ROZVOJ SOCIÁLNÍCH VZTAHŮ V TANEČNÍM KOLEKTIVU METODAMI DRAMATICKÉ VÝCHOVY
Bakalářská práce
Studijní program: Studijní obor:
B7505 – Vychovatelství 7505R004 – Pedagogika volného času
Autor práce: Vedoucí práce:
Lenka Michálková MgA. Ivana Honsnejmanová
Liberec 2014
Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala MgA. Ivaně Honsnejmanové za ochotu, trpělivost a cenné rady, které mi při psaní mé bakalářské práce poskytla. Dále bych ráda poděkovala všem tanečníkům, kteří se mnou absolvovali celý program.
Anotace Bakalářská práce se zabývá tvorbou programu na podporu rozvoje vztahů v tanečním kolektivu metodami dramatické výchovy. Úkolem této práce bylo navrhnout, zrealizovat a následně zhodnotit program určený pro pubescenty. V teoretické části jsou přiblíženy základní pojmy týkající se období pubescence, volného času se zaměřením na moderní tanec a metody dramatické výchovy. Praktická část se zaměřuje na návrh jednotlivých lekcí, jejich popis zhodnocení celého programu v různých rovinách. Klíčová slova: pubescence, socializace, metody dramatické výchovy, volný čas, sport, moderní tance
Abstract
This bachelor thesis deals with creation of a program designed to support the development of relations in a dance group via the methods of drama education. The objective of this work was to design, implement and assess a program designed for adolescents. Theoretical section describes the basic concepts related to the period of adolescence and leisure focusing on modern dance and drama education methods. The practical part of this thesis is focused on design, description of individual lessons and evaluation of the program at different levels. Keywords: adolescence, socialization, methods of drama education, leisure, sport, modern dance
OBSAH 1. ÚVOD ........................................................................................................ 10 2. OBDOBÍ PUBESCENCE A ZÁJMOVÁ ČINNOST ..................................... 11 2.1.
Období pubescence ............................................................................... 11
2.2.
Vymezení pubescence ........................................................................... 11
2.3.
Tělesná stránka dospívání ..................................................................... 12
2.4.
Socializace v období pubescence .......................................................... 13
2.5.
Pubescent a vrstevníci ........................................................................... 14
2.6.
Zájmová činnost v pubertě ..................................................................... 15
3. VOLNÝ ČAS .............................................................................................. 16 3.1.
Vymezení pojmu volný čas ..................................................................... 16
3.2.
Funkce volného času .............................................................................. 17
3.3.
Sport jako součást volného času ............................................................ 18
3.3.1.
Vymezení pojmu sport a sportovních skupin ....................................... 18
3.3.2.
Struktura sportovní skupiny ................................................................. 19
3.4.
Tanec jako součást volného času........................................................... 20
3.4.1.
Vliv kolektivní taneční aktivity na životní styl a socializaci ................... 21
3.4.2.
Moderní tanec ..................................................................................... 22
3.4.2.1.
Disco dance ..................................................................................... 23
3.4.2.2.
Hip Hop ............................................................................................ 23
3.4.2.3.
Modern a Contemporary dance ....................................................... 24
3.4.2.4.
Lyrical dance .................................................................................... 24
3.4.2.5.
Street dance..................................................................................... 24
3.4.2.6.
Street a disco show, street show, disco show formace, show dance 25
4. DRAMATICKÁ VÝCHOVA ......................................................................... 26 4.1.
Vymezení dramatické výchovy ............................................................... 26
4.2.
Cíle dramatické výchovy ......................................................................... 28 7
4.3.
Učitel v dramatické výchově ................................................................... 28
4.4.
Metody dramatické výchovy ................................................................... 29
5. PROGRAM
NA
PODPORU
ROZVOJE
VZTAHŮ
V TANEČNÍM
KOLEKTIVU METODAMI DRAMATICKÉ VÝCHOVY................................ 32 5.1.
Charakteristika skupiny a jednotlivých členů týmu .................................. 32
5.2.
Potřeby skupiny ...................................................................................... 34
5.3.
Cíle programu ......................................................................................... 35
5.4.
Struktura lekce a časová dotace programu ............................................ 35
5.5.
Plánované lekce ..................................................................................... 36
5.6.
Úvodní lekce ........................................................................................... 46
5.7.
Průběh a zhodnocení programu ............................................................. 47
6. ZÁVĚR ....................................................................................................... 68 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ......................................... 70 8. FOTODOKUMENTACE ............................................................................. 73
8
Seznam použitých zkratek CDO
Czech Dance Organization
ČMTO
Českomoravská taneční organizace
IDO
International Dance Organization
OSV
Osobnostní a sociální výchova
9
1. ÚVOD
Předmětem mé bakalářské práce je tvorba, realizace a následné vyhodnocení programu na rozvoj vztahů v tanečním kolektivu. Program je vytvořen pro specifickou skupinu pubescentů pravidelně navštěvujících kroužek moderních tanců. K výběru této problematiky mě vedly předešlé zkušenosti se vztahy v tanečních týmech, které ovlivňují atmosféru na tréninku i samotné taneční výkony. Již jedenáctým rokem jsem členkou taneční skupiny Takt Liberec, tančím v závodních
choreografiích, proto si plně uvědomuji problémy
skupinového vědomí, pocitu sounáležitosti, spolupráce, ochoty, ale také rivality a pomluv. Dále šestým rokem vedu lekce moderního tance, dříve v Domě dětí a mládeže Větrník v Liberci, nyní ve společnosti Musictime. Za dobu šesti let jsem si vyzkoušela práci s velkým spektrem věkových kategorií. Zjistila jsem, že nejkomplikovanější jsou vztahy v dospělých kolektivech a v juniorských kategoriích, do které spadají pubescenti. Vzhledem k mé sympatii k mladším věkovým skupinám jsem si pro svou práci vybrala pubescentní kolektiv tanečníků. Sociální vztahy ve vybraném kolektivu jsem se rozhodla formovat metodami dramatické výchovy, které chci vhodně propojit s taneční výchovou. S dramatickou výchovou nemám velké zkušenosti, ale z teoretických znalostí tohoto oboru jsem usoudila, že je to vhodný prostředek k rozvoji vztahů. Dramatická výchova umožňuje vyvíjet sociální porozumění, spolupráci, komunikativní dovednosti.
10
2. OBDOBÍ PUBESCENCE A ZÁJMOVÁ ČINNOST 2.1. Období pubescence Pubescence se dělí na dvě fáze, prepubertu a pubertu. Prepuberta začíná objevením prvních sekundárních pohlavních znaků. U mužů je to například změna hlasu, růst ochlupení, zvětšení penisu a varlat. Ženské sekundární znaky zahrnují růst prsů, tělesného a pubického ochlupení. Dívky si prepubertou projdou průměrně o rok dříve než chlapci. Prepubertální období zakončuje každé pohlaví jinak – dívky nástupem první menstruace a chlapci první noční ejakulací. Prepubertu i pubertu prožívá každý mladistvý rozdílně. V lepším případě usiluje o dobré výsledky ve škole a v zájmových činnostech, rozvíjí svůj intelekt prohlubováním a rozšiřováním vědomostí. Dobré výsledky ve škole, zájmové činnosti a kladné hodnocení od druhých mu pomáhá překonat pocity méněcennosti. V horším případě neusiluje o dosažení dobrých výsledků a kladného hodnocení, tehdy se prohlubuje jeho nejistota a pocity méněcennosti. 2.2. Vymezení pubescence Období pubescence začíná mezi 11. až 13. rokem a končí mezi 14. až 15. rokem, kdy pubescent přechází do adolescence. Toto období je také označováno jako období druhého vzdoru. Je velice individuální, nelze jej zcela přesně věkově vymezit. Každý jedinec dospívá v jiném tempu, což závisí na mnoha okolnostech, především na charakteru sociálních vztahů v prostředí, ve kterém vyrůstá. Dívky dospívají fyzicky i mentálně v průměru dříve než chlapci. Pubescent si vytváří svou identitu, pohlavně dospívá, je emočně labilní, úzkostlivý, snivý, střídají se mu bouřlivé afektivní reakce s apatií, trpí pocitem méněcennosti, jeho chování je impulzivní a nepředvídatelné, jeho temperament je tlumen naučenými formami chování. Dokáže se ovládat, vcítit se do druhých, pomáhat a spolupracovat. Tím upevňuje vztahy a připravuje se na udržení partnerských a pracovních vztahů. Velký rozvoj zaznamenává i myšlení,
11
pubescent je schopen abstrakce, zobecnění a kritického myšlení. Kriticky hodnotí nejen své autority, ale i sám sebe, jeho kritika často dosahuje extrémů. Sigmund Freud říká tomuto období genitální stadium, jedinec dosahuje opravdových erotických vztahů. (Drapela 2008, s. 26) Podle Eriksona se toto období značí stadiem identity proti zmatení rolí. Je zde v těsné blízkosti objevení sebe samého a hrozba ztráty vlastní identity. Příznačným znakem pro toto období je věrnost – věrnost životní filozofii, zvolenému povolání. (Drapela 2008, s. 70) Harry Stack Sulliven dělí adolescenci na ranou a pozdní. V rané adolescenci si jedinec začíná uvědomovat, že ho jedna dívka přitahuje více než druhá. V pozdní adolescenci zjišťuje, co ho láká na genitálním chování, a začleňuje ho do života. (Drapela 2008, s. 60) Piaget nazývá toto období stadiem formálních operací. Pubescent je schopen abstraktního myšlení, jeho intelekt dosahuje takové úrovně, která dovoluje
studium
náročných
vědeckých
oborů.
„Bohužel
značná
část
mladistvých nevyužívá této možnosti vzhledem k nedostatečné motivaci a k množství nezvládnutých emočních a sociálních problémů.“ (Čáp, Mareš 2007, s. 235) 2.3. Tělesná stránka dospívání V somatickém vývoji dochází k osifikaci kostí, růstu vnitřních orgánů, vzniku typických ženských a mužských morfologických znaků. Největší změnu vnímáme na tělesné výšce, kostra a končetiny rostou zvlášť intenzivně. Díky disharmonickému růstu kostry a svalstva se pubescentovi zhoršuje pohybová koordinace. Jeho pohyby jsou méně koordinované a klátivé, zhoršuje se plynulost pohybu. Nerovnováha se projevuje také ve vývoji kardiovaskulárního systému. Zvětšuje se objem srdce a jeho výkonnost roste, ale krevní cévy ve vývoji zaostávají. Díky tomu může pubescent trpět zvýšeným tlakem, dočasnými poruchami krevního oběhu, bolestmi hlavy a rychlou unavitelností. Pubescent je motoricky neklidný, často neuvědoměle zaměstnává ruce. 12
Ke konci pubescence vlivem souladu tělesných proporcí dochází ke zlepšení pohybové koordinace. Dívky mají plynulé a ladné pohyby, chlapci mají větší sílu, avšak jejich pohyby nejsou zcela plynulé. Nástupem puberty se dokončuje schopnost poznávacích procesů. 2.4. Socializace v období pubescence Sociální vývoj dospívajících je ovlivněn jejich touhou po nezávislosti, rovnoprávnosti a spravedlnosti. Pubescent se snaží odlišit od svých vychovatelů, proto dochází k častým rozporům mezi učitelem, vychovatelem, rodičem a dospívajícím. „Dospívající si tak uvědomuje nejen, že „myslí“, „cítí“ a „chce“, ale i to, že mnohdy něco jiného myslí, něco jiného cítí, něco jiného chce a něco jiného dělá.“ (Čačka 2000, s. 227) Velký význam pro pubescenta mají kamarádi, dále navazování nových vztahů a hraní nových rolí. „Mezi vrstevníky je charakteristická uniformita jak v oblékání, tak v chování a názorech.“ (Šimíčková – Čížková a kol. 2010, s. 123) Jedinec ve své partě ztrácí svoji identitu, přijímá skupinové vzory a hodnoty, debatuje o smyslu života, morálních zásadách a zažívá podporu svých názorů. Vliv skupiny je pro pubescenta velice důležitý, posiluje si zde sebevědomí, učí se argumentovat, což mu dodává sílu pro další střety se společností. (Šimíčková – Čížková a kol. 2010, s. 123) Vztahy s vrstevníky mají přednost před dospělými, může se stát, že dospívající kvůli přátelství odsune do pozadí i učení a zájmové činnosti. Autorita rodičů, učitelů i vychovatelů viditelně oslabuje. Mladiství odmítají jejich postoje, názory, příkazy a zákazy. Avšak stejnou pobídku od vrstevníků, ale i od trenéra nebo vedoucího zájmového kroužku přijímají. Pubescent je k autoritám značně kritický. Dospělý si svou autoritu může udržet jedině svou chápavostí, spravedlností, transparentností, energičností, otevřeností a vynecháním ironických postojů. Vztah pubescenta k rodině se mění, dospívající se snaží od rodiny odpoutat a tím se stát zralou, samostatnou a odpovědnou osobností. To zcela 13
nejde, a tak ústupky, které od rodičů získá, vnímá jako potvrzení vlastních kvalit. Rodič může mladistvému usnadnit osamostatnění se a přijímání odpovědnosti tím, že bude mladistvého respektovat, snažit se porozumět jeho osobnosti, nebude uplatňovat direktivní přístupy výchovy a nebude se k němu chovat jako k malému dítěti. „Dcera od matky potřebuje podporu při zvládání a naplňování ženské role.“ (Vágnerová 2012, s. 405) Syn při svém rozvoji mužské role potřebuje podporu od otce. 2.5. Pubescent a vrstevníci Pro mladistvého jsou přátelé a kamarádi velice důležití, nachází u nich jistotu, kterou ztrácí odpoutáváním se od rodiny. Navazováním nových vztahů se připravuje na stálé emoční vztahy v dospělosti. Pubescent je schopen kolektivního cítění, pod správným vedením vychovatele mohou ve skupině vzniknout dobré vztahy a pocit sounáležitosti. Langmeier a Krejčířová rozdělili navazování vztahů v období puberty do čtyř fází – skupinová izosexuální fáze, individuální izosexuální fáze, přechodná etapa a heterosexuální fáze polygamní. V první fázi dospívající tvoří organizované homogenní skupinky, ve kterých jsou jasně diferencované role jednotlivců. Vytvářejí hesla srozumitelná pouze zasvěceným, dávají si různé přezdívky a odmítají přítomnost opačného pohlaví v jejich skupině. Chlapci mají dívky za ufňukané a užalované, dívky odmítají chlapce kvůli jejich hrubosti. Další fáze je individuálně-izosexuální, která se může překrývat s předchozím stupněm, dostavuje se zpravidla ve vlastní pubertě. Pubescent má potřebu důvěrného přátelství, které ve skupině nelze naplnit. Nalezne si přítele, se kterým sdílí vlastní pocity, zkušenosti a problémy. Přátelství navázaná v tomto období bývají zpravidla stálá, mohou trvat až do stáří. Ve třetí přechodné fázi se začínají jedinci zajímat o opačné pohlaví. Ze svého zájmu jsou nejistí, stydí se a obávají se posměšků skupiny. Proto se od skupiny nevzdalují a svůj zájem projevují pouze na dálku. Své city začínají projevovat až na přelomu pubescence a adolescence v heterosexuální fázi polygamní. V této fázi prožívají první lásky, díky kterým ukájí svou zvědavost a ujišťují se o svých kvalitách. (Langmeier, Krejčířová 2006, s. 154)
14
2.6. Zájmová činnost v pubertě Dalším a neméně důležitým úkolem rodičů, učitelů a vychovatelů je pomoci dospívajícímu s volbou povolání. Ještě není zcela nutné pubescentovi přiřadit nějaké povolání, jen ho směřovat – zda zvolí nějakou střední odbornou školu, učební obor, či gymnázium. Ani to však není snadný úkol, velký počet škol a různost oborů výběr znesnadňuje. Při výběru se často vychází ze zájmů mladistvého. V pubertě se zájmy mění, jedinec opouští dětské zájmy a nahrazuje je vyspělejšími. Zájmy pubescentů jsou hojné, prvně se zde projevuje diferenciace mezi chlapeckými a dívčími zájmy - chlapci bývají hlučnější a rádi demonstrují svou sílu, dívky jsou tišší a klidnější. Dále jsou jejich záliby ovlivněny jejich vlastnostmi, kulturními a životními hodnotami, prostředím, ve kterém vyrůstají, výchovou a skupinou vrstevníků. Pubescenti projevují větší zájem o určitou oblast. K nejběžnějším zájmovým oblastem patří výpočetní technika, hudba, sport, estetické a kulturní zájmy. V tomto období se objevují i první vážnější pokusy o aktivní literární, hudební nebo výtvarnou tvorbu. Mění se i témata, kterým dává dospívající přednost. Zájem o dobrodružnou tématiku klesá, naopak se rozvíjí zájem o historická, společenská a válečná témata. V četbě přichází do obliby sciencefiction a u dívek milostné romány. (Langmeier, Krejčířová 2006, s. 149) Dospívající často preferují své zájmy před školními povinnostmi. Někteří jedinci právě v tomto období najdou svůj celoživotní koníček.
15
3. VOLNÝ ČAS 3.1. Vymezení pojmu volný čas Náš čas je rozdělen na dvě oblasti – oblast povinností a volného času. Volný čas zahrnuje odpočinek, rekreaci, komunikaci a sociální kontakty, zájmovou činnost (tanec, četba, sport, hudba, technická a výtvarná činnost). Patří sem i svobodně zvolené vzdělávání, například návštěva výtvarných, tanečních či hudebních kurzů, studium jazyků. Do volného času nespadají činnosti nezbytné pro existenci člověka – jídlo, spánek, zdravotní péče a hygiena. Čas strávený pracovní činností, školními povinnostmi, sebeobsluhou či péčí o rodinu a domácnost také neoznačujeme volným časem. Děti a mladiství mají relativně mnoho volného času, jejich volný čas je nutné do jisté míry ovlivňovat. Míru ovlivňování určuje věk a mentální vyspělost jedince. Hlavní vliv na trávení volného času dítěte má rodina, která do jisté míry dítěti čas organizuje. Prostředí, ve kterém děti tráví svůj volný čas, se různí (domov, veřejné prostranství, škola, dům dětí a mládeže a jiné organizace). Každý si pod pojmem volný čas představí něco jiného. Pro pracující populaci znamená volný čas většinou odpočinek. Svůj volný čas tráví u televize, s knihou, na zahrádce, nebo spánkem. Děti a pubescenti, kteří mají volného času o poznání více než dospělí, tráví svůj volný čas zpravidla aktivně. Navštěvují různé organizace volného času, kde sportují, malují, tvoří, zpívají nebo se učí hře na hudební nástroj. Ale naleznou se i tací, kteří se doma nudí a celý svůj volný čas prosedí u televize či počítače. Je velice důležité děti, ale do jisté míry i pubescenty někam směrovat a zajímat se o jejich volný čas. Jiřina Pávková definuje volný čas takto: „Je to doba, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.“ (Pávková a kol. 2008, s. 13) Jan Průcha popisuje volný čas jako „čas, se kterým může člověk nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Volný čas je doba, která 16
zůstane z 24 hodin po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnosti, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku).“ (Průcha 2009, s. 341) Břetislav Hofbauer v knize Pedagogické ovlivňování volného času definuje volný čas takto: „Volný čas je částí lidského života mimo čas pracovní (návštěva školy a pracovní proces) a tzv. čas vázaný, který zahrnuje biofyziologické potřeby člověka (spánek, jídlo, osobní hygienu), chod rodiny, provoz domácnosti, péči o děti, dojíždění za prací a další nutné mimopracovní povinnosti. Volný čas je dobou, kterou má po splnění těchto potřeb a povinností člověk k dispozici pro činnosti sebeurčující a sebevytvářející.“ (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 10) 3.2. Funkce volného času Volný čas v našem životě plní čtyři základní funkce – výchovněvzdělávací, zdravotní, sociální a preventivní. Instituce volného času měly dříve jako hlavní úkol ohlídat a zaměstnat děti tak, aby se nemohly věnovat nevhodným a společensky nežádoucím činnostem. Nyní je jejich hlavním úkolem vychovávat a vzdělávat jedince. Volnočasové instituce mají možnost působit na všechny složky osobnosti (tělesnou, psychickou, sociální). Děti si ve volném
čase
rozšiřují
a
prohlubují
své
zájmy.
Jejich
úspěchy
ve volnočasových aktivitách jim přinášejí pocit uspokojení a zvyšují jim sebevědomí. Zdravotní, duševní a sociální rozvoj lze usměrňovat několika způsoby. Hlídat správný režim dne, který spočívá ve střídání činností různého charakteru – práce ve skupinách, individuální, organizovaná i spontánní činnost a odpočinek. Vést děti k pohybu, a to nejlépe venku na čerstvém vzduchu. Naším cílem by mělo být, aby se pohybová aktivita stala pro děti běžnou součástí dne. Upevňovat nebo vytvářet v dětech hygienické návyky. Volný čas umožňuje lidem dostat se do různých druhů sociálního prostředí, seznámit se s novými lidmi, kteří mají podobné zájmy a postoje. Volnočasové instituce děti zaměstnají a tím působí preventivně, jedinci nemají čas se věnovat společensky nežádoucím činnostem, dochází tudíž k prevenci negativních jevů – závislosti na návykových látkách, krádeží, agresivity apod. (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 72) Volný čas participuje na vývoji společnosti. 17
3.3. Sport jako součást volného času Sport je pohybová tělesná aktivita provozovaná dle určitých pravidel a zvyklostí. Sport znamená zábavu, hru, útěk od povinností, pohyb, zdravý životní styl, ale pro někoho také zdroj obživy. Jiní ve sportu vidí fyzickou námahu, psychický stres a ztrátu volného času. Sport často ponouká k agresi, násilí a podvádění. Přiměřená pohybová aktivita je podmínkou zdravého vývoje. Aktivní formou života a zdravou stravou zamezíme obezitě a časté nemocnosti. Sport nám zvyšuje schopnost přizpůsobovat se, lépe zvládat životní výzvy, posiluje disciplínu, rozvíjí soutěživost i spolupráci. Při cvičení se z těla uvolňují hormony, které se nazývají endorfiny, jsou to hormony štěstí, zlepšují nám náladu a snižují pocit bolesti. Moravcova definice sportu zní: „Sport zahrnuje všechny vhodné formy organizovaných i neorganizovaných pohybových aktivit, jejichž cílem je podpořit u lidí starost o jejich zdraví, duševní pohodu, tělesný, funkční, psychický rozvoj a pohybovou výkonnost, uspokojování jejich kulturních potřeb, formovat sociální vztahy nebo dosáhnout lepší výsledky a zvýšit jejich sportovní výkonnost v soutěžích na různé úrovni.“ (Moravec 2007, s. 10) Sporty se třídí podle čtyř kritérií – čas (letní, zimní), prostředí (sálové, vodní, outdoorové…), počet hráčů (individuální, týmové) a organizační povaha (plavecké, olympijské, bojové…). Dále dělíme sporty dle psychologické typologie, a to na senzomotorické, funkčně-mobilizační, anticipační a sporty rizikové. Sport se řadí mezi nejemocionálnější zájmové činnosti. Příčinou je soutěživost a nejistota výsledku. 3.3.1. Vymezení pojmu sport a sportovních skupin Sport vytváří řadu příležitostí pro sociální kontakt. Mnoho sportovních disciplín vyžaduje úzký kontakt mezi lidmi a vytváří potřebu tvořit sociální skupiny, které mají podobu sportovních týmů, družstev, oddílů. „Za skupinu se v nejobecnějším pohledu považuje sdružení dvou a více osob, které jsou ve vzájemné interakci, přičemž každá osoba je ovlivňována 18
ostatními a sama je také ovlivňuje.“ Takto definuje skupinu Slepička. (Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 115) Průcha definuje skupinu jako: „soubor dvou nebo více osob, které mohou mít náhodné a volné vztahy (např. cestující ve vlaku), nebo těsné a intenzivní vztahy kooperace aj. (např. rodina).“ (Průcha 2009, s. 265) Také ve sportu dělíme sociální skupiny na primární a sekundární. Pro primární sportovní sociální skupiny je charakteristický společný cíl spojený s činností
skupiny.
Členové
ve
skupině
se
dobře
znají,
komunikují
a spolupracují spolu, mají vytvořená pravidla, kterými se řídí. Je zde vytvořena struktura skupiny, každý ví, jakou roli ve skupině zastává. Primární skupinu tvoří sportovci
s podobnou
výkonnostní
úrovní
a
výkonnostními
cíli
(např.
basketbalové družstvo, tanečníci tančící v jedné choreografii…). V sekundární skupině spolu členové komunikují zpravidla zprostředkovaně, nemusejí spolupracovat, přicházet do vzájemného kontaktu ani vytvářet strukturu skupiny, a přesto mohou usilovat o společný cíl. Tato skupina je vytvořena účelově, za splněním nějakého úkolu (např. reprezentanti na olympijských hrách, taneční skupina apod.). Dále dělíme skupiny na členské a referenční. „Členskou skupinu představuje skupina, které je jedinec členem, referenční pak ta, ke které by jedinec rád patřil.“ (Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 117) Je obvyklé, že sportovec usiluje o členství ve výše postaveném družstvu, například by se rád stal členem národního družstva. 3.3.2. Struktura sportovní skupiny U sportovce můžeme v rámci sportovní činnosti sledovat jeho sociální pozici, sociální status, sociální role a interpersonální vztahy ve sportovním družstvu. Sledováním těchto skutečností můžeme zjistit, jak je jedinec skupinou přijímán, hodnocen, jaký má vliv na skupinu a jaký je jeho přínos ke skupinové činnosti. (Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 124)
19
Sociální pozice ukazuje, jaké místo sportovec ve skupině zaujímá. Jeho pozice ve sportovním družstvu je obvykle dána délkou náležitosti ke skupině a sportovními úspěchy. Každý člen zaujímá nějakou pozici a o jinou, vyšší, usiluje. V uzavřených skupinách se systém sociálních pozic utváří rychle, jedinci mají ideální podmínky se vzájemně poznat. Sociální pozice dělíme na subjektivní, to je pozice, na kterou se jedinec sám staví. Objektivní pozice nám ukazuje, na jaké místo nás řadí ostatní členové družstva. Pokud se subjektivní a objektivní pozice členů shodují, sociální systém v družstvu je stabilní. Sociální status úzce souvisí s výše zmiňovanými sociálními pozicemi. Jedná se o místo člena ve skupině z hlediska prestiže, významu a hodnoty člena pro skupinu. Tudíž sociální status těsně souvisí se sportovní výkonností. S poklesem, nebo naopak vzrůstem sportovní výkonnosti se sociální status mění. Sociální role označuje
„chování, které sociální skupina očekává
od každého svého člena. Závisí na normách a hodnotách dané skupiny a na sociální pozici jedince ve skupině. Neplnění sociální role může pro jedince znamenat až vyloučení ze skupiny.“ (Průcha 2009, s. 271) Rozčlenění sociálních
rolí
nám
pomáhá
analyzovat
činnost
sportovního
družstva
a zachycuje faktory ovlivňující chod a vývoj družstva. Ve sportu můžeme tyto role dělit z hlediska času na krátkodobé (vyloučený hráč), dlouhodobé (trenér), vrozené (žena/muž). Dále ve sportovním družstvu nalezneme role, které jsou spjaté s činností družstva (herní role), role ovlivňující klima skupiny (emoční vůdce) a role spojené s uspokojováním vlastních potřeb (role zlého muže). (Slepička,
Hošek,
Hátlová
2006,
s.
126) Mezi typické
sociální role
ve sportovním družstvu patří role obětního beránka, černé ovce, bažanta, vůdce a role zlého muže. Tyto role najdeme téměř v každém sportovním družstvu. 3.4. Tanec jako součást volného času Tanec
patří
mezi
celoroční,
indoorový,
individuální
i
týmový
senzomotorický sport. V tanci jsou kladeny vysoké nároky na koordinaci a ladné provedení pohybů, posuzuje se umělecký dojem a sportovcovo vystoupení. 20
Tanec se dá provozovat výkonnostně i rekreačně. Jako každý sport má i tanec své aktivní a pasivní příznivce. Tanec má dlouhý historický vývoj, zpočátku lidé tancem napodobovali lov či vyhranou bitvu, prostřednictvím tance uctívali narození dítěte, svatbu i úmrtí. Tanec nesměl chybět u slavnostních ceremoniálů. Díky opakování dostávaly pohyby význam, staly se symbolem, můžeme mluvit o tanečním umění. Lidé začali při tanci používat různé rekvizity a masky, v tanci se začíná objevovat dějová linie. Tím si tanec řekl o diváka, stává se zábavným nejen pro tanečníky, ale i pro pasivně přihlížející jedince. Velký vliv na rozvoj a šíření tance měly události. Například během první a druhé světové války vzniklo mnoho tanců. Tuto skutečnost můžeme vysvětlit tím, že lidé žili v napětí a nejistotě, když to bylo možné, chtěli se veselit a užívat si, proto se bavili tancem. Nejvíce se tanec
rozšířil
v druhé
polovině
dvacátého
století,
a to
díky
televizi,
videokazetám, tanečním skupinám a lektorům, kteří jezdili po Evropě a tanec bouřlivě šířili. Už se netančilo jen v divadle a tanečním sále, ale i v tělocvičnách. Vznikají nové taneční disciplíny a s tím vzniká i nová taneční organizace, Českomoravská taneční organizace (ČMTO), která je členem International Dance Organization (IDO) a těmito tanečními novinkami se zabývá. (Balaš 2003, s. 10) ČMTO jako jediná organizace může pořádat mistrovství. Později se objevuje další organizace, Czech Dance Organization (CDO), která vzniká na popud magistry Ilony Šulcové. ČMTO je nařknuto z korupce a zaniká. CDO se stává členem IDO a v současné době má jako jediná organizace v České republice právo pořádat mistrovství, tituly z těchto závodů jsou platné všude ve světě. Tanec je neodmyslitelně spojen s hudbou. Rytmus sjednocuje tanečníky a hudebníky, působí na ně a pomáhá jim růst. Novému tanečnímu stylu předchází změna hudebního stylu ve společnosti. 3.4.1. Vliv kolektivní taneční aktivity na životní styl a socializaci Každá taneční škola, soubor, základní umělecké školy či volnočasová centra učí děti základním pohybovým a tanečním dovednostem. Trénují jedenkrát až dvakrát týdně, ve stejný den a hodinu, což učí děti pravidelnosti, 21
zodpovědnosti a pevné vůli. Jedním z významů taneční aktivity pro utváření životního stylu je získat vztah k pravidelnému pohybu. Konkrétním přínosem je správné držení těla, pohyblivost, smysl pro rytmus, dobrá fyzická kondice, správné pohybové návyky, větší rozsah pohybových dovedností, tvořivost a zdravá soutěživost, která je pro život dítěte, ale i dospělého důležitá. Dítě dále získává představu, co se skrývá za veřejným uměleckým projevem složité práce mnoha lidí, a osvojuje si tak celoživotní hlubší vztah ke kultuře a umění. Navštěvování tanečního kroužku pozitivně ovlivňuje vlastnosti a postoje dítěte, dítě je samostatnější, disciplinované, přátelské, cílevědomé, sebevědomé a umí spolupracovat. Hodnotné využití volného času chrání dítě před nudou, špatnou partou, drogami, agresivitou, negativním vlivem televize a konzumní zábavy. Taneční kolektiv dítěti poskytuje hlubší sociální jistotu, díky navštěvování tanečního souboru získává spoustu nových kamarádů, které spojuje zájem o tanec. Taneční aktivity u dítěte rozvíjejí nejen zdravou sebedůvěru, ale i zdravou kritičnost ke svému výkonu a výkonu ostatních, dítě je schopno prosadit svůj názor a tolerovat názor ostatních. (Smugalová 2008, s. 53) 3.4.2. Moderní tanec Nikde nenalezneme přesnou definici moderního tance, což je důsledkem absence odborné literatury na toto téma. Za moderní tanec se považují všechny taneční styly, které vznikly od počátku 20. století. Moderní tanec se stal uznávanou uměleckou formou svobodného projevu. Pro tanečníky moderního tance se pořádají taneční soutěže a přehlídky – pohárové soutěže, mistrovství Čech, České republiky i mistrovství světa. Taneční soutěže jsou pořádané pro jednotlivce, dueta, malé skupinky (tři až sedm tanečníků) i velké formace (osm až dvacet čtyři tanečníků). Moderní tanec se těší velké oblibě a tanečníků každým rokem přibývá. Rekreačně, ale i závodně tančí děti již od tří let. Do moderního tance řadíme velkou a rozmanitou škálu tanečních stylů. Ty se od sebe liší stylem hudby, oblékáním i životním stylem tanečníků. Příklady tanečních stylů – Disco dance, Hip hop, Modern dance, Lyrical dance, Contemporary dance, Dancehall, R’n’B, Musical dance, MTV dance, Show dance, Jazz dance, Krump, House dance.
22
Arts – umělecké
Lyrical dance Show dance Modern dance Contemporary dance Jazz dance Musical dance…
Street dance
Hip hop
Disco dance
Moderní tance
Old school
New school
Locking Poping Elektric bogie House dance Hype dance Krump Dancehall
Street a disco show formace Street show MTV dance Ladies dance Twerk Vogue Break dance Disco dance Disco show
Tabulka č. 1: Přehled tanečních stylů moderního tance
3.4.2.1. Disco dance Disco
dance
nebo
také
diskotékové
tance
jsou
charakteristické
dynamickým, pulsujícím a rytmickým tancem, který vychází ze starých hitových trendů nebo moderní diskotékové hudby. Celou choreografii doprovází stejný rytmus a tempo hudby. Pohyby paží podporují a zdůrazňují pohyb těla. Celé tělo je při tanci zpevněné, jednotlivé prvky tak působí ostře. Typické figury pro tento taneční styl jsou výkopy, piruety, poskoky a kroky s přísunem. Při tomto tanci se nepoužívají žádné rekvizity, v soutěžních pravidlech jsou dokonce zakázané stejně jako zvedané figury. Kostýmy jsou zpravidla voleny přiléhavé a hodně třpytivé, vlasy i obličej si tanečníci zdobí třpytkami. 3.4.2.2. Hip Hop Tento taneční styl kombinuje více technik různých tanečních stylů – Hype dance, Popping, House dance, Locking, Dancehall , New style.
23
Hip hop řadíme mezi streetové taneční styly. Tančí se většinou v osminkovém rytmu, je velice dynamický, tvrdý a zároveň i uvolněný. Důležité je správně vystihnout hiphopovou hudbu, její beaty a slova. Tanečníci nejvíce zapojují práci hrudníku a dolních končetin, kterými dělají zajímavé krokové variace. Často také při tanci používají pop, což je náhlé strnutí, a vlny, které dělají celým tělem. Zvedané figury ani rekvizity se při Hip hopu nepoužívají. Tanečníci mají volné teplákové soupravy, či děravé kalhoty s volným tričkem, nechávají si rozpuštěné vlasy, nebo si je zaplétají do malých copánků. 3.4.2.3. Modern a Contemporary dance Podstatou těchto tanečních stylů je propojit mysl s tělem, vyjádřit prostřednictvím tance své myšlenky a pocity. Jsou to dynamické a expresivní tance, ve kterých se využívají techniky baletu a modern dance technik, vytvořených známými tanečními pedagogy a choreografy (José Limon, Isabora Duncan, Alvin Ailey…) ve 20. století jako protest proti upjatým, rigidním a striktním baletním technikám. Dnes tanečníci z těchto technik vycházejí, přetvářejí si je, ale také si vytvářejí vlastní originální pojetí Modern a Contemporary dance. Největší důraz je kladen na techniku a vyjádření nálady a pocitu prostřednictvím tance. Pracuje se zde s těžištěm a posunem těla mimo jeho osu. V hojné míře se v těchto stylech používají zvedané figury, piruety, kontrolované pády, skluzy, skoky do dálky, střídá se pomalý a rychlý pohyb. 3.4.2.4. Lyrical dance Lyrical dance je založen na spojení techniky baletu, modern dance a jazzového tance. Tanečníci se nechávají inspirovat texty písní, které se snaží tanečně ztvárnit. K Lyrical dance je možné využít i instrumentální hudbu, v takovém případě si tanečník sám vymyslí taneční děj. Pro tento taneční styl si tanečníci vybírají emotivní texty nebo hudbu, ve které se řeší pocity, nálady, myšlenky, vztahy, láska. Typickým znakem je velká emotivnost projevu, hluboký prožitek, výrazná gesta a mimika obličeje. 3.4.2.5. Street dance Street dance odkazuje na mnoho moderních tanečních stylů, které se od sebe liší nejen různými tanečními kroky, ale i hudbou, na kterou se tančí. Dá 24
se říct, že slovo “street“ zde znamená jakoukoliv taneční techniku. Rozlišujeme tzv. starou a novou školu (old school a new school) Street dance. Do zmiňované staré školy řadíme například Hype dance, Locking, Popping a Break dance, tyto taneční styly jsou velice energické, plné skoků a výskoků, tančí se na hudbu s rychlým tempem. Do nové školy řadíme především Hip hop a House dance, který se tančí ve volnějším tempu. Všechny taneční styly Street dance spolu mají hodně společného a navzájem se ovlivňují, proto je není možné jasně rozdělit. Tato terminologie je používána převážně na soutěžích, v běžném tanečním světě od sebe jednotlivé taneční styly rozlišujeme, mluvíme vždy právě o tom, který tančíme. 3.4.2.6. Street a disco show, street show, disco show formace, show dance Tyto soutěžní taneční styly mají v názvu společný termín “show“, což znamená ztvárnění děje pomocí tance, kulis, rekvizit, mimiky a kostýmů. Děj, taneční prvky, kostýmy, rekvizity, kulisy, hudba a zde i povolené zvedané figury spolu korespondují a vytvářejí jednotný a mnohdy opravdu velkolepý dojem. Tanečník vytváří pro diváka opravdovou podívanou. Na tanečních soutěžích jsou tyto disciplíny považovány za královské. Rozdíly v těchto tanečních disciplínách jsou hlavně v tanci a hudbě, na kterou se tančí. Street a disco show je nejobjemnější taneční disciplínou, zde mohou choreografové vymýšlet formace prakticky jakéhokoliv tanečního stylu, téměř na jakoukoliv hudbu, výhradně však z oblasti street a disco dance. Street show je omezena na streetové taneční techniky. V Disco show tanečníci tančí na jakoukoliv moderní diskotékovou hudbu. Show dance je zaměřen na využití tanečního stylu modern dance, jazz dance nebo baletu v čisté nebo kombinované formě dvou či více těchto stylů.
25
4. DRAMATICKÁ VÝCHOVA 4.1. Vymezení dramatické výchovy Dramatická výchova spadá mezi pět oborů estetické výchovy (literární, hudební, taneční, výtvarná a dramatická výchova), které jsou zakotveny v Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. S dramatickou výchovou se děti setkávají již v mateřské škole, ale ani tam nejde o systematické vyučování, spíše jen o využití jejich metod. Učitelé používají dramatickou výchovu jako pomocníka při výuce dějepisu, vlastivědy, rodinné výchovy. V současné době roste obliba dramatické výchovy v mimoškolní zájmové činnosti a na základních uměleckých školách. Dramatická výchova zdůrazňuje prožitek a dosavadní zkušenosti žáka, podporuje jeho aktivitu, respektuje individualitu dítěte a staví na jeho schopnostech. Jedinec má možnost nahlédnout do svého nitra, seberealizovat se, rozvíjet svou představivost, tvořivé myšlení, sociální a komunikativní kompetence. Dramatická výchova vede žáka k samostatnosti, zapojuje komplexní smyslové vnímání, odbourává strachy a úzkosti. Učitel jde do pozadí, zodpovědnost přebírá žák. Prostřednictvím hry v dramatické výchově můžeme řešit různé situace, poučit se z chyb a hledat další možnosti řešení, naplnit svá přání a prožívat dobrodružství. Podstatné je uvědomění si fikce v těchto hrách. Hra nám dává možnost experimentovat v různých situacích, zkoumat vztahy mezi lidmi, jednat obvykle i nestandardně. Zároveň umožňuje hráči udržovat si odstup a ze hry kdykoliv vystoupit. „Činnost, zkušenost, zážitek a prožitek jsou principy, které jsou v dramatické výchově spojeny s principem hry. Hra v dramatické výchově je hlavně a zásadně „hrou jako“, „hrou na“, při čemž základním materiálem herního zobrazování je sám člověk.“ (Marušák, Králová, Rodriguezová 2008, s. 10) Za dramatickou výchovu nemůžeme považovat secvičování scének, napodobování inscenací bez možnosti kreativního zapojení dětí do tvorby. 26
Dramatická výchova v žádném případě neslouží k řešení kázeňských přestupků a psychických problémů. Dramatická výchova podle Evy Machkové je „učení zkušeností, tj. jednáním, osobním, nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince. Je založena na prozkoumávání,
poznávání
a
chápání
mezilidských
vztahů,
situací
a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených. Toto prozkoumávání a porovnávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci.“ (Machková 1998, s. 32) Josef Valenta říká, že „dramatická výchova je systém řízeného, aktivního uměleckého, sociálního a antropologického učení dětí či dospělých, založený na využití základních principů a postupů dramatu a divadla, se zřetelem na jedné
straně
ke
kreativně-uměleckým
(divadelním
a
dramatickým)
a pedagogickým (výchovným či formativním) požadavkům a na straně druhé k bio-psycho-sociálním podmínkám (individuálním i společným možnostem dalšího rozvoje zúčastněných osobností).“ (Valenta 2008, s. 40) Podle Jana Průchy dramatická výchova „využívá dramatizace, tj. prvků a postupů dramatického umění ve výchově a vzdělávání. Je prostředkem podporujícím osobnostní a sociální rozvoj žáků. Využívá dramatické inspirace a schopnosti
člověka
jednat
v navozených
situacích
obdobně
jako
ve skutečných.“ (Průcha 2009, s. 59) Dle mého názoru nejlépe uchopil své vysvětlení dramatické výchovy Brian Way, který tvrdí, že na jakoukoli otázku lze odpovědět dvojí formou – pomocí informace nebo přímé zkušenosti. (První odpověď patří do akademického vzdělávání, druhá do dramatu.) Ukazuje to na příkladu, kde vysvětluje, kdo je slepec. Odpověď v akademickém vzdělávání zní - slepec je člověk, který nevidí. V dramatice bychom jedince vyzvali k zavření očí a zadali mu úkol najít východ z místnosti. (Way 1996, s. 7)
27
4.2. Cíle dramatické výchovy Jedním z hlavních cílů dramatické výchovy je sociální a osobnostní rozvoj. Dramatická
výchova
dává
možnost
rozvíjet
své
sociální
porozumění
a spolupráci. Drama umožňuje vstoupit do role, stát se někým jiným, představit si, jak cítí lidé, kteří jsou charakterově rozdílní v různých sociálních rolích a situacích.
Pomocí
dramatické
výchovy
rozvíjíme
své
komunikativní
dovednosti – verbální, neverbální, pohybové, mimické. Jedinec umí vyjádřit své myšlenky, postoje a pocity, umí je sdělit tak, aby jim porozuměl druhý, a zároveň jsme my schopni porozumět druhému. „K těmto dovednostem patří v řečové oblasti plynulost řeči, dostatečná slovní zásoba, schopnost formulovat, artikulace a ortoepie, dech a hlas, dále mimika obličeje i těla, gestikulace, proxemika a výraz postojem, koordinace pohybu, dovednost pohybovat se s ohledem na druhé, zvládnutí prostoru, rytmu a temporytmu řeči i pohybu.“ (Machková 1998, s. 52) Dalším cílem dramatické výchovy je rozvoj fantazie, žáci umí vstoupit do hry “jako“ a hry „na“. V dramatické výchově se uplatňuje a rozvíjí kritické myšlení, sebepoznání, sebekontrola a emocionalita jedince, a to díky hře v roli, ve které je pod vlivem různorodých emocí, učí se s nimi pracovat, mít je pod kontrolou a nenechat se jimi ovládat. Také zde dochází k rozvoji estetickému, z člověka se stává vnímavý a chápavý divák, je si vědom práce, která se za inscenací skrývá, projevuje zájem o literaturu. 4.3. Učitel v dramatické výchově Mezi žákem a učitelem panují přátelské vztahy. Učitel žákovi naslouchá, nabízí mu aktivity dle jeho aktuálního stavu a zájmu. Učitel nejen hry nabízí, ale také se do nich sám zapojuje, což mu umožňuje vést hru svým směrem a vnášet do ní podněty bez uplatnění autority či narušení improvizace a soustředění žáků. Učitel nepodává žákovi hotové pravdy, nechává mu prostor na vlastní názor a řešení. Vyučování dramatické výchovy vyžaduje pozitivní přístup ke skupině, schopnost respektovat atmosféru skupiny a umět se jí pohotově přizpůsobit. Jako v každé profesi musí i učitel dramatické výchovy splnit několik důležitých osobních předpokladů. Učitel dramatické výchovy by měl být hravý, 28
tvořivý, empatický, měl by umět pohotově reagovat na změnu okolností, neměly by mu chybět fabulační schopnosti a cit pro temporytmus. Další důležitou schopností je komunikativnost a schopnost naslouchat. Měl by umět přijímat nové podněty od žáků a dál s nimi pracovat. Jakožto pedagog dramatické výchovy musí mít i jistou míru dramatického talentu a schopnost jednat s dětmi bez pomoci autoritářského přístupu, stavět se k dětem jako kamarád. (Bláhová 1996, s. 80) 4.4. Metody dramatické výchovy Pro začátek je důležité vymezit rozdíl mezi metodou a technikou. Metoda je v nejširším slova smyslu cesta, kterou si zvolíme pro dosažení vytyčeného cíle. Technika je prostředek, který k dosažení stanoveného cíle využijeme. Technika je tedy konkrétní postup k naplnění jisté metody. Každá metoda může mít několik technik, kterými lze metodu, a tedy i určený cíl naplnit, je jen na nás, jakou techniku si pro daný úkol vybereme. „Metoda výchovy a vyučování je určitý způsob činnosti, kterým se žáci zmocňují v průběhu edukační akce určitého učiva tak, že u nich (ideálně) nastává učení a z něj vyplývající osvojení učiva; spojitě s tím tvoří jev zvaný „metoda“ též činnost učitele, kterým je žákova činnost, respektive žákovo učení navozováno a řízeno; tyto činnosti žáka i učitele tvoří (ideálně) společný celek, jímž je naplňován výchovný a vzdělávací cíl.“ (Valenta 2008, s. 47) V oblasti sociálního a osobnostního rozvoje se podle Bláhové používají dvě základní metody – improvizace a interpretace. Improvizace je jednání v uměle vytvořené situaci, pomáhá účastníkovi hledat nejvhodnější způsoby chování a dává mu autentický prožitek. Podobně je tomu také u interpretace, která vychází z literárního, hudebního, výtvarného či jiného uměleckého díla, umožňuje vlastním prožitkem lépe pochopit obsah a podstatu díla. Základní dělení metod podle Valenty vypadá takto - metoda (ú)plné hry, metody pantomimicko-pohybové, metody verbálně-zvukové, metody grafickopísemné, metody materiálově-věcné. (Valenta 2008, s. 123)
29
Metodu (ú)plné hry staví Valenta nejvýše, dle jeho názoru by bez této metody nebyla dramatická výchova dramatickou výchovou. Tato metoda je schopna naplnit prakticky všechny cíle dramatické výchovy. Jedná se o hraní rolí. Ne pro každého je snadné vstoupit do role, proto se užívají neverbální postupy, které pomáhají potlačit ostych. Nejlépe se však naučíme vstoupit do role a hrát v plné hře tím, že budeme hrát v plné hře. (Valenta 2008, s. 125) Metody pantomimicko-pohybová a verbálně-zvuková jsou metodami druhého řádu, ač jsou neméně důležité, tak při jejich dlouhodobém nevyužití bude efekt dramatické výchovy zachován. Metoda pantomimicko-pohybová zahrnuje různé pohybové aktivity a nevyžaduje od hráče verbální projev. Zapojuje všechny svalové skupiny, které vytvářejí řeč těla, včetně mimiky. Kromě pohybu je dalším definičním prvkem štronzo (nepohyb). Pantomimické aktivity se považují za snazší, proto bychom s nimi měli při výuce dramatické výchovy začínat. Do této metody zařazujeme například částečnou pantomimu, dotykovou hru, parafrázování pohybem, pohybová cvičení, taneční drama, zrcadlení, živé loutky, zrychlenou a zpomalenou pantomimu, živé obrazy. Metoda
verbálně-zvuková
je
založena
na
slově
či
zvuku.
Zatímco
od pantomimicko-pohybové metody jsme jasně a bez problému oddělili stránku zvukovou, obráceně to není zcela možné. U této metody zapojujeme tedy i metodu předcházející, ovšem důraz je kladen na řeč nebo zvuk. Příklady metod a technik – alej, brainstorming, čtení, diskuse, mluvící předmět, monolog, recitace, rozhovor, postsynchron, hádka. (Valenta 2008, s. 127) Graficko-písemné a materiálově-věcné metody jsou pouze podpůrnými postupy pro základní metody dramatické výchovy. Bez těchto metod by dramatická výchova zůstala dramatickou výchovou, ale nebyl by zcela využit její potenciál. Metoda graficko-písemná je založena na žákově tvořivosti, žák vytváří písemné, kreslené nebo malované dílo. To vše může tvořit mimo roli, ale i v roli. Tato metoda zahrnuje psaní deníku, dopisu, beletrie, recenze, scénáře, životopisu, vytváření letáku, foto-filmu, loga nebo sloganu, mapy či plánu. Jako poslední přichází na řadu metoda materiálově-věcná. Jak název napovídá, pracuje se zde s hmotou – materiálem. Výsledkem tvořivosti v této metodě je trojrozměrný produkt. Metody techniky se nazývají dle materiálu, který se 30
při práci používá – práce s kostýmem, práce s loutkou, práce s maskou, práce s papírem, práce s rekvizitou, práce s prostorem, práce se světlem a stínem apod. (Valenta 2008, s. 131) Hlavní komplementární metodou všech metod je pozorování a poslech. Žáci, kteří právě nehrají, se také učí, pozorují, poslouchají a posléze mohou reflektovat.
31
5. PROGRAM NA PODPORU ROZVOJE VZTAHŮ V TANEČNÍM KOLEKTIVU METODAMI DRAMATICKÉ VÝCHOVY 5.1. Charakteristika skupiny a jednotlivých členů týmu Program byl sestavován pro pohlavně heterogenní skupinu pubescentů, navštěvující lekce moderních tanců – street dance show. Lekce moderních tanců navštěvuje deset pubescentů, devět dívek a jeden chlapec. Tanečníci jsou ve věkovém rozmezí 11 až 15 let, jedna z dívek spadá již
do
období
adolescence,
je
jí
17
let
a
studuje
Střední
školu
uměleckořemeslnou a oděvní v Liberci. Dvě z dívek navštěvují Gymnázium Jeronýmova, zbytek členů chodí na rozdílné základní školy v Liberci. Zájmy členů skupiny jsou rozličné, jediným pojítkem je zájem o tanec. Několik dívek se dále zajímá o hudbu, hraje na hudební nástroj a zpívá, jedna z dívek se věnuje výrazovému tanci. Tyto zájmy jim jsou v moderních tancích výhodou. Někteří členové skupiny se již v minulých letech potkali v jiném tanečním kroužku či ve škole, jiní se viděli poprvé. Týna Týna je nejstarším členem našeho týmu, taneční kroužek navštěvuje nejdéle. Je velice zodpovědná, občas drzá, ale pubescentní výlevy se jí již vyhýbají. Ráda a ochotně pomáhá mladším. Je velice komunikativní, umí otevřeně mluvit o věcech, které se jí nelíbí. Pro tanec se opravdu nadchla, její technika tance se za poslední rok velice zlepšila. V letošním roce tančí nejen ve skupinové formaci, ale závodí i jako jednotlivec. Ondra Jako jediný kluk v kolektivu to nemá snadné, ale vyrovnává se s tím obstojně. S dívkami komunikuje, vtipkuje a je ochotný pomoct s čímkoliv, jen je občas potřeba mu to jeho gentlemanství připomenout. Při domluvách a rozhodování se příliš nevyjadřuje, vše nechává na dívkách, sám se pak přizpůsobí. Ondra je vysoký a trochu při těle, některé pohyby mu dělají problém, není schopný se svižně zvednout z podlahy, ale jeho snaha o zvládnutí je opravdu velká. Tančí již druhým rokem a jeho pokroky jsou viditelné. 32
Lucka U Lucky se puberta projevuje ze všech členů týmu nejvíce, soudě dle chování na kroužku. Lucie umí být opravdu velice drzá, neposlouchá, když je vyzvána k předvedení pohybu, předvede ho ledabyle, téměř u všeho se tváří otráveně, ublíženě nebo znechuceně, úsměv je na její tváři vidět jen zřídka kdy. Je tichá, dokud ji nevyzvu, tak vše komentuje jen svým obličejem. Nejsem zcela přesvědčená o tom, že ji tanec baví. Terka Terezka je komunikativní a živá, hned chce vše zkoušet. Je velice učenlivá a disciplinovaná, nikdy nevyrušuje, nevzdoruje a nedělá nevhodné posunky. Tanec je jejím největším koníčkem, tréninky navštěvuje pravidelně a svědomitě se na ně připravuje. Anička Anička je opravdu dívka do nepohody, nic pro ni není problém, do všeho se vrhá s chutí a úsměvem na tváři. Velice rychle si pamatuje všechny sestavy, což je její velkou předností, za kterou si jí ostatní v týmu váží. Má radost vždy, když může někomu poradit. Kromě tance věnuje svůj volný čas také kroužku dramatické výchovy a zpěvu ve školním sboru. Kvůli velkému množství zájmů a časté nemocnosti mnohdy chybí. Krista Kristýnka je v týmu nejmladší tanečnicí, je tichá a ostýchavá. Ve společných diskusích se příliš nevyjadřuje. Když ji vyzvu k hovoru před skupinou, je na ní vidět obava z neúspěchu a stud. Navštěvuje stejnou základní školu jako Lucka, na tréninky chodí spolu, Týna se od Lucky nehne ani na krok. Myslím, že se ve skupině cítí méněcenná pro svůj nízký věk. Hanka Hanka je velice inteligentní a logicky uvažující děvče. Je dosti náladová, na každý trénink chodí v jiném rozpoložení, nálada se jí často mění i během lekce. Umí si sama ze sebe udělat legraci. Ráda se drží stanovených zvyklostí, 33
ze své komfortní zóny vystupuje jen zřídka kdy. Výmluv, proč to nejde, neumí a nemůže dělat, má vždy spoustu. Tréninky navštěvuje svědomitě, chybí jen zřídka kdy. Alex Alex je velice snaživá a usměvavá. Je na ní vidět, že ji tanec opravdu baví, chce zkoušet nové cviky, zajímá se o další taneční styly. Hudbu slyší velice dobře, a to díky dlouholeté hře na housle a další nástroje. Alex má ráda zábavnou a živou atmosféru, pokud tato nálada na kroužku nepanuje, snaží se ji sama navodit. Některé členy týmu svým nasazením a pozitivním myšlením motivuje k větší píli. Anežka Anežka působí velice klidně a vyrovnaně. Emocionálně je stabilní, její nálada se téměř nemění, výkony jsou vyrovnané, zapojení do skupinového dění je stálé. Anežka působí moc mile, a to ne jen na pohled, ale i při konverzaci, hrách a tanci. Z Anežky čiší pozitivní energie a klid. Monča Monča je velice snaživá, chce mít vše perfektní. Když něco neví nebo si není jistá, hned se ptá. Kritiku snáší dobře, bere ji jako pozitivní jev, díky kterému může být lepší. Při výuce je soustředěná, jen výjimečně ji něco rozptýlí. Je společenská, přátelská, komunikativní a stále má úsměv na tváři. 5.2. Potřeby skupiny Z hlediska OSV: Skupina je na počátku svého rozvoje. Většina členů se mezi sebou nezná, je zapotřebí účastníky seznámit, navodit mezi nimi přátelskou atmosféru a vést je k toleranci ostatních členů. Účastnící dostatečně neprojevují své názory a nedávají najevo své pocity. Pracují na vlastním rozvoji a neohlíží se na ostatní, zapomínají na to, že tanec je skupinový sport a pro úspěch v tanci je zapotřebí skupinové souhry. Problémy ve skupině neřeší, nechávají je odeznít. 34
Z hlediska taneční průpravy: Mezi účastníky jsou vidět velké rozdíly v technice, rozsahu i provedení jednotlivých prvků. Po fyzické stránce jsou na tom účastníci velice podobně, při rozcvičce se zadýchávají a, jak je vidno při posilování, břišní a hýžďové svaly mají účastníci mírně ochablé. Někteří tanečníci špatně vnímají rytmus a stále tančí mimo hudbu. Je důležité klást velký důraz na technické provedení prvků a technická cvičení zařazovat do tanečních lekcí. 5.3. Cíle programu Z hlediska OSV: Prioritním cílem programu je vybudovat spolupracující tým, ucelit vztahy ve skupině, probudit v členech pocit sounáležitosti, vést je k partnerství a otevřené komunikaci. Další cíle jsou rozvoj tvořivosti, citovosti a pozitivního vztahu k fyzické aktivitě a ke zdraví. Z hlediska taneční průpravy: Preferenčním cílem je odstranit viditelné rozdíly mezi tanečníky a zlepšit fyzickou stránku jednotlivých účastníků, a to pomocí četného opakování prvků, pravidelných rozcviček a zařazením technických a posilovacích cvičení v tanečních
lekcích.
Dalším
cílem
je
nacvičení
ucelené
choreografie
s náznakem děje, kterou budou účastníci schopni předvést na veřejném vystoupení či taneční soutěži. 5.4. Struktura lekce a časová dotace programu Program je koncipován na jedno školní pololetí, což je šestnáct lekcí. Jednotlivé lekce jsou dlouhé devadesát minut. Každou lekci máme rozdělenou na pomyslné tři sekce – uvědomění si, kde jsem, dramatické hry, čas na tanec. Na začátku každé lekce zaznamenávám docházku do deníku. Již při docházce sedíme v kruhu, abychom mohli udržovat oční kontakt, a komunikujeme spolu. Tanečníci vypráví, co od našeho posledního společného setkání zažili, jak se jim daří ve škole, jak se cítí… Přednesu účastníkům plán lekce. Tuto část hodiny považuji 35
za velice důležitou, účastníci se zklidní a mají čas si uvědomit, kde jsou a co se bude dělat. Obvykle plynule přejdu k motivaci či rozdělení účastníků pro další činnost, kterou jsou různé dramatické hry dle navrhnutého programu. Po hře přichází na řadu čas na tanec. Ten zahrnuje zahřátí, protažení, posilování, techniku, učení a opakování sestav. Tato část lekce je obsahově proměnlivá. 5.5. Plánované lekce 1. lekce Dramatická část Jméno pohyb Pomůcky: žádné Cíl: seznámení, uvolnění napětí a rozehřátí Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra Účastníci se postaví do kruhu, aby na sebe dobře viděli. Jeden z hráčů začne, řekne své jméno, ke kterému připojí pohyb - taneční prvek. Další pokračuje, řekne jméno hráče před ním, ukáže pohyb a přidá své jméno s pohybem. Na konci si všichni zopakují všechna jména i pohyby. Cviky se dají spojit v jednu sestavu. Taneční část Desetiminutové rozehřátí skákáním, pohybem paží a během na místě. Posilování přímého břišního svalu na podložkách čtyři série po patnácti opakováních – sklapovačky s nohama položenýma na zemi, s nohama drženýma ve vzduchu na devadesát stupňů a s nohama kolmo, výdrž. Protažení přímého břišního svalu a následně i celého těla od hlavy dolů. Učení sestavy složené ze základních prvků Disco dance.
36
2. lekce Dramatická část Příjmení Pomůcky: žádné Cíl: otevření se, popsání vlastního pocitu Metoda, technika: rozehřívací hra Účastníci se posadí do kruhu tak, aby na sebe dobře viděli, a snaží se vhodným přídavným jménem vystihnout, jak se cítí. Z vymyšleného přídavného jména si vytvoří příjmení. (Lenka Unavená, Tomáš Dobřenaladěný…) Taneční část Rozehřátí pomocí rozcvičkové sestavy ve stylu Disco dance. (Rozcvičková sestava je složena z jednoduchých a snadno zapamatovatelných prvků, které jsou fyzicky náročné, obvykle ve stylu Disco dance či Hip hop.) Dynamické protažení celého
těla,
zkouška provazu,
rozštěpu a
sedu roznožmo
s protažením do placky – jedna série po deseti opakováních. Uvolnění nohou. Zkouška rozsahů – účastníci utvoří dva zástupy, postupně přecházejí tělocvičnu a švihem se snaží dostat nataženou hlavu co nejblíže k hlavě. Opakování Disco dance sestavy z minulé lekce. 3. lekce Dramatická část Zrcadlo Pomůcky: žádné Cíl: rozvoj zrakového a citového vnímání, cvičení soustředěnosti Metoda, technika: zrcadlení Účastníci se rozdělí do dvojic, postaví se čelem k sobě. Jeden z dvojice je zrcadlo, druhý stojí před zrcadlem a provádí pomalé, jednoduché a plynulé pohyby celým tělem, druhý hráč, zrcadlo, se ho snaží co nejvěrněji napodobit. Po chvíli si účastníci své role vymění. (Mlejnek 1997, s. 57)
37
Taneční část Rozehřátí různými styly běhu kolem tělocvičny – cval, běh, vysoká kolena, poskoky apod. Protažení pomocí protahovací a uvolňovací sestavy, čtyři opakování. Procvičení technických cviků ve dvou zástupech – padebure a jednoduchá točka. Učení hiphopové sestavy, ve které budou mít tanečníci velký prostor pro improvizaci. 4. lekce Dramatická část Tarantule Pomůcky: žádné Cíl: uvolnění napětí, rozehřátí, posílení představivosti a fantazie Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra Obměna hry na babu. Zvolíme jednu tarantuli. Tarantule se pohybuje přelívaným pohybem jako rak či jako pes a snaží se chytit dalšího hráče, který se také stane tarantulí. Vyhrává hráč, který se nezmění v tarantuli. Taneční část Pomocí dramatické části se účastníci zahřáli, v taneční části přejdeme rovnou k protažení jednotlivých částí těla od hlavy dolů, kladení důrazu na správné dýchání. Zapojíme posilování rukou – dámské kliky, výdrž v pánském kliku, dále posílíme zádové svaly v lehu na břiše zvedáním trupu či vychylováním trupu do stran. Učení sestavy ve stylu Modern dance. 5. lekce Dramatická část Jeden za všechny, všichni za jednoho Pomůcky: list papíru pro každého účastníka Cíl: navození pocitu sounáležitosti, rozvoj skupinové citlivosti a komunikace Metoda, technika: skupinová hra Účastníci se rozdělí do stejně početných skupin a na hlavu si volně položí list papíru. Úkolem každé skupiny je společně projít určenou trasu. Spadne-li však 38
někomu papír, “zkamení“. Vysvobodí ho pouze člen jeho skupiny tím, že mu papír položí zpět na hlavu, na svůj papír nesahá. (Bláhová 1997, s. 37) Taneční část Zahřátí účastníků prostřednictvím posilování spodní části přímého břišního svalu a šikmých břišních svalů na podložkách. Protažení celého těla vsedě. Procvičení provazu, rozštěpu a placky. Ležení na podložce a uvolnění nohou. Procvičení piruet na relevé v prostoru. Opakování všech dosud naučených sestav. Relaxace a závěrečné protažení nohou a zad vleže. 6. lekce Dramatická část Protiklady Pomůcky: jakákoliv zástěna Cíl: soustředění, vyjádření určitého stavu tělem Metoda, technika: pantomima Uprostřed herní plochy je umístěná zástěna. Lektor zadá všem účastníkům dva protikladné stavy. Vybrané dítě se postaví na levou stranu zástěny a vyjádří jeden stav, za zástěnou projde na druhou, pravou stranu a znázorní opačný stav. Ostatní účastníci hádají, jaké stavy hráč znázorňuje. (Mégrierová 1999, s. 56) Taneční část A) Krátké zahřátí během napříč tělocvičnou – skoky, vysoká kolena, cval… Rozpohybování izolačními prvky (izolace je oddělení pohybů jednotlivých částí těla – hlava, ramena, hrudník, pánev). Protažení pomocí dříve naučené protahovací sestavy. B)Společné vymýšlení sestavy Pomůcky: rádio, píseň, lístečky s čísly Cíl: rozvoj komunikace, spolupráce a fantazie
39
Hráči se pomocí vylosovaných lístečků rozdělí do skupin. V této skupince mají za úkol na trenérem určenou hudbu vymyslet v časovém limitu patnácti minut krátkou sestavu. 7. lekce Dramatická část Mrazík jinak Pomůcky: žádné Cíl: rozehřátí, orientace v prostoru, fyzický kontakt Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra Obměna hry na mrazíka. Vedoucí rozdělí hřiště na dvě zóny, v první části hřiště se mrazík snaží zmrazovat, v druhé části mají účastníci možnost se rozmrazit, tato rozmrazovací zóna je povětšinou po okrajích celé hrací plochy. Dále vedoucí určí mrazíka, který dotykem zmrazuje. Zmrazený hráč si lehne na zem s pažemi podél těla, rozmrazit ho může kterýkoliv hráč odkutálením z hracího pole do rozmrazovací zóny. Taneční část Dozahřátí tanečníků prostřednictvím technických prvků – chainés, chassé. Posilování hýžďových a stehenních svalů na podložce. Protažení nohou ve dvojicích u žebřin. Krátká sestava na rozvoj orientace v prostoru. Dynamická Disco dance sestava. Na závěr se tanečníci rozdělí na půlky a zatančí si všechny sestavy. 8. lekce Dramatická část Pavučina přátelství Pomůcky: klubíčko vlny Cíl: kontakt a komunikace se skupinou, vytvoření přátelské atmosféry Metoda, technika: verbálně zvuková – monolog Účastníci sedí v kruhu tak, aby na sebe všichni dobře viděli, a posílají si klubko vlny. Vždy, když účastník někomu klubko posílá, řekne mu něco pozitivního, ten 40
si kousek provázku chytí a posílá dál. Tak se všichni účastníci propojí a vytvoří pavučinu přátelství. Taneční část Rozehřátí účastníků několikanásobným opakováním naučených sestav. V rámci rozehřátí tančí účastníci sestavy do různých směrů. Procvičování technických prvků ve dvou zástupech - pas de chat, pas coupé, pas de cheval. Posilování rukou a prsních svalů vstoje. Zopakování sestav vymyšlených účastníky. 9. lekce Dramatická část Dárek Pomůcky: krabice, papír, tužka Cíl: navození přátelské atmosféry, rozvoj dobrých vztahů Metoda, technika: pantomima Každý účastník si vytáhne z krabice, kde jsou jména všech účastníků, jeden lísteček. Úkolem všech účastníků je vymyslet pro vylosovaného imaginární dárek, který by mu udělal radost, a dárek mu náležitě předat. Celý ceremoniál probíhá bez mluvení – pantomimou. (Bláhová 1997, s. 8) Taneční část Rozehřátí skákáním, během na místě, přeskakováním z nohy na nohu, přenášením váhy a pohybem paží. Posilování břišních svalů v pozici prkna. Dynamické protažení celého těla od hlavy dolů. Zatančení naučených sestav. Učení zábavné a pestré sestavy na píseň s vánoční tématikou. 10. lekce Dramatická část Sochař Pomůcky: žádné Cíl: rozvoj fantazie, fyzický kontakt Metoda, technika: dotyková pantomima
41
Účastníci se rozdělí do dvojic, jeden z dvojice je sochař, druhý hlína. Sochař z hlíny vymodeluje jeden z dárků, který mu přinesl Ježíšek. Později si účastníci role vymění. Taneční část Zahřátí patnácti kolečky kolem tělocvičny. Posilování formou kruhového tréninku – dámské kliky, výdrž v prkně, sklapovačky s nohama kolmo k zemi, výstup na lavičku, opření o zeď s nohama v pravém úhlu – pět sérií po patnácti opakováních, před poslední sérií krátký odpočinek a čas na pití. Důkladné protažení posilovaných partií těla. Zopakování dynamické Disco dance sestavy, doučení prvků. Seznámení s dějovou linkou choreografie. 11. lekce Dramatická část Pavučina přátelství Pomůcky: klubíčko vlny Cíl: kontakt a komunikace se skupinou, vytvoření přátelské atmosféry Metoda, technika: verbálně zvuková – monolog Účastníci sedí v kruhu tak, aby na sebe všichni dobře viděli, a posílají si klubko vlny. Vždy, když účastník někomu klubko posílá, řekne mu něco pozitivního, ten si kousek provázku chytí a posílá dál. Tak se všichni účastníci propojí a vytvoří pavučinu přátelství. Taneční část Účastníci se zahřejí technickým cvičením skoků. Posílení rukou a zad na podložce. Pomalé, statické protažení celého těla. Zkouška provazu, rozštěpu a protažení do placky. Učení akrobatických prvků – kotoul vzad přes rameno, freeze, vztyk přes nárty, vztyk ze sedu se záklonem, pád na kolena. Choreografické rozmístění tanečníků v první části choreografie. Uvolnění a relaxace na podložkách.
42
12. lekce Dramatická část Společná práce – vymýšlení kostýmu a účesu Pomůcky: čtvrtka, pastelky Cíl: rozvoj komunikace, spolupráce a kontakt se skupinou Metoda, technika: graficko-písemná – projekt Úkolem skupiny je domluvit se na účesu a kostýmu pro jim předem známou choreografii. To vše načrtnou na čtvrtku a jako projev souhlasu se pod návrh podepíší. Kostým a účes, který si navrhnou, je bude zdobit na každém vystoupení a soutěži, proto je důležité, aby s návrhem všichni souhlasili. Taneční část Zahřátí formou opakování rychle po sobě jdoucích pohybů. Posilování spodní části přímého břišního svalu a šikmých břišních svalů na podložkách, pět sérií po deseti opakováních. Samostatné protažení účastníků, zkontrolování protažení prostřednictvím provazu a rozštěpu. Zopakování postavených tvarů z minulé lekce, postavení další části choreografie. 13. lekce Dramatická část Poslední vyhrává Pomůcky: žádné Cíl: uvědomění si možností svého těla, cvičení trpělivosti Metoda, technika: rozehřívací hra, pohybová hra Účastníci se postaví do řady vedle sebe. Dostanou za úkol přejít celou tělocvičnu a neporušit žádné z pravidel – nohy do široka roznožit, při každém kroku zvedat chodidlo až nad koleno, tělo držet vzpřímené a nikdy nestát na zemi oběma chodidly zároveň. Vyhrává ten, kdo se dostane do cíle jako poslední. (Mégrierová 1999, s. 30)
43
Taneční část Účastníci se zahřejí několikanásobným zopakováním choreografie. Rozhýbání izolací – vlnky rukama a celým tělem. Procvičení rozsahů – dynamické výkopy na místě. Statické protažení celého těla vsedě na podložce. Zkouška dvojité točky s přípravou na místě. Pokračování ve stavění tanečníků do tvarů, práce s rekvizitou (tři velké polystyrenové kvádry a dveře). 14. lekce Dramatická část Hra na mašinky Pomůcky: žádné Cíl: rozvoj prostorového cítění, posílení důvěry a překonání ostychu Metoda, technika: důvěrová hra Účastníci se rozdělí do dvojic, jeden z dvojice je vagónek a má zavřené oči, druhý je mašinka. Mašinka se postaví za vagónek a vede ho prostorem, zodpovídá za to, že vagónek do ničeho nenarazí a nezraní se. Poté si účastníci role vymění. S vagónkem je možné i couvat. (Bláhová 1997, s. 35) Taneční část Zahřátí prostřednictvím posilování břišních svalů a svalů horních končetin – sklapovačky, dámské kliky, držení v pozici prkna na boku. Protažení břišních svalů a rukou, následně dynamické protažení celého těla. Ležení na podložce a zatínání jednotlivých svalů dle pokynů lektora. Vyzkoušení několika zvedaných figur od nejlehčí po složitější, jednu ze složitějších zvedaných figur si účastníci osvojí. Zopakování celé choreografie, doučení krátkých přechodů. 15. lekce Dramatická část Dramatizace krátké povídky Pomůcky: krátké příběhy, rádio, relaxační hudba, lístečky s dramatickou metodou Cíl: rozvoj fantazie, individuální vystoupení před členy týmu Metoda, technika: pantomima, mimika, tanec 44
Účastníci si vylosují krátký příběh a metodu, kterou budou příběh dramatizovat. Poté, co si hráči příběh přečtou, posadí se na jednu stranu a vytvoří hlediště. Střídají se a předvádí vylosované příběhy příslušnou metodou. Taneční část Zahřátí krátkou rozcvičkovou sestavou, kterou účastníci tančí do všech směrů. Krátké statické protažení celého těla. Zopakování jednoduchých piruet v prostoru s rukama nad hlavou, podél těla a ve standardní poloze. Opětovný rozbor zvedané figury a její nácvik. Opakování choreografie s fiktivními rekvizitami. Závěrečné relaxační protažení na podložce. 16. lekce Dramatická část Kouzelné brýle Pomůcky: ozdobené sluneční brýle Cíl: rozvoj souvislého vyjadřování, fantazie Metoda, technika: hra na rozvoj fantazie Aktivitu začneme krátkou motivací – lektor si nasadí brýle a úžasem vyjekne, sdělí účastníkům, že to jsou kouzelné brýle, které vidí jak do minulosti, tak i do budoucnosti. Všichni účastníci si brýle postupně nasazují, rekapitulují společný půl rok a dívají se do budoucna. (Špačková 1998, s. 131) Taneční část Zahřátí několika technickými prvky na místě i v prostoru – chainés, chasse s padebure… Každý se samostatně protáhne tak, aby byl schopný udělat provaz, rozštěp a protažení do placky. Zopakování choreografie mohou účastníci nejprve markýrovat, poté na plno. Začlenění zvedané figury do choreografie. Četné opakování celé choreografie i se zvedanou figurou a rekvizitami.
45
5.6. Úvodní lekce Návrhu a realizaci programu předcházely dvě úvodní lekce, na kterých jsem tanečníky pozorovala, analyzovala potřeby jednotlivců i skupiny. Na základě tohoto pozorování jsem navrhla a následně realizovala tento program. První úvodní lekce Na první lekci jsme se krátce představili jeden druhému. Já jsem zjistila, že některé členy nově vzniklé skupiny již znám a oni se mezi sebou také znají. Nastínila jsem tanečníkům, jak budou jednotlivé lekce probíhat, jaká jsou má očekávání a co vše bychom měli za rok společného snažení zvládnout. Jedinci mi také prozradili svá očekávání. Utvořili jsme si ústní dohodu o vzájemném respektování, aby cesta ke společnému cíli byla snazší. Zahřáli jsme se pomocí základních cviků ve stylu Disco dance a Hip hop, do rozcvičkové části jsem také zařadila jednoduchou piruetu, protáhli jsme se a naučili se jednoduchou hiphopovou sestavu.
Ondra
Lucka
Týna
Terka
Monča
Anička
Anežka
Krista
Alex
Hanka
Graf č. 1: Předešlá známost mezi jednotlivci ve skupině
46
Druhá úvodní lekce Druhou lekci jsme začali zaznamenáním docházky a povídáním o uplynulém týdnu, díky kterému jsem měla možnost zjistit, jak se účastníkům daří ve škole, co je baví či nebaví, a jak tráví svůj volný čas. Poté jsme se zahřáli krátkým rozběháním, posilovali jsme břišní i hýžďové svaly a velkou část lekce jsme věnovali důkladnému protažení celého těla. Plánovaná technická cvičení jsem vynechala, abychom si stihli zopakovat a zatančit sestavu z předešlé lekce. 5.7. Průběh a zhodnocení programu 1. lekce – „Jméno pohyb“ Pomůcky: žádné Cíl: seznámení, uvolnění napětí a rozehřátí Metoda, technika: rozehřívací hra, pohybová hra Účastníci se postaví do kruhu, aby na sebe dobře viděli. Jeden z hráčů začne, řekne své jméno, ke kterému připojí pohyb - taneční prvek. Další pokračuje, řekne jméno hráče před ním, ukáže pohyb a přidá své jméno s pohybem. Na konci si všichni zopakují všechna jména i pohyby. Cviky se dají spojit v jednu sestavu. Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Na začátku lekce jsme zkontrolovali docházku, porozprávěli jsme o uplynulém týdnu a poté si zahráli hru na jména, která měla prolomit ledy a upevnit znalost jmen. Účastníci se zpočátku styděli, ale i přesto vymýšleli pohyby svižně. Každý z hráčů si vyzkoušel svou paměť zopakováním všech jmen a pohybů. Nakonec jsme pohyby spojili v jednu sestavu, kterou jsme si několikrát za sebou zatančili. Účastníci se částečně poznali již na dvou předcházejících lekcích, proto tato sloužila jen k upevnění a zopakování jmen a uvolnění atmosféry. Dvě z dívek se při předvádění pohybů viditelně styděly. Jedné ze stydlivých dívek jsem musela s pohybem dokonce pomoci, vše ji přišlo nevhodné, a tak stále 47
říkala, že neví, a pohybovala rameny nahoru a dolů – to byl pro tuto hru její pohyb ke jménu. Závěrečný tanec sestavy účastníky rozesmál a zcela uvolnil atmosféru. Průběh a zhodnocení taneční části Plánované desetiminutové zahřátí jsem musela o dvě minuty zkrátit, na některých účastnících bylo vidět vyčerpání. Vydýchali jsme se, napili a plynule přešli na posilování břišních svalů na podložkách. Při posilování dvě účastnice často odpočívaly. Sestava ve stylu Disco dance nečinila nikomu problém, kroky jsme se učili ze začátku pomalu, později jsme je zrychlovali. 2. lekce – „Příjmení“ Pomůcky: žádné Cíl: otevření se, popsání vlastního pocitu Metoda, technika: rozehřívací hra Účastníci se posadí do kruhu tak, aby na sebe dobře viděli, a snaží vhodným přídavným jménem vystihnout, jak se cítí. Z vymyšleného přídavného jména si vytvoří příjmení. (Lenka Unavená, Tomáš Dobřenaladěný…) Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Účastníci se posadili do kruhu a měli za úkol pomocí přídavného jména vystihnout své pocity a momentální náladu. Já jsem začala, aby bylo lépe pochopitelné, co se od hráčů očekává. Byla jsem Lenka Nachlazená. Poté dál po kruhu říkali svá příjmení další účastníci. Na konci hry jsme mezi sebou našli i několik rodinných příslušníků. Při této hře měli účastníci poprvé možnost se otevřít a nepřímo skupině sdělit, jak se cítí. Ne všichni této příležitosti využili. Jejich příjmení se často opakovala, což není chyba, ale považuji to za projev uzavřenosti a stydlivosti. Tři z dívek byly Veselé, dvě dívky a chlapec byli Unavení a jedna dívka byla dokonce Nachlazená, stejně jako já. Možná by celé hře napomohlo, kdybych již já zvolila jiné, více specifické a otevřené příjmení.
48
Průběh a zhodnocení taneční části Rozcvičkovou sestavu si nebyli schopni všichni účastníci zapamatovat tak, aby se díky ní kvalitně zahřáli, proto jsem po této sestavě zařadila ještě posilování na břišní svaly. Po protažení jsme zkoušeli provaz, rozštěp a sed roznožmo s protažením do placky. Provaz udělají dva účastníci na pravou a jeden na levou nohu, rozštěp neudělá nikdo z účastníků, ani se mu nepřibližuje, placku až na zem neudělá též nikdo. Sestavu z minulé lekce si pamatovali všichni účastníci. 3. lekce – „Zrcadlo“ Pomůcky: žádné Cíl: rozvoj partnerské citlivosti, cvičení soustředění, vzájemná interakce Metoda, technika: zrcadlení Účastníci se rozdělí do dvojic, postaví se čelem k sobě. Jeden z dvojice je zrcadlo, druhý stojí před zrcadlem a provádí pomalé, jednoduché a plynulé pohyby celým tělem, druhý hráč, zrcadlo, se ho snaží co nejvěrněji napodobit. Po chvíli si účastníci své role vymění. (Mlejnek 1997, s. 57) Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Tanečníci si utvořili dvojice dle vlastního uvážení. Vzniklé dvojice se postavily proti sobě, samy si zvolily, kdo bude představovat zrcadlo, druhý z hráčů byl člověk. Na znamení start se člověk začal před zrcadlem pohybovat a hýbal se až do pokynu změna, v tu chvíli si hráči role vyměnili. Účastníci před zrcadlem tančili, čistili si zuby, česali se, dokonce zkoušeli dělat i kotrmelce. Začátek této hry byl rozpačitý, účastníci byli nesoustředění, přestože si dvojice tvořili sami dle kamarádství a sympatií, byl při hře vidět stud a odstup. V první části hry od sebe účastníci pohyby opisovali. Až po výměně zrcadel tělocvična utichla, účastníci se začali koncentrovat a využívat vlastní fantazii. Lidé předváděli pohyby pomaleji a zrcadla jejich pohyby přejímala s větší přesností. Nikdo z účastníků se zrcadla nedotkl. Jedna z účastnic se od zrcadla po dobu hry stále více vzdalovala, zrcadlo stálo na místě. 49
Průběh a zhodnocení taneční části V rámci rozehřívací rozcvičky jsme běhali kolem tělocvičny a měnili styly běhu. Ondrovi činil velké potíže běh s vysokými koleny, vypadal u toho dost neohrabaně a těžkopádně. Učili jsme se rozcvičkouvou sestavu, kterou při čtvrtém opakování s malými obtížemi zvládali všichni. Padebure zvládají bez problémů čtyři tanečnice. Jen jedna z tanečnic zvládá čistě jednoduchou točku, dvě s menšími obtížemi a zbytek účastníků dělá při výkonu jednoduché točky základní technické chyby, a tak nejsou schopni točku vůbec otočit. Hiphopovou sestavu zvládli účastníci bez problémů, v místech určených pro improvizaci se styděli. 4. lekce – „Tarantule“ Pomůcky: žádné Cíl: uvolnění napětí, rozehřátí, posílení představivosti a fantazie Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra Obměna hry na babu. Zvolíme jednu tarantuli. Tarantule se pohybuje přelívaným pohybem jako rak, či jako pes a snaží se chytit dalšího hráče, který se také stane tarantulí. Vyhrává hráč, který se nezmění v tarantuli. Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Po vysvětlení pravidel hry jsem vymezila území, ve kterém se může tarantule i ostatní hráči pohybovat. Účastníci vstoupili do pole, Ondra byl zvolen tarantulí, začal se pohybovat dle charakteristiky tarantule, dívky před ním utíkaly a hlasitě pištěly. Po chycení všech hráčů jsem vyslyšela prosby hráčů a zvolila ještě jednu tarantuli. Tato hra několikrát předčila má očekávání. Ačkoliv jsem ji do programu zařadila, myslela jsem si, že jí účastníci ve svém velice specifickém období budou opovrhovat. Ale opak byl pravdou, cíle této aktivity byly zcela naplněny uvolnění napětí, rozehřátí, posílení představivosti a fantazie. Ondra jako první tarantule se do své role opravdu vžil, vydával jakýsi neurčitý strašidelný zvuk a pohyboval se s neuvěřitelnou obratností. Dívky před tarantulí za strašného 50
jekotu utíkaly, stále křičely „fuj“ a „nesahej na mě“. Jejich nadšení nepolevilo ani při změně tarantule. Živelným běháním se účastníci zahřáli. Tato aktivita pomohla zcela odbourat stud pro tuto hodinu. Průběh a zhodnocení taneční části Protahovací část rozcvičky probíhala jako obvykle, protahovali jsme se od hlavy dolů a dbali na správné dýchání. Někteří účastníci si při protahování povídali a musela jsem je napomínat. Posilovací část hodiny jsme zaplnili správně provedenými dámskými kliky. Ondra dělal též dámské kliky, jelikož pánské mu činí velké obtíže, Hanka není schopná udělat více jak tři správně provedené dámské kliky, ve výdrži v pánském kliku se neudrží. Posilování zádových svalů nečinilo nikomu problém. Prvky sestavy si zapamatovali všichni účastníci, zatančit sestavu správně do hudby však činilo tanečníkům velký problém. 5. lekce – „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ Pomůcky: list papíru pro každého účastníka Cíl: navození pocitu sounáležitosti, rozvoj skupinové citlivosti a komunikace Metoda, technika: skupinová hra Účastníci se rozdělí do stejně početných skupin a na hlavu si volně položí list papíru. Úkolem každé skupiny je společně projít určenou trasu. Spadne-li však někomu papír, “zkamení“. Vysvobodí ho pouze člen jeho skupiny tím, že mu papír položí zpět na hlavu, na svůj papír nesahá. (Bláhová 1997, s. 37) Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Účastníky jsem náhodně rozdělila do dvou týmů. Utvořené týmy se postavily na startovní čáru, hráčům jsem vysvětlila pravidla hry i s názornou ukázkou, jak se s papírem pohybovat. Účastníci se několikrát ujišťovali, zda pravidla pochopili správně, a doptávali se na detaily. Zdálo se, že jim na výsledku opravdu záleží. Po odstartování „závodu“ se všichni rozešli, několika dívkám a Ondrovi hned na začátku papír z hlavy upadl. Dívky, které se musely vracet, se rozčilovaly. Takto probíhal začátek hry, vracení se, rozčilování, zamračené obličeje, zdálo se, že hra místo navození sounáležitosti a rozvoje 51
komunikace v týmu bude mít spíše negativní výsledek, ale s blížícím se koncem se nálada změnila, účastníci se začali usmívat, komunikovat společně a pomáhat si. V každém týmu se jedna z dívek ujala vedení. Zpočátku se jejich vedení projevovalo negativním postojem ke hře a účastníkům týmu. Týna začínala být až vzteklá, stále se odvolávala na nemožnost udržení papíru na hlavě a na neschopnost členů týmu. Druhý tým byl o poznání neúspěšnější, ale klidnější. Ondra zůstával stále na startu a halekal, že nemůže dál. Při prvních úspěších – zvednutí papíru ze země, člen v cíli – se atmosféra začala měnit. U Hanky v týmu zavládla spolupráce a sounáležitost. Ve druhém týmu byla Týna na tolik aktivitní a schopná, že sbírala papíry všem a snažila se je směrovat rovnou do cíle. Komunikace během hry se razantně měnila. Zpočátku na sebe účastníci jen pořvávali a mluvili si pro sebe. V jednom momentě nastal zlom, jedinci se začali soustředit na svůj výkon a výkon svého týmu, přestali pozorovat soupeře, ve stejnou chvíli spolu začali komunikovat a spolupracovat. Průběh a zhodnocení taneční části Všichni účastníci si vzali cvičební podložku a položili se na ni. Posilováním břišních svalů jsme se zahřáli, poté jsme plynule přešli k protahování, které jsme prováděli vsedě, což bylo účastníkům velice sympatické. Protahování jsme zakončili účastníky neoblíbenými cviky – rozštěp, provaz, placka. Rozsahy účastníků se od minulého provádění těchto prvků nijak výrazně nezlepšily. Po krátké pauze na pití jsme se věnovali nácviku toček na relevé, dbali jsme na správné držení těla, přesnou pozici rukou a točení hlavou. Opakování sestav připomínal spíše proces opětovného učení. Dívky, které v minulých týdnech chyběly, se sestavy postupně doučovaly. 6. lekce – „Protiklady“ Pomůcky: jakákoliv zástěna Cíl: soustředění, vyjádření určitého stavu tělem Metoda, technika: pantomima
52
Uprostřed herní plochy je umístěná zástěna. Lektor zadá všem účastníkům dva protikladné stavy. Vybrané dítě se postaví na levou stranu zástěny a vyjádří jeden stav, za zástěnou projde na druhou, pravou stranu a znázorní opačný stav. Ostatní účastníci hádají, jaké stavy hráč znázorňuje. (Mégrierová 1999, s. 56) Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Všem účastníkům jsem pošeptala protikladné stavy, které měli později znázornit. Poté jsem se schovala za švédskou bednu a předvedla jim své dva protikladné stavy – zdravý x nemocný, účastníkům se podařilo předváděné správně určit. Postupně se vystřídali všichni účastníci. Účastníci uhodli všechny předváděné stavy. Po celou dobu byli do hry zcela ponořeni, nikdo z účastníků se během hry nevzdálil na toaletu ani si nepovídal se sousedem. Malá nejistota při předvádění byla vidět jen na Lucce s Kristou. Nejautentičtěji předvedla své dva stavy Hanka – zuřivý x klidný. Ondra podal své hledám x nacházím velice vtipně a pobavil tak všechny dívky. Průběh a zhodnocení taneční části Zahřáli jsme se během napříč tělocvičnou. Na Ondrovi jsem pozorovala mírné zlepšení v běhu s vysokými koleny. Při izolačním cvičení mě tanečníci mile překvapili, krásně oddělovali jednotlivé pohyby. Zopakovali jsme si protahovací sestavu a úspěšně se díky ní protáhli. V poslední části hodiny se účastníci pomocí vylosovaného lístečku s číslem rozdělili do třech týmů, ve kterých měli za úkol vymyslet na stanovenou hudbu v časovém limitu patnácti minut sestavu. Náhodné rozdělení bylo na složení týmu opravdu znát, do kontaktu se dostali účastníci, kteří do té doby svou přítomnost příliš nevyhledávali. Některým dívkám se nelíbilo, že si nemohly svůj tým pro plnění úkolu vybrat, ale smířily se s tím a začaly pracovat. Po patnácti minutách každý tým svou sestavu zatančil. Dalším úkolem bylo naučit vymyšlenou sestavu ostatní. Při vymýšlení sestav tanečníci v týmu spolupracovali, ale při učení sestavy se projevila ambicióznost, vždy ta nejstarší z děvčat převzala velení a taneční kroky popisovala a učila.
53
7. lekce – „Mrazík jinak“ Pomůcky: žádné Cíl: rozehřátí, orientace v prostoru, fyzický kontakt Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra Obměna hry na mrazíka. Vedoucí rozdělí hřiště na dvě zóny, v první části hřiště se mrazík snaží zmrazovat, v druhé části mají účastníci možnost se rozmrazit, tato rozmrazovací zóna je povětšinou po okrajích celé hrací plochy. Dále vedoucí určí mrazíka, který dotykem zmrazuje. Zmrazený hráč si lehne na zem s pažemi podél těla, rozmrazit ho může kterýkoliv hráč odkutálením z hracího pole do rozmrazovací zóny. Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Vyzvala jsem účastníky, aby zaujali místo ve vymezeném prostoru. Vysvětlila jsem pravidla, určila mrazíka a zahájila hru. Účastníci s chutí běhali po prostoru, lehali si na zem a vysvobozovali své spoluhráče ze zmražení. Šestkrát, zhruba po minutě, jsem změnila mrazíka, aby hra neztrácela energii. Hráči neměli s fyzickým kontaktem žádný problém. Rozmrazování probíhalo opravdu poctivě, zmrazený ležel na zemi jako prkno a nechal se odkutálet. Každý rozmrazoval každého. Orientaci v prostoru zvládali skvěle, nevráželi do sebe, neběhali mimo hrací plochu, rozlišování dvou částí hrací plochy hráčům také nečinilo problém. Hra napomohla k uvolnění atmosféry, účastníci se během hry smáli a společně komunikovali. Průběh a zhodnocení taneční části Chassé šlo účastníkům o poznání lépe než chainés. Nedostatkem u chassé byly ne zcela propnuté špičky. S velkými obtížemi zvládali účastníci Chainés na pravou nohu, na levou stranu nezvládl prvek nikdo. Protahování nohou ve dvojici účastníky bavilo, zde bylo vidět, že se rozsahy některých účastníků zlepšují. Sestavu na rozvoj orientace v prostoru zvládli všichni bez obtíží.
54
8. lekce – „Pavučina přátelství“ Pomůcky: klubíčko vlny Cíl: kontakt a komunikace se skupinou, vytvoření přátelské atmosféry Metoda, technika: verbálně zvuková – monolog Účastníci sedí v kruhu tak, aby na sebe všichni dobře viděli, a posílají si klubko vlny. Vždy, když účastník někomu klubko posílá, řekne mu něco pozitivního, ten si kousek provázku chytí a posílá dál. Tak se všichni účastníci propojí a vytvoří pavučinu přátelství. Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Po zkontrolování docházky zůstali účastníci sedět v kruhu. Vytáhla jsem zelené klubko vlny a prozradila pravidla hry, de facto jediným pravidlem bylo neříkat nic negativního. Rozhodla jsem se začít a hodit klubko Monice, pochválila jsem ji za její taneční nasazení, ochotu spolupracovat a pomáhat ostatním, poděkovala jsem jí za její časté otázky k výuce. Monika hodila klubko dál, ale od té doby již nepadlo nic, co by mělo nějaký hlubší význam, něco, co by bylo osobní a ukazovalo rozvoj a postupné poznávání jedinců ve skupině. Vše bylo příliš povrchní, chválili se za tanec a děkovali si za pravidelnou docházku. Jen Ondra od Hanky sklidil obdiv za to, že to tam s nimi jako jediný kluk ještě vydržel. Klubko dostal a posílal každý účastník. Účastníci po celou dobu hry udržovali oční kontakt, nikdo se během hry nevzdálil na toaletu ani pro pití, nebyla tak narušena atmosféra a průběh hry. Každý účastník řekl něco pozitivního tanečnímu kolegovi, kterého si vybral. Říkali si vesměs monotónní chválu na své taneční výkony. Jen Hanka poděkovala Ondrovi za jeho výdrž ve skupině plné dívek, tím mu dala najevo, že o jeho přítomnost dívky stojí a uvědomují si, že to v této skupině Ondra nemá snadné. Ondru to potěšilo a dodalo mu to velkou dávku sebevědomí. Ač jednotvárná, ale přesto hezká slova navodila přátelskou atmosféru ve skupině. Přestože jsem od této aktivity očekávala více, mé cíle byly naplněny.
55
Průběh a zhodnocení taneční části V rámci rozehřívací rozcvičky jsme tančili všechny naučené sestavy do všech směrů. Sestavy již účastníci zvládají, změny směru pro ně byly zpočátku matoucí, ale na konci rozcvičky je všichni zvládli zatančit do všech směrů bez mé nápovědy. Pas de chat zvládli všichni účastníci, ostatní dva kroky činili většině účastníků problém, ale do konce technického cvičení jsme obstojně zvládli všechny kroky. V poslední části hodiny si účastníci zopakovali své vymyšlené sestavy. 9. lekce – „Dárek“ Pomůcky: krabice, papír, tužka Cíl: navození přátelské atmosféry, rozvoj dobrých vztahů Metoda, technika: pantomima Každý účastník si vytáhne z krabice, kde jsou jména všech účastníků, jeden lísteček. Úkolem všech účastníků je vymyslet pro vylosovaného imaginární dárek, který by mu udělal radost, a dárek mu náležitě předat. Celý ceremoniál probíhá bez mluvení – pantomimou. (Bláhová 1997, s. 8) Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Na tuto předvánoční hodinu byli pozváni i rodinní příslušníci. Lekce se zúčastnily dvě matky a já se rozhodla, že je plně zapojím do naší hodiny. Plánovanou hru jsem maličko pozměnila, hráči si nelosovali jedince, kterého obdarovávali, nýbrž si ho sami vybírali. Několikrát jsem zdůraznila, že je důležité, aby dáreček dostali všichni. Hru jsem začala já, abych ukázala, co se od hráčů očekává. Šla jsem k Alex se středně velkým balíkem, ta ho rozbalila a já jí předvedla, co se v balíčku ukrývá – housle. Alex neskrývala radost a překvapení, i její matka byla z dárku překvapená. Velmi nečekaný krok učinila Tereza, která šla za jednou z matek, a darovala jí letecký zájezd. Hráči si mezi sebou darovali také boty, líčidla, kalhoty, sluchátka, počítač… Na hráčích jsem nepozorovala ani známku studu, což mě překvapilo, vzhledem
k přítomnosti dospělých
a
některým
tanečníkům neznámých
účastníků. Do aktivity šli všichni naplno, s vymyšlením dárku si dali opravdu 56
práci. Dárky vymýšleli postupně, vždy když dostali od někoho dárek, přemýšleli, komu a jaký dárek dají. To myslím přispělo k velkému snažení, jelikož jejich předešlá radost z darovaného dárku je nutila udělat radost dalšímu. Již měli zkušenost a věděli, že je může potěšit i imaginární dárek. Nikdo z účastníků nebyl z dárku zklamaný, všichni reagovali kladně, překvapeně a nadšeně. Ve skupině byla cítit přátelská atmosféra a sounáležitost. Průběh a zhodnocení taneční části Taneční
část
jsem
s ohledem
na
návštěvu
maličko
pozměnila,
rozcvičkovou část jsem zkrátila a vynechala jsem posilování břišních svalů. Tanec naučených sestav jsme pojali jako malé vystoupení. Zbytek lekce jsme věnovali sestavě s vánoční tématikou, kterou jsme posléze tančili na půlky, do všech směrů a ve dvojicích proti sobě. 10. lekce – „Sochař“ Pomůcky: žádné Cíl: rozvoj fantazie, fyzický kontakt Metoda, technika: dotyková pantomima Účastníci se rozdělí do dvojic, jeden z dvojice je sochař, druhý hlína. Sochař z hlíny vymodeluje jeden z dárků, který mu přinesl Ježíšek. Později si účastníci role vymění. Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Po vysvětlení pravidel se účastníci rozdělili dle vlastního uvážení do dvojic a postavili se proti sobě. První z dvojice byl sochař, druhý představoval hlínu, ze které sochař modeloval svůj dárek od Ježíška. Po dokončení modelovacích prací všichni účastníci hádali, co se snažil sochař znázornit. Poté si sochař s hlínou role vyměnili. Vše se opakovalo. Po prázdninách byla v týmu cítit uvolněná a přátelská atmosféra. Účastníci se na kroužek a své kamarády těšili. Vzhledem ke čtrnáctidennímu odloučení jsem zvolila individuální rozdělení do dvojic, aby se účastníci opět aklimatizovali 57
a zabránila jsem tím případnému ostychu. Účastníci neměli s fyzickým kontaktem žádný problém, z kolegů modelovali jako z opravdové hlíny. Opravdovou dávku fantazie ukázal Ondra, který uhodl tři z osmi modelovaných dárků. Velkým překvapením bylo zjištění, že se náš týmový Ježíšek s dárkem před
Vánoci
trefil.
Anička
darovala
Terezce
sluchátka
a Kristýna Ondrovi boty, oba tyto dárky skutečně dostali. Průběh a zhodnocení taneční části Účastníci se zahřáli patnácti kolečky kolem tělocvičny, já jsem mezitím připravila kruhový trénink. Poté jsem účastníky rozdělila na jednotlivá stanoviště. Po patnáctém opakování cviku se posunuli vždy na další stanoviště. Posilování bylo náročné, jediný, kdo ho zvládl bez odpočinku, byla Terezka s Týnou. Po zopakování a doučení sestavy jsem účastníky seznámila s dějovou linkou nacvičované choreografie. Tanečníkům se nápad líbil, hned přispěli několika svými nápady. 11. lekce – „Pavučina přátelství x Co si o tobě myslím“ Pomůcky: papír a tužka pro každého účastníka Cíl: rozvoj komunikace a posílení dobrých vztahů Metoda, technika: verbálně zvuková - monolog Účastníci se posadí do kruhu, v horní části papíru se podepíší a papír pošlou účastníkovi po své levé ruce. Každý účastník má před sebou papír jiného hráče, podle podpisu zjistí, komu papír patří, a napíše na něj něco pozitivního – čím je účastník pro skupinu přínosem, co se mu na něm líbí, co dělá dobře, nakonec mu může dát nějaká doporučení. Papíry se posílají dokola, dokud před sebou nemá každý účastník svůj list papíru. Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Původně jsem do programu chtěla opět zařadit Pavučinu přátelství, ale zapomněla jsem doma provázek, a tak jsem byla nucena provázek nahradit papírem. (Za což jsem byla ve výsledku velice ráda.) Každý účastník dostal list papíru, který si u vrchního okraje podepsal. Ostatní mu pak postupně napsali něco pozitivního – co si o něm myslí, co se mu líbí, v čem je dobrý, mohl mu dát 58
i nějaká doporučení, co dělat jinak nebo naopak vůbec nedělat. Na konci aktivity si každý pro sebe přečetl, co mu kdo napsal. Všichni jsme vybrali jeden z pozitivních výroků, prezentovali ho nahlas a poděkovali za něj. Většina účastníků měla již dřívější zkušenost s touto aktivitou, kladla jsem opravdu velký důraz na to, aby účastníci psali pouze slova chvály a obdivu, případně doporučení, poznatky či charakteristiky. A jak se ukázalo, nečinilo jim to žádný problém. Každý měl každému co říct. Celou aktivitu provázela uvolněná atmosféra bez známek napětí. Při závěrečné řeči si účastníci děkovali za krásná slova. Alex děkovala za možnost otevřít se a zcela projevovat své názory, přesně řekla: „rozmluvila jsem se až zde.“ Průběh a zhodnocení taneční části Účastníci se nejprve zahřáli technickým cvičením, poté ještě posilováním rukou a zádových svalů na podložce. Když už jsme leželi při posilování zad na podložce, protáhli jsme se nestandardně nejprve v lehu a poté vsedě. Vyzkoušeli jsme si několik akrobatických prvků. Účastníci se zpočátku báli, ale každý si našel svůj prvek, který si oblíbil a naučil se ho. Největší oblibě se těšil freeze, účastníci ho, bez úspěchu, zkoušeli stále znovu a znovu. Nejlépe technicky zvládnutý prvek byl kotoul přes rameno. Všichni účastníci se naučili pád na kolena, naopak vztyk přes nárty nezvládl nikdo z účastníků. Ve zbytku lekce nám zbyl čas jen na rozestavení účastníků v první části choreografie. 12. lekce – „Společná práce – vymýšlení kostýmu a účesu“ Pomůcky: čtvrtka, pastelky Cíl: rozvoj komunikace, spolupráce a kontakt se skupinou Metoda, technika: graficko-písemná - projekt Úkolem skupiny je domluvit se na účesu a kostýmu pro jim předem známou choreografii. To vše načrtnou na čtvrtku a jako projev souhlasu se pod návrh podepíší. Kostým a účes, který si navrhnou, je bude zdobit na každém vystoupení a soutěži, proto je důležité, aby s návrhem všichni souhlasili.
59
Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Před zadáním práce jsme si společně zopakovali děj choreografie. Poté začali účastníci pracovat na návrhu kostýmu a účesu. Zpočátku o návrzích diskutovali, později se Alex ujala tužky a začala vše zakreslovat na čtvrtku. Nejprve vymýšleli kostým, až později začali na čtvrtku zakreslovat účes. Vše šlo rychle, za deset minut se zdálo, že mají hotovo, ale vtom se strhla hádka, Hanka s Týnou se podrážděně ozvaly, že na hlavě nechtějí mít takový drdol, Hance prý tento účes nebude držet a Týna by vypadala hloupě. Alex je vyzvala k vymyšlení jiného účesu, který ovšem nebyly schopné navrhnout, a navíc začaly hanit i vymyšlený kostým, že budou příliš černé a bez návleků budou legíny vypadat ošklivě. I přes negativní atmosféru přišla Lucie s dalším návrhem účesu a Monika s řešením, jak kostým rozzářit. Tím byl kostým schválený – černé tílko, legíny a návleky, růžová či modrá tylová sukně a mašle do vlasů v opačné barvě, než bude mít tanečnice sukni. Ale účes byl stále nejasný, návrh Lucky se ujal ještě méně než ten předešlý, ačkoli mně se líbil, holky se na něj
tvářily
kysele.
Týna
po
dlouhých
patnácti
minutách
přišla
s upřesňujícím návrhem, jak drdol vytvořit a do jaké výšky ho učesat. Všechny dívky se tvářily spokojeně a návrh podepsaly. Kostým pro Ondru se řešil pouze okrajově, dívky přednesly několik návrhů možného oblečení, které Alex zapsala. Blíže jsem kostým řešila přímo s Ondrovou matkou. V úvodním brainstormingu padal jeden nápad za druhým. Poté, co Alex začala na papír formovat jeden konečný návrh, se ukázalo, že se dívky neposlouchaly, nepamatovaly si, co říkal druhý, dokonce si nepamatovaly ani své vlastní návrhy. Začal proto brainstorming číslo dvě, při kterém si hned vše zapisovaly. Tato diskuse byla mnohem živější, organizovanější, cílená a obsahovala i otázky, které vedly ke zpřesňování návrhů. Hanka s Týnou se ani do jedné z diskusí nezapojovaly, průběh však sledovaly pozorně. Při schvalování návrhů se ozvaly, jejich negace byly silné. Dlouhou dobu nebyly schopné navrhnout jiné řešení problému. Po vyslovení nesouhlasu se tvářily opět nepřítomně. V závěru přišla Týna s návrhem, který se od původního příliš nelišil, ale byl rozpracován podrobně, a to Týnu s Hankou zřejmě uspokojilo. Všechny dívky se s tímto návrhem ztotožnily. Není mi známo, proč se Hanka 60
s Týnou do diskuse nezapojily hned, ale možná díky jejich nezačlenění do diskuse dostali prostor vyjádřit se i méně výrazní a průbojní členové. Ondra v této aktivitě zaujal roli pozorovatele, za celou dobu nevznesl jedinou námitku ani návrh, a to ani v případě, když se hovořilo o jeho kostýmu. Průběh a zhodnocení taneční části Po zahřátí si účastníci vzali cvičební podložky a posilovali jsme spodní část přímého břišního svalu a šikmé břišní svaly. V plánu bylo pět sérií po deseti opakováních, zvládli jsme však o dvě opakování více. Účastníci dostali za úkol se samostatně protáhnout, kontrolu protažení jsme provedla pomocí provazu a rozštěpu. U rozštěpu je vidět zlepšení u třech účastníků. Zopakování tvarů proběhlo velice rychle, všichni si svá postavení pamatovali, a tak jsme mohli choreograficky ztvárnit i zbytek choreografie. 13. lekce – „Poslední vyhrává“ Pomůcky: žádné Cíl: uvědomění si možností svého těla, cvičení trpělivosti Metoda, technika: rozehřívací a pohybová hra Účastníci se postaví do řady vedle sebe. Dostanou za úkol přejít celou tělocvičnu a neporušit žádné z pravidel – nohy do široka roznožit, při každém kroku zvedat chodidlo až nad koleno, tělo držet vzpřímené a nikdy nestát na zemi oběma chodidly zároveň. Vyhrává ten, kdo se dostane do cíle jako poslední. (Mégrierová 1999, s. 30) Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Po zapsání docházky a úvodní rozpravě o zážitcích z uplynulého týdne jsem vyzvala všechny účastníky, aby utvořili řadu na jednom konci tělocvičny. Poté jsem jim objasnila pravidla hry. Po hlasitém signálu, který označoval start hry, se dali hráči do pohybu. Správnou technikou, ale příliš rychle se přemístili na druhý konec tělocvičny. Aktivitu jsme jednou zopakovali.
61
Pro naplnění cílů bylo nutné hru opakovat. V prvním kole hráči dbali na správnou techniku pohybu, ale tělocvičnu “přeběhli“ příliš rychle, jako by je hnala touha být první a zvítězit. Dle odpovědí na mé otázky si uvědomovali, že vyhrává poslední a souhlasili s opakováním hry. Na druhý pokus byli hráči o poznání pomalejší – trpělivější, i jejich technika pohybu se ještě zlepšila. Průběh a zhodnocení taneční části Zahřáli jsme se několikanásobným opakováním celé choreografie, kterou si účastníci zcela pamatují, největší chyby jsou výhradně v technice provedených prvků. Při dynamických výkopech bylo u Ondry vidět zlepšení ve správném držení těla při tomto cvičení a u dalších třech tanečnic v prohlubujícím se rozsahu. Zkouška dvojité točky byla opravdu jen zkouška, rychle jsme se vrátili k točce jednoduché a trénovali raději jen tu. Tanečníci si vyzkoušeli práci s opravdovou i imaginární rekvizitou.
14. lekce – „Hra na mašinky“ Pomůcky: žádné Cíl: rozvoj prostorového cítění, posílení důvěry a překonání ostychu Metoda, technika: důvěrová hra Účastníci se rozdělí do dvojic, jeden z dvojice je vagónek a má zavřené oči, druhý je mašinka. Mašinka se postaví za vagónek a vede ho prostorem, zodpovídá za to, že vagónek do ničeho nenarazí a nezraní se. Poté si účastníci role vymění. S vagónkem je možné i couvat. (Bláhová 1997, s. 35) Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Po zaznamenání docházky jsem účastníky rozdělila do dvojic podle toho, jak seděli proti sobě. Tudíž vznikly náhodné dvojice. Vysvětlila jsem hráčům pravidla aktivity, vyzvala prvního z dvojice k zavření očí a zahájila hru. Po dvou minutách si účastníci vyměnili role a vyzkoušeli si i couvání. Náhodně zvolené dvojice nečinili hráčům problém, neostýchali se, fyzický kontakt byl bez problému. Prostor byl zcela využit, účastníci se se svým 62
vagónkem pohybovali po celé tělocvičně, ke střetu s jiným vagónkem nedošlo. Dle krátkých reflexí se účastníci cítili bezpečně. Týna hru hodnotila jako nudnou, zbytečnou a zdržující. Chtěla začít tančit. Průběh a zhodnocení taneční části Zahřáli jsme se formou posilování břišních svalů a svalů horních končetin. Cviky zvládali účastníci bez větších problémů. Hanka stále neudělá více kliků za sebou a Ondra dělá kliky dámské. Po protažení celého těla leželi účastníci na podložce a zatínali svaly dle mých pokynů. Toto cvičení pomáhá k uvědomování si jednotlivých svalových partií. Naučili jsme se složitou zvedanou figuru do choreografie. Účastníci ke svým rolím – top, záchrana, base přistoupili opravdu zodpovědně. Anežka měla z pádu na záchranu obavy, a tak si nejprve dvakrát vyzkoušela pád důvěry a teprve poté pád ze zvedané figury. Choreografické přechody jsme se již nestihli doučit. 15. lekce – „Dramatizace krátké povídky“ Pomůcky: krátké příběhy, rádio, relaxační hudba, lístečky s dramatickou metodou Cíl: rozvoj fantazie, dramatizace příběhu, individuální vystoupení před členy týmu Metoda, technika: pantomima, mimika, tanec Účastníci si vylosují krátký příběh a metodu, kterou budou příběh dramatizovat. Poté, co si hráči příběh přečtou, posadí se na jednu stranu a vytvoří hlediště. Střídají se a předvádějí vylosované příběhy příslušnou metodou. Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Každý účastník si vylosoval krátký příběh a metodu, kterou příběh inscenoval. Nechala jsem účastníkům několik minut na přečtení a promyšlení dramatizace. Poté jsme utvořili hlediště, jako první svůj příběh předvedla Hanka, jedna z děvčat v jejím představení poznala svůj vylosovaný příběh a předvedla ho dle své metody. Takto se vystřídali všichni hráči. Na konci hry jsme si všechny příběhy přečetli.
63
Hru jsem vymyslela sama, mým hlavním cílem bylo, aby si účastníci vyzkoušeli netradičním způsobem zdramatizovat příběh, nechtěla jsem je svazovat přesnými slovy, vše jsem nechala na jejich fantazii – nic nebylo správně, nic nebylo špatně. Z předešlých aktivit jsem usuzovala, že jsou účastníci aktivní, neostýchaví a kreativní. V této aktivitě se však projevili zcela odlišně. Hráči působili strnule, neuvolněně a vylekaně, jako by se báli svého selhání, jejich výkony byly bez fantazie. Z rozhovoru s účastníky vyplynulo, že se jim příběhy zdály na zdramatizování nabídnutou metodou příliš složité. Průběh a zhodnocení taneční části Tanec rozcvičkové sestavy do všech směrů již účastníci zvládají bez mé nápovědy. Jednoduchou točku na pasé s rukama ve standardní poloze zvládají již tři účastníci téměř čistě. Opětovně jsme rozebrali zvedanou figuru a několikrát si ji vyzkoušeli. Při druhém opakování se závěr zvedané figury nepovedl a Anežka spadla na zem. Nikomu se nic nestalo, řekli jsme si, kde nastala chyba, vzchopili se a vše zkusili znovu, již úspěšně. Pětkrát za sebou účastníci tančili nacvičenou choreografii téměř bez nápovědy s fiktivními rekvizitami a s výrazem. Ve zbývajícím čase jsme se všichni položili na podložku a relaxovali. 16. lekce – „Kouzelné brýle“ Pomůcky: ozdobené sluneční brýle Cíl: rozvoj souvislého vyjadřování, fantazie Metoda, technika: hra na rozvoj fantaze Aktivitu začneme krátkou motivací – lektor si nasadí brýle a úžasem vyjekne, sdělí účastníkům, že to jsou kouzelné brýle, které vidí jak do minulosti, tak i do budoucnosti. Všichni účastníci si brýle postupně nasazují, rekapitulují společný půl rok a dívají se do budoucna. (Špačková 1998, s. 131) Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Po zahájení hodiny jsem z batohu vyndala růžové brýle a nasadila si je na nos. S údivem jsem vyjekla, že jsou kouzelné: „Díky těmto brýlím můžeme sledovat minulý, ale i budoucí vývoj naší skupiny!“ Předvedla jsem přepínání 64
funkcí – minulost, budoucnost – a brýle předala Hance. Hanku jsem zvolila zcela úmyslně, věřila jsem, že posune aktivitu správným směrem. Hanka nezklamala a naše společné bytí hodnotila opravdu svědomitě. Brýle si vystřídali všichni přítomní členové našeho týmu. Účastníci popisovali vývoj skupiny, jako by ho opravdu pomocí brýlí viděli, mluvili souvisle a srozumitelně. Hodnocení minulosti i budoucnosti bylo u všech členů v jádru dosti podobné, ale každý člen ho přednesl svými slovy. Popis minulosti: Hanka: „Dříve jsme si nepovídali, bylo tu trapné ticho.“ Ondra: „Všichni byli zamlklí a jen jsme pokukovali jeden po druhém.“ Terka: „Byly tu party lidí, které se již znaly a bavily se pořád jen spolu.“ Anička: „Bylo tu trapný ticho a nuda.“ Popis budoucnosti (současnosti): Týna: „Do budoucna bych si přála, aby nás bylo víc a zlepšila se morálka. Vadí mi, jak někteří flákají tréninky, to se loni nestávalo.“ Anička: „Rozumíme si, jsme dobrá parta. Bude nás víc, budeme větší a ještě lepší parta.“ Hanka: „Smějeme se, už tu vůbec není ticho. Nic bych neměnila.“ Krista: „Rozumíme si, nejsou mezi námi žádné rozpory. Doufám, že nás v příštím roce bude víc.“ Ondra: „Budeme si víc povídat a méně chybět.“ Terka: „Všichni se spolu bavíme, je tu zábava. Chtěla bych, aby nás bylo víc a všichni chodili na tréninky.“ Celou aktivitu provázela uvolněná atmosféra. Ačkoliv se účastníci občas smáli, vážnost aktivity to nijak neohrozilo, bylo vidět, že se soustředí a snaží se hodnotit opravdu pečlivě. Týna spíše než kolektiv hodnotila a srovnávala letošní morálku a výkony s minulým rokem. Do této aktivity se zapojili všichni opravdu naplno, nikdo nemlčel a neříkal já nevím. Průběh a zhodnocení taneční části Zahřátí pomocí technických prvků – chainés činí účastníkům stále stejné potíže, chasse a padebure zvládají všichni účastníci. Tanečníci se samostatně na tři písničky protáhli, poté jsme všichni společně dělali provaz, rozštěp a placku. Vsedě roznožmo s protažením do placky dá již šest účastníků předloktí na zem. Nejtěžším dnešním úkolem bylo začlenit zvedanou figuru do 65
formace. Postupovali jsme postupně, nejprve účastníci tančili sestavu, která je před zvedanou figurou, a stavěli se do postavení zvedané figury, poté tančili a zkoušeli zvedanou figuru postavit, a nakonec jsme do choreografie začlenili i pád. Účastníci byli maximálně soustředění, začlenit a zopakovat choreografii i se zvedanou figurou se nám povedlo velice rychle, a tak zbyl čas i na závěrečné relaxační protažení. 17. lekce – „Závěrečná hodina“ Rozhodla jsem se udělat za celým programem krátkou a výstižnou tečku. K tomuto kroku mě vedlo otevřené hodnocení dosavadního a současného společného bytí z minulé lekce. Dramatická část Zhodnocení pomocí živých obrazů Pomůcky: žádné Cíl: zamyšlení, reflexe dosavadní práce Metoda, technika: živé obrazy Účastníci se rozdělí do dvou skupin. Každá skupina bude mít odlišné zadání pro utvoření živého obrazu. Jedna ze skupin předvádí minulost a druhá současnost s pohledem do budoucnosti. Účastníci dostanou několik minut na přípravu, poté vždy na tlesknutí stojí v nacvičené póze a jeden z členů vysvětlí, co přesně obraz znázorňuje. Průběh a zhodnocení cílů dramatické části Po zaznamenání docházky a podání informací k blížící se soutěži jsem účastníky rychlým rozpočítáním rozdělila na dvě skupiny. Každá ze skupin stála na odlišné straně tělocvičny a já jsem prozradila pravidla hry. Anička, která navštěvuje hodiny dramatické výchovy, všem vysvětlila, co znamená živý obraz. Účastníci začali své obrazy vymýšlet. Po uplynutí několika minut jsme si živé obrazy představili i s popisem, co přesně znázorňují. Účastníci se do úkolu pustili s velkou chutí. Spolupracovali. Obrazy vymysleli během minuty a byly opravdu výstižné. V živých obrazech se odráželo 66
i předešlé hodnocení společného bytí. Do minulosti se účastníci vrátili obrazem, na kterém sedí po skupinkách. Obraz ze současnosti s pohledem do budoucnosti byl velice optimistický – všichni účastníci stáli v kolečku, usmívali se a palcem ukazovali, že jsou jedničky.
67
6. ZÁVĚR Program bych hodnotila jako úspěšný, kromě toho, že pubescenty bavil, naplnil i předem stanovené cíle. Při realizaci programu jsem se několikrát mírně odklonila od původního návrhu. Největší změnou bylo nahrazení aktivity kvůli zapomenutí potřebné pomůcky (Pavučina přátelství byla nahrazena hrou Co si o tobě myslím). Jak se již během aktivity ukázalo, tato změna byla ku prospěchu, účastníci se během hry otevřeli, každý psal, co si myslí, a nepřejímal vyslechnuté názory ostatních. Cíle programu jsem vyhodnocovala pomocí pozorování a dotazování, proto mohou být některá zhodnocení ovlivněna subjektivním vnímáním či stydlivostí účastníků. Skupina se během programu zdárně vyvíjela, komunikace sílila, účastníci ztráceli stud a nacházeli své místo ve skupině. Utvářeli si své subjektivní a objektivní sociální pozice, sociální status a sociální role. Vzájemným působením si vytvářeli další vnitřní skupinová pravidla a nepřímo vyžadovali plnění těchto pravidel. Účastníci formulovali svá očekávání a s jejich otevřeností rostla i jejich přirozená pubertální drzost a kritičnost vůči mně. Ač byli a jsou účastníci značně kritičtí, na každou moji chybu či přeřeknutí upozorňují, smějí se mu nebo jsou jím udiveni, umí také pochválit, s opatrností uznají svoji chybu, jsou schopni uposlechnout a řídit se mými radami. Z mého pohledu byly cíle z hlediska osobnostního a sociálního vývoje zcela naplněny. Účastníci jsou schopni spolupráce, diskuse a kompromisu. Umí si mezi sebou říct, co jim vadí, co očekávají, chtějí a také se navzájem chválí. Ve skupině panuje uvolněná a přátelská atmosféra. Na účastnících je vidět, že se v týmu cítí dobře, našli si zde nové kamarády, se kterými se vídají i mimo taneční lekce. Cíle z hlediska taneční průpravy se nám povedlo naplnit jen částečně. Viditelné rozdíly mezi tanečníky se povedlo minimalizovat, nikoli zcela odstranit. Nejvíce z celé skupiny vyčnívá Týna, její taneční zkušenosti se nemohlo podařit 68
ostatním tanečníkům zcela dorovnat. Druhé Kristýně naopak zkušenosti chybí a její introverze tanečnímu projevu nepřidává. Všichni účastníci se zdokonalili v technickém provedení prvků, došlo také k posílení fyzické kondice a ke zlepšení v rozsahových cvičeních. Povedlo se nám secvičit choreografii s názvem Žárlivé panenky, ve které se střídají různé styly tance, objevuje se v ní náročná zvedaná figura a má poučný děj. Formování sociálních vztahů v tanečním kolektivu metodami dramatické výchovy se mi ukázalo být velice vhodné. Dramatická výchova je dobrým prostředkem pro utváření a formování vztahů ve skupině. Metody dramatické výchovy se dají účelně zařadit do tanečních lekcí, kde rozvíjejí nejen vztahy mezi členy taneční skupiny, ale také pomáhají odstraňovat stud a napětí v tanečním projevu, rozehřívací hry zlepšují fyzickou stránku tanečníka, důvěrové hry připravují tanečníka na zvedané figury, pantomima a procvičení mimiky napomáhají ke správnému výrazu při tanci. Domnívám se, že program realizovaný v rámci mé bakalářské práce je s dílčími úpravami vhodný i pro jiné kolektivy.
69
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ 1. BALAŠ, Radoslav. Tanec 20. století. Vyd. 1. Olomouc: HANEX, 2003. 87 s. ISBN 80-85783-40-1. 2. BLÁHOVÁ, Krista. Hry pro tvořivé vyučování: zásobník 146 her a cvičení pro rozvoj osobnosti. Vyd. 1. Praha: STROM, 1997. 47 s. ISBN 80901954-7-4. 3. BLÁHOVÁ, Krista. Uvedení do systému školní dramatiky.Vyd. 1. Praha: IPOS, 1996. 83 s. ISBN 80-7068-070-9. 4. ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2000. 378 s. ISBN 807239-060-0. 5. ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. 656 s. ISBN 978-80-7367-273-7. 6. DRAPELA, Viktor., J. Přehled teorií osobnosti. 5. aktual. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2008. 174 s. ISBN 978-80-7367-505-9. 7. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 173 s. ISBN 80-7178-927-5. 8. JEŘÁBKOVÁ, Jarmila. Taneční průprava. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 154 s. ISBN1445686. 9. KURIC, Jozef. Ontogenetická psychologie. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 179 s. ISBN 80-214-1844-3. 10. LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Vyd. 4. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. 11. MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova – didaktika dramatické výchovy. Vyd. 1. Praha: AMU, 2004. 209 s. ISBN 80-7331-021-X. 12. MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy. Vyd. 9. Praha: IPOS, 2002. 153 s. ISBN 80-7068-041-5. 13. MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy. Vyd. 1. Praha: IPOS, 1998. 199 s. ISBN 80-7068-103-9. 14. MARUŠÁK, Radek; KRÁLOVÁ, Olga; RODRIGUEZOVÁ, Veronika. Dramatická výchova v kurikulu současné školy: využití metod a technik. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 128 s. ISBN 978-80-7367-472-4.
70
15. MÉGRIEROVÁ, Dominique. 100 námětů pro dramatickou výchovu. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 112 s. ISBN 80-7178-288-2. 16. MLEJNEK, Josef. Dětská tvořivá hra. Vyd. 1. Praha: OPOS, 1997. 151 s. ISBN 80-7068-104-7. 17. MORAVEC, Roman. Teória a didaktika výkonnostního a vrcholového športu. Vyd. 1. Bratislava: ICM AGENCY, 2007. 240 s. ISBN 978-8089075-31-7. 18. PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogika volného času. Vyd. 3. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-711-6. 19. PAYNEOVÁ, Helen. Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 240 s. ISBN 80-7178-213-0. pomucka-ucitelum.pdf>. 20. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 6. aktualiz. a rozš. Vyd. Praha: Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367647-6. 21. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání .[online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v praze 2010. 126 s. [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné
z
WWW:
content/uploads/2009/12/RVPZV-. 22. SLEPIČKA, Pavel; HOŠEK, Václav; HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006. 230 s. ISBN 80-246-1290-9. 23. SMUGALOVÁ, Zuzana. Taneční výchova a kulturní kapitál – Celostátní sympozium o taneční výchově na přelomu tisíciletí. Vyd. 1. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2008. 85 s. ISBN 978-80-7068-226-5. 24. Soutěžní a technická pravidla postupových kol formací CDO. [online]. [cit.
15.2.
2014].
Dostupné
z
www:
<
http://www.czechdance.org/images/dokumenty/hlasovani_131110_055_ PR_S aTP_2014.pdf>. 25. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Přehled vývojové psychologie. Vyd. 3. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. 189 s. ISBN 978-80-244-2433-0. 26. ŠPAČKOVÁ, Renata. 111 námětů pro tvořivou hru dětí. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. 136 s. ISBN 80-7178-222-X. 27. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2012. 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. 71
28. VALENTA, Josef. Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Hraní rolí ve výchově a vyučování. Dramatická výchova a rozvoj sebevědomí. Praha: ISV, rok neuveden. ISBN 80-85866-06-4. 29. VALENTA, Josef. Metody a techniky dramatické výchovy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 352 s. ISBN 978-80-247-1865-1. 30. WAY, Brian. Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací. Vyd. 1. Praha: ISV, 1996. 218 s. ISBN 80-85866-16-1.
72
8. FOTODOKUMENTACE
llustrace 1: Jeden za všechny, všichni za jednoho
Ilustrace 2: Co si o tobě myslím I.
73
Ilustrace 3: Co si o tobě myslím II.
Ilustrace 4: Hra na mašinky I.
74
Ilustrace 5: Hra na mašinky II.
Ilustrace 6: Dramatizace krátké povídky
75
Ilustrace 7: Živý obraz – minulost
Ilustrace 8: Živý obraz – současnost / budoucnost
76
Ilustrace 9: Příprava na soutěž
77
