vládních orgánů, jakož i vnějších vztahů. Prostřednictvím jednání a jiných nástrojů se diplomacie snaží realizovat cíle a úkoly zahraniční politiky, chrání zájmy své země na mezinárodní scéně. Metody a prostředky diplomacie se změnily spolu se změnami cílů a úkolů zahraniční politiky jednotlivých států v různých fázích rozvoje společnosti. Diplomacie se skládá z mnoha různých aktivit akumulovaných mezinárodní praxí: setkání, jednání, konference hlav států navzájem nebo v rozšířeném členství, stejně jako setkání hlav vlád, ministrů zahraničních věcí. V XVI. století Rusko vstoupilo na mezinárodní scénu jako rovnocenný politický a diplomatický partner. Nové vnější úkoly požadovaly nové diplomatické formy a styl jednání. V té době ruská diplomacie musela vyvinut veškeré úsilí k posílení mezinárodní prestiže ruského státu. Po roce 1917 Rusko vyhlásilo politiku míru mezi národy, mírové existence států s různými sociálními systémy: rovnost národů velkých i malých zemí, právo všech lidí na sebeurčení a vytvoření nezávislého státu. Ruská vláda vyžadovala od svých diplomatů pečlivé prostudování historických trendů, respektování (uznání) různých proudů a směrů v diplomacii, hledání a zapojení do své strany spojenců a izolování nejagresivnějších síl. Strategie zahraniční politiky Ruské federace vychází nyní z toho, že všichni lidé žijí ve vzájemně propojeném a integrovaném světě. Svět se změnil. Po dvou světových válkách se lidstvo pustilo na cestu přijetí nových zásad vztahů mezi státy. V posledních letech se mění povaha vztahů mezi zeměmi. Od konfrontace a podezření byl přechod ke spolupráci a partnerství. V červenci až srpnu 1975 se Ruská diplomacie zúčastnila a pomohla v mnoha ohledech multilaterálního zasedání, které se konalo v Helsinkách. Na tomto zasedání byly řešeny otázky o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Kromě představitelů z Ruské 12


24

federace se tohoto zasedání se zúčastnili představitelé 33 zemí z Evropy, Spojených států amerických a Kanady. Mezi státy se stále udržuje diplomatické korespondence. Zvláštní místo v mezinárodní diplomacii zaujímá Organizace spojených národů, jejímž cílem je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce mezi národy. V systému

orgánu

vnějších

vztahů,

které

provádí

zastoupení

státu

v mezinárodních otázkách, patří zvláštní místo oddělení zahraniční věcí. Ministerstvo zahraniční věcí Ruské federace je orgán, který prakticky provádí zahraniční politiku, zastupuje stát na mezinárodní scéně, při jednání s ostatními národy na mezinárodních konferencích. Povinnosti ministerstva je sestavovat a analyzovat informace týkající se celkově mezinárodních vztahů. Připravuje návrhy na zahraniční politiku. Za tímto účelem Ministerstvo dodržuje pravidelný kontakt se svými velvyslanectvími a konzulárními

úřady

v zahraničí.

Zástupce

ministerstva

se

účastní

různých

mezinárodních konferencí, setkání, připravují návrhy smluv a dohod. Prostřednictvím svých zástupců ministerstvo chrání osobní a majetkové zájmy svých občanů a organizací nacházejících se v zahraničí. Chránit práva a zájmy Ruské federace v oblasti mezinárodních vztahů je jedním z hlavních úkolů ministerstva.

1.1 Diplomatický protokol Diplomatický protokol je jedním z nejdůležitějších složek oblasti mezinárodních vztahů. „Podle diplomatického slovníku, který definuje protokol jako všeobecně uznávaný soubor pravidel, tradic a podmínek dodržovaných vládou, ministerstvem zahraničních věcí, diplomatickými zástupci a úředníky v mezinárodní komunikaci“.13 Slovo protokol je odvozen od řeckého slova „protokolos“ neboli po sobě jdoucí. “Vyraz protokol má dnes řadu rozdílných významů, a to zejména: •

Státní protokol, který stanovuje hierarchické vztahy mezi oficiálními představiteli, příp. Veřejnými činiteli uvnitř konkrétního státu;

•

Církevní protokol, který upravuje hierarchické uspořádaní uvnitř konkrétní církve;

13


25

•

Business protokol, výraz běžný v anglosaské terminologii, jehož českému ekvivalentu se nejspíše blíží pravidla společenského styku při podnikatelské (v nejširším pojetí) či obchodní činnosti;

•

Diplomaticky protokol se zabývá formální, nikoli věcnou stránkou mezinárodních styku. Součásti diplomatického protokolu jsou formální pravidla společenského chování ve styku s diplomatickými představiteli cizích zemi, etiketa a ceremoniál uplatňované ve styku s těmito představiteli. Výraz diplomatický protokol také označuje útvar na ministerstvu zahraničí každého státu, který má na starosti styk s oficiálními a diplomatickými představiteli jiných státu a organizační otázky s tím spojené. Útvary diplomatického protokolu pracují někdy i v jiných ústředních úřadech (úřad hlavy státu, úřad předsednictva vlády, ministerstvo obrany, ministerstvo průmyslu a obchodu, sněmovny apod.), kde plní obdobné úkoly“.14

Diplomatický protokol je flexibilní, ale je velmi konkrétní. Má své vlastní národní zvláštnosti v každé zemi, ale jeho základ a podstata jsou nezměněny – projev hluboké úcty k zahraničním partnerům, tudíž k zemi a lidem, které zastupují. Protokol vyžaduje maximální pozornost pro detaily, znalost politiky a zeměpisu, hospodářství a kultury, národní a náboženské tradice různých národů. Diplomatický protokol má bohatou historii. Pochází z antické doby. Starověcí Římané vytvořili přísnou ceremonii uzavření míru, během níž kněží četli dohodu o míru a prováděli rituální oběť. Již v antických dobách všechny země přikládaly zvláštní význam prestiži svého vůdce, například v Byzancii byl vytvořen mechanismus, který zvedal trůn císaře během strašného vrčení zlatých mechanických lvů. “V Rusku také byl zvláštní postup při uzavírání smluv se zahraničními partnery. Po povinné modlitbě kněz četl dohodu o míru a císař opakoval slova po něm. Po přečtení dohody o míru ji císař předával hlavě státu, s kterým byl mír uzavřen. Přitom druhá strana také měla dodržovat několik pravidel. Dohoda byla považována za 14


26

uzavřenou poté, až vedoucí delegace, který přisahal políbením kříže. Ivan Hrozný, například, velmi pečlivě sledoval proces provádění obřadu“.15 Vstup Ruské federace na mezinárodní scénu vyžadoval další rozvoj pravidel diplomatického protokolu. Císař Peter I. se v té době podílel na restrukturalizaci státního aparátu, na výstavbě loďstva a formování pravidelné armády. S ohledem na diplomatický protokol můžeme říct, že pravě on založil nové formy protokolu a etikety. Za nová pravidla protokolu a etikety jsou schovány velké politické cíle, o které usiloval Petr I. Prvním cílem bylo zvýšení prestiže ruského státu a druhým cílem bylo přesvědčit Západ, že Ruská federace není barbarská země. V roce 1774 byl vytvořen ceremoniál pro zahraniční velvyslance při ruském dvoře, který se stal prvním systematizovaným a legislativním rámcem pravidel protokolu v Rusku. V roce 1827 protokol byl vyvinut jako nejvyšší schválená etiketa při ruském dvoře. Tyto dokumenty se staly základem ruského diplomatického protokolu až do říjnové revoluce z roku 1917. Časem došlo ke změně pravidel diplomatického protokolu, ale vždy na prvním místě byla prestiž. Normy protokolu musí být dodrženy více či méně rovnoměrně všemi státy. Kromě diplomatického protokolu každá země má své vlastní zvláštnosti. Vlády vkládají do protokolu nové návrhy, změny a doplňky, které jsou založeny na sociálněekonomickém systému, ideologii, národní zvláštnosti a historické tradici. V současné době jsou nezbytně dodržována pravidla diplomatického protokolu při uznávání nového státu, nastavení diplomatických vztahů, prezentaci své pověřovací listiny, provedení diplomatických návštěv, rozhovor, vyjednávání, podepsaní smluv, jakož i smutečných událostí. Hlavně bych se zmínila respektování etikety státního hymny a státní vlajky. A toto je další důkaz toho, že diplomatický protokol Ruské federace slouží jako politický nástroj zahraniční politiky a státního protokolu. Na začátku své práci jsem uvedla, že protokol prezidenta Ruské federace úzce spolupracuje s Úřadem státního protokolu Ministerstva zahraničních věcí RF, zahraničními velvyslanectvími a jejich kolegy v zahraničí. Můžeme s jistotou říci, že je nemožné najít jakoukoli zahraničně–politickou činnost, která by byla realizována bez použití diplomatického protokolu. 15


27

Pravidla diplomatického protokolu jsou založena hlavně na mezinárodním právu a zdvořilosti. Každý stát má svá vlastní pravidla pro přijímání zahraničních hostů, ale bylo by chybou zapomenout na nové trendy, které jsou pozorovány v mezinárodní protokolární praxi. V současné době je snaha zjednodušit a zpříjemnit pravidla pro příjímání zahraničních hostů. Pravidla mezinárodní zdvořilosti není povinná, ale státy a diplomaté se snaží jimi budovat image a zpevnit vztahy. Mezinárodní zdvořilost neumožňuje žádné útočné akce jiným státům a jejich představitelům. “Pravidla protokolu se v tuto chvíli zdají tak staromódní,“ napsal slavný francouzský diplomat Jean Kamboni, „ ale nedodržovat je stejně tak hloupé, jak nesmekat klobouk u vchodu do kostela nebo nezouvat boty u vchodu do mešity… Ve skutečnosti ne všechno je tak zbytečné v těchto slavnostních maličkostech”. Změny a zlepšení pravidel diplomatického protokolu se dějí neustále. Jsou způsobeny politickým procesem ve světě. Změny pravidel diplomatického protokolu postupně vedou ke změnám v mezinárodní protokolární praxi. Nicméně, tyto změny nemají vliv na jeho základní pravidla a především zásady rovnosti suverénních států. Například v Rusku, stejně jako v mnoha jiných zemích, je odvoláno čtení projevu při předání pověřovacích listin velvyslancem. A přísnější se stal přístup k oblékání diplomatů na slavnostní předání pověřovacích listin. Rovněž se zjednodušuje slavnostní setkání zahraničních hostů. Všechno se mění, a proto je těžké říct, v jakém směru se změní normy a pravidla diplomatického protokolu v budoucnu.

1.2 Diplomatický personál Povolání diplomat je jedním z nejstarších. „Slovo “diplomat“ a “diplomacie” pochází z řeckého slova “diploma“. Diplomat je úředníkem ministerstva zahraničních věcí, který vykonává vnější vztahy své země s jinými státy“.16 Diplomacie jako soubor forem, metod a nástrojů, které jsou využívány k provádění zahraniční politiky a diplomaty jako veřejné zaměstnance, kteří vykonávají úřední záležitosti mezi vládami. O schopnostech a zvláštnostech diplomatů bylo napsáno mnoho knih. I já bych ráda citovala slavného diplomata XVI. Století Ottaviano Maggi :

16


28

“Diplomat musí být nejen dobrý křesťan, ale také vědec, theolog, filozof. Musí dobře znát Aristotela a Platona. Měl by být schopen v dané chvíli vysvětlit aktuální problémy, musí znát klasiky. Měl by znát a být odborníkem matematiky, architektury, hudby, fyziky, občanského práva a kanonického práva. Musí nejen psát v latině, musí také umět řecký, španělský, francouzský a turecký jazyk. Diplomat musí mít hlubokou znalost historie, geografie, vojenské techniky a také by neměl opomíjet básníky, a vždy mít u sebe Homéra“.17 Byla by to dlouhá doba, než by se mohl člověk stát diplomatem. „V souladu s mezinárodní praxí pracovníci diplomatického sboru jsou rozděleni na diplomatické, administrativní – technické a služební“.18 Do diplomatického sboru byli přiděleni zaměstnanci, kteří měli diplomatické hodnosti. Hodnosti velvyslance a zástupce jsou přidělovány vyhláškou prezidenta Ruské federace, ostatní vyhláškou ministra zahraničních věcí. V souladu se zavedenou hodností na ruském velvyslanectví v zahraničí existují postavení: velvyslanec, poradce, první tajemník, druhý tajemník, třetí tajemník a atašé. „Atašé je mladším diplomatickým pracovníkem. Rozšíření mezinárodních vztahů mezi státy přivedlo k vzniku atašé s konkrétními specifickými funkcemi: •

Vojenské, námořní a letecké atašé, atašé zabývající se otázkami bezpečnosti – oficiální zástupci vojenského útvaru určeného jejich zemí v hostitelské zemi při vojenském útvaru, a zároveň jsou součástí velvyslanectví a poradce hlavy útvaru;

•

Tisková atašé jsou pracovníci velvyslanectví, kteří jsou v důsledku činnosti odpovědni za styk s tiskem a ostatními médii. Toto pojetí bylo převzato z diplomatické praxe v každodenním životě, a nyní mnoho firem a organizací mají svého vlastního tiskového mluvčího;

•

Atašé

jsou

zástupci

ministerstev

a

agentur

působících

na

velvyslanectví státu v zahraničí a zodpovídají za udržování kontaktů s příslušnými odděleními a službami v hostitelské zemi. Zpravidla platí, že 17


18


29

mají jednu z vysokých diplomatických postavení na velvyslanectví (poradce, první tajemník, apod.)“.19 V souladu s mezinárodní praxí je na velvyslanectví Ruské federace velvyslanec, který řídí celý personál velvyslanectví. Druhý na seznamu je diplomat, který nahradí velvyslance v případě jeho nepřítomnosti. Ten může mít hodnost poradce nebo vyslanec. Každý rok se na Ministerstvu zahraničních věcí zveřejňuje diplomatická listina, kde jsou v abecedním pořadí vyjmenovány země, s nimiž Rusko má diplomatické vztahy, včetně těch, které nemají své velvyslanectví v Moskvě (viz přílohu 3). Ruská federace má diplomatické vztahy se 186 zeměmi. Rusko má 154 hlav akreditovaných, diplomatických misí cizích států. V Moskvě se nacházejí 140 velvyslanectví a neexistují žádné diplomatické misí ze 46 zemí, s nímž se Rusko navázala diplomatické vztahy. Diplomatický sbor je souborem vzájemně nezávislých diplomatických misí, pro které jsou společné země pobytu a jejich činnosti. Diplomatický sbor se skládá ze zaměstnanců všech velvyslanectví a misí, které hostitelská země přijímá jako členy diplomatického personálu. Hlavním v diplomatickém sboru je doyen (francouzsky doyen – stařešina). „Doyen je hlavou diplomatického sboru v hostitelské zemi, který je zástupcem všech akreditovaných diplomatů. Doyen má nejvyšší diplomatickou třídu a před ostatními diplomaty byl akreditován v hostitelské zemi. Funkce doyena nese do značné míry protokolní charakter. Doyen mluví jménem diplomatického sboru při přednesu pozdravů nebo při projevu soustrasti. Je v čele diplomatického sboru při společenských akcích, a to se souhlasem ostatních vedoucích misí může vstoupit do jednání s ministerstvem zahraničních věcí v hostitelské zemi s otázkami diplomatických výsad a imunit. Doyen radí svým novým příchozím kolegům v otázkách protokolu v hostitelské zemi. Prostřednictvím doyena vláda hostitelské země často rozšiřuje informace pro celý diplomatický sbor. V tomto případě by měl doyen zkontrolovat, zda se tato informace dostala ke každé misi. Doyen je vždy diplomatickým zástupcem nejvyšší třídy (velvyslanec, nuncius). Podle zavedené praxe doyen je první mezi svými kolegy v diplomatickém sboru, který představil své pověřovací listiny. Dříve v několika katolických zemích byl přijat postup, kdy doyenem byl zástupce Vatikánu. Například 19

Zdroj http://www.etiquette.ru

30

v Moskvě doyenem byl švédský velvyslanec Robert Sulman až 18 let, více než deset let – velvyslanec Kanady a velvyslanec APE Ford M. Ghaleb“.20

1.3 Diplomatická korespondence RF Diplomatická korespondence, která se tyká zahraniční politiky, má zvláštní místo v diplomatickém protokolu. Diplomatická korespondence je jednou z forem, jejímž prostřednictvím se uskutečňují diplomatické styky mezi státy navzájem a také styky států s mezinárodními organizacemi. K diplomatické korespondenci patří: prezentace významných osob, zprávy, nóty, memoranda, dopisy, telegramy, poselství hlav států o aktuálních otázkách. Formou diplomatických dokumentů může být také zpráva o návrhu navázání diplomatických vztahů. V posledních letech diplomatická korespondence řeší globální problémy: ochrana životního prostředí, pomoc zaostalým zemím, boj s nemocemi, hledání nových zdrojů energie, atd. Sestavování diplomatických dokumentů je jedním z nejdůležitějších úkolů oddělení zahraničních věcí. Následující

typy

diplomatické

korespondence

jsou

nejpopulárnější

v diplomatické praxi Ruské federace: •

Osobní nóta;

•

Verbální nóta;

•

Aide – memoire;

•

Memorandum;

•

Pověřovací listiny.

V následující části stručně popíši každý dokument zvlášť, aby bylo možné pochopit, a mít představu za jakým účelem tyto dokumenty jsou používány v diplomatickém protokolu. Osobní nóta obsahuje důležité otázky nebo informace o nějaké významné události. Nóta vedoucího zastupitelského úřadu je psaná v první osobě a je adresovaná jinému vedoucímu zastupitelského úřadu nebo ministru zahraničí nebo jinému představiteli přijímajícího státu. Začíná se s oslovením. Nejběžnější je následující 20

Zdroj http://www.etiquette.ru

31

forma: Vážený pane Ministře, Vážený pane velvyslanče. Dále následuje vlastní sdělení dokumentu. Nóta končí komplimentem, v němž odesílatel vyjadřuje svou úctu (viz přílohu 4). „Tento druh diplomatické korespondence získal popularitu v posledních letech. Zkušenost výměny osobních poselství o důležitých otázkách mezinárodní politiky mezi vedoucími představiteli států a vlád, ministři zahraničních věcí používají takovéto dokumenty v neposlední řadě“.21 V současné době výměna poselství mezi hlavami států jsou méně častá. Ta byla nahrazena novou formou výměny – televizní jednání. Moderní vývoj mezinárodních jednání nabízí jedinečnou příležitost, jak rychle a bezpečně sdílet své názory, a to bez ohledu na vzdálenost. Verbální nóta je nejčastěji používaným dokumentem v současné době. Ministerstva zahraničních věcí a velvyslanectví vedou diplomatickou korespondenci prostřednictvím verbálních nót. Verbální nóty jsou používány k prozkoumání a řešení celé řady otázek. V nich vykládají politické, hospodářské, vědecké – technické a další problémy. V nótách jsou zaznamenány požadavky o vízum, zprávy o dopravních nehodách, jejichž účastníky jsou zaměstnanci velvyslanectví. Obsahuje také informace protokolního charakteru (organizace kulturních a rekreačních aktivit, pozvání k účasti na slavnostech, rituální úkony). Verbální nóta se začíná a končí komplimentem. Nóta se začíná jménem odesílatele a příjemce (viz přílohu 5). Závěrečný kompliment obsahuje zkrácený název: „Ministerstvo využívá této příležitosti, aby ujistilo velvyslanectví o své (jeho) nejhlubší úctě“. Komplimenty nejsou používány ve verbálních nótách obsahující zprávu o smutku v zemi nebo o projevu soustrasti. Nóta je psána ve třetí osobě. Verbální nóta má číslo, kód a datum odeslání. Nóta je opatřena lamelovým erbovým razítkem Ministerstva zahraničních věcí nebo velvyslanectví. Razítko se tiskne na konci noty, kde je datum odeslání. Aide – memoire je neformálním dokumentem obsahujícím skutečnosti již sdělené ústně tj. záznam o tom, co již bylo učiněno nebo řečeno. Aide – memoire se odevzdává osobně s cílem zdůraznit význam ustavitelného v průběhu jednání a usnadnit další postup ve věci. Píše se na bílém papíře bez státního znaku. Obsahuje datum a místo odeslání, ale nepodepisuje se. 21

Zdroj http://www.gov.ru

32

Memorandum je dokumentem, který se zabývá aktuálními otázkami, poskytuje analýzu některých jeho aspektů. Také popisuje argumenty a vysvětluje stanoviska. „Memorandum může být bud příloha k osobní nebo verbální notě, nebo samostatným dokumentem předkládaným osobně nebo zaslané kurýrní službou. Memorandum je vytištěno na papíře bez státního znaku: číslo, razítko, město a datum odeslání se nepíšou. Memorandum, které je doručeno osobně, je vytištěno na formuláři a neobsahuje žádné komplimenty nebo oslovení. Neobsahuje číslo a razítko, ale má město a datum odeslání“.22 Pověřovací listiny (používá se v množném čísle) je dokumentem, který potvrzuje pravomoci diplomatického zástupce (obvykle velvyslance nebo hlavy státní delegace). Pověřovací listiny představují osobní dopis hlavy vysílajícího státu hlavě hostitelského státu. Tento dokument je opatřen podpisem ministra zahraničních věcí. V textu pověřovacích listin je uvedeno, že diplomatický zástupce je oprávněn jednat jménem hlavy vysílajícího státu, a také přesvědčení, že bude mluvit jménem vedení své země. Oficiální akreditační proces diplomatického zástupce v hostitelské zemi končí slavnostním předáním pověřovacích listin. Společenská prestiž diplomatického zástupce mezi kolegy v diplomatickém sboru záleží na datu předání pověřovacích listin. Proces předání pověřovací listiny v Rusku je skoro stejný jak mají ostatní zemi. Po předání pověřovací listiny si prezident Ruska a diplomatický zástupce podávají si ruce. Podává se šampaňské. Také může být nějaká krátká prezentace z mikrofonu, který se nachází na obou stranách stolu, nebo zástupci tisku mohou položit 2 – 3 otázky.

1.4 Vizitky Navštívenky

neboli vizitky

představují důležitou velmi praktickou a

nepostradatelnou pomůcku v pracovním, společenském i v diplomatickém styku. Poslouží nám při seznamování a představování, pro předávání zpráv, jako doprovod jiných sdělení a věcí, i k důvodům evidenčním atd. Vizitkou lze blahopřát k jakékoli události, bud to státní svátek, narozeniny, vyjádření soustrasti nebo vyjádření poděkování. V mezinárodní praxí byli vytvořeny stručné znaky, které jsou napsány v levém dolním rohu vizitky: 22

Zdroj http://www.gov.ru

33

p. f – pour féliciter. Blahopřání k čemukoliv; p. r – pour remercier. Poděkování; p. c – pour condoléance. Chceme – li vyjádřit soustrast zasíláme vizitku s tímto označením; p. f. N. A. – pour féliciter Nouvel An. Zasílá se jako blahopřání k Novému roku; p. p – pour présenter tj. k představení. Oznamuje příjezd nového diplomatického pracovníka. Po jeho příjezdu rozesílá titulář svoji vizitku s vizitkou nového pracovníka osobám, o kterých se domnívá, že by měli být o jeho příjezdu informování; p. p. c – pour prendre congé. Na rozloučenou. Posílá se osobám, s nímž se nehodláme nebo nemůžeme rozloučit osobně nebo dopisem. „Služební vizitky diplomatických pracovníků jsou vždy bílé a obsahují pouze jméno a funkci diplomata a označení úřadu, bez akademických titulů a bez dalších informací“.23 Tento typ vizitek používají především vedoucí diplomatických úřadů tj. velvyslanci k oficiálním protokolárním a reprezentačním účelům. Vizitka představuje diplomata, takže by se neměla zanedbávat takové věci jako velikost písma, rozložení textu na vizitce a barva. Vizitky jsou využívány nejen pro diplomaty. Jsou široce používaný podnikatelé, politici, novináři, atd. Zásady vizitky jsou zhruba stejné jako u diplomatů.

1.5 Výsady a imunity diplomatických pracovníků v RF „Vídeňská úmluva o diplomatických stycích stanovuje i výsady a imunity, které jsou uznávány diplomatické misi v RF. Jedná se především o právo mise používání vlajky a státního znaku vysílajícího státu na místnostech mise v Rusku, rezidenci vedoucího mise a jeho dopravních prostředcích; nedotknutelnost místnosti mise, orgány přijímajícího státu mohou vstoupit do místnosti mise pouze se svolením vedoucího mise; archívy a dokumenty mise jsou nedotknutelné, nedotknutelná je i úřední korespondence, diplomatické zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo; svoboda spojení mise s vládou RF a ostatními misemi, stálými misemi a konzuláty vysílajícího státu ať se nachází kdekoliv a to všemi dostupnými komunikačními prostředky, vyjma užití radiostanic, k jejich užití je potřeba předchozí souhlas státu přijímajícího; 23


34

osvobození mise od daní, cel a poplatků na předměty, které jsou určeny výhradně pro potřeby mise“.24 Úmluva taktéž neopomíná na udělení výsad a imunit diplomatickým zástupcům a jejich rodinným příslušníkům. Na tyto osoby se vztahují zejména následující výsady a imunity: osobní nedotknutelnost, kdy nesmí být zatčen ani zadržen; nedotknutelnost soukromého obydlí, písemnosti, korespondence a majetku; svoboda pohybu na území Ruska; vynětí z trestní, správní a civilní jurisdikce, přičemž úmluva přímo stanovuje výjimky a musí být dodržována legislativa státu vysílajícího, pokud nebylo stanoveno jinak; osvobození od daní, cel a poplatků za předměty určené pro osobní potřebu diplomata a jeho rodiny. Ačkoliv mají tyto osoby výsady a imunity, které mají usnadnit diplomatickou

funkci,

musí

dodržovat

výjimky,

které

Vídeňská

úmluva

o

diplomatických stycích stanovuje, jedná se například o soukromé nemovitosti zakoupené pro soukromé účely nebo exekučního opatření s tímto případem spojeným. Administrativní a technický personál, společně s členy své rodiny nejsou opomenuty ve Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích v případě, že nejsou občany Ruska. Vztahují se na ně výsady a imunity v omezenější míře než u diplomatického zástupce a jeho rodiny. Vynětí z civilní a administrativní jurisdikce může být uplatňováno pouze na činnost vykonávanou v rámci diplomatické mise. Tyto výsady a imunity se vztahují na členy diplomatické mise po dobu diplomatické funkce v Rusku a jejich účelem je výkon činnosti takovým způsobem, aby nedocházelo k nevhodnému zasahování do výkonu jejich diplomatické činnosti. Diplomatické výsady a imunity se taktéž vztahují na období, kdy se diplomatický zástupce a členové jeho rodiny vyskytují ve třetí zemi, například z důvodu návratu do státu vysílajícího. Diplomaté v Moskvě, bohužel, dost často porušují dopravní předpisy. Reakce mohou být různé v závislosti na typu porušování - z ústní připomínky k návrhu k opuštění země. Samozřejmě, že diplomat je povinen k náhradě škody, způsobené na majetku ruských občanů a organizací. Policie nemá žádné právo vstoupit bez souhlasu diplomata v salónu auta, tam jsou nahlížet věci. V Ruské federace, stejně jako v jiných zemích, řízení auta pod vlivem alkoholu se považuje za flagrantní porušení dopravních předpisů. V takových případech se pracovník dopravního podniku musí požádat diplomata, aby pokračoval v cestě veřejné dopravy nebo zavolat zástupce 24


35

velvyslanectví. Diplomat není povinen se podrobit lékařskému vyšetření ke stanovení jeho podnapilosti. Ale i v tomto případě, že nemá právo násilně zadržet diplomat. Existuje více pokusů o přenos takových případů soudu. Pokud se to stane, je diplomat, není povinen jít k soudu a ministerstvo zahraničních věcí má povinnost ověření imunity diplomat z pravomoci orgánů hostitelské země, a tím zajistit nedotknutelnost jeho osoby. Takový postup je v Rusku. Přijatého postupu je plně zaručen v nedotknutelnosti diplomata. V ostatních případech je diplomat musí dodržovat zákony a předpisy hostitelské země, a při tomto pořadí jim zejména vážně narušena, může být prohlášena za "persona non grata"-nežádoucí osoby, a on bude mít v krátké lhůtě opustit zemi.

36

2. Diplomatické, společenské podniky Diplomatické, společenské podniky jsou jedné z nejvíce akceptovaných a známých forem oficiálních kontaktů mezi vládami oběma státy, oddělení zahraničních věcí i diplomaty. Diplomatické, společenské podniky přispívají k vytváření, udržování a rozvoji kontaktů s velvyslanectvím hostitelské zemi. Na takových podnicích diplomaty a hlavy států diskutují o politice ve svých zemích, shromaždují informace o zemi pobytu, vyměňují názory o důležitých mezinárodních otázkách. Proto každý diplomatický, společenský podnik má velký politický význam pro všechny účastníky. Tradice provádění diplomatických, společenských podniků přišly k nám z dávné minulosti a jsou symboly míru, dobrotivosti a pohostinnosti. Zařazení jídel do jídelního lístku, která jsou tradiční pro hostující zemi, není ničím jiným, než ukazatelem úcty k zahraniční delegace. V poslední části své práce bych chtěla řešit tento problém, týkající se diplomatických, společenských podniků. Jak již bylo zmíněno výše, diplomatické, společenské podniky jsou nejvíce známých forem oficiálních styku mezi oběma hlavami států a jejich delegací, a bylo by chybou nedotknout ten problém ve své bakalářské práci. Uvidíme, že současná mezinárodní praxe má několik typů diplomatických, společenských podniků, z nichž každý odpovídá svému vlastnímu etiketu chování u stolu, pravidlům oblékání. A také se dozvíme, že ruská protokolární praxe se shoduje s mezinárodní, i když má některé zvláštnosti v provádění diplomatických, společenských podniků.

2.1 Formy diplomatických, společenských podniků • Snídaně Snídaně je jedním z nejběžnějších typů diplomatické recepce. Snídaně jsou organizována u příležitosti příjezdu a odjezdu zahraničního hosta a jeho delegace,

udržování

kontaktů

diplomatickém sborem v Moskvě.

s Ministerstvem

zahraničních

věcí

a

Snídaně jsou méně formální a umožňují

vytvořit dělnou atmosféru v příjemném prostředí. Konají se přímo na pracovišti (v zasedacích místnostech či v saloncích u jídelen), v klubech, v kavárnách i doma. Snídani začíná v 12:30 nebo 13:00. Jídelní lístek je připraven v souladu

37

s národními tradicemi. V Ruské federace menu se skládá z jednoho – dvou studených předkrmů, ryb nebo masa, jídla a dezerty. Nevylučuje podání prvního pokrmu nebo teplého občerstvení. Před snídani hostům jsou nabízeny čerstvé šťávy. Během snídaně je možné podání suchých vín, a na závěr – šampaňské, káva nebo čaj. Snídaně obvykle trvá hodiny. Hosté chodí na snídani v jejich každodenním oblečení, pokud to není uvedeno v pozvánce. • Pracovní oběd (Business lunch) „Hlavním cílem je pracovního oběda je upevnění vzájemné důvěry mezi představitelů dvou zemi. Je jednoznačně dáno, že ten, kdo zve, platí. Navrhuje také místo setkání a tím současně přebírá určitou odpovědnost za úroveň poskytovaných služeb, kvalitu jídla a nápojů. Také navrhuje zasedací pořádek při více přítomných“.25 • Oficiální oběd nebo večer Večeře se pak považuje za významnější, formálnější a také časově uvolněnější. Na oficiální oběd či večeři je nezbytná formální pozvánka, která pomůže při výběru oblečení a nalezení času příchodu i další důležité informace. V obou příležitostech sedí hosté podle předem stanoveného pořádku a také je důležitý včasný příchod. Nejběžnější časy zahájení obou akcí jsou u oběda 20 nebo 20:30, ale nejpozději však do 21 hodin. Podle ruské protokolární praxe oběd může začínat dříve. Menu obědu je připraveno v souladu s národními tradicemi, obsahuje dva – tři studené předkrmy, teplé ryby, teplá jídla a dezerty. Podání nápoje je stejné jako u snídaně. Oběd trvá dva nebo tři hodiny déle. Často oběd zahrnuje zvláštní formy oděvu (smoking či frak – pro muže, večerní šaty – pro ženy). Během oběda organizuje hudební koncert. Večer začíná v 21 hodin nebo později. Večer se odlišuje od oběda pouze dobou provádění. • Banket „Banket

je

společenská

akce,

organizovaná

při

významné

události.

Jídlo se podává vzorovým slavnostním způsobem. Při banketu očekávejte 25

Zdroj http://www.ipodnikatel.cz

38

slavnostní výzdobu, slavnostní tištěné jídelní lístky obvykle i se jménem hostitele a dalšími informacemi o akci. Stoly jsou uspořádány do nejrůznějších tvarů a naleznete na nich kromě výzdoby také jmenovky, které slouží k rychlé orientaci a dodržování zasedacího pořádku. Na jmenovku patří pouze jméno a příjmení a akademický titul“.26 • Číše vína „Společenský podnik, který se také může konat kdekoliv - spojuje slavnost s jednoduchostí. Doba konání v jakoukoliv denní dobu, především však kolem poledne. Pořádá se při příležitostech státních svátků či podpisu smluv o spolupráce, trvá od dvaceti minut do hodiny. Hostům se nabízí sklenka vína (přírodního, dezertního, šumivého s vhodným doplňkem, jako je sýrové pečivo, slané mandle, oříšky nebo jiné drobné občerstvení. Obsluhující nabízejí hostům nápoje zpravidla z podnosů”.27 • Koktejl Koktejl je společenský podnik, konaný při příležitostech menšího významu. Jeho hlavním účelem je umožnit seznámení a navázání nových kontaktů co možná největšímu počtu zúčastněných. Často se koktejl zaměňuje s recepcí, ale jedná se o kratší formu recepce. Obvykle se koktejl koná od 17 do 18,30. Konání koktejlu a měli by na akci setrvat alespoň dvacet minut. • Recepce V diplomatické oblasti se jedná o největší společenskou akci, která se koná při výjimečných slavnostních příležitostech. Recepce má daný organizační řád – slavnostní zahájení, projevy, přípitky, slavnostní zakončení. Tuto akci lze pořádat dopoledne, odpoledne i večer, záleží na formě, obsahu i významu recepce. Na recepci je nutná písemná pozvánka, která by měla obsahovat důvod pořádání akce, místo a dobu konání i společenský úbor. Důležité je dodržovat uvedené časy příchodu a odchodu, z důvodu vítání a loučení hostitelů, kteří bývají v tuto dobu u vchodových dveří. 26

Zdroj http://www.ipodnikatel.cz

27

Zdroj http://catering.skyner.net

39

Dopolední recepce se pořádají spíše výjimečně. Jedná se o zahájení výstav, svatba v diplomatických kruzích. Polední recepce je organizována jako bohatší buffet dinner. Nejčastěji se taková recepce hodí na oslavu státního svátku či soukromých výročí. Odpolední recepce se konají po 17 hodině a hodí se pro všechny typy společenských akcí. Večerní recepce se lépe hodí pro nejvýznamnější události. Pozdní večerní recepce se pořádá až kolem 22 hodiny a obvykle navazuje na banket s omezeným počtem pozvaných hostů. Tato společenská akce je velmi krátká, ale program bývá velmi slavnostní. • Čaj o páté Čaj se podává odpoledne, obvykle mezi 16 a 18 hodinou. Je to oblíbená forma pro čistě dámskou společnost. Tato forma setkání se neorganizuje pro čistě pánskou společnost. Například manželka ministra zahraničních věcí zve na čaj manželky velvyslanců a jiných žen. Podává se cukrovinky, sušenky, ovoce, nápoje. Není vyloučen chuťovek. Existují i jiné druhy diplomatické recepce: hudební, literární, taneční, setkání diplomatů během sportovní události.

2.2 Etiketa stolování a chování u stolu “Slovo etiketa vzniklo ze starofrancouzského "estiguer" - jeho předchůdcem bylo starogermánské "stehen" - obě slova mají podobný význam, tedy "připevnit" nebo "vyvěsit". Pravidla, dodržovaná u královského dvora a pravděpodobně i v objektech určených pro stráže a vojsko, se vyvěšovala na zeď a stávala se z nich denní pravidla ("l´estiquet" nebo "l´estiquette). Seznámit se s nimi mohli ovšem pouze lidé, kteří uměli číst. Ve Francii se na stejný okruh pravidel vztahoval výraz "régles du savoir vivre" (pravidla znalostí o tom, jak se chovat) a výraz "savoir vevre et savoir faire" (umět žít a umět konat). Pojem etiketa prodělal do dnešní doby výraznou změnu. Pravidla chování se ve společnosti postupně odvozovala z principu hierarchie, z dvorské tradice, která

40

jasně určovala, kdo smí zaujmout místo vedle panovníka a kdo si musí sednout dál. Také pořadí při zdravení bylo přesně stanovené a muselo se dodržovat“28 Etiketa definuje společná pravidla chování – chování u stolu, schopnost mluvit, dávat dárky atp. Také etiketou u stolu nazýváme dovednost hezké jíst, správné používání vhodných příbory. Dodržování etiketa u stolu je dána estetickými požadavky, stejně jako tradice, předávané z generace na generaci.

Znalost pravidel chování

umožňuje chovat se přirozeně a samozřejmě odmítá obavy, že jste udělali chybu. V Rusku tato pravidla byla popsána v knize “ Unosti cestnogo zerkalo, ili pokazanie k zitejskomu obchozdeniu” v roce 1717. Pravidla chování u stolu se změnila, ale jejich základ zůstává stejný: je nutné se chovat důstojně, nerušit sousedy u stolu, nepřilákat pozornost veřejnosti a být schopným k používání příborů. Dále jsou uvedeny hlavní body etikety stolování a chování u stolu, což myslím, že měl znát a aplikovat každá osoba, která se dostává do společnosti:

1. Ubrousek patří na klín Ubrousek měl by být látkový nebo vyrobený ze speciální netkané textilie (airlaid). Ubrousek nás chrání před potřísněním oděvu. Neuvazujeme si ho kolem krku jako batolata, ale ihned po zasednutí si ho rozložíme na klín. Dále nám poslouží po skončení jídla k osušení rtů. Po jídle ubrousek decentně přehneme neušpiněnou stranou nahoru a položíme vedle talíře. Pokládat ho do talíře mezi zbytky je nevhodné.

2. Aperitiv na úvod Většina slavnostních hostin začíná oficiálním stručným přípitkem. Vhodné je zvolit aperitiv, který nabudí chuť k jídlu. U slavnostně prostřeného stolu začínáme jíst všichni společně. U samotného jídla můžeme lehce konverzovat. Dávno už neplatí, že při jídle se nemluví.

28

Zdroj http://www.chovani.eu

41

3. Co s vidličkami a příbory Pokud už zasedneme k prostřenému stolu, mělo by nám být už podle založení příborů jasné, jak složité menu Vás čeká. Správně založená slavnostní tabule by nám už při samotném prvním obhlédnutí měla napovědět, který příbor vzít první do rukou. Stačí si zapamatovat jednoduché pravidlo. Příbor, který je nejdál od talíře používáme jako první. Pokud nás čeká oběd o čtyřech chodech složený z polévky, předkrmu, hlavního jídla a dezert, bude z pravé strany (z pohledu hosta) nejdále od talíře polévková lžíce. Tu použijeme při konzumaci. Po odnesení dojedené polévky, nám zbudou u talíře dva příbory zprava dva nože a zleva dvě vidličky. Opět zvolíme nůž i vidličku více vzdálenou od talíře. Obvykle je příbor na předkrm menší. Na hlavní pokrm nám zůstane těsně u talíře poslední nůž a vidlička Dezertní vidlička nebo lžička se zakládá nad samotný okraj talíře a ve chvíli, kdy přijde její čas, Vám ji číšník sám naservíruje k donesenému dezertu. Žádný z příborů nikdy neodkládáme na ubrus. Nikdy příbor nesměrujeme hroty vzhůru, ani proti spolustolovníkovi. Pokud potřebujeme při jídle jen vidličku, nože neodkládáme, ale stále ho držíme. To, že nůž nepatří do úst je zřejmě jasné. Stejně jako, že při stolování nevydáváme žádné nemilé zvuky, nemlaskáme, neskřípeme nožem po talíři atp. Pokud dojíme nůž s vidličkou dáme na talíř těsně k sobě. Překřížením naopak zdůrazníme, že se chceme po chvíli k jídlu opět vrátit.

4. Jak nás obslouží personál Pokud budete hostem na slavnostní hostině počítejte s určitými pravidly ze strany personálu. Pokud Vám personál bude chtít nabídnou pokrm z nabídkových a předkládacích mís, přistoupí k Vám zleva. Zleva Vám obsluha přinese i salát. Pokrmy, které jsou pro Vás servírovány přímo na talíři jsou podávány zprava. Ze stejné strany Vám bude naléván nápoj do založených skleniček. Zprava odnáší personál použité nádobí a naopak zleva Vám klade nové pro eventuelně další chod. Při odklízení nádobí personálu nepomáháme, stačí se lehce naklonit doleva, aby obsluha měla více prostoru. Stejně si počínáme i při servírování jídel.

42

Podle knihy „Diplomatický protokol Ruska“ jsem se snažila zařádit určité body chování u stolu do své práce a začnu s nejdůležitějších: • U stolu sedíme zpříma, neopíráme se o stůl lokty. • Ženy pokládají kabelku na klín nebo na židli za sebe, velkou aktovku nejlépe nechat v šatně, při méně významné akci postavit k nohám své židle. • Látkový ubrousek leží na klíně až do konce stolování (až ke kávě). • Pečivo se láme, nikoliv ukusuje, jednotlivá sousta se mažou máslem. • Salát se může konzumovat k hlavnímu jídlu nebo jako samostatný chod, salátová miska je umístěna vlevo nahoře blíže k talíři. • Nad příbory vpravo jsou do diagonály vyrovnány sklenice, vždy náležitá sklenka k danému jídlu - aperitivu ke studenému předkrmu, pivní nebo na vodu k polévce, sklenice na víno k hlavnímu jídlu. • K očistě rukou slouží miska s vodou v levé horní části směrem od talíře. Po mase na kosti nebo ovoci si host opláchne ruce, utře do ubrousku a může pokračovat v jídle. • Když host opře příbor o talíř, vidličku z jedné strany a nůž z druhé strany, znamená to, že chce přidat. • Menu si můžete odnést s sebou jako památku na zajímavou akci.

2.3 Oblékaní „Oblečení je vnější vizitkou každého člověka ve styku s jinými lidmi, odpovídá jeho osobnímu vkusu, účelu, místu a době setkání. Je to v podstatě ta část společenského styku, na kterou je možné se připravit ještě před jeho uskutečněním, např. před konkrétním jednáním nebo společenským podnikem“.29Oblékání má již za 29


43

sebou velmi vzrušující historii s celou řadou reflexí na danou společenskou vývojovou situaci lidstva. Základní funkce oděvu jsou přes nevypočitatelné proměny módy stabilní: jde především o ochranu těla proti vlivu klimatických podmínek, o zakrytí nahoty také o "odrážení" estetického cítění každého z nás. Jedno francouzské přísloví trefně říká, že kde člověka neznají, přijímají jej podle toho, jak vypadá. Pořád tedy platí, že šaty dělají člověka! „Na oblékání mají vliv také další více či méně podstatné okolnosti: oblast světa, kde žijeme, věk, hranice našich finančních možností, osobní vkus, účel a místo setkání. Pro velkou část společenského styku se můžeme svým oblečením přizpůsobit, a to vždy podle konkrétních událostí. I přes současnou obecnou ležérnost oblečení (například rebelství, klasický projev mladé generace) platí stále jisté kodexy. Mimo pracovní jednání a společenské podniky záleží jen na vás, jaké oblečení zvolíte. Velmi dobře křehkou hranici módního oblečení a vkusu aforisticky zhodnotila Coco Chanel: "Pokud je žena špatně oblečena, všimnete si jejích šatů, pokud je oblečení v pořádku, všimnete si jí".30 Mezi samozřejmá doporučení ohledně oblečení patří, že by oděv měl být čistý, vyžehlený a neměl by být cítit kouřem ani potem. Malá nedbalost může mít nedozírné důsledky. Pozor v zahraničí: vaše oblečení by se nemělo příliš odlišovat od přijatých zvyklostí v určité zemi a při konkrétní příležitosti.

30

Zdroj http://www.chovani.eu

44

2.3.1 Panské oblečení „Pro mužské pracovní oblečení diplomatické, obchodní, hospodářské a podobné činnosti platí tato pravidla: základem je oblek, na němž pak závisí volba doplňků a bot. Pro společenský styk volíme oblek, resp. sako a kalhoty z různých látek, jednořadový nebo dvouřadový“.31 Vesta může být z látky stejné, ale i jiné, musí však s oblekem ladit. Košile může být bílá nebo barevná, hladká i proužkovaná, příp. s nevýraznou kostkou. Pokud má oblek vzorek (např. výrazný proužek nebo kostku), košile může, ale nemusí být jednobarevná, avšak kravata by měla mít jiný vzorek. Má-li košile dvojité manžety, používají se knoflíčky, které jsou zároveň módním doplňkem. Ozdobou muže a projevem jeho osobnosti jsou kravaty. Kravat by měl mít každý muž co nejvíce a denně by měl nosit jinou. Kravata musí být zavázaná pod zapnutým límcem košile, úprava s rozepnutou košilí a uvolněnou kravatou („na půl žerdi“) je zcela nepřípustná. Kravatu je možno upevnit sponou. V levé horní kapse saka se někdy nosí bílý kapesník, zvláště pro společenské příležitosti, příp. kapesník ze stejného materiálu jako kravata. Kapesník je buď ve vodorovné poloze, nebo mohou bát povytaženy 2-3 cípy. Používání jiných barev nebo materiálů je záležitostí módní. Vyšívané, háčkované kapesníčky v náprsní kapse jsou nevhodné. Kapesníky musí být vždy čisté. Boty pro pracovní a zejména společenské příležitosti mají mít koženou podrážku a vždy tmavší barvu než oblek. Ponožky by měly ladit s kravatou (nosit bílé ponožky ke společenskému obleku, jak bylo u nás v nedávné době zvykem, se absolutně nehodí). Ke společenským a podobným oblekům se nosí pouze boty se šněrovadly (nikoli mokasíny) a musí být vždy perfektně čisté. Mužské ozdoby, jako jsou prsteny, řetízky na ruce nebo na krku, jsou věcí individuálního vkusu. Předmětem módy jsou dnes i hodinky a jejich tvary, rámečky na brýle atd., které mají být často i obrazem finančního postavení dané osoby. Totéž ovšem platí i pro ženy. •

Vycházkový oblek – jednořadový či dvouřadový nebo výjimečně sako a kalhoty. Pro doplňky platí totéž co pro pracovní oblek. Ve srovnání s ním

31


45

je vycházkový oblek konzervativnější, je tmavší barvy. Košile by měla být jednobarevná a výhradně světlá, kravata ne příliš nápadná, ale ne nutně konzervativní. Nosí se pro společenské příležitosti buď samostatné, nebo spojené časově s prací, pokud není předepsán jiný oblek. • Černý oblek – dvouřadový, doplněný bílou košilí, světlou hladkou nebo proužkovanou kravatou, černými ponožkami a botami. Je to univerzální slavnostní oblečení pro den i večer. • Žaket – delší černé nebo tmavě šedivé sako se šikmo střiženými předními díly, šedá nebo černá vesta a šedé nebo černé kalhoty s bílým proužkem. Bílá košile s tvrdým límcem se zahrnutými rohy, šedá kravata, černé ponožky, černé boty a černý nebo šedý cylindr. Nosí se v řadě zemí při slavnostních příležitostech ve dne (nástupní audience, slavnostní matiné, pohřby). • Smoking – výhradně večerní oblek z černé látky, jednořadový nebo dvouřadový, má hedvábné klopy, kapsu na levé straně, kalhoty obvykle s lampasy. Bílá měkká košile a černý nebo jiný tmavý motýlek, černé ponožky a hladké lakové boty. Samotný název smoking sice zní anglicky, v této souvislosti se však používá v německy mluvících zemích, v anglosaských zemích je jako druh saka neznámý. Smoking je slavnostním oblečením např. při premiérách ve velkých divadlech, nejvýznamnějších koncertech apod. Nosí se po 19. hodině. Pro jiné příležitosti ve dne, např. pro svatby, je nevhodný. • Frak – slavnostní večerní oblečení z černé látky, zvláštního střihu s klopami z hedvábného rypsu, kalhoty z téže látky, s lampasy. Bílá košile s tvrdým límcem se zahrnutými rohy, příp. s měkkým límcem, bílý motýlek (černý motýlek k fraku nosí personál v restauracích), případně bílý nebo černý látkový pás, černé ponožky, hladké lakové boty. Používá se při slavnostních příležitostech, obvykle po 20. hodině. V některých zemích je předepsán např. pro audience u hlavy státu v průběhu dne.

46

Například na večerní oběd s královnou Velké Britanie ruský prezident V. V. Putin poprvé oblékal do fraku.32

2.3.2 Dámské oblečení Ženy mají větší svobodu při volbě stylu oděvu, materiálu a barvy tkaniny, než muže. Pánské oblečení ve většině případů mají jednotvárný střih. V diplomatickém protokolu zůstávají některé konzervativní tradice oblečení, které jsou nutné dodržovat při diplomatických recepcích. Obvykle forma obleku je uvedena v pozvánce, muži se zúčastní recepce ve večerních šatech (večerní šaty, smoking), a ženy – ve večerních šatech. Pokud v pozvánce není uvedena forma obleku, doporučuje se, aby se návštěva dodržovala následující pravidla. Na diplomatické recepce se doporučuje nosit šaty se skromnou linií a jednobarevnými tóny. Na snídani, čaj a koktejly se doporučuje nosit obyčejné dlouhé šaty nebo kostým. Součástí obleku může být klobouk z plsti, hedvábí či jiného materiálu. Při společenských příležitostech ženy klobouk nesvlékají. Na recepce, které začíná ve 20.00 hodin a později, se doporučuje nosit večerní šaty. Klobouk s večerním šatem nenosí. Velký význam v oděvu žen mají šperky, boty, kabelky, rukavice, hodinky. Všechny doplňky mají svá vlastní pravidla, podle kterých se bude obraz vypadat stručné a kompletní. Na diplomatické recepce se doporučuje obout boty vyrobené z kůže, semiš a musí být na pohodlné patě. Nenosí sportovní boty nebo boty na gumové nebo pryžové podešve, otevřené sandály nebo hrubé boty. Během dne se nedoporučuje nosit lakované boty. Výška podpatku 4 až 8 cm. Výška podpatku měla by být úměrná. Čím nižší růst, tím je nižší podpatek. Boty se musí hodit k šatům. Na diplomatické recepce, které začíná před 22. 00 hodin, můžeme nosit rukavice. U žen by měly být barevně v souladu s botami a kabelkou, u mužů jsou 32


47

doplňkem svrchního pláště. Při společenských příležitostech ženy večerní rukavice nesvlékají, ani při pozdravu. Výjimkou je stolování (v rukavicích se nejí). Dámské hodinky nejsou až zač mechanismem, jako doplňkem. V jejich designu jsou široce používány diamanty, zlato, safíry. Značkové hodinky by se musily hodit k stylu oblečení a jiným doplňkům. Na diplomatické recepce se nedoporučuje, aby bylo hodně šperků a bižuterií. Bižuterie je však u večerních toalet vyloučena. K vycházkovým šatům se hodí větší kabelka z pravé nebo umělé kůže, k večerním šatům malá kabelka nejenom z kůže, ale z různých jiných. Kabelku nikdy nepokládáme na konferenční, jídelní nebo pracovní stůl.

48

Závěr Diplomatický protokol Ruské federace detailně a konkrétně upravuje vztahy s ruskými orgány a zahraničními vládními organizací, a to bez ohledu na jejich sociální formy. Normy a pravidla protokolu musí být dodrženy více či méně rovnoměrně všemi státy. Součástí diplomatického protokolu jsou vlastní zvláštnosti. Vlády vkládají do protokolu nové návrhy, změny a doplňky, které jsou založeny na sociálněekonomickém systému, ideologii, národní zvláštnosti a historické tradici. V současné době jsou nezbytně dodržována pravidla diplomatického protokolu při uznávání nového státu, nastavení diplomatických vztahů, prezentaci své pověřovací listiny, provedení diplomatických návštěv, rozhovor, vyjednávání, podepsaní smluv, jakož i smutečných událostí. Hlavně bych se zmínila respektování etikety státního hymny a státní vlajky. A toto je další důkaz toho, že diplomatický protokol Ruské federace slouží jako politický nástroj zahraniční politiky a státního protokolu. Můžeme s jistotou říci, že je nemožné najít jakoukoli zahraničně–politickou činnost, která by byla realizována bez použití diplomatického protokolu. Změny a zlepšení pravidel diplomatického protokolu se dějí neustále.

Jsou

způsobeny

politickým

procesem

ve

světě.

Změny

pravidel

diplomatického protokolu postupně vedou ke změnám v mezinárodní protokolární praxi. Nicméně, tyto změny nemají vliv na jeho základní pravidla a především zásady rovnosti suverénních států. Všechno se mění, a proto je těžké říct, v jakém směru se změní normy a pravidla diplomatického protokolu v budoucnu. Být v přísném souladu s požadavky protokolu je nejdůležitější povinností všech pracovníků a představitelů státních orgánů a organizací, jakož i úředníků, kteří se zúčastní jednání a setkání se zahraničními kolegy. Ruská, mezinárodní a protokolární praxe nedovoluje jakékoli odchylky od požadavků stanovených v protokolu. Nedovoluje provést vlastní změny, přidat doplňky a vylepšení v protokolární praxi, aby byla jednodušší a snadnější. Například, nedovoluje ignorování požadavků na oděv při oficiálních a neoficiálních setkáních pod záminkou klimatických podmínek, atd.

49

Mezinárodní vztahy Ruské federace v posledních letech dramaticky získaly na významu. Každý rok se aktivně rozvíjí vnější vztahy s cizími státy a jinými regiony Ruska. Tato práce by mohla posloužit všem, kdo se přímo podílí na vývoji mezinárodních vztahů Ruské federace se zahraničím. Pro mě osobně mělo obrovský přínos už jenom samotné zpracování práce. Díky ní jsem prostudovala velké množství materiálů, které mi budou v budoucnu užitečné, a zároveň to byla příležitost rozšířit znalosti o své zemi. Cílem mé práce bylo nezabíhat do přílišných podrobnosti, spíše přiblížit čtenáři celkový pohled a upozornit na to, že za každou protokolární maličkosti stojí dlouhodobé tradice a zkušenosti, získané diplomacií z dávných dob.

50

Seznam použité literatury 1. A. F. Borunkov: Diplomatický protokol v Rusku, 3. vydání Moskva Mezinárodní vztahy 2005. ISBN 978 – 5 – 7133 – 1325 – 8. 2. A. K. Blinnikov: Protokol RF, 1. vydání Moskva 2000. ISNB 5 – 264 – 00199 – 5. 3. Ing. S. Gullová, Ing. F. Müllerová: Mezinárodní, obchodní a diplomatický protokol, Praha 2006. ISBN 80 – 245 – 1021 -9. 4. Ing. S. Gullová, Ing. F. Müllerová: Společenský styk, obchodní a diplomatický protokol, Praha 2004. ISBN 80 – 245 -0664 – 5. 5. Smirnov G. N.: Etika businesa, dělových i obshestvennych otnošenij, Moskva,URAO 2001 ISBN 5-204-00278-2. 6. Kibanov A. J, Zaharov D. K, Konovalova V. G.: Etika delovych otnošenij INFRA-M 2004. ISBN 5-16-001083-2. 7. Meždunarodnaja zhizň, Moskva, MID RF (Ministerstvo zahraničních věcí RF) 4-5 2004, ISSN 0130-9625.

Internetové zdroje: http://www.gov.ru http://www.kremlin.ru http://www.etiket.ru http://www.pravidla-etiketa.com http://www.chovani.eu http://www.ipodnikatel.cz http://www.catering.skyner.net http://www.In.mid.ru http://www.xserver.ru http://www.ediplomat.com http://www.mgimo.ru http://www.eformat.ru http://www.kvs.spb.ru http://protocol21vek.ru http://eur-lex.europa.eu

51

Přílohy a obrázky Příloha 1 Příklad: Program státní návštěvy prezidenta Spojených státu americké U. D. Clintona a jeho manželky X. Clinton do Ruské federace v září 1998. 1. záři (úterý) 7.40 – Příjezd v Moskvu (letiště Vnukovo – 2). - Slavnostní uvítaní na letišti. 7.55 – Odjezd z letišti. 8.20 – Příjezd v rezidenci (hotel Marriott, ulice Tverská, 26). 10.20 – Odjezd z rezidence. 10.30 – Kladení věnce na hřbitov neznámého vojína. 10.50 – Představení prezidentu RF člěnu Kongressu USA. - Jednání s prezidentem Ruska B.N. Jelcinem. (Zastupitelský kabinet prezidenta RF). 11.45 – Rusko – americke jednání (Zastupitelský kabinet prezidenta RF). 12.45 – Snídaně od prezidenta RF B.N. Jelcin. 14.05 – Odjezd z Kremlu. 14.30 – Návštěva základní školy v Moskvě. 15.20 – Odjezd ze školy. 15.45 – Návštěva MGIMO MID Ruska. 16. 40 – Odjezd z МGIМО MID Ruska. 16.55 – Přijezd v rezidenci. Odpočinek. 19.20 – Odjezd z residence. 19.30 – Oběd při účasti prezidenta RF a jeho manželky N.I. Jelciny s prezidentem USA a jeho manželky (Ekaterinsky sál Kremelské rezidence prezidenta RF). 1. záři (středa) 10.35 – Odjezd z rezidence. 10.45 – Pokračovaní v rusko - americkém jednáni (Zastupitelský kabinet prezidenta RF). 12.00 – Odpočinek.

52

13.00 – Slavnostní podpis dokumentu o spolupráci (Ekaterinsky sál Kremelské rezidence prezidenta RF). - Press - konference prezidenta RF a prezidenta USA. 14.05 – Odjezd do rezidence velvyslance USA v Moskvě. 14.30 – Setkáni s představiteli Federálního shromáždění RF (rezidence velvyslance USA v Moskvě). 16.45 – Setkáni s pracovníky Velvyslanstvi USA v Moskvě. 19.00 – Neoficiální oběd u prezidenta RF B. N. Jelcina (Prezidentský klub). 2. záři (Čtvrtek) 7.00 – Odjezd na letišti Vnukovo – 2. 7.25 – Ceremonie rozloučeni na letišti. 7.40 – Odlet z Moskvy.

53

Příloha 2 Státní hymna RF (Официальный текст гимна Российской Федерации) Россия - священная наша держава! Россия - любимая наша страна! Могучая воля, великая слава Твое достоянье на все времена.

Славься, Отечество наше свободное Братских народов союз вековой. Предками данная мудрость народная. Славься, страна! Мы гордимся тобой!

Oт южных морей до полярного края Раскинулись наши леса и поля. Одна ты на свете! Одна ты такая! Хранимая Богом родная земля.

Славься, Отечество наше свободное Братских народов союз вековой. Предками данная мудрость народная. Славься, страна! Мы гордимся тобой!

Широкий простор для мечты и для жизни,

54

Грядущие нам открывают года. Нам силу дает наша верность Отчизне. Так было, так есть и так будет всегда!

Славься, Отечество наше свободное Братских народов союз вековой. Предками данная мудрость народная. Славься, страна! Мы гордимся тобой! Zdroj http://www.kremlin.ru

55

Příloha 3 Seznam zemi, s kým Rusko má diplomatické styky

1. Австралия 2. Австрийская Республика 3. Азербайджанская Республика 4. Республика Албания 5. Алжирская Народная Демократическая Республика 6. Республика Ангола 7. Княжество Андорра 8. Антигуа и Барбуда 9. Аргентинская Республика 10. Республика Армения 11. Переходное Исламское Государство Афганистан 12. Содружество Багамских Островов 13. Народная Республика Бангладеш 14. Барбадос 15. Королевство Бахрейн 16. Республика Белоруссия 17. Белиз 18. Королевство Бельгии 19. Республика Бенин 20. Республика Болгария 21. Республика Боливия 22. Босния и Герцеговина 23. Республика Ботсвана 24. Федеративная Республика Бразилия 25. Государство Бруней-Даруссалам 26. Буркина-Фасо 27. Республика Бурунди 28. Республика Вануату 29. Соединенное Королевство Великобритании и Северной Ирландии 30. Венгерская Республика 31. Боливарианская Республика Венесуэла 32. Демократическая Республика Восточный Тимор 33. Социалистическая Республика Вьетнам 34. Габонская Республика 35. Республика Гаити 36. Кооперативная Республика Гайана 37. Республика Гамбия 38. Республика Гана 39. Республика Гватемала

56

40. Гвинейская Республика 41. Республика Гвинея-Бисау 42. Федеративная Республика Германия 43. Республика Гондурас 44. Гренада 45. Греческая Республика 46. -------------------------47. Королевство Дания 48. Республика Джибути 49. Содружество Доминики 50. Доминиканская Республика 51. Арабская Республика Египет 52. Республика Замбия 53. Республика Зимбабве 54. Государство Израиль 55. Республика Индия 56. Республика Индонезия 57. Иорданское Хашимитское Королевство 58. Республика Ирак 59. Исламская Республика Иран 60. Ирландия 61. Республика Исландия 62. Королевство Испания 63. Итальянская Республика 64. Йеменская Республика 65. Республика Кабо-Верде 66. Республика Казахстан 67. Королевство Камбоджа 68. Республика Камерун 69. Канада 70. Государство Катар 71. Республика Кения 72. Республика Кипр 73. Киргизская Республика 74. Республика Кирибати 75. Китайская Народная Республика 76. Республика Колумбия 77. Союз Коморских Островов 78. Демократическая Республика Конго 79. Республика Конго 80. Корейская Народно-Демократическая Республика 81. Республика Корея 82. Республика Коста-Рика

57

83. Республика Кот-д’Ивуар 84. Республика Куба 85. Государство Кувейт 86. Лаосская Народно-Демократическая Республика 87. Латвийская Республика 88. Королевство Лесото 89. Республика Либерия 90. Ливанская Республика 91. Социалистическая Народная Ливийская Арабская Джамахирия 92. Литовская Республика 93. Княжество Лихтенштейн 94. Великое Герцогство Люксембург 95. Республика Маврикий 96. Исламская Республика Мавритания 97. Республика Мадагаскар 98. Республика Македония 99. Республика Малави 100. Малайзия 101. Республика Мали 102. Мальдивская Республика 103. Республика Мальта 104. Королевство Марокко 105. Республика Маршалловы Острова 106. Мексиканские Соединенные Штаты 107. Федеративные Штаты Микронезии 108. Республика Мозамбик 109. Республика Молдова 110. Монголия 111. Союз Мьянма 112. Республика Намибия 113. Республика Науру 114. Королевство Непал 115. Республика Нигер 116. Федеративная Республика Нигерия 117. Королевство Нидерландов 118. Республика Никарагуа 119. Новая Зеландия 120. Королевство Норвегия 121. Объединенные Арабские Эмираты 122. Султанат Оман 123. Исламская Республика Пакистан 124. Государство Палестина 125. Республика Панама

58

126. Независимое Государство Папуа-Новая Гвинея 127. Республика Парагвай 128. Республика Перу 129. Республика Польша 130. Португальская Республика 131. Республика Руанда 132. Румыния 133. Независимое Государство Самоа 134. Республика Сан-Марино 135. Демократическая Республика Сан-Томе и Принсипи 136. Королевство Саудовская Аравия 137. Королевство Свазиленд 138. Республика Сейшельские Острова 139. Республика Сенегал 140. Сент-Винсент и Гренадины 141. Федерация Сент-Китс и Невис 142. Сент-Люсия 143. Сербия и Черногория 144. Республика Сингапур 145. Сирийская Арабская Республика 146. Словацкая Республика 147. Республика Словения 148. Соединенные Штаты Америки 149. Сомалийская Республика 150. Республика Судан 151. Республика Суринам 152. Республика Сьерра-Леоне 153. Республика Таджикистан 154. Королевство Таиланд 155. Объединенная Республика Танзания 156. Тоголезская Республика 157. Королевство Тонга 158. Республика Тринидад и Тобаго 159. Тунисская Республика 160. Турецкая Республика 161. Туркменистан 162. Республика Уганда 163. Республика Узбекистан 164. Украина 165. Восточная Республика Уругвай 166. Суверенная Демократическая Республика Фиджи 167. Республика Филиппины 168. Финляндская Республика

59

169. Французская Республика 170. Республика Хорватия 171. Центральноафриканская Республика 172. Республика Чад 173. Чешская Республика 174. Республика Чили 175. Швейцарская Конфедерация 176. Королевство Швеция 177. Демократическая Социалистическая Республика Шри-Ланка 178. Республика Эквадор 179. Республика Экваториальная Гвинея 180. Республика Эль-Сальвадор 181. Государство Эритрея 182. Эстонская Республика 183. Федеративная Демократическая Республика Эфиопия 184. Южно-Африканская Республика 185. Ямайка 186. Япония

Zdroj http://www.In.mid.ru

60

Příloha 4 Vzorek osobní nóty

Mинистерство Иностранных дел Российской Федерации Москва, январь 20 г. Уважаемый господин Посол, Прошу Вас принять мою искреннюю благодарность за Ваше дружественное поздравление по случаю успешного запуска космического корабля с интернациональным экипажем на борту. Полностью разделяю Ваше мнение, что эта победа послужит делу прогресса всего человечества, укреплению дружбы между нашими народами. С глубоким уважением, (личная подпись) Господину Чрезвычайному и Полномочному Послу Республики Г. Москва Zdroj http://www.In.mid.ru

61

Příloha 5 Vzorek verbální nóty МИНИСТЕРСТВО ИНОСТРАНЫХ ДЕЛ РОССИЙСКОЙ ФЕДЕРАЦИИ Министерство иностранных дел Российской Федерации свидетельствует свое уважение Посольству и в ответ на его ноту номер 0108 от февраля 19 года имеет честь сообщить, что российские компетентные органы не имеют возражений против назначения генерал – майора авиации военным и военно – воздушным атташе при Посольстве в Российсой Федерации. Министерство пользуется случаем, чтобы возобновить Посольству уверения в своем самом высоком уважении. Москва, Посольству Г. Москва

февраль 20

года

Zdroj http://www.In.mid.ru

62

Obrázek 1 Slavnostní uvítání a rozloučení na letišti Letiště Vnukovo - 2

Zdroj http://www.kremlin.ru

63

Obrázek 2 Jednání prezidenta RF s hlavami cizích států V. V. Putin a A. G. Lukašenko


64

Obrázek 3 Slavnostní podpis dokumentů o spolupráci ve Vladimirském sálu v Kremlu

Zdroj http://www.kremlin.ru \

65

Obrázek 4 Setkání “bez kravaty” D. A. Medveděv a A. G. Lukašenko


66

Diplomatický protokol Ruské federace

Recommend Documents